Iluze nebo skutečnost?

Po celou tu dobu, co jdete do toho prázdného bytu se tě drží jako klíště. Přesněji jeho dlaně tvé tváře a prsty se zarývají do centra myšlení.
"Silná... To stejné říkal i tady pánešek. A už není." Prohlásí pobaveně Noční můra, která vypadá jako Luc.
"Jenže ty máš žít... a já nevím... jak to udělat. Smutné."

Co se týče brokovnice donutil tě jí zanechat před vchodem.
Ještě než cokoliv udělá, tak si všimneš toho, že něco jako dveře a okna zmizeli... Tedy otázkou je jestli je to skutečně tak nebo iluze.
Drápy můry se zaryjí ještě hlouběji do hlavy. Než si začnou víc hrát se vzpomínkou na tancujícího Luce s končetinami.

Lucifer ve své pravé podobě kroužící kolem tebe. Plný vzteku a nenávisti viditelném v jeho očích. Podoba, které by se jiní děsili.
"Proč se mně nebojíš? Proč se ti to líbí? Jsem ti snad k smíchu?" Zavrčí naštvaně. Démon k tobě švihne ocasem s úmyslem ti podrazit nohy, aby až budeš na zemi si na tebe následně mohl lehnout celou svou démoní vahou. Takovou, že drtí snad všechny kosti v těle. Ruce pevně sevřené kolem krku. Docházející dech. Blížící se smrt.
"Chtěl jsem se tě jenom dotknout. Je to tvoje vina, že jsem tě zabil. Ne má." Zní poslední slova.

A pak se zase octneš v té pusté krajině. Avšak máš pocit, že je temnější. Ony bytosti, které si zabila se nesápají po sráze, ale tentokrát po tobě. Drží ti pevně ruce a nohy. Nesou tě ke skále, ke které tě přikovají, abys na ní visela. Jak strašně to připomíná jednu báji.
"Přemýšlel jsem jaké peklo pro tebe stvořit a vymyslel jsem toto. Inspiroval jsem se jednou pěknou bájí. Jak každé ráno k němu přilétl obrovský orel, aby mu zobákem vykloval kus jater, které mu přes noc vždy narostla." Pronese s úsměvem na rtech Lucifer.
"Akorát jsem pozměnil orla na tvou rodinu. Každé ráno ti připomene jeden z nich smrt, kterou si mu způsobila. A ty se zase v noci zregeneruješ, abys mohla zase ráno prožít to stejné. Bude to víc dramatické a užijí si obě dvě strany...
A vlastně... ono je ráno." S tímto zmizel.
Místo něho se začali pomalu objevovat mrtví členové tvé rodiny. Jako první byl ten nejstarší s dlouhým nožem naprosto stejným, jaký si ty měla v té chvíli, co sis hrála na řezníka.

Tak tahle výprava není tak docela vypravená...

Nad Lucovými slovy ještě chvíli přemýšlím během svého chystání. Nebylo by špatné, kdyby si mě pro změnu najal někdo, kdo mi skutečně hodlá zaplatit penězi.
Nachystám se a jsem připravená vyrazit, dkyž tu se hledaný objeví přímo přede mnou. Tedy, přesněji za mnou, ale já se hned otáčím s brokovnicí v ruce, ale... chyba nastala v tom, že jsem se mu chtěla dívat do očí až vystřelím a v posledních vteřinách jeho života mu říct něco fakt pěkného hezky od plic.

Úmysl se však s konáním nějak neshodl.
To není on.
Uvědomím si právě díky těm očím a nějaká jiná síla, jako by přimrazila můj prst na spoušti a nedovolila mi ji zmáčknout.
Ne! Ne! NE!
Mračím se, ale líp mi není. Uvnitř do mě hlodá panika, připomínající tu z Night's Bridge. Znovu mám to celé před sebou, jako kdybych nikdy neodešla... Lucifer ušklíbající se nad tím, že osvobodil mou rodinu, aby se mi mohla pomstít za svá zabití a vyčítat mi vše, co jsem provedla, jak za jejich života a pak i po něm. Dožadujíc se odpovědi proč poslední bratr stále žije, co jsem s ním měla a nebo mám teď a ještě ten tenký nevinný hlásek dítěte, které se nikdy nemělo možnost narodit.
"Ne..."
Unikne mi mezi rty. Snažím se s tím bojovat, držet se toho, že to je jen halucinace. Luc mi pomohl... nestál tam takhle a nedíval se na mé utrpení. Tohle není on...

