Jak se vyjednává s mamkou

Odložím telefon prudce na bar a promnu si obličej rukama. To se mi snad zdá! Podívám se po Šedivákovi a nejraději bych mu řekla, že potřebuju panáka. Až v téhle chvíli si uvědomím, jak je to s moji závislostí vážné. Dokonce to už beru i jako závislost. Pokrok.

"Morgana má Chrise, chce se sejít u Mordecaie," řeknu krátce a přitom vydechnu. Je to ještě horší, když to člověk vysloví. Prostě průšvih na entou.

Na jednu stranu chci vzít Šediváka s sebou, ale na druhou stranu to bude někdo, za koho budu zodpovědná a koho vystavím Morganě a její libosti a nelibosti. A já jí nehodlala podrbat a dát pamlsek. Ten klíč byl hodně důležitý a ... jakkoliv jsem měla ráda Chrise, tak dát jí klíč by mohlo způsobit ošklivé věci.

"Zatím tu zůstaň, já jdu hledat ten klíč..." odhodlám se najednou a pustím se baru. A už jsem věděla, kam mám namířeno, i když to nebyl člověk, co by vynikal kouzly a magií. naopak... Byl to právě a jen člověk. Rychle jsem našla svou křídu a nakreslila do zdi dveře. Zaříkadlo mi nedělalo žádné problémy a to místo jsem si také vybavila skvěle, i když jsem tam byla jen jedinkrát. Obyčejné vybledlá zelená na stěnách chodby.

Objevila jsem se na chodbě v obyčejném domě těsně před dveřmi 231, pokoj detektiva Eliota Whitea. Zaklepala jsem. Ani jsem netušila, jestli je doma, prostě... zkouším, co bude fungovat a vymýšlím za pochodu.

Pokec s mamkou část druhá

"Tak se mi líbíš." Zaslechneš ještě, jak dává nějaké rozkazy, ale tak nějak jim není rozumět. Pravděpodobně nějaký jiný jazyk.
"Prý jste se chystali k Mordecaiovi. Tak si dáme sraz tam. Až " S tímto je hovor ukončen.

Šedivák nechá své práce. Zřejmě z tvého výrazu pochopil, že to není nic dobrého.
"Mám sehnat za sebe záskok?" Zeptá se. Pomoc od vlkodlaka by se mohla hodit v upírském sídle. Ale má to nějakou cenu vůči Morganě zřejmě ve výhodě? I když máš ten klíč. Co plán? Mohl by se nějaký aspoň nějaký vymyslet.

Ne, je to telefonát s Morganou

Přestanu se opírat o bar. Můj pohled mi opětuje mé překvapené a vůbec ne nadšené já v zrcadle za lahvemi s alkoholem. Moje biologická matka je ta žena na druhém konci telefonu, ta děsně jedovatá a hrůzu-nahánějící osoba?!

Její smích se mi ani trochu nelíbí. O to víc se mi ale nelíbí ten křik v pozadí. Zavřu oči. Pevně držím telefon u ucha. Drtím o sebe zuby.

"Dobře... dobře! Nech ho na pokoji, Morgano. Začnu hledat, hned, jen... už ho nemuč," konečně promluvím.

Ne, nemám naprosto zdání, co budu dělat.

"Zavolám hned jak ho najdu, sejdeme se a uděláme výměnu," řeknu pomalu a ne zrovna nadšeně. Jsem zahnaná do kouta a ještě k tomu vůbec nemám plán. No super.

Telefonát s maminkou

Nejdříve zaslechneš smích. Smích díky kterému by mohly stát chlupy na krku. Nic příjemného, nýbrž děsivého.
"Roztomilá. Mohla bys mne oslovovat jako matko. Ale to obě dvě nechceme. Takže postačí paní la Fey." Jako kdyby jí odkapával jed z úst.

"V tom případě bych ten klíč začala hledat... V rámci zachováni života vašeho andělského přítelíčka. Pak se odmlčí a ty zaslechneš děsivý bolestný řev a je tak nějak jasné, kdo tak řve. Chris. Mučí ho. "...Ale řekněme, že se mi svěřil jeden hrabě s informací za službičku. Takže pokud vám jej nikdo během chvíle neukradl, pořád je u vás." Řev agonie z bolesti se stupňoval.
"Takže otázka zní... Čeho jste schopná pro záchranu jednoho opeřence udělat?"
Dobrá otázka. Řev na pozadí ustal. Co s ním dělali? Co budou dělat? Opeřenec potřebuje tvou pomoc.

Zlosyn tohoto příběhu na scéně

"Nedopil skleničku? To snad není ani Chris," poznamenám spíše pro sebe.

Možná jsem se ukvapila, když jsem ho chtěla hned zatratit, že šel beze mne. Tohle spíš zní totiž divně i na Chrise. Nebo spíš to zní divně na Chrise! Dřív než jsem se stačila rozhodnout, co budu dělat, tak zazvonil můj telefon s Chrisovým číslem.

Už už se nadechuji k tomu, abych mu řekla, co si myslím o jeho zmizení, když se v telefonu ozve nějaká ženská. Zavřu rychle ústa a zuby se do sebe pevně zaklesnou, jak mě celá ta situace dostala.

"A s kým mám to potěšení mluvit?" zeptám se.

"Obdivuji vaši jistotu ohledně klíče. Zníte jistěji o poloze toho klíče než já," dodám, abych jí naznačila, že ten klíč není v mých rukách a zároveň tak úplně nelhala.

ZZCH - Zahadné Zmizení CHrise

Lokál je narvaný. Šedivák se mračí. A to je snad po druhé, co tohoto optimistu takto vidíš. Neznamená to nic dobrého.

