Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Děti Noci
Družina
Postava Nikolai Gran je offline, naposledy online byla 26. dubna 2024 21:02Nikolai Gran
Postava Artemis Lantes Erlic je offline, naposledy online byla 26. dubna 2024 15:28Artemis Lantes Erlic
Postava Ixin Reawes je offline, naposledy online byla 14. února 2024 15:25Ixin Reawes
Postava Nuria *Nurry* Montserrat je offline, naposledy online byla 26. dubna 2024 21:57Nuria *Nurry* Montserrat
| |||
 | Svoresk - konflikt v chrámu Podle všeho i zdejší kněží oplývají nějakým druhem magie. Což je paradoxní, když by ji jinak označovali bezpochyby za kacířství. Znovu se mi jen potvrzuje, že lidé se hlásí k nějaké spravedlnosti, ale spravedlnost si prosadí jen ten, kdo ji dokáže silou udržet. Pozoruhodnější je, že kněz s bičem rovněž dokáže ovládat telekinezi. Nebo nějakou obdobu magie, která je jí podobná. Bič omotaný kolem zápěstí je nepříjemný, ale na člověka zřejmě nemá takový efekt, jako proti vlkodlakům. Po knězově úderu cuknu hlavou na stranu. Je to už nějakou dobu, co jsem schytal podobnou facku. Ale tehdy to alespoň byl čistě fyzický úder. Zapřu se nohou a chytnu bič prsty ruky, kolem jejíhož zápěstí je omotaný. V ruce ucítím mravenčení, jak se v ní začne hromadit magie. Po biči se rozběhnou modrá magická vlákna směrem ke knězi. Jejich cílem je najít na knězi nějaký magický artefakt a vyřadit ho z provozu. Tyto věci obvykle poskytují dobrou magickou ochranu, ale zároveň nejsou schopny chránit samy sebe a vytvářejí tak slabé místo. ,,Kát se? Až po vás." Kolem volné ruky začne praskat vzduch. Otevřenou dlaň namířím proti knězi s bičem a jeho směrem vylétne proud bílé arkanické energie. | ||
| |||
 | Delegace do Jornsfirgu "Dobrá, v tom případě, pane, mě následujte." Pousmála jsem se na jeho pobídku s úsměvem okamžik před tím, než vypustil z úst svá další slova. Snad je myslel v pokloně nad mou krásou, ale samotnou mě jeho doznání značně vykolejilo. Na chvíli mi úsměv mírně opadl a v očích se mi zaleskla nejistota. Pod jeho pohledem jsem zrudla a chvatně odvrátila zrak také před sebe, aniž bych se zdvořile k jeho poznámce vyjádřila. Tedy možná bych se vyjádřila, ale po vhodné odpovědi jsem tápala příliš dlouho, a tak jsem nechala mezi nás vplížit mlčení. | ||
| |||
 | Chuť krve za Reindorfem Navečeřela jsem se. Jak jinak si to podat. Omluvitelné to není, ale teď už alespoň nikomu neublíží. Odložila jsem tělo toho muže na zem a podívala jsem se po svém mláděti. „ Ano, to je ona.“ Odkývala jsem mu to a rozhlédla jsem se kolem, byla to docela spoušť. Velká… to se pak těžko vysvětluje, když je někdo najde, ale je šance, že je najde dříve divá zvěř a naše dílo dokončí… Přesto jsem krk toho muže pro jistotu roztrhala, tak aby nebyly vidět stopy po zubech. Došla jsem k dívce a prohlédla jsem ji, jak na tom je. Ujistila jsem se, že opravdu spí, fakt nepotřebuju aby tohle všechno poslouchala. „ Je to těžké rozhodnout. Pokud ji pustíme, je možnost, že si to všechno bude pamatovat a všechno to řekne. A vzhledem k tomu, že po mě zjevně jde dost velká skupina lovců, nebylo by to zrovna fajn… Pak je tu možnost, že ji z toho obviní a zabijí ji ve městě. Čistě ze strachu…“ Na chvíli jsem se odmlčela. „ Pak je tu možnost, že ji prostě zabijeme. Nic nevyzradí, bude to mít rychlé a bezbolestné.