V pekle - kde jinde taky... že?
Očekávajíc Střelu

Cesta do Pekla způsobila to, že mi do mých rozbitých tenisek natekla voda. A tak jsem měl i mokré ponožky. No super. Budu muset nějaké nové koupit a nebo ukradnout. Koupit neobsahuje adrenalin, takže je to hned zamítnuté.
Teď však vcházím do Pekla. Jako vždy to jede v plném proudu. Když mne zbystří, tak i hudba vyhrávající z rádia nějaké neznámé sračky utichne.
Ušklíbnu se.
Tak to by mne zajímalo, co budete dělat, až do lokálu vejde Střela... se asi poserete. S tím dojdu k našemu místu, kde se nějací chlápci baví o fotbale a velmi u toho gestikulují. Avšak jen co mne zmerčí tak toho nechají a vypadnou si najít vlastní místo. Posadím se. Ano. Je to naše místo. Vidíte lokál a v zádech máte zeď. Prostě krása.
Objednám si rovnou celou lahev brandy. Ten studentík krom drobných měl i něco navíc. Něco, co krásně zaplatí láhev brandy. Jak já nesnáším zazobance. Pochopitelně k tomu dostanu dvě sklenky.
Hudba najednou v jedné chvíli přepne z těch divných sraček na Lordy, tak nějak oznamující příchod Střely. Holka má pověst, která jí předchází.
Takže po nějaké chvíli do lokálu vejde i samotná valkýra pekel.
Smotnu si předtím cigaretu, black devilkovej tabák, bez filtru a vložím jí do úst. Zapálím si. Opravdová lahoda.
"Škoda, že nejsi pod drnem... už jsem myslel, že ti budu na hrob místo kytek dávat krabičky cigaret. Vsadil bych se o cokoliv, že by je z něho nikdo neukradl." Prohlásím, když dojde až k mému stolu.
"Dík... žes došla." Prohlásím, poté co vydechnu obláček kouře ve tvaru kolečka. Nezvedám se. Jen sedím a čekám, až si sedne. Rovnou ji naleju pořádné panáka, aby neřekla.
"Co máš rozdělaného? Něco super tajného?" Pozvednu tázavě levé obočí. Jop. Její práce. Od té doby se jí nedotýkám. Dokonce bych si o ní neopřel kolo. Ještě by ho rozmontovala. A taky žádné kolo nemám.

Ledová královna, Šedivák ji zase naštval
Beth

"Ach ano. Svým způsobem jsem jím projel. Zajímavý pocit, musím uznat." Oplatím jí s povzdechem. Fajn. Takže jí Šedivák nasral. A pravděpodobně hodně... A nebo někdo pochopitelně další. Protože je z ní najednou fúrie.
"A ty zas vypadáš, že bys to tu celé rozdupala... tak ne královna, ale ledovka."
A pak se mne začne ptát na mou verzi příběhu. Musím uznat, že sakra, znejistím. Na co se mně to ptá?
To jí něco Si říkala. Stěžovala si na mne? A teď se mám u Beth obhajovat, že to nebyla jenom moje vina, ale i její... Zatraceně.
Na sucho jsem polkl.
"Moji verzi čeho?" Zeptám se nakonec. Upřeně se jí podívám do očí.
"Mám ti ukázat jak se zkoušeli lekce mučení, které byly velmi nudné a zbytečně se opakující? Morgana postrádá styl." Upřímně doufám, že právě na toto se ptala. Vážně bych nechtěl řešit promlouvání do duše o tom, jak jsem Si ublížil a jak se k ní teď mám a nemám chovat. Ne prosím. To raději ten pokec o mučení. Nebo samotné mučení.