"Odešel po nějakém záhadném telefonátu. Byl divný..." Odmlčí se, aby dotočil pivo a dal ho chlápkovi sedícímu na baru.
"Vypadal náměsičně. Ani se nerozloučil a nedopil skleničku."
To nebylo dobré znamení. Co se Chrisovi stalo? Může to souviset s tvou matkou? A klíčem? Co teď? Zachránit Chrise? A kde začít?
Do toho všeho se rozezvučí tvá kabelka na displeji se objeví Chrisovo číslo. Třeba ti to vysvětlí všechno.
"Sierra?" Otáže se volající ženský arogantně ledový hlas. Kdo to tak může asi být?
Nenechá tě víc mluvit.
"Mám vašeho přítele a vy máte určitě ten klíč. Můžeme se dohodnout, co s tím uděláme?"

Kouzelná kabelka..

Když jsem opět osaměla, dlouze jsem vydechla. Pomalu s rychlostí závislého člověka jsem našla v kabelce prášky a vzala si další. Ani jsem to nezapíjela. Nebylo tu čím. Vrátila jsem stoly a židle na svá místa a až pak jsem se rozešla pro svojí kabelku. Tak trochu jsem se bála toho, co v ní najdu. Když to tam bude, tak mám největší zodpovědnost v mém životě a jestli ne... tak budu zklamaná a hledat klíč můžu kdekoliv na světě.

Rozložila jsem většinu věcí na stole, než jsem se dohrabala malé vyřezávané krabičky, kterou jsem si kdysi vyprosila od Chrise. Měla prý schopnost schovat v sobě magické věci a nic na světě je nemohlo najít. Nikdy jsem to nezkoušela. Z obvyklé radosti otevírání té krabičky - a prohlížení si vnitřku - jsem ji opět otevřela. A teď zůstávám zírat.

Opatrně vezmu klíč do ruky.

"Takže ty jsi celou dobu u mě, potvůrko?" pousmála jsem se.

Samozřejmě, že mám radost! Ten klíč není v rukou toho, kdo jej tak moc chtěl. A určitě k ničemu dobrému. Rychle jej schovám zpět do krabičky. Naházím v rychlosti všechny svoje věci zpět do kabelky. A krabičku dospod. Rychle vyjdu z místnosti a rozhlédnu se po baru.

Chris nikde.

Dojdu k baru a opřu se lokty o bar. Kabelku bezpečně na mém rameni. Počkám si až přijde Šedivák.

"Kam zmizel?" zeptám se.

Po úsměvu není ani stopy, protože mě zatím napadá akorát to, že mohl zase zdrhnout dělat tuhle práci sám. A třeba jel sám k Mordecaiovi? Mám chuť ho přetrhnout. To udělal tu stejnou sviňárnu?!

*A to jsem mu skoro začala věřit tu změnu! Hloupá naivní čarodějko!*

Morgan spojencem a klíč v kabelce

Morgan poslouchal. Na jeho tváři zase ta maska u které nebylo jasné, co si myslí. Jestli si něco myslí.
Když si domluvila, odkašlal si a delší chvíli mlčel.
"Dobře. Půjdu si promluvit s pár svými zdroji... Podívejte se do kabelky... Když hrabě tvrdí, že to tam je, tak to tam bude." Když to říkal Morgan, tak to něco znamenalo.
A zmizel. Neměl potřebu se déle zdržovat.

Co se týče klíče? Byla potřeba všechno vyskládat ven. A ač to bylo k neuvěření a naprosto nemožné, tak ten klíč v ní skutečně byl. Aspoň byl naprosto stejný jako na obrázku.
Takže co teď? Babo raď. Nebo Chrisi?

Že by trocha štěstí?

Ne, to jsem opravdu nepotřebovala slyšet. Další velmi mocné lidi ve svém okolí nechci. Jsou děsiví a člověk musí být opravdu vynalézavý, aby mezi nimi vydržel. Vydechnu a věnuji Morganovi úsměv. Jsem vděčná za jeho ochotu pomoct téhle věci.

"Dobře, řeknu vám všechno," souhlasím samozřejmě. Věřím mu, kvůli mě chce porušit své zásady. A pak mu to povím celé. Samozřejmě bez toho, abych zmiňovala svoji minulost s andělem a mluvím o něm jako o Chrisovi a přespání u něj doma také nijak nekomentuji. To vážně nejsou věci důležité pro případ.

"A no... hrabě mi ještě na konec řekl, že bych se měla podívat do kabelky, že tam klíče bývají, ale nejsem si jistá, jestli to nebyla jen nějaká hříčka, nebo ... nevím šifrovaná nápověda? Protože upřímně netuším, jak by se tam ten klíč dostal..." zakončím své vyprávění.

Morgan: Nikdy nevíš co čekat

"Ano, je." Odpoví ti Morgan. Pravděpodobně si to slyšet nechtěla. Kdo by taky chtěl mít potvrzené. Fakt, že to je tak nějak v prdeli. Vlastně víc než to. Jak jinak popsat tuto celou situaci? Případ všech případů.

"O mně se nestarejte. Svých problémů máte dost." Prohlásí s naprostou vážností v hlase. Možná má nějaký nápad. Je to přece Morgan.
"Mluvte, Sierro. Neb to vám může zachránit život." Možná ten případ nebude zas tak nemožný. Nemožný? Na krku pana Cé a Vé, možná Radu a Morganu.
A co ten klíč v kabelce? Nebylo by fajn rozlousknout tuto otázku?