Nebezpečný přesun
Reeve, Alysson

Vyslechnu si rychle Geriona a pomaličku přikývnu, že rozumím. Vlastně je mi to naprosto jasné, nemůžeme si dovolit přešlap, ani malý.
„S tím počítám.“ Odpovím stroze a jenom Gerionovi věnuji krátký pohled a pak už se jdu věnovat dívce.
Přehodím dívce přes ramena můj plášť, aby nešla na první pohled poznat, a chytnu ji pod pažemi, abych ji mohla podepřít a pomoci ji vstát. Pohledem najdu v hospodě Alysson a Reeveho.
„Musíme jít. Doprovodím ji.“ Teď už se jenom modlit aby se nic nepokazilo a abychom si dostatečně hlídali záda navzájem. Ale lidem v tomto společenství věřím víc než vlastní rodině.
Popostrčím trochu dívku směrem k zadnímu východu. Nakonec ji ale neústupně dále už skoro vleču ke dveřím a pryč. Naposledy se ohlédnu za zbytkem skupinky. Za chvíli se zase sejdeme. Snad.

Malý noční nezvaný host

Pomalu ale jistě jsem upadla do spánku. Kupodivu byl bezesný a klidný, bezstarostný. Nevím, co to mohlo být, jestli špatný pocit, nebo jsem snad něco zaslechl, ale probrala jsem se. Pootevřela jsem oči a v šeru místnosti jsem zahlédla malou postavu. Ozbrojenou malou postavu. Nahmatala jsem rukojeť svého meče a čekala jsem. Dost dlouho na to, aby se to ke mně přiblížilo, ale ne tak, aby to mohlo dosáhnout. Ne nenechám se zabít. A už vůbec ne tady.

Když udělal poslední krk k mé blízkosti, strhla jsem ze sebe deku a vytasila jsem meč. V jedné ruce jsem měla deku a v druhé meč, jinou obranu jsem prostě neměla.

„ Co si zač?!“

Zavrčím podrážděně. Neukážu mu, kdo jsem já. Nesmím. Ale rozhodně ho nenechám už přiblížit.

Svoresk

Cestování je kratochvíle příjemná a pokud si v ní jeden najde určitou zálibu či najde jiné činnosti, které ho baví, dokáže se z toho stát příjemný životní zvyk. O to hůř pak zase zůstat delší dobu na jednom místě. Já sám nemohu říci, zda mě cestování baví nebo je to jen nutnost pro přesouvání z místa na místo.
Ať je to jak chce, cesta mne zavedla k branám města Svoresk. K otevřeným branám, abych byl přesný. Stráže je možná na noc nezavírají, i když vzhledem k náladám mezi národy by to byl lehkovážný postup.
Město se začalo již plnit klasickým ruchem. Zamířím na náměstí, protože tam člověk může dostat informace z první ruky. Sice zkreslené místní vládnoucí vrstvou, ale poentu se přece jen dozvím. A nemusím ji ani moc dlouho hledat.
Chybějící stánky, pódium....s trochou štěstí budou hrát divadlo? To je zřejmě moc naivní představa. Ty hlavy by byly dost troufalou rekvizitou. nakloním hlavu zlehka na stranu, když si prohlížím hlavy. Snažím se na sobě nedat znát, že tohle příliš neschvaluji, to by také ještě mohlo vzbudit podezření stráží.
"Naštěstí" pozornost ostatních přiláká bubeník, který se ujme slova.
Rozličné zločiny? Masivní poprava nebývá tak častá, tady půjde o něco jiného. Obvykle odsouzení mají společný rys, za který jsou odsouzeni, aby se mohly jejich charaktery pěkně proprat jako špinavé prádlo v potoce.

