Andor.cz - Dračí doupě online

Chatrč za Reindorfem
Artemis

"Divím se, že ten svůj dar nevyužíváš ve svůj vlastní prospěch."
Podotkl Sebastien věcně a pak pohlédl zpátky na dívku.
"Snad se najde někdo, kdo se o ní postará, aby to zvládla."
Pousmál se trošku smutně a pak se znovu narovnal v zádech a zadíval se opět na tebe.
"Máš syna? Hmm rodinu je mít hezké....snad se s ním shledáš."
Nejspíše se ho tohle téma trošku dotklo také, rodina bude nejspíše u Sebastiena choulostivé místo.
"Alespoň nejsem sám, komu se děje něco, co neočekával."
Zasmál se krátce a natáhl se vedle tebe. Dal si ruce za hlavu a zahleděl se do stropu.
"No asi je rozhodnuto, tak či tak minimálně nějakou dobu budu muset putovat s tebou. A pak se uvidí jestli si půjdu svou cestou, dokončím práci, kterou jsem začal, nebo budu dál chránit ten tvůj zadek."
Zašklebil se, jak moc myslel všechny možnosti vážně bylo velice těžké odhadnout. Dlouze vydechl.
"Na ty občasný špičáky si budu ještě nějakou dobu zvykat, jak s tím můžete mluvit."
Koukl na tebe pobaveně a zároveň zvědavě.

Večerní služba v Solgjoru
Ixin

Jordrick tě pozoroval při každém tvém slovu, zkoumal tvou tvář, tvé oči, tvé rty. Viděla jsi v jeho pohledu, že hodnotil každé tvé slovo, občasně se mírně usmál, ale dokud jsi nedomluvila, on mlčel a vyčkával. Až na tvé pobídnutí se usmál trochu déle a přikývl.
"To zní fér. Ale budu tvou odpověď očekávat ještě tento večer."
Upozornil tě vlídně a pak přešel k posteli a natáhl se na ní na břicho. Ruce spustil podél těla a nechal tě, abys dělala, co uznáš za vhodné. Projevoval ti až železnou důvěru, ač jste nejspíše oba dobře věděli, že zabít jej bys měla opravdu pramalou šanci. Z dnešního večera jsi měla lehce řečeno zvláštní pocit, ač jsi nedokázala určit, čeho se vlastně týkal. Bylo ti jasné, že si musel všimnout tvého rozbušeného srdce, i rychlejšího dechu. Byl to vlk a tyhle věci vnímal velice dobře. Zvířecí smysly jsou velice ostré a u vlkodlaků je to stejné, to ses mnohokrát přesvědčila i u své trenérky. Občas se zdálo, že slyšela tvůj pohyb ještě, než jsi jej udělala.

Chatrč za Reindorfem

„ Pokud by se jim povedlo rozvinout můj smysl, pokud by byli schopní mě naučit ho ovládat nebo hůř, ovládnout ho bez toho, abych byla při smyslech, byla by to neskutečná výhoda, vědět co se stane… představ si… Vize se mění při změně rozhodnutí. Ale pořád dopředu víš, co se stane. Už chápeš? Při válce by to byla neuvěřitelná výhoda, vědět, co se stane, ovlivňovat podle výsledku průběh ve svůj prospěch, protože víš, jak se to stane.“
Pozorovala jsem prameny.
„ Nevědí, že jsem tě proměnila. Není to u mě obvyklé, abych … proměňovala náhodné lidi. Na to jsem byla moc opatrná…“
Obrátila jsem pohled k němu a zadívala jsem se mu do očí.
„ Neočekávají, že bys to přežil. Je to tvoje šance, jak začít nový život a bohužel, pokud semnou zůstaneš moc dlouho, může se stát, že ji promarníš a staneš se stejným psancem jako já.“
Povzdechla jsem si tiše. Slyšela jsem dívku jak se vrtí. Brzy se probere a bude mít strach.
„ Bude si pamatovat dost na to, aby z toho měla noční můry do konce svých dní. Unesli ji… znásilnili… a ne jen jednou. Užívali si na ní až moc. Bude ráda, jestli jí někdo z nich neobtěžkal… A jeslti jo, pochybuju, že to zvládne.“
Zadívala jsem se na děvče a zachvěla jsem se.
„ Jsme osamělá… Kdysi tomu tak nebylo, ale to už je dávno. Mám už jen naději, že je na živu můj syn… To je to poslední, co mě tu drží.“
Zadívala jsem se do ohně.
„ A teď tak trochu i ty… aspoň do chvíle než si budu jistá, že se zvládneš ovládat mezi lidmi. Jakmile to zvládneš, budeš mít před sebou další šanci žít. Po svém. Bez toho aniž by ti někdo říkal, jak. Bude jen záležet na tvém rozhodnutí, co uděláš a jak s tím naložíš.“
Pohled mi přešel pomalu k němu. Nakonec jsem se natáhla na lůžko do jeho nohou a zadívala jsem se na strop.
„ Popravdě, taky jsem neočekávala, že mi vlastní vrah zachrání zadek.“
Uchechtla jsem se a zívla jsem.