Hodina magie jak z Harryho Pottera
Utíkající Nicky a Čarodka

"Super. Takže teorií můžeme vynechat. To je fajn. Teď teda vyzkoušíme praxi. Znám zhruba tři slova. Nejdřív ti je napíšu na papír. Pak ti řeknu jejich správnou výslovnost, vše potřebné k nim a ty je potom přečteš správně a nahlas." Nemusím nic říkat a Šedivák mi už dává papír. Poté co Beth mizí směrem odkud cítím mé dítě. Nejspíše se znají. Vlastně když to tak vezmeme kolem a kolem Chicago je strašně malé město. Obzvláště pokud se jedná o podsvěťany. Každý zná prostě každého.
Ještě bych pokračoval, třeba napsal ona slova, ale to zaslechnu vyhrávat kapelu, kterou nemám rád. On se jedná o vyzvánějící mobil Nicky. Někdo jí volá.
Notnou chvíli mlčím, abych si mohl poslechnout jak rozhovor její, tak toho chlápka na druhém konci. Nelíbí se mi.
Samozřejmě, že jsem slyšel o někom jako je on. Ale zbývá mi něco jiného než mlčet a souhlasit? Ne.
Šedivák jenom přikývne s tím, že to má být napsané na mně. Nevadí mi to. Vlastně jsem to já, kdo tady platí všechny její účty. Ať o tom ví či neví.
Celou dobu, co ke mně mluví se na ní mračím. Nelíbí se mi to, že mizí. Nelíbí se mi to už kvůli tomu, co se jí stalo za mé nepřítomnosti. Jenže Čarodka potřebuje píchnout a mé informace jí nikdo jiný nesdělí. Takže nakonec v tom mračení polevím.
"Buď opatrná. A dám vědět. To stejně platí i pro tebe." Povzdechnu si. Začnu čmárat ona slova moci.
Senehe
Hesaad
Dair

"Počkej Střelo." Zastaví Nicky Šedivák těsně přitom jak bere u dveří za kliku.
"Půjčím ti triumpa, ale opovaž se ho zničit. Koupíš mi nového... nebo mi ho nového koupí on. To je fuk. Ale prosím, neznič ho. Je hned před Dírou. Jediná motorka tam." S tím jí vložil klíče do ruky. A bylo tak nějak naprosto jasné, kdo tu motorku koupí, když jí zničí. No pochopitelně, že já.

"Senehe znamená Ochraňuj. Když to na někoho použiješ, ten dotyčný tě chrání svým životem. Hesaad. Tím slovem si přivlastníš cokoliv na co pomyslíš. Například tato slova. Dair, zase znamená pusť. Používá se ve chvílí, kdy se někdo snaží někoho ovlivnit silou své vůle." Pokračoval jsem v učení čarodějky a tak nějak se snažil ignorovat a nezasahovat do odchodu Střely. Nemělo to žádnou cenu. Je to mezek... i když i on je rozumnější než ona.
"Chápeš?" Zeptal jsem se. A doufal jsem, že když jsem tu zůstal kvůli vyučování, tak to nestojí za starou belu.

Čarodějka, lovkyně lidí, pekelník, démonka a vlkodlak se sejdou v baru a... Ne to není začátek vtipu, ale realita

Takových, co si něco neodpustí je nás tu víc a proto, koho překvapí, že se hned nadechnu k odpovědi na čarodějčinu poznámku?
"Já po tobě ten šutr klidně mrsknu, vina nevina..."
Pobavěne se uchechtnu, ale pohledem se plně věnuji sklence, se kterou zakroužím a následně její obsah převrátím do sebe a nechám si znovu dolít. Sice jsem se doma plánovala zlít pod obraz a vím moc dobře, že teď si to dovolit nemohu, ale prostě podle mě si těch pár skleniček zasloužím.
Že bych možná měla být už pod stolem? Nebo být minimálně připitá? Ještě dlouho ne, panstvo. Mě jen tak někdo nepřepije a upřímně, kdyby měl někdo schopnost vidět moje vnitřnosti, tak by ty svoje vyzvracel.
S tím si k další sklence i zapálím cigaretu. Brandy následně jen mezi potáhnutími upíjím.

