Snová realita

To že nemusím vůbec nic, co dělat nechci už jsem někde slyšela a až příliš mi to zní jako Luc. Musím se pro sebe pousmát, což stejně vypadá jako křivý škleb.
"Fajn."
Odkývnu to suše a nechám ho mluvit dál.
"Až se svět posere, tak půjdem do pekla... A pak je otázka jestli jich vezmu co nejvíc s sebou ručně, nebo stihnu vykrást ten tvůj trezor a pobila je třeba magickou násadou od lopaty."
A ano, fakt možné magické apokalypsy mě nechává chladnou, stejně jako by mě nikdo nerozhodil tím, kdyby mi nastínil jak bud emá duše trpět až zemřu a podobně. Věřte nebo ne, jsem s tím smířená.
Jeho úsměv opětuji svým a pozvednu k němu sklenku. Tento vtip již netřeba dále komentovat, jinak by mohl zezelenat a zkazit se.

Zamračím se na ten jeho úsměv. Je mi naprosto jasné, že si ten starej chlípník představil šíp klouzající do mého výstřihu a nesmírně se mu ta představa líbila. Na druhou stranu, nestal by se něčím, co bych byla ochotná nazvat přítelem, kdyby nebyl schopen krotit své představy, tužby a tak vůbec. Dost jasně jsme si tuto věc mezi námi vyjasnili a ačkoli občas umí šeredně balancovat na hranici, jindy víc ji už nepřekročil.
Na druhou stranu ten úsměv mohl být krom tohoto, také způsoben jeho správně pohoněným egem, protože v zápětí vytáhne z trezoru další hračku. O Zabíječi jsme něco zaslechla a vyvolalo to můj zájem i když jediný projev toho je, že jsem típla ještě nedokouřené cigáro, odložila nedopitou sklenku a vstala, abych si jej mohla vzít do ruky.
"Zajímavá hračka... Něco jsme o něm zaslechla ale netušila jsem, že skončil u tebe."
Pronesu s jistou dávkou uznání, což se u mě jen tak nevidí. Jenže pak vytáhne luk, který je pro mé oko podstatně zajímavější, hlavně proto, že si vybavím ten sen.
"Dobřeee, tohle se mi líbí víc."
Okomentuji to, položím Zabíječe na stůl a vezmu si luk. Uznávám, že k této střelné zbrani mám blízko ze všech nejméně, ale na druhou stranu, pořád je to blíž než k meči. Jen zkusmo zasadím šíp a natáhnu tětivu, mířím samozřejmě mimo Raye někam do zdi, ale nevystřelím, ani to nechci, pouze mě zajímalo jak je silný.
Vysadím šíp, vrátím jej do toulce a položím oboje na Rayovu židli, abych se mohla podívat na Na'at. Zamračím se, když řekne, že tu zbraň má od Luce a dostal ji jen tak. Luc nikde nic nedává jen tak, pokud se nejedná o mě a ani tak to neberu jako "jen tak", protože to dělá za účelem získat mě. Nebo alespoň tak to já vnímám.
Cos tím sledoval?
Vrtá mi hlavou, zatímco sleduji přetváření dýky na obušek.
"Tak to je velice pěkná věcička."
Zhodnotím Na'at.
"Z toho cos mi ukázal je do dvojice k šípu nejideálnější. Luk je příliš nápadný stejně jako meč, ale nůž, potažmo obušek schováš do obleku jednoduše, stejně jako já ten šíp do šatů."
Shrnu to jako celek a vrátím se ke stolu, abych se napila a zapálila si, mezitím nechám Raye ať si uklidí své hračky a s nohama na stole sleduji přípravu krmení pro Zabíječe.
Jak jsem řekla, když jsem slyšela o existenci něčeho takového - nic pro mě... nestarala bych se o to tak pečlivě, jako on.
Na druhou stranu, k Zatracenci se ten meč skvěle hodí.

