No jo… někdo tu má protekci.
*Šílenec*

"Banku… nope... Zabil jsem jen nějakého vlivného berana." Nemusím jí hned takto na veřejnosti říct, že se jednalo o nějakého bohatého premiéra, který měl u sebe strašně krásnou částku schovanou v krabice na víno. Bohužel to bylo už před dlouhou dobou a zůstalo mi z toho vážně málo. Koupil jsem si za to opravdu skvělou zbraň, která je stále schovaná pod kabátem. Připravená v případě nutnosti. Jeden u Střely nikdy neví.
Takový magický šíp, který ovládáte pískáním. A to taky nemluvím o zabíječi, šavli, jež jsem musel zanechat doma v akvárku, protože se potřebovala nakrmit. Když jim nedáte pořádně najíst, mají tendence změknout a zlomit se.

Zamračím se. Nelíbí se mi to. Nikdy bych si nedovolil jí něčím otrávit. A pokud ano, tak maximálně svou otravnou náladou.
Postrádalo by to čest a ty další věci kolem toho. Navíc vzhledem k tomu, že její pověst jí předchází. Věřím, že by se o její smrti mluvilo dlouhou dobu. Líbí se mi má přezdívka. Nechci, aby mi někdo říkal Zatracený Ray Simons Travič.
S mým egem to zacloumalo, ale i přesto jsem byl schopen pozvednout k přípitku sklenku a pořádně se z ní napít.

"Zajímavé věci se přestali dít. Ty se teprve dít začnou. K něčemu se schyluje. Jen rychlostí lenochoda." Slyšel jsem zdejší tamtamy a rád se snažím mít ve všem přehled. Například příjezd Morgany, návštěva čarodějky anděla Islingtona v jeho zajetí.
Proč si tu pověst neudělám? Dobrá otázka. Mračím se na sklenku, protože mračit se na Střelu mi přijde už zbytečné, a taky by si to mohla vynaložit jinak.
Protože ona pověst neroste na stromech a projde to prostě prvnímu, kdo se k ní dostane. Což byla Střela. Možná, kdybych jí zpacifikoval, tak bych zaujal její místo. Jenže to je velké MOŽNÁ. Na druhou stranu… jak jsem již dříve řekl, dala by se přirovnat vzdáleně k něčemu, co si nechává říkat - přítel.
"Pro tebe možná nic. Pro nás obyčejné… všechno." Zavrčím do sklenky, dopiju její obsah a rozliju nám.
Při čemž jedním okem sleduji Střeliny možné i nemožné pohyby, abych byl schopen jí včas seznámit s Rychlím šípem, než ona mne překvapí s něčím jiným. Označí se automaticky za nepřítele.

Fakt? Mám takový pocit, že jsi asi jediná.
Si

"Svým způsobem ano. Ovšem nemám ani nejmenší tušení, jak by to bylo s tím k sobě připoutat někoho, kdo už k někomu připoutaný je. Pravděpodobně by se porovnávala síla. A Dair tím by se dalo proti tomu bránit. Jenže v tomto případě, děvče, ti nabízím pouze teorií." Povzdech. Nechám si nalít další sklenku. Kterou si pomalu pozvednu ke rtům a smočím v ní rty. Přestal jsem tak nějak počítat kolikátá je to sklenka a proč taky. Opít se. Chtělo by to něco speciálnějšího. Takové Fénixovy slzy. A že mají sakra grády.
"Praxe však bude jiná." Zamračím se. Tak pokud jí to je jasné, tak na řadu přichází jedna z těch bolestivých částí.
Napsat ty slova krví.
Vytáhl jsem z pouzdra nůž, který mi darovala Střela, a celou dobu se mi houpal v pouzdře na opasku.
"A teď přejdeme k té horší části." Položím nůž na stůl.
"Aby tato mocná slova fungovala a dělala to, co se po nich má. Tak je budeš muset zkrotit svou vlastní krví. Napsat je bezchybně. Potom je stejně tak bezchybně přečíst… a pak jsou jen a jen tvoje. Vlastně poté co použiješ ono slovíčko Hesaad." Podívám se na ní stylem, že to myslím naprosto smrtelně vážně. Zalituji přitom, že tu není Střela. Víte… kdyby se náhodou čarodějka cukala a nebyla schopná se pořezat. Střela by to s radostí zvládla za ní. I když by pravděpodobně teklo krve víc než by bylo potřeba.
Nicméně ač je to k nevíře… Nerad ubližuji ženám. Tak doufám, že nebudu muset.
A po celou dobu se na mne mračí Šedivák, jako kdyby snad měl v úmyslu s tím nesouhlasit a připraven mi to důrazně rozmluvit.
Zábavné... vážně zábavné.

