Andor.cz - Dračí doupě online

Konečně zábava

"Nemusíš se bát, z našich chlapů by nás nikdo okatě nešmíroval. Ty by si dali dostatečně záležet, abychom na ně nepřišli." Usměju se na ní zvesela a začnu se vracet zpátky k táboru už s mnohem klidnějším krokem. Voda spraví vždycky všechno, jako by ze mě smyla nejen špínu, ale i celkovou nejistotu z dnešního dne.
"Vyrazila bych určitě hned, ať nemusíme jít do vesnice po tmě, raději bych viděla terén kolem tábora za denního světla a trochu ho zmapovala."
Dorazím opět ke svému vytipovanému místu na spaní v táboře. K zádům si připevním pochvu na meč a vložím opatrně meč do ní. Bez něho opravdu nikam nejdu, sice mám teď dobrou kamarádku čarodějku, ale budu se cítit bezpečněji.
"Jenom skočím dát ostatním vědět, že jdeme na průzkum a můžeme vyrazit." Mrknu na Eriu a zamířím za Gerionem.
Opatrně si odkašlu, když stojím za ním, abychom na sebe upozornila a on se chudák zbytečně neleknul, taky to dneska neměl jednoduché.
"Vyrazíme s Eriou okouknout terén kolem tábora a následně i vesnici. Nebudu ti nijak zapírat, že mám pouze čisté dobré úmysly a chci chránit tábor, ale potřebuju zapít ten dnešní den a na ostatní teď nemám nějak náladu, omlouvám se. Tak jestli nevadí, tak nás když tak najdeš tam. Ale samozřejmě, že zjistím jestli je vesnice vůbec bezpečná a jestli tu pro nás náhodou nebude nějaká práce."
Netrpělivě čekám na odpověď.

Cesta z města - Svoresk

Téměř bych počítal kroky, kdybych se nesnažil vyhnout se dalším kněžím na svém úprku skrze chrámové chodby. Zdá se, že ve vnitřních prostorách se tolik mnichů nevyskytuje. Nebo tady aspoň teď nejsou, na což si rozhodně nemůžu stěžovat. Nechci zastavovat a poslouchat, zda se mniši rozhodli mne pronásledovat. Pokud ne, je to jedno a pokud ano, zastavení by mi jenom ztížilo situaci.

Několik zatáček a snaha vylovit z paměti vzhled chodeb, kterými jsme předtím prošli. Paměť a patrně i štěstí mne dovedou zpátky do prostor chrámu, které jsou veřejnosti přístupné. Trochu mi odlehne, ale stále jsem na místě, kde mají hlavní slovo kněží. Přesto nemohu teď udělat nic lepšího, než se tvářit naprosto normálně. Přesto na nic nečekám a zamířím k východu z chrámu, do ulic města. Zjistil jsem tady pár zajímavých věcí. Život mladému vlkodlakovi už nikdo nevrátí a já se musím postarat, aby se smečka dozvěděla o věcech, které se zde dějí.
Rozhlédnu se po okolí a zamířím k tržnici. Můj cíl je sehnat nějakou karavanu, se kterou bych se mohl vypravit na cestu z města.

