Mám její číslo
Jo

Převezmu papírek a pozvednu obočí. Čísla si přečtu několikrát a snažím si je vrýt do paměti pro případ, že by se papírek ztratil. Toto číslo patří k důležitým stejně, jako číslo na policisty a hasiče. Vlastně nemám nejmenší tušení, zdali mají stále stejné číslo.

Několikrát složím ubrousek a schovám ho do kapsy.
"Ještě jsme ani neměli pořádné rande a já dostávám tvoje číslo." Podotknu. Ne, nemohl jsem si to odpustit. Mrknu na ní a na tváři mi chvíli hraje úsměv.
"Nicméně, ač to zní všechno slibně, tak budu muset odmítnout lákavou nabídku." Opět mi na tváři hraje neutrální výraz.
"Jsme parťáci, takže nebylo by zrovna fér, kdybych si užíval teplé koupele a ty bys tu mezitím pracovala." Co však neřeknu je skutečnost, že stále nemám kam jít. A vypadá to, že bych s velkou pravděpodobností přespal někde v podchodu metra nebo si našel levný motel, u kterého bych doufal, že nic nechytnu. Ani jedna z možností se mi nelíbí.
Je sice hezké, že mi nabízí peníze… ale hrdost je to jediné, co mi ještě zůstalo.
"Pořádně se vyspím až v hrobu." Sám jsem se zarazil nad tím, co jsem řekl. Nebyla to pravda. Ale říká se to. Ten kdo to vymyslel, byl idiot. Raději nad tím mávnu rukou a doufám, že to nebudeme více rozebírat.
"Víš, jak to myslím." Dodám ještě a vážně zalituji, že jsem dopil to pivo.

"Zvykl jsem si na tamten život… mám problém přepnout zpátky, že existují nějaké možnosti." Nevím, proč jí to říkám. Část mně si myslí, že si zaslouží vysvětlení. Doufám, že pochopila, co jsem tím chtěl říct. Nebudu to muset vysvětlovat.
Nemluvně o důležitosti našeho úkolu, alespoň v mém případě. Přeci jen kvůli němu jsem tady. Kdyby se to náhodou podělalo, jenom kvůli mé nepřítomnosti, protože jsem si právě dopřával ten luxus, věřím, že bych byl poslán expresem zpátky. Když se to vezme kol a kolem, moc na výběr nemám. Nestěžuji si. Jenom podotýkám. Vlastně jsem šťastlivec. Jsem tady v Bambusovém domečku pro panenky a dýchám, dalo by se říct, čerstvý vzduch, dopil jsem pivo a sedím s velmi pohlednou andělkou. Před chvíli jsem jedl teplé jídlo, pil pivo a zatím mi nikdo neusiloval o krk. Tomu říkám vážně štěstí.

S hříšníkem u stolu

"Páni, to byla ale vyčerpávající odpověď," řeknu se smíchem a zavrtím nad Malovou výřečností hlavou. Ale musím v duchu souhlasit s tím, že je to ta nejpravdivější odpověď, co mi asi mohl dát. Většina by se peklem nechala vystrašit a chvilku by sekala dobrotu, než by se vrátila ke starým zvykům.

"Otázka pak ale je, co to jsou ty staré zvyky..." řeknu, jak se přesunu z myšlenkové roviny do roviny mluvení, aniž bych si to uvědomila. Přestanu se naklánět nad stolem a místo toho se chvilku věnuji oříškům, což mě baví jen chvilku. Krmím se jimi postupně, ačkoliv jich v hrsti mám víc. Zkřížím si nohy v kotnících pod stolem.

Najednou zničeho nic dostane má mysl vůbec nějaký nápad. Tedy, ono to tak zničeho nic není, ale bez varování se natáhnu pro čistý ubrousek a vítězoslavně se usměji, když v kapse kabátu, co leží vedle mě na lavici najdu propisku, co dostatečně dobře píše. Pečlivě a úhledně napíši na papírek sadu devíti čísel. Pak přesunu papírek směrem k Malovi.

"Moje číslo na mobil, předpokládám, že éra telefonů tě úplně neminula," usměji se trochu poťouchle. "Nemusíme tu trčet oba dva. A ty si musíš zařídit ještě spoustu věcí, jako čerstvě volný člověk. Nic ve zlém, ale vypadáš na to, že sis nedal ani horkou sprchu, nebo ... vlastně asi sis nedopřál nic krom sehnání oblečení a zbraně, což velmi chválí tvůj přístup k celé věci, ale některé části hledání sakra nebezpečných lidí jsou hold pomalejší..." pokrčím rameny. A s nevolí zjistím, že sklenice je pořád prázdná.

