Stále v Díře

"Charles a Frederic Crown," zopakuji jejich jména a nechám ho chvilku si lámat hlavu nad tím, zda je někdy neslyšel. I když se toto přání nevyplní, tak si nemyslím, že to je ztracený čas. Minimálně jsem si - snad - rozšířila sítě informátorů a příležitostných známých.

"Taky mě těší," ujistím ho, aniž bych měla ten tajemný lesk v očích jako on. Jo, je mi naprosto jasné, co v něm Mordecai vidí. Vkus, to on měl vždycky. Jednoznačným důkazem jsem toho přece já, ne?

Kdybych byla v nějakém filmu, tak hned po zjištění informací se zvednu, nechám nedopité pivo a hned by byl střih, jak jsem někde jinde, hloubám nad případem a nebo z někoho lstí dostávám informace. Ještě tohle není film a pivo tu rozhodně nenechám.

"Co že se vůbec Šedivák rozhodl odejít od baru? Vždycky mi připadalo, že to tady měl vcelku rád..?" nadhodím otázku k barmanovi, jestli zůstal poblíž a nebo, když se vrátil zpět. A po tak vyčerpávající otázce se musím svlažit pivem. To je přece jasné.

"Kdy tady vůbec zase má hrát Chris s tou svou kapelou?" dodám ještě, abych si doplnila informace o všech známých, když už jsem tady. Ale nejsem si jistá, jestli ti to někdy plánují, nebo jen prostě se vždy zaplácne díra v Chrisově programu.

Díra
Jo

"Tak ti zní opravdu děsivě. Jak že se vlastně jmenují?" Nedá mu to. Je možné, že neviděl tvář, ale třeba někde zaslechl jejich jméno. Znát jméno je, jako třímat zbraň. V případě, že si mu řekla jejich jméno, tak se zamračil, jako kdyby mu to bylo povědomé. Ovšem nic ti k tomu neřekne.

Příkývne na srozumněnou a přijmě od tebe číslo, které si hned uloží do svého mobilu.
"Sam." Řekne po tvém vzoru a oplatí ti stisknutí ruky. Jedná se o pevný stisk, avšak ne takový, že by ti drtil ruku a poté tvou ruku jemně políbí, přesněji naznačí polibek.
"Těší mne. Rád se s vámi budu potkávat." V jeho očích se zvláštně zableskne. Nakonec pustí tvou ruku a pokračuje zpátky ve své práci.

Poušť
Nicky

"Hulk zlobiiiit!" Paroduje a přitom, jako gorila si buší do hrudi. Zdá se, že i tady se sledovali Marveláky a Star Wars a Rocket patří k fanouškům.
"Ou sakra." Zarazí se. Chvíli mlčí, jako kdyby si snad představoval Yodu jako otce Hulka. Než zatřepe hlavou a spustí se další výbuch nekontrolovatelného smíchu.
Smích je fajn. Údajně prodlužuje život. Ale tento byl i bolestivý. Bolela z něho čelist, nemluvně o bránici a Rocketovi navcí slzeli oči dojetím.
Když začneš mluvit, přestane se smát, i když to nějakou chvíli trvá.
"Tys byla mrtvá?" Zeptá se a chvíli si tě se zájmem prohlíží.
"Jaké to je?" Je skutečně zvědavý. Málokdy se střetnete s někým, kdo umřel a vzápětí byl přiveden zpátky mezi živé a to ke všemu samotným Luciferem. V jeho očích si ještě víc stoupla.
"A počkat děcka?" Několikrát zamrká. Než nad tím mávne rukou a nechá to raději být. Některé věci je lepší nevědět a toto je jedna z nich.
"Ty vole... ty máš patent na průšvihy." Ukončí to a opět se spustí smích.

Dveře úkrytu se otevřou, zaslechneš kroky a nad vámi se tyčí zelenovláska s cigaretou na cestě k ústům, jakmile vás zmerčí tak chvíli neví, zdali zůstat nebo jít raději zpátky.
"No do prdele." Prohlásí, protočí oči v sloup a nakonec si zapálí cigaretu.
"Mělo mně dojít, že to nebude normální cigáro." Zabrble si sama pro sebe.
"No tááák... nebuď Grinch a vykuř Yodu." Prohlásí Rocket a začne se smát. Juno jenom zavrtí hlavou a tváří se, že s vámi nemá nic společného.

