Společné noční koupání
Joleene

Byl jsem neskutečně rád, že se Andělka rozhodla také pro koupání bez plavek. Vždyť jsme se potom, co jsme společně před chvíli zažili, neměli důvod stydět.
A zábava byla v plném proudu dle hudby, která duněla. Byla tu sice možnost, že by je mohlo napadnout se vydat za námi, ale bylo mi to naprosto jedno. Měl jsem náladu dělat bláznivé věci.

A také z toho důvodu jsem začal recitovat báseň, kterou jsem se učil na vysoké škole, protože jsem chtěl okouzlit jedno děvče. Jednalo se o báseň Bělostný měsíc od Paula Verlaina.

"Bělostný měsíc
svůj bledý jas
rozlévá v lesích,
je slyšet hlas,
jak listím padá...

Ó měj mě ráda!"

Na chvíli jsem se odmlčel a se zájmem v očích ji pozoroval, než jsem dál pokračoval v recitováni. Snažil jsem se báseň, co nejvíce prožít. Jako kdybych byl zase na vysoké a ona byla tou kvůli které jsem se to tehdy drtil nazpaměť a rozuměl těm slovům.

// Zbytek básně.

Schůzka s osudem
Sierra

Jakmile jsi zavřela dveře, ocitla ses na místě. Tvé zpátky nabité moci stačilo jen pomyslet a předtím být na onom místě, bez problémově ses teleportovala a nepotřebovala si k tomu ani křídu.
Místnost byla uklizena. Nikde žádné památky potom, co se tu stalo. Stopy po mrtvých, co tu zemřeli jsi cítila velmi slabě. Někdo se snažil to tu úplně vyčistit.
Věděla jsi moc dobře, že kdybys neměla zpátky svou moc, tak bys necítila ani ty slabé vzpomínky.
Chvíli poté, co jsi se rozhlédla po prázdné knihovně, která byla kdysi plná knih, se otevřeli dveře do místnosti a v nich stál ten starý muž z minulého dne.
”Vítejte, slečno von Grimmelshausen. Jdete akorát.” Povzbudivě se na tebe usmál. Od vašeho minulého setkání, měl nyní vlasy o něco málo střižené a upravené.
”Jistě jste nervózní, takže bude lepší, abych přešel k věci. Nejdřív se prosím vás posaďte.” Sám se posadí na křeslo, které tu se stolem zůstalo a ty se tak můžeš posadit na druhé volné křeslo.
”Ale nejdříve občerstvení. Co byste si ráda dala k pití?” Počká na odpověď. Opět se usměje, pronese krátkou formulaci slov, kouzla a na stole se objeví požadovaný nápoj. V jeho případě se jedná o sklenici mléka, kterou uchopí a pořádně se napije.
”Jste velmi mocná čarodějka a máte velmi silný rodokmen. Jste tím obeznámena?”

Dům plný lidí, dům plný života
Zachary, rodiče

Vděčně se na Zacha usměji, když mě utvrzuje v tom, že mu nevadí vstávat v noci k holkám. Je mi neskutečnou oporou na každém kroku a já mu jsem za to neskonale vděčná. Tak, jako ve všechny jiných životech, kdy jsme spolu byli a žili. Bože, jak já ho miluju.

Po tu dobu, kdy Zach je venku a běhá, se s mamkou věnujeme holčičkám a společně vyjdeme i na chvíli ven na čerstvý vzduch, dozadu k mojí bylinkové zahrádce. Mám to tam ráda, i když to není nijak velká zahrádka. Máme tam ale soukromí, klid a pár potulujících se koček, na které jsem nezanevřela ani po té, co se mi do života přimotaly děti a Zachary.

Ačkoliv moje mamka má více než dost zkušeností s tím, jak se starat o děti, stejně jí povím, kde co mám pro holky, co by kdyby a jak poznat to či ono. A moje mamka je docela světice, protože to trpělivě poslouchá, přikyvuje a nechává mě vypovídat se z té nervozity, která plyne z opuštění mých dětí, i když jen na pár hodin. Jsem jí za to vděčná stejně jako za všechno. Bůh mě jimi opravdu odměnil.

Předám mu malou Eliott a políbím jej u dveří, když se se mnou loučí.

"Budu v pořádku, o nic nejde. Přijdu, hned jak budu moct, užij si den s holkama," ujistím jej a ještě ho pohladím po zádech. Je to krásný pocit, vědět, že na mě bude někdo čekat doma, až se vrátím a netrpělivě vyzvídat, jaký byl můj den. To je snad vlastně poprvé, protože když jsem byla těhotná, nemohla jsem moc ven, ani nic dělat. Usměji se na něj naposledy, pohladím Eliott po tváři a pak jdu na tu tajemnou schůzku s lehce staženým žaludkem nejistoty, co mě čeká.

