Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Děti Noci

Příspěvků: 189


Hraje se Denně dle časových možností PJe  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Lena Neimi je onlineLena Neimi
 Postava Nikolai Gran je offline, naposledy online byla 23. ledna 2020 9:21Nikolai Gran
 Postava Artemis Lantes Erlic je offline, naposledy online byla 23. ledna 2020 13:01Artemis Lantes Erlic
 Postava Ixin Reawes je offline, naposledy online byla 23. ledna 2020 12:21Ixin Reawes
 Postava Miriam Agmer z Jornsfirgu je offline, naposledy online byla 28. listopadu 2019 18:53Miriam Agmer z Jornsfirgu
 Postava Janus Egelsir je offline, naposledy online byla 01. ledna 2020 16:16Janus Egelsir
 
Nikolai Gran - 19. ledna 2020 13:32
beznzvu5442.jpg

Svoresk - Obchodník



,,Myslím, že z hlediska obchodu i malá vesnička může představovat velký zisk. I větší, kvůli absenci konkurence." odvětím obchodníkovi. Vypadá příjemně, ale také až příliš legálně. Ale pořád je to obchodník a rozumí řeči peněz a tomu, co mohou dokázat.

,,Tak je to správné. Nikdo neříká, že obchod je jednoduchý. Jinak by ho dělal každý a kam by se potom přišlo. Tyhle věci....musejí být v určité rovnováze." udržuji hovor. Je potřeba držet obchodníka v zájmu, ale zase to příliš nenatahovat. Čas jsou peníze.
,,Hledám určité ztracené věci. Ne, žádná zlodějna," ohradím se hned, kdyby ho to snad napadlo: ,,ale spíše hledač pokladů. Staré mapy, hlavolamy, nákresy.....cokoliv, co na první pohled nemusí vypadat nijak zvlášť. Dokonce i knihy. I to je důvod, proč se chci brzy dostat do Ulgoru. V tom městečku by se měl nacházet někdo, kdo vlastní pár takových věcí. Pravda, většinou se to ukáže jako omyl a skutečně ta mapa nikam nevede. Podobně třeba v dřevěné truhličce najdete jen vydlabanou ořechovou skořápku. Ale občas......občas vás tyhle věci zavedou na zajímavá místa." pronesu záhadně a s přehnanou teatrálností, kterou určitě musí prokouknout. Ale celé to dává dojem, že mám jen trochu zvláštní cestovatelský koníček.
 
Artemis Lantes Erlic - 12. ledna 2020 18:27
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Chatrč za Reindorfem


Povzdechla jsem si, když prohlásil, že jeho mistr je mrtví. Jistě, to se dalo očekávat, jeho branže není pro ty, co doufají v extra dlouhý život.
„ Ty si dostal druhou šanci… Tu nemá jen tak každý.“
Zadívala jsem se mu do očí a dokud mluvil, nespustila jsem z něj oči. Smutně jsem se usmála a oči se mi trochu zaleskly, když se zeptal, proč po mě tak moc jdou.
„ Těžko se to … vysvětluje.“
Otočila jsem hlavu k dívce, která se zavrtěla a trošku jsem se zamračila, jeslti se náhodou nebudí, ale spala dál.
„ Jsem… výjimečná. A mé potencionální děti by mohly být taky. A tím myslím opravdu děti. Takové ty, co se narodí a vyrostou… ne ty jako ty… i když i u tebe by mohla být šance, že se na tebe přenese část mého genu…“
Vrátila jsem se pohledem k němu.
„ Vidím střípky budoucnosti. Někdy hodně vzdálené, někdy strašně blízké. Není to spolehlivé, jak si mohl vidět…“
Zadívala jsem se do ohně.
„ Nechtěl si spát?“
 