Díra

Napiji se z piva, zatímco se kouká na fotky těch dvou chlápků. Co mohu soudit, tak skutečně vypadá, jakože se snaží se rozpomenout, zda je někdy viděl.

"Jo, takoví, které nechceš potkat ani za bílého dne na ulici," ujistím ho a odložím opět sklenici s pivem. "Dám ti svoje číslo a kdybys o nich zaslechl, nebo je viděl, tak mi to dej vědět? Věř mi, světu bude líp, když se tihle dva nikde nebudou potulovat."

Poznámku ohledně toho, že jejich lístek pro existenci už vypršel a teď jsou tu "nelegálně" jsem si nechala jen pro sebe. Vzala jsem si zpět od Kocoura svůj telefon a schovala ho do kapsy.

"Jinak, já jsem Jo," představím se dodatečně a natáhnu k němu ruku. "Myslím, že se občas budeme potkávat," dodám ještě s úsměvem.

Poušť

"To rozhodně je."
Přitakám a nechám ho potáhnout. Když se na druhý nádech rozkašle, ušklíbnu se a převezmu bong. Matroš je to vážně hodně dobrej. I přes své sebezapření a jistou dávku připravenosti se po druhém potáhnutí rozkašlu též, poprvé jsem natáhla jen trochu právě kvůli snaze se nerozkašlat.
"Ve dvou je to vždycky lepší."
Odsouhlasím, když Yodu předám a opřu se vedle něj ve vzdálenosti na dosah ruky.

Nádobka radosti se vrátí ke mě a pouští se rozezní Rocketův smích. Když si to tak vezmu, tak jsem určitou dávku smíchu potřebovala už pekelně dlouho. Znovu odvážně potáhnu a nechám si bong u sebe, abych v průběhu vlastní salvy smíchu potáhla ještě jednou.
Se smíchem nejde bojovat, prostě se tam spolu chechtíme na celé kolo, sedíme v písku a je nám dobře.

Celé tohle všechno je jedna velká absurdní hovadina a já bych klidně mohla říct, že ve skutečnosti už sedím někde sjetá doma a všechno tohle je jen dobrá halucinace. Kurva hodně dobrá.
Kdybych o tomhle Lucovi vyprávěla, tak by se zamračil, tím svým obvyklým způsobem, začal by urputně přemýšlet a ve výsledku něco zaúpěl na mou adresu, což by značilo, že půjde žehlit nějaký můj průser. Když ho to baví, ať si poslouží.

Rocket se přihlásí o Yodu, a tak ho vracím k majiteli.
"Soráč."
Houknu omluvně, ale hned na to se rozesměji. Krátké zasmání se změní v záchvat smíchu, když dodá svou teorii o zezelenání.
"Ty vole, neeeee..."
A směji se dál až do předklonu. Zelená by mi asi neslušela, když nad tím tak přemýšlím. Ne. Opravdu ne.
"Hej to bychom byli jak Hulk a She-Hulk, ne?"
Pokračuji ve smíchu.
"Hulku, tvá otec já být!"
Zkusím zaparodovat Star Warsovského skřeta. Vrátí mě to ale k celkovému přemýšlení nad zdejším světem a ke střetnutí se spoustou zajímavých informací.
"Hele, vole, věřil bys, že se ti kdy stane něco tak absurdně pitomýho jako mě?"
Nadhodím s úšklebkem a vezmu Yodu pro další potáhnutí, po kterém jej opět vrátím.
"Víš co. Tohle celý..."
Rozhodím rukama, div Rocketovi nevrazím dělo.
"Jeden den jsem Nicky Bullet, lovkyně odměn ... pak mě sám Lucifer omylem zabije, záměrně vzkřísí aby mi později vyznal lásku, nakonec na nás oba snaží zabít víc tvorů, než obvykle a v konečném důsledku se teleportuji do budoucnosti, kde zjistím, že jsem zapříčinila vyhubení většiny lidí, zabila svého partnera a ještě k tomu s nim stihla mít děti o kterých mi všichni doktoři tvrdili, že nikdy nebudu mít."
Vychrlím ze sebe jako namydlený blesk.
"Zapoměla jsem na něco?"
Otáži se, jako kdyby měl odpověď na všechno a bratrsky ho plácnu po rameni. Znovu se pak oddám dalšímu záchvatu smíchu.