Večerní zpověď

Jordrickův pokoj
Solgjord

Po povolení jsem vstoupila do pokoje a hned za sebou zavřela dveře. Zůstávala jsem stát tak krok od dveří prozatím pozorovala jeho záda když hleděl ven z okna. Ale velice rychle se ke mě otočil čelem a já měla lepší výhled než jen na jeho záda. Zdál se konečně trochu více uvolněný, což potvrdil i jeho úsměv.

,,Mě lichotit pane nemusíte, nejsem někdo kdo to si to zaslouží." pronesla jsem potichu, ale přesto se do mých tváří se nahrnula krev. Sice jen lehce, ale přeci.. Nebyla jsem zvyklá slyšet lichotky a už vůbec ne od někoho jako je on sám. Má tváře zrůžověly více, když se pomalu ke mě rozešel a já pozorovala jeho tělo.
Bože..Tohle by měli zakázat! Člověk z toho může mít infakrt..

Zkřížila jsem ruce na prsou a pobaveně pozvedla koutek rtů k úsměvu.
,,Asi se budu muset zeptat matky co vám přidala do jídla, že máte takovouto náladu." pronesla jsem pobaveně než se zastavil pár kroků přede mnou a já pozvedla zmateně obočí.
Proč se mě na tohle ptá?
Ucouvla jsem o jeden krok zpět a zády se opřela o zeď a pokrčila i jednu nohu, kterou si o zeď opřela také. Ruce jsem nechala stále skřížené na prsou. S první otázkou následovala další a poté ještě další dvě. Začínala jsem pociťovat zvláštní svrbění v břiše a mírně přivřela oči než jsem je zavřela a zhluboka se nadechla a vydechla.
,,Sloužím vaší smečce od svého narození pane. Narodila jsem se zde bez odpovědi na to kdo je můj otec. Byla jsem přijata do vašich služeb již jako nemluvně, protože dle matčiných slov ji máte rád a chtěl jste mi dopřát pocit domova za což vám jsem vděčná." odpověděla jsem na první otázku a sama lehce naklonila hlavu bokem a mokrý cop černých vlasů se zhoupl vedle mého těla.
,,Trénování trvá deset let pane, přesně od mých desátých narozenin, kdy mě Katrina načapala s dýkou v ruce. Přála jsem se naučit bojovat, ať mohu chránit svou matku. Až s věkem jsem si přála dosáhnout její porážky, i když je to stále marné." pousmála jsem se nad svými slovy. Věděla jsem, že vlka nejsem schopna nikdy porazit, alespoň ne jako člověk, kterým jsem nyní a nejspíše ještě velmi dlouho budu. Tedy alespoň do konce svých dnů.
,,Nemusím vám sloužit. Nikdo ze služebných tady není držen násilím. Každý z nás má svou vlastní vůli a máme možnost svobody. Ale jak jsem řekla již během odpovědi na vaši první otázku. Mám zde díky vám domov a něco takového nebudu schopna během svého života splatit." přiznala jsem vážně a sklopila pohled k zemi.
Poslední otázka byla těžká a velmi záludná. Nejhorší na tom všem bylo, že jsem nebyla schopna mu přiznat své cíle. Neměla jsem tolik odvahy mu říct, že si přeji být vlkem a tát se součástí jeho smečky. Neměla jsem dost odvahy na to říct, že se v jeho přítomnosti cítit velmi příjemně, ale nejednalo se o zamilovanost. Byl pohledný a charismatický, ale vzhledem k jeho minulosti jsem věděla, že žádná žena natož člověk nemá šanci. Potřeboval po svém boku vlčici, která mu bude oporou.
,,Na tuhle odpověď chci více času. Přišla jsem vám namasírovat ztuhlé svaly ne se zpovídat." poznamenala jsem vesele a udělala nakonec směrem k němu pár kroků, že nás dělil přibližně jeden metr. Byl přibližně o hlavu vyšší než já a už nyní jsem musela svůj pohled lehce zaklánět.
,,Svá slova myslím bez jakýchkoliv vedlejších úmyslů, ale jděte si lehnout do té postele a nechte mě dělat mou práci.." Stále jsem sama nechápala kde se ve mě brala odvaha takto s ním jednat. Stačil by jeden pohyb a byla bych mrtvá, pevně jsem tomu věřila. Vždy jsem, ale byla upřímná a čas od času mluvila dříve než mozek stačil zpracovat požadavek. ,,...Emm prosím." dodala jsem s nevinným úsměvem.