Ráno s rodinkou
Sierra

”Dobře, jen… chci, abys věděla, že mi to nevadí.” Myslím to naprosto vážně. Mám holčičky neskutečně rád a je mi naprosto jedno, že nejsou moje… protože ony jsou moje. Nezáleží na tom, že je měla s někým jiným, protože teď se o ně starám já.

Je totiž něco úžasného držet malou Eliott v náručí. Je tak strašná malá, ale časem se to změní a obě budou vyrůstat do krásy, podobné jejich mamce. A já budu od nich odhánět kluky, aby jim neublížili a nezlomili srdíčka. Konečně se něčeho takového po tak dlouhé době dožiju.
”Neboj se. Budu rychlý.” Mrknu na ní. Vychutnám si polibek, který je pouze letmý, protože je tady její matka a předám jí naši dceru.
”Hned jsem zpátky.” S tím vyjdu ven a udělám si klasické kolečko.

A jak jsem slíbil, tak jsem i udělal a jsem doma po dvaceti minutách. Kdy už vidím, jak do kuchyně vchází i její otec.
”Jen si dám rychlou sprchu.” Houknu do kuchyně a vydám se opláchnout, následně převléct.

”Držím ti pěsti. Zvládneš to.” S tím se loučím se svou ženou a upřímně doufám, že opravdu všechno bude v pořádku. Vždyť jsem měl onu vidinu. Musí to být v pořádku.

Dům se probouzí
Zach, mamka a děti

Na tváři se mi objeví pobavený úsměv, když spatřím překvapení a lehký stud na Zachově tváře, když mě takto oslovil před matkou. Loupnu po ní pohledem, ale je mi naprosto jasné, že jí takové oslovení její adoptivní dcery nevadí. Ví, že Zachary je ten nejlepší zeť jakého si mohla kdy přát. Miloval mě a děti, které ani nebyly jeho a dával mi najevo lásku, podporu a vytvářel pro nás bezpečný domov.

"Domluvíme se, nějak, jo? Ale asi je budeš mít na starosti přes den, když budu mít zařizování, co ty na to?" navrhnu trochu poupravenou verzi. Ačkoliv je vstávání k dětem v noci a ráno opravdu náročné a já se pořádně nevyspala od porodu, tak stejně mi to nedá, abych se této povinnosti zbavila, byť jen na nějakou dobu. Nicméně jeho pomoc neodmítám zcela.

Předám mu na chvilku Eliott, aby si jí mohl pomazlit a pozdravit a využiji volné chvíle, abych si došla pro kabelku zkontrolovala věci v ní.

"Jasně, běž si zaběhat. Ale nebuď dlouho, až se táta probudí, tak půjdu na tu schůzku," odpovím mu a políbím jej krátce na rty. "Nemusíme babičku s dědou přetěžovat hned první den, co jsou tady."

Pohled mi okamžitě padne na mamku, která si hraje s Christianou. Ne, že bych jim nevěřila, že by je zvládli, ale chci jim dopřát aspoň trochu klidnější režim, než mají doma. A ona schůzka mi leží opravdu na mysli už od rána. Ačkoliv měl kvůli tomu Zach vizi, nebylo nikde řečeno, že to bude tato schůzka. Nicméně jsem skutečně zvědavá. Ten muž zachránil včera dvě děti, což je víc, než se podařilo mne. Minimálně mohu nabídnout pomoci s vyrovnáváním se s následky.

Ráno s rodinkou
Sierra

Když má milovaná odešla za dětmi, zaznamenal jsem její odchod. Jakási část podvědomí mně na to upozornila. Nevzbudil jsem se však, jen jsem se převalil na bok a objímal její polštář na kterém měla do té chvíle položenou hlavu, vzdechoval přitom její vůni, která na něm ulpěla. Což mně nejspíše úplně uspalo. Všechno totiž bylo v naprostém pořádku.

Vzbudil jsem se až ve chvíli, kdy bych normálně vstával do práce, do které ještě nějakou dobu nemusím. Hodinky, na které jsem se podíval, ukazovali půl osmé ráno. Chvíli jsem se ještě válel v posteli, než jsem se dokopal vstát. Což mi trvalo půlhodinu.
Převlékl jsem se do tepláků a trička, ve kterých si normálně jdu zaběhat a vydal jsem se dolů.
Tam už bylo klasicky živo. Když jsem chodil do práce, tak jsem s vděkem přijal od mé milované snídani a kafe, které stihla udělat, ani nevím jak. Rychle to do sebe naházel, políbil ji a vyrazil vydělávat peníze.

