Andor.cz - Dračí doupě online

Drobné potíže

Díky těm několika dlouhým minutám tiché chůze konečně moje srdce přestane bít jako zběsilé a já aspoň můžu klidně vysvětlit všem ostatním, co se to vůbec všechno stalo. Znovu si prohlédnu čarodějku vedle sebe, nebo teď už spíše za sebou a zvednu oči ke Gerionovi.
„Moc otázek najednou. Zkusím to nějak vysvětlit postupně.“
Drobně se nadechnu a prohlédnu si všechny ty pohledy, které teď míří k nám. Jak já nemám ráda, když jsem středem pozornosti.
„Reeve… Umřel, když… Nás napadl onen již zmiňovaný dřevorubec, ale můžu slíbit, že by neměl být mrtvý. Jenom… Omráčený. O což se postarala tady naše čarodějka. Ano, čarodějka. Ukázalo se, že nám neříkala úplně pravdu a hodně věcí zatajila. A… Alysson. To je komplikovanější. Byla posedlá démonem, pravděpodobně už několik let. Ale abych nezkreslovala informace, tak mi zachránila život právě tady Eria. Nevím proč, možná má nějaké nekalé úmysly. To už byste měli zhodnotit vy. Upřímně já už radši budu mlčet ohledně jejího osudu, zatím co jsem řekla, tak nám moc neprospělo.“
Utichnu a opřu se unaveně o strom. Pořád toho bylo teď na mě docela dost a zakrvácená košile lepící se k celým mým zádům mi tedy dobrou náladu rozhodně nepřinese.
„Je mi to líto, nešlo tomu zabránit, aspoň do teď nevidím důvod, jak bych jednomu nebo druhému mohla nějak pomoci.“
Ještě dodám šeptem.

Kanály Svoresku
Nikolai

I když si tě cestou pár strážných podezřívavě prohlíželo, nakonec tě nechali jít. Nejspíše v tobě viděli jen dalšího občana města spěchajícího domů, nebo někam se schovat.
Co se kanálů týče.....no smradem se jim nemůže asi rovnat nic tady ve městě ani shnilé ryby, nebo hovna samotné nesmrdí tak strašlivě, jako kombinace všeho nechutného zahuštěného plísní a zkaženou vodou.
Každopádně prozkoumal jsi už tři vchody do kanalů a ani jeden nevypadá, že by ho nějaký z uprchlíků použil. Ač je taky otázka, jestli kdyby ano, bylo by to poznat? Vždyť účelem skrývání se je zůstat skrytý.
Když jdeš tak dál ulicí najednou koutkem oka zaregistruješ, jak se pootevřely dveře po tvé levici a silná mužská paže tě vtáhla téměř okamžitě dovnitř.
"Šššššt."
Naznačí ti postarší muž, kterého jsi zachránil před špalkem. Za zavřenými dveřmi je slyšet dusot, jak právě kolem probíhají patrně stráže, nebo dav vystrašených lidí. Zahlédneš na vzdálenějším konci místnosti další pohyb. Štíhlá postava dívky, kterou jsi zachránil před špalkem, ale třetí zajatec s nimi není.
"Dost se to tu převrátilo naruby."
Zabručí muž, když od tebe odstoupí.

Půlnoční návštěva U Dupajících Škorňat v Reindorfu
Artemis

"Nikde prý až bude práce vykonaná, tak si mě najdou a dají i druhou polovinu peněz a důkaz ani nechtěli, prý.....prý se dozví jestli jsi, nebo nejsi mrtvá a já splnil svou část dohody...."
Podaří se mu ze sebe vypravit docela souvisleji. Nervózně si olízne suché rty.
"Před dvěma dny..."
Odpoví ti na další tvou otázku, když příjde na řadu řeč o sumě za tvojí hlavu chvíli mlčí a váhá zdali ti to má říci.
"....Ymmmch....nerad mluvím o svých obchodech....ale asi nemám na výběr....slíbili mi 50 zlatých hned a 50 až odvedu svou práci....."
Stejně, jako ty pohlédne k oknu do noci.
"Pracuju sám....nemám rád....když....když se musím s někým o výdělek dělit..."
Zdá se, že mluví pravdu a žádná nečekaná pomoc mu nepřichází, takže....
"Nebylo v tom nic osobního....jen.....jen jsem dělal svou práci, za kterou mi bylo zaplaceno...."
Snaží se bránit proti svému jednání a vysvětlit ho.

