Na nemocničním lůžku

Uvelebím se na židli a konečně sundám svou kabelu s mými drahocennými věcmi, abych ji dala stranou. Pak odložím sklenku na stolek, aby nepřekážela Chrisovi. Vypadá to, že hledá slova, nebo se topí ve vzpomínkách, nejsem si jistá, zda chci zasáhnout v tom či onom případě. A tak mlčím do doby, než on nepromluví. Všímám si těch drobností, toho, že si není jist, co říct, i to, jak se mi nedívá do očí. To nikdy dělat nemusel, protože měl vždy svou vlastní obranu a já v nich neviděla nic a on v mých také ne. Ale teď jsme oba dva měli otevřený přístup. A já nevím, jestli se zděsil toho, co viděl v mých očích, nebo toho, co bych mohla já vidět v těch jeho. Nevím, co mi vadilo víc.

"Až se mi podíváš do očí," řeknu nekompromisně.

Nevadí mi si sednout k němu. Naopak. Ocením to velmi. Měkčí sezení a mít se o koho opřít. Vím, že to potřebujeme oba. Ale já nechci tajemství mezi námi, klidně ať vidí ve mně cokoliv, většinu stejně už ví. Ví nebo si vyšpehoval za poslední rok. Na to nesmím zapomínat. Ale stejně tak nechci zapomínat na to, že pro tenhle případ jsme parťáci a taky jsem viděla, jak moc mu na mě záleží, možná i víc, než je zdrávo. Nechci soudit. Nemám tu pravomoc. A tajností také moc nemám. S Eliotem nikdy nic nebylo a Morgan? Jestli uvidí ten rozhovor, tak akorát uvidí, že možná máme dalšího spojence. Chtěla jsem to risknout a dokázat jemu i sobě, že nic před sebou netajíme.

V Díře s Čarodějkou

Lehce jsem s sebou trhl, když přišla Si. Přeci jen jsem byl zamyšlený, možná trošku dřímal.
"Škoda... ale i voda postačí." Převezmu vodu. Každý pohyb už není tak bolestivý, jaký byl předtím. Ale stále nejsem úplně v pořádku. To poznám.
Nejdříve smočím popraskané rty. Poté se napiju pomalu a nakonec celý obsah sklenky vypiju a prázdnou sklenku podám Si, aby jí mohla odložit.
Rozpačitě na ní pohlédnu. Nevím co říct. Je to snad poprvé, co nejsem schopen slov. Ale tolik bych si přál cítit její teplo, vychutnat si polibky a doteky.
Na sucho polknu a pohlédnu na ní. Snažím se jí nepodívat do očí. Nechci, aby v nich viděla, co jsem prožil.
"Pojď za mnou. Z té židle tě budou bolet záda." Zašeptám nakonec. Opatrně se posunu, tak abych jí uvolnil dostatečné místo.
Doufajíc přitom, že neodmítne... že se tak stane. Přeci jen vypadá unaveně... A já nevím. Takhle mizerně jsem se vážně necítil.

V Díře - ošetřování pacienta

"Aha... neznám... No Beth, zavoláš mu, místo mne, prosím?" požádám Beth.

"No v tom případě to vypadá na dlouhou spolupráci," pousmála jsem se na Havrana a protočila jsem oči. "Kolik lidí mi dneska ještě řekne, že vypadám příšerně? Vážně, to už nikdo neumí lichotit?"

Zavrtím hlavou s úsměvem. Beru sklenici a odcházím.

"Jo, to vím moc dobře, vyrůstala jsem jeden čas s pěti bratry, vím moc dobře, jak chlapi stonají, všichni stejně.." ujistila jsem je. "Jo a pizza zní skvěle!" dodám ještě než zmizím v místnosti.

"Tadá, čarodějka je zpět a má s sebou lahodný nápoj. A ne, není to whiskey. Šedivák to zakázal a vypadal, že by mě roztrhl, kdybych se ti sem něco pokusila propašovat. Takže i kdybych to měla v plánu, tak by to neprošlo.."

Podám mu sklenku a zase si sednu na židli k posteli.

