V Díře: Čarodějka, Démonka a Střela

Kdy začneme? Dost dobrá otázka. Ale mně se tak nějak nechce přemýšlet, čas je proti nám a vůbec všechno možné.
"Klidně... můžeme začít teď." Prohlásím, když si nechám nalít další sklenku od Šediváka a pomalu po douškách jí popíjím, abych si jí vychutnal. Ne jak předtím.
Beth s Šedivákem mlčí. Šedivák nám milovníkům alkoholu rád nalévá, avšak nic víc. Pozorně poslouchá. Nejspíše se objeví nějaká část, do které by měl v úmyslu skočit jakožto alfa vlků, zatím tu však nic takového není.
"Morgana ovládá stará a hlavně mocná slova." Zarazím se. Ne každému dojde, co vlastně za sakra mocnou věc ovládá. Je to přeci jen strašně stará magie. Skoro zapomenutá a tak vůbec.
"Asi bych začal u toho.... Tak za prvé... Víš co zhruba mocná slova jsou a čeho jsou schopná?" Zeptám se Čarodějky. A upřímně tu část teorie nesnáším. Krom toho neumím tak úplně vysvětlovat. Takže doufám, že jí to něco málo řekne. Pokud ne. Má smůlu a přejdeme rovnou k praxi. Vím pouze tři mocná slova ze všech mocných slov. Avšak jsem je nikdy pořádně využil. Proč taky. Nejsem magič.
Pohledem na malý moment zabruslím k Střele, která si vyndává střepy z prstů. Pomohl bych jí. Ošetřil jí. Jenže to prostě nepůjde... v některých věcech horší jak chlap.

Díra... no... Díra...

TO bych nebyla já, abych neměla nějakou poznámku, alespoň pro sebe.
"Já nemám ráda spostu věcí..."
Ušklíbnu se ještě cestou k baru
"... třeba lidi."
A na rozdíl od milé čarodějky, ode mě jsou slova ostrá jako břitvy.

***

Své nejbližší okolí ještě chvíli probodávám vražedným pohledem, kapesník od Luce vezmu a zatím ho nechám vedle sebe.
"Ani na to nemysli."
Varuji Luce, když vidím ten jeho pohled. S tím ho odeženu k věnování se čarodějce jsem ráda, že mě nechá být.
Zatímco poslouchám diskuzi kolem, v duchu si dám do kupy seznam aktuálních priorit, pro několik následujících okmžiků.
1 - dát si brandy, 2- dát si brandy, 3 - vyndat střepy z ruky, 4 - zavázat ruku a dát si brandy... 4 - podat své návrhy do válečného plánu, celý jim ho rozkopat a jít nepřátelům nakopat prdele...

Kopnu do sebe nově nalitou brandy a hne dpošlu sklenku Šedivákovi na doplnění. Díky tomu drobnému pohybu mi však ostrá bolest v prstech jemně naznačí, že bych možná měla přehodnotit své priority.
... Nebo použít druhou ruku.
A hádejte co?

Beru sklenku do pravé ruky a naliji do sebe druhou sklenku tak rychle jako tu první, abych si následně beze slov řekla o další, rozhodnuta pustit se do práce.
"Stejně to byl podrazák..."
Utrousím ještě velice slušně na adresu zesnulého bezcitně a aniž bych vzhlédla od pořezaných prstů. Možná, že to byla Můra s xichtem Morgana už před tím, ale tak nějak se mi prostě chce věřit, že to byl ještě on sám. Nikdy jsem z toho chlapa neměla dobrý pocit, ale práce a prachy dělají svoje a já se nechávám najímat vlastně kýmkoli.

Ponořím nehty do prstu v levačce, abych vylovila střípek uvnitř. Sotva cinkne o pult, už mám prsty v jiné rudé čáře. Klika, že jsem si vzaa ty rukavice, jinak bych to tahala ještě i z dlaně, ale stejně... zasraný měkký sklo.
"K čertu s tebou, Luci."
Zavrčím do vlastní ruky a jsem vlastně ráda, že se tak pěkně baví a mě si nevšímají. Samozřejmě dávám celou dobu pozor, ale zatím nemám jak do diskuze přispět. A další věcí hovoru je magie, které nerozumím a ne že bych nějak přehnaně chtěla.
Třetí sklenka ve mě mizí a po ní si zavážu ruku kapesníkem od Luce. K utažení použiji zuby a případného pomocníka zaženu zavrčením.

