Poušť - ostatní jeskyně jsou pouze alternativní světy této jeskyně
Nicky Bullet

"Nicky Bullet." Pronese po tvém vzoru a prohlédne si tě od hlavy až k patě, jako kdyby jeho oči měli nějaký zabudovaný detektor čehosi.
"Ty to fakt nevíš?" Zhodnotí spíše sám pro sebe. Chvíli jen tak mlčky stojí a vypadá to, že přemýšlí nad tím, jestli ti to říct nebo tě nechat v sladkém nevědomí.
"Tohle všechno je tvoje práce." Nevypadá, že by to myslel jako nějaký vtip, spíše naopak.
"Nevím sice jak to přesně bylo. Ale potom, co tě Lucifer zachránil a podělil se o svou nesmrtelnost, stejně jako o své schopnosti, jste společně šli dobýt nebeské končiny. Pochopitelně jste vyhráli, to tě však omrzelo a ty jsi nakonec zabila samotného Pána Pekel a stvořila toto." Rukou ti ukáže po okolí. Rukou ve které se nacházel jeho pověstný sekáček a bylo na výsost jasné, že ho předtím neměl.
"Toto je přesně město Ghosttown, kterému se všichni normální obloukem vyhýbají. Myslím, že moc dobře víš proč. Jsou i další města... a taky jedna velká poušť. Furt nechápu proč poušť, tys nikdy nebyla ten typ, co se rád opaluje." Ušklíbl se tím svým obvyklým šklebem.
"Tak co s tebou?" Zřejmě řečnická otázka, kterou spíše pokládal sám sobě než tobě.

Poušť -Co-jsem-to-zase-vymyslela- Ghosttown, alternativní realita

V jednom nádechu cítím hotelové apartmá, v dalším už se mi do plic dostává prach a pachy, které s tím, kde jsem do teď byla, nemají pranic společného. Otvírám oči a rozhlížím se kolem.
Nikdo mě dvakrát nemusí pobízet, abych si zašoupla pistoli za kalhoty a chytila pušku, připravena střílet. Až takto připravená, se rozhlédnu kolem o něco pečlivěji, než v prvním okamžiku.
Co se tu u Luciferových koulí posralo, je naprsoto dokonale trefná otázka. Jen si tak docela nejsem jistá, že chci slyšet odpověď.

Šelest a zvuky okolí nejsou ani trochu příjemné a těkám z jedné strany na druhou, mířím hned sem a hned tam, očekávajíc něco, po čem bych mohla vystřelit.
Ulice jen vzdáleně připomíná místo, kam jsem ve své představě měla namířeno.
Tu se vynoří pár oživlých mrtvol a ze vzdálenosti, kteoru považují za bezpečnou, mě pozorují.
"Svině slizký."
Zavrčím a namáčknu k výstřelu, když tu mě v zorném poli upoutá jiný pohyb. Zombíci zdvořile uhýbají někomu jinému a jak se tam dívám přes mířidla pušky, rozeznávám známou tvář.
"Ale no to mě poser..."
Vydechnu tak, že to zní, jako bych si myslela že to už horší být nemůže. Po pravdě vím, že to zatraceně může být ještě horší a jak vidno, John má mrtvoly pod palcem, takže velmi rychle všechny vyklidí působiště anechávají nás o samotě. Nebo se to tak rozhodně snaží tvářit.
"Řezník John."
Syknu. Je to pár let, co jsme se neviděli, nebo abych byla přesná, já jeho, on mě možná někde vidět mohl. U něj jeden nidky neví. Co tak pozoruji vůbec se nezměnil, kdežto já dospěla.

"Mým uměním? Cha... fakt hnusnej paradox, že jsem zamýšlela zastavit se doma a vyhledat tě, ale moje nové schopnosti si to přebraly po svém. Asi to nebude taková brnkačka jak to u Luce vypadalo..."
Samozřejmě, vím, že Řezník John je nesmrtelný a zkusit ho zastřelit bude neúspěšné, ale stejně na něj dál mířím. V tomto směru jsem se nezměnila.
Co se tu posralo a kde sakra jsem?
Jsou dvě možnosti toho, co se může stát. Buď mi John neřekne vůbec nic a počká až se začnu ptát, nebo mi poví historku o tom, co tohle má znamenat a bude to pro něj něco jako velmi dobrý vtip na mou adresu. Má zvrácený smysl pro humor, pokud jde o jeho vědomosti z alternativních realit, času a prostoru. Další možností je, že se mě pokusí zabít, ale když to neudělal za dobu, co se známe, tak to myslím nehrozí ani teď.

