V Díře
Jo

"Čert ví." Zřejmě se moc nezajímal o pohnutky bývalého barmana, po kterém převzal žezlo. Je pravdou, že v některých případech je lepší nevědět. Odpovědi na to, co se stalo s Šedivákem budeš muset zřejmě hledat jinde.
Zdá se být velmi zaneprázdněn svou prací. Ovšem můžeš si všimnout, že už pět minut leští tu stejnou skleničku. Buď je příliš pečlivý, nebo je něco špatně.
"Nemám nejmenší tušení, o kom mluvíte." Zdá se, že je úplně nový. Přesněji řečeno, nový v Chicagu. Vlastně nikde si ho pořádně neviděla. Pokud se znal s Mordecaiem, tak by sis ho jistě všimla. Patří k těm typům, na které se jen tak nedá zapomenout.

Z toalet zaslechneš, jak si někdo hvízdá melodii z filmu Kill Bill, dveře se následně otevřou. Periferním viděním spatříš jednoho z mužů, které hledáš. A ke všemu nejnebezpečnějšího. Zřejmě tu pokračoval v pátrání po Nicky Střele. Jeho přítomnost by mohla vysvětlit i číšníkovo divné chování.

"Kdopak mně hledá?" Prohlásí s úsměvem na rtech.
"Ani hnout!" Zavelí. Nedá se nic jiného dělat, než poslechnout. Nejsi jediná, kdo se zastavil v pohybu a zůstal tak, jako v nějakém filmu, kde stisknete pauzu.
Můžeš se pokoušet proti tomu bojovat a snažit se s tím něco udělat, ale bez šance.
"Takže jenom tebe na mně posílají. Mrzuté. Ubohé." Dojde blíž k tobě, tak že cítíš jeho dech u svého ucha.
"A smutné." Povzdechne si. Přestane ti věnovat pozornost a přejde ladným krokem za bar, kde si vezme plnou láhev nějakého drahého pití. Poplácá nehybného barmana po zádech a zamíří ke schodům.
"Ach, já zapomněl." Zarazí se u prvního schodu.
"Až se za mnou dveře zavřou, tak se můžete zase začít hýbat. Nikdo mně však nebude pronásledovat. Hlavně to platí pro vás, andělská mrcho." Vydá svůj rozkaz. Vytančí po schodech nahoru, hvízdající si stále stejnou melodií a pořádně za sebou zabouchne. Jako kdyby někdo zase spustil tlačítko play, a díky tomu se můžete zase začít hýbat.
Slyšet o tom, že někoho ovládá je strašné, ale horší je to zažít na vlastní kůži a nic s tím neudělat. Chce to nějaký pořádný plán. Přeci jen, kdyby chtěl tak může všechny poslat proti sobě nebo někoho donutit, aby spáchal sebevraždu. To co udělal, byla jenom ukázka jeho moci. Varování, ať si rozmyslíš, jestli po něm stále půjdeš.

Poušť

Na parodii Hulka se musí jeden smát i kdyby sebevíc nechtěl. Nebo je to tím hulením? koho to zajímá... Společně se smějeme i na představu příbuzeneckého vztahu Hulka a Yody. Zajímalo by mě, jestli je Rocketovo jméno náhoda, nebo souvislost právě s filmy od Marvelu, ale nezeptám se, protože mi ze rtů vyletěly úplně jiné věci, které jsem v nekontrolovatelné potřeba musela říci nahlas.

Jak málo stačí, aby vás od smíchu bolelo celé tělo.
Hej, takhle dobře jsem se už dlouho necítila.
Uznám spokojeně a smích na pár chvil ustane, abych mohla znovu nenasytně potáhnout.
"Tak nějak... na piču."
Zhodnotím své pocity ohledně mrtvosti a zasměji se.
"Prej jo, ale taky tomu pořád nějak nechci věřit."
Mávnu rukou taky, čímž dám znát, že o tomhle bodě mluvit víc nechci. Rocketův závěr mi přivodí další záchvat smíchu.
Na to si začnu broukat jednu konkrétní melodii.
Na naše malá Pajdavá Mary, specialistka na průsery...
"Jo, to slyšim každou chvíli. Drž se mě a brzo se do nějakýho dostaneš."
Upřímně se ušklíbnu, v přátelské vlně.

Sice nechápu, proč jsme zůstali u dveří, když jsem očekávala odchod někam za roh, aby se přesně tahle situace nestala, ale Rocketovi to bylo nejspíš jedno, tak jsem to neřešila.
Vlastně to neřeším ani teď, protože mi je mi srdcečně jedno, že mě někdo, kdo má být v týhle realitě moje dcera, vidí zhulenou.
Vesele se na Juno zasměji, na což následuje její uvítání slovy "No do prdele." a pak pozvolna pokračuje ve svém konstatování.
Rocket ji k nám pozve, ale ona se na to dvakrát netváří.
"Nehraj stydlivku... a přisedni!"
Chci říct já, ale nevím, jak moc tomu bylo rozumět, protože jsem se smála tomu, co Rocket řekl.