”Ahoj, krásko.” Zněla moje první slova, když jsem uviděl svou milovanou. A vzápětí jsem se zarazil, když jsem spatřil i její mamku.
”Dobré ráno, jak jste se vyspala?” Její odpověď na mou otázku byla kladná, za což jsem byl rád.
”Víš co, zlato, když mám teď volno, tak když budou dítka plakat, tak tam půjdu já.” Navrhnu své snoubence. Přivítám se ještě s dětmi. Pořádně je vyobjímám, v případě potřeby, tak s nimi pomůžu.
”Přemýšlel jsem, že si půjdu zaběhat. Tedy pokud nevadí?”

Čarodějná rutina
Zachary, děti a rodiče

"Dobrou noc, můj milovaný čaroději," zašeptám v odpověď, převalím se na svoji půlku, aby se Zach taky pořádně vyspal a navzdory všemu, co jsem dneska viděla, tak během chvíle usnu. Myslím, že je to kvůli všemu, co se nám vrátilo, vzpomínkám, rodičům, emocím. Neskutečně mě to unavilo a já si to dovolila pořádně pocítit až teď v posteli. Tak jako vždycky.

Někde jsem kdysi četla, že matky jsou schopné vydržet mnohem více, než zbytek lidstva. V momentu, kdy se žena stane matkou, najednou objeví v sobě síly, které ani netušila, že v sobě má. S každým dalším dnem se o tom přesvědčuji. Dnešní příliš brzké ráno nebylo výjimkou. Někdy kolem čtvrté ráno jsem slyšela přes chůvičku, jak děti začínají pobrekávat. Celé moje tělo bylo těžké, ale já se stejně zvedla a přenos signálu jsem vypnula. Aspoň jeden z nás se může vyspat. Ani si nerozsvítím, když se došátrám ke křeslu, kde jsem měla připravené tepláky, abych si je oblékla a vydala se za mými poklady, které se ještě musí naučit nevstávat tak příšerně brzy. Můj ranní rituál s nimi je vždy chaos, i když mám už dost dní zkušeností. Dvě dítka najednou jsou opravdu hodně. Obzvlášť, když obě chtějí jíst najednou a vyžadují jinou pozornost. Už teď vidím na nich určité rozdíly. Christiana má ráda, když jí broukám, za to Eliot si spíše užívá, když si s ní hraji a ona mi může žužlat prsty.

Jako obvykle si zkusím udělat čaj a namazat něco na snídani, ale chleba nedojím a z čaje se mi sotva povede vyndat čajové lístky. Nádobí se mi podaří uklidit až po třech hodinách, neboť se vždy jedno z dětí rozhodne kníknout, nebo jinak projevit. Kolem sedmé ráno se mi konečně podaří doklidit poslední z talířů. A jako úspěch zaznamenám i fakt, že jsem mi povedlo si vyčistit předtím zuby a dokonce si připravit z pracovny oblečení na dnešní den. Sice jsem stále ve svém pyžamovém tričku a kalhotách a vlasy mám jen ledabyle stažené, ale beru to jako výhru, když uslyším první tiché kroky směřující z horního patra dolů.

"Dobré ráno, mami," usměji se na známou tvář a políbím ji na tvář, když sejde dolů, zatímco držím Eliott.

S její pomocí se mi podaří během půl hodiny dohnat ty věci, které by se mi jinak nepovedli za celé dopoledne. Nasypala jsem krmení kočkám venku na zahradě, dopila jsem studený čaj a dojedla krajíc chleba. Dokonce jsem se učesala a převlékla do tmavě modré košile a tmavých kalhot. Není to můj obvyklý styl, ale přišlo mi to vhodné vzhledem k tomu s kým se jdu setkat. Navíc, je opravdu krásné si s ní při tom celém povídat. Je to naprosto jiný pocit, než s ní mluvit jednou týdně do telefonu. Ač mi chybí spánek a ne všechny věci v mém životě jsou vyřešené, cítím se pro dnešní den optimistická.

Dobrou noc, má milovaná čarodějko
Sierra

”To pyžamo bych tady někde mohl mít. Jen tu knížku jsem bohužel ještě nedočetl.”
Vzhledem k tomu, že se nám vrátili vzpomínky na minulost. Tak si vzpomínám i na to, jak jsme svým životním příběhem inspirovali Shakespeara k napsání Romea a Julii. Samozřejmě si to poupravil podle sebe.
”Polomrtvá, to je silné slovo. Ale ano, chápu. Nejspíš to tak bylo.” Volno rukou chytnu tu její, kterou má položenou na mé hrudi a propletu s ní prsty.
Je těžké teď zjistit, co se v té době mocné bohyni dělo v hlavě. Nicméně to tak mělo být.
”I já jsem neskutečně rád, nevím, co bych si bez tebe počal.” S určitou pravděpodobností bych byl stále stejný bručoun, který cítí jak mu v životě něco neskutečně chybí a myslel by si, že to je celé ztrátou Nancy. Nebo by se stalo něco úplně jiného, co by naše cesty zase svedlo dohromady. Kdo ví? Důležité je, že jsme teď spolu.