“ Opatrně jsem jí zvedla hlavu a prohlédla si její tvář. „ Anebo ji prostě vezmeme sebou. Odvedeme ji do vesnice, jestli nějakou potkáme cestou. Zjistíme, co si pamatuje, případně jí něco namluvíme…“ Zadívala jsem se na něj a tiše si povzdechla. „ Problém je, že ty cestou budeš mít hlad. A dost velký. Jakýkoliv závan krve a ty budeš nepříčetný. Časem se to urovná, ale teď to bude složité…“ Vydechla jsem a pomalu opustila svou temnou podobnu. „ Překvapuje mě, že si se dokázal ovládnout tak rychle. Asi o to lépe.“ Prohlédla jsem si ho a servala jsem košili z toho, co jsem ho teď zabila. Roztrhala jsem ji a ty nejčistší kusy si nechala. Došla jsem ke svému mláděti a setřela mu krev z obličeje a rukou. Pomalu, opatrně, aby se jen tak nevylekal. Přeci jen právě odhalil, že jsem zrůda a zrůdu jsem udělala i z něj. „ Omlouvám se. Za to všechno. Jenže… umíral si… Zachránil si mi život a mě nepřišlo dobré, nechat tě zemřít… zaplatit za to všechno.“ Otřela jsem mu ruce. „ Můžeš se rozhodnout, jestli chceš žít takhle, nebo to chceš ukončit. Ale je to šance, jak… pokračovat ve svém životě. Možná napravit nějaké ty chyby. Cena je však velká.“ Rozhlédla jsem se po spoušti, kterou nadělal. „ Časem se ten pud umírní a nebudeš potřebovat lovit pro krev nijak často. Můžeš jíst jako normální člověk, chovat se tak. Jen přímé slunce není příjemné, přesto však můžeš cestovat i ve dne, s dobrým pláštěm.“ Vzala jsem ho za ruce a setřela mu krev z nich. Pak jsem hadry hodila do ohniště. Prohlédla jsem si své ruce a s povzdechem je stáhla podél těla. Došla jsem k dívce a začala jsem ji odvazovat od stromu. Vzala jsem ji do náručí a zadívala jsem se na své mládě. „ Prozatím ji vezmeme sebou. Musíme odsud vypadnout a nechat to tady dokončit zvěř. Doufejme, že tohle místo najdou dříve než lidi.“ S tím jsem se rozešla s dívkou v náručí k řece. Musíme se tam vrátit a cesta nebude nijak jednoduchá. | ||
| |||
 | Chuť krve za Reindorfem Stále zmateně tě pozorovat, to že se mu však navrátily lidské rysy bylo dobré znamení. Když ses nakonec nezptala jestli chce ještě jíst mlčky zavrtěl hlavou. Zatímco muž se zmítal. "Ne to ne prosím! Ne!!!!" Přečlo to v bublavé chrčení, když jsi jej začala vysávat do sucha. Tvůj společník se znovu rozhlédl a rty se mu zkřivily mírným odporem nad tou spouští. Očima se zastavil na dívce, která tam bezvládne ležela. "To je ona? Co s ní?" Optal se nakonec trošku nevýrazeně a počkal, až dovečeříš. Jestli se o tomhle někdo dozví byla otázka, ale každopádně byl to zvláštní zážitek, který si snad nějakou dobu nezopakuješ. Tvůj společník se posbíral na nohy a začal se bezvýrazně procházet kolem a studovat očima tu spoušť, kterou zde způsobil. Tajemství chrámu Svoresku "Tak, jako tak odsud jen tak neodejdeš mladíku." Odvětil kněz naprosto klidně. A pak už jsi vyrazil. Když jsi nakročil ke knězi za tebou roztočil stříbrný bič nad hlavou, aby si tě udržel od těla. Bič ve vzduchu zlověstně svištěl, zatímco tys vypustil vlnu na kněze, který k tobě mluvil. Zdálo se, že se tvému útoku ani nepokoušel bránit, nebo k tomu neměl příležitost. upadl na zem, ale hned na to se začal zvedat na nohy. Bič zasvištěl vzduchem a tys ucítil palčivou bolest na zápěstí ruky, kterou jsi nevytahoval kuličky, Bič se ti omotal kolem něj a začal tě tahat nazad. Mezitím jsi už vystřelil kuličky vpřed na druhého kněze. Jistojistě by mu prošly hlavou, ale kněz v poslední chvíli zvedl ruku před sebe, zdálo se, že se zasoustředil, vzduch se zavlnil a kuličky zpomalily až se zastavily nedaleko od jeho ruky a odpadly na zem. "Ymmch...zajímavá magie." Narovnal se úplně s rukou stále před sebou. "Máš poslední možnost se kát." Pohyb vzpřáhnuté ruky byl skoro neznatelný a přešel do lusknutí a pohybu zápěstí. V zápěstí jsi měl pocit, jako by tě zleva na tvář udeřila