Stále v Díře

"Charles a Frederic Crown," zopakuji jejich jména a nechám ho chvilku si lámat hlavu nad tím, zda je někdy neslyšel. I když se toto přání nevyplní, tak si nemyslím, že to je ztracený čas. Minimálně jsem si - snad - rozšířila sítě informátorů a příležitostných známých.

"Taky mě těší," ujistím ho, aniž bych měla ten tajemný lesk v očích jako on. Jo, je mi naprosto jasné, co v něm Mordecai vidí. Vkus, to on měl vždycky. Jednoznačným důkazem jsem toho přece já, ne?

Kdybych byla v nějakém filmu, tak hned po zjištění informací se zvednu, nechám nedopité pivo a hned by byl střih, jak jsem někde jinde, hloubám nad případem a nebo z někoho lstí dostávám informace. Ještě tohle není film a pivo tu rozhodně nenechám.

"Co že se vůbec Šedivák rozhodl odejít od baru? Vždycky mi připadalo, že to tady měl vcelku rád..?" nadhodím otázku k barmanovi, jestli zůstal poblíž a nebo, když se vrátil zpět. A po tak vyčerpávající otázce se musím svlažit pivem. To je přece jasné.

"Kdy tady vůbec zase má hrát Chris s tou svou kapelou?" dodám ještě, abych si doplnila informace o všech známých, když už jsem tady. Ale nejsem si jistá, jestli ti to někdy plánují, nebo jen prostě se vždy zaplácne díra v Chrisově programu.

Díra
Jo

"Tak ti zní opravdu děsivě. Jak že se vlastně jmenují?" Nedá mu to. Je možné, že neviděl tvář, ale třeba někde zaslechl jejich jméno. Znát jméno je, jako třímat zbraň. V případě, že si mu řekla jejich jméno, tak se zamračil, jako kdyby mu to bylo povědomé. Ovšem nic ti k tomu neřekne.

Příkývne na srozumněnou a přijmě od tebe číslo, které si hned uloží do svého mobilu.
"Sam." Řekne po tvém vzoru a oplatí ti stisknutí ruky. Jedná se o pevný stisk, avšak ne takový, že by ti drtil ruku a poté tvou ruku jemně políbí, přesněji naznačí polibek.
"Těší mne. Rád se s vámi budu potkávat." V jeho očích se zvláštně zableskne. Nakonec pustí tvou ruku a pokračuje zpátky ve své práci.

Poušť
Nicky

"Hulk zlobiiiit!" Paroduje a přitom, jako gorila si buší do hrudi. Zdá se, že i tady se sledovali Marveláky a Star Wars a Rocket patří k fanouškům.
"Ou sakra." Zarazí se. Chvíli mlčí, jako kdyby si snad představoval Yodu jako otce Hulka. Než zatřepe hlavou a spustí se další výbuch nekontrolovatelného smíchu.
Smích je fajn. Údajně prodlužuje život. Ale tento byl i bolestivý. Bolela z něho čelist, nemluvně o bránici a Rocketovi navcí slzeli oči dojetím.
Když začneš mluvit, přestane se smát, i když to nějakou chvíli trvá.
"Tys byla mrtvá?" Zeptá se a chvíli si tě se zájmem prohlíží.
"Jaké to je?" Je skutečně zvědavý. Málokdy se střetnete s někým, kdo umřel a vzápětí byl přiveden zpátky mezi živé a to ke všemu samotným Luciferem. V jeho očích si ještě víc stoupla.
"A počkat děcka?" Několikrát zamrká. Než nad tím mávne rukou a nechá to raději být. Některé věci je lepší nevědět a toto je jedna z nich.
"Ty vole... ty máš patent na průšvihy." Ukončí to a opět se spustí smích.

Dveře úkrytu se otevřou, zaslechneš kroky a nad vámi se tyčí zelenovláska s cigaretou na cestě k ústům, jakmile vás zmerčí tak chvíli neví, zdali zůstat nebo jít raději zpátky.
"No do prdele." Prohlásí, protočí oči v sloup a nakonec si zapálí cigaretu.
"Mělo mně dojít, že to nebude normální cigáro." Zabrble si sama pro sebe.
"No tááák... nebuď Grinch a vykuř Yodu." Prohlásí Rocket a začne se smát. Juno jenom zavrtí hlavou a tváří se, že s vámi nemá nic společného.

Díra

Napiji se z piva, zatímco se kouká na fotky těch dvou chlápků. Co mohu soudit, tak skutečně vypadá, jakože se snaží se rozpomenout, zda je někdy viděl.

