Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Děti Noci
Družina
| |||
 | Tajemství chrámu Svoresku Kněz, který s tebou mluvil se zpod kápě dobrotivě usmál a zvedl k tobě své oči, které jen letmo zářily ve stínu. "Vševidoucí Otec mne obdařil již dávno pravým zrakem. Vidím, co se v dotyčném skrývá a co oplétá jeho duši." Podotkl poklidně s rukama stále spojenýma v záhybech dlouhých rukávů. "Ve tvém nitru se pohybuje vlčí démon, kterého je třeba zahnat a zničit, dokud je k tomu možnost. Ještě stále můžeš být očištěn, protože tvá duše není ztracena. Démon tě nepohltil ještě úplně." Ubezpečil tě kněz, jako by to mělo nějakou útěchou být. Ani jeden z nich se nezdál být nebezpečný, ač jsi dobře viděl, že ten, který tě přivedl je také pozorný a připravený kdykoli zasáhnout. Těžko odhadnout jejich síly a rozhodně určitě nebyli takoví, jak se zdáli být. "Opakuji posaď se prosím. Nenuť nás k násilí." Ucítil jsi, jak se kolem kněze, který mluvil začalo hromadit, něco neznámého s čím jsi se ještě nesetkal. Určitě to byl nějaký druh magie, ale vzhledem k tvému zaměření bylo těžké určit, jaký. Jímal tě však špatný pocit. Když jsi koutkem oka zalétl směrem k muži zhroucenému na židli, převalila se jeho hlava skoro samovolně na druhou stranu a světlo louče jí ozářilo obličej....spatřil jsi toho mladíka, který byl usvědčený vlkodlak a rozhodl se trhnout od těch dvou, kterým jsi pomáhal utéci i podruhé. Vypadalo to, že je v bezvědomí, jeho obličej byl....dost zrasovaný, ale koncentraci jsi musel ustálit na knězi, okolo kterého byla magie již skoro hmatatelná a kněz, který tě přivedl? Rozvinul z rukávu dlouhý stříbrně se lesknoucí bič, kterým přejel po zemi. "Na tvém místě bych poslechl." Odtušil poklidně. Delegace do Jornsfirgu Jarlof se přátelsky usmál a upil ze své číše. "Nikdy jsem nebyl z těch, kteří holdovali dlouhým hostinám, takže pokud vám v tom nic nebrání, pak bych na prohlídku vyrazil klidně ihned." Navrhl a odložil číši. "Myslím si, že ostatní to bez nás přežijí pokud budou mít dost jídla na stole a něco dobrého k pití." Zahláhohlil a bedlivě tě pozoroval. Ostatní byli plně zabraní do hovoru mezi sebou a brzy začali sluhové nosit jídlo na stůl. "Doprovodíte mne tedy?" Otázal se již bez obalu a vyčkali, zdali to odsouhlasíš, aby mohl vstát a jít ti pomoci ze židle. Chuť krve za Reindorfem Kromě muže, kterého mládě už roztrhalo tam byli ještě další čtyři, nebyli nijak moc dobře ozbrojeni, většinou posešívané kousky kůží, které tvořili jakousi rádoby zbroj a pak, co zrovna našli nebo ukradli, sekerka, tesák, nebo dlouhá dýka.....spíše, než na ozbrojenou jednotku vypadali, jako banda zlodějů. No a pak sis kromě nich všimla dívky přivázané u stromu za ruce, jak naříká a brečí. Opodál leželo ještě tělo nějakého muže. Bandité mezitím trochu panikařili s tím, co se děje, když přišli o společníka a než se nějak více rozkoukali, tak druhý už ležel na zemi a z krku mu stříkala horká krev. Dýka se odkutálela z jeho ruky. Když se na něj vrhl muž s kosou, aby jej sekl, mládě uhnulo, takže kosa se zabořila do břicha umírajícího a v dalším okamžiku vypadla muži z rukou, když mu mládě rozervalo bok a posléze se zakouslo do krku. Dva zbývající se dali na útěk, protože pochopili, že tohle jsou spíše jatka. | ||
| |||