Večerní služba v Solgjoru
Ixin

"Dále."
Ozval se o okamžik později Jordrickův hlas zpoza dveří. Když jsi vešla všimla sis, že v jeho pokoji svítí několik svící a on sám se opírá u okna a hledí ven do tmy na svou vesnici. Byl bos, oděn jen do bílých plátěných kalhot. Jakmile uslyšel, že jsi za sebou zavřela dveře, obrátil se k oknu zády a spočinul na tobě pohledem. Lehce se na tebe usmál.
"Sluší ti to."
Pravil, jakoby mimoděk a holá hruď se mu nadouvala, když se pomalu nadechoval. Svaly, šlachy a také jizvy byly více, než patrné.
"Jsi tady tak akorát. Dnes mám pro tebe malé překvapení."
Začal tajemně a rozešel se pomalu k tobě. Nedal na sobě znát, co má vlastně v úmyslu. Zastavil se jen pár kroků před tebou a zadíval se ti do tváře.
"Jak dlouho už sloužíš smečce Ixin?"
Optal se s klidem a pozoroval tvou reakci.
"Jak dlouho už trénuješ po nocích?"
Přišla další otázka, stejně klidná, jako ta předchozí bez odhalení jejich smyslu.
"Proč sloužíš smečce?"
Naklonil pátravě hlavu na stranu. Z obyčejné noční návštěvy se zdá se stávala lehce řečeno zpověď.
"Čeho by sis přála dosáhnout?"
Po poslední otázka zavládlo ticho a tvůj pán tě pozoroval.

Chatrč za Reindorfem
Artemis

Sebastien tě poslouchal a chvíli pak mlčel. Nejspíše zpracovával informace, které jsi na něj vyvalila.
"Vidění záblesků budoucnosti? Zajímavé, že zrovna pro tohle chce někdo zabíjet."
Krátce si povzdechl a zadíval se do ohně také.
"No....tak teď ten lov budou mít trošku těžší, už nejdou jen po tobě."
Ušklíbl se nakonec a pokrčil lhostejně rameny.
"Spánek ještě chvíli počká."
Pousmál se a podíval se na dívku, která se zavrtěla.
"Má štěstí, s trochou štěstí si nebude nic pamatovat a vrátí se do normálního života, kde jí pronásledovat nikdo nebude."
Odtušil a složil si ruce do klína.
"Musíš být na svých cestách osamělá. Určitě to není lehké cestovat pořád takhle.....pořád mi to přijde dost zvláštní, že ses rozhodla kvůli riskovat a udělat tohle."
Zavrtěl nad tím hlavou s trpkým úsměvem.
"Nikdy mě nenapadlo, že budu sedět v jedné místnosti s někým koho jsem měl zabít."
Znělo to spíše pro pobavení, než vážnost.