"Jo, takoví, které nechceš potkat ani za bílého dne na ulici," ujistím ho a odložím opět sklenici s pivem. "Dám ti svoje číslo a kdybys o nich zaslechl, nebo je viděl, tak mi to dej vědět? Věř mi, světu bude líp, když se tihle dva nikde nebudou potulovat."

Poznámku ohledně toho, že jejich lístek pro existenci už vypršel a teď jsou tu "nelegálně" jsem si nechala jen pro sebe. Vzala jsem si zpět od Kocoura svůj telefon a schovala ho do kapsy.

"Jinak, já jsem Jo," představím se dodatečně a natáhnu k němu ruku. "Myslím, že se občas budeme potkávat," dodám ještě s úsměvem.

Poušť

"To rozhodně je."
Přitakám a nechám ho potáhnout. Když se na druhý nádech rozkašle, ušklíbnu se a převezmu bong. Matroš je to vážně hodně dobrej. I přes své sebezapření a jistou dávku připravenosti se po druhém potáhnutí rozkašlu též, poprvé jsem natáhla jen trochu právě kvůli snaze se nerozkašlat.
"Ve dvou je to vždycky lepší."
Odsouhlasím, když Yodu předám a opřu se vedle něj ve vzdálenosti na dosah ruky.

Nádobka radosti se vrátí ke mě a pouští se rozezní Rocketův smích. Když si to tak vezmu, tak jsem určitou dávku smíchu potřebovala už pekelně dlouho. Znovu odvážně potáhnu a nechám si bong u sebe, abych v průběhu vlastní salvy smíchu potáhla ještě jednou.
Se smíchem nejde bojovat, prostě se tam spolu chechtíme na celé kolo, sedíme v písku a je nám dobře.

Celé tohle všechno je jedna velká absurdní hovadina a já bych klidně mohla říct, že ve skutečnosti už sedím někde sjetá doma a všechno tohle je jen dobrá halucinace. Kurva hodně dobrá.
Kdybych o tomhle Lucovi vyprávěla, tak by se zamračil, tím svým obvyklým způsobem, začal by urputně přemýšlet a ve výsledku něco zaúpěl na mou adresu, což by značilo, že půjde žehlit nějaký můj průser. Když ho to baví, ať si poslouží.

Rocket se přihlásí o Yodu, a tak ho vracím k majiteli.
"Soráč."
Houknu omluvně, ale hned na to se rozesměji. Krátké zasmání se změní v záchvat smíchu, když dodá svou teorii o zezelenání.
"Ty vole, neeeee..."
A směji se dál až do předklonu. Zelená by mi asi neslušela, když nad tím tak přemýšlím. Ne. Opravdu ne.
"Hej to bychom byli jak Hulk a She-Hulk, ne?"
Pokračuji ve smíchu.
"Hulku, tvá otec já být!"
Zkusím zaparodovat Star Warsovského skřeta. Vrátí mě to ale k celkovému přemýšlení nad zdejším světem a ke střetnutí se spoustou zajímavých informací.
"Hele, vole, věřil bys, že se ti kdy stane něco tak absurdně pitomýho jako mě?"
Nadhodím s úšklebkem a vezmu Yodu pro další potáhnutí, po kterém jej opět vrátím.
"Víš co. Tohle celý..."
Rozhodím rukama, div Rocketovi nevrazím dělo.
"Jeden den jsem Nicky Bullet, lovkyně odměn ... pak mě sám Lucifer omylem zabije, záměrně vzkřísí aby mi později vyznal lásku, nakonec na nás oba snaží zabít víc tvorů, než obvykle a v konečném důsledku se teleportuji do budoucnosti, kde zjistím, že jsem zapříčinila vyhubení většiny lidí, zabila svého partnera a ještě k tomu s nim stihla mít děti o kterých mi všichni doktoři tvrdili, že nikdy nebudu mít."
Vychrlím ze sebe jako namydlený blesk.
"Zapoměla jsem na něco?"
Otáži se, jako kdyby měl odpověď na všechno a bratrsky ho plácnu po rameni. Znovu se pak oddám dalšímu záchvatu smíchu.