Ixin Reawes - 12. ledna 2020 16:19
girl40053617.jpg

Večerní služby pro mého pána

Solgjord



Nebylo mou povinností ji plně vyzrazovat co mám večer za plány, ale přeci jen náš pán měl větší postavení než ona a já jej musela respekrtovat.
,,Jistě, jak jinak.” stihla jsem ještě pronést pobaveně než zcela zmizela z mého dohledu. Dopisy mi ponechala, ať je večer předám Jordrickovi. Schovala jsem je do své zástěry a vydala se vstříc další práci. Bylo ještě zapotřebí připravit stůl k podávání večeře, která bude každým okamžikem hotova.
Má matka tentokrat připravila dušené maso a ze sklepení plný džbán medoviny. Přeci jen kdo by neměl tu sladkou chuť se směsí alkoholu rád? Během jejího servírovaní jídla na talíře jsem si stihla prohlédnou pečetě dopisů. Ze tří jsem poznávala pouze jednu a druhé dvě mi byly zcela neznáme. Přesto jsem musela zůstávat i nadále u své nevědomosti a vzít podnos s jídlem a donést jej do jídelny pro mého pána. Na poděkování za jídlo jsem jen lehce kývla hlavou a popřála dobrou chuť. Dopisy jsem položila po pravé ruce na okraj stolu, ať se nezašpiní. Sama jsem sto stoupla do rohu místnosti a sledovala zda nebude zapotřebí dolít pohár medoviny.
Tentokrát pán mlčel více než jindy. Jeho shrnutí dopisů, ale také nebylo příliš přívětivé. Výhružky a nabídka k smíru, která ale byla velmi chabá. I když se rozhodl čtení ponechat na zítřejší den sama jsem si povzdechla. Moje zvědavost nebude ukojena.
,,Jistě pane.” pronesla jsem s lehkým úsměvem a úklonou. Čas od času jsem byla velmi zmatená. Jak muž jeho postavení a jeho vzhledu mohu být stále sám? S tragickou událostí, která tomu předcházela jsem byla obeznámena, ale přesto..
Nádobí jsem sklidila zpět na podnos a vydala se zpět do kuchyně, kde jsem matce pomohla. Následovalo složení suchého prádla v prádelně, které bylo zapotřebí roztřídit, dle toho komu náleželo. Přibližně půl hodiny před půlnocí jsem měla vše hotové. Sama jsem si donesla do svého pokoje džbán s vodou a umyla své tělo a následně i vlasy. Bylo mimo mě schopnosti je zcela vysušit, takže jsem je zbavila vymačkáním přebytečné vody a došla se obléci. Měla jsem na sobě dlouhou černou sukni společně s bílou tunikou. Ve svém vlastnictví jsem neměla veliké množství šatstva, tudíž jsem neměla z čeho vybírat. Mokré vlasy jsem zapletla do dlouhého copu.
Matka před mým odchodem za pánem již usnula a já ji jen přikryla dekou a políbila do vlasů.
Chodbami jsem kráčela po tmě za celý svůj život jsem je znala již velmi dobře. Zastavila jsem se u dveří Jordricka a zhluboka se nadechla než jsem zaklepala.
 
Lena Neimi - 11. ledna 2020 19:12
lena2839.jpg
Zábava začíná

Chvíli na Geriona koukám jako bych se přeslechla. To bylo mnohem jednodušší než jsem očekávala. Myslela jsem, že ho budu muset tak dvacet minut přesvědčovat proč chci jít sama, co vlastně chci dělat, proč to chci dělat... A ono vůbec nic.
"Moc děkuju, Gerione. Máš to u mě."
Rozběhnu se zpátky k Erie s úsměvem na tváři. Doufám, že dneska už se nic strašného nestane. Nechci žádné upíry, vlkodlaky, čarodějnice, démony a hlavně už žádnou smrt. Dneska už fakt ne. Zastavím se před Eriou a ta se do mě automaticky zavěsí.
"Vezmeme to tou nejpřímnější cestou, co budeme moct."
Pokývu hlavou a rozejdu se směrem k vesnici. Nemám moc potřebu cestou cokoliv říkat, spíš se snažím si nějak urovnat myšlenky z celého dne.
"Jsme tady."
Stojím na hranici lesa, mezi posledními stromy, které ohraničují pole přiléhající k vesnici.
"Tak co cítíš se na návštěvu místní putyky?"
 
