Snídaně, round three
Joleene

”No tak prrr… Jak to můžeš vědět? Ještě si mně neviděla v obleku.” Ohradím se a už je zpátky moje sebedůvěra.
”Víš co… až to celé skončí, tak tě pozvu na naprosto nezapomenutelnou večeři, kde budeš mít tu příležitost mně vidět v obleku. A ne, neberu jako odpověď.” Mrknu na ní a je na mně vidět, že to myslím vážně a že jsem schopen jí i kvůli tomu unést, ať bude kdekoliv. Jsem velmi tvrdohlavý muž. Když si něco dám do hlavy, tak pro mně neexistuje slovo nejde či nemožné.

Podám jí dotykový chytrý telefon. No co, snažím se jít s dobou.
”A pak vrátit.” Nemůžu za to. Nějak jsem si na něj zvykl. Trvalo mi dlouho, než jsem se s ním naučil zacházet. Jenže ho přestaly vyrábět a představa, že bych se musel učit na nějaký nový, mě maličko děsí. Budete se možná divit, ale i já mám z něčeho strach.

”S tím hledáním oblečení ti přeji hodně štěstí.” Zazubím se. Oba dva moc dobře víme, jak se Gabriela obléká. Nechápu proč se rozhodla být ženou, když se obléká víc jako chlap. A pak mně napadne, že bych se mohl maličko zachovat jako gentleman.
”Co kdybych ti sehnal nějaké tvoje oblečení. Třeba tím, že bych ti pro ně dojel a dovezl je? Nebyla bys pak odkázaná na nošení něčího oblečení.” Navrhnu jí ještě předtím začne vytáčet číslo a objednávat jídlo.
”Nebo bych pro to mohl někoho poslat.” Dojde mi po chvíli, že by bylo asi divné, kdyby mně někdo viděl se promenádovat kolem jejího domu.
Rozhodnutí však nechám čistě na ní. Já jsem připraven udělat cokoliv.

Zkoumání
Sierra

No to není možné. Napadne mně po chvíli, co hledím do mikroskopu a prohlížím si vzorek. Kdybych nebyl ten, kdo provádí odběry, tak bych si myslel, že to je vzorek jiné osoby než mé budoucí nastávající.
Pro jistotu jsem se na to podíval dvakrát, ale stále jsem došel ke stejnému výsledku.
No to mně podrž.
Rozhodl jsem se, že sám sobě odeberu krev, abych zjistil, jak na to jsem já. Bylo to poměrně náročnější proveditelné, ale podařilo a tak jsem během chvíle koukal opět do mikroskopu a nechtěl věřit svým očím, to co jsem viděl by nemělo být reálné.
Se speciálními brýlemi na očích, který spíše vypadají jako z nějakého steampunkového oblečení než jako nějaké laboratorní a v plášti jsem vtrhl do pokoje za dětmi a svou drahou, abych jí sdělil, co jsem objevil.

Už jsem se nadechl k tomu, že to na ní všechno vychrlím, když jsem měl naprosto překrásnu scenérii před očima. Bylo nádherné ji pozorovat, jak chová děti. Ten úsměv, který jí ti dva koblížci vyčarovali na tváři. Nebyl jsem sice jejich biologickým otcem, ale miloval jsem je jako svoje. Udělal bych pro ně cokoliv, ochránil bych je za každou cenu i za cenu svého života. A je naprosto nepodstatné, co říká krev o mém otcovství.
A tak jsem tam mlčky stál a rozplýval se nad tím, jak se moje žena rozplývá nad něma. Zapomněl jsem přitom důvod, proč jsem sem šel. Zapomněl jsem na všechno, protože toto bylo právě to nejpodstatnější v mém životě. Má žena, mé děti… Moje rodina.

Snídaně, část druhá - dohoda
Simon

Je tak roztomilý, když ho dostanu do úzkých! Člověka to skoro nutí, aby ho do takových situací hnal čím dál častěji. Pobaveně jej sleduji, jak ze sebe vymáčkl další větu, na kterou pravděpodobně není moc pyšný.