V Díře
Čarodějka

"David Rubin." Po chvíli mlčení, kdy si ti dva vyměňovaly pohledy ti odpoví Beth. Do toho se Šedivák zatváří, že mu něco došlo.
"Avšak... nejspíš bude mít nějakou prácičku s tou neřízenou Střelou. Takže možná potom ho zkontaktovat." Vysvětlí. Na to Beth pokrčí rameny.
"Zrovna ty máš, co říkat. Měla by sis lehnout taky a odpočívat... a vypařit se. Začalo mne to s tebou bavit." Taky to Raven s tebou nemyslí zle a právě naráží na tvých několik nedobrovolných šlofíků.
"Tak šup, šup... za Chrisem. Víš muži jsou strašní obzvláště ve chvílích, kdy si připadají zranitelně... rádi vymýšlejí hlouposti, aby si něco dokázali." Prohlásí Beth. Což se musí uznat, že na tom je něco pravdivého.

Nicméně pokud jsi vešla za Chrisem do pokoje. Seděl opřený o zeď přikrytý s přivřenými oči hleděl na dveře. Vypadal o něco líp. To se muselo nechat.

V Díře - bude pizza!

"Tys toho beztak určitě vypil za nás oba dost," ujistím Havrana s úsměvem. Ten úsměv je unavený, ale pořád tak nějak funguje, jak by měl.

"David? Jaký David?" zeptám se a nejsem si jistá, kdo může štvát Šediváka, zůstat na živu a ještě k tomu nám být nápomocný. To samo o sobě zní jako velmi zajímavá osoba.

Vezmu sklenici pro Chrise a přikývnu.

"Jasně, že ho teď nikam nepoženu. Nemáme žádný plán a myslím, že i Raven potřebuje chvilku klidu, protože pak na tebe mám pár otázek, tak se opovaž vypařit, jasný?"

Nezní to tak příkře a zle, jak by mohlo. Spíše je to taková trochu špatně formulovaná žádost. Pohlazení od Beth mi nevadí, jen by mě zajímalo, jestli se t počítá za hřích, že se kamarádím s démonem. Od té doby, co potkávám tvory z obou stran, nějak přestávám vidět tu jasnou čáru mezi dobrem a zlem. Zdá se, že je to velmi flexibilní...

Bitka 4 na 2 a stejně se to nezdá pro větší zvýhodněné

Fajn... ti dva jsou asi fakt důvěryhodní.
Prolétne mi hlavou, když si promítnu celou naši situaci a naše dva nově získané pomocníky, proti společnému nepříteli.
"Konečně zabijeme vrahy mojí rodiny."
Tak to řekla Dvířka? Ach... Kolik lidí si s takovým odhodláním asi brousí zuby na mě? A kolik jich je schopno neskončit při mé sebeobraně jako jejich příbuzní, ne-li hůř? Težko říct.

Croup si při vcházení do místnosti neodpustí poznámky. Začínám si říkat, že ta plná huba keců je pro něj naprosto typická.
Odpovědí mu budiž první výstřel odemě, na což se připojí i Dvířka. Salva na uvítanou.
Dvířka s automatem může střílet náboj za nábojem, u sebe má na dobíjení několik pásků, které jsem také neopoměla říct, jak zasadí dovnitř a tím nabije novou dávku.

Moje rána si zamíří Croupovi mezi oči. Ani nezkoumám zda skutečně zasáhla zamýšlený cíl a následuje plynulý pohyb mé ruce na páčce opakovacího mechanismu. K sobě do leva nahoru, do prava dolů, od sebe. Vyhodím prázdnou nábojnici a vrazím do hlavně další náboj, který rovnou vyšlu opět na užvaněného Croupa.
Mouserovka, puška která vám druhým výstřelem nahodí rameno, které vám první výstřel vyhodil. Na to jak kope jsem si neměla problém zvyknout. Omlácené rameno? Modřiny? Pchá... Miluji tuhle pušku.

Dvě rány do Croupa, tři Vandermanovi. Zakleknu a do otevřené pušky natlačím dalších pět ne zrovna malých nábojů. Zaklapnu závěr a jedeme vesele dál, nakrmit dvojici další várkou střel, kterými by se dali skutečně sestřelovat vrtulníky v letu.

V Díře - menší porada
Čarodějka

"To je celý Chris. Ale počítá s tím, že dostane jenom vodu?" Prohlásí Šedivák rozhodně.
"Nevím jestli tě za to pochválit a nebo tě pokárat... takže budu raději mlčet." Prohlásí Raven s bradou položenou na baru a ruce volně schované v klíně.

