Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Děti Noci

Příspěvků: 64


Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Lena Neimi je offline, naposledy online byla 24. března 2017 19:23Lena Neimi
 Postava Nikolai Gran je offline, naposledy online byla 26. března 2017 0:26Nikolai Gran
 Postava Artemis Lantes Erlic je offline, naposledy online byla 25. března 2017 19:46Artemis Lantes Erlic
 
Artemis Lantes Erlic - 23. března 2017 16:01
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Dupající Škorňata - Večerní návštěva



„ Kde ti měli předat tvojí odměnu? A jak si měl dokázat, že jsem mrtvá?“

Zeptám se ho. Dívám se přímo na něj. Poslouchám jeho vyděšený hlásek a jak mu tluče rozbouřeně srdce. Jenže já nejsem zabiják. Nezabíjím, když nemusím. A teď by mě to mohlo dostat do problémů. Do velkých. Zatraceně s tím.

„ Nikdo nevěděl, že sem mířím. Kdy tě kontaktovali?“


Přejedu mu ostřím nože po krku. Nesmím připustit, aby poznal, že nejsem někdo, kdo si zabíjení nerozmýšlí. Možná mi ale nic jiného nezbude. Viděl mě. Mohl by nadělat problémy.

„ Kolik ti nabídl?“

Krátce jsem se podívala k oknu a pak zpátky na něj.

„ Máš tady nějakého přítele?“
 
Soudce - 16. března 2017 11:26
soudce9786.jpg

Čarodějnice z Vilny
Lena


Pořád ti hlavou buší to, co se stalo. To, že jsi během pár okamžiků přišla o dva své společníky při záchraně čarodějky, která ti možná před chvílí zachránila život. Nebo to byl celé její plán, kterým se vás postupně zbavuje? Otázek je mnoho a odpovědi žádné a nebo velmi nejasné.
Vyběhnete na mýtinku, kde zahlédnete postavy postávající kolem. Jak se zdá vaše skupina už je tady. Zahlédneš klidné oči Geriona, který se opírá ramenem o nedaleký strom v hloučku vašich lidí. Když vidí, že jsi přišla jen ty a ona dívka lehce se zamračí a zkoumavě se na vás zadívá. Pak se vydá pomalými kroky rovnou k vám.
"Co se stalo? Kde je Reeve a Alysson?"
Trošku nechápavě na vás hledí. Eria sklopí oči k zemi a nechává prostor k vysvětlení tobě. Patrně jí nepřijde vhodné mluvit s vaším vůdcem, jako první.
"Měli jste potíže?"
Gerion je netrpělivý a snaží se vše dozvědět, co nejdříve.
"Vesnice byla neklidná, když jsme odcházeli. Slyšel jsem z dálky, jak někdo volá, že na okraji lesa našel mrtvého dřevorubce."
Ozve se Lacar elf, který s vámi putuje a jeho uši jsou vám vždy dobrou pomocí.

Zmatek ve Svoresku
Nikolai


Hostinský se uchechtne a mírně pokývne hlavou.
"Jo to by bylo, ale vo tom tady nechtějí ani slyšet. Město se snaží udržet si prestiž a pokud se tu něco semele, tak to rychle zametou pod koberec, aby se pochybné zvěsti nerozšířily, někam dál."
Vysvětlí hostinský, kterého dle všeho baví si s tebou povídat. Když se ptáš na situaci ve městě hostinský svraští čelo zamyšlením, že vypadá, jako rozbouřené tmavé vlny na moři.
"Hmmm no obyčejní občané se většinou dostanou nejdále ke kapitánovi stráží ten je z městské hlídky asi to nejpevnější, za co by se tu dalo chytit."
Zabručí hostinský, ač jeho tón napovídá tomu, že asi tohoto muže zrovna dvakrát v lásce nemá.
"Pokud by se ti podařilo dostat ke dvoru, nebo do samotného hradu, bylo by to něco o poznání jiného, ale.....to jsou jen plané naděje. Musel bys být nějaký vážený lord, nebo jiný papaláš."
Vysvětlí a rozkládá při tom svýma ohromnýma rukama, že máš občas strach, aby tě těmi svými kladivy nesmetl.
Když odcházíš ven hostinský se s tebou s díky loučí, protože jsi mu zaplatil štědře na místní poměry.
Venku je to takové, jaké by se dalo čekat. Kdo mohl ten se schoval u sebe doma, takže ulice jsou poměrně prázdnější. Dusot nohou však je slyšet snad v každé ulici, takže stráže stále prohledávají město, aby dopadli uprchlíky, kterým je konec kdo ví kde. Pokud by ses chtěl proplížit do kanalizace, pak není problém si vyhlédnout opuštěný nehlídaný vchod do kanálů, sice některé budou asi zamčené, ale najdou se i takové, které nikoho nezajímají. Samozřejmě z kanálu tě vábí a vítá přívětivý těžký a vlhký puch hniloby, plísně, hoven, moči a kdo ví čeho ještě pěkného.