"Ne, že bych si tvoji mlčící společnost neužívala, ale v rámci případu bude lepší, když budeš aspoň trochu odpočatý a znovu srovnaný se současným světem. Jestli potřebuješ, tak tě založím, to není problém, nechám tě si to pak odpracovat, neboj," pousměji se. "Hned ráno se můžeme někde sejít, nebo tě vyzvednu, stačí zavolat, telefon mám vždy u sebe."

Dojím poslední oříšek ve své ruce a vezmu si další ubrousek, abych si ty ruce do něj otřela. A tím končím svojí nabídku. Jestli tu chce vysedávat, prosím, nemám s tím problém, ale vím - a to aniž bych četla jeho myšlenky - že lidé mají své potřeby. A navíc, když byl někdo tak dlouho v pekle, nejspíš si chce užít komfortu a jiných věcí, co mu scházely.

S Andělkou

Po celou dobu, co mluvila, jsem k ní byl natočený a sledoval jí. Bylo to automaticky naučené. Přeci jenom mne její odpověď na mou otázku zajímala. Proč bych se jinak také na něco takového pta? A něco mi říkalo, že sledovat mluvčího je znakem zdvořilosti. Či tak nějak...
Nemůžu si pomoct, je mi sice do toho naprosto velké nic, ale něco mi říkalo, že zřejmě už s nějakým člověkem prožila i vztah. Možná hned několik vztahů.

Na její prohlášení o tom, že jsem jedním velkým pokusem se nepatrně ušklíbnu. Nemám nejmenší tušení, oč velkému šlo a část mne to ani nechce vědět.
Povzdechnu si. Mělo mne to napadnout hned, že se bude také na oplátku ptát. Případá mi to maličko jako tenis, jednou je míček u mně a po druhé o ní.
"Hm..." To nebyla asi ta správná odpověď. Nicméně nemám nejmenší tušení, co bude potom, co se nám podaří případ vyřešit. Navíc jsem ještě neměl čas nad tím přemýšlet.
"Nevím." Přiznal jsem se po chvíli. Nelhal jsem jí, byla to pravda pravdoucí.
Nejsem zrovna výřečný typ, takže jestli čekala něco jiného, měla smůlu.
"Důležitý je teď případ." Dodám a s tím dopiju pivo. Už aby to tu Carlos zavřel a řekl nám víc, abych mohl odsud... někam na vzduch, okusit jaké to je být zase naživu. Jaké to je, když se vás někdo dotýká.
Věřím, že pokud by měla v úmyslu se ještě na něco zeptat, tak položí nějakou další záludnou otázku. Sám od sebe jí to však nemám v úmyslu usnadnit.

U stolu
Mal

Vlastně mě ani nepřekvapí, když uslyším za chvilku jeho hlas, co mi pokládá nějakou otázku. Tuhle otázku bych ale na listině mých tipů rozhodně nenašla. Nicméně jsem byla už dostatečně v náladě, abych se nezdráhala odpovídat i na hluboké otázky. Chápavě pokývám hlavou a podívám se na dno své sklenky a až pak na něj.

"Lidé jsou jeho největším výtvorem. A ačkoliv se někteří moji bratři a sestry naparují tím, že jsme byli my jeho prvními inteligentními bytostmi, pravdou zůstává, že u vás skončil. Vy jste byli teprve to, co chtěl vytvořit," soustředím se na výslovnost, takže mi oči těkají spíš kolem něj. "Máme sice nepopiratelně větší sílu v jistých ohledech, ale tím pádem máme i větší zodpovědnost. A ano, vím, že to zní jako citát ze Spidermana..." uchechtnu se nad tím. Nakloním si hlavu k rameni a rukou, kterou jsem doteď svírala sklenici s pivem, si teď chladím a masíruji krk.

"Nějakou dobu jsem už mezi lidmi. A ano, ze začátku mě tu všechno mátlo, ale postupem času jsem ta slova začala chápat víc. Je ve vás... něco. To něco, co je cizí nám nebeským i pekelným bytostem, i těm všem mezi tím. Jen vy to něco máte. Je to cosi tvárného, odolného, měnící se. Něco, co stále nechápu, co je, ale projevuje se ve vás často. Ať už vašimi chybami, nebo lidskostí," pokračuji ve své odpovědi, která je asi o něco delší, než Mal čekal. Ale jsem moc opilá na to, abych se o to starala.