Pak přichází slova. Slova a cosi jako masáž mozku, která pekelně bolí. Závan přítomnosti, který mi na jednu stranu dodá klidu, na druhou ještě více znejistí. Noční můra, která vidí mě strachy a hodlá mě jimi mučit. Musím na to pamatovat, jinak zešílím ještě víc, než jsem.
A to jsem říkala, jak to bude jednoduchý...
Na hovno to je, kurva!

Tělo mě neposlouchá, jeho vůle je dostat mě do prázdného domu a tam mě také dostal bez nejmenší námahy.
Nooo a teď jsem teda pekelně zvědavá, jak ti mám kurva zavolat Luci!
A to je přesně to, proč jsem tuto možnost využila možná jen jednou. Obvykle totiž v průseru nějak není prostor na to zvednout telefon a zavolat si posily. A tak dojdeme dovnitř. Položím brokovnici někde, kde mě nechá a následně se dívám to Lucovi tváře. Vím, že to není on. Musím se toho držet... Musím.
Ať mě klidně roztrhá, budu možná řvát bolestí, ale to mi nevadí. Přežila jsem tolik mučení, že vím, že každá bolest na těle časem přejde. Jen... nesmí zlomit mou vůli, nesmí zničit ducha.
"Nedostaneš mě..."
Zašeptám vzdorovitě. Most mě zastihl nepřipravenou. Ovšem... jsem připravená teď?

Smrt Morganovi nebo ne?
Střela

"Dobře. Přemýšlím nad tím, že využiju tvou službu a zaplatím ti za ní tolik kolik budeš chtít." S tím se s tebou rozloučí Luc. Na košili nic neřekne, jako kdyby už počítal s tím, že se již nevrátí.

Doma tě nic nepřekvapí. Všechno je v pořádku. Na svém místě. A tak jak má být.
Nicméně, ve stejné chvíli, co si připevňuješ na motorku sekeru. Tak se z ničeho nic za tebou zjeví Morgan. I když vypadá jako Morgan, něco na něm je prostě divného. Něco je prostě jiné. Jako kdyby to nebyl on. A ty oči. Ty oči!
Ten pohled do jeho očí, vyvolal vzpomínku na Nigth's Bridge. Jako kdyby ses z něho vůbec nedostala. Jako kdyby ti Lucí vůbec nepomohl. Celé tělo přestane tak nějak poslouchat. Cítíš jako kdyby z něho odsával potřebnou energií.
Následně své dlaně z obou stran položil na tvé tváře, konečky jeho prstů se dotýkají spánků až na to, že cítíš pronikající do hlavy skrz kůži a kosti a jako kdyby jemně masírovaly mozek. Ovšem o tom zda-li to je jemně a jestli to je masáž... se dá spekulovat.
"Jenže já nejsem Morgan... jsem tvá noční můra." Zašeptal tiše, jako kdyby vzdálený hlas. "A teď se podívám čeho se bojíš... ale... ale... že toho jeho. Říkala potrápit, ne zabít. To se zvládne. To se zvládne. Času máme dost..."

Fakt, že s tebou popošel pár kroků a do nějakého baráku, zatím prázdného bytu, si tak nějak nemusela řešit. Neboť tvůj problém. Byl Lucifer.
Jeho pekelný tanec s tvými končetinami.

Osamocena?

Nemám ve zvyku cpát se do jiných prací. Jestli bych Morgana odložila, kdyby Luc řekl, že mě potřebuje jinde? Možná. Jenže neřekl a já opravdu nemám ve zvyku nechávat podrazáky dlouho na živu.
"Umím se o sebe postarat. Dělám to od svých šestnácti."
Odseknu s úšklebkem. Samozřejmě si všimnu jeho krátkého zasnění, ale přikládám to spíše oné dívce v nesnázích. Tak ať. Nemám na něj nejmenší nárok, je to jen nájemná síla... ehm... parťák. Dodělali jsme případ a normálně bych šla skásnout odměnu, ovšem nyní mi odměnou nebudou peníze, ale vyvrhnutá střeva klienta. Jak smutné.