facka od pořádné ženštiny. Tvář ti pulzovala. Delegace do Jornsfirgu Jarlof s tebou s úsměvem kráčel hrdě a vzpřímeně a držel tě v rámě. "Nemám představu, rád to tedy nechám na vás." Pokynul ti smířlivě hlavou a stáčel své kroky tam, kam jsi je stáčela i ty. "Ač tuším, že to nejkrásnější z tohoto města a sídla jsem už viděl." Lišácky pohlédl na tebe a pak zase před sebe. Sídlo bylo v tuto chvíli až podivně tiché, většina služebnictva se starala o vaší návštěvu. Takže nebylo divu, že se tu nikdo dnes moc nepotuloval. Čarodějnice Eria z Vilny "Existuje ale každý čaroděj je zaměřen na jiné druhy magie." Usmála se vlídně Eria. Když jsi zmínila víno jezero a muže, tak se Eria upřímně zasmála. "Ne to opravdu bohužel neumím, ale myslím si, že s tvým tělem muži určitě nebudou problém. A ty příšery bych docela vynechala taky." Zazubila se. Brzy jste již dorazili do lesa a pak na okraj mohutného Jezera Olfion, kde jste se měli zastavit a odpočinout si. "Už se těším až se tam vykoupu vypadá to báječně." Rozzářila se Eria, jakmile jste zastavili a začali připravovat tábor. Věděla jsi, že vesnice je nedaleko, ale vždy bylo lepší zdržovat se mimo ní a zajít tam třeba jen na pivo. "Zaplaveme si? Třeba nějaké chlapy chytnem i tak." Usmála se šibalsky. "A když ne....inu nevadí." Nevinnost sama ale toho ďáblíka v ní jsi doslova cítila, zdá se, že si tvou společnost dost užívá. | ||
| |||
 | Cesta daleká či blízká Mírně pokývu hlavou nad její odpovědí a pak se jen pousměji. „Existuje nějaké ochranné kouzlo proti plamenům? Že bys jim příště předvedla dokonalou čarodějnickou show, když už nic jiného. Třeba bys mohla po té rozjet velkolepou kabaretní společnost a lidé by tě neupalovali.“ Rozesměju se, tohle je vážně hrozná blbost, co jsem právě vyplodila ve své bujné fantazii. „Myslím, že už vážně budu potřebovat odpočinek a půllitr piva minimálně.“ Znovu si srovnám meč, začíná mě brašna i pochva od meče neuvěřitelně tlačit, špinavá košile začíná svědit a neustále se mi lepí na tělo. Pohádkové cestování, tak jak má být. „Beru cokoliv, jezero, potok, rybník, kaluž… Cokoliv, co se aspoň tváří jako voda. Teď mě tak napadlo, neumíš náhodou proměnit vodu ve víno? Mohl by být zábavný večer. A třeba bychom na to nachytali i nějaké ty mužské a večer bude o to veselejší. Jenom by se to tentokrát mohlo obejít bez dalších čarodějnic, upírů, vlkodlaků… a tak dále a tak dále.“ | ||
| |||
| Prohlídka hradu Sama jsem se po Jarlofových slovech nepatrně rozhlédla od číše s vínem. „Vypadá to tak.“ Souhlasila jsem s pousmáním, které bylo něco mezi úlevou a pobavením smíchané s čirou radostí. Na druhou stranu jsem se snažila zahnat i pochmurné myšlenky, jak „obyčejná soukromá procházka“ po hradu by mohla dopadnout. „Jistěže doprovodím...ráda.“ Zahlaholila a nechala jsem si pomoci ze židle. „Co by Vás lákalo vidět nejvíce?“ Optala jsem se, když jsme na chodbě osaměli. Sama jsem milovala výhled z naší nejvyšší věže. Jen málokdo tam chodil kvůli její výšce, ale byl z ní neodolatelný výhled na celé město a širé okolí. Když jsem chtěla být sama, často jsem tam chodila si… promyslet věci. Na druhou stranu možná by bylo vhodnější vzít hosta do Zimní zahrady, která se pyšnila roztodivnými květy, které matka sbírala snad už jen pro to, že byly drahé a ceněné… Bratři zase milovali pohled na koně. Ten přízemní pach pižma a sena v nich jitřil všechny smysly a nikdy nebylo nic lepší než prožitek z jízdy divoký a nevázaný (otázkou je, zda na koni nebo v seně na ženě… ale na to se dámy jako jsem já či matka neptají…). I místní kaple bývá hezky zdobená, ale ne, že bych se v ní nacházela ráda… mám jí spojenou s přísnými pravidly, kontrolou a tresty. Možná… výlet za hradby do útrob města… ale k tomu by byl vhodnější doprovod staršího bratra… V duchu jsem se zachmuřila, ač jsem celou dobu se světlou tváří a slabým úsměvem čekala na vyjádření hosta. | ||