Jak jsem dostala lekce od ďábla

Nelíbí se mi způsob, jakým vysvětluje jeho smrt. Zlehčování, možná i urážení bych to nazvala. Morgan nebyl tak špatný, nemohl. Pomohl mi, i když nemusel. Věřil mi. Nezasloužil si to. Ale přesto mlčím a dopiji svoji skleničku.

*Určitě musím zavolat Eliotovi*

Pak se naštěstí změní téma a David- Lucifer mi nabídne svou pomoc k tomu, abych se naučila nějaká nová kouzla. Přiznávám, že jsem v té chvíli zůstala chvilku ticho. I potom, co si vyměnil pohled s Beth a Šedivákem. Ti, kdo mě znali, věděli, že tohle bude velmi nitěrně rozporuplná situace.

*A tak jsem se dostala na scestí... Ale někteří lidé nemají luxus možnosti..*

"Kdy začneme?" zeptala jsem po té chvíli ticha. Pečlivě jsem se vyhnula pohledu do jeho očí. Víc věcí o mně vědět nemusí. Nic osobního v tom nebylo, ale tuhle schopnost jsem neměla ráda, když používali ostatní, stejně jako manipulaci s myslí.

Díra a pokec v ní nad sklenkou whisky

Čarodějka se Beth omlouvá, při čemž pomaličku popíjí ze své sklenky. Typoval bych, že to bude dle barvy nějaká likérová sladká sračka. Zřejmě Baileys.
"Jsem v pořádku. Jen v šoku, ale v pořádku." Prohlásí v odpověď a zdá se, že to má v úmyslu utnout a víc se k tomu nevracet. Samozřejmě. Stalo se. Co jiného s tím už teď naděláme?

Zdá se, že je překvapená ze smrti Morgana. Takže někdo jako on měl i přátelé nebo tak něco. Vskutku zajímavé.
"Bohužel je to tak. Je mrtví. Kaput. Konečná." Zkouším vysvětlit čarodějce. Jestli mne těší Morganova smrt? Maličko. Ovšem ne na tolik, že bych byl schopen skákat dva metry dvacet. Nicméně můrák si vážně vybral dobrý ksicht, kterým mne bude i po smrti srát.

"Blahopřeji k úspěchu." Prohlásím a v té chvíli mne Beth obdaří nevrlým pohledem. Věnuji jí vzdušný polibek a pokrčím rameny. Mohlo to být horší. Vždycky může.

Tu se řeč najednou zhoupne k rodině a jejímu zázemí. Sarkasmus a ženy... to tak zbožňuji. I když pardon... zdá se, že jsem zadaný.
"Nikdy není pozdě. Co kdybych tě naučil pár triků, které by mohlo v boji s Morgi pomoci a taky jí solidně překvapit? Hmm...?" Mám přeci pomáhat a tím, že čarodku naučím o nějaké ty triky navíc, obzvláště ty které se hodí a jen tak se nezapomenou, se dá považovat jako pomoc. No ne?
Pohlédnu na Šediváka a Beth. Oba dva mlčí a nic nenamítají. Musím přiznat, že tak se mi to vážně líbí. Teď jen, co na to řekne samotná čarodka. Mít za mentora Pána pekel, to se stane malókomu. Taková čest.

Problematické seznamování a oznamování prvních úmrtí

Sama se divím, že se mi to povedlo, stejně jako tomu, že najednou klečím na zemi. Nikdo si toho zřejmě nevšiml, protože se věnovali situaci Střela/Beth a asi se také trochu divili, co se tady sakra stalo. Chytnu se za bar a vysoukám se na nohy, i když to jde vážně z tuha.

*Hloupá Si, nekouzli, když nevíš, co to udělá, zapomněla jsi snad?!* napomenu se ostře v duchu. A starostlivě se dívám na Beth. Na poznámku té neznámé se i na ni podívám. Měřím si ji pohledem.

"Jen nemám ráda, když někdo míří zbraní na moje přátele..." řeknu v odpověď.

