Andor.cz - Dračí doupě online

Půlnoční návštěva U Dupajících Škorňat v Reindorfu
Artemis

"Možný to je, ale možná se mi podaří taky zmizet. Kdo ví. Lepší zkusit přežít, než umřít hned."
Pokrčí rameny po zhodnocení svých šanci.
"Říkali, že mě prostě najdou, že jakmile vše vykonám najdou mě a odmění mě. Víc mi neřekli. Zaplatili dostatečnou zálohu, takže nebylo třeba otázek."
Zatímco si to rázuješ po místnosti sem a tam, tak tě pouze zaujatě pozoruje a čeká, co s ním bude.
"Pokud zvažuješ, že vezmeš roha, tak bys měla vědět, že mají dle všeho způsob, jak tě vystopovat. Asi na sobě neseš, něco co jim ukazuje, kde jsi."
Řekne to, jakoby nic, jako by ta informace nic nestála a jako by se bavil se svým druhem.

Svoresk a jeho dění
Nikolai

Když jsi začal mluvit na strážného, ten se nejprve mračil a tvářil nepřívětivě, než jeho výraz spíše přešel do mírně znuděného, až zoufalého z toho, co to potkal za individuum.
"Hmm...že mě nepřekvapuje, že poslali zrovna tebe."
Zabručí si spíše pro sebe pod vousy, ale slyšet to je dostatečně, patrně tomu nepřikládá velkou důležitost.
"Jakmile karanténa skončí, tak to budou dávat na vědomí hlasatelé po městě. Zatím stále karanténa trvá, protože se po uprchlících nadále pátrá. Každý, kdo o nich poskytne informace bude po zásluze odměněn."
Skoro to ten strážný odrecitoval, patrně mají své informace, které mají nařízeno poskytovat.
"A teď jdi. Vypadni, než si uvědomím, že jsem tě tu viděl. Vrať se do své chajdy."
Popožene tě násadou halapartny směrem ze kterého jsi přišel, aby se tě konečně zbavil a mohl pokračovat ve své obchůzce a hlídání této oblasti.

Svoresk

Skoro jsem si připadal jako zloděj. Plížit se ulicemi, naslouchat za rohem, zjišťovat prostor a zároveň se snažit nenechat vidět. Občas mi trochu pomohlo okolí. Ledabyle naházené bedny od zeleniny, které se mi podařilo na dálku shodit a tím odlákat stráže od jediného východu z ulice. Výlet to byl vskutku veselý, přesto se mi dařilo se přibližně dostávat blíže k paláci.

Pohlédnu směrem ke střechám, abych se ujistil, že jdu stále správným směrem. O vteřinu později už jsem tušil, že něco je špatně. A hlasité upozornění stráží mi to pouze potvrdilo. Asi jsem pokoušel fortunu už příliš dlouho.
,,Chtěl jsem už zjistit, jestli je už volno víte? A víte, lidi jsou nervózní víte a tak mě poslali, víte, ať najdu stráže a zjistím jestli už je to tady bezpečné víte?" nasadím trochu jiný tón. Ne úplně hloupý, ale spíš naivní, který by snad mohl vyvolat ve strážích jednoduchý pocit - někdo poslal prosťáčka zjistit, co se děje. A pokud by se mu něco cestou stalo, nebyla by to žádná velká ztráta. ,,Jak to teda vypadá? Víte, nikdo neví, jak se bude oznamovat, že karanténa už skončila víte?" rozhodím lehce rukama kolem v gestu na město. Spoléhám na to, že se se mnou nebude chtít strážný moc vybavovat a pošle mě ke všem čertům, případně mne odvede do strážnice.

Vrah

„ Uvědomuješ si, že když nezabiješ ty mě a já tě nechám jít, že oni zabijí i tebe?“
Zeptala jsem se ho. Musel to alespoň tušit ne? Nebo byl opravdu tak hloupí, že si myslel, že zůstane na živu, i když mě nechá žít a já ho pustím? Je to snad blázen?
„ Jak tě měli najít? Kontaktovat tě?“
Zamračila jsem se, když řekl, že ho kontaktovali už před dvěma dny. Zatraceně, jak mohl někdo vědět, že jedu zrovna sem? Musí to být někdo, kdo mě až moc dobře zná sakra. Někdo kdo ví, jak se chovám, jak vypadám a dost možná i kdo vlastně jsem.
Zamračeně jsem přešla párkrát po místnosti a nakonec jsem se zadívala z okna. Tohle je moc špatné. Zatraceně moc. Musím odsud vypadnout co nejdříve, a musím změnit směr. Namířit si to někam jinam.

