Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Děti Noci

Příspěvků: 182


Hraje se Denně dle časových možností PJe  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Lena Neimi je offline, naposledy online byla 15. prosince 2019 21:02Lena Neimi
 Postava Nikolai Gran je offline, naposledy online byla 15. prosince 2019 19:31Nikolai Gran
 Postava Artemis Lantes Erlic je offline, naposledy online byla 15. prosince 2019 20:56Artemis Lantes Erlic
 Postava Ixin Reawes je offline, naposledy online byla 15. prosince 2019 22:17Ixin Reawes
 Postava Miriam Agmer z Jornsfirgu je offline, naposledy online byla 28. listopadu 2019 18:53Miriam Agmer z Jornsfirgu
 Postava Janus Egelsir je offline, naposledy online byla 25. září 2019 23:39Janus Egelsir
 
Ixin Reawes - 15. prosince 2019 19:39
girl40053617.jpg

Den jako každý jiný

Jordick, Katrina - Solgjor



Začínala jsem mít pocit, že jsem zde jen pro jeho pobavení, dle jeho veselého výrazu.
,,Děkuji za vyzrazení tajemství, ale sleduji, že vás více baví mě provokovat a sledovat moji reakci než-li by se jednalo opravdu jen o klidné vyzrazení tajemství." ušklíbla jsem se taktéž pobaveně. Na další slova jsem se jen lehce uklonila a sledovala jeho vzdalující se siluetu.
Započala další práce a po pravdě jsem neměla ani čas extra přemýšlet. Musela jsem pouze vymyslet to, kde najdu Katarinu, ať s ní zruším dnešní trénink. Stále jsem se mohla vymluvit na to, že mám starost o pánovo zdraví, ale ztuhlá záda byla jen malou, leč pravdivou výmluvou na to být v jeho přítomnosti.
Poslední zastávkou před večeří byla prádelna, kde jsem i potkala svoji trenérku. Její nálada byla jako vždy dost kousavá a já sama pobaveně pozvedla koutek rtů k úsměvu.
,,Obávám se, že dnes budu muset tvůj trénink vynechat. Nerada bych nechala tvého i mého pána čekat. Dnešní večer jsou již jiné plány." dopisy jsem stihla zahlédnout pouze dva, ale lehce jsem přivřela oči.
,,Dopisy mu mohu večer odnést po večeři. Vím, že během večeře je čte nerad." většinou dopisy nosila má matka jakožto starší žena, která dle jejich slov nebyla zvědavá, ale to se o mě říci nedalo. Pokud přišli dopisy s rozdílnou pečetí něco se dělo a já chtěla vědět co.
,,Věřím, že mí dáš o to více zítra do těla, když dnes nemůžu, že?" pozvedla jsem koutek rtů k úsměvu než jsem zaslechla cinkání z kuchyně. Bylo již na čase jít připravit hostinu.
 