V pánovo službách
___________________________

Jordick - Solgjor

Bylo mile slyšet vlídná slova od šlechtice, který si vážil i malickosti. Ne každý byl jako on.
,,Pak mi tedy nezbyte nic jiného nez-li s usmevem přijmout vaše slova.” pousmala jsem se než nastalo ticho.
Nebyla jsem si jista, zda to bylo dobre či nikoliv. Když ale promluvil jeho hlas byl i nadále klidný a já se věnovala očištění jeho tela. Únavy, která se zjevila v podobě hlubších vrásek a kruhu pod očima si u mě matky vsimalo větší množství lidi i vlku. I když po pravdě nečekala jsem ze by si s tolika starostmi a věcmi k řešení všiml zrovna takovéto maličkosti.
,, Ne každý má takové štěstí pane.” odpověděla jsem na jeho slova o lidském životě. Byli jsme proti nim jen křehké bytosti, kteří do jejich života na okamžik vstoupí a zase se smrti odejdou a jejich místo zaujme někdo jiný. V tomto jsem nyní dostala potvrzeni. Na okamžik jsem překvapeně pozvedla obočí, když začal hovořit o novém chlapci, který by měl moji matku nahradit.
,,Jsem rada, ze si všímat svých poddaných. Pouze... I když je to troufale, nejsem si plné jista zda pro chlapce bude zrovna vhodná práce co se tyče siti vašeho satstva pane. Netroufám si jít proti vašemu úsudku, ale myslím ze to je spíše damska práce a nikdo tu nechce mít chlapce co si pichne jehlu do prstu.” pousmala jsem se mile.,,Matka bude zprvu protestovat ale uvnitř svého srdce vám bude velmi vděčná.. jen asi to neřekne přímo. Není tak drzá jako já.” zasmala jsem se potichu.
,, Pokud budete souhlasit co se siti tyče prevezmu tuto část práce já a mladíkovi na oplátku vysvětlím jinou praci. Preci jen jde o to ať je vše poradně a včas udělané. Zda si budeme ochotni vzájemně vypomoci a praci si vyměnit, dle toho komu jde lépe, tak to nebude snad žádný hřích. Nebo ano?” zeptala jsem se mile než se ponořil více do vody a já se naklanela přes jeho rameno k hrudniku. Vlasy podél obličeje se lehce kroutily a i mě samotnou lochtaly ve tváři.
,, Dnešní večer kolem jedenácté bych měla mít vše hotove, zda to tedy není příliš troufale. Bude lepší jen svaly promasirovat dříve než to zatuhne ještě více.”pronesla jsem ještě v předklonu přes jeho rameni než jsem se postavila a obešla koupel ať mohu umyt dolní část tela.
,,Dle čeho jste usoudil, ze ten chlapec je nadějný?” má zvědavost neznala hranic a vždy mě zajímaly jeho příběhy z cest. Nemela jsem příliš možnosti se dostat mimo město, leč bych se rada šla jen tak projet na koni po okolních lesích. Byla jsem beznadejny snílek, který ale žil život s nohami pevné na zemi.

Po večeři za Reindorfem
Artemis

Sebastien se uchechtl a vydal se k druhé posteli, která tu byla. Usadil se na ní a chvíli pozoroval spící dívku na proti a poslouchal praskání dřeva v ohni.
"Náročný byl, o tom žádná. Není důvod se o tom hádat."
Pokývl hlavou a promnul si trošku oči. Pak slétl očima ke krbu a mírně pokrčil rameny.
"Beztak jsem už za ta léta na nečekané návštěvy zvyklej, takže jo budeme s tím počítat."
Přikývl a natáhl se na postel, nohy mu skoro čouhaly z ní ven, přece jen byla dost malá, Ruce si složil na slamník za hlavu a chvíli koukal do stropu, až při tvé otázce pohled stočil opět k tobě.
"Kvůli tomu, že jsi ze mě udělala to, co jsi ty, abys mi zachránila život? Ne."
Odpověděl klidně a zahleděl se znovu do stropu.
"Kvůli tomu, že jsem vzal tu až příliš lákavou a prej jednoduchou práci? Jo kvůli tomu jo, nemám rád, když se mnou někdo vysírá."
Ušklíbl se a zavřel oči.
"Vzbuď mě na střídání."
Dodal a pokusil se usnout.

Pánov k službám v Solgjoru
Ixin

"Je dobré ocenit maličkosti, protože i za nimi je skryto úsilí."
Odpověděl Jordrick naprosto klidně. Nechával tě ze sebe smývat prach a poslouchal tvá slova. Když jsi vyřkla svou prosbu chvíli mlčel a nechával se jen omývat, když však opět promluvil, jeho hlas byl stále klidný, vyrovnaný a vlídný.
"Chápu. Nejsi sama, kdo si toho začal všímat Ixin."
Začal bez velkého spěchu zatímco se jeho koupel tmavla od smytého prachu.
"Občas zapomínám, jak čas letí a že lidé nesdílejí vitalitu a délku svého života s námi."
Lehce se usmál a napůl se otočil k tobě.
"A právě tato záležitost tvořila část mé poslední cesty. Zítra přijede z nedaleké osady jeden nadějný mladík, který měl touhu dát se do mých služeb."
Sledoval koutkem oka tvou reakci.
"O svou matku se bát nemusíš. Tvé povinnosti se nezmění a ty její skončí. Naučí toho mladíka, co je třeba a bude na něj zpočátku dohlížet, až bude vše umět, půjde na zasloužený odpočinek a o její spokojený zbytek života bude samozřejmě postaráno. Nejsme sice žádné velké město, ale o své věrné se vždy postarám."
Jeho slova ti dala opět pocit jistoty a úlevy. Trochu více se ponořil do vody a narovnal v ramenou.
"To už je hold úděl delších cest......pokud budeš mít své jiné povinnosti splněny, rád tvou nabídku v tomto ohledu přijmu."
Usmál se. Vždy k tobě byl vřelý a vlídný, občas si nepřipadala ani jako obyčejná služebná.