Povídání u knih

Slova Sierry mi do těla vlily novou energií. Něco, co se ani nedalo popsat slovy. A čemu se silou nevyrovnal ani koncentrovaný Red Bull. Měla pravdu z jistého důvodu jsme pro krále Edenu byly hrozbou a proto na nás něco tak ošklivého vypustil.
Pousmál jsem se ta její představa společné budoucnosti byla naprosto kouzelná. Kouzelně kouzelná. A já se o ní nehodlal nechat za žádnou cenu ošidit.
Zhluboka jsem se nadechl a poté vydechl.
"Máš pravdu. Nakopeme můrakovi zadek a potom všem ostatním, co se pokusí zabránit, abych tě mohl vidět v těch vytahaných kalhotech, abych ti mohl říct jediné..." Do očí se mi vrátil opět ten odhodlaný výraz. Nechal jsem delší odmlku.
"... že ti to pochopitelně sluší." Dodal jsem s lišáckým úsměvem a natáhl se pro knížky, jednu jí podal a druhou si vzal.

Musím uznat, že to bylo poměrně nezáživné čtení. V tom co jsem četl bylo povětšinou něco o Noční můře, zlých snech a tak podobně, ne nic o tom, jak jí najít či zabít.
Za to zdá se Sierra měla lepší šanci a tak vyčetla tvorbu jakéhosi lektvaru na možné stopování můráka. Všechno z bylinek, které se dalo sehnat v tom jejím oblíbeném krámku a možná případně i něco tady.
Krom toho lektvaru proti můrákovi, tam Sierra i nalezla kouzlo, kterým před nějakou dávnou dobou vyvolala démona, aby s ním mohla vést rozhovor. Zdá se, že můrak a ten démon jsou jedna a tatáž bytost. A taky je tam zmínka o něčem, co můráka ovládá. Jedná se o zataveného motýla do vosku, Colias myrmidone. Zdroje tvrdí, že je to už dávno vyhynulý druh.
"Máš něco? Protože já mám naprosté velké nic... a hlad. Co by sis dala na večeři?" Ozval jsem se po dobré... s pohledem na hodinky... hodině nezáživného čtení, kdy jsem knížku zklapnul v polovině, nechal v ní záložku. Na potvrzení mých slov se ozval prázdný žaludek.

Ghosttown - Alternativní realita
Nicky



Sice se ti podaří jen tak zmizet, ale zřejmě ne tam kam si snad měla v prvotním úmyslu.
Místo kde se nacházíš nevypadá jako kuchyně a ani jako tvůj domov, spíše jako něco naprosto jiného. Všude kolem sebe můžeš vidět kusy zřícenin, jako kdyby se přes toto místo prohnali jezdci apokalypsy a udělali si tady poslední after párty, který musela mít pořádné grády.
Nicméně i přes ono katastrofální vzezření, bys mohla rozpoznat onu ulici na které ses nacházela. A ty ruiny před kterými si stála, kdysi dávno představovaly tvůj kutloch.
Něco se pekelně posralo.
Dle podivných zvuků odevšad, však nebyl čas přemýšlet pořádně na to, co se u Luciferových koulí posralo. Střetnutí s tvory, které zvuky vydávaly na sebe nenechalo dlouho čekat. Kde se vzali tu se vzali a obklíčili tě ze všech stran. Jako z blbého hororového filmu o zombíkách, si jich tu měla zástupy. Hladově tě pozorovali, avšak neútočili, drželi si patřičný odstup, jako kdyby i tady na ně platila tvá špatná pověst. Něco nesrozumitelně huhlali a ten smrad, na něj snad nikdy nezapomeneš.
Z jejich řad vystoupila i povědomá tvář vůči, které měli stejný respekt, jako vůči době. Nebylo se čemu divit, když se jednalo o Řezníka Johna, který si tě měřil zamračeným pohledem.
"Ale... ale... tebe jsem dlouho neviděl, přišla ses kochat svým uměním?" Pronesl místo pozdravu a pohybem ruky, dal příkaz zombíkům, aby se zdekovali, že tady není nic k jídlu.

V Luxu - už někdo zkusil pekelnou trojku?

"Ach chápu." Prohlásí jen tak mimochodem Fish a mávne ledabyle rukou.
"Samozřejmě, že jsem ráda za to, že jsi tady zlato." Rozhodne se to přejít a místo toho si pořádně potáhne z cigarety, vyfoukne kouř do tvaru srdce. Ne však takového, které si normálně malujeme, ale do opravdického a ještě bušícího.
"Wow... hustý!" Prohlásím, protože si toho opravdu nešlo nevšimnout a kopnu do sebe dalšího panáka.