"Jasně. Neboj se, co horšího, než jsme zažili dnes se může stát?"
Prohodím bezstarostně. Morgan nebude nic těžkého.
"Kdyby něco, taky jsem na příjmu."
Dodám na oplátku, protože mi to tak nějak přišlo vhodné.

Vyjdeme ven, nechám si vyparkovat a mlčky si spolu zapálíme. Já se smutkem zjistila, že na motorce neuvazu všechny pušky a tak jsem si vzala jen Mazlíka s tím, že se zastavím doma a trošku přezbrojím a doplním náboje, než vyjedu hledat tu svini.

"Pokusím se vrátit v jednom kuse, ale neslibím ti to."
Prohodím z vesela a myslím tím košili. Pak nasednu na motorku a mizím v dáli rychlostí kulového blesku.

Pokud mě nikde nic nepřekvapí, doma udělám, co jsem si řekla - Mazlík zůstane doma, místo toho beru jinou brokovnici. Tohle zlatíčko je na osm ran a říkám jí Kráska. Podle toho zvolím i nábojové pásy, které mám předpřipravené. Doplním granáty, vezmu si náhradní šití a na motorku připevním sekeru.
Až si to s ním vyřídím, tak zakempim na týden doma a naložím se do lihu...
Rozhodnu se s tím, že mezi láhvema brandy budu sledovat různé filmy a hrát hry. Stejně mi hned další kšeft do klína nespadne a po tomhle si menší dovolenou zasloužím.

Dvě ženy... dva různé problémy... Dilema!

Samozřejmě, že Střela půjde raději po Morganovi, než po nějaké mocné čarodějce, která má v úmyslu získat klíč, který otevírá Ráj. Učiněný Ráj na zemi... ach ta ironie.
Zarazím se. Neboť jsem tak nějak zazdil, že se na něco ptala a hlavě to na co se mně ptala. Stále ve mně totiž hlodalo to dilema. Které z těch krásek pomoci? Beth nebo Střele?
Nakonec to však Střela rozhodne.
"Jsi si jistá, že to zvládneš?" Zeptám se jí. Blbá otázka. Ale ne, nemůžu si pomoct. Jak je v tom Morgana, tak si jeden není s ničím jist. Mrcha.
Na druhou stranu velmi pěkná mrcha. Ty její rty. Ta tvářička.
Zarazím se. Zatřepu hlavou. Ne. Takto nesmím přemýšlet o svém nepříteli.
"Kdyby se něco zvrtlo, zavolej. Budu tam... ať budeš kdekoliv. Jen mi řekni přesné určení." Jestli jsem jí to říkal už několikrát. Ano říkal. Už nevím zdali tu mou pomoc přítele na telefonu někdy využila a pokud ano, tak to bylo vážně málokdy.
Jenže já se stále nemohl zbavit toho špatného pocitu. Jenže je to přece jen Morgan. Co by se tak špatného mohlo stát? Navíc... zničili jsme ty, kteří údajně nekrvácí. Vždyť to je úspěch.

Vytáhl jsem jí motorku z garáže. Ještě si s ní dal jednu cigaretu. Každý pochopitelně měl svou. A pak se vydal každý svou cestou.
Ne však na dlouho. Možná si jí pro změnu najmu já na to, aby mi pomohla s Morganou.

Odpověď žádná

Vcházím akorát kdy se chystá k alkoholu, ale nedojde, protože mu zazvoní telefon. Čímž se vyhne i mé otázce.
nechám to být a naliji nám oběma, na což sebou plácnu do luxusního křesla, překvapivě bosé nohy hodím na stůl a popíjím ze sklenky zatímco neslušně poslouchám onen hovor.
Intonace jeho hlasu jasně vypovídá o velmi blízké ženě na druhém konci, už z toho oslovení. Následně zpozorním při padnutí jména "Morgan" avšak ukáže se hned na to, že jde o "Tu" Morganu... Pak klíč, Ráj, mrtvola, pomůže a líbá... Pomůže...
Na to "líbá" nemám proč se mračit. Nejsme spolu, může mít jakou ženu chce a já si jen mohu přát, aby si nevybral mě. Někdo jako on potřebuje plně funkční ženu vedle sebe, pokud by hledal nějakou na stálo a já jsem... rozbitá.
Ovšem mě tu teď neřešíme.