"A já myslela, že je to proto, že mi tvoje košile sluší mnohem víc než tobě," dodám provokativně. Když zmíní zahrady a jejich výhled, pohled mi nevědomky sjede na nohu, která ještě včera nebyla plně funkční a hrozilo, že budu upoutána na vozík. Vozík, ze kterého jsem včera viděla zahradu.

Rychle se zvednu z gauče, abych se ujistila, že skutečně moje noha funguje a je celá. Dám si pramen vlasů za ucho a přikývnu.

"Jo, snídaně venku zní dobře. Tak mi půjč prosím telefon, zavolám tam a objednám to. Do dvaceti minut by tady měli být. A já zatím si skočím ke Gabriele do šatníku najít něco, co nevypadá jako na terminátora v ženském podání," usměji se.

Sice v tom nevidím tolik tvoření si vzpomínek na horší časy, ale moje odhodlání si užívat života dokud je, přetrvává. Jeho prchlivost si oba dva zřejmě uvědomuje stejně dobře.

Snídaně, round two
Joleene

”No, ehm… na to jsem nepomyslel.” Přiznám se. Ty idiote! Hloupej! Hloupej! Hlupáku! V duchu se nehorázně okřiknu, že mi něco tak důležitého nedošlo. Možná je to tím, že jsem tady dámou maličko rozptýlen. Dobře, dobře, maličko víc.
”A právě proto jsi tady vůdcem ty.” Dodám ještě, za což bych si snad ještě víc vrazil.
”No dobrá, takže si to objednáme.” Rozhodnu se opět pokračovat v plánu A. Než mně však napadne, že vzhledem k zahradám, které tento dům disponuje, tak přeci jen můžeme posnídat venku.
”Nicméně co tak si to nedat klasicky v překrásně uklizené kuchyni, ale v zahradě. Budeme venku. Hm? Hm?” Je na mně vidět, že se nenechám jen tak odbýt.
”Je tam pěkný výhled a čerstvý vzduch.” Pokračuji ve svém.
Do zahrad jsem chodil rozjímat a sice nevím, jak je ten slepý alchymista udržuje, ale jsou překrásné a díky tomu má moje uznání.
Neřeknu však nahlas, že bych chtěl mít prostě pěknou vzpomínku na ní pro případy, že by se něco posralo… vždycky se všechno může posrat… a to i když to sebevíc nechceme. Oba dva si moc dobře možnost neúspěchu uvědomujeme. Ale já se to snažím tolik nepřipouštět a proto dělám, to co dělám.

Procházka pro snídani?
Simon

"Není zase tak daleko, aby se to nedalo dojít, nicméně se obávám, že to má dva velké zádrhely," odpovím na jeho návrh jít se projít na jídlo.

"První je, že v tomhle opravdu nikam jít nemůžu. A pokud nemáš ve skříni sukni, nebo něco podobného, tak budeme muset někoho vzbudit kvůli oblečení. A za druhé, nevím jak moc je moudré, abych se poblíž tebe ukazovala na veřejnosti. Pokud jsi naše návnada, tak bude lepší, když si tě se mnou vůbec nebudou spojovat..." pokrčím rameny na náznak toho, že ani jedno z toho není můj výmysl, ale že se tomu prostě je třeba podřídit.

Sama o sobě nemám nic proti tomu návrhu jít se ven projít. Bůh ví, že se mi chce vypadnout mimo stěny tohoto domu, který není pro mě vůbec domovem, ale jen přechodným bydlištěm.

Snídaně
Joleene

Spokojeně sjedu pohledem uklizenou kuchyni, souboj jsme vyhráli. Všechny stopy po naprosto dokonalém večírku, jsou nádherně zlikvidovaný a všechno se tu krásně leskne. Vlastně… Bleh.
Chvíli si pohrávám s tím, že bych udělal opět nějaký nepořádek, aby to tu nevypadalo tak divně čistě. Ale to už začne někdo mluvit o jídle.
Musím nechat lidem, že je úžasné jak si v něm libují a jak vymýšlejí zajímavé kombinace, které opravdu skvěle chutnají.
”Tak stánek s tortillami, to zní naprosto lákavě.” Pronesu lehce zasněně.
”A je ten stánek daleko, protože pokud by nebyl, nechtěla by ses spíše projít?” Navrhnu. Ještě nějakou dobu budou všichni spát a věřím, že Gabriela se o sebe zvládne postarat. Vyprošťovák už mám pro ní hotový, takže to by neměl být zas takový problém.
”Co myslíš?”
Uznávám, že z velké části bych byl rád ještě chvíli v její blízkosti, než začne ona velmi vážná akce týkající se záchrany světa.