Párkrát zamrkám, když jsem tak nějak zahrnut do trojky. I kdyby mi dala možnost se k tomu vyjádřit, nenamítal bych. Hlupák by něco takového udělal. Vlastně se mi tady začínalo pomalu a jistě líbit. Asi za to mohl ten alkohol, který probourával mou ustrašenou lidskou slupku a nechával na povrch vyjít něco jiného.
"A já si užiju... hmmm... pekelnou trojku." Prohlásím se zlověstným úsměvem na rtech, v očích mi podivně zajiskří, vlastně to docela připomíná zažehnutí jakéhosi plamínku. Má oči po otci.

"Tady se mi začíná líbit." S tím si nechám nalít ještě dalšího panáka, kterého do sebe opět bez žádného rozmýšlení obrátím.
"Děvče... kdes vzala takový exemplář." Zavrtí pobaveně hlavou Fish a je jasné, že má v úmyslu zavřít o něco málo dřív a užít si, jak jsem to nazval Pekelnou trojku.

Jenže než se začne cokoliv pořádně odehrávat, poctí tento bar poněkud menší zemětřesení. Pár skleniček v policích spáchá sebevraždu, stejně jako i některé láhve a jen Fish ví na kolik jí to přišlo.
Chytil jsem se baru, ne však ze strachu, že bych sletěl ze židle. To bych nějakým způsobem rozdýchal. Byla to spíše jakási automatika.
Při onom zemětřesení mně zaplaví zvláštní pocit a zdá se, že nejenom mně. Ten pocit netrval déle než pár vteřin.
Beth stejně jako Fish bylo jasné, o co vlastně šlo - zrození nového démona. Jenže... Ne zcela klasickým způsobem. Když se narodí nebo znovuzrodí démon, ostatní pekelníci to vnímají. Za normálních okolností všichni pocítí něco velmi podobného lidskému déjà vu, drobný zásek, který ale okolí démona nijak nepocítí ani nepostřehne, pokud se samozřejmě nejedná o někoho jeho druhů, kdo by cítil totéž. V pekle je tento zážitek pro démony bohatší buď o vzdálené zaplakání nebo výkřik... V tomto případě však nenásledovalo ani jedno a onen pocit, který informaci o nově zrozeném podával, byl daleko výraznější. Ono drobné zemětřesení vůbec nepřidávalo na dobrém pocitu. Všem přítomným musí být jasné, že se zrodilo něco pekelně mocného a v tomhle musí mít prsty buď samotný Lucifer nebo Andras.

"Zajímavé." Zhodnotím to.
"Je vidět, že se tu jeden nenudí." Pokrčím rameny, oberu Fish o cigarety, které má položené na stole a zapálím si ani sám nevím, jak se mi to povedlo lusknutím prstů. Chvíli pozoruji onen plamen a část mně to přijde jako naprosto normální. Asi jsem to trošku přehnal s pitím a jen se mi to zdá, chlácholí se ta druhá část.

Polemika nad knihami

Přikývnu na to, když řekne, že to zní jako plán. Připadá mi, že ho něco trápí, ale po té, co mě tak odpálkoval v ložnici, nevím, zda zase mohu překročit hranice slušnosti. Tedy, jsou vůbec nějaké mezi námi? Nicméně to nechám plavat, alespoň do té doby, než znovu promluví. Překvapeně k němu vzhlédnu. tohle jsem nečekala. Odložím knihu. Svoji a tu jeho taky. Vezmu ho za ruce, když se nechá. Nakloním se tak, že mu vidím do tváře. Jemně se pousměji.

"Víš, nevím jestli ti to někdo řekl, ale jsem dcera Morgany la Fey a vládce Edenu. Něco málo vydržím," řeknu a stále se na něj usmívám. "A navíc. Mám motivaci. Nechci opustit ani tebe, ani mou rodinu a už vůbec nechci zklamat toho drobka. Když si vymyslel tu nejhorší možnou chvíli kdy a jak se přihlásit o slovo k životu. Navíc jsem mu už slíbila, že bude umačkanej sotva se dostane mezi nás. A takovej slib přece nemůžu porušit."

Dívám se na něj, pozoruji jeho rysy.