Na první hodině se každý snaží!

"Hm, takže... bych tím k sobě teoreticky mohla připoutat i někoho že? A mohl by to někdo jiný překazit. Dair proti tomu použít, nebo... přepřivlastnit? Tedy... zní to hloupě, tak jinak. Je u těchto kouzelných slov právo prvního, nebo je tu nějakým způsobem měřena síla majitele, nebo tak něco?" zeptám se.

Než se začnu ohánět chytrými a mocnými slovy, ráda bych v jejich fungování měla jasno, abych se pak nedostala do nějakých prekérních situací.

"Jinak si myslím, že je mi to jasné," dodám a znovu si zopakuji ta slova.

*Senehe. Hesaad. Dair.*

A samozřejmě jejich významy. Nezdá se to tak těžké, jen to nepomotat. Pohlédnu na Lucifera a čekám na další instrukce a přednášku. Když nemyslím zrovna na to, kým je, kým má být, tak se zatím jeví jako fajn člověk a dobrý učitel. Ale tak, to soudím velmi brzo. A já mám bohužel hloupé tendence (jak by řekl Chris) vidět v lidech to dobré.

Jednou bude.
* Zatracený *

Pobaveně se zašklebím na jeho gesto a kouknu na hozená cigára. Úplatky, jak jinak.
A na tohle pohoštění si vykradl banku?"
Optám se a nabídnu si. Ta jeho balená black devilka tu ale krásně zavoněla...

Překvapivě můj zvyk odhadl... Ale co, jednout o přijít muselo. Pokrčím nad tím rameny.
"
U Zatracenýho Raye Simonse si nemůže být žena ničím jistá."
Odpovím elegantně a po dolití mu další sklenku pozvednu v decentním naznačení přípitku k jeho osobě a mrknu, než ji do sebe otočím. Poté si zapálím uzmutou cigaretu.
Uznávám... umřít někdo jako já na něco jako je otrava, kteoru si nezpůsobím sama, by bylo při nejmenším trapně pitomé, ale ne nemožné.

Cizí zasvětím do případu jen když potřebuji náhodou pomoct nebo informace a na to druhé stejně prozrazuji jen to nezbytně nutné.
Jeho případ je naprostá nudná klasika, jak se zdá.
"Nuda, nuda, šeď a šeď... to jsi skončil se zajímavýma věcma a propadl k takovým sračkám...?"
Ušklíbnu se a dám si dalšího panáka.
"No dobře hele fajn, je tam démon, tak to zas taková sračka není."
Uznávám nakonec. Přeci jen démoni jsou na odpravení horší záležitostí než lidi.

Pobídnu jej k podrobnostem a už se nám tu rýsuje pár háčků. Má první myšlenka by asi Luce poslala do kolen, kdyby mě mohl vidět a slyšet.
Počkej... já si tě nenajala...
S tím se na něj trochu zamračím a zaženu to. Raději se věnuji jeho "problému".
"Pche... a proč si taky tu pověst neuděláš? To jsou všichni z nějakých zákonů a neutrality podělaný až za ušima."
Nechápavě zakroutím hlavou.
"Co je těžkýho na tom přijít do Díry, střelit ji mezi oči, radši víckrát a zmizet dřív, než ostatní vytáhnou zbraně?"

Možná to, že to zvládnu jen já a mě to divné nepřijde? Nemyslím si. Kdyby ostatní chtěli, zvlášť třeba ta Morgana, tak Díru sfouknou jako Vlk domečky prasátek... I s jeho magickýma ochranama, které třeba mě neumožní prostřelit okno sniperkou a zasáhnout cíl s odstupem.

Jaký jsem učitel? Stupnice od 1 do 10.
Čarodějka

Jestli mne štvalo, že Střela odešla? Samozřejmě, že ano. Zároveň jsem měl čistou hrůzu z toho, jestli se jí něco nestane. Sakra. A to jsem si přísahal, že budu stát u jejího krásného pozadí a budu jí chránit tělem a duší. Stále mám problém s tou ošklivou věcí. Naivitou. Opovažte se to však někomu říct. Všechno popřu a najdu vám opravdu krásné místečko u sebe.