Duet po uklízení a takové ty normální všednodenní věci...
Simon

Hluboce se ukloním s rukou na hrudi, jako kdybych byla dojata jeho potleskem a vesele se na něj zašklebím. Podlaha už jen studí a nelepí se na moje bosá chodidla, a tak s radostí odložím mop ke kraji na jeho místo, než bude odklizen na správné místo.

Pobaveně se zasměji, když uslyším první slova duetu. Zavrtím hlavou, ale pak se k němu přeci jen přidám. Piruetka sem, otočka tam a do toho přehnaně protažená slova, která jsem za ta léta řekla snad jen jedné osobě. A to Carlosovi, když mi přinesl jeho úžasně vonící jídlo.

"Páni, pracovat takhle po ránu, to se mi nepodobá. Spát několik dní v kuse mi zřejmě svědčí," řeknu vesele a po onom duetu se pohodlně rozvalím na gauči. Nohy si natáhnu na gauč vedle sebe.

"Což mi připomíná, že jsem ještě nesnídala. Co takhle si objednat nějakou dovážku? Hranolky, smažák v housce, nebo nějakou takovouhle prasárnu? Znám skvělý stánek s tortillami, který i rozváží!" navrhnu hned nadšeně.

Společné uklízení
Joleene

Společné tančení a zpívání si neskutečně užívám. Myslím, že jsem konečně našel svého parťáka. Takového, který se ničeho nebojí a výzvy přijímá s otevřenou náručí. Aspoň tak mi to doteď přišlo. I přesto všechno, co jí potkalo, tak je tu stále a má v úmyslu se postavit nebezpečí čelem. Je velmi obdivuhodná a hodlám s ní být do samotného konce.
Tedy pokud mi to dovolí.

”Nebojím se silných slov.” Pronesu rozhodně a v očích mi zaplají plamínky. Ja fakt náročné odolat pokušení jí opět políbit, ale naštěstí se mi to podaří.
”Nevynechal. Jen ti přijdu sexy s vysavačem.” Mrknu na ní a abych jí udělal radost, tak přece jen opět ono místo vysaju.

Těší mně, že se rozhodla taky začít zpívat sama za sebe a tak se rozhodnu pro změnu posadit do křesla, kde předtím seděla ona a se zájmem v očích jí poslouchám. Musím uznat, že má vážně pěkný hlas.
Písničku, kterou zpívá neznám, takže se nemůžu přidat. Takže si jen spokojeně užívám její zpěv.
Život sice není Disney pohádka, ale není nad to si jen tak z ničeho nic zazpívat a hlavně při něčem, co tolik lidí nemá rádo a to při uklízení. Hned jednomu jde práce od ruky.
Jakmile dozpívá, tak jí zatleskám, jako při nějakém vystoupení.
”Fajn. Co si dát nějaký společný duet?” Navrhnu jí a v ten moment mi začne v hlavě hrát pouze jediná písnička a to...

“I know I stand in line
Until you think you have the time
To spend an evening with me
And if we go someplace to dance
I know that there's a chance
You won't be leaving with me…” Spustím a uvidíme, jestli se chytne. Pokud ano, tak ji ještě vybídnu k tanci, klidně i s mopem.

A ty slovíčka, které se v té písničce zpívá, patří mezi ty které moc neříkám… jaký paradox, že jsem ji zvolil.

Uklízení
Simon

"To nech posoudit mě," řeknu vesele na to jeho sebejisté prohlášení, že zajímavý bude vždycky.

"Počkej, fakt?" zeptám se překvapeně. Nevěřila bych, že moje návrhy vezme vážně. Však jsem je ani já sama nemyslela vážně. Nicméně, když vidím jeho nadšení pro věc a velmi odvážná slova ohledně zpívání, tak rozhodně neprotestuji. Chci vidět, jestli syn Smrti a Války je schopen zpívat.