Koupání s Eriou v jezeře Olfion
Lena

"Zase tak dobrá čarodějka nejsem."
Zasmála se a dál si užívala plavání. Bylo vidět, že tě stále po očku sleduje a jakmile jsi zamířila zpátky ke břehu, následovala v oblouku tvého příkladu.
Voda byla příjemná a osvěžující a hlavně jste tu měly zatím klid a prostor dělat a řešit, co jste chtěly.
"Průzkum vesnice zní dobře, za předpokladu, že to bude příjemnější návštěva, než posledně."
Zašklebila se a sama se také usušila na břehu rychle do kusu hadru načež se začala oblékat opět do svého oděvu. Občas se rozhlédla, že vás nikdo nešmíruje. Mokré vlasy si stáhla koženou šňůrkou, aby uklidnila trošku jejich neposednost.
"Myslím si, že menší počet bude lepší a navíc takhle nejsme vázaní na to někoho hlídat, nebo se řídit někým jiným."
Usmála se a v očích se jí zableskly hravé zlobivé plamínky.
"Za jak dlouho chceš vyrazit?"
Vyzvídala, když šla vedle tebe.

Po dobré koupeli, dobré jídlo

Když vynořím hlavu zpod vody, tak si jen vytřu oči od vody, zamrkám a kouknu zpátky na Eriu.
„A víš, že jít do vesnice není vůbec špatný nápad? Mohli bychom udělat průzkum ohledně práce, ale taky průzkum, kde mají nejlepší guláš, což by docela bodlo po dnešní túře.“
Znovu se potopím a klesnu lehce ke dnu jezera a podplavu Eriu a znovu se dostanu nad hladinu.
„Nic si z toho nedělej, pořád lepší, že jsme přišli pouze o jednoho. Představ si, že bychom třeba jednou spali a všechny nás zlikvidovala do jednoho. Hodně blbá představa. Navíc pokud s námi zůstaneš, budeš dobrá náhrada za ztracené členy. Čaroděje máme jenom jednoho a hodní čarodějové se vždycky hodí, dokonale kryjí záda, když to řeknu jednoduše.“
Plavu pořád poblíž ní, abychom se navzájem slyšeli, ale zároveň po dnešku už doopravdy nechci zůstávat někde jen tak sama. Umím se o sebe postarat, ale upřímně se mi ze samoty nedělá zrovna dobře, snad to přejde rychle.
Když už jsem prakticky celá rozmočená a důkladně opláchnutá a osvěžená, tak se začnu vracet ke břehu. Rozhlédnu se a vyjdu z vody, vezmu ze země nachystaný kus hadru sloužící jako ručník a osuším se. Začnu se postupně oblékat do čistého oblečení, v pase si lehce větší košili stáhnu širokým páskem. Volné oblečení prakticky nenosím kvůli meči, protože nikdy nevíte, kdy meč potřebujete a kdy se vám do volné halenky zamotá, nebo se do ní zamotáte sami a bude vás to stát život.
„Půjdeme do vesnice ve dvou nebo mám říct i ostatním?“