Půlnoční návštěva U Dupajících Škorňat v Reindorfu
Artemis


Když jsi vyhlédla oknem ven neviděla jsi nikoho. Buď je jeho komplic dobře skrytý, dávno utekl nebo neexistuje.
Po proplesknutí se najatý vrah probouzí ze mdlob zmatený.
"Co....kdo...?....Kde...?"
Když tě však vidí s nožem strne vystrašeně a hned mu vše dochází.
"Já....já....to...."
Začne zmateně a nesouvisle blekotat. Určitě má strach o svůj život. Nebude to žádný skálopevný zabiják.
"Já....já...nevím....neznám toho chlapa..."
Polkne a těká po tobě očima.
"Nikdy předtím jsem ho neviděl.....on....on mi prostě nabídl sumu, která se neodmítá!"
Vyhrkne ze sebe a zdá se, že očekává jestli ho každým okamžikem začneš mučit, nebo zabiješ.
"Řekl, že to bude...že to bude snadné...rychlá práce, za dobrý prachy....jen že mám odpravit holku v hostinci v určitém pokoji....nic víc....instrukce i dopis jsem dostal přes prostředníka fakt!"
Snaží se zachránit si kůži. Bude-li to stačit a jestli mluví pravdu kdo ví? Nezatajuje něco?
 
Artemis Lantes Erlic - 12. března 2017 21:23
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Půlnoční svačinka U Dupajících Škorňat v Reindorfu


Nechtěla jsem ho zabít. Ne hned. Urvala jsem mu kus pláště a svázala mu jím ruce a ucpala pusu.
Pak jsem jej prohledala. Nemám moc ve zvyku lidi šacovat, ale tenhle mě přepadl. On mě napadl a pokusil se mě zabít. Neměl k tomu důvod, ačkoliv ano, možná ze mě cítil peníze. Ale to by mě spíše okradl, než zkusil sejmout.

Lístek, který jsem našla, jsem okamžitě prohlédla, včetně pečeti, kterou na sobě měl. Zamračila jsem se.

Takže to nebylo bezdůvodně. Lístek naznačuje víc než dost, že to mělo důvod. Zatnula jsem zuby a podívala jsem se na skrčka. Otevřela jsem okno a vyhlédla jsem velmi, velmi opatrně ven. Může mít klidně jištění. Pak jsem okno zase zavřela a vrátila jsem se k tomu muži. Párkrát jsem jej propleskla. Jen mírně, abych mu neurvala hned hlavu a nezabila ho.

„ Hej.. slyšíš? Slyšíš?!“

Zavrčela jsem podrážděně.

„ Co je to? Kdo tě poslal…“

Sledovala jsem ho. Vzala jsem ten jeho nožík a přitiskla jsem mu ho k tepně. Následně jsem mu vytáhla roubík.