A všichni najednou zmlknou. Na jejich tvářích se objeví hloubavý zamračený výraz.
"Prozatím nevíme, jak jí porazit. Ale vymyslíme plán. Navíc Beth by se mohla spojit s Davidem. Neodmítne dámy v nesnázích." Poslední slova spíš Šedivák zavrčí a věnuje pohled Beth, která mu vyšle vzdušný polibek a Šedivák se zase uklidní tím, že nalije Chrisovi tu sklenku s vodou.
"On bude vědět, co s tím. Teď bych počkala na úplné uzdravení Chrise." Navrhne ti Beth. Pohladí tě přátelsky po vlasech.
Šedivák položí na bar onu sklenku s vodou.
"Buď s ním. Dohlídni na to, že nebude dělat hlouposti. Objednáme nějakou pizzu a pak vám jí doneseme. Něco jíst musíte." Pokračuje Šedivák a tak nějak je na něm vidět, že to je spíše něco, čemu se neodporuje.

321 Start! Velká bitka část. 1
Střela

A tak Dvířka sehnala něco do uší pro sebe a Richarda. Následně se všichni připravili na svá místa. Richard u dveří, které otevřel klíčem.

"Tušil jsem pane Vandemare, že se budou nacházet zde. Kdo jiný by byl ochoten jim pomoci?" Prohlásí pan Croup. Pan Vandemar mlčky přikývl držíc v ruce nůž Lucího, snad jako výsměch nebo provokaci. Než vkročili do domu otevřenými dveřmi. Když máte problém s umíráním přestanete jisté věci řešit. A byly to pouze ti dva.
Pan Croup by možná ještě něco řekl svému drahému společníkovi. Ale to už se ozval, kdo ví přesně kolikátý výstřel na přivítanou... a nejen ozval, dokonce i zasáhl svůj cíl.
A plán mohl započít.

Let's do it!

"Dobře."
Kývnu s úsměvem, když vzal mou úpravdu plánu. Do toho ale pískne zmatená Dvířka.
"Eh... to jsou naše... no... tank je ten co má zbraně na blízko a nabalí na sebe nepřátele, zatímco range DPS jsou prostě střelci."
Vezmu to v rychlokostce. Nemá smysl to vysvětlovat víc do hloubky.

"Zasereš?"
Povytáhnu obočí a široce se usměji.
"Něčím jej pokřtít musíš a navíc... oni přece nekrvácí, ne?"
Krátce se zasměji a Dvířka pohlédne na sekyry na zdi. Než se však dá do pohybu ještě na sebe upozorním.
"Doporučuji tobě a Richardovi něco do uší. Jsme v uzavřené místnosti a jak brokovnice tak Mouser by vám mohli udělat dost nepříjemností s ušima."
Varuji je.

Na to počkám, než se všichni rozestavíme a náš plán započne. Já stojím proti dveřím, rozkročená abych měla řádnou stabilitu a udržela ji i po výstřelu. Zbraň zapřenou, pevně sevřenou a namířenou na dveře. Já jsem připravená, ostatní nejspíš také a teď už jen čekáme na příchod cílů.

Super... plán je... můžeme začít

To by nebyla Nicky, kdyby k tomu mému plánu neměla poznámky. Ale vlastně se mi ta spolupráce s ní líbila a byla to asi jediná osoba, kterou jsem to nechal udělat a dokonce jí i poslechl.
"Fajn to by šlo." Pak tedy pohlédnu na Richarda, který se tváří jakože nechápe, jak to bylo myšleno s ním.
"A co je range DPS?" Zeptá se Dvířka rozpačitě. To vysvětlování nechám taky na Střele. Mne to prostě vysvětlovat nejde. Já si to prostě pochopím po svém a tak.
"Takže to ukončíme s noži... i když nerad si hned zaseru dárek od tebe." Vážně se mi ten nůž od ní hodil, jen co je pravda.
Možná by se mi mohlo podařit z mrtvol dostat taky něco. Ano. Mrtvoly jsou. My jsem jim vynesli ortel smrti. Tak to bylo a tak to bude.
"Vzhůru do bitvy." Prohlásím poté, co se všichni zdají býti připraveni a poté co jim to nějak polopatě Nicky vysvětlí.
Dvířka se ještě zarazí než otevře dveře. Vzhledem k tomu, že jí pohled padne na dvě skřížené sekyry na zdi. Použitelné a ostré, ač sloužili jako dekorace. Vyrobené jejím přítelem kovářem. Podá je Richardovi a pak otevře dveře do haly. Vzhůru do bitvy. Udělat vše podle plánu.
V prvé řadě pustit pana C a V na návštěvu.