 | Mučírna chrámu - Svoresk ,,Odvážné tvrzení, můžete ho nějak podložit důkazy?" zeptám se, napůl naštvaně, napůl ve střehu, směrem k mnichovi, který se očividně nenechal oklamat tím lehce vtíravým tónem, který jsem měl předtím. Založím si ruce na hrudi a natočím se bokem, abych alespoň periferně vnímal pohyb kněze za mnou, připravený se bránit. Staří lidé mají občas víc fyzické síly, než se zdá. Ať už je pohání víra či zvrácená potřeba týrat ostatní živé tvory. Připravuji se psychicky pro použití telekineze. Řekl bych, že svoji porci štěstí pro drzost jsem si už vypotřeboval. Na čase vypadnout z tohohle místa i města. těkám pohledem mezi mnichy. Ať už se jim v hlavách honí cokoliv, bylo by nebezpečné je považovat za bezbranné nebo snad bázlivé konat proti narušiteli. | ||
| |||
 | Pach krve za Reindorfem Běžela jsem, jak jen to šlo. Bylo to nápadné, ale byla noc a tady nebyl nikdo. Tedy kromě obětí mého mláděte. Z křiku mě mrazilo víc než ze studeného větru, který doprovázel tuhle zimu. Jakmile jsem se dostala k těm stromům, skryla jsem se za jedním z nich a zadívala jsem se, kolik lidí tam je, co jsou zač a hlavně jak moc jsou ozbrojení. Nemůžu tam vletět jako velká voda, ale dost možná je bude potřeba pobít všechny. Vzhledem k tomu, že by mohli popsat, jak vypadáme a co jsme zač. A to že máme za zadkem lovce, tomu zrovna nepřidává. | ||
| |||
 | DELEGACE „Vážně?“ Mé oči se váhavě zdvihly k tváři našeho hosta s nejistotou a slzavou říčkou, která zatím nestihla přetéci své břehy, aby zalila dívčí tváře. Sledovala jsem ho a chvíli netušila, co říci. V hlavě se mi honilo tolik myšlenek, ale nejvíce právě ta: Proč mi o tom doposud nikdo neřekl?! Měla jsem tunu neblahých tušení. A co víc, znervózňovalo mě, že toho sir Jarlof ví více, než já sama. Matčina nepřítomnost… možná se jen chtěla vyhnout konfrontaci se mnou nebo jenom chtěla podtrhnout mojí přítomnost zde svou vlastní nepřítomností. Krom toho tu byly ty náznaky z její strany… ohledně manželství a tak… | ||
| |||
| Tajemství chrámu Svoresku Oba kněží tě bedlivě pozorovali, muž zhroucený v židli byl očividně mimo, pokud byl vůbec ještě naživu. Každopádně zdálo se ti, že se nad tvými slovy kněz usmál. "Očištění je úměrné velikosti spáchaných hříchů. Čím větší hříchy tím těžší cesta očistění." Podotkl poklidně ale oči z tebe nespustil. "Tvá duše je bez hříchu říkáš?" Naklonil hlavu v kápi na stranu, jakoby v otázce, ale na muže v křesle se ani nepodíval. "Inu jeho duši tíží podobný hřích, jako tu tvou." Doslova jsi cítil jeho vědoucí úsměv. "Pomáhat temným netvorům je těžký hřích." Rukou pokynul opět k volnému křeslu. "Posaď se prosím a nenuť mne, abych to opakoval znovu." Toto vybídnutí bylo vážné mírné, ale jistým způsobem jsi z toho cítil nebezpečí a pohrůžku. Za zády ti stál stále druhý z kněžích a tys cítil, jeho pohled. Delegace do Jornsfirgu Jarlof tě bedlivě poslouchal mírně nakloněný tvým směrem, aby mu nic z toho, co říkáš neuniklo a občasně lehce přikyvoval hlavou. "S naší cestou není třeba si lámat hlavu. Byla to pro nás zajímavá změna." Mávl nad tím rukou, jako by o nic nešlo. "Netřeba se omlouvat. Věřím, že se s Vaším panem otcem brzy setkám. Mrzí mne, že Vás o naší záležitosti nestihl informovat, ale vše se zajisté vyjasní. Jste dobrou společnicí a já jsem rád, že jste naším uvítáním byla pověřena právě Vy." Usmál se vlídně a pohlédl na svůj doprovod, který byl v proudu hovoru s jinými přítomnými a hleděl si svého. "Každopádně pokud mne zde provedete budu