Svoresk

Ještě jednou krčmáři poděkuji za radu a vydám se z jeho pohostinství zase ven.
Ulice jsou ztichlé kromě dusotu stráží a zdá se, že na blízku nikdo moc není. Okolní ticho mi také vyhovuje v tom, že dříve než kohokoliv v okolí uvidím, tak jej budu slyšet a budu mít čas se schovat. Takže bych se snad mohl strážím vyhnout (9).
Místní kanály jsou takové, jaké by měly být. Kdyby byly jiné, začal bych vážně uvažovat o možném nastěhování se sem. Protože mít město s čistými kanály....kdo to má?
Ačkoliv můj úkol není přímo najít kanál, ale spíše nějaký náznak toho, že jimi vlkodlaci mohli zdárně uniknout, ačkoliv to jejich nosy asi hodně odnesou. Určitou naději mám i v to, že bych třeba mohl narazit přímo na ně, přestože k počtu stráží pobíhajících po městě budou ještě dlouho skrytí. Vlastně nemám teď žádný skutečný plán, snažím se na vlastní oči prohlédnout situaci a případně ji nějak nenápadně ovlivnit.

Dupající Škorňata - Večerní návštěva

„ Kde ti měli předat tvojí odměnu? A jak si měl dokázat, že jsem mrtvá?“

Zeptám se ho. Dívám se přímo na něj. Poslouchám jeho vyděšený hlásek a jak mu tluče rozbouřeně srdce. Jenže já nejsem zabiják. Nezabíjím, když nemusím. A teď by mě to mohlo dostat do problémů. Do velkých. Zatraceně s tím.

„ Nikdo nevěděl, že sem mířím. Kdy tě kontaktovali?“

Přejedu mu ostřím nože po krku. Nesmím připustit, aby poznal, že nejsem někdo, kdo si zabíjení nerozmýšlí. Možná mi ale nic jiného nezbude. Viděl mě. Mohl by nadělat problémy.

„ Kolik ti nabídl?“

Krátce jsem se podívala k oknu a pak zpátky na něj.

„ Máš tady nějakého přítele?“

Čarodějnice z Vilny
Lena

Pořád ti hlavou buší to, co se stalo. To, že jsi během pár okamžiků přišla o dva své společníky při záchraně čarodějky, která ti možná před chvílí zachránila život. Nebo to byl celé její plán, kterým se vás postupně zbavuje? Otázek je mnoho a odpovědi žádné a nebo velmi nejasné.
Vyběhnete na mýtinku, kde zahlédnete postavy postávající kolem. Jak se zdá vaše skupina už je tady. Zahlédneš klidné oči Geriona, který se opírá ramenem o nedaleký strom v hloučku vašich lidí. Když vidí, že jsi přišla jen ty a ona dívka lehce se zamračí a zkoumavě se na vás zadívá. Pak se vydá pomalými kroky rovnou k vám.
"Co se stalo? Kde je Reeve a Alysson?"
Trošku nechápavě na vás hledí. Eria sklopí oči k zemi a nechává prostor k vysvětlení tobě. Patrně jí nepřijde vhodné mluvit s vaším vůdcem, jako první.
"Měli jste potíže?"
Gerion je netrpělivý a snaží se vše dozvědět, co nejdříve.
"Vesnice byla neklidná, když jsme odcházeli. Slyšel jsem z dálky, jak někdo volá, že na okraji lesa našel mrtvého dřevorubce."
Ozve se Lacar elf, který s vámi putuje a jeho uši jsou vám vždy dobrou pomocí.