"A kdyby se něco stalo. Nedej Bože. Tak ty to zvládneš. A víš proč to vím? Protože ty ses dokázal prodrat celým životem, i když jsi měl spoustů klacků hozených pod nohy. Naučil ses ovládat magii, aniž by tě vodil někdo za ručičku. Zjistit si, jak vystopovat Můráka, dokázal ses vzchopit po té, co ti ukradli někoho tak moc drahého jako byla Nancy. A taky to zvládneš protože víš, že my se zase setkáme," řeknu tiše a jednu ruku mu položím na tvář. Pohladím ho palcem. "A já tě nechci potkat dřív, než ty s tímhle životem skončíš po svém. Starý, v houpacím křesle a s plánem, jak naši kletbu příště zlomit. Ale to by bylo jen v případě, kdy se stane něco šíleného a nepravděpodobného, šeptám a hladím jej po tváři.

"Ale já se nevzdám a ty bys taky neměl. Kdyby se nás král Edenu nebál, nevyhostil by nás sem. Takže dohromady musíme být vážně dobří. Jen to v sobě musíme objevit. A já moc dobře vím, že to v sobě máme. Oba. Ale musíme začít krok po kroku. Vyřídíme Můru, pak další obludu, co za námi pošlou, pak další a pak si to rozdáme se samotnou tulpou. A pak ... pak si já dám dlouhou teplou vanu a obří hrnek teplého kakaa na naší zahradě. A vezmu si strašně vytahaný kalhoty, ve kterých budu vypadat příšerně. A tebe se pak zeptám, jestli mi to i tak sluší. A všichni svatí při tobě, jestli řekneš cokoliv jiného než ano."

Na tváři se mi znovu rozzářil úsměv. Byla to hezká představa. A nebyl nikdo jiný, kdo by si ji přál vidět víc než já. Vidět a prožít. Stačí jen věřit...

Čtení knížek a možná večeře... opravdu dokonalé rande či ne.

Musím uznat, že mám opravdu štěstí a teď tu sedím s tou nejsladší, nejroztomilejší, nejkouzelnější ženou na celém světě. Až z toho zabolí u srdce. Je to snad špatně, chtít být zase šťastný? Jak moc tím ubližuji Nancy, která to zřejmě vidí. Teda aspoň si myslím, že něco takového vidí. Je snad možné se prát s něčím tak silným, co mně táhne právě k této ženě? Bylo by normální se tomu vzepřít? A proč? Vždyť jsem sakra šťastný. A i přesto ke mně něco natahuje ruce a má v úmyslu sevřít ten bušící orgán.
Místo toho zatřepu hlavou a snažím se soustředit na to, o čem Sierra mluví.
Nepřestanu jí obdivovat za to, že je schopná odpustit Morganě a zahrnout jí do svého života, jako kdyby se nic nestalo.
Vezmu si od ní knížku, kterou otevřu a raději se pokusím z ní něco vyčíst.
"To zní jako plán." Pronesu polohlasně, jako kdybych byl myšlenkami naprosto někde jinde. Před očima se mi opět vybaví ta scéna, kdy jsem nebyl schopen zachránit Nancy a viděl jak jí vraždí. Na sucho polknu. Pevně svírám knížku, jako kdyby s úmyslem jí zlomit vejpůl, klouby bělají. Drtím o sebe zuby, až vydávají skřípavý zvuk.
"Nemůžu... chápeš? Nemůžu o tebe přijít? Co když nejsem tak silný, jak si myslím?" Pronesu po chvíli, co jsem zase zpátky se vším všudy a upřeně se na ní podívám. V očích zoufalost.
"Ne... opravdu netvrdím, že se o sebe nedovedeš postarat. Sakra, že dokážeš." Odložím knihu na stůl a upřeně se na ní podívám.
"Zase jsem měl před očima živou noční můru, jak jsem nebyl schopen ochránit Nancy." Přiznám se nakonec ohledně svých obav. V té chvíli jsem byl tak neskutečně slabý a já se bojím, že budu i teď. I přestože jsem na sobě v mnoha ohledech dřel. Nepřežil bych, kdyby se jí cokoliv stalo. Nejraději bych si pořádnou vrazil.
A to všechno způsobil ten příchod čehosi, spustil u mně pocit méněcennosti. Vždyť by si mně to mohlo podat k snídani a ani by mu to nedělalo problém... Do háje!

Čtení knížek a dumání nad světem
Zach

Povzdechnu si.

Snad jen Bůh ví, s čím budeme mít v nejbližší době čest. Nebráním jim tedy v odchodu. A hned, jak odejdou z obýváku, tak si to já namířím ke gauči a knihám. Automaticky po jedné sáhnu a otevřu ji. Letmo přejíždím názvy různých kouzel.

