Andor.cz - Dračí doupě online

Chatrč za Reindorfem
Artemis

"Blázníš? Za to by mi ani nemuseli platit byla to hrozná čůza."
Ušklíbl se Sebastien s naprostým klidem a jistou mírou pobavení v hlase. Pak si odfrkl a úkosem na tebe slétl očima.
"Jednou modrá krev, vždy modrá krev, ta nebledne. Věř mi něco málo vo tom vím."
Znovu se zasmál a odhalil zuby.
"Hah, dobrý vědět, na čem jsem, no každopádně, věci jsou jaký jsou a už se nezmění."
Mrkl na tebe a pak se zhluboka nadechl.
"Stejně jsem už potřeboval změnit tu nudnou rutinu."
Pokrčil pobaveně rameny a podrbal se na nose.
"Třeba se na svý panství jednou vrátíš a budeš tou nejmocnější upírkou na světe."
Povytáhl laškovně obočí. Znělo to pohádkově ale pronášel to až s úsměvnou vážností.

Ve Svoresku za obchodem
Nikolai

Hobit mírně nespokojeně mlasknul.
"Jistěže je pravá, si myslíš, že bych zákazníky tahal za fusekli? Bych moc nevydělal."
Zatvářil se dotčeně a trošku pobouřeně zároveň. Dlouze si v povzdechl a přelétl tě vševědoucím pohledem.
"No jo vy lidé, věčně nevěřící ničemu, co nemáte hned v prackách."
Vyhoupl se do vozu, zmizel za plachtou a chvíli se tam něčím přehraboval, než se objevil zpátky s malou krabičkou v ruce. Měla zhruba deset čísel maximálně na každou stranu a po celém jejím vnějšku byly vidět rytiny ve tvaru listů, stromů občasně přecházející v prazvláštní písmena. Dřevo bylo tmavé, matně lesklé a krásné. Měsíční svit se na něm krásně vybarvoval a jakoby zabíhal do rytin a oživoval je.
"Já nikdy nekecám."
Pronesl důležitě a viděl jsi, jak jeho hbité prsty se začaly pohybovat po všech stranách krabičky a dotýkat se na určitých místech.....ne tu bleskovou kombinaci sis nebyl schopen zapamatovat, musel to mít už v ruce. Tiché cvak provázelo otevření krabičky. Skoro s posvátnou úctou jí otevřel a tobě se naskytl pohled krásnou sytě fialovou květinu, která byla vytvarována do podoby lilie, jako jsi nikdy neviděl, byla více, členitá s více listy a ještě temnějšími pestíky. Detaily, které byly na broži vyvedeny byly neuvěřitelné. Stonek pak přecházel do zákrutu, který tvořil jehlici pro upevnění brože na oděv, samozřejmě zde bylo nachystané i doplňovací kulaté zakončení, aby se majitel nebodl. Pulčík mluvil pravdu, dřevo, ze kterého byla krabička, ani kov, ze kterého byla brož jsi nepoznával. Samotný stonek byl spíše do černa, než temně fialova. Byl to úchvatný pohled a věřil bys, že by mohla být i magická, jak to je otázka, chtělo by to bližší zkoumání a trochu času.
"Mmm tak co?"
Povytáhl tázavě pulčík obočí ve spokojeném úsměvu.

