Chatrč za Reindorfem

Překvapeně jsem vydechla, když jsem přistála na lůžku a popravdě studem jsem zčervenala, nejvíc po tom, co mě políbil. Po všech těch letech, to bylo… příjemné.
Zůstala jsem ležet na lůžku, jen jsem si stáhla víc košili, aby nebylo vidět víc… víc než… zatraceně…
Nemůže… nemůže mi přece pomotat hlavu…
Proběhlo mi myšlenkami, přesto jsem jako bez sebe sjela rukou ke svým rtům, zahleděná někam neznámo kam do stropu, jako bych snad viděla až k nebesům.
„ Mám strach… Mám… bojím se, že už nikdy neuvidím svého syna… že strávím čas, který mi byl dán tím, že ho budu hledat, ale…že už ho neuvidím.“
Ruka mi od rtů sjela k podbříšku. Schoulila jsem se na lůžku do klubka a jen těžko zadržela slzy.
„ Nebojím se smrti, jednou jsem to už zažila… bojím se toho, že všechno bude zbytečné.“

Chatrč za Reindorfem
Artemis

Když se najednou objevila za ním a objala ho okolo krku, cítila jsi, jak trošku ztuhl ale pak se usmál.
"Neboj se já nikdy nezapomínám."
Odpověděl přátelsky a pak tě chytl za ruce okolo svého krku a než ses nadála prudce se předklonil a přehodil si tě přes záda, přistála jsi však měkkce s žuchnitím na zádech na posteli. Sebastien, který se nyní tyčil na tebou se s úsměvem sehnul a lehce rošťácky tě políbil na rty.
"Život ti nechám zatím si vezmu místo toho polibek."
Zašklebil se provokativně, jako správný rošťák a pak se posadil na rozvrzanou židli.
"A abych se vrátil k původnímu tématu, to že jsi mocná, neznamená, že nemáš z ničeho strach."
Upozornil mírně a zadíval se někam za tebe.
"Každý má svůj strach."
Řekl to spíše pro sebe.

Vlčí nabídka v Solgjoru
Ixin

"Jen trošku."
Pozlobil tě a sledoval jak ses vína napila jen trošku. Bylo však vidět, že také vnímá každý a sebemenší projev tvého těla a tvých emocí. Když jsi obrátila kartu a začala se ptát ty lehce přikývl a přitom tě bedlivě pozoroval. S odpovědí si dal na čas. Pak se usmál.
"Inu proč?"
Zopakoval a přejel ti palcem po tváři.
"Asi proto, že si myslím, že si to zasloužíš a že bych byl rád, kdybys mi zůstala na blízko."
Jeho výraz ještě více změkl. Cítila jsi z něj sálat cit a jemnost. Než jsi se nadála, tak se Jordrick naklonil k tobě blíž a dlouze a sladce tě políbil na rty. Až když je po chvíli znovu odlepil od těch tvých zadíval se ti do očí.
"Nechci abys byla jen poddanou Ixin. Chci abys byla opravdu svobodná, jako vlk. Už je to dlouho, co jsem sám....příliš dlouho a je to dlouho, co jsem poznal někoho, jako jsi ty. Stačí to, jako důvod?"
Otázal se a dál zkoumavě pozoroval tvé oči.

Chatrč za Reindorfem

„ Tvůj úsměv je krásný, ale… pokud by to vidělo to děvče, mohli bychom mít potíže.“
Stála jsem u ohně a hřála jsem se. Vždycky jsem měla ráda teplo, slunce. Tolik mi chybí…
Když se zvedl a odešel, zachvěla jsem se a znovu jsem se zadívala do plamenů. Dívala jsem se, jak si pohrávaly plameny se dřevem, které praskalo.
Vrátil se a přihodil něco do ohně.
„ Děkuju.“
Pousmála jsme se a sledovala ho až k oknu.
„ Kdo ví. Možná ztratili stopu, ale .. nespoléhala bych na to.“
Povzdechla jsem si. Když se na mě podíval, sklopila jsem pohled.
„ Spala jsem než jsi přišel. A docela dlouho. A ne.. nebojím se… pořád jsem …“
Odmlčela jsem se a prudce nejrychleji jak jsem dokázala, jsem se přesunula za něj a objala jsem ho kolem krku, tak že jsem měla hlavu vedle jeho ucha.
„ Já mám trochu delší zkušeností s vlastní mocí.“
Zašeptala jsem tiše.
„ Nezapomeň, že jsem ti život dala… neber mi ho prosím.“
Šeptla jsem. Pomalu jsem ho pustila a ustoupila jsem od něj.