Soudce - 06. prosince 2019 09:49
soudce9786.jpg

Pánovi k službám v Solgjoru
Ixin


Jordrick spokojeně pokývl hlavou a slétl k tobě zpátky očima.
"Ano je to náročný trenér, jen co je pravda, ale v minulosti nebylo mnoho obyčejných smrtelníků, které by se rozhodla učit tomu, co zná."
Odhalil ti drobné tajemství a pozoroval tvou reakci, kterou se očividně dobře bavil.
"Dobrá, děkuji Ixin, to bude v tuto chvíli vše."
Propustil tě k tvým dalším povinnostem, zamířil v županu ke dveřím své pracovny.
"Naviděnou večer."
Věnoval ti ještě jeden úsměv, než zmizel za dveřmi.
Nyní tě čekalo dost práce s úklidem pokoje, ať co se vody a kádě týkalo, tak špinavého oblečení a dalších věcí. Matka nejspíše už vařila večeři, aby měl pán ještě, co sníst. Když jsi uklízela čas běžel mnohem rychleji, práce ti šla hezky od ruky a své povinnosti jsi plnila pečlivě, jako vždy. Když jsi nesla koš s prádlem dolů, abys ho dala k ostatnímu šatstvu k vyprání, potkala jsi dole Katrinu, která právě vešla do domu, oděna ve své lehké zbroji místní stráže. Nebo spíše ochranky pána, jak by to nazvali vesničané a položila na stolek pánovi zapečetěný dopis. Ležely tam už dva další, pokud jsi trošku nakukovala bylo vidět, že každý nese jinou pečeť. Když si tě všimla lehce se ušklíbla.
"Přijdeš si dnes v obvyklý čas pro další nářez děvče?"
Odhalila lehce zaostřené zuby. Ráda tě popichovala a špičkovala se. Vlastně se nedá říci, že by s tebou někdy jednala nějak extra vřele, spíše po tobě vždy štěkala i v případě, že ti projevila, nějaké uznání. Hold vlčice se pozná.
Po setkání s Katrinou se přiblížila večere a pak už čas ubíhal pouze do tvého dalšího setkání s Jordrickem.


Po večeři za Reindorfem
Artemis


"Asi jsem talent od přírody, nebo to dělaj prostě všechny ty sračky, co mám teď na krku."
Ušklíbl se Sebastien. Slétl k tobě z postele očima a pobaveně zvedl koutky.
"Tak tohle jsem už párkrát slyšel, ale za jiné situace."
Zasmál se nad poznámkou o své velikosti. Po chvíli si dlouze povzdechl a protáhl si krk.
"Hmmm to je hezké ale ojebali mě o prachy takže to na věci nic nemění....a co se týká toho výbuchu a tak....asi se chtěli zbavit svědků a tebe trošku neutralizovat, aby tě mohli zajmout, nebo dorazit podle toho, jak jsi pro ně důležitá....."
Pokrčil rameny, jako by na tom vlastně nezáleželo. Nad poznámkou o tom, co ho s tebou čeká se uchechtl.
"Neřekl bych, že jinde mě čeká něco lepšího."
Znovu k tobě zvedl pohled a podobně, jako ty jemu před chvílí ti sevře lehce rameno.
"Teď je důležitý si odpočinout. Zítra budeme moudřejší.....a nebo mrtví, jak říkával můj učitel."
Zasmál se, ta jeho věčná veselost i když jste neřešili nic optimistického, byla docela nakažlivá.
 
Artemis Lantes Erlic - 28. listopadu 2019 09:43
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Kdesi za Reindorfem


„ Vážně mě dost překvapuje, že to zvládáš tak dobře… zvláštní.“
Promluvila jsem trochu zamyšleně a pozorovala jsem plameny ohně. Přesto jsem se občas koutkem oka podívala jeho směrem a směrem k dívce. To, jak mu čouhaly nohy z postele bylo při nejmenším úsměvné.
„ Myslela jsem, že jsi menší, když jsem tě tam viděla v hospodě.“
Uchechtla jsem se a mírně zavrtěla hlavou. Když se na mě zadíval, zachvěla jsem se a zadívala se raději do ohně.
„ Víceméně si splnil, co po tobě chtěli, i když ti to neřekli narovinu. Vyzradil si mě a oni mají jistotu, kdo jsem. Možná ne z jakého rodu, ale teď už vědí, co jsem zač.“
Povzdechla jsem si, zvedla jsem se ze židle a došla až k němu, usadila jsem se na okraji jeho lůžka, zahleděla se do jeho očí.
„ Nechápu, proč jsem neviděla to, že na mě zaútočíš. Ale zjevně po mě jde někdo, kdo se mě chce buď hodně dobře zbavit a nebo mě zajmout. Protože ani ta bomba by mě nezabila. Ale tebe mohla…“
Dívala jsem se na něj. Nakonec jsem mu položila opatrně ruku na rameno.
„ Nečeká tě semnou nic dobrého…“
Složila jsem ruce na klíně a zavřela jsem oči.
 