Vesnice Gwendil v hostinci
Lena

"Dobře dobře, takže dvakrát gulášek, to nebude problém, správně? Chleba k němu je samozřejmostí."
Usmál se a ujistil se, že Eria souhlasí a když kývla znovu se spokojeně usmál. Eria se tvé poznámce zahihňala a vzala do obou rukou svůj korbel a začala ho do sebe obracet. Když ho znovu položila spokojeně vydechla.
"Baaahhhh......to mi povídej, já taky nerada dělám hlavní atrakci na hranici."
Zamumlala, dobrá půlka korbelu, byla pryč.
Muž, kterému jsi pokynula nehnul ani brvou ale jsi si jistá, že si vás všímal. Bard mezitím tiše zpíval hrdinný epos o skupině neohrožených dobrodruhů, kteří se jali vysvobodit spanilé panny ze spárů krvelačných skřetů, kteří je chtěli zneuctít a obětovat svým barbarským bohům.
"Mmm těžko říct, ale řekla bych, že stejně jako já i vy problémy přitahujete."
Usmála se spokojeně. Mezitím se zábava dál rozjížděla, hostinský přinesl dvě misky s horkým krásně vonícím gulášem, ve kterém plavaly kusy masa a cibule a taky několik skýv chleba.
"Pokoj vám vám také nechat připravit spanilé dámy?"
Otázal se nevinně a stále s úsměvem na rtech.

Večerní služba v Solgjoru
Ixin

Cítila, jsi jak se pod tebou zavlnily jeho svaly a také, že k tobě zvedl oči, ač tě nemohl vidět, aniž by otočil více hlavu dozadu. Zahlédla jsi na jeho tváři další pobavený a spokojený úsmev.
"Protože jsem usoudil, že je to na to správný čas."
Odpověděl ti tajemně a s naprostým klidem v hlase. Očividně to bavilo napínat tvou zvědavost, nebo už jen to jí vzbuzovat.
Když jsi položila svou otázku a tvé ruce se na jeho zádech nakonec zastavily, nastal okamžik napínavého ticha, nebylo to ale takové to trapné ticho, které by se dalo krájet, spíše to bylo ticho plné očekávání a okamžik před těmi správně vyřčenými slovy.
"Vlastně jen k tomu, abych si něco potvrdil."
Odpověděl stále přívětivě.
"Pokud masáž skončila, byl bych raději, kdybych se s tebou mohl bavit z očí do očí, bylo by to asi.....příhodnější. Navíc čeká tě přece jen ještě to překvapení."
Popíchl opět tvou zvědavost a vyčkal, jak na to zareaguješ. Nehýbal se a přijímal tvou blízkost, jako by to byla samozřejmost a pořád tak hřál....ne jako konejšivá ruka tvé matky, nebo někoho ze sousedů při přátelském podání, ale spíše, jako příjemně hřející kamna, která nechají roztát zkřehlé tělo po příchodu z venkovního mrazu.

Svlažení vyprahlého hrdla

Převezmu od hostinského svůj korbel piva a rovnou se napiju. "A víte co? Doneste mi porci guláše, jestli zrovna máte. Trochu těch mincí utratit musíme, že? A aspoň si zlepšíme náladu. Díky."
Olíznu si spokojeně rty od pěny piva.
"Možná to vypadá, že jsem opilec, ale ani nevíš, jak jsem tohle po dnešku potřebovala. Čarodějnice, démoni, krev, smrt. Jsem sice lovkyně kdoví jaké verbeže, ale takhle šílený den jsem teda ještě neměla."

Znovu přesunu svoji pozornost k zahalenému muži. Nenápadně mu pokynu korbelem na zdraví a znovu upiju. Pokud nás sledoval, tak si mého pohybu všimnout a aspoň bude vědět, že o něm moc dobře vím.

Pak už další muž začne hrát na loutnu a zpěvavým hlasem pronáší naučené verše. Úsměv na rtech se mě drží jako klíště. Skvělé završení dne.
"Tak co myslíš. Jak dlouho nám ten klid vydrží. Já sázím na tak maximálně půl dne a potom hned potkáme bandu krvelačných upírů, nebo něco podobného."