Prohlédnu si příchozí. Podle hlasatele jsou to vlkodlaci nebo jim nějak pomáhali. Zdá se, že v tomto městě skutečně chlupáče nemají v lásce. Prohlédnu si, zda mi nejsou odněkud oni odsouzenci povědomí. Až podle toho bych se nadále rozhodl, co budu v této situaci dělat. Je mi jasné, že proces mohl být všelijak vykonstruovaný, na druhou stranu, odsoudit někoho jenom za to, že je vlkodlak je špatné už z principu. To za chvíli budeme odsuzovat za to, že má někdo jinou barvu vlasů, je příliš vysoký a jiné absurdity.

U Dupajících Škorňat v Reindorfu
Artemis

Ulehla jsi tedy do postele s úmyslem si trošku odpočinout, když venku svítí to sluníčko tak krásně. Večer bude pravděpodobně hezký chládek a bude příjemný čas na procházku.
Spokojeně tedy usínáš, ač se ti na mysl občas vkradou myšlenky na lovce, kteří by tě mohli pronásledovat a následně upálit na poledním slunci. Ale tyhle myšlenky nakonec ustaly a ty jsi usnula. Krásným zaslouženým a klidným bezesným spánkem.
Ztratila jsi pojem o čase, když jsi se znovu probudila už panovalo šero a slunce pravděpodobně zapadlo. To, co tě však vzbudilo nebyl pohasínající žár slunce a lehký večerní chládek, který byl v těchto oblastech trošku více mrazivý, než jsi zvyklá ale co už. Byl to pohyb ve tvém pokoji. Když jsi otevřela v šeru oči spatřila jsi zahalenou postavu, která se blížila právě pokojem směrem k tobě a něco se jí lesklo v ruce. Patrně nějaká zbraň. Postava je pomenší a tichá. Míří k tvé posteli. Už je jen pár kroků daleko.

Potencionální čarodějnice ve Vilni
Reeve, Alysson a Lena

Gerion se zamyslí nad tím, co řekl Reeve a zdá se, že chvíli zvažuje, jak výhodná je úprava plánu. Pak se lehce usměje a přikývne.
"Výborný postřeh Reeve, dobře tvůj návrh je dobrý uděláme to tedy tak. Já půjdu se zbytkem hrát divadýlko. Ty, Alysson a Lena vezmete tu holku zadem. Nesmí vás vidět jinak jsme v průseru sejdeme se dva kilometry od vesnice přímým směrem, kterým půjdeme z hospody my."
Vyloží upřesnění plánu váš vůdce a pak pohlédne na vystrašenou dívku.
"Musíš být potichu. Jdi s nimi ochrání tě a dostanou do bezpečí."
Pak se ještě nakloní k Leně a zašeptá jí do ucha.
"Pokud by vás měla prozradit nebo nějak více ohrozit nedovolte to. Nesmíme si dovolit zkazit si jméno."
Tahle informace byla mrazivá ale i s tím je třeba počítat. Přece jen kdyby se to nepovedlo už by vám pravděpodobně nikdo na dlouhou dobu nevěřil.

Zavátý cestou do Svoresku
Nikolai

Není to dlouho co jsi přicestoval do velkého města Svoresku. Je krásné ráno a ty jsi právě prošel otevírající se branou. Měl jsi štěstí ani čekat jsi nemusel na to, až budou otevírat. Celkově, jak se zdá, tak tě toto město hezky vítá a nebrání se tvé přítomnosti. Pročpak taky, že?
Klidnými kroky ses propletl uličkami a probouzejícím se občanům, kteří je začali pomalu, ale jistě zahlcovat ses obratně vyhnul.
Když jsi však dorazil na náměstí, kde pravděpodobně bývají obvykle trhy, zjistil jsi, že dnes jsou stánky zavřené a stáhnuté bokem. Proč? Odpověď je jednoduchá. Náměstí vévodilo pódium, které se jasně tvářilo, jako popraviště. Svědčily o tom hlavně tři hlavy nabodané na kůlech na popravišti. Zdá se že se jednalo o mladou ženu a dva muže. Když už jsi chtěl jít dál zahlédl jsi, jak na pódium vystoupal muž v uniformě s bubnem a začal bubnovat.
"Pojďte dobří lidé, pojďte a pohleďte na odsouzené! Dnes budou zbaveni života pro rozličné zločiny závažné váhy!"
Hlásá muž a obyvatelstvo se začíná pomalu srocovat. Na odvrácené straně pódia si můžeš všimnout, že skupina vojáků vede spoutaných několik vězňů v otrhaných hadrech.
"Prohlédněte si je dobře! Za okamžik budou popraveni, jako svůry, jak si zaslouží. Tak bude naloženo s každým, kdo bude usvědčen z vlkodlatví, nebo napomáhání vlkodlakům a jiným nestvůrám!"
Pronáší nahlas a davem to šumí.