„ Jestli se pokusíš křičet, podříznu tě…“

Zašeptala jsem. Na rtech se mi objevil krutý úsměv. Přesto uvnitř mě panoval strach. Nezabíjím, když to není třeba. Ale teď…

„ Kdo tě poslal?“
 
Nikolai Gran - 09. března 2017 23:05
beznzvu5442.jpg

Svoresk



,,Až ze severu? To bude ještě vychlazený z cesty ne?" zavtipkuji na účet nevlídného severského počasí a tamního klimatu.
,,Díky. Ale z takového přístupu můžou mít problémy s vedením téhle země. Víte jak to je, každý si rád nažene kredit na kázání o morálce, že by bylo lepší pustit tři chlupáče než obětovat občany téhle země. Sice se nic nevyřeší, ale pár lidí by přišlo o vyhřátá křesla." odvětím a chopím se korbele. Nemám v úmyslu pít příliš mnoho, ale pro pořádek nastalé situace musím.

Následně si vyslechnu povídání o kanalizaci. Jistě, také mne to mohlo napadnout. Kanalizace přece musí ústit mimo město a zároveň musí být přístupná, kvůli odklízení případných potíží. Bohové budiž milostiví k chudákům co to musí dělat.
,,Kanalizace. Ono to dává smysl, ale pokud tam žije taková havěť.....uvidíme jak to půjde ve městě. Za kým bych měl zajít, kdybych chtěl vědět něco o situaci? A myslím tím někoho víc než na úrovni místní hlídky." zeptám se ještě hostinského, než dopiji korbel, zaplatím i s dýškem a zamířím zase ven, dávajíc si pozor na hlídky. Otázka ohledně vedení města je pro mě informativní, abych se měl případně na koho odvolat při potížích a dodala mému rozhovoru věrohodnost. Snad se mi podaří najít vlkodlaky dřív než k něčemu dojde. Možná je samotné napadlo použít kanalizace, určitě přemýšleli o možnostech útěku.
 
Lena Neimi - 08. února 2017 13:07
lena2839.jpg
Když je útěk nejlepší řešení

Drobně se předkláním pod Reeveho váhou. Na to jak vypadá jako střízlík, tak je teda pěkně těžký a všudypřítomná krev mi tedy vůbec na náladě nepřidává. „Moje nejoblíbenější košile…“ Zamručím sama pro sebe. „…je na vyhození.“ Dál si pro sebe něco mumlám, ale aspoň to moje myšlenky dostává pryč od těžkého chladného těla. Ale nechat jsem ho tam nemohla, to by už kvůli němu bylo podlé. Zaslouží si pořádné rozloučení.
Zastavím se chvíli po Alysson a zamračím se. Už mě to doopravdy všechno štve. „Poslouchej, to že moc nepomáháš, mi je teď jedno, ale zdržení si vážně nemůžeme dovolit.“ Okřiknu se po ní a pak se teprve otočím a vytřeštěně se dívám na TO před sebou, co ještě nedávno byla docela milá a příjemná žena. Už ze mě nevyjde žádný zvuk, ani zalapání po dechu, jako bych přestala dýchat úplně. Tělo Reeveho se mi sesune ze zad a dopadne se žuchnutím do trávy. Ucítím, jak mě čarodějka chytá za paži a lomcuje se mnou, abych šla dál a nezastavovala se. Drobně zaklopýtám dozadu, dál od démona, ale jenom docílím toho, že zakopnu o první nerovnost a svezu se do sedu do trávy. Pak už jenom vidím další kouzla od čarodějky a její slova mi splývají v jedno monotónní mumlání. Všechno se zastaví kolem mě a po chvíli se všechno stane ještě v šílenější rychlosti než do teď.

„Co to… Co to bylo… Co se to tu děje… Co jsi ty zač…“ Dál sedím v trávě a sleduju jak tělo Alysson dopadá kousek vedle Reeveho. „Jak… Jak tohle vysvětlím skupině.“ Pevně chytnu paži čarodějky a s její pomocí se zase dostanu na nohy. Vím, že dvě těla určitě neunesu a jsem momentálně v takovém šoku, že ani nevím, jestli bych unesla aspoň to jedno. „Asi je tu musíme nechat.“ Zašeptám a pomalu zavřu oči a odvrátím hlavu. „Je mi to líto.“ Zavzdychám a setřu si pot z čela, který tam vyrašil při setkání s démonem. Snažím se na to nějak moc nemyslet, i když to mám pořád všechno před očima. Tolik divných věcí v jeden den, rekord. Rychle se rozejdu pryč lesem a čarodějku skoro táhnu za sebou, ale ne nijak bolestivě, ve výsledku proti ní nic nemám, zatím nikomu z nás neublížila, spíše se snažila pomoct, no zachránit si život a já se k tomu prostě připletla. Křečovitě svírám její paži, jako bych potřebovala něco, nějaký dotyk se živým člověkem, který mě udrží při částečně normálním myšlení. „Už tam budeme…“
 