Svoresk a jeho dění
Nikolai

Rozhodl ses tedy, že cesta směr palác bude ta nejlepší možná volba k získání nových informací. Stráže se po městě jen hemžily, takže vyhýbat se jim zvláště na širších ulicích bylo někdy těžké. Občas bylo třeba sejít z cesty a obejít si pár bloků, jindy jsi musel odvést pozornost svými schopnostmi, aby se ti podařilo proklouznout okolo stráží, které zabezpečovaly danou oblast.
Ať tak či onak podařilo se ti dostat notný kus směrem k paláci. Tedy alespoň dle ulic a tyčící velké budovy mezi ostatními domy v dálce před tebou bys typoval, že jdeš správně. Právě jsi opět vykročil do jedné ulice, když tě polil špatný pocit.
"Hej tytam! Co tady sakra děláš?! Jsi hluchej, žes neslyšel o vyhlášení poplachu?! Obyčejný obyvatelstvo má být zalezlý někde doma mohl bys tu přijít k úhoně a pak by s tím byly zase problémy."
Ozve se nedaleko od tebe nevrlý hlas strážného, který si tě všiml dříve, než sis stačil ty všimnout jeho.
"Kam si měl vlastně namířeno co?"
Zamračí se podezřívavě strážný a trošku výhrůžně přechytne svou halapartnu do obou rukou, jako by se chystal na svůj případný útok.

Svoresk

Cesta po ulicích není nijak rychlá. Před každým rohem se musím zastavit a vyhlédnout nejprve ven, jestli náhodou nevpadnu hned do rukou stráží. Jistě, asi by se mi nic moc nestalo, ale není potřeba na sebe strhávat pozornost.
Naštěstí se mi podaří brzy najít skupinku, která však už od pohledu působí měšťanským dojmem. O to víc se mi nelíbí ty jejich řeči. Toto město je skutečně velmi zaujaté proti jiným rasám. Polechtá mi ego, jak si stěžují na zkaženou popravu. Co by asi dělali, že ten kazič stojí hned vedle nich? Zpozorním až když se jeden z nich zmíní o paláci. Že by se tam ztratil ten třetí? Co by chtěl u paláce? Aspoň ti dva snad budou mít větší šanci se dostat pryč.

Cuknu sebou, když se ozve hlas strážného, pohánějícího nás směrem do úkrytů. Pochybuji, že ti muži půjdou přímo domů, spíše si to zamíří do nějakého hostince. Vzhledem k jejich chování by to ani nemusel být úplně špatný podnik. Ale stálo by za to zjistit, proč stráže zamířili právě k paláci. A pokud je moje teorie správná, proč by tam mířil ten třetí vlkodlak. Nemělo by být těžké palác najít, obvykle k němu vedou ty nejširší ulice. Snad mne nikde cestou neodchytne stráž.

Kanály Svoresku
Nikolai

Vlkodlaci díky tvé pomoci zmizeli ve stoce a snad najdou cestu ven a do bezpečí. Ty ses mezitím rozhodl, že bude dobré se přidružit k nějakým místním. Inu hodně jich už bylo zalezlých a zavřených doma, když nepočítáme stráže prohledávající město, ale i tak se našla v nedaleké uličce skupinka mužů, kteří spolu žhavě debatovali.
"Taková tragédie.....takhle zkazit tak krásnou popravu...."
Zaslechl jsi jednoho.
"Přesně, co si to dovolují utéct, když jejich smrt očekává tolik lidí."
Zabručí nespokojeně druhý.
"Hele chlapi slyšel jsem, že jsou jim stráže na stopě."
Vpadne do toho třetí.
"Hmmm jo jo....taky jsem je slyšel, že prý psiska zachytily stopu a ženou se po ní. Jsou to magoři vypadá to, že se hnali směrem k paláci."
Zavrtí další z nich nechápavě hlavou.
"Hej vy tam! Nevíte, že je vyhlášen poplach?! Na ulici nemáte, co dělat. Je to tu nebezpečné koukejte zalézt do svých chatrčí!"
Křikne na vás najednou strážný, který kolem procházel se svou patrolou.
"No jo strážníku....dyť my už deme...."
Zabručí opět jeden z party.
"Šmejd jeden uniformovanej, kdo si myslí, že je."
Procedí skrz zuby tiše jiný.