Dupající škorňata

Koupel byl skvělí nápad. Úžasný nápad, po takové zběsilé, ledové cestě, plné sněhu a studeného větru. Nějakou chvíli trvalo, než jsem dokázala svoje tělo alespoň trochu ohřát, ale naštěstí ne tak dlouho, abych si nedokázala užít horkou vonící vodu. Už je to strašně dlouho, co se o mě někdo až tak pěkně staral. Vlastně od té doby, co jsem odešla ze svého domova, to bylo takhle příjemné jen na pár místech a to je co říct.

Jamile voda vychladla, vylezla jsem, řádně jsem se usušila a zachumlala jsem se do pláštíku, načež jsem se i s medovinou vydala k posteli. Musím si dnes odpočinout, kdo ví, jestli na to bude později čas. Stejně jako ostatní i já musím někdy odpočívat. A i když dneska je ještě brzy, mé rozhodnutí je jasné, pořádný spánek v posteli. Zamkla jsem svůj pokoj, sebrala jsem svůj meč, kratší než některé, lehčí, nechal ho pro mě ukovat on...

„ No, Artemis, i ty můžeš mít někdy pěkné sny...“

Řekla jsem si sama pro sebe, když jsem tiše vklouzla pod deku a schoulila jsem se do klubka. Ano, sny mohu mít, ale kdo ví jestli budou klidné. Meč jsem měla tak, abych na něj sama nenalehla, ale abych byla schopná se ihned bránit. Musím chvíli spát...

Těžké chvíle pro čarodějku
Reeve, Alysson

Lehce držím dívku kolem ramen a prakticky sedím vedle ní na stole. Dívám se bez mrknutí na Geriona a nakonec jemně přikývnu. Nemám proč nesouhlasit s jeho nápadem, oba máme stejný cíl, dostat dívku co nejdále od této vesnice, aby mohla zkusit žít zase znovu.
„Tohle by se mohlo povést…“ Řeknu spíše šeptem pro sebe, než abych chtěla doopravdy hlasitým projevem hodnotit nápady našeho vůdce.
„Měli bychom se pustit do příprav,“ lehce mrknu směrem k našemu mágovi a pak se podívám krátce na dívku. „Nemusíš mít strach, tohle bolet opravdu nebude a nikdo tu ti ublížit nechce.“ Zatím… Dodám si už v duchu, nikdy člověk neví, jak se tato situace vyvrbí, třeba na nás sama zaútočí časem.