Zatřepu hlavou neb na mne Čarodějka promluvila. Ptá se na to k čemu je dobré si něco přivlastnit? Vážně?
Nechápavě se na ní podívám.
"Ehm... může se stát, že máš něco a někdo to něco také chce. Tím, že si to tím slovem přivlastníš, zabráníš tomu, aby ti to bylo odcizeno." Doufám, že jsem jí to vysvětlil tak, aby to pochopila. Svým způsobem to tak je. Zábrana před odcizením.
Abych pravdu přiznal. Mohl bych to slovo použít na Střelu. Přivlastnit si jí. Ovšem. Proč taky? Na to půjdu správnou pomalou cestou. Za to mi přece stojí.
Co se týče Čarodějky, jako učně... je to vlastně překvapivě příjemné.
"Takže chápeš?" Pozvednu tázavě obočí. Vážně je potřeba, aby pochopila jejich význam. Potom se budeme učit jejímu vyslovování a pak přijde na řadu ta blbost s tím je krví napsat. Bohužel. Beze srandy. Mocná slova a mocné věci kolem.

Poctivé učení, zatímco si jiní užívají

Střele jsem už neodpověděla. Někteří nechtějí poslouchat. Mají svou pravdu, to, čemu potřebují věřit. Někdy prostě se naučí být tou největší a nejděsivější rybou v rybníku, aby byli schopni přežít. Asi spolu nikdy nebudeme nejlepší kamarádky, ani někdo, kdo by si aspoň jednou za dva týdny zavolal, ale na list lidí, co nenávidím z celého srdce, se ještě nedostala. Nechám ji svému světaznalému a bouchačskému výrazu a soustředím se raději na Lucifera. Omlouvám se, ale dělá mi vážně problémy přijmout jeho "lidské" jméno. Stejně jako Střelu i Beth nechám jít, aniž bych namítala jedno slovo, jen ji vyprovodím krátce pohledem.

*No aspoň nebude Chris sám... Snad jí neřekne, co bylo.... * pomyslím si a ani ve snu by mě nenapadlo, že by si spolu ti dva tam něco snad měli začít. I když mají historii jakou mají.

Pozorně poslouchám výklad a koukám pánovi Pekel pod ruce, když je píše. Snažím se si zapamatovat vše. Bůh víí, že to je mocná hračka.

"Jo... jen... výklad toho Hesaad. Přivlastnit si něco? Nějak to nechápu, co by to dělalo, krom toho, že na něco řeknu, že je moje... Což je sice hezké, ale... k čemu to je dobré?" zeptám se.

Nikdy neví co chtějí, ale chtějí to hned
Beth

"Mám na to čuch. Co se stalo tentokrát?" Musím se přiznat, že občas sloužím jako vrba. Teda v případě, že by o tom chtěla Beth mluvit. Někdy je prostě lepší se starat o problémy druhých než řešit ty svoje.

Tak ona by mne mučila jinak? Rozpačitě jsem na ní pohlédl. Poté můj pohled sjel na její ruku na mé noze.
Zatraceně... kdybych jen věděl jak to se Si máme. Jestli je nějaká naděje na něco či vůbec žádná. Kdyby mi aspoň něco řekla. Zatřepu hlavou a upřeně se podívám nebezpečné krásné démonce do očí. Litovat přece mohu potom a nebo se o tom nemusí nikdo dozvědět.
Probohy... co blbnu? Vždyť společně ještě konverzujeme nebo ne?
"Povídej a přeháněj. Jak bys mne mučila?" Zeptám se jí, vyčkávajíc na odpověď. Zhluboka se nadechnu. Chvíli zadržím dech a poté vydechnu.
Vážně by mne to zajímalo.

V pekle, ale nesněží
*Rudovláska*

"Ach... gránaty... já zapomněl." Plácnu se levačkou do čela. Mezitím co tou druhou si ke rtů přiložím skoro dokouřené žváro. Ještěže mám toho tabáku dost.
Mlčky cigáro típnu. Hrábnu kapsou do kabátu, abych z ní vytáhl krabku nějakých cigár o jejichž značce nikdo neslyšel, ale za to jsou kurevsky dobré. Hodím je na stůl jejím směrem. Naučil jsem se od minula, že pokud od ní něco chci, je nejlepší poskytnout dary.
Zamračím se však, když si čichá k brandy.
"Zas takový barbar, abych do ní dával jed nejsem." Zavrčím. Dlouho jsme se neviděli a hned si myslí, že jí chci zabít. A ještě k tomu jedem... no fuj.
"Víš... kdybych tě měl sejmout, tak to stojí za to. Chápeš? Ne tady ty ošklivé dámské zvyklosti." Pokračuji v brblání. Vím, že bych však měl nejlépe přejít k věci. Jenže jsme se neviděli sakra dlouho chvíli a toto vzájemné rejpání mi chybělo. Tvrdit to, že Střela patří mezi mé přátele, byl bych magor. Na druhou stranu nemá od toho názvu daleko.