"Vidíš? Lidskost... Je to zajímavé slovo. Popisuje to dobrou vlastnost. Charakter. A co se říká o andělích? Maximálně, že jsme krásní, máme skvělý hlas, silní vojáci nebes. To, že náš dlouhá léta vykreslovali lidé jako eunuchy má své opodstatnění.." vyprávím s jistým nevysvětlitelným smutkem v hlase. "City stále pořádně nechápeme. Máme rádi řád. Pravidla, to nám dává smysl. Dogmata, řetězce velení... "

A v té chvíli je již na čase, abych obnažila dno své sklenice piva. Ačkoliv z toho, jak se Carlos baví s tou barmankou zřejmě má sklenice nebude jen tak naplněná znovu. Ale i tak to risknu. Opřu se o opěradlo, vydechnu a ušklíbnu se.

"Nejsem hodná soudit celé lidstvo. Jedna z věcí, co jsem se tu naučila, že nejsem všichni stejní a tudíž vás nelze hodnotit jako celek. I On zlomil hůl nad souzením a vykonáváním jediného soudce. Ale když tě vytáhl z pekla, tak jasně se podepsal pod to, že i kdyby jste byli odsouzeni k záhubě, vždycky si zasloužíte šanci. Hlavně tu druhou. V ty on věří rád," pousměji se a podívám se zpříma na něj. "A já vidím své poslání v tom, že lidé si zaslouží své šance."

Jsem trochu unavená z toho, jak se snažím mluvit pomalu a jasně. Proto rychle změním pozici a nakloním se nad stůl, aniž bych měla další úmysly vojáka svádět.

"Ty jsi jedním takovým velkým pokusem, řekla bych," usměji se a přimhouřím oči. "Dostals druhou šanci chodit po zemi a uniknout svému soudu... Ale řekni mi... Je tu jedna věc, co mě fakt zajímá. Rozhodneš se žít jinak, než doposud? Vyvarovat se těch hříchů, co si dělal předtím? Hm?" Povytáhnu obočí a prohlížím si jej zvědavě. "A jestli jo, budeš se chovat líp, protože se bojíš trestu, nebo víš, že odměna je reálná?"

Ano, ano, zlé a namáhavé otázky taky umím pokládat!

"A nebo si budeš teď život užívat o to víc, když vážně už víš, že jednou skončí a ty budeš jednou z milionu duší v jedné z těch dvou mocností? "

U stolu
Jo

Je to překvapivé, ale jsem rád, že jsem jí pobavil. Úsměv jí sluší.
Zatřepu hlavou a rozhodnu se těmi myšlenkami na ní déle nezabývat, neb by to nedopadlo nejlépe. Možná je to všechno jen způsobené tím, že jsem dlouho neměl ženu a tak se objevila nějaká potřeba s tím něco dělat. Navíc přiznejme si, že je zatím jediná žena, se kterou jsem po dlouhé době mluvil.
Ty Černej parchante, já prostě nemohl pracovat s chlapem… díky.
Možná až získáme potřebné informace, tak bych si mohl najít nějakou, se kterou strávím večer a která se postará, abych se cítil být v ráji. Samozřejmě, když si za to zaplatím jistou částku.

Na její slova pozvednu obočí, protože nemám nejmenší tušení, o čem to mluví, ale přiťuknu si s ní.
Ticho je fajn, avšak nějakou chvíli. Pohlédnu na Carlose u baru, je tam už nějakou dobu. Není se čemu divit, když se tam dohaduje o něčem s barmankou a nevypadá, že by si k nám během chvilky přisedl či oznámil nám, že je karaoke připravené.
"Proč to děláš?" Ticho mne už ubíjí a tak se rozhodnu promluvit. Sám jsem překvapený otázkou, kterou jsem jí položil.
"Proč se zajímáš?" Pokusím se upřesnit svou otázku.
Vzhledem k tomu čím je, mohla by stejně jako ostatní to všechno kolem ignorovat a sledovat to jako nějaký pořad v televizi, kdy ve chvíli co vás to začne nudit, přepnete na další program. Jenže místo toho sedí v této zvláštní restauraci a snaží se vypátrat lumpy, co mají v úmyslu ohrožovat spokojeně žijící nevědomé občany. Ještě nikdy jsem se s někým takovým nesetkal.
"Myslíš si, že lidstvo má ještě nějakou šanci? Stojí za to zachránit?" Pokračuji v otázkách a jsem sám sebou překvapený.
A stojím za záchranu já? Spolknu tuto otázku a raději se pořádně napiju.

