Wonderland - veverky se mstí!

Zdá se, že oba máme s Kloboučníkem podobný problém s vyjadřováním. Inu... stane se. Jsme šílení, normálové nás nepochopí.
Šklíba vysvětluje, ale já jsem u Králíka a nechávám si vysypat jeho kapsy na stůl. Nestačí to, měl něco v ruce... všitá čepel v rukávu? Byl to jednoduchý a rychlý pohyb, připravený... Vybavuji si tu scénu jako by se odehrála před okamžikem.
Aniž bych mu cokoli řekla, vyhrnu mu rukávy obleku, abych prozkoumala i je.

"Měla jsem vizi... než jsem sem přišla... A Králík nás v ní zradil. Potřebovala jsem se ujistit, výsosti."
Odvětím zmatené královně.
Kloboučník naléhavě naruší naše malé osahávací řádění a tak, ať něco najdu či nikoli běžím za ním. Má slova by měla můj čin řádně ospravedlnit. Pokud nic neměl a vskutku zde zrádcem není, na omluvy bude čas později. Ale pokud jsem nějakou čepel odhalila, věřím se Kocour s Královnou a dalšími tvářemi známých jsou na tolik schopní. aby se o něj násležitě postarali. Mě je potřeba jinde.

Ale, mami, já chci zachránit svět!

Zachary zase bručí. Zdá se, že to dělá dost často. Nemám ani čas, nějak ho uklidnit, zmírnit jeho bručivost, protože na mě spustí Bastet a podle toho, jak se tváří, to vypadá, že nebude o tom diskutovat. Ale copak já můžu si jít dát pár hodin spánku, když Morgana má klíč a Můrák jí řekne, že umím i slovo moci?

"Díky..." řeknu ještě k Zacharymu, když se zvedne a jde pro kabelku. Je pro mě důležitá. Všechno v ní. Nespouštím oči z Bastet. Čekám až budeme samy, abych jí mohla oponovat.

"Bastet," řeknu s lehkým povzdechem po té, co mě zpéruje tím, že jsem matka a mám zodpovědnost za dva. "Jsem těhotná asi tak 24 hodin maximálně. A Eden je v opravdu velkém nebezpečí. Musím se aspoň pokusit s tím něco udělat. Jsem ... tak trochu jediná, kdo se může Morganě postavit, aniž by ho na místě zabila. Já vím, že to myslíš dobře, ale mě vychovávali k tomu, abych nehleděla jen na sebe... Já si vážně cením toho, že máš starost, vážně... "

Já vlastně ani nevím, čím dalším bych ji měla přesvědčovat, aby mě pustila ven. Připadám si jako malá, která se musí zpovídat matce, proč chce tam a tam. Povzdychnu si. Chvilku mlčím. Ano, ráda bych si lehla a pečovala o sebe i dítě, ale mé svědomí mi to nedovolí. A pak přijde pizza. Další záchrana v podobě Zacharyho s pizzou.

"Páni... voní dobře..." zkusím změnit téma, než Zachary znovu odejde a my tu opět zůstaneme samy.