Soudce - 06. února 2017 18:55
soudce9786.jpg

Čarodějnice z Vilny
Alysson a Lena


"Nikdy! NIKDY jsem vám nelhala!"
Odpoví Leně Eria ostřeji, než by se dalo čekat. Zdá se, že se jí toto obvinění dotklo. A byla v právu za celý rozhovor, který jste s ní absolvovali neřekla, že by byla, nebo nebyla čarodějnicí. Vždy se takové odpovědi šikovně vyhnula, nebo se rozhovor stočil jinam.
"Takže mě neobviňuj vy jste se rozhodli mi pomoci."
Vytkne Leně. Alysson se zdá být duchem nepřítomná. Lena mezitím nese ztěžka Reevovo tělo, které je těžší, než by se dalo čekat. Nenese se vůbec tak lehce, jak si představovala a jeho teplá krev jí teče po zádech a prosakuje oblečením. Tedy nic příjemného.
Alysson se najednou zastaví a Eria sebou znepokojeně škubne a ohlédne se po ní.
"Utíkej!"
Zatahá Lenu za rukáv. Když se ohlédne i Lena je vidět, že Alysson je najednou úplně jiná. Její oči jsou zlatavé a její výraz spokojený až požitkářský.
"Takové plýtvání krásným mladým tělem. Ach.....A já doufala, že mi dnes v noci poskytne ten ubohý smrtelník opět trochu rozkoše. I s tebou bych si zašpásovala, kdybys nebyla takový studený čumák."
Zasměje se zvonivým zhrublým hlasem Alysson na Lenu.
"Ona je....je posedlá!....Je v ní démon! Couvej rychle!"
Vyhrkne Eria a do vzduchu dvěma prsty rychle načmárá složitý bledě modře zářící obrazec.

"Opusť tělo, spolkls duši,
vrať se do pekla démone,
tam ti to více sluší.
Zmiz a sebou si vem své touhy,
poutám tě kouzlem,
svazuji s peklem na čas dlouhý!"


Pronese Eria a obrazec udeří Alysson do prsou a ta vykřikne nelidským výkřikem. Obraz se rozbalí a omotá jí modrými čárami.
"Nééééé! Ty hloupá čarodějko mě nemůžeš jen tak zastavit! Vrátím tě a žádné další tvé kouzlo mě nezastaví.....áááááááárhhhhh!"
V oblaku kouře se obrazec rozplyne a s ním vyprchá z očí Alysson i zlatá barva.
"Omlouvám se, ale jí jsem už pomoci nemohla. Démon pohltil její duši a zůstalo pouze tělo. Prázdná schránka."
Zachmuří se mladá čarodějka a shlédne na ležící tělo.
"Ale nějaký čas se nebude moci vrátit a bude muset najít nového hostitele, pokud se bude chtít skrývat takto."
Vysvětlí ještě. Bylo to vše děsivé, nové a zvláštní. S démony se Lena nikdy nesetkala.

Zmatek ve Svoresku
Nikolai


"Jasně pivo, za chvilku ho tu máte, sice to není žádná šlechtická prvotřídní, ale stojí za to. Dovezli mi ho až ze severních měst."
Oznámí hostinský a za chvilku před tebe postaví korbel s hezky napěněným pivkem.
"Hmmm jo to je pravda, je to patálie s tím, co se tu teď děje. Asi doufaj, že když zavřou brány a ti odsouzenci tak neutečou budou mít možnost chytit je líp v ulicích, i kdyby kvůli tomu obětovali pár občanů města."
Zabručí stejně nespokojeně hostinský.
"Joo, cesta ven..."
Zabručí a nakloní se blíže k tobě.
"Zaslechl jsem něco, že kanalizace Svoresku vede pod celým městem, je to nehorázné bludiště, ale některé východy prý ústí až za městem, nevím, co je na tom pravdy, ani zdali jsou ještě průchozí ale slyšel jsem to takhle.....Navíc já bych tam nevlezl ani za nic. Určitě tam žijou krysodlaci, nebo duchové, nebo nějaké jiné potvory, kterým se tam líbí....brrr ne tam bych vám nedoporučoval jí pane."
Zavrtí vážně hlavou. Zdá se, že tento hostinský je docela pověrčivý, nebo dostatečně opatrný člověk, který se má rád.
 