"Šaty... no... barva je mi ukradená, klidně ti budu dělat i zrzavou dámu v růžové, ale pak chraňte svatí toho odvážlivce, který si dovolí říct něco o roztomilosti."
Uchechtnu se a kopnu do sebe panáka. Ray usedne a rovnou dolije, čímž se pomalu, ale jistě blížíme ke konci láhve. Sakra.
"V prvé řadě chci určitě rozparek nad koleno, aspoň jeden. Daleko líp se v tom hejbe a kope něomu do xichtu. Lepší by byly na obou bocích."
Už z tónu hlasu je znatelné, že to nevyžaduji a nechvávám to na něm, popřípadě jeho známostech, ale aspoň ten jeden být musí.
"... no a možná nějaký krátký rukáv, nebo možná dlouhý šátek... jo, šátek bude lepší, tím se dá škrtit. Neprůhledný a široký. Dámy ve společnosti mají málokdy potetovaná ramena. Ty to své skryješ pod oblekem, ale u mě je to horší."
Obvykle se se svou krvavou kartou na rameni nijak netajím, ale na tuto akci se to vskutku nehodí.
"Jinak je mi to volný. Rozparek a šátek, víc nechci."
Stanovím své požadavky a je mi jasné, že jakkoli přehnaně sexy ty šaty ve výsledku budou, tak si za to budu moct sama, protože jsem si to neřekla a vlastně je mi to i jedno. Zvládnu to. Dokud budou všichni koukat a nesahat, bude to naprosto v pořádku.
"No... akorát ty jizvy nezamaskujem, ale tak to případne svedem na to, že jsem prolítla skleněnýma dveřma, což vlastně nebude tak velká lež."
Sklem jsem prolítla ve svých devatenácti, akorát se nejednalo o dveře, jak máme v plánu tvrdit na případné nepěkné dotazy vyšší podezřívavé společnosti, ale o okno. A nebyla to zrovna povedená akce, když jsem musela zvolit tento typ útěku a Ray to moc dobře ví. Samozřejmě všechny mé jizvy na těle nejsou z toho a díky mé přirozené bledosti také většina z nich není tak výrazná, ale bystré oko je najde.

Čaj

Fajn. Tak toto jsem nedomyslel. Oukej. Samozřejmě, když po ní šla Morgana, tak to bude asi Morgana, kdo jí dělá to co jí dělá.
Chudák holka... má podobný vztah s rodiči jako já. I když mně jen šoupli do cirkusu... a pak mi dali svátek.

"Heřmánek tu mám. Díky za to, že jsem nemusel vyjmenovávat všechno, co tu mám." Opět se mi podaří něco... vykouzlit na své tváři úsměv, který však náhle zmizí s jejími slovy.
Upřeně na ní hledím.
Samozřejmě, že v tom bude mít prsty ten sen. Ten sen. Ano... Určitě to byl jen sen. Snažím se sám sebe přesvědčit. Možná i tu část mně, která si prostě nedá říct a myslí si, že se to skutečně stane. Že budu šišlat na její břicho.

"Chci ti pomoct, protože můj život tak nějak nemá smysl. Kurnik... vždyť jsem lovil Noční můru, abych se zabavil, protože jsem potřeboval najít nějaký cíl. A přetvářet tady dům, není ono. Dlouho jsem si myslel, že je... ale není. Jestli si myslíš, že jsi jediná, co má problémy s rodiči. Není tomu tak. Moji rodiče, když se dozvěděli, že nejsem obyčejný... šoupli mně do cirkusu k příšerám." Odpovím jí. Vlastně ani nevím proč. Je na mně však vidět, že se o tom víc nechci bavit.
Nevím ani z jakého důvodu, ale položím svou ruku na ruku o kterou se Sierra opírá o linku. Způsobí to podivné mravenčení a jakési vibrace. Raději ruku rychle se zatřepáním od ní odtáhnu. Překvapeně na ní pohlédnu.
"Takže... členství klubu, co pro něho musím udělat?" Zeptám se jej a snažím se u toho tvářit, že se nic s tím dotykem nestalo. Netuším, jestli to stejné pocítila i ona. Prostě to bylo divné. Vlastně víc příjemné, než nepříjemné.
Voda začala vřít a tak s ní mezitím, co mi vysvětluje ono členství, zaliji oba čaje. A kuchyní se opět line vůně bylinek.

