Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Děti Noci
Družina
Postava Nikolai Gran je offline, naposledy online byla 19. května 2024 21:42Nikolai Gran
Postava Artemis Lantes Erlic je offline, naposledy online byla 20. května 2024 10:33Artemis Lantes Erlic
Postava Ixin Reawes je offline, naposledy online byla 14. února 2024 15:25Ixin Reawes
Postava Nuria *Nurry* Montserrat je offline, naposledy online byla 17. května 2024 21:43Nuria *Nurry* Montserrat
| |||
 | Výslech Poslouchám, co nám dívka říká. Zamyslím se. Zní to docela důvěryhodně. Ale pořád to nevysvětluje všechno. ,,A proč jsi tedy začala utíkat?" zeptám se. Pořád nám jen popisuje, jak ji nikde nechtějí, ale kvůlu čemu s tím útěkem vůbec začla? Zajímalo mne to, tyhle lidské osudy. Čarodějnice to s největší pravděpodobností není. Ale pořád mohla někde krást, nebo porušit zákon. A navíc, jestli je na její hlavu někde vypsaná odměna, jako že podle jejího vyprávění je, tak nebude nikde v bezpečí. Jakmile mi odpoví už dál mlčím. Není mou povinností vést tenhle výslech. Už jsem na sebe strhl až moc pozornosti... | ||
| |||
 | Trpaslík v Pelmontu Ixeia Štamgasti... Takže naskládat je na jednu polámanou kupu nebude problém. Budou pomalí, vždyť toho měli očividně celkem dost. Jako rozcvička to bude stačit. "Slyšeli jste dobře." Asi nevypadám zrovna nadšeně. Ne že by mi vadilo bezpráví a chtěla bych být hrdinka co trestá zločince a opilé vesničany, ale chci se pro jednou navečeřet v tichu a klidu. Ječící trpaslík by moc nepomohl. Poznámky mne štvou, ale nereaguji na ně. Budou za ně platit, proč předběžně plýtvat energií? "Být vámi tak ho poslechnu, jinak se může stát, že tenhle večer bude váš poslední." Ledový klid, pevný postoj a ruka položená na loveckém tesáku. Snad nejsou tak hloupí. Krátce jsem si vzpomněla na to, jak by mě teď popsal bratr. Lehkovážnost. Jednoznačně. Co na to říct, prostě si nemůžu pomoct. "Zřídkakdy žertuji, sedláci. Kliďte se z cesty, jestli se neumíte chovat." Hodila jsem hlavou směrem ke dveřím. Ještě jednu oplzlou poznámku a začne peklo. | ||
| |||
 | U Dupajících Škorňat v Reidorfu Hobit zazáří úsměvem, když slyší, jak si pochvaluješ jeho dobroty a potřese hlavou. "Hned, hned to bude madam a nemějte obavy v mém podniku je vaše soukromí v bezpečí." Rychle odcupital pro onen druhý chod, se kterým je tak brzo zase zpátky. Když přijímá od tebe misku a poslouchá tvé otázky krátce se zamyslí a volnou rukou si promne bradu. "Hmmm o zdejším okolí?" Opře se zadkem o volnou opěrku židle. "Inu těžko říci madam, co by tu mohlo být tak zajímavého na okolí. Přece jen je tu relativně zima, kam se podíváte, ač pořád to není nic oproti tomu, jak je dál na severu. Tady je oproti tomu ještě pěkný teploučko. No pokud jste věřící, tak ještě kus cesty na sever podél řeky a můžete navštívit Půdu matky. Ale tady bych se na takovou věc moc nevyptával.....lidé jsou....hmmm ne moc nakloněni těmto myšlenkám." Poslední větu k tobě spíše zašeptá. "A co se nebezpečí týče hmmm....největší zde asi hrozí pokud nějak porušíte zákon. Tresty jsou tu dost tvrdé. Samozřejmě občasně se tu vyskytnou i nepříjemné incidenty, někdy se tu proženou skupiny lovců, ale tak to znáte to je všude. Pokud byste chtěla vědět něco přesného a specifického věřím, že se dohodneme. V tomhle městě se vyznám a dokážu leckterou informaci zařídit." Opět ztiší hlas při konci proslovu a pousměje se. "Jdu pro tu medovinu na pokoj madam, budete jej mít plně k dipozici." Ukončí hovor, jakoby ni a vydá se pryč, samozřejmě nezapomene nenápadně shrábnout mince, které jsi mu dala. Zdá se, že si můžeš být jistá, že hobit tvůj pokoj připraví, jak nejlépe bude umět. Ulice