Tajné přání vyzrazeno

Solgjor
Jordrick

Stále jsem byla zmatena a cítila jak se uvnitř mého těla směšují veškeré emoce. Na okamžik vypadal snad i roztomile, ale přesto s jeho hlasem, postavou a pohledem jsem měla respekt a autoritu.
,,To vysvětluje proč jsem ještě na živu. Jen ne každý snese pravdu a názor jiných.“ pronesla jsem potichu s lehkým úsměvem a stále s lehce červenými tvářemi.
Emm..Připijeme si?
Já nechtěla pít, ale jeho slovo bylo rozkaz. Nalila jsem tedy dva poháry. Jeho byl naplněn klasicky a ve svém jsem měla opravdu jen symbolicky na přípitek. Víno jsem měla ráda, ale ne nyní. Stále jsem vlastně byla v práci.
,,Začínám mít pocit, že se opravdu dobře bavíte mou zvědavostí.“ Uculila jsem se pobaveně u přípitku a sama upila jen dva menší doušky a pohár složila do klína společně se svýma rukama. Trhla jsem s sebou při jeho doteku, ale neodvážila jsem se uhnout. Sama jsem hleděla do jeho očí, ale mé byly lehce rozechvělé. Hluboko uvnitř jsem cítila snad i malý strach, aniž bych věděla z čeho. Není to jen hra, nebo není tohle všechno pouhým snem? Zkousla jsem si spodní ret když jeho ruka sjela po mé tváři ke krku. Bylo těžké se udržet a neutéct pryč. Viděla jsem v jeho očích ještě větší pokušení pro mě samotnou a to bylo nebezpečné. Jeho dotek hřál, ano i od jiných vlků dotek hřál, ale v tomto bylo mnohem více, alespoň já to tak vnímala.
Neměla jsem vhodná slova, ať mohu reagovat na jeho první část a druhá donutila mé srdce na okamžik přestat bít. Na chvilku jsem přestala dýchat a jen dál hleděla do jeho očí. Myslel to vážně jeho pohled byl upřímný a stále laskavý. Na sucho jsem polkla a sklopila pohled ke svému poháru s posledním douškem vína.
,,Vím, že není cesta zpět. Přemýšlím nad tím celý svůj život. Jo můj ročník je v porovnáním s vaším opravdu, jako kdybych byla nějaké štěně, ale prozatím jsem nenašla nic co by ten sen změnilo. Tak to jste asi viděl sám, když to bylo tolik vidět, že se prozatím nepovedlo nikomu to změnit.“ Pronesla jsem nakonec s lehkým úsměvem. Zaklonila jsem hlavu a zavřela oči, ať se mohu zhluboka nadechnout a uklidnit své splašené srdce.
,,Mohu se zeptat teď pro změnu já? … Proč jste se tak rozhodl? Přeci to nebude jen tím, že mi chcete splnit mé přání. Bylo by to hezké, ale takovéto odůvodnění není pro někoho na mém místě. Jsem vaše služebná a i když se svými poddanými máte vlídný vztah, plnit přání někomu jen tak…“ pokrčila jsem rameny a opět si skousla lehce svůj ret. Nebyla jsem schopná říci, že to co mi nabízí není běžné splnění přání, jako jen že si přeji, ať mi někdo podá pohár, nebo něco podobného. Jednalo se o mé nejhlubší přání a o přání, které jsem skrývala, i když očividně ne moc dobře. K plnění nejtajnějších přání je zapotřebí nějaký vztah a i když jeho dotek byl velmi příjemný nevěděla jsem zda byl takto určen jen pro mě nebo pro každého než jej promění na součást své smečky.
,,Omlouvám se.. jen i za celou tu dobu co je to mým snem jsem se nikdy nepřipravila na to jak mám reagovat.“ Pousmála jsem se nevinně. Tváře jsem měla červené a cítila jsem jak se mi chvějí ruce. Nevěděla jsem zda se smát, plakat a nebo mu skočit radostí kolem krku. Sice to poslední bylo lákavé ve více směrech, ale z toho všeho zase nejvíce nevhodné.