Zmatek ve Svoresku
Nikolai

Hostinský se uchechtne a mírně pokývne hlavou.
"Jo to by bylo, ale vo tom tady nechtějí ani slyšet. Město se snaží udržet si prestiž a pokud se tu něco semele, tak to rychle zametou pod koberec, aby se pochybné zvěsti nerozšířily, někam dál."
Vysvětlí hostinský, kterého dle všeho baví si s tebou povídat. Když se ptáš na situaci ve městě hostinský svraští čelo zamyšlením, že vypadá, jako rozbouřené tmavé vlny na moři.
"Hmmm no obyčejní občané se většinou dostanou nejdále ke kapitánovi stráží ten je z městské hlídky asi to nejpevnější, za co by se tu dalo chytit."
Zabručí hostinský, ač jeho tón napovídá tomu, že asi tohoto muže zrovna dvakrát v lásce nemá.
"Pokud by se ti podařilo dostat ke dvoru, nebo do samotného hradu, bylo by to něco o poznání jiného, ale.....to jsou jen plané naděje. Musel bys být nějaký vážený lord, nebo jiný papaláš."
Vysvětlí a rozkládá při tom svýma ohromnýma rukama, že máš občas strach, aby tě těmi svými kladivy nesmetl.
Když odcházíš ven hostinský se s tebou s díky loučí, protože jsi mu zaplatil štědře na místní poměry.
Venku je to takové, jaké by se dalo čekat. Kdo mohl ten se schoval u sebe doma, takže ulice jsou poměrně prázdnější. Dusot nohou však je slyšet snad v každé ulici, takže stráže stále prohledávají město, aby dopadli uprchlíky, kterým je konec kdo ví kde. Pokud by ses chtěl proplížit do kanalizace, pak není problém si vyhlédnout opuštěný nehlídaný vchod do kanálů, sice některé budou asi zamčené, ale najdou se i takové, které nikoho nezajímají. Samozřejmě z kanálu tě vábí a vítá přívětivý těžký a vlhký puch hniloby, plísně, hoven, moči a kdo ví čeho ještě pěkného.

Půlnoční návštěva U Dupajících Škorňat v Reindorfu
Artemis

Když jsi vyhlédla oknem ven neviděla jsi nikoho. Buď je jeho komplic dobře skrytý, dávno utekl nebo neexistuje.
Po proplesknutí se najatý vrah probouzí ze mdlob zmatený.
"Co....kdo...?....Kde...?"
Když tě však vidí s nožem strne vystrašeně a hned mu vše dochází.
"Já....já....to...."
Začne zmateně a nesouvisle blekotat. Určitě má strach o svůj život. Nebude to žádný skálopevný zabiják.
"Já....já...nevím....neznám toho chlapa..."
Polkne a těká po tobě očima.
"Nikdy předtím jsem ho neviděl.....on....on mi prostě nabídl sumu, která se neodmítá!"
Vyhrkne ze sebe a zdá se, že očekává jestli ho každým okamžikem začneš mučit, nebo zabiješ.
"Řekl, že to bude...že to bude snadné...rychlá práce, za dobrý prachy....jen že mám odpravit holku v hostinci v určitém pokoji....nic víc....instrukce i dopis jsem dostal přes prostředníka fakt!"
Snaží se zachránit si kůži. Bude-li to stačit a jestli mluví pravdu kdo ví? Nezatajuje něco?

Půlnoční svačinka U Dupajících Škorňat v Reindorfu

Nechtěla jsem ho zabít. Ne hned. Urvala jsem mu kus pláště a svázala mu jím ruce a ucpala pusu.
Pak jsem jej prohledala. Nemám moc ve zvyku lidi šacovat, ale tenhle mě přepadl. On mě napadl a pokusil se mě zabít. Neměl k tomu důvod, ačkoliv ano, možná ze mě cítil peníze. Ale to by mě spíše okradl, než zkusil sejmout.