Obyčejný den v Solgjoru
__________________________________

V pokoji Alfy - koupel

Trpělivě jsem na svého pána vyčkávala, než přišel do svého pokoje. I přes veškerou únavu jsem se mile usmála a lehce uklonila. Přeci jen on zde byl pán a bylo zapotřebí k němu chovat respekt a úctu. Navíc pokojem se linula příjemná vůně heřmánku s medem.
Jeho tvář byla plná starostí, ale přesto bylo vidět, že se snaží tvářit vlídně. I když byl značně, opravdu velmi značně starší než já netypovala bych mu takto vysoký věk. Postavu měl velmi dobře udržovanou a stejně tak i svůj zevnějšek. I když kvůli starostem barva jeho vlasů ztratila svůj zlatavý lesk, přesto z upravených vousů byla zlatá barva znatelná.
Prádlo jsem nechala ležet na zemi a jen se mile usmála, když poděkoval za koupel a vzala si do ruky houbu a klekla si vedle koupele.
,,Rádo se stalo, i když nevidím důvod proč by jste musel za koupel děkovat." pousmála jsem se a natáhla k němu svojí drobnou ruku a vyčkala než mi podá svoji, ať z ní smyji prach a špínu.
Jeho otázka mě během omývání lehce zarazila, že jsem dokonce k němu vzhlédla s překvapením v očích.
,,Emm..co prosím?" uculila jsem se a lehce zavrtěla hlavou.
,,Nic se neděje.. " pousmála jsem se mile než jsem obešla koupel a začala omývat jeho druhou ruku.
,,Pouze.." lehce jsem si skousla ret a sklopila pohled a mlčela. ,,Nejsem zvyklá si stěžovat pane, po pravdě ani nemám na co. Pouze mám starost.. O svoji matku. Netroufnu si říci, že je stará, ale přesto je znatelné, že již nezvládá tolik práce, jako kolik má na svých bedrech." pronesla jsem potichu a stále se k němu neodvážila vzhlédnout.
,,Jsem si vědoma, že máte sám spoustu starostí, které vás zatěžují. Je to vidět ve vaší tváři. Ráda bych vás jen požádala zda by bylo možné matce ulevit, alespoň na pár dní. Jsem ochotna plnohodnotně jí po tu dobu zastoupit." i když by to znamenalo, že bych se musela vzdát svého nočního tréninku a nejspíše i ze svého pětihodinového spánku vzít další dvě hodiny, ale pro svojí rodinou jsem byla ochotna udělat všechno. Nikoho nemuselo zajímat kdo tu práci dělá. Hlavní bylo, ať je udělaná pořádně a včas.
Nakonec jsem si klekla za něj a začala pomalu omývat jeho hrudník. Mé vlasy jej musely nejspíše lehce lochtat na tváři, když jsem se předkláněla přes jeho rameno. Pomalu jsem začala obývat jeho ramena a lehce se zamračila.
,,Máte opět ztuhlá záda.. Měl by jste si je nechat namasírovat." pronesla jsem s lehkou starostí.

Chatka za Reindorfem

Zavedla jsem Arga do domu a stáhla jsem z něj sedlo. Přehodila jsem přes něj svou deku a jala se toho, abych nám tu udělala trochu prostor, zatím co Seb rozdělal oheň. S koněm to nebude jednoduché v takové místnosti, ale budeme to muset zvládnout. Přesto jsem dost obezřetně sledovala dívku i Sebastiena, bohužel, pokud se na ni vrhne a stihne ji kousnout, tak už z ní bude jenom svačinka, protože pokud se neovládne, pravděpodobně ji zabije dřív než ji zakousne. Sebastien mě ale překvapoval. Vyvraždil sice celou skupinku násilníků, ale byl teď schopný se držet a to dost dobře, na to, že je to mládě.
„ Možná bys měl jít na chvíli spát. Odpočívat. Dneska si měl… při nejmenším trochu náročný den.“
Ušklíbla jsem se na něj. Svlékla jsem si plášť i svrchní vrstvu, potřebuju uschnout, zůstala jsem jen v košili a tak jsem se usadila u krbu, u praskajícího ohně. V teple…
„ To nevíme, může jim to být podezřelé, že se tu najednou začalo topit, možná bychom měli nějakou návštěvu ještě očekávat.“
Povzdechla jsem si a zadívala jsem se do plamenů.
„ Zlobíš se?“