Chatrč za Reindorfem
Artemis

Posadil se a zubatě se na tebe usmál.
"Proč? Nelíbí se ti snad?"
Zakřenil se, jako malý kluk a povytáhl povzbudivě obočí.
"Zkusím s tím, něco udělat."
Vyhoupl se z postele na nohy a prošel celou místnost, pak vyšel na chvíli i ven a donesl zbytky naštípaného dřeva, které přiložil do krbu.
"Na dnešek to snad bude dostačující."
Koukl na ležící dívku.
"No uvidíme, co nám zítřek přinese."
Pronesl nakonec a vyhlédl z okna.
"Vypadá to, že pronásledování v noci nakonec vzdali, alespoň prozatím."
Oči mu padly zpátky na tebe.
"Jdi se prospat dohlídnu na nás, teď bych stejně neusnul. Teda pokud se nebojíš, že tě ve spánku budu chtít podřezat."
Zacukal mu pobaveně koutek.

Vesnice Gwendil v hostinci
Lena

Hostinský na vás starostlivě pohlédl.
"Cestovat za obchodem a v noci? To je dost nebezpečné slečno. I obchodní karavany u nás raději zůstávají přes noc. Ale jak myslíte, doufám, že budete mít klidnou cestu."
Potřásl hlavou.
"Ještě něčím mohu posloužit?"
Ubezpečil se jestli ještě něco nepotřebujete a pak šel zase obsluhovat další zákazníky.
"I tobě."
Usmála se a začala jíst a přikusovat chleba. Guláš byl hutný, dobře okořeněný s kousky hezky naporcovaného masa. Už dlouho jsi tak kvalitní guláš neměla. Nejspíše si tu zakládal hostinský na dobré kuchyni a neměl potřebu své zákazníky šidit. A v misce ho bylo tolik, že se člověk doslova nacpal, ne jen najedl.
"Ymmm...nevidím sedím k němu zády, ale i kdyby ne....tak ne nemám. Třeba je to jen zvědavý pocestný, tak jako my."
Nadhodila Eria a dál spokojeně dojídala svůj guláš.
"Mmmm je výborný."
S úsměvem si pochvalovala. Bard už zase vyhrával jednu z veselejších písniček, tentokrát k tancovačce. Netrvalo to dlouho a banda trpaslíků hopsala okolo stolu, jako bujará soukromá párty a dokonce k vašemu stolu se nachomýtlo několik mladíků se skromnými úsměvy a nabízelo ruku.
"Zatančíte si krásné slečny?"
Ptali se s naději v hlase. Eria pohlédla tázavě na tebe.

Tajemné překvapení v Solgjoru
Ixin

Jordrick se usmál a posadil se do tureckého sedu vedle tebe, tak aby byl natočen k tobě a viděl ti do očí.
"Jenom trošku."
Usmál se nevinně skoro až klukovsky. Stále z něj však vyzařovala ona důstojnost a šarm jemu vlastní.
"A to je dobře? Mám rád upřímné osoby."
Naklonil zkoumavě hlavu na stranu a pozoroval tě.
"Dobrá připijeme si."
Kývl a počkal až naliješ dvě číše a vrátíš se posadit se zpátky k němu. Pak číši přijal a pozvedl jí proti tvé k přípitku.
"Inu tedy na příjemný večer a překvapení?"
Usmál se a pak se napil a po pár doušcích odložil číši na vyřezávaný noční stolek. O okamžik později tě pohladil po tváři a jeho oči změkly. Charismatická tvář se stala lákavou a poddajnou. Konečky prstů přejely přes tvou lícní kost až k bradě a pak ke krku, ze kterého ti odhrnul přilepené vlasy. Jeho oči se vpíjely do tvých a pod jeho dotykem tě hřejivě šimrala kůže.
"Říkal jsem ti, že nic není nemožné Ixin a to je pravdou. To překvapení je, že ti chci splnit tvé dlouhodobé přání. Je až moc dobře vidno, po čem toužíš."
Usmál se a dál se na tebe laskavě díval.
"Chceš se stát vlkem? Nabízím ti možnost být plně jednou z nás. Ale pozor, jakmile se rozhodneš už není cesty zpět. Takže si to dobře rozmysli. To je mé překvapení."
Pravil laskavě a díval se bedlivě na tebe, jak zareaguješ.