Ale postrádá to onu ostrost, co by to mělo, kdyby to řekla jedna z dalších dvou žen v této místnosti. Já nemám chuť se hádat. Sice ani jednomu z nově příchozích nevěřím, ale nemám potřebu si přeměřovat, kdo přežije nejdéle.

"Beth, si v pořádku?" zeptám se jí tiše, když přijde na bar. "Omlouvám se, já... nechtěla..." svěřím se jí ještě tiše a jemně se pokusím položit jí ruku na rameno a vážně doufám, že mi to nemá za zlé. Bylo to instinktivní.

A až pak mi dojde to, že Morgan je mrtvý.

"Cože? Morgan? Ale..." zarazím se a pak se raději odmlčím. Onen dodatek byl hloupý a slýchala jsem ho často, když jsem pomáhala Eliotovi při případech "Ale vždyť jsem s ním mluvila včera/nedávno/před pár hodinami." Ano, to sice ano, ale nic to neměnilo na tom, že ta osoba už nebyla.

*Měla bych mu napsat, jen pro jistotu...*

Sáhnu po skleničce automaticky. Střízlivost se přeceňuje a Morgan byl dobrý... člověk...? Napiji se trochu a jen po očku sleduji, jak ta žena, co mířila na Beth, rozbije v ruce skleničku. Nevypadá, že je v pořádku. Její společník a sám pán Pekel na mě adresuje komentář.

"Člověka jsem takhle posunula poprvé," přiznám.

Opět se podívám po Beth. "Jaksi jsem neměla ideální domácí zázemí na to, aby mě učil někdo čarovat," řeknu s lehce sarkastickým úsměvem na mé tváři. Nevím, co o mně ví, jen jsem si jen tak potřebovala rýpnout. Ani nevím do koho, snad do sebe.

Díra: Problematické seznamování a střepy lítají

Šedivák začne uklízet střepy a vytře barový pult. Nalije do čisté sklenky opět brandy. Zatím co já vylovím z kapsy bavlněný červený kapesník s úmyslem ho podat Střele. Nejraději bych tu ruku celkově ošetřil a vůbec.
Sakra... kdybych s tím nezačínal hned na začátku. Nebo s tím začal, když si Střela odskočí na toaletu. Bylo by to jiné. Povzdechnu si.
"Zvláštní. Myslel jsem, že Můráci své oběti zabíjejí, poté co jim ukáží jejich obavy v celé své kráse." Prohlásí Šedivák, který douklízel střepy a utřel bar. Na podlahu tak nějak kašle. To se vsákne.
"Přišel jsem zřejmě včas." Poslední slovo spíše zašeptám. Jsem sám na sebe naštvaný. Nemám pocit, že bych přišel v čas. Ale pozdě. Mohlo se tomu předejít. Nemuselo se Nicky nic stát, kdybych s ní za Morganem šel a nebo jí pozval na ono dostaveníčko dřív. Krom toho vynechám i detaily, jak se po mně vrhl s nožem a potom do mne vystřílela zásobník.
Na druhou stranu Nicky je v pořádku. Aspoň. Snad. Doufám. Myslím. A situace my dva se po pěti letech konečně někam pohnula.
Ano... beru jako pohyb vpřed fakt, že mne držela za ruku a prohlásila něco o tom, že příšery přece patří k sobě.

Problematické seznamování

Démonka se zarazí, mám sice v úmyslu Luce nějak ujistit, že ať je v klidu, ale sotva se nadechnu, teoretický cíl mi odletí z mušky.
E?
Hlaveň se otočí po směru letu, ale když vidím, že je na zemi, sražena neviditelnou silou, evidentně otřesena a navíc už má jako štít i Šediváka, tak zbraň skloním.
"Tady o mě asi někdo slyšel..."
Utrousím s ušklíbnutím k čarodějce, která Beth odhodila stranou, abych ji náhodou nestřelila a sama ji u toho málem zmrzačila. Jsem pověstná tím, že nejprve střílím a poté kladu otázky, ale to je prostě moje pověst. Pravdu stejně nikomu roztrubovat nebudu.