ve Wehelduilu Přiopilý muž k tobě stočí svůj pohled, aniž by pustil dívku. V jeho očích se značí otupělost, dravost a oheň. Ušklíbne se takovým nepříjemně slizkým úsměvem. "Vodprejskni mladej a najdi si svojí děvku." Zašklebí se a pak přitáhne dívku zády k sobě a v jeho ruce se zaleskne dýka, kterou jí přitiskne ke krku a jeho pohled se upne na tebe. Dívka zkoprní strachem, takže se ani k výkřiku raději neodhodlá. "Ale jestli chceš tuhle, tak si pro ní pojď, ale varuju tě. Přibliž se a podříznu té čubce krk." Zvolá vítězně, očividně se tě snaží zastrašit, aby mohl dokončit, co začal, nestojí zde o žádného čumila, nebo hrdinného zachránce. Je příliš opilý na to, aby racionálně uvažoval a chtíč převládá nyní v jeho osobnosti. Mohl by být schopný v tuhle chvíli čehokoli. Dívka kulí své vystrašené oči na tebe v němé prosbě, aby nemusela umřít. Obyčejné děvče, co má smůlu. S dítětem v Merglenu Ashley tě poslouchala a sledovala malé dítě, než stihla, nějak zaprotestovat, tak si jí ho vrazil do rukou. Lehce se zamračila. Ale ustála to. Když si jí však pohladil po noze a pak dal ruku na rameno. Cukla s tebou a vrazila ti malé dítě zpátky do náruče. Její obočí se svraštilo do nepěkné grimasy a oči se chladně zabodly do tvých. "Odpusť si ty sexuální narážky Jacku, já s tebou do postele nepolezu, ani ti nebudu dělat náhradní matku, pro toho prcka, co sis uvázal na krk, hezky si to vyžer sám. A ještě jednou mi sáhni na nepatřičná místa a budeš toho litovat." Sykla k tobě výhružně a až nyní sis všiml, že jen kousek od tvého rozkroku je dýka, kterou Ashley svírá v ruce a míří ti jí na něj. "Naše opětovné setkání jsem si představovala jinak, ale jak vidím, vůbec jsi za ty roky nedospěl." Zavrtěla hlavou a zůstala ostražitá, jsi si docela jistý, že kdybys jí zkusil zase ochmatávat byla by schopná ti tu dýku zarazit do koulí. "Upřímně měla jsem se tu sejít s Bobem, ale očividně se opozdil." Dodá poslední část své ledové sprchy. Zdá se, že za ty roky vůbec nevyšla ze cviku. Stále je to děsivá ženská, která nemá z chlapa pražádný strach. Výslech ve Vilni Dívka s vděkem přijala vodu a napila se. Potom vyslechla otázky Reeva a Leny. Chvíli mlčí a asi rozvažuje, co tak nějak říci. Než se rozechvěle nadechne. "Utíkám před lidmi." Začne a na okamžik si skousne ret, jako by chtěla potlačit slzy, které by mohly přijít. "Nikde se mi nedařilo zdržet dlouho....zvláště ne ve větších a osídlenějších oblastech. Protože vždy to dopadlo stejně, začali mne podezírat a nakonec vyhnali, nebo chtěli popravit, jako čarodějnici. Přitom jsem nikdy nikomu neuškodila. A za své služby jsem dostávala minimum někdy vůbec nic." Povzdechla si smutně a zadívala se do prázdna. "Myslela jsem, že tady daleko od větších civilizací to bude jiné, že budou lidé trochu....vděčnější, ale je to zase stejné. Nezáleží ani na tom jestli jsem, nebo nejsem čarodějka. Jde jen o to, jak mě lidé vidí pro to, co dělám. A za to mne soudí a odsuzují...." Rozhostí se chvíle tíživého ticha. "A to, že tu není tolik bylinek vím, ale i zde se dají sehnat takové, které jinde pořádně nerostou. Ač jiných je zde nedostatek." Odpoví na otázku Reeva. Zdá se, že stále není vyřešena otázka zdali je dívka čarodějka, nebo není a pokud ano, zaslouží si smrt? Soukromý rozhovor v Agelionu Verletti dlouze mlčí a pouze s poklidem poslouchá, co říkáš. Nijak nespěchá s odpovědí a nechává tě, aby jsi vyložil vše co chceš. Mezitím s klidem upíjí krve a na rtech mu hraje klidný úsměv. "Mmm výborný ročník." Zadívá se na skleničku a pak jí odloží. "Inu Lorde tedy k faktům. Informace ohledně pohledů některých větších smeček, rodin a skupin lovců pocházejí z mých spolehlivých zdrojů, které mi v některých kruzích zajišťují cenné informace, které samozřejmě nejsou zadarmo a jejich práce je nebezpečná. Každopádně většinou svým zdrojům důvěřuji, jelikož jednotlivé články z nich potvrzují to samé. Některá uskupení začínají mít z Agelionu strach. To, že je to neutrální půda je hezké a zprvu se to chytalo nicméně....