Čarodějčin pokec s bohyní u mně

"Ale takto nemyslím..." Maličko zavrčím, víc nech bych chtěl. Nemám rád, když někdo zlehčuje situaci a vím co vidím. Nevypadá vůbec dobře a sakra tady hazarduje se zdravím. Nevím proč... ale mám potřebu jí prostě chránit. Možná za to může ten proklatej sen... nebo se to tak skutečně stalo?
Stolek tu pochopitelně je. Dělal jsem ho sám. Zlaté poctivý ručičky. Tak nikdo nikoho neošidí.
"Ne. Vyspíš se potom, co se najíš až dojede ta pizza." Pronese naprosto vážně Bastet, až mně vlastně naprosto překvapí a tak překvapeně hledím na Bastet, která naprosto vážně hledí na čarodějku. Povím vám... to je opravdu zajímavé.
Kabelku... kabelku? Sakra nechal jsem jí v autě. Povzdechnu si. Vstanu, abych pro ní mohl dojít do auta.
"Nope... nechal jsem jí v autě." Hlesnu, co si nazouvám boty. Hrábnu do kapsy a natajňačku si beru cigarety se zapalovačem z kapsy bunndy. Přiložím si do úst jednoho velblouda a zapálím. Vdechnu kouř do plic.
Mezitím co odemykám auto, abych z něho vylovil tu plamennou hůl a kabelku. Vlastně... i přemýšlím nad tím, že bych tam tu plamennou hůl nechal. Abych se pro ní mohl vrátit zpátky. Nicméně to už je teď tak nějak jedno. Dokouřím tuto cigaretu a potom půjdu hned do koupelny si propláchnout pusu a umýt ruce. Bastet si totiž myslí, že jsem s kouřením přestal. Přestal... asi tak na den a pak si řekl, že ne... nedávám to. Jsou to staré zvyky, kterým se prostě nedá odnaučit. Kouřím jako fabrika od svých desíti let. Kdy by bylo vlastně naprosto drsný, kdyby Kouzelný Zachariáš kouřil. I když mi to ze začátku vůbec nechutnalo... tak nějak jsem tomu přišel na chuť a jak vidíte... nejsem schopen se toho zlozvyku zbavit.

"Nic takového. Zůstaneš tu přes večeři a přespíš tady. Jinak mu to řeknu." Prohlásí naprosto vážně Bastet, která na tebe upřeně hledí a v jejiž očích se zableskne.
Zdá se, že to myslí naprosto vážně.
"Sice se známe teprve chvíli... ale uvědom si sakra, že jsi teď matkou... že zodpovídáš nejen za sebe, ale za to dítě. Tak koukej dbát na sebe. Jasný?!" S tím dopije skleničku a přejde pro další.

Já se mezitím venku potkám s donáškou pizzy, která byla objednána. Ještěže u sebe pořád nosím peníze, takže to pěkně zaplatím a převezmu tři krabice, v nichž se ukrývají samé dobré věci. S tím odemknu dveře a vejdu s donáškou, kapelkou kterou mám přehozenou přes jedno rameno a v tom druhém mám přitisklou plamennou hůl. Zamknu za sebou a hned dojdu do obýváku, abych položil na stůl jídlo.
Tu podivnou atmosféru, která tady panuje cítím... ale nějak se k tomu nevyjadřuji. Položím věci na stůl a rychle se přesunu do koupelny. Tak nějak je mi jasné, že Bastet ví, že jsem si byl i zapálit. Co už... i takové věci se stávají.

Nicky ve Wonderlandu

"Ach tak." Prohlásí královna a vůbec nevypadá, že by tomu nějakým způsobem poruzumněla. Šedivák si povzdechne.
"Byly jsme napadeni Srdcovou královnou, vaše veličenstvo." Vysvětlí jí. Zdá se, že královna pochopila, co se děje.
Ovšem než stačila cokoliv říct, tak si oslovila Králíka. Nechápavě se na tebe podíval.
"Alenko?" Stále na tebe hledí nechápavě.
"Zbraně nemám. Pouze své hodinky." Rezignuje a ukáže své kapsy. Dokonce se nechá prohledat Šklíbou, který u něj naprosto nic neobjeví.
"Co se děje?" Dožadovala se odpovědi královna, která naprosto nechápala celou situaci, která se děla. Všichni byly tak nějak z toho mimo.
"Vidíte? Zbraně nemám!" Prohlásí Králík, obsah jehož kapes se nachází na kulatém stole a nic z toho se nezdá jako zbraň. Tím pádem ona vize, která se ti zdála... byla pravděpodobně chybná.
"Dost! Ta mlhla se blíží! Útočí!" Křikne zoufale Kloboučník, který se vydá ven ze dveří.
"Alenko... se mnou... Šaršoun." Prohlási k tobě, když se hnal z místnosti ven.... nechávajíc tak všechny i Králíka Raye.
Budeš ho následovat a nebo hledat zrádce? Pokud tedy nějaký zrádce je.