U Stolu
Mal

Rozhodně nečekám, že by se v Malcolmovi schovával nějaký neobvyklý talent na zpívání. Bylo to spíš pobavené prohození slov. Ale jeho vyplivnutí piva mě dokonce rozesměje. No, není to zrovna nejsofistikovanější humor, ale v té mlze alkoholu či co jsem to vlastně pila, nějak tohle vypadá jako přesně ten typ komedie, co mě pobaví. Kdybych si to dokázala normálně přebrat, asi bych si doporučila doma se podívat na filmy s Jackie Chanem, nebo Buda a Spencera. Ale takto mne to vůbec nenapadne.

Naštěstí to bylo jen krátké zasmání se a nedělá mi problém tedy zvážnět téma. Co mohu soudit, tak se zdá, že i Malcolm to bere vážně. A samozřejmě se taky trochu zarazil nad komentářem o jeho zadku. To chlapi většinou často neslýchají, ženské nemají totiž takové nutkání být v tomto ohledu upřímné a otevřené. Ještě, že nejsem jako většina, co?

Oplácím mu pohled do očí a pak je na čase, abych kývla hlavou na srozuměnou já. Odolám nutkání se pousmát nad termínem "lumpové". Nicméně po tom posledním přiznání už nemám absolutně žádnou energii na to, abych se tvářila vážně, a proto se usměji.

"Tak super, čisté víno a tak dále," řeknu a ťuknu si svou skleničkou s jeho. "Tak ať oba zůstanem kráčet po Zemi."

Jindy bych vymyslela asi něco lepšího jako přípitek, ale jsem ráda, že se mi tam podařila vsoukat nenápadná poznámka k tomu, že když bude zlobit, tak ho pošlu zpět do Pekla osobně. Přeci jen bude pak "v podmínce", jestli zůstane kráčet po Zemi po případu. Ale ta poznámka byla tak skrytá a nenápadná, že bych se nedivila, kdyby mu zůstala utajená.

Zatím nemám, co mu říct dál, a tak se pořádně napiji z piva, začnu postupně ujídat zase oříšky a rozhlížet se po baru. Jestli si chce povídat, ať něco nadhodí sám. Vzpomenu si, že Carlos chtěl, abychom tu vydrželi až do zavíračky, a tak ještě zkontroluji své chytré hodinky, kolik je vlastně hodin a tím také, zda mě někdo nesháněl, ale to vlastně ani nečekám. Nicméně se lehce zavrtím a začínám chápat, že sezení a nic nedělání mě v tomto rozpoložení velmi nudí.

S Jo

Proč poděkovala? Pozvedl jsem obočí a raději to nějak víc neřešil.
Neznám Carlosa, tak nemohu soudit. Proto jen pokrčím rameny a napiju se piva. Rozhodnu se počkat na hostitele ohledně panáků. Přeci jen je to jeho flaška.
Když si tak piju pivo, tak mi položí andělka otázku, že se skoro v tom pivě utopím. Vyprsknu jej, naštěstí se mi podařím tím nikoho neohodit. Zatraceně.
"Věř mi, že to by nebyl dobrý nápad." Pronesu po chvíli, co se pokouším rukávem utřít zamokřené místo na stole. Mohl jsem si sice počkat na hadr, ale co už.