Ve Svoresku
Nikolai

"To samozřejmě může, záleží, co potřebují a co je jim dovezeno....hmmm pán se vyzná."
Broukl hobit zvesela a promnul si bradu. Sledoval tě bedlivě, když jsi mluvil a bylo ti jasné, že hodnotí tvou mimiku a odhaduje zdali a jak moc se mu snažíš lhát. Nebyl bys asi ani první ani poslední, kdo se ho pokusil ojebat.
"Hmmm tak hledač pokladů říkáš?......Chech to mluvíš o šestiprstém Halovi, který tvrdí, že zbývající čtyři prsty na jedné ruce mu ukousla ropucha?"
Zasmál se hobit a úsměšně na tebe pohlédl, pak však náhle zvážněl.
"Jo von mívá někdy nějaký ty podivnosti, ale co si budeme povídat, to já na skladu taky."
Utrousil, jakoby nic a sledoval, jak hodně zvedne tvůj zájem.
"Hmmm, měl bych tu možná jednu speciální věcičku, pokud by měl pán zájem."
Povytáhl obočí a zhoupl se na patách, jako neviňátko, rozhodně tě chtěl na něco ulovit a rozhodil se hodit na háček pořádné sousto.

Plány u jezera Olfion
Lena

Eria se na tebe zazubila, jako malá holka a potřásla hlavou.
"Jasně, doufejme, že tu nemaj takovou břečku, jako tam, kde jsem byla naposledy."
A tak jste vyrazili do vsi. Vesnický život byl stále v plné míře a ti, kdož vás spatřili se na vás dívali. Ženy s podezřením, muži často se zalíbením. Přece jen byly jste dvě pěkná děvčata. Hospodu bylo snadné najít, byla to jedna z velkých místních budov se stáním pro koně a velkým vývěsním štítem, který pravil "U Boubela". Jestli to bylo jméno majitele, náhodně vymyšlený název, nebo to mělo jiný význam, kdo ví.
Vevnitř bylo jen pár lidí, přece jen ještě nebyl zrovna večer. Zahlédli jste tu sedět, dva sedláky hrající kostky. U dalšího stolu bandu trpaslíků, kteří se nalévali, jako diví a pak elfa, který se bavil s mužem zahaleným v kápi. Každý měl svou vlastní část hostince a co se týká hostinského, tak tenhle střízlík vypadal, že hostinec musel převzít relativně nedávno, skoro mu ještě ani nevyrostly vousy. Musel být dost mladý, pokud byl tak stár, jako vy dvě, byl by to div. S úsměvem vás však uvítal.
"Tak co to bude krásné slečny?"
Optal se zdvořile a přívětivě.

Svoresk - Obchodník

,,Myslím, že z hlediska obchodu i malá vesnička může představovat velký zisk. I větší, kvůli absenci konkurence." odvětím obchodníkovi. Vypadá příjemně, ale také až příliš legálně. Ale pořád je to obchodník a rozumí řeči peněz a tomu, co mohou dokázat.