Čaj

"Můžeš hádat třikrát kdo," téměř zabroukám a ujídám ten kousek pizzy. Je skvělá, i když mám pocit, že takhle vyhladovělá bych chválila cokoliv. Zvládám chodit, ale přestanu být tvrdohlavým sebevražedným superhrdinou a přijmu pomocnou ruku, abych se dostala do kuchyně. Bastet věnuji jen krátké "Aha" a úsměv, pak raději odtáhnu oči a mizím do kuchyně.

"Heřmánek, prosím, jestli máš," řeknu a položím si ruce na linku, o kterou se opřu bokem. Nohám nevěřím.

*Od chlastání whiskey k heřmánkovému čaji v jednom dni. Pěkné...*

Dám si pramen vlasů za ucho. Zhluboka se nadechnu.

"Hele, Zachary, já jen... vím, že o tom asi nechceš mluvit, ale já ti to stejně musím říct. Jde o ten sen. Může to být lež. Takže tě prostě musím varovat. Morgana ani její posluhovači si neberou servítky a já nechci, abys do toho šel se sebejistotou, že to přežiješ, protože jsi přece viděl sebe v budoucnosti, jak mi pomáháš opravit můj dům a postavit kolébku v něm, ano?"

Podívám se po něm a neusmívám se, aby věděl, že to myslím smrtelně vážně. Dám mu chvilku na promyšlenou.

"Ale samozřejmě, jestli patříš do klubu sebevrahů jako já a děláš to z jakéhokoliv jiného důvodu, vítej na palubě, kdokoliv schopný na mé straně je vítaný." dodám s úsměvem.

V kuchyni na čaji
Sierra

Nad její otázkou se zamyslím. Toto jsem tak nějak neměl možnost vyzkoušet.
"Nevím. Čistě teoreticky... možná ano. Ale nevím to stoprocentně." Odpovím jí po pravdě. Vlastně, když to vezmu kolem a kolem. Je to můj svým způsobem pokusný králík, i když ten lektvar jsem dělal podle návodu, který používali mnozí a fungoval. Jenže... chápejte, co nemám potvrzené skutečně a hmatatelně, to se prostě nestalo a ani jinak to nebylo v tomto případě.
Povzdechnu si. Možná jsem jí ho neměl dávat.
"Počkat... tobě někdo narušuje mysl? Jak? Možná by se na to dala vymyslet nějaká bariéra." Napadne mně z čista jasna.

"Ona je jen nenažraná a neumí si jídlo vychutnat." Prohlásím k Bastet, která vypadá, že se stejně za chvíli promění zpátky do kočičí podoby, aby si mohla vyčistit zaneřáděný kožich. Dělá to od té doby, co jsem jí zakázal, aby se olizovala v lidské podobě. Přišlo mi to strašně divné... a nechutné.
"Nevadí. Utíkej. Stejně budu zase kočkou... a po dobrém jídle si zdřímnu na parapetu." Vykouzlí úsměv od ucha k uchu, když si začne sundávat župan.
Protočím oči v sloup a pomáhám Si vstát, tedy pokud potřebuje. Jinak jí prostě popoháním do kuchyně.

Přejdu ke skříni, abych se podíval, co vlastně za čaje mám.
"Dáš si černý, ovocný, bylinkový či zelený?" Ano. Mám jich strašně spoustu a kdybych je vyjmenovával, tak bych tady skončil asi do zítřejšího dne. Mezitím, co jí nechám přemýšlet. Postavím vodu na čaj ve speciální nádobě na sporáku. Co se týče rychlovarné konvice... jo... měl jsem jí. Ale vybouchla. Neptejte se jak. Na to bych vám stejně odpověděl - Magie, druide.
Vytáhnu ze skříně ještě dva hrnky. Vezmu si meduňkový čaj na uklidnění a lepší spánek. Vylovím ze skříně ještě cukr a med. Nevím čím sladí, tak bude asi lepší zvolit oba. Postavím to na menší stolek, který je tak nějak akorát pro dva lidi, ale vejdou se sem i hravě čtyři... když se uskromníte.