Konečně večeře

„No, že by ti to na té hranici kdovíjak slušelo, to teda fakt ne, takže se nedivím, že ti to nebylo zrovna příjemné. Já dělám atrakci tak možná s mečem v ruce a obličejem od krve, což spíše lidi odhání, než přitahuje. Mám výhodu.“
Spokojeně si přihnu opět piva z korbelu, už tam skoro žádné není, takže ho jen klidně dopiju a nechám si rovnou hostinským přinést další, když před nás postaví lahodně vonící guláš i křupavým chlebem.
„My se obejdeme bez pokoje, nemáme v plánu se tu zdržovat přes noc. To víte. Všichni teď na všechno hrozně spěchají, takže potřebujeme ujet, co největší vzdálenost k dalšímu městu. Zákazníci nikdy nespí, mám občas takový pocit. Být obchodník na cestách je náročná práce.“ Prohodím s odzbrojitelným úsměvem, že by mi většina chlapů sežrala každé slovo a vlastně by ani nevěděli, co jsem řekla. Byla by hloupost hned prvnímu člověku říkat, že za vesnicí u jezera kempuje celá skupina lovců.

„Dobrou chuť.“ Usměju se na Eriu a pustím se do guláše, dokud je teplý. Nahnu se trochu blíž k Erii. „Vidíš toho zahaleného muže? Co jako by se díval na nás a přitom asi ne. Nemáš nějaké kouzlo, co by odhadlo, co je zač?“

Chatrč za Reindorfem

„ Žádná krev nebledne… jen se špatně sundavá z oblečení…“
Ušklíbla jsem se na něj, když promluvil o modré krvi. Stejně jako jeho dovětek s matkou mě pomalu rozesmál.
„ Na ten zubatý úsměv si budeš muset dávat pozor.“
Uchechtla jsem se a zadívala jsem se na tu dívku. Zvedla jsem se z postele a došla jsem k ní, abych, prohlédla její stav.
„ Nic takového sis nezasloužila.“
Povzdechla jsem si tiše a téměř mateřsky jsem ji pohladila po vlasech. Pořádně jsem ji zachumlala a sama jsem si promnula studené ruce.
„ Je zima.“
Vydechla jsem trochu zamračeně a došla jsem k ohni. Zase tolik toho tady na přikládání nebylo, takže jsem s tím nic ani nedělala, jen jsem k ohni natáhla ruce.
„ Ten dar, který jsem ti dala, je zároveň i prokletí. Časem pochopíš sám, že to není až tak krásné, jak to vypadá. Ale dostal si druhou šanci… Tu nemá každý.“
Slétla jsem pohledem k Sebastienovi.
„ Myslím, že už se na své panství nevrátím. Jestli tam nějaká rodina, která mi sloužila ještě žije, pravděpodobně už si na mne ani nevzpomíná. A já ani nevím, jak bych se tam měla vrátit… těžko asi přijdu a udělám: Tadááá tady mě máte…“
Zavrtěla jsem hlavou.
„ Bez svého manžela a syna jsem nic.“

Večerní překvapení
Solgjord
Jordrick

Poznala jsem, že se ke mě chce otočit, či alespoň vzhlédnout, ale jeho aktuální pozice mu to neumožňovala. Lehce jsem se pousmála, ale přesto přivřela naštvaně oči. Věděla jsem, že se baví mou zvědavostí.
Ticho které následovalo po mé otázce bylo dlouhé. Sama jsem si nebyla jistá zda mě slyšel, nebo zda se nejedná o další zkoušku mé zvědavosti.