Soudce - 11. ledna 2020 10:51
soudce9786.jpg

Večerní služba v Solgjoru
Ixin


Tvá trenérka se ušklíbla a odhalila bílé silné zuby, i když vypadala, jako naprosto obyčejná ženská stejně na tom bylo něco děsivého a nebezpečného.
"Ach tak, jiné plány.....no jistě....neměj obavu zítra ti to pěkně spočítám."
Významně se na tebe podívala a dopisy ti tam nechala, pak zamířila zase ven za svými povinnostmi.
Zbytek dne ubíhal rychle. Večeře se dovařila a tys jí mohla servírovat.
Co se dopisů týkalo, tak dva nesly pro tebe absolutně neznámou pečeť, takže jsi mohla pouze odhadovat, že by mohla být některé z jiných smeček, nebo někoho s kým tvůj pán spolupracuje. Na posledním dopisu, však byla pečeť, kterou jsi už znala z minulosti....je to pečeť smečky Montserratů, kteří s tvým pánem už nějakou dobu komunikují a jednají o navázání bližších vztahů.
Když jsi přinesla pánovi večeři seděl u svého velkého vyřezávaného stolu, za jídlo ti slušně poděkoval a poklidně se najedl. Dnes u večeře neměl nějak moc povídavou, ani do sebe nenalil mnoho medoviny, nebo vína, vše spíše střídmě.
Jakmile jsi mu večer předložila po jídle dopisy, nad sklenkou medoviny si prohlédl jejich pečetě.
"Ach...takž už napsali......hmmmm další nepříjatelná nabídka předpokládám......a tady bude zase nějaká výhružka."
Mumlal a bručel si Jordrick pro sebe, když procházel dopisy, jak se zdá jediný předpoklad přívětivého čtení bude asi od Montserratů.
"No ale čtení nechme až na zítra."
Rozhodl nakonec tvůj pán a zvedl se od stolu.
"Budu tě očekávat ve své ložnici Ixin. Uvidíme se, až budeš mít za sebou zbytek povinností."
Vlídně se na tebe usmál. Nemůžeš říci, že by jeho úsměv nebyl hezký a lákavý a pak se odebral i s dopisy k sobě.

Chatrč za Reindorfem
Artemis


"Moudrý možná ale mrtvý."
Pokrčil rameny Sebastien ale pak se lehce usmál.
"Každý musí jednou umřít. Důležitý je jen to jestli si můžeme vybrat jak."
Pak na tebe slétl zkoumavým pohledem.
"Proč po tobě vlastně tak vehementně jdou?"
Optal se naprosto přímo a bez nějaké zbytečné omáčky.
"Určitě za tím není jen to, že jsi upír."
Odtušil, to co bylo docela zjevné. Zaslechli jste mezitím, jak se dívka na lůžku zavrtěla a něco ze spánku zamumlala, ale neprobudila se.

Ve Svoresku
Nikolai


"Inu nevím jestli bych Uglor nazýval zrovna městem, spíše bych to označil, jako malé městečko, nebo větší vesnice, ale dejme tomu."
Kývl hobití obchodník a chvíli si tě prohlížel.
"Hmm hmm inu jsou zde tvrdá pravidla, to je pravda. Ale kde v dnešní době nejsou. Já platím cla i všechny nutné poplatky, takže si mne autority nevšímají, pokud nechtějí nějaké mé zboží odkoupit samozřejmě."
Usmál se zářivě a vychytrale. Pak se poškrábal na bradě a složil ruce na prsa. Prsty levé ruky si poklepával na pravé předloktí a přemýšlel.
"Inu a jakého typu je vaše poptávka? Disponuji širokým sortimentem zboží."
Nadhodil, přece jen je to obchodník, příležitost k možnému dobrému obchodu si utéct nenechá a když už jsi to zmínil, a nadhodil defakto možné jednání, tak se toho chytil.
 
Nikolai Gran - 26. prosince 2019 22:26
beznzvu5442.jpg

Smlouvání o odjezdu - Svoresk



Zdá se, že z chrámu za mnou nikdo nepokračoval dále. Snad jejich pravomoc skutečně spadá jen na půdu chrámu a místní vladař je sice kryje, ale na veřejnosti zachovává zdání pozitivní pro veřejnost. Nemohu sám sobě lhát, že mi divočeji buší srdce a musím potlačit lehký třes rukou. Spíš jen pro vlastní slabé schopnosti. Až se vrátím domů, budu s tím muset něco udělat. Téměř bych zapomenul, že ne všechny rozhovory jdou vyřešit slovně, zvlášť v rámci náboženství. Teď jen sehnat odvoz z tohoto města.