Dojídání pizzy

Usměji se jeho starosti. Je to roztomilé. Něco, na co bych si ráda zvykla. Přece jen to byl člověk, který mě ještě nezklamal. Zatím teda ani neměl šanci, že? Až moc mi to ale připomíná tu vizi. Nechci se jí ale nechat ukolébat.

"Funguje to i proti nočním můrám, které ti někdo aktivně způsobuje a dalším narušováním mysli?" zeptám se. Nejen pro mou vlastní zvědavost, ale protože bych byla ráda, kdybych měla sen bez Morganina vložení, jsem si totiž jistá, že ty vize s Chrisem mi tam vložila ona. Je to způsob jejího mučení.

"Páni, a já myslela, že já měla hlad..." usmála jsem se na Bastet. Držím si úsměv na tváři jen na oko. Jeho prohlášení mě trochu zaskočilo. Vrhá se do nebezpečí.

"Dala bych si čaj... Půjdu s tebou do kuchyně, jestli to Bastet nebude vadit?" obrátím se na bohyni a vykouzlím roztomilý nejistý úsměv, který jí má utvrdit, že mě vážně zajímá, jestli by jí to vadilo a kdyžtak bych to neudělala. Mám ji svým způsobem ráda, i když ji znám takovou chvilku. Vezmu si jeden z posledních kousků pizzy.

Nicky a její bláznivé sny

odkaz

"Nemusíš mluvit. Nemusíš dělat nic, co dělat nechceš. Nemusíš se ani usmívat. Jen mi tam budeš krýt záda, kdyby se to posralo. Nic víc po tobě nechci." Snaží se objasnit Ray, co bys tak nějak přesně dělala a jak si to vlastně představuje.
"Vím. Rozumím. Chápu. Ale v magickém světě a tak... ty věci nefungují. Věř mi, že jednou se to posere a to právě kvůli magií. A já mám svou sbírku..." Vysvětlí proč se stal vášnivým sběratelem magických zbraní.
"Nope... nemám dvě. A ano máš pravdu, kdybych měl, tak by se to sakra pletlo." Přizná se s úsměvem na rtech a opět rozlije do skleniček. Kolikátá, že to vlastně byla? A sejde na tom?

Tvá slova na jeho tváři vykouzlí úsměv na tváři.
Přejde opět k trezoru, aby z něho vytáhl šavli, která se na první pohled zdá naprosto obyčejná, ale je tak nějak jasné, že obyčejná není.
"Nicky, dovol mi, abych tě seznámil se Zabiječem. Nejlepší zbraní proti nemrtvým." Ach ano. O Zabíječi jeden mohl slyšet své. Třeba to, že se musí krmit, jinak je potom k ničemu.
Potom vytáhne luk s toulcem šípů, který ti tak nějak přijde velmi povědomí. Používal to Srdcový Morgan v tom tvém snu.
"Někdo tvrdí, že je to prototyp či tak nějak syn... luku, který patřil samotné Artemis. Prý nikdy nemine. Vlastně on opravdu nemine."
Když ses dokochala převzal od tebe luk s toulcem, aby ti následně ukázal něco velmi zajímavého. Nyní to vypadalo tvarem jako dýka, bylo to celé černé a Ray to chvíli těžkal v ruce, vlastně to začal tvarovat. Až to následně přetvaroval do obušku. Neb ho zřejmě nic originálnějšího nenapadlo.
"To je Na'at. Ano... ano... ta pekelnická zbraň. Vlastně divné je, že jsem to získal od tvého parťáka. Prostě mi to jednou daroval. Neptal jsem se a vzal to. Darovanému koni na zuby nehledíš. Ale je to super věc. Zatím umím jen něco málo. Budu si jí brát. " O této zbrani se ví jen to, že se používala v pekle přesněji v zápasech v aréně. Její původ a kdo jí vyrobil... co všechno umí není známé. Jen to, že se tak nějak dokáže měnit podle vůle uživatele. A tak nějak i toho, koho je schopná poslouchat.
"Táááák... to byly moje nejcennější kousky... ostatní nestojí za zmínku."
Přesunul se k akvárku, které má na stole, dá do něj krmivo. Mající našedlou barvu, ze všeho nejvíc připomínající pšeničnou mouku. To také tvoří největší část krmné hmoty. Společně s kovovými hoblinami, mědí, železem a stříbrem. Pak jsou ještě ve směsi rozemleté lastury na jemný prášek, kostní moučka a křída. Naplní akvárko vodou, přisype hrnek krmiva a pořádně zamíchá. Následně tam vloží šavli a voala... Meč se krmí.