Poušť
Nicky

"Že jo. Už nevím, od koho jsem to dostal, ale to je fuk. Je to prostě super věc." Zamilovaně se dívá na bong. Zřejmě na něj nedává dopustit.
Pokrčí rameny a potáhne si jako první, dvakrát. Po prvé to je v pohodě, po druhé ho zachvátí tuberácký kašel, což značí, že onen matroš je skutečně třída.
"Je fajn se zhulit s někým dalším." Zazubí se a převezme od tebe bong, opět si potáhne. Při čemž se usadí na písečnou zem a opře se o vchod budovy.
Z ničeho nic se začne strašně smát. Vlastně když to vezmeš kol a kolem, všechno co se děje, je vlastně jeden velký vtip. Nechtěla si se sem dostat. Potřebovala si utéct od Lucifera, který ti řekl ta dvě zkurvená slova. A všechno se tak rychle událo. Měla sis užívat dovolenou někde na bitevním poli, ne na místě, které si způsobila ty, protože ti přeskočilo. Navíc aby si ke všemu zjistila, že máš s Luciferem dvě děti, které by si podle správnosti ani mít neměla. Nemluvně o tom, že teď tu hulíš s týpkem, který se jednoho dne probudil se schopností ovládat zbraně.
To se ti zatraceně povedlo Střelo. Něco takového by ti jistě Lucifer řekl a ještě ke všemu se ne zrovna přívětivě díval na bong ve tvé ruce.
Jenže on tu není. V této realitě je mrtvý. Zabila si ho. Muže, který by pro tebe udělal první a poslední. Který se kvůli tobě změnil, aniž bys to sama po něm vyžadovala. Idiot, který tě zabil a zase zachránil… a vlastně způsobil to všechno. Kdyby tě nechal umřít, tak by se nic z toho nestalo.
Možná kdyby to nebyl tak dobrý matroš, by toto zjištění vyvolalo depresi, ovšem ty ses smála společně s Rocketem.
"Nesoukromnič. Můj Yoda." Prohlásí a pak se zarazí.
"My kouříme Yodu... budem taky zelení?" Otáže se a zase se začne smát.

Díra
Jo

Jen přikývne na srozuměnou a roztočí pivo. Mají tu velmi dobré pivo. Velká část štamgastů chodí sem právě na něj. Nicméně krom piva, se zde nachází další jiný sortiment jako v každé takové hospodě. Hospoda se skládá z nekuřácké a kuřácké části. Ovšem když se tu sejde větší parta kuřáků, je potřeba otevřít dveře.
"Co pro vás mohu udělat?" Pobídne tě k tomu, abys mu sdělila, co máš na srdci. Se zájmem tě pozoruje a po chvíli ti na bar položí pivo, které má tu správnou míru.
"Ah, Mordecai. Jistě." Nějak více se k tomu nevyjadřuje, spíše vyčkává zda-li z tebe vyleze něco dalšího.

Na fotku se podívá a chvíli si jí prohlíží.
"Ne, ty jsem opravdu neviděl." Zakroutí nesouhlasně hlavou.
"Nějací špatní chlápci?" Otáže se neskrývaným zájmem v očích.

Poušť

Oukéj... Hustej týpek."
Vydechnu a jednoduše si spočítám, že ve srovnání s přítomnými se mu něco takového musí zdát hodně na houby, byť po chvíli uzná, že mu to zachránilo život. Nic to nemění na tom, že mít regeneraci, nebo neproniknutelnou kůži, tak něco jako zachraňování vlastního kejháku by nebylo nutné.
Pokrčím rameny a dál nevyzvídám, když to nechce víc rozvádět.

"Vždycky může být hůř."
Doplním jeho slova o představách konce světa. Uznávám, že by tuhle planetu mé zdejší já možná mohlo sesmahnout úplně, ale nestihlo to. Nebo, co jsem tu vlastně tak mohla mít v plánu? Vybít všechno živé by přece nedávalo smysl... Po čem jsem tak mohla toužit, že jsem tu tohle udělala?
Už je to se mnou zlý... začínám si tu ty skutky vztahovat sama na sebe, byť jsem to já Já neudělala...