Svoresk - obchody s hobitem

,,I z takových příběhů lze někdy získat materiál, který hledám. Ale budu si dávat pozor, aby na to spíše řeč nepřišla." počastuji pulčíka uklidňujícím úsměvem. Poté se rozpovídá o nějakém artefaktu, který vlastní. Samotný popis by pro skutečného hledače pokladů znamenal určité lákadlo. Z mého pohledu se ale může rovněž jednat o bezpečnostní schránku pro obyčejné věci, o kterých nechceme, aby se vědělo. Milostná psaníčka a podobné věci. Někdy je schránka jen obyčejná schránka. Ale pro teď mi nezbývá než pokračovat v tomto divadle.

,,Brož elfí královny? To zní jako velká vzácnost. Pokud je pravá, nepřekvapilo by mne, že má magické vlastnosti. I když obvykle tyto bývají spíše estetického charakteru. Znáte to, když se objeví královna a světlo okolo ní září a vypadá nadpozemsky, jakýmsi zvláštním způsobem neuchopitelně? To bývá efekt těchto doplňků." vysvětlím obchodníkovi zasvěceně. Není na škodu nepřímo naznačit, že bych se mohl pohybovat i v rámci vyšších společenských kruhů.
,,Mohl byste mi ji ukázat?" zeptám se už věcnějším tónem, naznačujíc, že bychom se mohli posunout k té praktičtější části obchodu. Popravdě mne skutečně zajímá, zda disponuje takovýmto předmětem. Stejně jako fakt, že bych si ho v žádném případě nemohl dovolit, pokud je to přesně takový šperk, jak obchodník tvrdí.

Chatrč za Reindorfem

„ Hmmm vrahounská čest… hmmm…. Zabil bys i vlastní matku, kdyby ti za to zaplatili?“
Ušklíbla jsem se na něj pobaveně a pozorovala jsem jeho reakce na rodinu a tak. Úšklebek mi přišel do zvláštního úsměvu, odvrátila jsem pohled a zahleděla jsem se někam úplně mimo.
„ Třeba tě o to požádá někdo jiný, což se klidně stát může.“
Pokrčila jsem rameny a přetočila jsem se na břicho.
„ Ale… jakápak panička… už dávno jsem o všechno přišla. A ani nevím jestli jsem doma na svém panství vůbec vítána…“
Podívala jsem se na něj jen koutkem oka, než jsem se znovu zadívala někam neznámo kam.
„ Spíš mám vůbec štěstí, že jsem nějakého získala… Obvykle se přesně těmhle věcem snažím vyhýbat… Jen že ty si se ohrozil sám… a ještě si riskoval svůj život… Ale pravda je, že pokud by tě nezranili, nepřeměnila bych tě.“
Zavrtěla jsem hlavou.
„ Není to něco, co by stálo za to vyměnit za normální život.“

Večerní společnost

Solgjord
Jordrick

Užíval si masáž plnými doušky, alespoň tak mi to připadalo. Přesto, že mlčel jsem si byla jistá že mě poslouchá. Pokud by jej má slova nezajímala neptal by se na ně sám a bylo by mu jedno o čem bych hovořila. Tentokrát to bylo jiné. Cítila jsem s časem jak se jeho svaly uvolňují a jsou prohřáty pod mými prsty. Když jsem domluvila nastalo chvilku ticho a já si nervozně skousla ret, alespoň do okamžiku než se usmál. Jeho hlas vždy byl jistý a silný a tentokrát ke mě promlouval ještě hlouběji než jsem si chtěla připustit.
Věděla jsem, že má pravdu. Má matka by si přála, ať jdu za svými sny a i jsem věděla, že o ni vždy bude dobře postaráno. Nevěřila jsem sobě samotné. Uvnitř svého srdce jsem se stále bála co pokazím, proto jsem nebyla dost silná. Přesto jeho úsměv nyní byl ještě větší záhadou.
,,..Nikoliv nemožné.."
S jeho slovy jsem se lehce zachvěla jako kdyby mi přejel mráz po zádech. Věděla jsem po čem toužím, ale stále k tomu bylo příliš otázek. Byla bych na to vhodná stát se vlkem? Dovolil by to vůbec?
Byla jsem mu blíže a lehce se usmála během toho co mi představil svůj sen.
,,Myslím, že nejste sám kdo má takový sen. K vašemu snu bych se přiklonila i já, i když slovo člověka není tak důležité." poznamenala jsem mile a dál mu byla blízko a pokračovala v masáži než opět začal pokoušet mou zvědavost.
,,Překvapení pro mě a to z jakého důvodu?" zeptala jsem se trochu zaraženě a zůstala okamžik zvědavě bez pohybu jen ležet na jeho zádech s rukama pod svým hrudníkem. ,,Emm.. tedy, nevím čím bych si to měla zasloužit.. A zažínám se bát jestli mám skončit tu masáž a nebo ne.." pronesla jsem potichu stále v blízkosti jeho ucha než jsem se lehce zasmála a narovnala se. Mohl ještě cítit jak mé prsty již spíše hladí jeho záda než jsem jej párkrát přejela i nehty na uvolnění k závěru.
,,Mohu otázku pane?" zeptala jsem se trochu nejistě, když jsem stále obkročmo seděla na jeho zádech. ,,K čemu byla ta dnešní zpověď?"