Divím se, že mi na ukradnutí košile nic neřekl, ale nedávám to najevo.
Místo aby odpověděl klade otázku. Typické.
"Čarodějka. Nějaký techle kolem Merlina, víc nevim."
Odpovím popravdě.
"A já se ptala první."
Dodám pobouřeně, ale následně si povzdechnu a obrátím do sebe zbhytek sklenky.
"Hele, jestli potřebuješ, tak jdi za ní. Šla jsem za tebou hlavně kvůli těm dvěma, což jsme zvládli a technicky už seš volnej."
Pokrčím rameny s tím, že ho u sebe nedržím. Na druhou stranu moc dobře vím, že by si Morgana také rád podal, ale co naděláme, pokud potřebuje jet pomoct jinam.

Nejdřív plán a potom akce... na drátě stará známá

Není nad příjemnou sprchu, díky které jsem málem zapomněl na to, co se událo. Vlastně ne. Ani díky sprše bych na to nezapomněl. To co se dělo... prostě bylo nezapomenutelné.
Smrt Nicky. Její obživení. Mé pobodání. Hra na kočku a myš s těmi, co měli být lovnou. Uvěznění v Neverwheru. Nigth's bridge. Pohyblivý trh. Tanec s končetinami.
A dotek... Ten dotek by mohl být považován za jediné pozitivum. I když jak se to vezme.
No a pak můj koberec... mrtví člen rady. Super. To by mohlo znamenat, že jako bonus po nás půjde i Rada... Sakra.
Hodil jsem na sebe červenou košili a dokonce si vzal i čisté černé kalhoty. Ty prostě smrděly kanálem. A to se mi nelíbilo. Nejsem jako Nicky.
Když už se jeden chystá, že si naleje sklenku ve společenské. Čistý a zase vonící. Tak mu zazvoní mobil. Tentokrát to není Thomas - ghúl oznamující příchod svého muže, ale někdo jiný. Překvapivě jiný. Vykouzlí to na mé tváři úsměv. Vzhledem k jedné vzpomínce s ní spjaté.
"Zdravím, mia bella." Dokonce i tón mého hlasu se změní. Netuším jak to Nicky za ta léta má, zdali už má naposlouchané kdy mluvím s někým mě blízkým až intimně blízkým a kdy to je někdo nedůležitý. Nicméně pro Beth mám a budu mít pořád slabost. Je to démonka. Krásná a roztomilá i v té pravé podobě. Zažili jsme spolu toho hodně, než si našla Šediváka a dali to spolu dohromady.
Musím se vám přiznat. Je to moje první láska tady na zemi, když jsem byl ještě vlastníkem baru.

"Morgana? Ta Morgana?"
"Ne... počkat... jde po klíči... Od Ráje?"
"Gladis a mrtvá?"
"Fajn... pomůžu."
"Taky líbám."

Ráj. Vážně? Tak to je průser. Zarazím se. Pohlédnu na Nicky, která je celá žhavá do akce. Vlastně nakopat zadek Morganovi.
"Říká ti něco Morgana Le Fay?" Zeptám se Střely a tak nějak jí neodpovím na její otázku.
Mám totiž momentálně zatracený problém si upřesnit, co je větší priorita. Dvě mé osudové ženy.

Ve vedlejší lince těhule na obzoru?

Spokojeně se zašklebím na své dílo a až poté vzhlédnu. Luc zdá se zmizel a podle zvuků domu zalezl do sprchy. Dobrý nápad... a ta výměna oblečení také nezní špatně. Ale...
"Pfff... ani neocení mou práci."
Zabrblám si pro sebe a nůž otřu o již stejně zasraté kalhoty. Nakonec se zahlédnu i v nějakém zrdcadle a naznám, že to vlastně nevypadá vůbec zle. Až na tu děravou košili...

Chvíli přemýšlím kam s tělem. Dokonce padne nápad i na přitlučení k hodinám na náměstí a dodat krví psaný nápis "jdu si pro tebe" ale nakonec to zamítnu, kvůli civilistům. Nepotřebuju mít na kontě i lidi s infarktem a podobné případy.