Vícero stráží. Zdá se, že těm dvěma se podařilo odtud dostat pryč, jinak by to už bylo rozhlášeno po městě. A pokud se dostali za brány města, už by neměli mít problém se dostat do bezpečí. zhodnotím zvýšený počet stráží sám pro sebe.
Natrefím na jednoho zrzavého obchodníka "se vším", jak sám sebe označil.
,,Obojím ráčím být. Poutník, hledající doprovod do města Uglor. A obchod jako takový....řekněme, že zdejší prostředí není úplně vhodné pro moji poptávku. Proto chci cestovat dál, není potřeba dráždit místní autority." vysvětlím svůj záměr. Nechci šířit cílovou destinaci mé cesty. Každý správný poutník a obchodník přeci putuje z města do města. A navíc, obchodníci za zlatku poví kdejakou informaci. Tím nejsou ovšem zlí. Jen jsou pro ně informace komodita, jako každá jiná. A čím méně toho bude vědět, tím lépe. Snažím se volit slova tak, abych z obchodníka vytáhl trochu jeho názoru na místní poměry, zejména jeho názor na místní vedení města.

 
Artemis Lantes Erlic - 18. prosince 2019 16:10
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Po večeři za Reindorfem


„ Teď už budeš mít jiné starosti než jen kde sehnat na jídlo nebo koho máš podříznout… Každopádně… nemusíš lovit kvůli potravě. Postačí i normální lidské jídlo. Zasytí tě, přežiješ na něm. Ale jednou za čas je potřeba se napít. Kvůli oběhu krve, kvůli barvě kůže a chladu v rukou.“
Když zmínil, že už něco takového slyšel, ale za jiné situace, těkl mi pohled po jeho těle až k jistým místům a pak jsem rychle těkla pohledem pryč s rudými tvářemi.
„ Do toho mi nic není.“
Pípla jsem tiše. To jak mi položil dlaň na rameno, vyvolalo podivné zachvění. Vzhledem k tomu, že je teď už stejný jako já, takže to musel cítit. Přesto jsem se na něj usmála, zadívala jsem se mu do očí a dlaň mu položila na tu jeho.
„ Moudrý to učitel.“
 
Ixin Reawes - 15. prosince 2019 19:39
girl40053617.jpg

Den jako každý jiný

Jordick, Katrina - Solgjor



Začínala jsem mít pocit, že jsem zde jen pro jeho pobavení, dle jeho veselého výrazu.
,,Děkuji za vyzrazení tajemství, ale sleduji, že vás více baví mě provokovat a sledovat moji reakci než-li by se jednalo opravdu jen o klidné vyzrazení tajemství." ušklíbla jsem se taktéž pobaveně. Na další slova jsem se jen lehce uklonila a sledovala jeho vzdalující se siluetu.
Započala další práce a po pravdě jsem neměla ani čas extra přemýšlet. Musela jsem pouze vymyslet to, kde najdu Katarinu, ať s ní zruším dnešní trénink. Stále jsem se mohla vymluvit na to, že mám starost o pánovo zdraví, ale ztuhlá záda byla jen malou, leč pravdivou výmluvou na to být v jeho přítomnosti.
Poslední zastávkou před večeří byla prádelna, kde jsem i potkala svoji trenérku. Její nálada byla jako vždy dost kousavá a já sama pobaveně pozvedla koutek rtů k úsměvu.
,,Obávám se, že dnes budu muset tvůj trénink vynechat. Nerada bych nechala tvého i mého pána čekat. Dnešní večer jsou již jiné plány." dopisy jsem stihla zahlédnout pouze dva, ale lehce jsem přivřela oči.
,,Dopisy mu mohu večer odnést po večeři. Vím, že během večeře je čte nerad." většinou dopisy nosila má matka jakožto starší žena, která dle jejich slov nebyla zvědavá, ale to se o mě říci nedalo. Pokud přišli dopisy s rozdílnou pečetí něco se dělo a já chtěla vědět co.
,,Věřím, že mí dáš o to více zítra do těla, když dnes nemůžu, že?" pozvedla jsem koutek rtů k úsměvu než jsem zaslechla cinkání z kuchyně. Bylo již na čase jít připravit hostinu.
 