Tajemství chrámu Svoresku
Nikolai

Kněz, kterého jsi napadl upadl na zem, jestli se i poranil těžko říci, nějak moc tě to nezajímalo, jak se zdálo kněží měli nyní dost jiných starostí, než jsi ty a tak jsi běžel, jako o život cestou, kterou tě sem kněz přivedl. Kličkoval jsi chodbou zahýbal, po paměti a doufal, že tě to vyvede ven. Společné chodby chrámu, pro místní mnichy a kněze byly rozlehlé ale pusté. V hlavě ti bušilo. Takový vývoj událostí nebylo možno moc předpokládat. Celý udýchaný jsi nakonec zpomalil u dveří vedoucích do modlitební části chrámu, kde jsi prve obdivoval architekturu.
Konečně sis mohl trošku úlevně vydechnout, když uzavřenější část chrámu zůstala za tebou. Sem tě snad už kněží pronásledovat nebudou. Je to svým způsobem úleva. Na druhou stranu mladý vlkodlak, který zůstal v útrobách chrámu tolik štěstí mít určitě nebude. A míst se odteď na pozoru před touhle sektou, nebo co to je. Na druhou stranu kněží a mniši, kteří se tiše pohybovali po této části chrámu vypadali naprosto v pohodě, vlídně a přívětivě. Vždy ochotní a nápomocní ztraceným ovečkám, které hledaly útěchu a klid.
Vyjít tedy ven již nebyl velký problém. Opět tě přivítal ruch města. Odpoledne se chýlilo ke svému vrcholu. Nebude to dlouho trvat a stánkaři budou balit své krámky a město se bude chytat na noční život.

Po večeři za Reindorfem
Artemis

"Nejspíše nám asi nic jiného nezbude."
Odpověděl Sebastien a u chatky sundal vaší bezvládnou společnici z koně, pak nohou rozrazil dveře a vešel dovnitř. Uvnitř chatky bylo příšeří a chladno, naštěstí hromádka dřeva tady byla a krb, který byl trošku zasněžený ale snad funkční také. Koně nebyly úplně veselé z toho, že jsou v takovémto zavřeném prostoru, ale dle všeho se s tím, nějak smířili. Dívku Sebastien uložil slaměnou postel. Byly tu jen dvě a pak několik plesnivějících slamníků na zemi.
"Rozdělám oheň."
Oznámil a jal se čištění krbu a pak zapalování ohniště křesadlem. Koně nespokojeně pofrkávali, přece jen blízkost ohně je moc netěšila, na druhou stranu docela rychle se začal dům prohřívat, byla to pro vás docela úleva, už tak jste měli dost chladná těla sama o sobě, natož ještě plahočit se zimou.
"Snad tu budeme mít na zbytek noci klid."
Vydechl a usadil se na rozvrzanou židli v zamyšleném výrazu.

Obyčejný den v Solgjoru
Ixin

Vše jsi připravila, jak bylo zapotřebí. Naplnila vanu horkou vodou a vůně, kterou jsi použila prostoupila celým pokojem. Chvíli na to se otevřely dveře a do nich vstoupil Jordrick Torhalfg. Oděn byl v cestovním oděvu, zaprášený od cest, nejspíše opět jednou byl se svou družinou někde v okolí. Hold to nebyl ten typ pána, který by poseděl déle na jednom místě.
Ve tváři se mu zračily starosti, ale když tě viděl věnoval ti vlídný pohled. Syté mechově zelené oči dokázaly tak snadno pohlcovat, jak snadné by bylo do nich upadnout a oddat se jejich měkkosti, která se v nich v těch lepších dnech mihla.
Zároveň sis opět jednou mohla potvrdit, že i přes svůj věk, je stále alfa velmi dobře vypadající. Ano delší vlasy již ztratily špinavý blonďatý nádech, který kdysi měly a připomínaly spíše nyní popel, ale alespoň v upravovaném vousu byla ještě tmavá zlatá barva znatelná.

Jordrick Torhalfg

Když za sebou zavřel zamířil ke koupeli. Odpásal si meč a odložil dýku ve zdobeném pouzdře na stůl. Pak ze sebe začal svlékat zaprášený oděv.
"Děkuji za přípravu koupele Ixin."
Promluvil vlídně. Hromádka oblečení zůstala ležet na zemi, zatímco se tvůj pán naložil do horké vody.
"Ahhh..."
Vydechl spokojeně a napůl zavřel oči. Vlasy mu volně splývaly nořily se do vody.
"Tváříš se dnes nějak strnule, děje se něco Ixin?"
Optal se a napůl k tobě obrátil oči. Jako obvykle samozřejmě očekával, že mu budeš s koupelí nápomocná, přece jen smýt špínu z cest není tak jednoduché.