Nakonec tělo nechám být a nakráčím do Lucovi ložnice, kde naprosto drze prohrábnu skříň a seberu první košili, co mi padne pod ruku, protože když jde o chlapské oblečení tak košili mám raději než pánská trička. Tahle je bílá. Napadne mě, že nejspíš bude hned totálně špinavá, ale co je mi po tom. Má jich haldy.

Díky velikosti domu nemusím čekat až jeho pán opustí koupelnu a prostě si najdu jinou, kam se uvelebím a vyřídím si všechny tamní nutnosti, načež pak scházím s mokrými vlasy zpátky do místnosti, kde jsme se od sebe oddělili, popřípadě pokldu jej zaslechnu jinde, tak jdu podle zvuku za Lucem. Zbraně jsem cestou vzala z předsíně s sebou, kdyby nás náhodou někdo chtěl překvapovat tak nehodlám riskovat.
Na sobě mám všechny věci jako před tím, jediná změna je ona košile.
"Čekáme na něco, nebo seš připraven najít a zabít toho podvraťáka?"
Promluvím k Lucovi. Stará dobrá ostrá Střela.

Zničila můj koberec

Na to její, že tu něco smrdí, nic neřeknu. Nejdřív potřebuji zjistit co a potom budu uznávat to, že měla pravdu. Nicméně ani jedno se mi nelíbí.

Čaroděj byl překvapen. Já byl zase chvíli mimo z jeho magie a tak... takže mi pozdě došlo kde se nacházíme a taky, že mi bude ten parchant krvácet na můj koberec.
Na můj koberec. Na můj koberec.
Zaúpím, když si Nicky užívá jatka, kterým jsem nebyl schopen zabránit. Vlastně už to bylo jedno. Zřejmě si vychutnávala to, co si neužila na těch dvou pánech, kteří měli problém s nekrvácením. I když jak se to vezme. Vlastně teď bych tu jejich schopnost považoval za vhodnou...
Povzdechnu si. Chce se mi z toho brečet. Vážně brečet. Možná jedna slza spadla. Zaleskla se mrška.
Nechal jsem však Nicky být Nicky. To její mistrovské dílo jsem nepotřeboval vidět a přesunul jsem se za prvé do ložnice, abych si vytáhl nějaké čisté oblečení a následně do sprchy.
Vytočil jsem uklízeče, který by se tu měl objevit co nevidět.. což bude tak za hodinku, než jsem na sebe pustil vodu.
Hotl mít za známého Ghúla, který má pod sebou nějaké ty divné lidi se vyplácí.
Ale můj koberec... byl perský... Zaúpěl jsem a nechal na sebe téct vodu.
Co se týče Střely... poradí si. Je to holka šikovná.

Nevím, kdo chtěl, aby čarodějka měla mimi :D
odkaz

Bylo to úžasné. Těžce vydechnu. Hledím do stropu, spokojený úsměv na rtech. Hladím čarodějku po zádech, s hlavou uvelebenou na mé hrudi.
Bylo to úžasné. To ano bylo. Jeden se zase cítí být skutečný a na živu. Tak na živu.
Na zemi vytvořená prazvláštní hromádka oblečení, jak mého tak i jejího. Stále cítím doznívající žár vášně, který vlastně všechno způsobil.
Stále si tak nějak myslím, že to přece byl sen. I přestože je tu skutečně se mnou. A i přestože cítím na rtech ty její, ač se jedná o pouhou vzpomínky. I přesto mi místo na krku, kam kousla pulzuje.
Stále cítím její jemné doteky. Zamiloval jsem se do té hladké pokožky. Jako kdybych se dotýkal samotného sametu.
Ach ano... a pak tu byl onen propletenec dvou těl. Když došlo k sjednocení a naplnění. Tolik očekávané. Tak neskutečně skutečné.
Pokud se jedná o nějakou budoucnost, které se snad dožijeme... Rád bych jí dožil a strávil po jejím boku. Rád bych byl pro ní tím, kým si žádá. Rád bych se kvůli ní změnil.
Ač je to k nevíře... pro mne to není žádná rychlovka.
Políbím si do vlasů.
Jen nevím co říct... nemám slov. Nechci to kazit tím, že bych promluvil a vzhledem k tomu jakou mám smůlu... tak řekl něco nevhodného. Místo toho si prostě vychutnávám chvíli klidu a ticha. Pocitu její blízkosti.