Chatrč za Reindorfem
Artemis

"Chápu."
Odsouhlasil Sebastien a pak natočil hlavu k tobě, když jsi ho označila, jako člena rodiny. Pousmál se a pohlédl znovu na strop.
"To zní.....nezvykle."
Znělo v tom však něco spokojeného a příjemného. Nevyřčené radostné pocity, které možná ani sám neuměl pojmenovat.
"Hmmm to jo ale co vrahounská čest?"
Zacukaly mu koutky ale pak na tím zavrtěl hlavou.
"Ne myslím si, že to nehrozí, dvakrát pro stejný vošousty nedělám."
Odtušil až mu povyjely tesáky, které se zase záhy schovaly.
"Jo asi tak nějak. Hmm to se ti řekne, když s tím umíš zacházet."
Ušklíbl se Seb a zhluboka se nadechl.
"Jsi opravdu zvláštní panička Artemis."
Pousmál se znovu.
"A máš opravdu zvláštní způsoby, jak si získat nové přátele."
Nebylo to míněno, jako urážka spíše maximálně, jako popíchnutí.

Ve Svoresku
Nikolai

Pulčík se krátce zamyslel a pak se široce usmál.
"A víš, že vlastně ani ne? Von je na svojí přezdívku docela dost pyšnej, ale pokud s tím začneš určitě ti bude chtít vyprávět některý ze svých příběhů a pozor ty jsou dost dlouhé."
Varoval tě pulčík docela důležitě, zatímco přecházel mezi svými vozy. Když uslyšel tvůj zájem zahlédl jsi v jeho očích jiskřit nadšení z možného obchodu.
Teatrálně se usadil na zadní části nejbližšího vozu a opřel si dlaň o koleno.
"Tak přece jen jsi zvědavý."
Usmál se a ještě pár sekund tě napínal.
"No hele asi takhle."
Naklonil se trošku dopředu a ztišil hlas.
"Před časem jsem přišel k jedné malá zdobené krabičce. Krásná ruční práce, kterou jak se zdá dělali dle rytin a značení elfové. Žádný zámek, nebo klíček musíš se dotknout na správných místech, aby se mechanismus otevřel. Přijít na to mi trvalo skoro dva týdny......no a uvnitř jsem našel takovou krásnou temně fialovou brož, která vypadala, jako rozkvetlá elfí lilie.....to ti asi nemusím povídat, jak ty jsou krásné a drahé.....brož samotná je z kovu který jsem ještě neviděl, pochopitelně jsem si o tom zkusil najít nějaké informace a....."
Krátce se odmlčel, aby zvedl tvé napětí.
"A něco málo jsem k téhle věcičce našel. Mělo by se jednat o brož královny Silmaé, která kdysi dávno vládla hvozdu, na jehož území se nyní nachází Nimeruil. No ale to není vše, ač samo o sobě už to dává tomuhle šperku velkou hodnotu. Dle příběhů tahle brož pomáhá svému nositeli lépe uchopit a zesílit magii přírody a těm, kteří jí neovládají otevírá cestu, jak toto odvětví magie moci začít zvládat. Jak přesně to funguje to opravdu nevím."
Podal ti informace o tomto záhadném předmětu a vyčkával na tvou reakci.