Luc s čarodějkou diskutují ko magických slovech a zdá se, že se zde povede výuka.
Chmpfchs... Nuda nuda, šeď a šeď...
Čekala jsem, že se nějak půjde někam rovnou do akce, škodit té druhé čarodějce a ne, že se ta první bude ještě doučovat své mezery ve vzdělání aby vůbec byla co k čemu. Ale možná ji podceňuji... Ne, to dělat nesmím. Je to ta největší pitomost, co může člověk udělat. Podcenit protivníka (a záměrně neříkám nepřítele, protože podle všeho jsme nyní i přes vzájemné nesympatie tříštící se ve vzduchu, spojenci).
Mezitím Šedivák něco zašeptá Beth a ta jako by jeho slova byla vysvobozením, okamžitě mizí pryč. Jednomu se tu hned pije o něco líp, to vám teda povím.

Krátce na to se Dírou rozezní nechvalně známý text písně "Devil is a looser" od těch "pošuků v maskách" zvaných Lordi, které Luc tak šeredně nemá rád a možná přesně proto jsem si zcela bezmyšlenkovitě nastavila takovéto vyzvánění.
"Huh...?"
Vypravím ze sebe divící se zvuk a vyhrabu zdravou rukou telefon z kalhot. Neznámé číslo, typické...
A pravda, ani se nemusím v telefonu ohlašovat a už mě osloví jeden naprosto konkrétní hlas, který mi ve tváři vyčaruje naprosto šíleně zlověstný úsměv.
"Zatracenče..."

Zatracený Ray Simons... Jméno, které jen tak nezapomenete, zvlášť když si hned na prvním setkání vyjasníte některé záležitosti. Jako například, že "lásko" mi fakt říkat nebude a to plácnutí přes zadek? Tu ránu skalpelem přes xicht si zasloužil a nejradši bych mu v té chvíli vydloubala i to oko, kdyby se nestihl bránit. A ne, nechcete vědět na čem jsme dělali a ani proč jsem probohy měla v ruce skalpel.
Občas pro mě měl nějaký kšeft a čas od času jsem ho zase já pumpla o nějakou informaci k mému cíli.

"... Neboj, mě jen tak něco nedostane."
Uchechtnu se v odpověď.
"Mám teď něco rozjednanýho, ale vypadá to, že mé služby budou potřeba později. Budu tam."
Domluvím s ním a uklidím mobil. Ten pajzl znám, udělala jsem tam větší brajgl, než kdy v Díře. Půlku jsem ho musela vystřílet, než si všichni uvědomili, kde je jejich místo, ale to místo nemá takovou atmosféru jako Díra i když bych tam pila zadarmo. Na druhou stranu...
"Napiš to na něj."
Ukážu Šedivákovi na Luce. Kdy já tu vlastně platím?

Seskočím ze stoličky a v onom pohybu rovnou vezmu i brokovnici do ruky.
"Hele, vy si tady asi budete hrát na Harryho Pottera, takže mě až tak nepotřebujete. Dej vědět, až mě bude potřeba."
Mluvím hlavně na Luce, i když jsem začala množným číslem.
Pokud nikdo nic nenamítá nebo mě nezadrží, vypravím se do deště.
Sakryš, před tim nepršelo...
A co hůř, nemám motorku díky přesunu s Lucem.
"Do kozí díry..."
Zavrčím pro sebe ve dveřích. Mě trocha vody nevadí, ale fakt bych byla šeredně nasraná, kdyby mi Kráska nebo něco jiného z výbavy chytlo lišku.

Sám? Vlastně už ne
Beth

Nechal jsem čarodějku jít. Proč jí tu také držet? Obzvláště hned poté co odešla, po malé chvilce potom, co jsme se oddávali hříšným věcem a tak. Nechala mne samotného s děsivými vzpomínkami na ono mučení.
S povzdechem jsem se posadil na postel a pokusil se o meditování. Což se mi podařilo. Uklidnit tělo a mysl. Jeden se pak cítí líp.