Nechám Šediváka posbírat přítelkyni a Luce mluvit, já si uzmu barovou stoličku, ob jednu vedle spícího, brokovnici opřu vedle sebe a nechám si nalít svou obvyklou společnici - brandy ke které si s naprostou lhostejností k okolí zapálím cigaretu.
Bude to chtít zase brzy nové...
Napadne mě s pohledem do krabičky. Zavrčení, které mi unikne ze rtů svírajících cigaretu můžete přikládat jak tomuto zjištění, tak zmínce o Morganovi. Pořád mám hnuto se žlučí z toho, že jsem ho nemohla zabít sama.

Beth se drží odstup a chopí se slova. Nejraději bych jí na to odvětila nějakou pěkně ostrou odpověď, ale předběhne mě Luc s tím, co řekl.
"Křup!"
Pronesla sklenička v mé ruce a na barový pult se sesype hrstka střepů plus alkohol mísený s krví rozprsklý po nejbližším okolí.
"Jsem v pohodě."
Zavrčím na Šediváka, který se pokusil mít o mě starost, stejně jako Luc... Všichni jsou nějací moc... starostliví. Zvládám se ze svých průserů vždycky vysekat sama, bez pomoci... Jenže... od určitého okamžiku zjišťuji, že průsery ve kterých se topím, tak docela úplně nejsou moje. A o to víc, mě sere fakt, že si s tím nedokážu poradit.
Do řitě pekelnýho oře.
Šediváka probodnu očima, jasně žádajíc mlčky o hadr a nové pití, ne nutně v tomto pořadí. A fakt, že brandy v dořezané levačce štípe je to nejmenší, čím se moje hlava zaobírá.

Díra: Tady se někdo nerad dělí...

Na sucho polknu. Rozpačitě pohlédnu na Střelu, poté pohledem přejedu na Beth, která se zarazí. Úsměv jí z tváře zmizí, což je tak nějak pochopitelné, když na vás někdo míří zbraní. Jen blázen by se tím bavil. Nebo já. Však hej... říkám blázen.
"Nicky." Prohlásím k Střele. Vím, že zatím jenom hrozí a netiskne spoušť. Něco mi říká, že jsme si to prostě měli předtím vyjasnit lépe a k tomuhle by možná nedošlo. Něco si zase užívá onen fakt, že Nicky prostě vadí Beth. A další část si užívá toho, jak je Beth překvapená.
Jenže to se rozhodne jednat Čarodějka, která s Beth pohne do strany... to Beth neustojí a v konečné se prostě válí na zemi pod barem.
Šedivák s jakousi ladností cirkusáka přeskočí bar a pomáhá Beth se zvednout. S veškerou starostlivostí si jí prohlíží, jestli je náhodou v pořádku krom toho, že je otřesená a naštvaná. Je na ní vidět, že s velkou těžkostí se snaží udržet svou lidskou podobu a neproměnit se.

Krásně to začalo. A to máme spolu spolupracovat. Mám takový pocit, že se budeme muset rozdělit na víceroskupin.
"Ehm..." Odkašlu si. Cítím se vážně nesvůj. Nečekal jsem, že se něco takového stane. Je to svým způsobem má vina. Povzdechnu si.
"Omlouvám se. Menší nedorozumění. Nemáme v úmyslu vám ubližovat, ale přišli jsme vám pomoct." Což teď nebylo z toho, co Střela předvedla poznat. Další povzdech.
"Jsme tu nabídnout pomoc v boji proti Morganě... Na jejichž straně je Noční můra, která má momentální podobu Morgana. Dovolím si říct, že mám takový špatný pocit, že je Morgan po smrti." Oznámím hned na úvod.
Po každém přejedu pohledem. Všímajíc si, že tu pořád není mé dítě.
Pravděpodobně spí.

Dojdu k baru. Usadím se na barovou stoličku a nechám si nalít whisky. Šedivák mne sice nemá rád, ale ví co rád piju a tak mi to bez zbytečného ptaní nalije.
"Chceš říct, že Noční můra zabila poskoka Bílé rady a pochoduje s jeho tváří sem a tam... děsivé." Prohlásí už o něco málo klidnější Beth, která se také posadí židličku, ale co nejdál od Střely a tu se snaží okázale ignorovat.
"Bohužel tomu je tak. Napadla dokonce Nicky." Na sucho polknu. Neb si vzpomenu na to, jak jsem jí viděl a na ten smích.
I přestože je Šedivák naštvaný na Střelu, za to, že mířila na jeho milou tak na ní starostlivě pohlédne.
"V pořádku?" Zeptá se. Kopnu do sebe panáka. A přejedu pohledem Čarodějku.
"Telekineze... působivé." Prohlásím obdivně s pohledem stále mířený k ní. "Ale jste ještě začátečník... muselo vás to hodně vyčerpat."