Na šepot jen kývnu a pousměji se. Tohle bude lepší než cigáro.
Sbalím mu přinesené věci a zatímco on zmizí do svého pokoje, já si složím a uklidím zbraně, po čemž počkám ve dveřích kuchyně.
To, že zmíní cigára přede všemi značí jediné - hulí tu jediný a tajně. Nevyjadřuji se, ale pak venku nezůstávám hnedle u dveří a jdeme prostě někam za roh, kde nás nenajde první, kdo si půjde dát skutečné cigáro.

Nad bongem se musím upřímně usmát a skoro bych se i zasmála, což je vidět.
"Moc pěkný."
Pronesu pochvalně a než všechno připraví, aby mi následně nabídl jako první.
Pořád jsem v první řadě nedůvěřivá, takže decetně zavrtím hlavou. Jestli je ten matroš tak hustej jak tvrdí, mohl by mě snadno zhulit a pak kdo ví co.
"Ty první."
Oznámím nekompromisně. I přes přátelskou atmosféru v jaké se náš rozhovor víceméně vlekl se nehodlám nechat zblbnout. Teprve až když mám jistotu, že se zhulíme oba stejně, si bong převezmu a dopřeju si taky. A že to je sakra dobrej matroš, jakej jsem už dlouho neměla. Na to mohu jen spokojeně zabručet.

Poušť
Nicky

"Neproniknutelnou kůží. Díky, které je téměř nezranitelný." A když vezmeme v potaz Johnovu schopnost, má tu někdo problém se třemi skoro nazabitelnými bytostmi, mezitím co jeho schopnost je pouze přes zbraně a žádné čary máry kolem regenerace.
Na čištění jenom souhlasně kývne hlavou a na minutu zmizí zřejmě do svého pokoje, vrátí se s potřebnými proprietami.
"Netvrdím, že se ta schopnost nehodí. Zachránila mi tolikrát kejhák." Zavrtí hlavou. Chvíli vypadá, že by ti k tomu něco dalšího řekl, než nad tím mávne rukou.
"To je šumák." Nemá se už v úmyslu o tomto tématu bavit.

"Přeber si to po svém." Pokrčí rameny. "Hodlám tvrdit, že to mohlo vypadat mnohem hůř… jo to kolem sice není žádná sláva, ale konec světa jsem si představoval, jako konec. Ne něco, kde se stále dá nějak fungovat." A i přestože tu panovala poušť, tak se v ní stále dalo přežít. Sice tu panoval zákon, na který se zapomínalo a to že silnější přežijí… ale stále se to dalo. Patrick vybudoval malý kousek ráje, protože pořád měl z čeho.
Taky to mohlo dopadnout, že svět prostě skončil… jenže nedopadlo to. Svět stále nějakým způsobem fungoval.
"Aj jo. Akorát půjdem ven. Počkej chvíli." Pokračuje v šeptání. Sbalí všechny svoje věci a vezme je do pokoje, kde chvíli zůstane, než se vynoří zpátky na scéně.
"Skočíme si tedy na to cigáro." Prohlásí nahlas, tak aby ho všichni slyšeli, a vydá se do výtahu. Když jste venku, vytáhne bong, který schovával pod kabátem a vypadá jako Yoda. Z kapsy zavařovačku plnou trávy a malou plastovou láhev s vodou. To všechno připraví.
A hotový bong ti dá, stejně tak jako zapalovač, který vyloví z jedné ze svých kapes.
"Bacha na to, je to fakt hustej matroš." Prohlásí a musíš uznat, že má sakra pravdu.

Kocour v Díře

Po ujištění se, že v baru není nic a nikdo, co by zbytečně požadovalo mojí další pozornost si přisednu k baru a už se věnuji jen novému barmanu. Věnuji u jeden z těch hezkých úsměvů, co mám ve sbírce, když ke mně přijde a zeptá se.

"Jedno pivo a chvilku tvého času," řeknu přímo a chvilku to nechám bez dalšího vysvětlení, jen abych věděla, jak barman na takovéto komentáře reaguje.

"Jeden náš společný známý z Doupěte hříchu mi řekl, že bys mi mohl pomoci," dodám následně a vytáhnu svůj telefon, abych jej probrala z nečinnosti. Po očku sleduji jestli mu došlo, o kom mluvím a jestli na jeho zmínku má nějakou reakci.

"Hledám teď dva muže. A tak jsem doufala, že bys mi mohl říct, zda jsi je tu někdy viděl a tak dále."

S obracením telefonu jeho směrem počkám až do chvíle, kdy souhlasí s tím, že mi pomůže.