Nikolai Gran - 22. ledna 2017 22:26
beznzvu5442.jpg
Útěk do putiky

Všude je zmatek a hluk, všichni prchají a kdyby měli členové smečky k dispozici nějaké náhradní oblečení, patrně by splynuli s davem. Alespoň do doby, než by se jim podařilo se dostat z města. Ale teď není čas vytvářet hypotézy na téma "coby kdyby".
K čertu....takže budeme hrát mrtvého brouka a čekat, až panika ve městě prolomí bránu zevnitř? Nebo se dokáží dostat z města sami? napadne mne, když je hlavní brána uzavřená. Mohl bych se je vydat hledat, ale aktivně běhat po městě a vyptávat se by vzbudilo podezření. Ale snad panika lidí, že po městě běhají svévolně vlkodlaci, přinutí vedení k otevření bran, aby mohli lidé vycestovat, dokud nebude jisté, že jsou vlkodlaci pryč.

,,Už jdu, už jdu." pokývu aktivně strážnému a zamířím někam dál do ulic. Tudy už se stejně ven nedostanou a je zbytečné tady okounět.
Zapadnu na chvíli do hostince, který vypadá na nějakou spodní třídu. To zase tak moc nevadí, tady se člověk za dostatek peněz dozví věci, ke kterým se většinou nedostane.
,,Pivo." odpovím automaticky, protože je to patrně nejméně rizikový nápoj pro takový podnik. ,,A jo, dorazil sem před chvílí, akorát abych viděl ten průšvih na náměstí. A nenazval bych to odvahou, ale spíš zmateností. A navíc stráže zavřeli brány, jak se teď asi mám dostat z města, když tady není bezpečné?" zabrblám si s předstíranými obavy. ,,Zavřít nás tady, když jim utekli, to je sakra špatný. Co kdyby začali napadat lidi okolo, co pak?" přehnaným gestem vybídnu hostinského, aby vyjádřil svůj názor. ,,Co bych dal teď za nějakou cestu ven."
 
Lena Neimi - 20. prosince 2016 15:14
lena2839.jpg
Když už to vypadá dobře, tak se všechno…
Reeve, Alysson

Pevně si k sobě tisknu dívku, abych ji dodala trochu víc odvahy a hlavně abych zamaskovala vlastní chvění svalů. Klopýtáme společně k lesu. Konečně mineme poslední domy. Dovolím si trochu zpomalit. Tady už musíme být v bezpečí. Zbytek lidí přece zůstalo na náměstí poblíž hospody. Nakonec úplně zastavím a předkloním se. Zhluboka vydechuju a znovu se nadechnu. Narovnám se a protáhnu si ruce. Moje jistota je zpátky. Ahoj maličká, tak jsi mi chyběla. Rukou nahmatám jílec svého meče, ale v tu chvíli zaslechnu kroky za námi.
„Do háje… Proč zrovna my…“ Zašeptám a prudce se otočím. Vytasím okamžitě meč a zaujmu obranné postavení. Držím si čarodějku za zády. Přece ji nepředhodím jako kus masa.
Rychle zvednu ruku, abych se uchránila před krví, ale jsem až moc pomalá, takže vidím, jak klesající tělo Reeveho, tak se mi jeho krev rozprskne po obličeji. Zachvěju se.
„Tohle nepřežiješ, kámo.“ Napřáhnu se k útoku, ale čarodějka mě předežene. Zahlédnu jenom periferně, že kreslí nějaký symbol a sleduju, jak dřevorubec se skácí k zemi.
„Ehm… Nebude… Jo… Proč jsi nám tohle sakra neřekla. Celou dobu nám lžeš, jako když tiskne.“ Pevně držím meč v ruce a špičku zarývám do země, abych se náhodou po dívce neohnala. „Snažili jsme se ti zachránit krk a ty nám ani neřekneš malý detail, že doopravdy kouzlíš?“ Postupně zvyšuji hlas, ale je to jen tím, že mi prostě ruply nervy. Prudce se nadechnu. Zavrtím hlavou. „Musíme pryč.“ Procedím skrz zuby a dojdu k tělu Reeveho. Opatrně vytáhnu sekyru a očistím ji od krve, vrátím ji dřevorubci do rukou. Zavřu Reevemu oči a přehodím si ho přes rameno. „Nemůžeme ho tady nechat.“ Řeknu na vysvětlenou a pokračuju dál cestou, kterou jsme si vybrali.
 