,,Tak je to správné. Nikdo neříká, že obchod je jednoduchý. Jinak by ho dělal každý a kam by se potom přišlo. Tyhle věci....musejí být v určité rovnováze." udržuji hovor. Je potřeba držet obchodníka v zájmu, ale zase to příliš nenatahovat. Čas jsou peníze.
,,Hledám určité ztracené věci. Ne, žádná zlodějna," ohradím se hned, kdyby ho to snad napadlo: ,,ale spíše hledač pokladů. Staré mapy, hlavolamy, nákresy.....cokoliv, co na první pohled nemusí vypadat nijak zvlášť. Dokonce i knihy. I to je důvod, proč se chci brzy dostat do Ulgoru. V tom městečku by se měl nacházet někdo, kdo vlastní pár takových věcí. Pravda, většinou se to ukáže jako omyl a skutečně ta mapa nikam nevede. Podobně třeba v dřevěné truhličce najdete jen vydlabanou ořechovou skořápku. Ale občas......občas vás tyhle věci zavedou na zajímavá místa." pronesu záhadně a s přehnanou teatrálností, kterou určitě musí prokouknout. Ale celé to dává dojem, že mám jen trochu zvláštní cestovatelský koníček.

Chatrč za Reindorfem

Povzdechla jsem si, když prohlásil, že jeho mistr je mrtví. Jistě, to se dalo očekávat, jeho branže není pro ty, co doufají v extra dlouhý život.
„ Ty si dostal druhou šanci… Tu nemá jen tak každý.“
Zadívala jsem se mu do očí a dokud mluvil, nespustila jsem z něj oči. Smutně jsem se usmála a oči se mi trochu zaleskly, když se zeptal, proč po mě tak moc jdou.
„ Těžko se to … vysvětluje.“
Otočila jsem hlavu k dívce, která se zavrtěla a trošku jsem se zamračila, jeslti se náhodou nebudí, ale spala dál.
„ Jsem… výjimečná. A mé potencionální děti by mohly být taky. A tím myslím opravdu děti. Takové ty, co se narodí a vyrostou… ne ty jako ty… i když i u tebe by mohla být šance, že se na tebe přenese část mého genu…“
Vrátila jsem se pohledem k němu.
„ Vidím střípky budoucnosti. Někdy hodně vzdálené, někdy strašně blízké. Není to spolehlivé, jak si mohl vidět…“
Zadívala jsem se do ohně.
„ Nechtěl si spát?“

Večerní služby pro mého pána

Solgjord

Nebylo mou povinností ji plně vyzrazovat co mám večer za plány, ale přeci jen náš pán měl větší postavení než ona a já jej musela respekrtovat.
,,Jistě, jak jinak.” stihla jsem ještě pronést pobaveně než zcela zmizela z mého dohledu. Dopisy mi ponechala, ať je večer předám Jordrickovi. Schovala jsem je do své zástěry a vydala se vstříc další práci. Bylo ještě zapotřebí připravit stůl k podávání večeře, která bude každým okamžikem hotova.
Má matka tentokrat připravila dušené maso a ze sklepení plný džbán medoviny. Přeci jen kdo by neměl tu sladkou chuť se směsí alkoholu rád? Během jejího servírovaní jídla na talíře jsem si stihla prohlédnou pečetě dopisů. Ze tří jsem poznávala pouze jednu a druhé dvě mi byly zcela neznáme. Přesto jsem musela zůstávat i nadále u své nevědomosti a vzít podnos s jídlem a donést jej do jídelny pro mého pána. Na poděkování za jídlo jsem jen lehce kývla hlavou a popřála dobrou chuť. Dopisy jsem položila po pravé ruce na okraj stolu, ať se nezašpiní. Sama jsem sto stoupla do rohu místnosti a sledovala zda nebude zapotřebí dolít pohár medoviny.
Tentokrát pán mlčel více než jindy. Jeho shrnutí dopisů, ale také nebylo příliš přívětivé. Výhružky a nabídka k smíru, která ale byla velmi chabá. I když se rozhodl čtení ponechat na zítřejší den sama jsem si povzdechla. Moje zvědavost nebude ukojena.
,,Jistě pane.” pronesla jsem s lehkým úsměvem a úklonou. Čas od času jsem byla velmi zmatená. Jak muž jeho postavení a jeho vzhledu mohu být stále sám? S tragickou událostí, která tomu předcházela jsem byla obeznámena, ale přesto..
Nádobí jsem sklidila zpět na podnos a vydala se zpět do kuchyně, kde jsem matce pomohla. Následovalo složení suchého prádla v prádelně, které bylo zapotřebí roztřídit, dle toho komu náleželo. Přibližně půl hodiny před půlnocí jsem měla vše hotové. Sama jsem si donesla do svého pokoje džbán s vodou a umyla své tělo a následně i vlasy. Bylo mimo mě schopnosti je zcela vysušit, takže jsem je zbavila vymačkáním přebytečné vody a došla se obléci. Měla jsem na sobě dlouhou černou sukni společně s bílou tunikou. Ve svém vlastnictví jsem neměla veliké množství šatstva, tudíž jsem neměla z čeho vybírat. Mokré vlasy jsem zapletla do dlouhého copu.
Matka před mým odchodem za pánem již usnula a já ji jen přikryla dekou a políbila do vlasů.
Chodbami jsem kráčela po tmě za celý svůj život jsem je znala již velmi dobře. Zastavila jsem se u dveří Jordricka a zhluboka se nadechla než jsem zaklepala.