Vesnice Gwendil
Lena

"Dám si totéž."
Usmála se Eria a usadila se vedle tebe.
"Jasně dvě pivečka hned to tady bude, mezitím si rozmyslete jestli budete i něco jíst."
Usmál se a zmizel za výčepem. Netrvalo to ani pět minut a už před každou z vás postavil dřevěný korbel piva.
"Tak tady to je dámy, k jídlu jste si něco vybraly?"
Optal se a ještě chvíli počkal, jestli si budete chtít něco objednat. Jakmile vás měl vyřízené přesunul se k dalším hostům a pak za výčep, jakmile posbíral objednávky.
"Jak se zdá mají tu docela živo."
Usmála se Eria, když se rozhlédla kolem. Pak upila piva, jakmile ses napila taky zjistila jsi, že je to opravdu cloumák, kdyby chuť chmele nepřebila všechno ostatní skoro bys řekla, že tam musí být líz nějaké pálenky. Také sis mohla povšimnout, že zahalený muž na kraji je natočený vaším směrem. Dost možná vás pozoruje.
Trpaslíci hráli to svoje a hlučně popíjeli. Elf ten k vám seděl zády a bylo těžké říci, jestli si ještě povídá s tím zahaleným.
Zároveň do hostince přišlo dalších asi pět vesničanů, kteří se přišli napít po náročném dni. odkaz
"A tak se přikrádá noc,
nuž pojďte přisedněte dobří lidé.
Chopte se korbele a pijte až do dna,
pojďte nebojte se vždyť do hospody vede cesta rovná.

Já povím vám příběh, příběh o pannách spanilých,
povím vám příběh o rytířích.
Tak poslouchejte a zlaťáček či grošík přihoďte,
starému bardovi něco dobrého k pití na stůl hoďte."
Začal pojednou veršovat starý prošedivělý muž se zlatým zpěvavým hlasem, který si sedl na okraj stolu a nohy opřel o nedalekou stolici. Loutnu položil na kolena a začal hrát.

Večerní služba v Solgjoru
Ixin

Jordrick tě nechával masírovat svá záda, nehnul ani brvou a prostě si užíval toho, že někdo uvolňuje jeho zatuhlé svaly. Při tom sis byla jistá, že poslouchá každé tvé slovo a vnímá každý tvůj pohyb. Postupně se ti dařilo rozmasírovat a uvolnit zatuhlé svalstvo. Jordrick počkal až jsi domluvila a chvíli mlčel. Pak jsi cítila a zahlédla, jak se usmál. Dýchal pomalu a pravidelně a v jeho slovech byla síla a jistota.
"Tvá matka tě nepotřebuje tolik, co si myslíš Ixin. Umí se o sebe postarat a zároveň o ní bude zde postaráno. A hlavně, co se tvých snů týká tak, nikdy není nic nemožné. Špatně dosažitelné možná, ale nikoliv nemožné."
Dál se usmíval, jakoby věděl více, než víš ty.
"Mým snem?"
Zopakoval, když ses k němu přitiskla a uslyšel tvůj hlas u ucha.
"Jednotná smečka. Ne jednotné smečky sdružené pod jednu velkou fungující smečku, tak jako tomu bylo na počátku, aby nás nikdo nemohl ohrozit, tak aby zmizely malicherné války mezi námi."
Vyjevil ti své myšlenky. A stále zůstával dobře naladěný.
"A abych nezapomněl, až skončíš, tak pro tebe mám malé překvapení."
Tajemně se usmál a nechal tě topit se ve zvědavosti.