| |||
| Konflikt - Svoresk ,,To je opět jen povrchní tvrzení na ničem nezaložené. Můj pravý vnitřní zrak mi říká, že jen používáte bolest k vynucení falešných přiznání. Možná vás k tomu vede jen nějaká zvrhlá radost z pocitu ubližovat ostatním, možná nějaká zcestná víra ve vyšší moc, na tom nesejde." odpovím knězi nesmlouvavě. Budu muset něco udělat a vzhledem k přesile dva na jednoho, to bude muset být uděláno překvapivě. Zaznamenám, že mučeným je ten mladý vlkodlak. Jestli je ještě při životě nebo ne se mohu jen domnívat. Magická aura kolem mučitele je zřetelně cítit. Můj moment překvapení teď závisí jen na tom, aby si kněží mysleli, že jsem neškodný civil. K tomu mi pomůže druhý kněz, který mne sem přivedl. Stříbrný bič sice proti mne nebude mít žádné zvláštní účinky, přesto bych s ním i tak nerad dostal přes prsty. Stejně jako je pro mne ne úplně identifikovatelná magie kněze, tak by nemusel mít on příliš dobré vědomosti o mých vlastních schopnostech. Směrem k magicky obdařenému knězi vyšlu telepaticky myšlenku. Není invazivní a možná ani k němu nepronikne, ale obsahuje informaci o tom, že chci nejprve zaútočit na kněze s bičem. Dokonce udělám prudký krok směrem ke knězi, který mne sem přivedl, abych své myšlence dodal reálného vzhledu. Během okamžiku vyšlu telekinetickou vlnu směrem za sebe na kněze, ze kterého víří magie. Není to obvyklé použití telekineze, ale její výhoda je, že se proti ní jen těžko magicky brání, protože se jedná sice o magický původ schopnosti, ale fyzické následky. Stačí na chvíli kněze shodit prudce do kouta. Od druhého kněze očekávám šlehnutí bičem. Jistě ho nemá jen pro okrasu. Snažím se svou mysl připravit na štiplavou bolest, kterou šlehnutí může přinést. Nenechat si rozhodit soustředění mysli na telekinezi. Volnou rukou zajedu do kapsy oděvu a vylovím několik ocelových kuliček, které doslova vystřelí proti knězově hlavě. Nechci se uchylovat k přímo arkanické magii, když nevím, co ten magický kněz umí. | ||
| |||
| Chuť krve za Reindorfem Bylo mi to nepříjemné, nepřirozené, proměnit se. Alespoň, že dívka omdlela a já nemusela uvést její vědomí do bezvědomí. Naznačila jsem kam má můj mladý kousnout a přidržela jsem jeho večeři hlavu stranou, aby měl trochu lepší přístup. Netrvalo to dlouho a mládě dojedlo. Tiše jsem vydechla a pustila jsem tělo na zem. S žuchnutím se svalilo a bezvládně leželo vedle muže, který se snažil odvalit pryč. Mlčky jsem přiklekla k teď už zase vrahounkovi a chytila jsem ho za ruce. „ Je to trochu na delší vyprávění. Máme teď jiný problém a to je ta dívka.“ Ohlédla jsem se po dívence, která tam zůstala svalená a uvázaná ke stromu. „ Neměj strach. Všechno ti vysvětlím. A budeš se moci rozhodnout, jestli chceš žít nebo ne. Nemusí za tebe rozhodnout jiní.“ Ohlédla jsem se po muži, který se plazil pryč. „ Každopádně, máš ještě hlad? Nebo se můžu najíst já?“ Zachvěla jsem se. Nesnáším ten pocit, kdy se moje vlastní tělo těší na pár kapek krve. Nelovím moc často lidi, ale sem tam… když jsou to zmetci… Drapla jsem toho ubožáka za zlomenou nohu a přitáhla jsem ho k nám. Chytila jsem ho za ruce a vytáhla jsem ho do sedu. „ Hlad je nepříjemný, ale dá se mu odolat. A nemusíš vždy zabíjet lidi. Dokonce můžeš jít i normální jídlo.“ Sevřela jsem toho mrskajícího muže ve smrtelném náručí. Pokud už ho mládě chtít nebude, vezmu si ho já. | ||