"Pardon... takovej pokus omyl." Kterej nevyšel. Ještě nikdy se mi jí nepodařilo přemluvit, aby mi vyžvejkla na čem dělá. Teda obzvláště ve chvílích, když nepotřebovala konzultanta.
"Pravděpodobně nevěru... kdy jedna démonka leze další fúrií do zelí a chce jí za to odpravit." Odpovím jí na otázku. I když na druhou stranu nevěřím, že to je kvůli nějakému chlapovi. Je v tom něco víc.
"Průser je v tom, že je schovaná na neutrální půdě a já jí z tama potřebuji dostat. Na některé holt platí jisté zákony... ne všichni mají počest, která je předchází." Mrknu na ní a pořádně si přihnu. Myslím si, že tak nějak nemusím říkat. Že ona démonka je Beth a taky, že ono neutrální místo je Díra. To jí snad dojde. Chytrá je na to dost.
Snad...

Cesta do Pekla
*rozlučka s Lucem, návštěva Raye*

Lucovi se může to může nelíbit sebevíc, ale já si stejně udělám, co chci a on má dost rozumu na to, aby to věděl a nediskutoval o tom se mnou.
Na jeho slova jen se zamračení přikývnu. Když jsme si tohle slibovali posledně, tak jsem spadla do NEvlastního průseru a on mě z toho musel dostat. Doufám, že tohle nebude stejný případ, ani nijak podobný.

Už jsem na odchodu do deště, když mě zastaví hlas volající mé jméno a... není to Luc, jak bych čekala. Překvapeně zamrkám do dveří a pak se opět s vážnou tváří otočím k Šedivákovi.
"Dík... Pokusím se o to. ... Tohle máš u mě."
A to je věta, kterou málokdy řeknu. To Pekla to odsud sice není daleko, ale také není zrovna za rohem, sice promoknu tak jako tak, ale rozhodně tam budu rychleji. S tím si nechám položit klíčky do ruky a mizím venku.

Není to sice moje motorka a tudíž nejsem tak docela zvyklá, ale krátce po startu se zorientuji a už to svištím městem ve své obvyklé rychlosti, nebo spíš o něco pomaluji, abych na schůzku s Rayem vůbec dorazila a nesejmulo mě něco někde. To by tomu všemu ještě tak nějak chybělo.

Jako kdyby Peklo vědělo, že jsem zaparkovala před jeho dveřmi, okamžitě se zpoza dveří začne linout přívětivá hudba mému uchu. Mám ráda i jiné kapely, ale tihle jsou takoví... výstižní. A upřímně se divím, že Luc na mou vyzváněcí melodii v telefonu nijak nezavrčel.
Vcházím za tónů Hard Rock Hallelujah, sice promoklá, ale nohy mám v suchu teplých ponožek a kanad. Brokovnici na rameni a veškerá další výzbroj na obdiv okolí, které se zarytě snaží porkačovat ve svých činnostech, jen aby na mě necivěli o vteřinu déle, abych si jich všimla.
Zatraceného Raye Simonse vidím od dveří, takže prosťáčky nechám být a mířím rovnou k němu.

"Svůj pohřeb plánuju pořádně zapít."
Odpovím místo pozdravu.
"A raději mi tam nos granáty, abych si po nocích mohla vyklízet prostor kolem sebe, až tě budu chodit ven strašit... co po mě chceš?"
Na strašení se ušklíbnu, ale k následující otázce opět zvážním.
"Není zač."
utrousím mezi rty a hned si vezmu nalitou sklenku, abych pokračovala ve své likvidaci jater v jiném lokále. Ještě k ní jen tak za zvyku přičichnu, jednak abych věděla, že to je brandy a druhak, jestli náhodou neucítím jed. Já vím, jsou jedy, které nosem nenajdu, ale nechte mě při tom, že ano. Navíc nikdo neví, že si kontroluji zrovna tohle, protože přeci jen spousta lidí čuchá k vínům a dalším sračkám, tváří se u toho děsně vážně a chrlí znalecké posudky, jako by byli u toho, když zrovna sklízeli to, z čeho je daná sklenka alkoholu.

"Hele brzi, víš moc dobře, že o svých případech s nikým nemluvím. Jen pokud potřebuji informace a ty s současné chvíli mám."
Dobře, teď neříkám úplně pravdu, protože informace zjišťuje spíš Luc, nebo bude zjišťovat až skončí se svým čarodějným učnem, to je fuk, ale rozhodně nemám v tuhle chvíli v plánu řešit svůj případ se Zatracencem.
"Co máš ty?"
Vrátím mu otázku, čímž se odazkuji i ke své předešlé otázce na to, co tu dělám a naliju do sebe panáka.