*Měla bych se naučit i to vyhledávací kouzlo, to by mi fakt pomohlo při hledání pohřešovaných...* Napadne mě. Vzápětí si uvědomím něco, co mě ponoří do hlubokého zamyšlení a trochu pochmurné nálady. *Mohla bych snad tím najít Chrise, až tohle všechno skončí? Nebo spíš měla bych? Je to jeho dítě koneckonců... Ale nikdy se netvářil jako rodinný typ. Vždyť vím, jak to skončilo posledně. A co dělal potom.*

Ruce mám položené v knize, kterou mám rozloženou na nohách. Dívám se na chladnoucí čaj, ale nemám chuť se jej napít. Vlastně jej ani nevidím. Opřu se o opěradlo a prohrábnu si jednou ruku vlasy. Ruku položím zpět.

*Měl by to vědět. Je to jeho dítě a on má právo vědět, že existuje. A jak s tím naloží on sám, to bude už jeho věc. Nebudu ho soudit, když nebude mít o koblížka zájem. Přece jen je to neúmyslné, nečekané a naprosto... prostě neplánované. A když bude chtít být v jeho životě, tak taky dobře. Sice to asi bude komplikovanější pak na vysvětlování, ale to se zvládne. *

Pokývu si hlavou na důraz k tomu, jak jsem se rozhodla. Tohle bude to nejrozumnější a nejohleduplnější přístup pro všechny. Snad tím Chrise neohrozím...

Proberu se ze svých myšlenek o Chrisovi a našem vztahu, který jsme ani nijak nedořešili, až když přijde Zach do místnosti. Podívám se na něj zvědavě, co chce říct. Zřejmě ho něco trápí.

"Budou. Morgana potřebuje svůj šťastný konec a my docela určitě budeme potřebovat chůvu... Babi Grimmelshausenová je sice skvělá a bude se jí role babičky líbit, ale má teď na starosti dvě puberťačky. Takže ty jí určitě taky dávají pořádně zabrat," vysvětlím proč jsem si jistá, že se obě vrátí.

"A na to bych ti řekla, že to zní jako moje ideální rande," usměji se na něj, obejmu jej a vlepím mu polibek na spánek. Podám mu knihu a ještě jej pohladím po zádech.

"Tak, teď zjistíme jak se loví a zabíjí Noční můry a pak seženeme vše, co potřebujeme a pak ho dostaneme, hm?" usměji se na Zacha.

Divné věci se dějí pořád, bylo by divnější, kdyby se neděli

Zarazím se, když se zeptá Sierra na tulpu a fakt, jestli se jí to už nepodařilo. Nic takového mne nenapadlo a teď doufám, že to skutečně nic z toho nebude.
"Ne, něco takového to nebude. Spíše... To tulpa... něco vyvolala. Něco démonického." Prohlásí po chvíli Morgana. Bastet se zamračením jenom nesouhlasně vrtí hlavou.
"Ne... něco se zrodilo. Nějaký silný démon....? Určitě se jednalo o zrození. Mládě temnoty."
Usoudí Bastet rozhodně, zjevně bez Morganiny nápovědy by nepoznala k čí straně ono mládě patří, ale nahlas to neřekne. Poslední dvě slova zněla spíš jako povzdech.
"I tak to je znamení k tomu, abychom raději šly."
Prohlásí rozhodně Morgana a vydá se ke dveřím. Bastet ještě chvíli stojí, svým způsobem připomíná čmuchající surikatu, než zavrtí hlavou a vydá se mocnou čarodějkou ven.

Následuji je a to nejen z toho důvodu, že se s nimi chci ještě rozloučit, ale musím ještě zkontrolovat zabezpečení domu. Přeci jen tu mám poklad, který je potřeba chránit.
Neunikne mi i přes tmu venku, že si ty dvě vlezly černého sporťáku, který by mohl klidně konkurovat Batmobilu a auto se s poklidem rozjelo, bez toho aby čarodějné majitelce dělalo nějaké problémy. Můj auťák brouk se s takovou mohl jít zahrabat.
Nepatrně jsem se pousmál a pokračoval v kontrolování ochran, stejně jako jejich navyšování. Když byla práce hotová vrátil jsem se za svou drahou polovičkou.
"Zdá se, že jsme byli vyšachování... Co říkáš na večeři a listování knížkami přitom?" Navrhnu a snažím se tvářit, že to divné cosi se nestalo a že si vůbec nepřipadám divně. Tak strašně slabě a neúplně. A zároveň mám obavy, aby se Bastet nic nestalo. Je to pochopitelně silná a mocná bohyně, která dělá doprovod čarodějce z období Avalonu, ale i tak mám o ní strach.
"Budou v pořádku." Nevím jestli teď utěšuji ji či sám sebe, nicméně s tím přejdu k ní, abych ji objal. Zdá se, že se na její přítomnosti stávám závislým a nevím jestli to je dobře či zle.