Poušť
Nicky

"Že jo. Už nevím, od koho jsem to dostal, ale to je fuk. Je to prostě super věc." Zamilovaně se dívá na bong. Zřejmě na něj nedává dopustit.
Pokrčí rameny a potáhne si jako první, dvakrát. Po prvé to je v pohodě, po druhé ho zachvátí tuberácký kašel, což značí, že onen matroš je skutečně třída.
"Je fajn se zhulit s někým dalším." Zazubí se a převezme od tebe bong, opět si potáhne. Při čemž se usadí na písečnou zem a opře se o vchod budovy.
Z ničeho nic se začne strašně smát. Vlastně když to vezmeš kol a kolem, všechno co se děje, je vlastně jeden velký vtip. Nechtěla si se sem dostat. Potřebovala si utéct od Lucifera, který ti řekl ta dvě zkurvená slova. A všechno se tak rychle událo. Měla sis užívat dovolenou někde na bitevním poli, ne na místě, které si způsobila ty, protože ti přeskočilo. Navíc aby si ke všemu zjistila, že máš s Luciferem dvě děti, které by si podle správnosti ani mít neměla. Nemluvně o tom, že teď tu hulíš s týpkem, který se jednoho dne probudil se schopností ovládat zbraně.
To se ti zatraceně povedlo Střelo. Něco takového by ti jistě Lucifer řekl a ještě ke všemu se ne zrovna přívětivě díval na bong ve tvé ruce.
Jenže on tu není. V této realitě je mrtvý. Zabila si ho. Muže, který by pro tebe udělal první a poslední. Který se kvůli tobě změnil, aniž bys to sama po něm vyžadovala. Idiot, který tě zabil a zase zachránil… a vlastně způsobil to všechno. Kdyby tě nechal umřít, tak by se nic z toho nestalo.
Možná kdyby to nebyl tak dobrý matroš, by toto zjištění vyvolalo depresi, ovšem ty ses smála společně s Rocketem.
"Nesoukromnič. Můj Yoda." Prohlásí a pak se zarazí.
"My kouříme Yodu... budem taky zelení?" Otáže se a zase se začne smát.

Díra
Jo

Jen přikývne na srozuměnou a roztočí pivo. Mají tu velmi dobré pivo. Velká část štamgastů chodí sem právě na něj. Nicméně krom piva, se zde nachází další jiný sortiment jako v každé takové hospodě. Hospoda se skládá z nekuřácké a kuřácké části. Ovšem když se tu sejde větší parta kuřáků, je potřeba otevřít dveře.
"Co pro vás mohu udělat?" Pobídne tě k tomu, abys mu sdělila, co máš na srdci. Se zájmem tě pozoruje a po chvíli ti na bar položí pivo, které má tu správnou míru.
"Ah, Mordecai. Jistě." Nějak více se k tomu nevyjadřuje, spíše vyčkává zda-li z tebe vyleze něco dalšího.

Na fotku se podívá a chvíli si jí prohlíží.
"Ne, ty jsem opravdu neviděl." Zakroutí nesouhlasně hlavou.
"Nějací špatní chlápci?" Otáže se neskrývaným zájmem v očích.

Poušť

Oukéj... Hustej týpek."
Vydechnu a jednoduše si spočítám, že ve srovnání s přítomnými se mu něco takového musí zdát hodně na houby, byť po chvíli uzná, že mu to zachránilo život. Nic to nemění na tom, že mít regeneraci, nebo neproniknutelnou kůži, tak něco jako zachraňování vlastního kejháku by nebylo nutné.
Pokrčím rameny a dál nevyzvídám, když to nechce víc rozvádět.

"Vždycky může být hůř."
Doplním jeho slova o představách konce světa. Uznávám, že by tuhle planetu mé zdejší já možná mohlo sesmahnout úplně, ale nestihlo to. Nebo, co jsem tu vlastně tak mohla mít v plánu? Vybít všechno živé by přece nedávalo smysl... Po čem jsem tak mohla toužit, že jsem tu tohle udělala?
Už je to se mnou zlý... začínám si tu ty skutky vztahovat sama na sebe, byť jsem to já Já neudělala...

Na šepot jen kývnu a pousměji se. Tohle bude lepší než cigáro.
Sbalím mu přinesené věci a zatímco on zmizí do svého pokoje, já si složím a uklidím zbraně, po čemž počkám ve dveřích kuchyně.
To, že zmíní cigára přede všemi značí jediné - hulí tu jediný a tajně. Nevyjadřuji se, ale pak venku nezůstávám hnedle u dveří a jdeme prostě někam za roh, kde nás nenajde první, kdo si půjde dát skutečné cigáro.

Nad bongem se musím upřímně usmát a skoro bych se i zasmála, což je vidět.
"Moc pěkný."
Pronesu pochvalně a než všechno připraví, aby mi následně nabídl jako první.
Pořád jsem v první řadě nedůvěřivá, takže decetně zavrtím hlavou. Jestli je ten matroš tak hustej jak tvrdí, mohl by mě snadno zhulit a pak kdo ví co.
"Ty první."
Oznámím nekompromisně. I přes přátelskou atmosféru v jaké se náš rozhovor víceméně vlekl se nehodlám nechat zblbnout. Teprve až když mám jistotu, že se zhulíme oba stejně, si bong převezmu a dopřeju si taky. A že to je sakra dobrej matroš, jakej jsem už dlouho neměla. Na to mohu jen spokojeně zabručet.