Vám vděčný, rád si připomenu toto místo, již dlouho jsem zde na návštěvě nebyl." Navrhl s jistou nonšalancí. Chuť krve za Reindorfem Řítila ses za svým novým mládětem. Přeplavala jsi studenou řeku, ani nevíš jak. Když jsi se posbírala na břehu a vyběhla na ním, měl už trochu náskok. Ovanul tě chladný vítr, který ti zalézal do nitra těla, ale v tuto chvíli to bylo třeba překonat. Běžela jsi, jako o závod, ale jej poháněl hlad a to bylo špatné. Uběhli jste asi dva kilometry, než jsi spatřila kus před sebou, jak mládě skočilo mezi řídkými stromy po něčem....nebo spíše někom a začal ho cupovat na kusy a vysávat z něj krev. Slyšela jsi křik a silný pach lidské krve. Jak ses blížila bylo to o to děsivější, byla sis však jistá, že je tu těch osob více, než ta, kterou zrovna svačí. | ||
| |||
| Svoresk - chrám Přijde mi, že se kněz schovává za slova. Tohle okolo je prostě mučírna. Zda sem vodí lidi kvůli výslechu nebo vlastní zábavě, to už mohu pouze hádat. ,,Lidé jsou vděční, když se jim dostane pomoci. Většinou." přikývnu ohledně zvelebení chrámu. Když se však kněz rozpovídá o očištění od hříchu, nemohu s ním souhlasit. ,,Není trochu pokrytecké, nechávat se očistit od hříchu? Když to přeženu, tak člověk může páchat hříchy s tím, že mu budou nějakým způsobem opuštěny a nedočká se u Vševidoucího trestu, který by mu jinak náležel. Samozřejmě do toho počítám i dodržování zákonů panství a tak, klasické světské zákony, chápete." vysvětlím svůj pohled na očišťování. Když mne dovede k někomu, který se právě, podle všeho, věnuje očišťování, povzdechnu si. Nejde o to, že bych s podobnou situací nepočítal, ale pořád jsem doufal, že se kněz chce skutečně jen pochlubit vybavením chrámu nebo chce zlákat na cestu Vševidoucího jednu zatoulanou ovci. ,,Děkuji, postojím. Mou duši netíží hříchy. Jaký hřích však tíží jeho duši?" poukáži na muže sedícího na židli. Mluvím sebejistě, aby v mém tónu nebyla ani stopa po pochybnostech o vlastní "čistotě". Naopak, svůj zájem směřuji na duši bezvědomé osoby, abych v kněžích vzbudil dojem, že mi jde o blaho ostatních. | ||
| |||
| DELEGACE V JORNSFIRGU Celou dobu jsem se snažila působit opravdu mile a vstřícně. S úsměvy věnovanými návštěvě, aby se nemuseli soustředit na věci, do kterých jim momentálně nic není. S milou vstřícnou pozorností, která mě měla také zaměstnat, abych si nemusela dělat přílišné starosti nad svými sourozenci či místní situací. Přece jen… nyní jsem tu neseděla já! Nemohla jsem tu být, protože toto místo bylo určené pro dívku, která do politiky příliš nevidí! | ||
| |||
| Chuť krve za Reindorfem „ Já vím, že je to těžké. Já to vím.“ Vydechla jsem se starostí v hlase. Sledovala jsem ho, a když zapraskaly pouta, zachvěla jsem se. Trhla jsem hlavou směrem, kterým zavětřil. Zbledla jsem. „ Ne!“ Vyhrkla jsem. Vyrazil vpřed. Pohled mi sjel k mému koni a pak k němu, když cákla voda. Do háje! Odcvakla jsem sponu pláště a ten spadl na zem. Musím doufat, že svého koně ještě někdy uvidím i s věcmi. Nadechla jsem se a vydechla jsem, načež jsem skočila do ledové vody za ním. Nemůžu ho nechat jen tak řádit. Nemůžu. Zatraceně, všechno je to moje chyba! Proč jsem to zatraceně udělala! Vždyť bude zabíjet… já jsem hloupá husa… | ||
| |||