Wonderand - průser na obzoru

"No to rozhodně není."
Přivědčím. Nelíbí se mi to, ale naše královna by mohla mít nějakou odpověď. Doufám v to.
"Mě povídej."
Dodám se známkou své staré cyničnosti. Ještě před chvíli si jeden vzchutnává romantický okamžik na balkoně a následně je nucen přepnout do módu "řešíme průser, city stranou". Jestli mám strach? Kurva jo. Nechci aby tu kdokoli přišel k úhoně.

Řítíme se palácem a div nestrazíme sluhu, který se mi v zápětí klaní.
"Díky."
Houknu jen tak přes rameno a víc mu nevěnuji pozornost. V hlavě mám ten mrak, který se k nám žene.

Místnost u kulatého stolu nijk neprohlížím, ale očima přes známé tváře rychle najdu královnu a mezitím Luc vychrlí svá slova, která zrovna má na jazyku, ale neformuluje to zrovna nejsmzsluplněji.
"Chce říct, že... prostě se sem žene temný kouř a asi je od tý Srdcový mrchy."
Vyhrknu pro změnu já a pohled padne na Raye v bílém. Okamžitě se mi vybaví jak podřízl Šediváka, jako by to byla nějaká vize.
"Králíku..."
Oslovím ho a jdu k němu.
"Máš nějaké zbraně?"
Ne, nehodlám nic ponechat náhodě. Ačkoli mám Raye určitým způsobem ráda, tady vím, že byl schopen nás zradit a nechci si nechat vrazit kudlu do zad.
Přijdu k němu dost blízko na to, abych případně měla možnost po něm drapnout, kdyby ho napado utíkat a následně mám v plánu ho trochu prošacovat, než se bude řešit co s tím mrakem.

Pokec s bohyní

"Díky," řeknu ještě, když mě ujistí, že Zacharymu nic neřekne. Sice nemám zatajování věcí moc v oblibě, ale vážně nechci, aby si myslel, že teď už automaticky se musí ke mně a dítěti hlásit, tak jak to bylo v tom snu. Navíc by mohl přijít k újmě kvůli mě a to nemohu dopustit. Ani jeho ani Bastet do toho nechci zatahovat.

Vezmu si od něj lektvar a přikývnu.

"Jo, to už jsem dneska slyšela... Díky," poděkuji i jemu a rychle do sebe obrátím ten lektvar. Nechci spoléhat na to, že bude tak dobrý jako ten Havranův.

Zacharyho starost je dojemná. Skoro se podobá střípku z té vize. Vím jistě, že to není špatný člověk, i když trochu neomalený, jak jsem sama už zjistila v autě.

"Přežiju to a neumřu ti tady na gauči, neboj," usmála jsem se krátce na něj a položím opatrně nádobu na lektvar na stolek, je-li tam nějaký. "Vyspím se pořádně až zjistím, kde je brána do Edenu, všechny tipy jsou vítány... A ... potřebuju zavolat starostlivému příteli, aby věděl, že na polévku přijedu později. Kabelku... jsi mi vzal taky dovnitř?" optám se.

I kdybych nehodlala Šediváka informovat jen o tom, že jsem v pořádku, tak ho musím požádat o laskavost. Jednu z těch posledních, než zmizí v lesích v Kanadě. Aby se poptal po Edenu, zavolal Luciferovi nebo jinému známému, který by aspoň mohl tušit. I kdybych se odvážila k Mordecaiovi, tak netuším, jak bych přežila setkání s Islingtonem bez Chrise. No jo, život bez anděla strážného je těžký.

Čarodějka na návštěvě

"V pohodě, přátelé mi mohou tykat." Vykouzlí na tváři úsměv Bastet. Sám jsem tak nějak překvapený tím, že hned Bastet přijala Sierru, jako kamarádku. Toto jsem vážení opravdu nečekal. Překvapivé. Velmi překvapivé.