Ixin Reawes - 27. listopadu 2019 17:50
girl40053617.jpg

V pánovo službách
________________________

Jordick - Solgjor



Nechtěla jsem dělat ukvapené závěry. Chlapce jsem ještě neviděla a pokud mu můj pán důvěřuje musím udělat totéž.
,,Chlapce tedy následně zaučí moje matka a já případně dovysvětlím zbytek, zda správně chápu. Bude to tak asi i pro vás nejsnadnější. Matka tady vyzkoušela snad veškeré práce, tak dostane mladík všeobecný přehled." mluvila jsem s klidem a smývala poslední kousky špíny z jeho těla.
Bylo příjemné poslouchat poslouchat jeho hlas. Vždy jsem se v jeho přítomnosti cítila příjemně, ale i nervozně. Bylo to zvláštní svrbění v břiše.
,,P-prosím?!" vykoktala jsem ze sebe a vykulila překvapeně oči. Když dále mluvil sklopila jsem pohled a skousla si spodní ret.
,,Emm..Toto je otázka spíše na vaši velitelku, která mě trénuje. Vždy mi vyčítá, že jsem na sebe příliš kritické, takže dle mých slov jsem stále neschopná a příliš pomalá, dle jejích.." pokrčila jsem rameny.,,..Dle jejích se rovnat vlkovi nemohu, což je samozřejmé, ale mým úspěchem bylo poranit její ruku, leč jsem ji jen lehce škrábla. Ale bojuje se mnou v lidské podobě. Dokud se nenaučím ještě lépe lukostřeblbu nepokročí trénink dál." možná jsem mluvila až příliš. Bylo snad i naivní si myslet, že by jej to opravdu zajímalo. Bylo přeci jen zapotřebí zaplnit ticho v místnosti. Trénink s ním bych ale určitě nepřežila.
,,A jinak jste mě vystihl, až příliš dobře.. Ale snažím se tu tvrdohlavost nějak krotit.." zasmála jsem se potichu než jsem si stoupla a sledovala jeho záda.
,,Večer vám dorazím záda namasírovat. Stejně hned neusnu, takže se o žádné okrádání nejedná a především kdybych nechtěla nenabídnu se." pousmála jsem se a nakonec se ještě lehce uklonila.
,,Budete si ještě něco přát než odejdu?" zeptala jsem se za jeho zády. bylo nyní zapotřebí odnosit špinavou vodu vzít prádlo k pradlenám a jít připravit občerstvení. Ideálně po cestě najít Katrinu a zrušit dnešní trénink.
 
Soudce - 26. listopadu 2019 21:02
soudce9786.jpg

Pánov k službám v Solgjoru
Ixin


Jordrick se lehce usmál, nad tvou poznámkou o chlapci a pokynul hlavou.
"Dobře Ixin staniž se, jak žádáš. Ale nech i chlapce někdy dělat ženskou práci. Neuškodí mu to. Bude dobré, když zjistí, že ani to co dělají ženy není lehká práce."
Odpověděl ti nakonec klidně a vřele. Alfa si dál užíval koupel a nechal ze sebe sdírat špínu.
"Nechci tě okrádat o tvůj zasloužený odpočinek, ale jinak rád přijmu. Stejně toho moc nenaspím."
Usmál se vlídně a pak se trošku vynořil z vody a opřel si paže o boky vany.
"Čím? Mmmmm.....byl jiný, než ostatní. Nebál se a nesklonil se, jen co uviděl někoho výše postaveného. Můj kůň ho málem přejel, ani jemu totiž neuhnul. Tvrdohlavý, svérázný, zbrklý ale v jádru dobrý toužící poznávat tajemné. Trošku mi připomíná tebe.""
Pousmál se pobaveně a koutkem oka tě sledoval. Pak k tobě stočil pohled úplně, byl pronikavý a vědoucí.
"A jak pokračuje tvůj trénink?"
Potutelně se na tebe usmál. Jak se zdá, opravdu věděl o všem, co se ve vesnici šustne.
"No netvař se tak překvapeně, samozřejmě, že o tom vím a je dobře, chceš zlepšovat své dovednosti."
Ubezpečil tě a pak se krátce zamyslel.
"Složíš smečce dlouho a dobře, stejně, jako tvá matka a to oceňuji."
Když jsi jej domyla vstal z koupele a zahalil se do županu, který sloužil také, jako osuška a nazul si měkké trepky.