Soudce - 09. prosince 2016 21:51
soudce9786.jpg

Půlnoční svačinka U Dupajících Škorňat v Reindorfu
Artemis


"Co....?"
Je poslední slovo, které stačil onen muž říci. Viděla jsi jeho překvapený obličej pokrytý stíny, když ses pohnula tak rychle k němu. Nevíš zdali mu došlo, co jsi zač, ale rozhodně si jej vyděsila, proto ani nebyl problém mu zkroutit ruku, možná jsi mu jí i pochroumala, nebo zlomila nějakou kost, protože to zakřupalo a ozvalo se bolestné zakňučení. S cinknutím padla čepel k zemi.
A pak jsi ho poslala k zemi pěknou tvrdou ranou. Kdybys zabrala trochu více, možná bys ho tím zabila. Chudák, který si vybral špatnou oběť se bezvládně sesunul na zem.
Do úplné tmy jsi měla ještě čas, alespoň chvilku a proto ti dlouhá chvíle nedala a ty ses rozhodla prohledat toho muže a zjistit něco o něm. Dle oděvu se zdá, že to byl nějaký zlodějíček, možná nájemný, ale zlodějíček určitě ne zkušený vrahoun. Ani k tomu neměl žádnou zvláštní potřebnou výbavu. Prostě obyčejný ubožák, kterých je mnoho.
Až na pár mincí, onen tesák, kterým tě chtěl bodnout a své oblečení neměl prakticky nic zajímavého, až na jednu maličkost.
Našla jsi u něj lístek.....kus pergamenu, který na sobě měl ještě zbytky pečeti.

"Dnes dorazí do města krásná dívka, zamíří patrně do nejbližší hospody, která jí padne do oka. Počíhej si na ní a v noci jí přepadni. Vezmi si od ní co chceš, jen jí zabij. Odměna bude štědrá."


Písmo je docela pěkné a úhledné, ale dle všeho psáno ve spěchu, navíc je psaní už ušpiněné a zmuchlané. Podpis tam žádný není, ale jak se zdá, někdo věděl o tom, že tady budeš.
Když se podíváš na tvář muže zjistíš, že je to obyčejný človíček, žádný hobit. Prostě někdo malého vzrůstu a relativně mladý. Může mu být kolem dvaceti.