"Kde jsme to skončili? Jo ty šaty... jakou máš o nich představu?" Usadí se a opět vám nalije panáka. Zdá se, že láhev není bezedná a ještě pár panáků a dojde obsah v ní.

Mé bláznivé sny

Nakloním hlavu na stranu a pozvednu obočí jednoduše říkajíc Vážně?, následně mávnu rukou s cigaretou a jeho slova odkývnu v gestu říkajícím Vidíš, odpověděl sis sám. Tolik k tomu, co řekl včera.
"Seru ti na ruku v ohni..."
Prohodím. Nikdy jsem nebyla příliš hovorná společnost.
"Můžu být ráda, že jsem se vůbec probudila u sebe..."
Zkonstatuji po pravdě. Probudit se ve škarpě, příkopu, na lavičce v parku, pod lavičkou a tak vůbec, nebylo by mi to ani v nejmenším divné.

"Hele Rayi, že seš to ty, tak tě v tom nenechám, ale připrav se, že nejsem zrovna nejlepší společnice na takovýhle akce."
Říkám si, že tohle je ode mě opravdu hrdinské gesto. Kdyby mě na něco takového pozval Luc s největší pravděpodobností bych ho poslala do hajzlu.
Nevím do jaké míry věřit Rayovým známostem, ale pro uspokojení své paranoie jim dvakrát nevěřím, pouze doufám, že ty šaty budou snesitelné.
Pak nadhodí téma zbraně do nich, na což se už jen z principu zamračím.
"Víš, že mám raději chladnou ocel a zpětný ráz, navíc..."
Začnu, ale to vytáhne ten svůj malý šípový zázrak. Už jsem ho viděla v akci, při čemž se msím nad onou vzpomínkou pousmát.
"No fajn."
Začnu znovu a opět vážně.
"Ale nečekám, že máš dva, navíc i kdyby jo, s tím pískáním by mohl být pak trochu problém."
Není nad představu jak se dva levitující šípy nemohou dohodnout čí pískání budou poslouchat.
"Tohle si s klidem strčím do výstřihu, ale co máme na skladě dál?"
Vyzvídání není zrovna můj obor, ale ten Zatracený sběratel má jistě v tom svém okouzlujícím trezůrku více krásných hraček, které však můj postoj k magickým zbraním nezmění, ale to neznamená, že se na ně ráda nepodívám. Zbraň jako zbraň, hlavně když to zabíjí, ale moc s čáryfuckýma blbinkama nekamarádím, pokud vynecháme obzvláštněné střelivo a výbušivo.

Minutu ticha pro pizzu
Čarovná Sierra

Nadechnu se k tomu, abych jí na to něco řekl. Ale raději zmlknu. Nemyslel bych nic špatného. Neřekl bych jí nic špatného. Možná? Nevím. Myslím, že to stačilo v autě. Tam jsem se teda předvedl.

"A půjdeš normálně spát. Ten lektvar zabránil tomu, abys měla špatné sny a tomu podobné věci." Podotknu. Vím, co vím. Hlavně od obětí noční můry. Měli pak strašné problémy s tím usnout. Teda spíše se pořádně vyspat. Velké většině se zdáli příšerné sny.