Po večeři za Reindorfem

„ Možná jen do teď… i když… kdo ví, jestli já taky nenosím jenom smůlu.“
Usmála jsem se na své upíří mládě a dál vedla koně za uzdu, nesledujíc jeho kroky. To, že s námi děvče ještě nějakou dobu bude, se mi nelíbí. Vůbec se mi to nelíbí. Možná že jsem ji vážně měla ušetřit trápení hned. Jenže… Na to jsem asi moc útlocitná. Pohledem jsem kontrolovala, jak na tom to děvče je a snažila jsem se zahnat ustrašené myšlenky na to, co se mi stane, jestli mě kvůli tomu chytí.
„ Znáš to tu lépe než já, vlastně takhle na sever jsem už hodně dlouho nebyla, jestli vůbec…“
Zamyslela jsem se.
Pohled na chatku, která se o pár hodin později objevila před námi, byl ulevující. Na chvíli se zastavíme, odpočineme si. A snad aspoň na nějakou dobu v bezpečí. Lovci po mě jdou už moc dlouho, i když nevím proč, konfliktům s lidem se snažím vyhýbat, jak se to jen dá a pokud se nejedná zrovna o partu lapků, která mne přepadne cestou, tak ani nezabíjím a krmím se jen na zvířatech.
„ Bude ti vadit, když navedu koně dovnitř? Je dost zima, venku by mu to nemuselo udělat zrovna dobře a budeme ho ještě potřebovat.“
Zadívala jsem se Sebastienovým směrem, načež jsem se zařídila podle toho, jak moc mu bude vadit, že bude kůň s námi. Tiše jsem pak vešla do chatky a rozhlédla se po opuštěném obydlí, jestli tu zůstalo něco použitelného k obývání.

Den jako každý jiný

Solgjor

Byla jsem na nohou kupodivu brzy ráno. Stihla jsem se i lehce protáhnout po svém večerním ponocování a sníst krajíc chleba, než jsem se vydala do práce. Dnes jsem chtěla, ať si má matka odpočine, alespoň jeden den po celých těch dlouhých dnech neustálé práce.
Bylo zapotřebí uklidit a porovnat tři pokoje. Vždy jsem si myslela, že uklízet po nejvyšších bude lehčí než jiná práce, ale opak byl pravdou. Toto "povýšení" jsem měla přibližně měsíc a nyní jsem konečně měla v práci systém, ať vše stíhám a nemusím běhat tam a zpět. Leč i tak jsem vždy své povinnosti stíhala matka z toho radost neměla. Snažila jsem se jí maximálně pomáhat a svoji práce poté dodělávala později, když jsem nejdříve udělala tu její. Dle jejich slov jsem byla prací posedlá a neuměla odpočívat.
Poslední z pokojů byl honosný a krásný pokoj našeho pána. Jordrick Torhalfg byl ... No po pravdě ani nevím jak jej popsat. Vzhlížela jsem k němu s respektem a obdivem, jak zvládá vést svojí smečku po tom všem co se mu událo. Je to přeci jen lidská vlastnost ta zvídavost a já ráda měla přehled o tom pro koho pracuji. Příběhy mi vyprávěla matka, ale po nocích i občas má trenérka.
,,Jistě, hned to bude." pousmála jsem se přes rameno s lehkým pokývnutím jako potvrzení pro komorného. Čas od času jsem dostala úkol navíc, ale o to více mi den utíkal.
Ustlala jsem akorát čistě povlečenou postel a vydala se pro kýble s vodou. Budu potřebovat mít plnou minimálně půlku vany, což znamenalo něco kolem deseti věder s horkou vodou. Když pominu ten fakt, že jsem na to měla půl hodiny a horká voda byla ve spodním patře domu celkem jsem e zapotila. V každé ruce pětilitrové vědro a takto několikrát po sobě.. To by zmohlo i vola. Vonné oleje jsem vzala jako poslední tentokrát jsem zvolila uklidňující variantu heřmánku s medem. Na vzdálenější komodu jsem postavila svícen a zapálila na něm svíčku.
Očekávala jsem příchod svého pána každou chvíli a proto jsem stále již připravená u dveří, ať mu mohu odebrat jeho oděv. Sama jsem na sobě měla prosté tmavě fialové šaty s tenkým provázkem v pase, který zvýraznil jeho útlost. Vlasy jsem měla ledabyle svázané do rozčepýřeného drdolu a pár pramenů jsem měla spadlých podél obličeje. Své ruce jsem měla za zády s propletenými prsty a vyčkávala.