K mému neskonalému úžasu to nebylo jen plané tlachání, ale skutečně začal vysávat a do toho si ještě prozpěvovat. Fascinovaně se na něj dívám a z pohodlí jednoho křesla sleduji jeho počínání. Vysávání je pro jednoho člověka, a tak se kochám. Navíc se zdá, že to celé má parádně pod kontrolou.

Když mě vyzve k tanci a zpěvu, tak se k němu přidám. Už jen proto, že je to vlastně opravdu srandu a já nejsem ten typ, co by kazil zábavu. I když musím přiznat, že je tohle tančení v cizí košili po ránu je moje poprvé. Můj život přeci jen není Disney film, kde by lidé propukali ve zpěv každou chvíli.

"Uznávám, že muž, který se nebojí domácích prací je opravdu zajímavý a nebojácný," řeknu vesele. "Ale nikdy je silné slovo."

A jak nejležérněji, jak to zvládnu pokrčím rameny. "A myslím, že jsi vynechal ještě kousek koberce," rýpnu si do něj a sama popadnu mop, abych dotřela ty lepivá místa, která tu po včerejšku na podlaze vznikla. A když už máme raní zpívání, tak si začnu takové prozpěvovat.

""No thank you" is what I should've said, I should be in bed
But temptations of trouble on my tongue, troubles yet to come
One sip, bad for me
One hit, bad for me
One kiss, bad for me
But I give in so easily
And no thank you is how it should've gone
I should stay strong"

Společné uklízení
Joleene

”Já nejsem žádný normální chlap, to za prvé.” Rozhodnu se uvést věci na pravou míru.
”A nestárnu… a zajímavý vždycky budu. Takže.” https://media.giphy.com/media/nfUW6c9vrF5K0/giphy.gif
Rozhodnu se u toho udělat obličej, abych ji pobavil, protože to chvíli vypadalo, že bych se snad urazil. Ba naopak mně se tato výměna názoru neskutečně líbí.

”No ano. Všichni tu jsou noční tvorové.” Pokrčím rameny a po jejím vzoru se podívám na umyté nádobí, které by bylo potřeba zase zašpinit, aby se v tom mohlo opět umýt. Avšak tady chytrá andělka vymyslí efektivnější způsob, jak se zabavit do doby, než se tu ukáží.
”Dobrá, takže vyzveme na souboj podlahu. Ale já budu vysávat.” Ušklíbnu se při těch slovech a ujmu se vysavače, který je schovaný v komoře.
”A co tak si u toho uklízení zazpívat? Slyšel jsem, že to pak jde mnohem od ruky.” Navrhnu. Nemluvě o tom, že už tu poměrně hučí vysavač, tak by zpěv s tím zvukem pěkně splynul. Než stačí cokoliv říct nebo namítnout, tak začnu prostě a jednoduše zpívat. Poměrně známou písničku a od velmi známé zpěváka. Do toho sem tam zatančím podobně jako zpěvák.
”She was more like a beauty queen from a movie scene
I said don't mind, but what do you mean, I am the one
Who will dance on the floor in the round
She said I am the one, who will dance on the floor in the round
She told me her name was Billie Jean, as she caused a scene
Then every head turned with eyes that dreamed of being the one
Who will dance on the floor in the round...”
S Michaelem Jacksonem jsem měl možnost se setkat a prohodit s ním pár slov vlastně jsme spolu mluvili měsíce, byl to on kdo mně naučil takto tančit. Výhoda mít za mámu Smrtku. Mám skvělou schopnost imitovat, takže byste těžko po hlase rozeznali originál. Jo a taky vysavač pěkně zkresloval. Prostě jsem tady dámě udělal pořádný vystoupení a ukázal jí, proč vždycky budu zajímavý.
”Billie Jean is not my lover
She's just a girl who claims that I am the one
But the kid is not my son
Billie Jean is not my lover
She's just a girl who claims that I am the one
But the kid is not my son
She says I am the one, but the kid is not my son
” S tímto jsem jí vyzval k společnému tanci a na chvíli vypnul vysavač.

”Nikdy se mnou nuda nebude.” Pronesu poté, co dozpívám a dotančíme, pokud mě tedy neodmítla a přidala se.