Takže když do pokoje vejde bělovlasá kamarádka a vůbec. Jeden div nevyskočí na strop, jak se lekne. Pochopitelně jsem s sebou cukl, což tělo bolestně neslo. Zasyčel jsem bolestí a tvář se mi také stočila do bolestné grimasy. Sice jsem se hojil, ale pořád to nebylo ončo.
Prohlédl jsem si Beth a řekl bych, že tuto krásku něco prostě trápí.
"Co se stalo? Pojď ke mně, má bílá královno." Prohlásil jsem. Vlastně ani nevím, jak jsem to myslel. Měl jsem pro ní vždycky slabost. Jenže to se u ní objevil Šedivák a v mém případě Čarodějka. A my jsme se nazvali přáteli. I přesto naše přátelství zahrňuje snad něco víc.
Posunul jsem se, tak aby měla dostatek místa a čekal. Něco mi říkalo, že toho má hodně na srdci.

Telefonát staré známé - můj začátek v Chicagu
Střela

Dlouho jsem se nudil. Nic se nedělo. Starý zatracený Ray Simons neměl do čeho píchnout. Fajn. O mém věku by se dalo pochybovat, na druhou stranu jsem měl zkušeností jen co je pravda.
Byl jsem dítě ulice. Tam mne vychovala stvůry číhající v ní, když padne tma. Mnoho jsem viděl, o mnohem slyšel a mnoho zažil.
Má nuda bylo ukončena, když mi zavolala nějaké zvláštní dáma. Zvyklá poroučet, žít v blahobytu a hodně mocná. To všechno jsem poznal z jejího tónu hlasu. Takový hlas, ze kterého máte v úmyslu se posrat strachy. Jenže, to bych nebyl já a jí prostě neudělal tu radost. Jen jsem si vyslechl její přání. Hlavně tu pěknou sumičku, kterou mi za její hlavu nabízela. A bylo jasno. Mou obětí bude démonka, nosící jméno Beth. A schovávající svůj zadek v Díře. I naprostý idiot ví, že Díra je neutrální půda na které se nestřílí. Teda pokud nejste malá zrzka a nejmenujete se Nicky Střela. Pro ní neplatí žádné zákony. Teda zatím jí ještě nikdo o jejich právoplatnosti nepřesvědčil. Beztak může za to fakt, že to je ženská a ženský se co... NEMLÁTĚJ!
Víte co vám řeknu... takovou chybu už nikdy neudělám. Jako památku na naše první setkání nosím přes levou tvář ne zrovna pěknou jizvu. Na druhou stranu jsem tuze rád, že stále vidím. Taky mi to přidalo na zlověstnosti. A vůbec, jsem tomu magorovi vlastně vděčnej.
Párkrát jsme spolu na něčem dělali. Asi bych jí mohl zavolat a zeptat se jí, jak něčí kostnatý zadek vyhnat ven z náručí neutrality.

Venku nechutně pršelo. Nelíbilo se mi vůbec, že můj kožený vypůjčený kabát zmokne, ale nic mi nezbývalo.
Vzhledem k tomu, že mobilní telefon mi opět vypověděl službu letěl bez přemýšlení někam do pryč. Z druhého patra a nepřežil to. Smůla dotykových displejů. Vlastně nebyl tak úplně můj. Kdyby byl, pravděpodobně bych s ním nehodil. Pravděpodobně.
A tak jsem se vydal k nejbližší telefonní budce. Vyhodil z ní nějakého zamilovaného studentíka, který se právě dohadoval se svou přítelkyní o tom - kdo koho má víc rád. Fuj. Měl bych si píchnout inzulín. A začali mne bolet zuby. Na druhou stranu, měl u sebe docela slušný obnos drobáků. Nastrkal jsem je do stroje. Potom vytočil číslo Nicky Bullet, které jsem znal nazpaměť - jako jedno z důležitých čísel, až poté jsou u mne policisté a ty další instituce.