čas a jeho růst mění náhled na věci. Jsou tací, kteří si začínají myslet, že je Agelion rostoucí potencionální hrozbou, která rozbíjí společnost, jak by měla být. Pragmatičtí vlkodlaci, upíři a lovci mají podobné názory v tom, že neradi vidí, když se jejich frakce míchá s jinou na jednom místě v přílišném souladu. Mají to za oslabování rasy, nebo tak nějak to bylo nazváno." Odmlčí se napije se vína. "A to, že jim občasně vydáte zločince, který je defakto obětním beránkem, na uklidněnou už dlouho zabírat nebude. Vaše společnost vzbuzuje strach Lorde a strach dělá nepřátele, kteří jej chtějí odstranit. Neříkám, že všichni a neříkám, že se o to pokusí čestně, ale věřím tomu, že pokusí. Své informátory vám samozřejmě prozradit nemohu už jen kvůli jejich bezpečnosti. Riskují mnoho a ztratit mohou ještě více." Opět krátká odmlka a pohled na sklenici s vínem. "Nicméně pokud byste měl zájem mohl bych vám dodávat čerstvé informace, aby se nedostal Agelion do potíží." Nabídne poklidně a velkodušně. "Chápu a je chválihodné, že by bylo tolik věrných, kdo by se za Vás postavili, ale vždy je lepší žít že ano. Obdivuji, co jste zvládl vytvořit, ale jsou věci, kterým se ani taková případná spojená sila nebude moci rovnat." Povzdechne si a na chvíli zvážní, ale pak se opět mile usměje. "Nic jiného jsem od Vás ani nečekal Lorde. Jednal bych stejně na Vašem místě, bych mi taky nevěřil. Naplňujete má očekávání." Jeho úsměv se rozšíří. Zdá se, jakoby snad jen testoval tvou odpověď. "Ale myslím si, že se můžeme dohodnout Lorde. Nechte mne v Agelionu a já Vám mohu slíbit, že Vám pomohu, jak jen to půjde udržet tohle místo v bezpečí. Mé informace se stanou i Vašimi. Také se budete o mne moci dozvědět, co budete chtít, není důvod něco skrývat a pokud pak uznáte za vhodné třeba mne přijmete do své nepočetné rodiny. Uvidíte nakonec, že mi jde jen o dobro Agelionu a Vašeho rodu. Souhlasíte s takovou dohodou Lorde Haelstreme?" Zadívá se s klidnou vlídnou tváří na tebe a nabídne ti přes stůl pravici k připadnému potvrzení slibu. | ||
| |||
 | Zvláštní muž/upír Pohodlně se opřu do křesla a poslouchám pana Verletiho. Vše co má na jazyku, Agelionem počínaje, přes lovce, vlkodlaky a upíry až po možné přijetí jeho osoby do rodiny. Pozorně si ho prohlédnu. Ano jeho žádost zní skutečně zajímavě, ale je podezřelá... Příliš podezřelá. Postavím se a přejdu k oknu, odkud mám výhled na celou vesnici. "Pane Verletti, jsem rád že oceňujete práci kterou jsem v Agelionu vykonal, ale nechápu proč by se měl stát terčem velkých rodin či smeček. Všichni o mém panství ví a bylo rozhodnuto za přítomnosti hlavních rodin upírů i představitelů hlavních smeček, že Agelion je a zůstane neutrální půdou, kde se budou moci pořádat mezi upíry i vlkodlaky schůzky, a kde budou moci jak upíři, vlkodlaci ale i ostatní rasy žít v bezpečí. Proč se domníváte že Agelion by se měl dostat do jejich hledáčků?" Upiji krev a otočím se znovu na pana Verlettiho. "A to samé s lovci. Lovci vědí, že se zde zdržují pouze nevinní a že kriminálníky jim osobně vydávám, několikrát už dokonce lovci v mé vesnici přespali... Rád bych věděl zdroj, odkud máte informace, že se na Agelion stáčí zraky všech." Pomalu přejdu znovu ke stolu a posadím se. "Co se rodiny Haelstremů týče, tak jsem skutečně jediný žijící člen a je to veřejně