| |||
| Chuť krve za Reindorfem
Vzala jsi na sebe svou plnou upíří podobu a vrhla ses vpřed. Prchající vyděšení muži neměli šanci, za chvíli na zemi dole sténali a svíjeli se v bolestech. Škemrali o milost a naříkali. Dívka omdlela dřív, než jsi jí stihla omráčit. A jakmile jsi srazila mládě na zem zasyčelo na tebe, ale vyrvat se mu již nepodařilo. Jestli tě poslouchal, či nikoli byla otázka, jeho výraz i oči byly divoké, ale jakmile jsi mu ukázala jídlo, viděla jsi, jak jeho upíří rysy ještě zesílily. Tesáky se ještě více zaostřily a on začal své zuby do krku oběti, která bolestně vydechla. Trvalo to opravdu krátce, než z ní mládě dostalo veškerou krev a mrtvola odpadla na zem. Při tvé otázce mírně pokývl a jeho rysy trošku zjemnily až se postupně stal zase tím, koho jsi znala. Zlodějíčkem a vrahounkem. Trošku ohromeně a stále nejistě si prohlížel zakrvácené ruce a otřel si zakrvácenou tvář. "Co...co se přesně stalo?" Zeptal se, asi se chtěl ujistit, že to nebyl jen sen, jeho pohled přelétl po masakru a mrtvolách. "Prosím nezabíjejte mě....prosím já chci žít. Nedělejte mi to...já já...nic nikomu neřeknu..." Naříkal a škemral mezitím zbytek vaší večere vedle svého mrtvého kolegy a horko těžko se snažil i přes zlomeniny od vás odsunout. Šokem skoro asi zapomněl, jak jej bolí jeho vlastní tělo, touha po životě byla silnější. | ||
| |||
| Chuť krve za Reindorfem Svázaná dívka mě přesvědčila o tom, že nemusím mít výčitky svědomí, kvůli tomu co se tu stalo. Byli to zmetci, vrazí a bandité. Dobrá…Vyrazila jsem po těch dvou, co vyrazili na útěk. Cestou jsem shodila košili, abych ji nezničila a proměnila jsem se. Už je to hodně dlouho, co jsem byla ve své nelidské podobě. Nepoužívám ji ráda, ale nechci, aby mě dívka byla schopná identifikovat, pokud to přežije… Drapla jsem ty dva za krkem, vzlétla jsem pár metrů nad zem, ne moc nápadně, pokud se opravdu někdo přímo nezaměří v té tmě, neuvidí mě. Doufejme. Srazila jsem je o sebe a pustila k zemi. Budou dolámaní a nebudou utíkat. A mají šanci to přežít k tomu, abych mohla slušně povečeřet. Jakmile dopadli na zem, snesla jsem se k nim a pro jistotu přerazila ruce a dolomila kotníky, pokud ještě nebyli rozlámané. Pak jsem je drapla a vyrazila po svých zpátky, avšak pořád ve své nepřirozené podobě. Hodila jsem je na zem a vydala jsem se ke svému mláděti a té dívce. Udeřila jsem ji do hlavy, aby ztratila vědomí a nemusela to všechno pozorovat. Pak jsem se otočila na mládě. Drapla jsem jej a srazila k zemi. „ Večeříš jako divoké prase!“ Zavrčela jsem na něj podrážděně a přes delší zuby poněkud rozsýkaně. „Vím, co je v tobě teď za boj. Vím, že je to zlé a že to bolí!“ Můj hlas se změnil do mateřského a konejšivého. „ Ale takhle se chovat nemůžeš, ať už tě svírá cokoliv.“ Ztišila jsem hlas. Klečela jsem na něm, mezi mrtvolami, dívkou v bezvědomí a dvěma skuhrajícími muži a dívala jsem se mu do očí. „ Dám ti najíst. Ale musíš poslouchat.“ Zvedla jsem se z něj a dotáhla ho k jednomu z mužů, co ještě žili. Chytla jsem muže za vlasy a zvedla ho do sedu. „ Podívej .. tady.“ Ukázala jsem mu na tepnu na krku, jak pulzuje pod kůží. „ Nemusíš kvůli krvi provádět nechutné masakry. Ale vybral sis aspoň vcelku dobrou skupinu.“ Vydechla jsem a naznačila jsem mu, jak má kousnout, aby z těla dostal co nejvíc v co nejkratším čase v pohodlné poloze. „ No… tak… to jde…“ Položila jsem mu ruku na rameno. „ Lepší? Už si klidnější?“ | ||