Soudce - 06. prosince 2019 09:49
soudce9786.jpg

Pánovi k službám v Solgjoru
Ixin


Jordrick spokojeně pokývl hlavou a slétl k tobě zpátky očima.
"Ano je to náročný trenér, jen co je pravda, ale v minulosti nebylo mnoho obyčejných smrtelníků, které by se rozhodla učit tomu, co zná."
Odhalil ti drobné tajemství a pozoroval tvou reakci, kterou se očividně dobře bavil.
"Dobrá, děkuji Ixin, to bude v tuto chvíli vše."
Propustil tě k tvým dalším povinnostem, zamířil v županu ke dveřím své pracovny.
"Naviděnou večer."
Věnoval ti ještě jeden úsměv, než zmizel za dveřmi.
Nyní tě čekalo dost práce s úklidem pokoje, ať co se vody a kádě týkalo, tak špinavého oblečení a dalších věcí. Matka nejspíše už vařila večeři, aby měl pán ještě, co sníst. Když jsi uklízela čas běžel mnohem rychleji, práce ti šla hezky od ruky a své povinnosti jsi plnila pečlivě, jako vždy. Když jsi nesla koš s prádlem dolů, abys ho dala k ostatnímu šatstvu k vyprání, potkala jsi dole Katrinu, která právě vešla do domu, oděna ve své lehké zbroji místní stráže. Nebo spíše ochranky pána, jak by to nazvali vesničané a položila na stolek pánovi zapečetěný dopis. Ležely tam už dva další, pokud jsi trošku nakukovala bylo vidět, že každý nese jinou pečeť. Když si tě všimla lehce se ušklíbla.
"Přijdeš si dnes v obvyklý čas pro další nářez děvče?"
Odhalila lehce zaostřené zuby. Ráda tě popichovala a špičkovala se. Vlastně se nedá říci, že by s tebou někdy jednala nějak extra vřele, spíše po tobě vždy štěkala i v případě, že ti projevila, nějaké uznání. Hold vlčice se pozná.
Po setkání s Katrinou se přiblížila večere a pak už čas ubíhal pouze do tvého dalšího setkání s Jordrickem.


Po večeři za Reindorfem
Artemis


"Asi jsem talent od přírody, nebo to dělaj prostě všechny ty sračky, co mám teď na krku."
Ušklíbl se Sebastien. Slétl k tobě z postele očima a pobaveně zvedl koutky.
"Tak tohle jsem už párkrát slyšel, ale za jiné situace."
Zasmál se nad poznámkou o své velikosti. Po chvíli si dlouze povzdechl a protáhl si krk.
"Hmmm to je hezké ale ojebali mě o prachy takže to na věci nic nemění....a co se týká toho výbuchu a tak....asi se chtěli zbavit svědků a tebe trošku neutralizovat, aby tě mohli zajmout, nebo dorazit podle toho, jak jsi pro ně důležitá....."
Pokrčil rameny, jako by na tom vlastně nezáleželo. Nad poznámkou o tom, co ho s tebou čeká se uchechtl.
"Neřekl bych, že jinde mě čeká něco lepšího."
Znovu k tobě zvedl pohled a podobně, jako ty jemu před chvílí ti sevře lehce rameno.
"Teď je důležitý si odpočinout. Zítra budeme moudřejší.....a nebo mrtví, jak říkával můj učitel."
Zasmál se, ta jeho věčná veselost i když jste neřešili nic optimistického, byla docela nakažlivá.
 
Artemis Lantes Erlic - 28. listopadu 2019 09:43
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Kdesi za Reindorfem


„ Vážně mě dost překvapuje, že to zvládáš tak dobře… zvláštní.“
Promluvila jsem trochu zamyšleně a pozorovala jsem plameny ohně. Přesto jsem se občas koutkem oka podívala jeho směrem a směrem k dívce. To, jak mu čouhaly nohy z postele bylo při nejmenším úsměvné.
„ Myslela jsem, že jsi menší, když jsem tě tam viděla v hospodě.“
Uchechtla jsem se a mírně zavrtěla hlavou. Když se na mě zadíval, zachvěla jsem se a zadívala se raději do ohně.
„ Víceméně si splnil, co po tobě chtěli, i když ti to neřekli narovinu. Vyzradil si mě a oni mají jistotu, kdo jsem. Možná ne z jakého rodu, ale teď už vědí, co jsem zač.“
Povzdechla jsem si, zvedla jsem se ze židle a došla až k němu, usadila jsem se na okraji jeho lůžka, zahleděla se do jeho očí.
„ Nechápu, proč jsem neviděla to, že na mě zaútočíš. Ale zjevně po mě jde někdo, kdo se mě chce buď hodně dobře zbavit a nebo mě zajmout. Protože ani ta bomba by mě nezabila. Ale tebe mohla…“
Dívala jsem se na něj. Nakonec jsem mu položila opatrně ruku na rameno.
„ Nečeká tě semnou nic dobrého…“
Složila jsem ruce na klíně a zavřela jsem oči.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.087656021118164 sekund

na začátek stránky