Čarodějnice z Vilny
Lena

"Tak fajn utáboříme se na chvíli tady a odpočineme si. Do Isaru je to ještě kus cesty!"
Zazní Gerionův hlas po nějaké době, co plyne tvůj rozhovor s Eriou. Odpovědí je mu souhlasné mručení a unavené oddechy posazujících se členů vaší komodity. Zavazadla jdou na zem, jako první.
Bohužel ke tvé smůle v dohledu žádná řeka, jediné, co vidíš, je rozcestní cedule, pod kterou sedí Gerion.
Jestli si pamatuješ tohle místo správně, tak když budete pokračovat dál rovně dostanete se do většího města Isaru, ale když byste pokračovali doleva, pak vás čeká v lesích skrytá vesnička Gwendil.
Eria si spokojeně sedne na nedaleký kámen.
"Je to zvláštní necestovat sama."
Zamumlá si spíše pro sebe, nebo pro kohokoli jiného.
"Tvé přání s řekou asi nebylo vyslyšeno."
Posteskne si.

Ještě budeme kamarádky

Jenom nad jejím tvrzením zavrtím nechápavě hlavou. Opravdu si nemyslím, že jsem nějaká skrytá talentovaná čarodějka, nebo rozhodně nevím o nikom z rodiny, kdo by čaroděj byl, nebo aspoň něco podobného. Raději to nechám být.
„Ale jistě že se dostáváme do problémů s ostatními. Hlavně s těmi nejvíce konzervativními, ale tedy zatím jsem nezažila nějaký ostřejší konflikt či střet.“
Pokrčím nad tím rameny a snažím si něco vybavit. Je pravda, že nejsem u skupiny zase tak moc dlouho, ale krátko taky ne.
„No nic, měli bychom si pospíšit, nebo nám opravdu utečou.“
Zasměju se nad tím, když si všimnu, že jsme se nějak moc zapovídali a nestíháme tempo zbytku skupiny. Přidám rychle do kroku.
„Bože, jen ať zastavíme někde, kde bude voda. Snesu i ledovou řeku. Ta zkrvavená zaschlá košile a opravdu velice velice příjemná.“
Snažím si ji nějak upravit, aby se mi tak nelepila na záda.

Svoresk

,,Nejsem tak nesoběstačný jak možná vypadám." odvětím vlkodlakovi ohledně jeho poznámky o nenechání se zabít. Venku naštěstí žádná hlídka nebyla a vlkodlaci tak měli volnou cestu. Alespoň ke kanálu, když už ne zatím ke svobodě. Snad to štěstí u nich bude stát ještě chvilku.

,,Hodně štěstí. Ale byl bych raději, kdyby se ty cesty střetly někde trochu jinde než na popravišti." zachovám si vážnou tvář. Nechci předbíhat událostem, přesto mne vděk mladé (nebo aspoň mladě vypadající) vlkodlačice těší, vzhledem k tomu, že mi prve úplně nedůvěřovala.
Doprovázím je pohledem, dokud za nimi nezaklapne mříž kanalizace. Když se tak stane, je jejich další osud už jen v rukou božích. Já sám zamířím někde mezi ulice. Hledám nějaký hlouček lidí, ke kterému bych se mohl nachomýtnout a tvářit se, že k němu patřím. Nechci setrvávat v domě, kde předtím byli vlkodlaci, kdyby se tam náhodou vydala stráž se psy.

Severně od Emerilu
Ren

Pokusil ses upoutat pozornost toho neznámého neviditelného nepřítele a přimět ho, aby se ti ukázal a postavil čelem. Ale odpovědí na tvou otázku bylo jen ticho a šum listí stromů ve větru, který se líně proháněl lesem.
Naskakovala ti z toho husina. Čelit nepříteli, kterému se můžeš postavit není takový problém, ale jak bojovat s někým, koho nedokážeš žádným smyslem odhalit?
Tu a tam ti přišlo, jako by se větrem snad nesl neznámý šepot, kterému jsi nerozuměl. Když jsi udělal pár dalších kroků ustrnul jsi najednou v půli toho posledního a instinktivně ucouvl o další zpět, když doslova z ničeho před tebou vyšlehly plameny do výše alespoň dvou metrů. Dříve, než jsi stihl zjistit, jak se zde objevily zavlnily se v plamenech obrysy postavy. Ohyzdné postavy se zářivě zlatýma očima, která se nepodobá ničemu, co jsi kdy viděl.

"Svět už brzy pozná novou éru. Už brzy se vy všichni pokloníte novým pánům. Střes se smrtelníku, neb čeká tě jen smrt a utrpení budeš-li vzdorovat osudu, který přichází!"
Zaburácí, jakoby odnikud hlas té postavy, ale přitom ti přijde, že vůbec nepohnula rty.
"Pokloň se novým pánům a žij, nebo uteč, jako zbabělec a čekej, až si pro tebe smrt přijde!"
Zachechtá se ten hlas odnikud. Mrazí tě z toho v zádech a pohled na postavu v plamenech, není o nic příjemnější.