”Já vím, že bude.” Nakazila mně svou vírou a chmury byly kompletně zažehnány. Pokud někdo má zachránit Morganu a vrátit se s ní zpátky, tak to bude právě Bastet.
”Dnešek byl neskutečně náročný den a zítřek na tom bude nejspíš podobně. Proto by bylo dobré načerpat potřebné síly.” Ač se mi naše povídání líbí sebevíc, musím být rozumný. Pokud máme čelit zítřku, je potřeba mít dostatek sil.
”Dobrou noc, má milovaná čarodějko.” Se slovy ji lehce políbím na rty a pokusím se usnout.

Jsme dva na vše, na to dobré i na to zlé
Zachary

Usměji se na Zacharyho, když mi opět řekne, že mě miluje. Sice jsem to od něj slyšela statisíc krát, ale vždy to slyším ráda zas a znovu.

"Nemáš vůbec zač, Zachary," odpovím mu na poděkování. "Od toho jsme na všechny věci dva, ne? Ty pomáháš mě, já tobě a společně zvládáme všechno." Jen málo lidí žije tak dopodrobna všechny manželské sliby, ale my je myslíme opravdu, přes všechny ty životy, co jsme spolu již prožili.

Zalezu si do postele na svoji půlku zatímco jde Zach zhasnout. Sleduji ho pak, jak se vrací místností a hledám na něm znamení, že jsou jeho chmury již zažehnány. Jeho vzpomínání si na naši první noc v tomto životě na jedné posteli, my vyvolá úsměv na tváři.

"Jak bych mohla zapomenout? Darth Vader na pyžamu a Shakespear v ruce. Nešlo mi to tehdy dohromady a strašně mě to mátlo," přitakávám a živě si tu scénu vybavuji. Lehnu si mu hlavou na rameno a položím si ruku na jeho hruď. Hladím ho zcela automaticky. Usmívám se. Když se na mě podívá, zvednu k němu pohled.

"To si nemyslím. Spíš jen věděla, že potřebuješ ve svém životě ještě někoho a já jsem jí přišla jako vhodný pokusný králík, protože jsem byla první ženská, co sis takhle domů přivedl. Byť jsem byla polomrtvá."

Rozhodně to nemyslím zle. To v žádném případě. Jen i mne bylo pak jasné, že Zach prostě potřeboval někoho, kdo by jej spravil tím, že by jej miloval a vydržel mu stát po boku, zatímco se jeho rány hojily a uzavíraly.

"Jsem ráda, že mě donutila tady zůstat. Urychlila ten proces toho, že jsem se do tebe znovu zamilovala," usměji se na něj a políbím jej krátce na rty.

"Bude v pořádku, uvidíš," zašeptám k němu a dívám se na něj. Věřím svým slovům, protože si to přeji z celého srdce.

S tou nejúžasnější ženou
Sierra

Pozorně naslouchám slovům své ženy a má samozřejmě pravdu.

Bastet si mně adoptovala, několikrát mi to s úsměvem na rtech říkávala a vždycky se přitom zasmála. Protože ji ta vážná chvilka vadila, tak se proměnila do kočičí podoby a nechala se ode mně drbat.
Nebo kolikrát mi říkala, že mně to moje bručení přejde, že vidí ve mně víc, než chlapa co je naštvaný na celý svět.

Stejně tak má moje milovaná pravdu v tom, že jsme jedni z nejmocnějších čarodějů a když bude potřeba pomoci, tak zasáhneme.
Zdá se, že bude chvilku trvat, než si to uvědomím a připustím onu možnost.
”Miluji tě.” Sdělím jejim rtům. Cítím potřebu ta slova vyslovit, i když je jí to jasné. Po tak dlouhé době, co se milujeme, to ani nejde jinak.
”Děkuji, potřeboval jsem to slyšet.” Dodám ještě s úsměvem a společně se na to vydáme do ložnice, kde zapnu lampičku a zhasnu velké světlo, jež osvětlovalo celý pokoj.
Zalezu k ní do postele. tak aby si na mé rameno mohla pohodlně položit hlavu.
”Vzpomínáš si na první naše společné spaní v posteli? Kdy jsme ani jeden neměli tušení o své minulosti a i přesto jsme cítili, jak nás vyšší síla k sobě táhne...” Pohlédnu na ní. Protože si na to živě vzpomínám, jako kdyby se to stalo včera. Moc dobře si pamatuji, že jsem měl na sobě pyžamo na kterém byl Darth Vader ze Star wars.
”Byl jsem z toho nervozní. Chtěl jsem ti nechat postel a Bastet tehdy prohlásila, že jsme oba dospělí. Mám takový pocit, že ona o našem osudu moc dobře věděla, proto to udělala.”