Odsouzenci ve Svoresku
Nikolai


Když jsi vyslal myšlenku k onomu muži podařilo se ti letmo zachytit jeho pohled a zpozorovat jeho téměř neznatelné děkovné pokývnutí hlavou. Jestli to mělo znamenat něco víc, kdo ví. Každopádně když se je snažíš z povzdálí sledovat. Zdá se, že úspěšně míří k bráně. Mezitím se poplach po městě docela rozmáhá. Hold panika se šíří rychle a stráže již jednají.
Zahlédl jsi dokonce, jak onen postarší muž srazil jednoho vojáka k zemi úderem pěsti až mu pomačkal přilbici. Bohužel však věci nešly tak dobře, jak by sis přál. Stráže totiž docela záhy zavřely hlavní bránu a uzavřely celkově město, aby nikdo nemohl dovnitř ani ven a strhla se docela pátračka po uprchlých vězních. Ty jsi je ke své smůle ztratil díky zmatkům okolo z dohledu, ale vzhledem k tomu, že sis chtěl hlídat bránu, tak si můžeš být jistý, že tudy ven neproklouzli. Pokud nenašli jinou skulinku, jak se dostat pryč, tak jsou stále někde uzavřeni ve městě.
"Nevidíš, že je poplach?! Nemotej se tu a někam se schovej!"
Odsměruje tě jeden strážný, který si tě nějak více všimne. Jako poslušný návštěvník města jsi zmizel z ulic a dostal se do malé zapadlé hospůdky, jejíhož jména sis nestihl všimnout. I zde panuje rozruch. Lidé si šeptají a povídají si. Celkově tu nepanuje ani moc nadšená ani moc přátelská nálada. Je cítit ve vzduchu, že lidé mají strach. Uprchlí vězni znamenají vždy problémy. Jakmile se přiblížíš k pultu zaznamená tě hostinský.
"Co to bude?"
Optá se prostě a bez úvodu. Vůbec se s tím nesere.
"Vypadáte zmateně asi jste právě dorazil do města co?.....Hmmm.....nepřijel jste v dobrou dobu všude se to hemží strážema. Utekli jim z pod popravčího špalku tři nebezpeční vězni a ještě je nenašli....divím se, že máte odvahu se tu potulovat."
Bručí hostinský a upírá na tebe svůj pohled.

Zvrat ve Vilny
Alysson, Lena a Reeve


"Budu se snažit."
Zašeptá tiše vaše chráněnka a drží s vámi tempo. Má strach, všichni ho máte, když se něco zvrtne, tak to bude špatné hodně špatné. Jdete dál míříte směrem k lesu minete poslední domy a zmizíte v lese. Konečně v bezpečí. Tedy, alespoň taková byla vaše naděje, než vše vzalo za své.
"Kam jí vedete! Ta má být popravena! Stůjte!"
Zahřmí dost blízko vás hrubý mužský hlas. Trhli jste sebou. Reeve už sáhl k opasku povytáhl svůj meč z pochvy v úmyslu jej tasit, když se otáčel za hlasem, ale to už sekera dopadla zasáhla svůj cíl. Ozvalo se křupnutí a mlasknutí. Kolem vás se rozstříkla krev, když se sekera zakousla hluboko do Reevovy lebky a rozštípla jí, jako polínko. Váš nebohý společník se zhroutil k zemi, na tváři mu ještě zůstal překvapený výraz. Víte, že je po něm. Je to skoro najisto nějaký dřevorubec, který byl v lese nejspíše pro dřevo a má hrozivě vyhlížející dřevorubeckou sekeru, se kterou se ohání, jako divý.
Pak zahlédnete obě, jak dívka udělala do vzduchu rukou, nějaký symbol.
"Spi."
Ozval se šeptem její hlas a dřevorubec se skácel, jako podťatý a prostě si tam vedle mrtvého Reeva usnul. Eria vám věnovala omluvný pohled.
"Nic si nebude pamatovat."
Zašeptá prostě, což znamená, že tu to tělo a krev stejně nemohou zůstat.
 
Lena Neimi - 04. prosince 2016 20:37
lena2839.jpg
Ufff…
Reeve, Alysson

Sleduji zpoza rohu muže. Naštěstí bez zaváhání pokračuje dál k hostinci. Dám si ruku před pusu a zamezím tedy velkému uf, které má touhu mi vyjít z úst. Opět podepřu spolu s Alysson dívku, která už je tak vyděšená, že sotva stojí na nohou. Pevně ji nadzvednu a donutím ji stát na vlastních nohou, abychom ji nemuseli tahat za sebou.
„Musíme jít, ale musíš nám trochu pomoct. Klid. Pořád jsme tu tři ano? Nic se neděje.“ Šeptám ji do ucha a vedu ji dál, kolem vesnice na smluvené místo. Tentokrát už přidám více do kroku, začínám být sama nervózní a cítím, jak moje svaly se nepřirozeně napínají. No jo, je nepříjemné mít na krku dívku, která vypadá, že každou chvíli omdlí.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.053747177124023 sekund

na začátek stránky