Jedno pivo prosím

Cesta do vesnice proběhla v klidu a v tichosti. Prostor pro konverzaci bude u dobrého vychlazeného piva více než velký, takže nebylo důvod to zbytečně cestou přehánět.
Ve vesnici jsme s Eriou vzbudili malý rozruch, ono dvě samotné ženy s tím, že jedna nese na zádech slušně vypadající meč, není zrovna obvyklá záležitost. Dokonce jsem zahlédla, jak jeden mužský dostal od pravděpodobně své partnerky pohlavek. Možná za to, že na nás koukal moc chtivě a dlouze.
Hospodu není nikdy těžké najít. Je většinou ve středu vesnice a kolikrát k ní míří velké množství osob, takže jsme k ní došli prakticky intuitivně.

Vkročím do hospody jako první a rozhlédnu se. Málo osazenstva, za to velice zajímavého. Zaujmu stůl, tak abychom viděli, jak na sedláky s kostkami... Ach, kdy naposledy jsem zkusila trochu štěstí v hazardu ...tak na trpaslíky a zahaleného muže s elfem. Tahle poslední dvojice je asi nejvíce vyčnívající pro moje oči. Ale zatím se nechci do ničeho motat, ještě to dopadne jak ve vesnici předchozí.

"Pro mě pivo, milý hospodský, nějaké silnější jestli máš." Věnuji mu zářivý úsměv a konečně odložím meč vedle sebe na lavici, abych si mohla pohodlně sednout.

Chatrč za Reindorfem

„ Není to tak jednoduché. Většinou se váže k nějakému předmětu, osobě nebo tak. Ano, zatím mi pokaždé zachránil život, ale neumím vizi vyvolat cíleně. Nikdy jsem neměla nikoho, kdo by byl schopný mě to naučit. Ale zjevně někdo takový existuje, když po mě tak jdou úplně všichni.“
Otočila jsem se na bok a zadívala se na Seba.
„ Tolik šancí bych jí nedávala, ale má je větší než kdyby zůstala tam s nimi.“
Vydechla jsem. Viděla jsem jak zareagoval na téma rodiny, zjevně je bolestné pro nás oba. Položila jsem mu ruku na rameno.
„ Teď už patříš do mé rodiny také, ať se ti to líbí nebo ne.“
Ušklíbla jsem se i když tam bylo cosi bolestného někde v pozadí.
„ Neviděla jsem ho už… stovky let. Ale pořád doufám.“
Stáhla jsem z něj ruku a schoulila se do klubka. Když se rozpovídal o své budoucnosti, musela jsem se usmát.
„ Kdo ví, třeba už budeš mít šanci mě dostat.“
Uchechtla jsem se a pobaveně na něj vyplázla jazyk.
„ Každopádně mám pocit, že i když práci dokončíš nikdo ti nezaplatí… ti co po mě šli, střílí stříbrné šipky, takže nás loví… A tys byl jen návnada, která mě měla vylákat, abych si nedala pozor při útěku. A nebo tě zabila a pak se cítila víc v klidu… míň zranitelně.“
Pokrčila jsem rameny a na zmínku o špičácích jsem se jen ušklíbla a zuby mi trochu povyjely.
„ Myssslíšš tak?“
Přejela jsem po nich opatrně jazykem a zase je schovala.
„ Mluvit se s tím dá, ale je to hlavně k jídlu, ne k mluvení.“

V nočních službách mého pána

Solgjord

Jordick

Mlčel dokud jsem sama nedomluvila. Cítila jsem jeho pohled a i jej viděla. Sama jsem cítila ve svých tvářích lehce horkou krev, když mě takhle pozoroval. Nebylo to zcela obvyklé a já nevěděla co od toho všeho mám očekávat. Avšak k mému pobídnutí se jen usmál a splnil oč jsem jej požádala. I když se ke mě již otočil zády věděla jsem, že po celou dobu co mě pozoroval mohl slyšet mé srdce i dech. Byla jsem poměrně klidná, krom poslední otázky. Nechtěla jsem přiznat své sny sobě samotná, natož je říct nahlas před ním.