Zábava začíná

Chvíli na Geriona koukám jako bych se přeslechla. To bylo mnohem jednodušší než jsem očekávala. Myslela jsem, že ho budu muset tak dvacet minut přesvědčovat proč chci jít sama, co vlastně chci dělat, proč to chci dělat... A ono vůbec nic.
"Moc děkuju, Gerione. Máš to u mě."
Rozběhnu se zpátky k Erie s úsměvem na tváři. Doufám, že dneska už se nic strašného nestane. Nechci žádné upíry, vlkodlaky, čarodějnice, démony a hlavně už žádnou smrt. Dneska už fakt ne. Zastavím se před Eriou a ta se do mě automaticky zavěsí.
"Vezmeme to tou nejpřímnější cestou, co budeme moct."
Pokývu hlavou a rozejdu se směrem k vesnici. Nemám moc potřebu cestou cokoliv říkat, spíš se snažím si nějak urovnat myšlenky z celého dne.
"Jsme tady."
Stojím na hranici lesa, mezi posledními stromy, které ohraničují pole přiléhající k vesnici.
"Tak co cítíš se na návštěvu místní putyky?"

Večerní služba v Solgjoru
Ixin

Tvá trenérka se ušklíbla a odhalila bílé silné zuby, i když vypadala, jako naprosto obyčejná ženská stejně na tom bylo něco děsivého a nebezpečného.
"Ach tak, jiné plány.....no jistě....neměj obavu zítra ti to pěkně spočítám."
Významně se na tebe podívala a dopisy ti tam nechala, pak zamířila zase ven za svými povinnostmi.
Zbytek dne ubíhal rychle. Večeře se dovařila a tys jí mohla servírovat.
Co se dopisů týkalo, tak dva nesly pro tebe absolutně neznámou pečeť, takže jsi mohla pouze odhadovat, že by mohla být některé z jiných smeček, nebo někoho s kým tvůj pán spolupracuje. Na posledním dopisu, však byla pečeť, kterou jsi už znala z minulosti....je to pečeť smečky Montserratů, kteří s tvým pánem už nějakou dobu komunikují a jednají o navázání bližších vztahů.
Když jsi přinesla pánovi večeři seděl u svého velkého vyřezávaného stolu, za jídlo ti slušně poděkoval a poklidně se najedl. Dnes u večeře neměl nějak moc povídavou, ani do sebe nenalil mnoho medoviny, nebo vína, vše spíše střídmě.
Jakmile jsi mu večer předložila po jídle dopisy, nad sklenkou medoviny si prohlédl jejich pečetě.
"Ach...takž už napsali......hmmmm další nepříjatelná nabídka předpokládám......a tady bude zase nějaká výhružka."
Mumlal a bručel si Jordrick pro sebe, když procházel dopisy, jak se zdá jediný předpoklad přívětivého čtení bude asi od Montserratů.
"No ale čtení nechme až na zítra."
Rozhodl nakonec tvůj pán a zvedl se od stolu.
"Budu tě očekávat ve své ložnici Ixin. Uvidíme se, až budeš mít za sebou zbytek povinností."
Vlídně se na tebe usmál. Nemůžeš říci, že by jeho úsměv nebyl hezký a lákavý a pak se odebral i s dopisy k sobě.