Kdybych se ještě odvážil napít piva, málem by se to opakovalo znova po jejím prohlášení. Jako kdybych to tušil, jsem raději pivo, nechal pivem a přemýšlel nad tím, kde bych sehnal nějaké kuřivo. Tak bych si dal cigáro. Postesknu si.
Andělka v tom svém pokračuje. Mám k nakousnutí zadek… hmmm Pozvednu obočí a raději mlčím, protože zdá se, že má v úmyslu pokračovat. A taky že jo. Něco mi říkalo, že to neskončí jenom u lichotek a bude tam to zatracené ale.
Kývnu hlavou, že tomu rozumím. Nemusím snad říkat, že od ní svým způsobem očekávám to stejné. Oba totiž prahneme po stejné věci.
Nevím, jestli naštěstí nebo naneštěstí nevím, co se v té její hlavě odehrává, protože kdybych to snad věděl, možná bych jí k sobě přitáhnul a znásilnil její rty. Je to dlouho, co jsem nelíbal ženská ústa. Nedotýkal se pořádné ženy, která by ze mne jenom nevysávala krev a to myslím doslova. Možná bych neskončil u pouhého dotýkání a líbání… ale to je v této chvíli nepodstatné.
"Fajn." Rozhodnu se, že k ní budu upřímný. "Oba chceme to stejné. Nemám v úmyslu tě podrazit, ale pomoct ti dostat lumpy." Maličko mi to zní, jako nějaká přísaha. Po celou dobu se jí dívám upřeně do očí, aby v nich viděla, že mluvím pravdu.
"Protože, když se mi to podaří, bylo mi slíbeno, že se tam dole už nemusím vracet." Přiznám se jí. Nemusím jí přitom vysvětlovat, proč jsem se rozhodl tuto šanci vzít za pačesy a nepustit jí. A jen tak jí pustit kvůli nějakému podrazu nehodlám.
"Navíc se mi líbíš." Dodám, aniž bych to zamýšlel. Odolávám nutkání ten kousek, který nás dělí, prolomit a však vy už si domyslíte, co bych s ní dělal.
Nemám k tomu co víc říct, svého kostlivce ze skříně kolem případu, jsem jí řekl. A to fakt, že to nedělám pro dobro lidstva.

U Carlose, bez Carlose
Mal

"Víš kolik mi toho muži už odpřísahali, za ta léta?" zeptám se tiše se smíchem, když poukáže na fakt, že jsem nevypila svoji skleničku. Nicméně proti svému předsevzetí ji vezmu do rukou. Všechno vypadá v pořádku do doby, než zmíním Nicky Bullet. Zřejmě se ta holka dostala Carlosovi pod kůži tím, co mu provedla. To je pro mě jasný signál, že zrovna její duše nestojí tolik o zachránění. Ne, že bych ji měla na svém seznamu věcí, co mám dát do pořádku, ale tohle ji celkem jistě diskvalifikuje. Prozatím. Jsem přeci jen velmi tolerantní a otevřený anděl.

To ticho mě málem donutí si ten hnus do sebe vyklopit, ale slova se překvapivě ujme vojáček. Což bych vážně do něj neřekla, že umí zachraňovat situace. Tedy slovně. Jeho bojové schopnosti nehodlám podceňovat, ani tipovat.

"Dík," prohlásím, když zůstaneme u stolu sami. Skleničku stále držím v ruce, nějak zůstává opomenuta, ne zcela úmyslně. Pohled mi zalétne ke Carlosovým zádům. "Ještě jsem ho neviděla z ničeho tak rozhozeného a nemluvkovitého na jakékoliv téma," dodám krátké vysvětlení. Pak se podívám na svou skleničku toho hnusu.

"Ty nám asi nezazpíváš, co?" zeptám se pobaveně a obrátím obsah skleničky do sebe a už předem se obrňuji proti té chuti. "Ne, pořád to je hnus," ujistím kohokoliv, kdo by se na to ptal. Skleničku dám daleko od sebe a raději se vrhnu na oříšky, co jsem si přinesla. Konec dělení, teď už jsou jen moje.

"Líbíš se mi," prohlásím najednou bez jakéhokoliv upozornění. "Tím nemyslím jen to, že v těch kalhotách tvůj zadek vypadá k nakousnutí, ale to, že si myslím, že s tebou budu moct pracovat bez problémů. Zatím vypadáš jako rovnej, správnej chlap, i když systém tě hodil k těm zlým." Pokračuji vážným hlasem a převracím jeden oříšek mezi dvěma prsty. Dokonce použiji i svůj vážný obličej, i když se mi do něj moc nechce. "Jen chci, aby mezi náma bylo jasno. Budu ti krýt záda a nasazovat pro tebe svůj drahocenný krk, ale jakmile zjistím, že ses mě pokusil podrazit, nebo že hraješ falešně, tak nebudu mít slitování, jasné?"

Dívám se zpříma na Mala a čekám, co na to řekne. A taky mě napadne, co by asi tak řekl na to, kdybych si přisedla blíž a lehce se ... inu přitulila. Políbila na ta správná místa, otřela se o něj prsy a... Zamrkám, abych se dostala zpět ke své původní myšlence.