Z koupelny jsem si vzala bylinný olej, který měl velmi jemné aroma, až skoro žádné. Olejem jsem polila jeho záda než jsem lahvičku odložila na noční stolek a obkročmo se posadila na jeho kříž. Byla jsem oproti němu opravdu velmi drobná. I mé ruce na jeho zádech byly malinké, ale přesto jsem měla dost síly, alespoň jsem si to o sobě myslela. Rukama jsem vyjela od jeho kříže směrem vzhůru k lopatkám a ramenům, přičemž palci přejela po páteři. Konečky mého mokrého copu se houpaly vedle jeho paže a čas od času mohl cítit i mokré konečky. Jeho celá záda jsem takto párkrát přejela než jsem se začala věnovat jeho ramenům a krku.
,,Proč vás tolik zajímá čeho bych chtěla dosáhnout? Mám jedno z nejvyšších míst co se vašeho služebnictva týká. Mohu kdykoliv mít svobodu, ale v ten moment si nejsem jistá vůbec ničím. Jak jsem u řekla.. Strávila jsem zde celý svůj život od dětství, neznám nic jiného a neumím si nic jiného ani představit. Což neznamená, že bych netoužila poznat i svět okolo, ale stále jsem vázána ke své matce. Je pro mě vším a nemohu ji opustit.. Z toho důvodu není možné ať si jdu za svými sny.." má poslední slova byla pronesena lehce skleslým hlasem. Nic jsem své matce nevyčítala, ale protože jsem neznala svět bez ní neuměla jsem si jej představit. Vše jsem dělala pro ni a mé vlastní pohodlí a nyní i sny byly utlačeny. I když jsem je znala nerada jsem nad nimi myslela byla jsem pak akorát zklamána sama sebou.
,,Neznamená to, že nemám sny a cíle.. Jak jsem řekla snem a cílem je jednou porazit Katarinu, ale to je stejně nemožné jako další mé sny, takže radši zůstávám nohama pevně na zemi.." zasmála jsem se potichu abych se pokusila zakrýt svůj opět zrychlený tep. Palci jsem přejala přes ramena k temeni hlavy, než jsem se přesunula k lopatkám.
,,Ale pro inspiraci.. co je vaším snem, nebo přáním?.. " zeptala jsem se potichu a při zabráni se musela k němu trochu více přitisknout, takže jsem i já cítila jak se má tunika lepí k olejovým zádům. Doufala jsem pouze, že to půjde vyprat.

Svoresk

,,Šestiprstý Hal? Je to možné, nevím o něm prakticky nic. Měl jsem v plánu tu osobu vyhledat až tam. Ale takovému oslovení bych se asi měl vyhnout, co?" nadhodím, napůl se snažím dostat s obchodníkem na jednu notu, napůl proto, abych získal nějaké užitečné informace a pokračoval v hovoru. Když se zmíní, že by něco měl na krámě také, nezbývá mi, než pokračovat. A nakonec, třeba se z toho opravdu vyklube něco zajímavého. Zlehka se kouknu kolem, jakoby nás snad měl někdo odposlouchávat. Jakési mírně paranoidní gesto.

,,O co jde?" zeptám se s lehce tlumeným hlasem. Je to obchodník, určitě bude chtít udat i nějakou cetku, ke které si vymyslí smyšlený příběh a vydělá na ní víc, než by mu zaplatil běžný zákazník na tržišti. Nakonec, vždycky si od něj mohu koupit nějaké ty zásoby na cestu, kdyby žádný reálný obchod neproběhl.