Lístek, který jsem našla, jsem okamžitě prohlédla, včetně pečeti, kterou na sobě měl. Zamračila jsem se.

Takže to nebylo bezdůvodně. Lístek naznačuje víc než dost, že to mělo důvod. Zatnula jsem zuby a podívala jsem se na skrčka. Otevřela jsem okno a vyhlédla jsem velmi, velmi opatrně ven. Může mít klidně jištění. Pak jsem okno zase zavřela a vrátila jsem se k tomu muži. Párkrát jsem jej propleskla. Jen mírně, abych mu neurvala hned hlavu a nezabila ho.

„ Hej.. slyšíš? Slyšíš?!“

Zavrčela jsem podrážděně.

„ Co je to? Kdo tě poslal…“

Sledovala jsem ho. Vzala jsem ten jeho nožík a přitiskla jsem mu ho k tepně. Následně jsem mu vytáhla roubík.

„ Jestli se pokusíš křičet, podříznu tě…“

Zašeptala jsem. Na rtech se mi objevil krutý úsměv. Přesto uvnitř mě panoval strach. Nezabíjím, když to není třeba. Ale teď…

„ Kdo tě poslal?“

Svoresk

,,Až ze severu? To bude ještě vychlazený z cesty ne?" zavtipkuji na účet nevlídného severského počasí a tamního klimatu.
,,Díky. Ale z takového přístupu můžou mít problémy s vedením téhle země. Víte jak to je, každý si rád nažene kredit na kázání o morálce, že by bylo lepší pustit tři chlupáče než obětovat občany téhle země. Sice se nic nevyřeší, ale pár lidí by přišlo o vyhřátá křesla." odvětím a chopím se korbele. Nemám v úmyslu pít příliš mnoho, ale pro pořádek nastalé situace musím.

Následně si vyslechnu povídání o kanalizaci. Jistě, také mne to mohlo napadnout. Kanalizace přece musí ústit mimo město a zároveň musí být přístupná, kvůli odklízení případných potíží. Bohové budiž milostiví k chudákům co to musí dělat.
,,Kanalizace. Ono to dává smysl, ale pokud tam žije taková havěť.....uvidíme jak to půjde ve městě. Za kým bych měl zajít, kdybych chtěl vědět něco o situaci? A myslím tím někoho víc než na úrovni místní hlídky." zeptám se ještě hostinského, než dopiji korbel, zaplatím i s dýškem a zamířím zase ven, dávajíc si pozor na hlídky. Otázka ohledně vedení města je pro mě informativní, abych se měl případně na koho odvolat při potížích a dodala mému rozhovoru věrohodnost. Snad se mi podaří najít vlkodlaky dřív než k něčemu dojde. Možná je samotné napadlo použít kanalizace, určitě přemýšleli o možnostech útěku.

Když je útěk nejlepší řešení

Drobně se předkláním pod Reeveho váhou. Na to jak vypadá jako střízlík, tak je teda pěkně těžký a všudypřítomná krev mi tedy vůbec na náladě nepřidává. „Moje nejoblíbenější košile…“ Zamručím sama pro sebe. „…je na vyhození.“ Dál si pro sebe něco mumlám, ale aspoň to moje myšlenky dostává pryč od těžkého chladného těla. Ale nechat jsem ho tam nemohla, to by už kvůli němu bylo podlé. Zaslouží si pořádné rozloučení.
Zastavím se chvíli po Alysson a zamračím se. Už mě to doopravdy všechno štve. „Poslouchej, to že moc nepomáháš, mi je teď jedno, ale zdržení si vážně nemůžeme dovolit.“ Okřiknu se po ní a pak se teprve otočím a vytřeštěně se dívám na TO před sebou, co ještě nedávno byla docela milá a příjemná žena. Už ze mě nevyjde žádný zvuk, ani zalapání po dechu, jako bych přestala dýchat úplně. Tělo Reeveho se mi sesune ze zad a dopadne se žuchnutím do trávy. Ucítím, jak mě čarodějka chytá za paži a lomcuje se mnou, abych šla dál a nezastavovala se. Drobně zaklopýtám dozadu, dál od démona, ale jenom docílím toho, že zakopnu o první nerovnost a svezu se do sedu do trávy. Pak už jenom vidím další kouzla od čarodějky a její slova mi splývají v jedno monotónní mumlání. Všechno se zastaví kolem mě a po chvíli se všechno stane ještě v šílenější rychlosti než do teď.