Poblíž Soronu ztracená dcera
Elisabeta

Elisabeta však byla přesvědčena, že onen temný elf, je tím, kterého hledá. Ten, kdo dělá potíže jejímu rodu a proto se rozhodla, že je třeba jej zneškodnit. Rychle přehodila jednu nohu přes koně a seskočila z jeho hřbetu dolů s úmyslem vyrazit na nepřítele a zabít jej.
Ach jak těžce se přepočítala. Temný elf se pohnul rychle. Musel to být už dost starý upír, nebo co vlastně byl. Byl to vlastně upír? Kdo ví, ale jedno Elisabetě došlo velmi rychle......zkusit se mu postavit byla velká chyba.
Byla to otázka pár vteřin, než se zastavil temný elf jen asi na půl metru před právě rozpohybovávající se Elizabetou. Její překvapené a vyděšené oči našly ty jeho, které byly nelidské a nebyly podobné žádným, které kdy viděla. Nyní to i cítila. Rozhodně to nebyl upír. Byl něco horšího, ale co?
"Hloupé děvče hloupé. Měla jsi odejít dokud to šlo."
Pronese k ní mrazivým hlasem, který se jí zaryje hluboko pod kůži a rozechvěje strachem každý sval. Je to možné? Očividně ano takový strach nikdy necítila. I přes to vše se odhodlala a sáhla rychle po svém meči.....ale ne dost rychle. Temný elf jí sevřel ocelovým stiskem prsty okolo hrdla a zvedl jí do vzduchu.
"Elisabeta Egelsir.....hmmm rodina Egelsirů něco dlužím vaší drahé Cemerille, nebo jak se ta zubatá děvka jmenuje. Ty možná vyrovnáš část dluhu, který vaší rodině musím splatit."
Usmál se chladně a ďábelsky a jeho oči se zlatě zaleskly. V rukou Elisabeta ztratila cit, takže meč, který chtěl tasit jí sklouzl zpět do pochvy. Do plic se jí nedostávalo navíc moc vzduchu, takže se jí začaly dělat před očima mžitky a začala se pomalu dusit, ale to nebylo to nejhorší. Cítila totiž, jak z ní temný elf pomalu ale jistě vysává životní energii, bylo to, jako by pomalu vytahoval skrz stisk na krku její duši, kterou si chtěl přivlastnit.
"Máš hezky silnou duši. Hmmm miluju když si můžu smlsnout na duších ras mocnějších, než jsou lidé. Lépe zasytí."
Zachechtá se a Elizabetě se zdá, že snad dokonce vidí, jak z ní její samotná duše proudí do jejího nepřítele. Cit jí opouští, realita pomalu ale jistě taky, v posledních mlhavých myšlenkách si uvědomuje komu se to postavila. Jediní s takovou mocí mohou být Démoni, Démoni, kteří zde již dlouho nebyli a které nikdy nepotkala až doteď.
Nakonec bezvládné tělo Elisabety Egelsir nakonec padne k zemi a její duši celou pozřel onen temný elfí démon. Přestala existovat zůstala po ní jen bezcenná prázdná schránka. Vzkaz pro její upíří rodinu. Démon jí za vlasy odtáhl ke stromu, kde předtím stál a jejím vlastním mečem jí přibodl do výšky ke kmeni stromu, aby tam za ony přibodnuté dlaně visela pro výstrahu.
"Tvá duše byla dobrá děvče, škoda, že jich nebylo více."
Usměje se a mlsně se olízne. Pak jí tam takto zostuzenou a mrtvou nechá a vyhoupne se na jejího koně. Za normálních okolností by něco takového upíra jen na chvíli zastavilo, ale když je bez duše? Pak je to konec a potupa, kterou si jen tak někdo nezažije. Temný elfí Démon nakonec odjel se smíchem po svém na jejím koni a tělo tam nechal......co se s tělem nebohé dívky stalo dál? Kdo ví, ale jí to již trápit nemusí. Přestala existovat.