Chápu. Snaží se mně varovat. Možná i chránit. Jenže já jsem se rozhodl. Zdá se, že s ní budu mít pořádnou práci a ne, to co dělám normálně. Dům se sice nepostaví sám. Vlastně mohl by. Jistě by se na to našlo nějaké kouzlo. Zatřepu hlavou. Nemyslel jsem nic takového. Prostě a jednoduše potřebuji jít do akce a cítit se potřebný. Zdá se, že s touto čarodějkou se mi to splní.
"Naopak. Jsem rád, že mně do něčeho zatáhneš. A o Bastet se neboj, ta se o sebe dokáže postarat sama. Viď." Můj pohled se přesune na Bastet, která během chvíle spořádala až na jeden kousek celou pizzu. Vlastně mně to už nepřekvapuje. Jí strašně rychle.
"Meow!" Mávne na mne rukou a pustí se do posledního kousku.
"Takže... ehmm... dáš si něco ještě? Kávu či čaj?" Zeptám se rozpačitě a připadám si vážně jako strašný hostitel. Mohl jsem to udělat ve chvíli, co jsem jí dělal ten lektvar. Dojím také rychle poslední kousek pizzy a vyčkávám na její vyslovené přání, abych jí ho mohl, co nejrychleji splnit.

Pizza!

Docela mě překvapí, že Bastet ustoupí, ale přijmu její ústup jen pokýváním hlavy. Za to Zachary asi zaujal její místo mého oponenta. Vezmu si další kus a povzdychnu si.

"Buď musím vypadat tak zničeně, že si všichni myslí, že se chci nechat zabít, nebo vypadám jako takový břídil. Ne, raději neodpovídejte, moje sebevědomí by to nepřežilo," usmála jsem se v úmyslu tímhle udělat takovou smírnou tečku za touhle tématikou. Zakousnu se do pizzy.

"Dobře, to zní jako dobrý nápad. A já vám naoplátku slíbím, že v noci nebudu provádět žádné svět zachraňující sebevražedné mise," dodám ještě vesele. Jo, jídlo mi vrací energii i úsměv. Další kousek ve mně zmizí.

"Vážně děkuji za pomoc, vím, že občas ... no skoro pořád jsem otravně tvrdohlavý mezek," dodám ještě po chvilce a na chvilku zavávhám s dalším kouskem pizzy. "Jen nechci vás do toho až moc zatahovat. Vypadáte jako dobří lidé... ehem teda čaroděj a bohyně, ale moc dobrých věcí se nestává lidem, co jsou pak v mém okolí moc dlouho," dodám ještě s váhavým hlasem plným upřímnosti.

Nicky a její sen

"Sakra... dal bych ruku do ohně za to, že jsem ti to řekl včera." Povzdechne si. Zakroutí nesouhlasně hlavou.
"Jo. Jo. Jo... chápu... totálně jsme se ztřískali." Nakonec přizná a típne přitom jednu cigaretu, aby si následně smotl druhou.
Co se týče oné akce... Samozřejmě, že to je dnes večer a zhruba za šest hodin, když pohlédneš na hodinky na zdi, které pokud nekecají tak ukazují jedenáct hodin.
"Jak jsem říkal... Šaty ti seženu. Stejně... jsem chtěl říct, že je půjdeme spolu nakoupit." Nalije sobě a tobě panáka.

"Ale oukej... pochopím, když mně s tím pošleš k šípku." Rezignuje, když do sebe kopne panáka a hned nalije dalšího. Jako kdyby toto byla ona snídaně, které by se mohla pokazit.
"Takže?" S tímto se na tebe podívá s jasnou otázkou v očích.
"Šaty sehnat není problém, myslím, že vím o někom, kdo by byl schopný je právě pro tyto účely vybrat." O Rayovi je známo, že má tak nějak spoustu známých. Prý dokonce i v samotném pekle. Jenže na tebe a na známost s Lucem nemá.
"A co se týče zbraní... co kdybych tě seznámil s jednou speciální věcičkou, která by se k těm šatům možná i hodila... a ano, je to magické." S tím přejde ke zdi, která není zas tak zdí. Ale schovává se tam zřejmě trezor, což se potvrdí ve chvíli, kdy se jeho dvířka otevřou a odhalí tak sbírku parádních kousků. Moc dlouho však ten trezor není otevřený. Takže se jeden nemůže pořádně kochat.
V ruce Ray drží šíp. Ten šíp, který se ovládá hvízdáním. Není zas tak velký jak bývá velká většina šípů.
"Tohle je moc dobrá zbraň. A dá se schovat k pasu."