| Tajemství chrámu Svoresku "Inu na jednu stranu pravda.....na tu druhou. Vševidoucí nás vede po mnoha cestách a ne vždy je nám jejich cíl znám hned." Odpověděl ti s drobným úsměvem na tváři a vedl tě dál touto doslova mučivou částí chrámu. Když jsi položil svou otázku, kněz k tobě sklouzl pohledem a lehce pokývl hlavou. "To, co se stalo, bylo tragické avšak i tyto události je třeba překonat. Samozřejmě, že se našly duše, které u nás vyhledaly jistotu a oporu. Byli i takoví, kteří se rozhodli svěřit svá srdce do rukou Všemohoucího a zůstat zde k zvelebení chrámu." Pokusil se ukojit tvou zvědavost, jak jen bylo možné. "Jak vypadá člověk očištěný od hříchu? Inu záleží, jaký hřích jsi spáchal. Očištění a odpuštění jsou ruku v ruce, ale jsou to dva rozdílné nástroje. Samozřejmě jsou hříchy, které lze očistit jen těžce. Avšak konečného očištění nakonec dojdeme všichni bez výjimky." Došli jste do části mučírny, kde jsi spatřil, že další muž, který byl oděn víceméně stejně, jako ten, který tě sem vedl se skláněl nad někým, kdo byl připoután k těžkému dřevěnému křeslu. Když jste se přiblížili přesunul svou pozornost vaším směrem. "Podívejme se koho jsi to přivedl bratře." Osoba, která byla skrytá ve stínu v křesle za ním vypadala přinejmenším v bezvědomí. "Jsi zde na správném místě. Nemusíš se ničeho obávat, i tvou hříšnou duši očistíme. Jen se prosím posaď." Poukázal rukou od krve vlídně k nedalekému křeslu, které vypadalo až nápaditě podobně, jako to, ve kterém byla ona zhroucená postava. Delegace do Jornsfirgu Když jsi zapředla hovor s vašimi hosty, byla jsi v tom namočená už až po uši a vyvléknout se z toho opravdu nehrozilo. Tvůj bratr Darius, který zde byl, jako dohled kvůli bezpečnosti se svými lidmi bedlivě sledoval celé dění. I on si všiml absence svých mladších dvojčecích bratrů. Viděla jsi, jen jak jeho obličej ještě více zvážněl, pak se uklonil a omluvou opustil sál. Možná proto, aby ty dva našel a dal jim co proto. Jeho jednotka zde zůstala a tak jsi nemohla ani doufat, že by ti Darius pomohl s celým děním zde. "Delší, než by bylo zdrávo, ale to nestojí za řeč, věřím, že však nepřijde tato cesta vniveč." Odpověděl Jarlof, který usedl naproti tobě. Ostatní mezitím konverzovali mezi sebou, jedli, pili a odpočívali po cestě. "Zdejší krajiny jsou chladnější, než jsme zvyklí, ale to nevadí. Vaše město je hezké, ač se zdálo nejisté.....souží vás zde snad nějaké problémy?" Optal se poklidně a napil se zhluboka medoviny, kterou měl v krásně vyřezávaném rohu, zdobeném rytím a runami. "A kde je vlastně Váš pan otec, předpokládal bych, že nás při příjezdu uvítá osobně." Rozhlédl se na oko zvědavě, i když si byl jistý, že nikde v místnosti tvůj otec přítomen není. | ||
| |||
| Tajemství chrámu Svoresk ,,Popravdě jsem spíše čekal, že mě odtud vyhodíte hned na místě. Lidé nemají rádi, když jim někdo strká nos do soukromí." podotknu a následuji kněze do mučírny. Připadám si, jako bych vstupoval do pasti, ale stále se budu držet svojí role zvědavce, který zalezl do chrámu trochu hlouběji, než je slušné. ,,Přichýlil vlastně místní chrám nějaké občany po tom včerejším incidentu? Víte co myslím, ten útěk vězňů." ohlédnu se směrem, odkud přišlo ono zasténání. Možná to byly však jen nějaké nástroje, které se používají k různým výslechovým účelům. ,,Jak vlastně vypadá člověk, očištěný od hříchu? Totiž, já měl za to, že hřích zůstává s člověkem napořád, jen je třeba, aby byl odpuštěn." zeptám se posléze, abych se vrátil k tématu místnosti, ve které se právě s knězem nacházíme. | ||