Neuvědomovala jsem si ani jak blízko jsem k jeho tělu a především, že z jeho slov jsem i přestala masírovat. Nebyla jsem si jistá zda se mu zvládnu dívat do očí, ale pomalu jsem se posadila vedle nej a sedla si na své paty. Ruce jsem složila do klína a sledovala jej.
,,Ta zpověď byla součástí plánu na překvapení?” zeptala jsem se klidně.
,,Možná je příhodnější mluvit tváří v tvář, ale není to úplně tak jednoduché. Předtím jste, alespoň neviděl mou zvědavost přímo.” pousmala jsem se.
,,Chcete ještě donest něco k pití?” přeci jen na stole měl karafu s vodou a alespoň mě dost vyslo v krku. Ano koupala jsem jeho tělo, ale takto to bylo jiné. Jeho svaly ještě před pár okamžiky hřály mé tělo a nyní cítím na své tváři jeho pohled. Seděla jsem na jeho posteli s nasáklou košilí od oleje a vyčkávala na jeho další přání, či na vyzrazení překvapeni.

Chatrč za Reindorfem
Artemis

"Blázníš? Za to by mi ani nemuseli platit byla to hrozná čůza."
Ušklíbl se Sebastien s naprostým klidem a jistou mírou pobavení v hlase. Pak si odfrkl a úkosem na tebe slétl očima.
"Jednou modrá krev, vždy modrá krev, ta nebledne. Věř mi něco málo vo tom vím."
Znovu se zasmál a odhalil zuby.
"Hah, dobrý vědět, na čem jsem, no každopádně, věci jsou jaký jsou a už se nezmění."
Mrkl na tebe a pak se zhluboka nadechl.
"Stejně jsem už potřeboval změnit tu nudnou rutinu."
Pokrčil pobaveně rameny a podrbal se na nose.
"Třeba se na svý panství jednou vrátíš a budeš tou nejmocnější upírkou na světe."
Povytáhl laškovně obočí. Znělo to pohádkově ale pronášel to až s úsměvnou vážností.

Ve Svoresku za obchodem
Nikolai

Hobit mírně nespokojeně mlasknul.
"Jistěže je pravá, si myslíš, že bych zákazníky tahal za fusekli? Bych moc nevydělal."
Zatvářil se dotčeně a trošku pobouřeně zároveň. Dlouze si v povzdechl a přelétl tě vševědoucím pohledem.
"No jo vy lidé, věčně nevěřící ničemu, co nemáte hned v prackách."
Vyhoupl se do vozu, zmizel za plachtou a chvíli se tam něčím přehraboval, než se objevil zpátky s malou krabičkou v ruce. Měla zhruba deset čísel maximálně na každou stranu a po celém jejím vnějšku byly vidět rytiny ve tvaru listů, stromů občasně přecházející v prazvláštní písmena. Dřevo bylo tmavé, matně lesklé a krásné. Měsíční svit se na něm krásně vybarvoval a jakoby zabíhal do rytin a oživoval je.
"Já nikdy nekecám."
Pronesl důležitě a viděl jsi, jak jeho hbité prsty se začaly pohybovat po všech stranách krabičky a dotýkat se na určitých místech.....ne tu bleskovou kombinaci sis nebyl schopen zapamatovat, musel to mít už v ruce. Tiché cvak provázelo otevření krabičky. Skoro s posvátnou úctou jí otevřel a tobě se naskytl pohled krásnou sytě fialovou květinu, která byla vytvarována do podoby lilie, jako jsi nikdy neviděl, byla více, členitá s více listy a ještě temnějšími pestíky. Detaily, které byly na broži vyvedeny byly neuvěřitelné. Stonek pak přecházel do zákrutu, který tvořil jehlici pro upevnění brože na oděv, samozřejmě zde bylo nachystané i doplňovací kulaté zakončení, aby se majitel nebodl. Pulčík mluvil pravdu, dřevo, ze kterého byla krabička, ani kov, ze kterého byla brož jsi nepoznával. Samotný stonek byl spíše do černa, než temně fialova. Byl to úchvatný pohled a věřil bys, že by mohla být i magická, jak to je otázka, chtělo by to bližší zkoumání a trochu času.
"Mmm tak co?"
Povytáhl tázavě pulčík obočí ve spokojeném úsměvu.