„Co to… Co to bylo… Co se to tu děje… Co jsi ty zač…“ Dál sedím v trávě a sleduju jak tělo Alysson dopadá kousek vedle Reeveho. „Jak… Jak tohle vysvětlím skupině.“ Pevně chytnu paži čarodějky a s její pomocí se zase dostanu na nohy. Vím, že dvě těla určitě neunesu a jsem momentálně v takovém šoku, že ani nevím, jestli bych unesla aspoň to jedno. „Asi je tu musíme nechat.“ Zašeptám a pomalu zavřu oči a odvrátím hlavu. „Je mi to líto.“ Zavzdychám a setřu si pot z čela, který tam vyrašil při setkání s démonem. Snažím se na to nějak moc nemyslet, i když to mám pořád všechno před očima. Tolik divných věcí v jeden den, rekord. Rychle se rozejdu pryč lesem a čarodějku skoro táhnu za sebou, ale ne nijak bolestivě, ve výsledku proti ní nic nemám, zatím nikomu z nás neublížila, spíše se snažila pomoct, no zachránit si život a já se k tomu prostě připletla. Křečovitě svírám její paži, jako bych potřebovala něco, nějaký dotyk se živým člověkem, který mě udrží při částečně normálním myšlení. „Už tam budeme…“

Čarodějnice z Vilny
Alysson a Lena

"Nikdy! NIKDY jsem vám nelhala!"
Odpoví Leně Eria ostřeji, než by se dalo čekat. Zdá se, že se jí toto obvinění dotklo. A byla v právu za celý rozhovor, který jste s ní absolvovali neřekla, že by byla, nebo nebyla čarodějnicí. Vždy se takové odpovědi šikovně vyhnula, nebo se rozhovor stočil jinam.
"Takže mě neobviňuj vy jste se rozhodli mi pomoci."
Vytkne Leně. Alysson se zdá být duchem nepřítomná. Lena mezitím nese ztěžka Reevovo tělo, které je těžší, než by se dalo čekat. Nenese se vůbec tak lehce, jak si představovala a jeho teplá krev jí teče po zádech a prosakuje oblečením. Tedy nic příjemného.
Alysson se najednou zastaví a Eria sebou znepokojeně škubne a ohlédne se po ní.
"Utíkej!"
Zatahá Lenu za rukáv. Když se ohlédne i Lena je vidět, že Alysson je najednou úplně jiná. Její oči jsou zlatavé a její výraz spokojený až požitkářský.
"Takové plýtvání krásným mladým tělem. Ach.....A já doufala, že mi dnes v noci poskytne ten ubohý smrtelník opět trochu rozkoše. I s tebou bych si zašpásovala, kdybys nebyla takový studený čumák."
Zasměje se zvonivým zhrublým hlasem Alysson na Lenu.
"Ona je....je posedlá!....Je v ní démon! Couvej rychle!"
Vyhrkne Eria a do vzduchu dvěma prsty rychle načmárá složitý bledě modře zářící obrazec.

"Opusť tělo, spolkls duši,
vrať se do pekla démone,
tam ti to více sluší.
Zmiz a sebou si vem své touhy,
poutám tě kouzlem,
svazuji s peklem na čas dlouhý!"