"Takže jediné život-zachovávájící rozhodnutí v tom případě je říct mi všechny ošemetné věci z šedé zóny teď, když moje morálka a hodnocení hříchů je značně ovlivněno tímhle hnusem," řeknu již veselým tónem a zase se usmívám. Popadnu své pivo a napiji se.

"JO, tohle chutná líp," zamručím si spokojeně pro sebe.

S Carlosem
a Jo

Všiml jsem si, že se Andělka vyhýbá pekelnické břečce, ne že bych se jí divil, kdybych měl na jejím místě možnost výběru, vybral bych si něco jiného. Tam dole jsem však možnost neměl a tady sice mám, ale znáte to: Darovanému koni na zuby nehleď.
Zdá se, že si toho všiml i Carlos, který jenom posunkem hlavy k panáku, jemně naznačil, že ten panák vidí plnej a není slepej.
"Dej si… přísahám, že bude poslední." Mrkne na ní. Vypil bych to místo ní, ale nechci urazit hostitele. Neznám jej, abych tvrdil, že to myslí skutečně o tom, že to bude opravdu poslední panák. I když v lahvi už toho moc není, tak zhruba na čtyři panáky.
"Dobrá, dobrá. Dobrý argument." Prohlásí a ruce přitom dá rezignovaně vzhůru, zasměje se. Je to příjemný smích.
Smích mu zamrzne na rtech ve chvíli, kdy Jo nadhodí povídání o neřízené Nicky Střele. Výraz v jeho tváři se změní. Sice bych rád věděl, co mu provedla, ale ten výraz jasně mluví za vše.
"Nechci o tom mluvit." Dodá a aspoň mně je jasné, že z něho nevypáčíme nic dalšího a pokud budeme naléhat, tak to nedopadne dobře.
Z atmosféry, která se tu najednou objevila, by se dalo krájet. Povzdechnu si. Zatraceně.
"Jo říkala něco o tom, že by si chtěla zazpívat. Nemáš tady karaoke?" Zeptal jsem se jej a pokusil se tak změnit téma, mezitím jsem se ujal nalívání a rozlil jsem nám dvěma s úmyslem ušetřit andělku, protože tu bylo ještě na dva panáky.
Musím uznat, že Carlos má poměrně velkou výdrž. Nicméně kdysi dávno jsem slyšel, že je vážně těžké opít barmana. Zdá se, že na tom je něco pravdy nebo má prostě Carlos velkou výdrž. Ač tak či onak, jsem rád, že mohu s někým pít.
"Jop karaoke tady mám, řeknu Sandy, ať ho připraví… teda pokud chceš." Zdá se, že se mi povedlo zažehnat krizi a znám i jméno barmanky. Carlos se s tím zvedne a jal se k baru připravit vše potřebné.
Pohlédnu na andělku, tedy pokud tam stále sedí a neutekla, pokrčím rameny a naliju si panáka.

Stále s Carlosem v jeho podniku
Carlos, Mal

Vnímám všechny jeho emoce, ať už skryté za slovy, nebo za projevy jako tep, přimhouřené oči a napnutí svalů. Docela to dohromady dává obraz o něm a jeho postoji ke mně dostatečně ostrý, aby se mu dalo věřit a já jej s určitou jistotou zařadit. Vypadá to, že nějaké čudlíky u něj fungují jako u jiných lidí, ale některé jsou vybroušeny válkou a peklem.

*Asi bych ho měla nějak přesvědčit, že nejsem nepřítel... Tedy do doby, než provede něco, co ho tím udělá...*

Sednu si ke stolu a jsem tak štědrá, že oříšky dám doprostřed stolu. Na Carlose se usměji a položím mu ruku na rameni.

"Ale, ale Carlosi, to zní jako lovení lichotek, protože ty moc dobře víš, že sem nikdy nechodím jen pro informace. To bych tu nebylo tak často!" řeknu vesele. Pak stáhnu ruku a napiji se piva místo té břečky. Předpokládám, že když se to nebude komentovat, třeba se to přejde bez povšimnutí.

"Nechceš mi vysvětlit, co ti ta holka provedla? Docela jsem o té holce slyšela samé nebezpečné věci, ale vždy jsem předpokládala, že to je tak trochu nadnesené," změním zase téma na tu holku, protože to mě zajímá a ptát se, jak se daří jeho podniku nemá cenu, je tu dost lidí na to, aby ho to uživilo.