"Uklidni se. Měla bys být v klidu a odpočívat... už kvůli dítěti." Dává pořádný důraz na slova a myslí to naprosto vážně, stále však tiše, abych náhodou něco z toho neslyšel. Já jsem si v kuchyni broukal nějakou písničku, k té hrající chill out hudbě a rezignoval, co se týče odpouslouchávání.
"Dobře. Neřeknu mu nic. Slibuji." Povzdechne. Protočí oči v sloup.
"Nejedla? Jak je to možné? Dávej na sebe pozor, děvče. Prosím!" S tím nadiktuje nějakou pořádnou pizzu.

Lektvar je hotový, takže jej naliji do hrníčku. Otevřu zavřené dveře a vejdu dovnitř. Směřuji to přímo k Sieře, které podám lektvar.
"Vypij to... dokud je to horké, jinak se to potom nebude dát vůbec pít." Poradím ji z dobrého srdce, když se následně posadím křeslo naproti pohovky. Mezitím, co Bastet doobjednává pizzu.
Rozpačitě pohlédnu na Si, která se nezdá být v pořádku. Nebo se mi to možná zdá? Kdo ví.
"Jsi v pohodě? Měla by sis lehnout. Mám tu volný pokoj pro návštěvy." Navrhnu jí. Aniž bych přitom věděl proč. Možná z důvodu toho snu. Kdo ví?
A tak či tak... tiše vyčkávám na odpověď na mou otázku a uvažuji nad tím, jestli mám čisté povlečení.

Nicky ve Wonderlandu

"Nemám ani nejmenší tušení, co by to mohlo být. Nicméně to není zrovna nejlepší znamení." Odpoví ti Kloboučník, když se dostanete do patra, kde jste opouštěli královnu
"Jenže všechno je to neskutečně rychlé." Zavrčí naštvaně, procházejíc dlouhou chodbou a míříc skoro ke konci.
Chytne za kliku a div nevrazí do sluhy, který měl v úmyslu vejít ze dveří. Sluha by Kloboučníkovi možná něco sdělil, ale ve chvíli, co pohlédl na tebe... tak sklapl. Uklonil se.
"Vítejte zpátky paní..." Klaní se po celou dobu než zmizí vašeho obzoru.

Vejdete do místnosti v jejíž středu je velký kulatý stůl, plný různých ornamentů a znázorňujících obrazů. U stolu sedí královna, Šklíba - Šedivák, pár dalších známých tváří... a dokonce i Králík - Ray sledující zaujatě kapesní hodinky.
"Srdcová královna! Mrak!" Vychrlil Luc-Kloboučník, aniž by jeho řeč pořádně dávala smysl. Všichni se nepochopeně podívají na Luce - Kloboučníka, který se zarazí a začne přemýšlet nad tím, jak to nejlépe vysvětlit, co se vlastně děje.

Wonderland, změna scény

Je nezvyklé vidět, že pro někoho nejsem jen špína a nepovedený spratek. Můj Luc se také takhle dívá, jenže tam ... nemůžu. Kdykoli se tak podívá, schovám se za své bariéry, nepustím ho k sobě. Nejsem toho schopná.
A tady? Když mi svým osobitým způsobem vyznává lásku sám Kloboučník a celá Říše Divů mi může ležet u nohou... Líbí se mi to. Moc se mi to líbí.
"Zůstanu, pokud budu moci."
S tím jeho ruku lehce stisknu zatímco se mu celou dobu dívám do očí.
Nesmím zapomenout, že to je jen sen...
Napadne mě, ale na to nejspíš začíná být příliš pozdě. Proč se tu náhle nebojím dotýkat se? ... Protože zapomínám, na všechno, co se mi přihodilo. Zapomínám kým, jsem.

Jenže pak náš okamžik přeruší blesk. Ohlédnu se a vidím temnotu v podobně hustého mrakového dýmu halící krajinu a onen krásný výhled. Magická bouřka blížící se závratnou rychlostí.
"Jdeme."
Ani já na nic nečekám a Kloboučníka následuji okamžitě, jakmile se pohnul ke schodišti.
"Víš, co to je?"
Zeptám se po cestě.