Kanály Svoresku
Nikolai

"Na tvých slovech bude něco pravdy štěně."
Pousměje se starý muž a lehce kývne hlavou a protáhne si záda. Pak slétne očima na svou společnici a zpátky k tobě.
"Jsi opravdu zvláštní kousek. Byla by tě škoda, nenechej se zabít."
Ušklíbne se, ale vlastně ti projevil uznání. A uznání starého vlkodlaka už něco znamená. Když jsi vyšel na ulici měl jsi štěstí, žádná patrola tudy zrovna neprocházela a čumilů tu taky moc nebylo.
"Ještě jednou díky za pomoc. Kéž se naše cesty opět střetnou."
Usměje se na tebe zachráněná dívka a lehce se dotkne tvé paže. Je to, jako sametové pohlazení a její úsměv zanechává hřejivý pocit.
"Ten mládenec má pravdu musíme jít. Riskoval už pro nás dost."
Vybídne ji starší muž a pak oba společně vstoupí do kanálů a zavřou za sebou mříž. O chvíli později je vidíš, jak pomalu ale jistě mizí v temnotě za záhybem chodby kanalizace.

Čarodějnice z Vilny
Lena

Eria vykouzlí na tváři lehký tajemný úsměv.
"Třeba přijde chvíle, kdy zjistíš, že máš i jiné vlohy, o kterých nevíš."
Pak poslouchá tvé vyprávění a lehce potřese hlavou.
"Mmm máš fajn, že tě měl kdo učit to já si na rodiče vlastně pořádně ani nepamatuju."
Podotkne polohlasně, jako by se jí vracely vzpomínky, na které už dávno zapomněla. Pak jste se už ale začali bavit o vaší lovecké skupině a jejím principu fungování. Eria se zdála být docela uchvácena tímto pohledem na věc a po chvíli nevydržela se nezeptat.
"To je opravdu nový přístup. Asi jsem takové lovce ještě nepotkala....hmmm...ale co ostatní lovecké skupiny, nedostáváte se s nimi kvůli tomu do problémů?"
Trošku tázavě se na tebe podívá.
"Přece jen většina se raději drží starých kolejí, alias popravte každého podezřelého, určitě spáchal něco zlého protože je jiný,
než by měl být."
Nasadí obhrublý mužský tón, aby trošku situaci zlehčila.

Další sbližování

Chvíli se zamyslím nad tím, jaké by to bylo kouzlit. Natáhnu ruce před sebe a předvedu jakoby kouzlo, spíše si to jenom představuju v hlavě, ale ve výsledku z toho vznikne komická pantomima. Ale aspoň pobavím okolí, sama se nad tím zasměju.
„Co myslíš, šlo by mi to?“
Nakonec ale chytnu rukojeť meče, který mám schovaný v pochvě na zádech, opatrně ho tasím a přehodím si ho mezi rukami.
„Hmmm… No asi zůstanu u svého řemesla. Je mi to tak nějak přirozenější bych řekla.“
Opatrně si uvolním zápěstí kroužením a pomalu ale precizně udělám plynulý výpad.
„Vždycky mě učívali všechno zpomaleně, aby se mi zautomatizovala technika. Nenáviděla jsem ten dril a neustálé opakování a křičení, že to dělám špatně.“ Zavrtím lehce hlavou. „Ale nakonec můžu být ráda za to, co mě rodiče naučili.“
Opatrně vrátím štíhlý meč zpátky tam, kam patří, ale stále ještě chvíli držím rukojeť, než ji pustím úplně. Chvíli jdu mlčky dál vedle ní, už abychom se někde utábořili. Někde, kde si budu moci vyprat košili, převléct se, udělat zase ze sebe člověka, no spíše ženu člověka.
Rychle zavrtím hlavou a kouknu na ni. „Ehm… Promiň, měla jsem myšlenky jinde. Ano naše skupina, je zvláštní. Je novější, s jinými názory… Hlavní myšlenka je založená na tom, že každý má právo na spravedlnost. Je jedno, jestli jsi upír, člověk, vlkodlak, nebo v tvém případě čarodějka. Pokud nespácháš nic zlého, není důvod tě odsuzovat. Asi proto jsem se k nim přidala, necítím se pak provinile, když někoho zabiju. Nemám bezpředmětné vraždění v lásce.“