Vesnice Gwendil v hostinci
Lena

"Dobře dobře, takže dvakrát gulášek, to nebude problém, správně? Chleba k němu je samozřejmostí."
Usmál se a ujistil se, že Eria souhlasí a když kývla znovu se spokojeně usmál. Eria se tvé poznámce zahihňala a vzala do obou rukou svůj korbel a začala ho do sebe obracet. Když ho znovu položila spokojeně vydechla.
"Baaahhhh......to mi povídej, já taky nerada dělám hlavní atrakci na hranici."
Zamumlala, dobrá půlka korbelu, byla pryč.
Muž, kterému jsi pokynula nehnul ani brvou ale jsi si jistá, že si vás všímal. Bard mezitím tiše zpíval hrdinný epos o skupině neohrožených dobrodruhů, kteří se jali vysvobodit spanilé panny ze spárů krvelačných skřetů, kteří je chtěli zneuctít a obětovat svým barbarským bohům.
"Mmm těžko říct, ale řekla bych, že stejně jako já i vy problémy přitahujete."
Usmála se spokojeně. Mezitím se zábava dál rozjížděla, hostinský přinesl dvě misky s horkým krásně vonícím gulášem, ve kterém plavaly kusy masa a cibule a taky několik skýv chleba.
"Pokoj vám vám také nechat připravit spanilé dámy?"
Otázal se nevinně a stále s úsměvem na rtech.

Večerní služba v Solgjoru
Ixin

Cítila, jsi jak se pod tebou zavlnily jeho svaly a také, že k tobě zvedl oči, ač tě nemohl vidět, aniž by otočil více hlavu dozadu. Zahlédla jsi na jeho tváři další pobavený a spokojený úsmev.
"Protože jsem usoudil, že je to na to správný čas."
Odpověděl ti tajemně a s naprostým klidem v hlase. Očividně to bavilo napínat tvou zvědavost, nebo už jen to jí vzbuzovat.
Když jsi položila svou otázku a tvé ruce se na jeho zádech nakonec zastavily, nastal okamžik napínavého ticha, nebylo to ale takové to trapné ticho, které by se dalo krájet, spíše to bylo ticho plné očekávání a okamžik před těmi správně vyřčenými slovy.
"Vlastně jen k tomu, abych si něco potvrdil."
Odpověděl stále přívětivě.
"Pokud masáž skončila, byl bych raději, kdybych se s tebou mohl bavit z očí do očí, bylo by to asi.....příhodnější. Navíc čeká tě přece jen ještě to překvapení."
Popíchl opět tvou zvědavost a vyčkal, jak na to zareaguješ. Nehýbal se a přijímal tvou blízkost, jako by to byla samozřejmost a pořád tak hřál....ne jako konejšivá ruka tvé matky, nebo někoho ze sousedů při přátelském podání, ale spíše, jako příjemně hřející kamna, která nechají roztát zkřehlé tělo po příchodu z venkovního mrazu.

Svlažení vyprahlého hrdla

Převezmu od hostinského svůj korbel piva a rovnou se napiju. "A víte co? Doneste mi porci guláše, jestli zrovna máte. Trochu těch mincí utratit musíme, že? A aspoň si zlepšíme náladu. Díky."
Olíznu si spokojeně rty od pěny piva.
"Možná to vypadá, že jsem opilec, ale ani nevíš, jak jsem tohle po dnešku potřebovala. Čarodějnice, démoni, krev, smrt. Jsem sice lovkyně kdoví jaké verbeže, ale takhle šílený den jsem teda ještě neměla."

Znovu přesunu svoji pozornost k zahalenému muži. Nenápadně mu pokynu korbelem na zdraví a znovu upiju. Pokud nás sledoval, tak si mého pohybu všimnout a aspoň bude vědět, že o něm moc dobře vím.

Pak už další muž začne hrát na loutnu a zpěvavým hlasem pronáší naučené verše. Úsměv na rtech se mě drží jako klíště. Skvělé završení dne.
"Tak co myslíš. Jak dlouho nám ten klid vydrží. Já sázím na tak maximálně půl dne a potom hned potkáme bandu krvelačných upírů, nebo něco podobného."