"Zdar Bulletová. Ještě tě neranila mrtvice? Škoda. Potřeboval bych nějaké informace a tak. Zaplatím, onen job o kterém se potřebuji s tebou pobavit mi vydělá pěknou sumičku. Mohla bys být na té adrese" Vychrlím na ní hned poté, co zvedne telefon a zaslechnu její zvláštní hlas. Nadiktuji jí adresu od jednoho zaplivaného podniku, nesoucího název Peklo a zavěsím. Vydám se tam. Pěšky to přece jen odsud nějakou dobu trvá.

V Díře: Hodina začíná

"Nechť kamenem hodí ten, kdo jest bez viny."

Ne, tohle si prostě neodpustím. Vím, že jsem jej naprosto vůbec neznala, ale prokázal mi službu, docela určitě zachránil můj život a to ne jen jednou a ještě k tomu zachránil ten Chrisovo. Mohl být parchant, ale měl i své světlé chvilky. A minimálně takovouhle rýpavou poznámku za něj jsem mu byla dlužná. Vlastně celkem určitě jsem mu dlužná o dost víc.

"Četla jsem o nich. Když znáš správné slovo a jsi schopen kouzel, můžeš je ovládnout a tím udělat to, k čemu jsou stvořena. Něco jako magické předměty, co ulehčují to či ono kouzlo. Je to laicky řečeno, já vím, ale tak nějak přibližně to je, ne?" odpovím Luciferovi.

Na rozdíl od ostatních se už neženu do další sklenky. Ani nevím proč, snad se mi prostě a jednoduše nechce, nebo je v tom smutek, co si chci prožít? Nebo se možná chci soustředit na lekce, co právě teď dostanu? Kdo ví. Otočím se čelem k Luciferovi stále přitom sedíc na židli.

Beth

Díra: Vítej ve hře Beth

Je jasné, že potom co Střela tak nějak naznačila, že nemá v úmyslu se dělit o Lucího a ty ses střetla s barem při Čarodějčině snaze, abys nebyla zastřelena... je prostě naprosto jasné, že ani ona Baileys, kterou popíjíš ti nepomůže se plně uklidnit. Obzvláště, když sedíš právě v Díře u baru, sic dost velký kus od Střely, ale stále v její přítomnosti. Neboť je Střela pod ochranou Luce, taky si na neutrální půdě a spousta dalších hloupostí... jí nemůžeš ublížit.
Jít ven. Na vzduch nezní vůbec jako špatný nápad.
Šedivák si všimne tvého výrazu a vůbec všeho kolem. Přeci jen tě zná už jistou dobu a jste manželé, bydlíte spolu a vůbec ty všechny podivné věci.
Nakloní se k tobě, aby ti do ucha pošeptal.
"Nemusíš tu být. Ale dávej na sebe pozor." S tím tě lehce líbne na tvář a odtáhne se. Jak jste se jen vy dva poznali a jaktože spolu stále jste je otázkou. Prostě tomu tak je.

Stalo se toho spousta. Třeba to, že se na scéně objevila Noční můra a zabila poslušného pejska rady. Nebo to, že tam v jednom z mnoha pokojů někde leží Chris, kterého Morgana nějakou dlouhou dobu mučila a byl polomrtví, když jej sem dotáhl Raven momentálně na baru spící společně s Čarodějkou. Teď u něho nikdo není a je sám... opuštěný. Možná za ním zajít. Promluvit si. Jako dva staří přátelé.
Nebo jít skutečně někam do noci. Na čerstvý vzduch v Chicagu. Třeba si zalovit. Na malou chvíli zrušit onu lidskou masku a být zase sama sebou.