Chatrč za Reindorfem
Artemis

"Moudrý možná ale mrtvý."
Pokrčil rameny Sebastien ale pak se lehce usmál.
"Každý musí jednou umřít. Důležitý je jen to jestli si můžeme vybrat jak."
Pak na tebe slétl zkoumavým pohledem.
"Proč po tobě vlastně tak vehementně jdou?"
Optal se naprosto přímo a bez nějaké zbytečné omáčky.
"Určitě za tím není jen to, že jsi upír."
Odtušil, to co bylo docela zjevné. Zaslechli jste mezitím, jak se dívka na lůžku zavrtěla a něco ze spánku zamumlala, ale neprobudila se.

Ve Svoresku
Nikolai

"Inu nevím jestli bych Uglor nazýval zrovna městem, spíše bych to označil, jako malé městečko, nebo větší vesnice, ale dejme tomu."
Kývl hobití obchodník a chvíli si tě prohlížel.
"Hmm hmm inu jsou zde tvrdá pravidla, to je pravda. Ale kde v dnešní době nejsou. Já platím cla i všechny nutné poplatky, takže si mne autority nevšímají, pokud nechtějí nějaké mé zboží odkoupit samozřejmě."
Usmál se zářivě a vychytrale. Pak se poškrábal na bradě a složil ruce na prsa. Prsty levé ruky si poklepával na pravé předloktí a přemýšlel.
"Inu a jakého typu je vaše poptávka? Disponuji širokým sortimentem zboží."
Nadhodil, přece jen je to obchodník, příležitost k možnému dobrému obchodu si utéct nenechá a když už jsi to zmínil, a nadhodil defakto možné jednání, tak se toho chytil.

Smlouvání o odjezdu - Svoresk

Zdá se, že z chrámu za mnou nikdo nepokračoval dále. Snad jejich pravomoc skutečně spadá jen na půdu chrámu a místní vladař je sice kryje, ale na veřejnosti zachovává zdání pozitivní pro veřejnost. Nemohu sám sobě lhát, že mi divočeji buší srdce a musím potlačit lehký třes rukou. Spíš jen pro vlastní slabé schopnosti. Až se vrátím domů, budu s tím muset něco udělat. Téměř bych zapomenul, že ne všechny rozhovory jdou vyřešit slovně, zvlášť v rámci náboženství. Teď jen sehnat odvoz z tohoto města.

Vícero stráží. Zdá se, že těm dvěma se podařilo odtud dostat pryč, jinak by to už bylo rozhlášeno po městě. A pokud se dostali za brány města, už by neměli mít problém se dostat do bezpečí. zhodnotím zvýšený počet stráží sám pro sebe.
Natrefím na jednoho zrzavého obchodníka "se vším", jak sám sebe označil.
,,Obojím ráčím být. Poutník, hledající doprovod do města Uglor. A obchod jako takový....řekněme, že zdejší prostředí není úplně vhodné pro moji poptávku. Proto chci cestovat dál, není potřeba dráždit místní autority." vysvětlím svůj záměr. Nechci šířit cílovou destinaci mé cesty. Každý správný poutník a obchodník přeci putuje z města do města. A navíc, obchodníci za zlatku poví kdejakou informaci. Tím nejsou ovšem zlí. Jen jsou pro ně informace komodita, jako každá jiná. A čím méně toho bude vědět, tím lépe. Snažím se volit slova tak, abych z obchodníka vytáhl trochu jeho názoru na místní poměry, zejména jeho názor na místní vedení města.