U Dupajících Škorňat v Reindorfu
Artemis

Rozhodla ses užít si svou koupel. Vklouzla jsi do vody a cítila jsi, jak ti po těle přeběhl mráz. Nikoli zimou, ale příjemností toho, jak je voda krásně teplá a voňavá. Už je to nějaká doba, co sis mohla naposledy užít příjemnou a dokonce horkou koupel. Cítíš, jak z tebe horká voda umývá špínu a prach, který se ti na těle usadil za tu cestu. A taky rozehřívá tělo i do těch nejmenších záhybů, takže promrzlost, která tě provázela několik posledních dní ustupuje. Ano o to těžší bude vylézt z té vody, až ochladne, ale pro teď je to úplně ideální....
K tomu ona medovina no kdo by si uměl představit lepší zážitek, než něco takového.....Samozřejmě, že bys uměla. Přece jen jsou i jiné příjemnější požitky, ale ty snad počkají.
Koupel sis užila dokonale, hezky ses vyhřála a odpočala sis. Tělo se ti uvolnilo a svaly už nebyly tak napnuté, když jsi vylezla z chladnoucí vody a zabalila ses do koupacího pláště, aby ti nebyla zima. Hobit myslel očividně na vše. Zdá se, že má rád spokojené zákazníky. Hold spokojený zákazník znamení větší tržbu.
Venku bude již slunce asi vysoko za obzorem. Už bude hezky po poledni. Otázkou je, jak moc město vybízí k tomu, abys jej zkusila prozkoumat a zdali to bude stát za to.

Potencionální čarodějka ve Vilni
Reeve, Lena a Alysson

Gerion si vyslechl názor Leny a chvíli zůstane v přemýšlivém gestu. Vaše potencionální čarodějka po vás létá nervozním pohledem. Patrně si není jistá, co vlastně může nakonec od vás lovců očekávat. Nakonec se Gerion zhluboka nadechne a jeho pohled utkví na Leně.
"Chápu kam tím míříš Leno, ale tak jednoduché to nebude. Ti lidé jsou sice.....prostí, ale zase tak hloupí nebudou. Je všeobecně známo, že skupiny vykonávají spravedlnost ve jménu svých nadřízených přímo na místě. Není obvyklé někoho vodit do našeho sídla. Navíc pochybuji, že by nás nechali jen tak odejít. Touží po krvi a tu jim musíme dát."
Slétne pohledem na čarodějku.
"Nicméně můžeme jim říci, že čarodějnice podlehla a zemřela při našem výslechu. Samozřejmě jim ukážeme její tělo."
Dívce se objeví na tváři zděšení.
"Samozřejmě její stav a smrt bude jen naoko. Nejedná se o nic, co by nezvládla trocha iluziorní magie. Jen se nesmí hýbat, než si jí odneseme. To obhájíme tím, že by tu jinak mohla na nich zůstat nějaká kletba, nebo něco co zahraje na jejich pověrčivost."
Přednese svůj plán Gerion a čeká na to zdali k tomu někdo ze skupiny chce něco dodat. Dívka jen nejistě sedí a sleduje vás.

Další nebezpečné divadlo
Reeve, Alysson

Mírně se pousměju, když mi Gerion aspoň v něčem dá za pravdu. Konečně se přestávám cítit jako hysterka, ale naopak jako někdo, kdo jednou za čas má taky pravdu a všech pět pohromadě. Zapřemýšlím o slovech, co ještě náš vůdce dodá.
Ano je pravda, že dostat tu dívku pryč bude opravdu těžké, ale pravděpodobně to zase skončí stejně jako vždycky. Ti lidé venku se s námi nebudou chtít prát, pokud uvidí deset nabroušených čepelí, ale zase si nemůžeme dovolit nějaké drby a ty kolují po světě hodně rychle.
„Co kdybychom jim řekli, že s ní musíme provést důkladnější proces, který se může konat jenom u nás na základně. Ti lidé venku budou věřit všemu, když sehrajeme stejně uvěřitelné divadélko jako Reeve před tím.“
I když si velice dobře uvědomuji, že ti lidé se jen tak nevzdají, tak skvělé podívané, jako je poprava domnělé čarodějnice.
Pomalu přejdu k dívce, která stále sedí roztřeseně na stole. Sundám si plášť a přehodím jí ho aspoň na chvíli přes ramena. Určitě ji už musí být zima a všechen stres jí taky nepřidá na zdraví.