Nový hráči na scéně

Jistě, počítala jsem s ním, že možná ten zájem o mne je hraný, vlastně jsem to čekala, ale na druhou stranu jsem si byla poměrně jistá, že nemohla vědět, kam jsem ten klíč dala a že ani není nikdo, kdo by jí to řekl. Pokud tedy pod palcem nemá jasnovidce. Ale rozhodla jsem se zatelefonovat Eliotovi hned jak bude chvilka času.

A pak se to všechno semlelo. Nově příchozí s jejich zvláštní energií a uvítání hodného úhlavního nepřítele. Tedy, rozhodně ta žena se tvářila hrozně nepřátelsky. V té chvíli, co na Beth míří ta velká zbraň se leknu, samozřejmě. To, co se stane dál jsem vážně nečekala, že se stane a hlavně to je tak nějak bezmyšlenkovité.

Stoupnu si na nohy. Vyšvihnu ruku před sebe a vyslovím "Beth pozor!". A pak tak trochu se vyšvihne ze mně moje nová/stará síla, aby ji stáhla z té dráhy směrem ke zbrani.

Knock knock

Luc už nic pro mé zdržení neudělá a tak vejdu, celkem slušně, do lokálu s odjištěnou brokovnicí na rameni.
Na sobě mám béžové tílko, maskáčové kapsáče, bezprsté rukavice z hnědé kůže sahající do půlky loktů a vojenské kanady. Ozbrojená po zuby, řekl by někdo - na opasku dvě pistole, dlouhý nůž a pár granátů, dále dva nábojové pásy křížem přes prsa a pochyby o tom, že už jsem se něco nastřílela a nabojovala raději spolkněte. Z toho co je na mém těle k vidění za jizvy toho mám za sebou už sakra hodně.

Jen letmo přelétnu osaznstvo lokálu. Šedivák za barem, spící chlapík v póze supermana a nějaká ženská. Při vstupu jsem zaznamenala, že ač tu zůstalo vše tak nějak stejné, tak se něco změnilo. Nedokáži však ten pocit přesně určit, ale jako bych cítila něco víc... něco...
Vlastně na to ono něco bych možná přišla, kdyby se však hned nezvedla Beth, čímž veškerou mou pozornost upnula na sebe. Stylem jakým vyběhla neomylně k nám, přesněji k Lucovi jsem zareagovala naprosto precizně nacvičeným pohybem. Jednoduché schození brokovnice z ramene, přichyzcení druhou rukou, zvednutí a zapření do správného svalu... to vše ve zlomku vteřiny míříc na démonku.

"Pojď a zkus to."
Ušklíbnu se za zbraní. Ne, nemám v plánu střílet. Vlastně jsem měla v plánu si tuhle věc nejprve vyjasnit sama v sobě, než podle ní začnu jednat, ale moje já mě jaksi s nějakým rozmýšlením předběhlo a rozhodlo se, že se mu vůbec nelíbí myšlenka na "dělení se". Zároveň to ho, co vím, ať už se to ke mě dostalo z úst kohokoli, se Šedivákovi vztah těhle dvou vůbec nelíbí a přeci jen, za ten brajgl co mu tu dokážu udělat mu to tak nějak dlužím. Případně pokud usoudím, že Lucovi nějakou milenku nechám, tak to rozhodně nebude démon. Tečka. Chce mě? Bude to se mnou mít fakt ostrý.

Takže momentálně volím hlavně zastrašení. Když na jednoho míří brokovnice a ještě navíc v mých rukou (a v Díře se obecně ví čeho všeho jsem schopná, nebo si to o mě alespoň myslí), tak si jeden dvakrát rozmyslí, jestli skutečně chce udělat to, co zamýšlel.