Plány u jezera Olfion
Lena


"To je mi teda uklidňující."
Zavrtěla hlavou Eria ale usmála se tomu, když byla oblečená.
"Dobře, počkám tu na tebe."
Kývla a kecla si na pařez zatímco jsi zamířila ke zbytku skupiny. Najít Geriona nebylo těžké, byl zrovna začtený v nějaké knize psané.....snad elfsky kdo ví, kdo by se měl v těch klikihákách vyznat. Když jsi na něj promluvila zvedl k tobě své klidné oči.
"Chápu.....dobře tak běžte, ale dejte na sebe pozor."
Dal vám své svolení. Šlo to snáz, než jsi očekávala. Eria mezitím už na tebe netrpělivě čekala a když jsi došla k ní zavěsila se ti s úsměvem do rámě a koukla po tobě.
"Fajn, tak kudy to vezmeme?"
Koukla po tobě zvesela.


Ve Svoresku
Nikolai


Jelikož se blížil soumrak, tak už na tržnici nebylo tolik obchodníků, kteří by své zboží nabízeli, ač i takoví se přece jen ještě našli. Většina buď své krámky stáhla k povozům na okraji tržnice, kde po zaplacení příslušných poplatků mohli tábořit, nebo se rozhodli nechat své zboží někým hlídat a zapíchli to v pohodlí některého z blízkých hostinců.
Když ses tak procházel po tržnici minul jsi několik strážných, kteří byli právě na obchůzce. Bylo vidět, že patroly mají zesílené počty oproti tomu, jak to bylo, když jsi přišel. Nejspíše opatření pro případ, že by se našel některý z údajných vlkodlaků.
Míjel jsi jeden stánek, u kterého právě nějaký hobit s rezavýma kotletama instruoval svého robustního společníka, kam uložit příslušné bedny se zbožím, když si všiml tebe.
"Ááááá zákazníček, který má rád tmu? Nebo snad jen poutníček?"
Otázal se zvesela a jeho pozornost se plně přesunula k tobě. Usadil se na jednu z větších beden a znalecky mlaskl.
"Místní nejste, to je jistá. Tak povídejte, copak sháníte, mám všecičko nač si vzpomenete."
Usmíval se zatímco obchodnickým duchem, jen hýřil. Pokud byl již starší nebylo to na něm znát a mladické rysy se jej stále držely, ani šediny v kudrnatých rudých kadeřích neměl. I bosé chlupaté nohy měly narudlé chlupy. Jeho pomocník mezitím nosil bedny a moc si tě nevšímal.
 