Pronese Eria a obrazec udeří Alysson do prsou a ta vykřikne nelidským výkřikem. Obraz se rozbalí a omotá jí modrými čárami.
"Nééééé! Ty hloupá čarodějko mě nemůžeš jen tak zastavit! Vrátím tě a žádné další tvé kouzlo mě nezastaví.....áááááááárhhhhh!"
V oblaku kouře se obrazec rozplyne a s ním vyprchá z očí Alysson i zlatá barva.
"Omlouvám se, ale jí jsem už pomoci nemohla. Démon pohltil její duši a zůstalo pouze tělo. Prázdná schránka."
Zachmuří se mladá čarodějka a shlédne na ležící tělo.
"Ale nějaký čas se nebude moci vrátit a bude muset najít nového hostitele, pokud se bude chtít skrývat takto."
Vysvětlí ještě. Bylo to vše děsivé, nové a zvláštní. S démony se Lena nikdy nesetkala.

Zmatek ve Svoresku
Nikolai

"Jasně pivo, za chvilku ho tu máte, sice to není žádná šlechtická prvotřídní, ale stojí za to. Dovezli mi ho až ze severních měst."
Oznámí hostinský a za chvilku před tebe postaví korbel s hezky napěněným pivkem.
"Hmmm jo to je pravda, je to patálie s tím, co se tu teď děje. Asi doufaj, že když zavřou brány a ti odsouzenci tak neutečou budou mít možnost chytit je líp v ulicích, i kdyby kvůli tomu obětovali pár občanů města."
Zabručí stejně nespokojeně hostinský.
"Joo, cesta ven..."
Zabručí a nakloní se blíže k tobě.
"Zaslechl jsem něco, že kanalizace Svoresku vede pod celým městem, je to nehorázné bludiště, ale některé východy prý ústí až za městem, nevím, co je na tom pravdy, ani zdali jsou ještě průchozí ale slyšel jsem to takhle.....Navíc já bych tam nevlezl ani za nic. Určitě tam žijou krysodlaci, nebo duchové, nebo nějaké jiné potvory, kterým se tam líbí....brrr ne tam bych vám nedoporučoval jí pane."
Zavrtí vážně hlavou. Zdá se, že tento hostinský je docela pověrčivý, nebo dostatečně opatrný člověk, který se má rád.

Útěk do putiky

Všude je zmatek a hluk, všichni prchají a kdyby měli členové smečky k dispozici nějaké náhradní oblečení, patrně by splynuli s davem. Alespoň do doby, než by se jim podařilo se dostat z města. Ale teď není čas vytvářet hypotézy na téma "coby kdyby".
K čertu....takže budeme hrát mrtvého brouka a čekat, až panika ve městě prolomí bránu zevnitř? Nebo se dokáží dostat z města sami? napadne mne, když je hlavní brána uzavřená. Mohl bych se je vydat hledat, ale aktivně běhat po městě a vyptávat se by vzbudilo podezření. Ale snad panika lidí, že po městě běhají svévolně vlkodlaci, přinutí vedení k otevření bran, aby mohli lidé vycestovat, dokud nebude jisté, že jsou vlkodlaci pryč.

,,Už jdu, už jdu." pokývu aktivně strážnému a zamířím někam dál do ulic. Tudy už se stejně ven nedostanou a je zbytečné tady okounět.
Zapadnu na chvíli do hostince, který vypadá na nějakou spodní třídu. To zase tak moc nevadí, tady se člověk za dostatek peněz dozví věci, ke kterým se většinou nedostane.
,,Pivo." odpovím automaticky, protože je to patrně nejméně rizikový nápoj pro takový podnik. ,,A jo, dorazil sem před chvílí, akorát abych viděl ten průšvih na náměstí. A nenazval bych to odvahou, ale spíš zmateností. A navíc stráže zavřeli brány, jak se teď asi mám dostat z města, když tady není bezpečné?" zabrblám si s předstíranými obavy. ,,Zavřít nás tady, když jim utekli, to je sakra špatný. Co kdyby začali napadat lidi okolo, co pak?" přehnaným gestem vybídnu hostinského, aby vyjádřil svůj názor. ,,Co bych dal teď za nějakou cestu ven."