Lena Neimi - 16. listopadu 2019 19:43
lena2839.jpg
Konečně zábava

"Nemusíš se bát, z našich chlapů by nás nikdo okatě nešmíroval. Ty by si dali dostatečně záležet, abychom na ně nepřišli." Usměju se na ní zvesela a začnu se vracet zpátky k táboru už s mnohem klidnějším krokem. Voda spraví vždycky všechno, jako by ze mě smyla nejen špínu, ale i celkovou nejistotu z dnešního dne.
"Vyrazila bych určitě hned, ať nemusíme jít do vesnice po tmě, raději bych viděla terén kolem tábora za denního světla a trochu ho zmapovala."
Dorazím opět ke svému vytipovanému místu na spaní v táboře. K zádům si připevním pochvu na meč a vložím opatrně meč do ní. Bez něho opravdu nikam nejdu, sice mám teď dobrou kamarádku čarodějku, ale budu se cítit bezpečněji.
"Jenom skočím dát ostatním vědět, že jdeme na průzkum a můžeme vyrazit." Mrknu na Eriu a zamířím za Gerionem.
Opatrně si odkašlu, když stojím za ním, abychom na sebe upozornila a on se chudák zbytečně neleknul, taky to dneska neměl jednoduché.
"Vyrazíme s Eriou okouknout terén kolem tábora a následně i vesnici. Nebudu ti nijak zapírat, že mám pouze čisté dobré úmysly a chci chránit tábor, ale potřebuju zapít ten dnešní den a na ostatní teď nemám nějak náladu, omlouvám se. Tak jestli nevadí, tak nás když tak najdeš tam. Ale samozřejmě, že zjistím jestli je vesnice vůbec bezpečná a jestli tu pro nás náhodou nebude nějaká práce."
Netrpělivě čekám na odpověď.
 
Nikolai Gran - 06. listopadu 2019 17:49
beznzvu5442.jpg

Cesta z města - Svoresk


Téměř bych počítal kroky, kdybych se nesnažil vyhnout se dalším kněžím na svém úprku skrze chrámové chodby. Zdá se, že ve vnitřních prostorách se tolik mnichů nevyskytuje. Nebo tady aspoň teď nejsou, na což si rozhodně nemůžu stěžovat. Nechci zastavovat a poslouchat, zda se mniši rozhodli mne pronásledovat. Pokud ne, je to jedno a pokud ano, zastavení by mi jenom ztížilo situaci.

Několik zatáček a snaha vylovit z paměti vzhled chodeb, kterými jsme předtím prošli. Paměť a patrně i štěstí mne dovedou zpátky do prostor chrámu, které jsou veřejnosti přístupné. Trochu mi odlehne, ale stále jsem na místě, kde mají hlavní slovo kněží. Přesto nemohu teď udělat nic lepšího, než se tvářit naprosto normálně. Přesto na nic nečekám a zamířím k východu z chrámu, do ulic města. Zjistil jsem tady pár zajímavých věcí. Život mladému vlkodlakovi už nikdo nevrátí a já se musím postarat, aby se smečka dozvěděla o věcech, které se zde dějí.
Rozhlédnu se po okolí a zamířím k tržnici. Můj cíl je sehnat nějakou karavanu, se kterou bych se mohl vypravit na cestu z města.

 
Ixin Reawes - 03. listopadu 2019 22:01
girl40053617.jpg

V pánovo službách
___________________________


Jordick - Solgjor



Bylo mile slyšet vlídná slova od šlechtice, který si vážil i malickosti. Ne každý byl jako on.
,,Pak mi tedy nezbyte nic jiného nez-li s usmevem přijmout vaše slova.” pousmala jsem se než nastalo ticho.
Nebyla jsem si jista, zda to bylo dobre či nikoliv. Když ale promluvil jeho hlas byl i nadále klidný a já se věnovala očištění jeho tela. Únavy, která se zjevila v podobě hlubších vrásek a kruhu pod očima si u mě matky vsimalo větší množství lidi i vlku. I když po pravdě nečekala jsem ze by si s tolika starostmi a věcmi k řešení všiml zrovna takovéto maličkosti.
,, Ne každý má takové štěstí pane.” odpověděla jsem na jeho slova o lidském životě. Byli jsme proti nim jen křehké bytosti, kteří do jejich života na okamžik vstoupí a zase se smrti odejdou a jejich místo zaujme někdo jiný. V tomto jsem nyní dostala potvrzeni. Na okamžik jsem překvapeně pozvedla obočí, když začal hovořit o novém chlapci, který by měl moji matku nahradit.
,,Jsem rada, ze si všímat svých poddaných. Pouze... I když je to troufale, nejsem si plné jista zda pro chlapce bude zrovna vhodná práce co se tyče siti vašeho satstva pane. Netroufám si jít proti vašemu úsudku, ale myslím ze to je spíše damska práce a nikdo tu nechce mít chlapce co si pichne jehlu do prstu.” pousmala jsem se mile.,,Matka bude zprvu protestovat ale uvnitř svého srdce vám bude velmi vděčná.. jen asi to neřekne přímo. Není tak drzá jako já.” zasmala jsem se potichu.
,, Pokud budete souhlasit co se siti tyče prevezmu tuto část práce já a mladíkovi na oplátku vysvětlím jinou praci. Preci jen jde o to ať je vše poradně a včas udělané. Zda si budeme ochotni vzájemně vypomoci a praci si vyměnit, dle toho komu jde lépe, tak to nebude snad žádný hřích. Nebo ano?” zeptala jsem se mile než se ponořil více do vody a já se naklanela přes jeho rameno k hrudniku. Vlasy podél obličeje se lehce kroutily a i mě samotnou lochtaly ve tváři.
,, Dnešní večer kolem jedenácté bych měla mít vše hotove, zda to tedy není příliš troufale. Bude lepší jen svaly promasirovat dříve než to zatuhne ještě více.”pronesla jsem ještě v předklonu přes jeho rameni než jsem se postavila a obešla koupel ať mohu umyt dolní část tela.
,,Dle čeho jste usoudil, ze ten chlapec je nadějný?” má zvědavost neznala hranic a vždy mě zajímaly jeho příběhy z cest. Nemela jsem příliš možnosti se dostat mimo město, leč bych se rada šla jen tak projet na koni po okolních lesích. Byla jsem beznadejny snílek, který ale žil život s nohami pevné na zemi.
 
Soudce - 03. listopadu 2019 21:23
soudce9786.jpg

Po večeři za Reindorfem
Artemis


Sebastien se uchechtl a vydal se k druhé posteli, která tu byla. Usadil se na ní a chvíli pozoroval spící dívku na proti a poslouchal praskání dřeva v ohni.
"Náročný byl, o tom žádná. Není důvod se o tom hádat."
Pokývl hlavou a promnul si trošku oči. Pak slétl očima ke krbu a mírně pokrčil rameny.
"Beztak jsem už za ta léta na nečekané návštěvy zvyklej, takže jo budeme s tím počítat."
Přikývl a natáhl se na postel, nohy mu skoro čouhaly z ní ven, přece jen byla dost malá, Ruce si složil na slamník za hlavu a chvíli koukal do stropu, až při tvé otázce pohled stočil opět k tobě.
"Kvůli tomu, že jsi ze mě udělala to, co jsi ty, abys mi zachránila život? Ne."
Odpověděl klidně a zahleděl se znovu do stropu.
"Kvůli tomu, že jsem vzal tu až příliš lákavou a prej jednoduchou práci? Jo kvůli tomu jo, nemám rád, když se mnou někdo vysírá."
Ušklíbl se a zavřel oči.
"Vzbuď mě na střídání."
Dodal a pokusil se usnout.


Pánov k službám v Solgjoru
Ixin


"Je dobré ocenit maličkosti, protože i za nimi je skryto úsilí."
Odpověděl Jordrick naprosto klidně. Nechával tě ze sebe smývat prach a poslouchal tvá slova. Když jsi vyřkla svou prosbu chvíli mlčel a nechával se jen omývat, když však opět promluvil, jeho hlas byl stále klidný, vyrovnaný a vlídný.
"Chápu. Nejsi sama, kdo si toho začal všímat Ixin."
Začal bez velkého spěchu zatímco se jeho koupel tmavla od smytého prachu.
"Občas zapomínám, jak čas letí a že lidé nesdílejí vitalitu a délku svého života s námi."
Lehce se usmál a napůl se otočil k tobě.
"A právě tato záležitost tvořila část mé poslední cesty. Zítra přijede z nedaleké osady jeden nadějný mladík, který měl touhu dát se do mých služeb."
Sledoval koutkem oka tvou reakci.
"O svou matku se bát nemusíš. Tvé povinnosti se nezmění a ty její skončí. Naučí toho mladíka, co je třeba a bude na něj zpočátku dohlížet, až bude vše umět, půjde na zasloužený odpočinek a o její spokojený zbytek života bude samozřejmě postaráno. Nejsme sice žádné velké město, ale o své věrné se vždy postarám."
Jeho slova ti dala opět pocit jistoty a úlevy. Trochu více se ponořil do vody a narovnal v ramenou.
"To už je hold úděl delších cest......pokud budeš mít své jiné povinnosti splněny, rád tvou nabídku v tomto ohledu přijmu."
Usmál se. Vždy k tobě byl vřelý a vlídný, občas si nepřipadala ani jako obyčejná služebná.


Koupání s Eriou v jezeře Olfion
Lena


"Zase tak dobrá čarodějka nejsem."
Zasmála se a dál si užívala plavání. Bylo vidět, že tě stále po očku sleduje a jakmile jsi zamířila zpátky ke břehu, následovala v oblouku tvého příkladu.
Voda byla příjemná a osvěžující a hlavně jste tu měly zatím klid a prostor dělat a řešit, co jste chtěly.
"Průzkum vesnice zní dobře, za předpokladu, že to bude příjemnější návštěva, než posledně."
Zašklebila se a sama se také usušila na břehu rychle do kusu hadru načež se začala oblékat opět do svého oděvu. Občas se rozhlédla, že vás nikdo nešmíruje. Mokré vlasy si stáhla koženou šňůrkou, aby uklidnila trošku jejich neposednost.
"Myslím si, že menší počet bude lepší a navíc takhle nejsme vázaní na to někoho hlídat, nebo se řídit někým jiným."
Usmála se a v očích se jí zableskly hravé zlobivé plamínky.
"Za jak dlouho chceš vyrazit?"
Vyzvídala, když šla vedle tebe.
 
Lena Neimi - 21. října 2019 11:45
lena2839.jpg
Po dobré koupeli, dobré jídlo

Když vynořím hlavu zpod vody, tak si jen vytřu oči od vody, zamrkám a kouknu zpátky na Eriu.
„A víš, že jít do vesnice není vůbec špatný nápad? Mohli bychom udělat průzkum ohledně práce, ale taky průzkum, kde mají nejlepší guláš, což by docela bodlo po dnešní túře.“
Znovu se potopím a klesnu lehce ke dnu jezera a podplavu Eriu a znovu se dostanu nad hladinu.
„Nic si z toho nedělej, pořád lepší, že jsme přišli pouze o jednoho. Představ si, že bychom třeba jednou spali a všechny nás zlikvidovala do jednoho. Hodně blbá představa. Navíc pokud s námi zůstaneš, budeš dobrá náhrada za ztracené členy. Čaroděje máme jenom jednoho a hodní čarodějové se vždycky hodí, dokonale kryjí záda, když to řeknu jednoduše.“
Plavu pořád poblíž ní, abychom se navzájem slyšeli, ale zároveň po dnešku už doopravdy nechci zůstávat někde jen tak sama. Umím se o sebe postarat, ale upřímně se mi ze samoty nedělá zrovna dobře, snad to přejde rychle.
Když už jsem prakticky celá rozmočená a důkladně opláchnutá a osvěžená, tak se začnu vracet ke břehu. Rozhlédnu se a vyjdu z vody, vezmu ze země nachystaný kus hadru sloužící jako ručník a osuším se. Začnu se postupně oblékat do čistého oblečení, v pase si lehce větší košili stáhnu širokým páskem. Volné oblečení prakticky nenosím kvůli meči, protože nikdy nevíte, kdy meč potřebujete a kdy se vám do volné halenky zamotá, nebo se do ní zamotáte sami a bude vás to stát život.
„Půjdeme do vesnice ve dvou nebo mám říct i ostatním?“
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2019 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.10007500648499 sekund

na začátek stránky