známo, avšak zabijou-li mne, tak se vše co se mi zde podařilo vybudovat rozpadne. A možná to nevíte, ale s Agelionem sympatizuje mnoho menších smeček i rodin a jestli se něco stane mě, tak oni zcela jistě zahájí nějakou vendetu, možná jsou to malé rodiny, ale jestli se spojí a pokud se k nim přidaá i to co zbude z Agelionu, tak žádná velká rodina či smečka nebude v bezpečí." Pak se na okamžik zamyslím. "A teď jste tu Vy... pane Verletti, neznámý upír, o kterém jsem v životě neslyšel. Přijdete do mé vesnice, říkáte mi o nebezpečí a o tom jak je má rodina na pokraji vymření a žádáte mě abych Vás přijal do rodiny a tak Vás učinil svým dědicem. Nechci Vás urazit pane Verletti, ale neznám Vás a nevím co Vy víte o mně, ale mohu Vám říci, že rozhodně nejsem hlupák. Dnes Vás učiním dědicem a co zítra? Zítra se už třeba nevzbudím... Ne ne ne pane Verletti ať je to jakákoliv čest, tak Vy se členem rodiny nestanete dřív, než budu vědět kdo a co jste zač." | ||
| |||
 | Výslech dívky Reeve, Alysson Podpírám dál dívku a přidržím dveře od hostince, aby mohla Alysson pohodlně s dívkou projít. Jsme už poslední, takže za sebou zabouchnu dveře a opět přispěchám na pomoc. Hostinec je již vyklizený a osamocený stůl uprostřed je pravděpodobně určen pro naši odsouzenou. Stejně tak židle naproti určena pro Geriona. Zbytek skupiny se rozprostře kolem dokola, aby mohli sledovat celé dění. Nechám Alysson, aby ji na stůl posadila, a sama zmizím ke svým brašnám. Do dřevěné misky naliju z čutory čistou vody, vrátím se k dívce. Než Ruffi vztyčí iluzi kolem hostince, tak dívce přiložím misku ke rtům. „Jen se napij.“ Řeknu tiše pokyny a mírně jí misku přidržuju, aby se mohla pohodlně napít. S vyschlým hrdlem se mluví špatně, to moc dobře vím. A ona vypadá, jako by pořádně vodu ani jídlo neviděla už pár dní. I kdyby doopravdy čarodějnice byla, neznamená to, že není živá osoba. Když dovolím, abych se chovala k někomu zle a nespravedlivě, tak už se to se mnou potáhne dokonce života a rozhodně nebudu lepší než ti venku. Poté prázdnou misku vezmu a odložím ji. Stáhnu se mezi ostatní ze skupiny a tiše poslouchám vyprávění dívky. Je to příběh, který už slyším po tolikáté. Je pořád stejný, mění se pouze lidé a prostředí. Přijde mi nevinná, to ano. Ale Reeve poznamená zajímavou myšlenku, proč se stěhuje na sever. Ano, musí před něčím utíkat, ale pokud už někde se ji pokusili obvinit z čarodějnictví, tak to dává smysl. Prostě jen utíká do méně obydlených oblastí, kde je život těžký a jejího umění by si lidé vážili. Ale možná jsem prostě naivní a chci v této vystrašené koktající dívce vidět další nevinnou oběť čarodějnických procesů. Dívka se při rázné otázce Reveeho znovu poleká a schová hlavu do dlaní. Povzdychnu si. Gerionův klidný hlas očividně dívku uklidňoval, proto ho přeci zvolil, ale teď se zase uzavírá do sebe. Pomalu k ní dojdu a položím ji ruce na ramena. „Musíš nám říct celý příběh. Je to přeci jenom otázka, žádné výčitky.“ Sednu si na stůl k ní a zlehka zvednu její hlavu, aby ji dál nemohla schovávat v dlaních. | ||
| |||
 | Opětovné shledání s Ashley Poté co na mě Ashley promluví a já ji opět uzřím po delší době se lehce usměji a tiše pronesu: "Přesně tak, byla to dlouhá doba." Ashley byla krásná jako nikdo na světě a vůbec mi nepřišlo divné, že je oděná polehku, vždyť jsem ji znal. Přistoupil jsem k ní blíž a políbil ji. "Jsi tak krásna. Chyběla jsi mi.", ukážu jí dítě. "Tohle není můj syn, ale můj bratr.", přikloním se k jejímu uchu a zašeptám: "Musím ho vzít na sever, na půdu matky, aby se z něho nestal stejný, jako ti, které jsem poslal na onen svět. Víš o čem mluvím.", hodím na Ashley lišácký pohled důvěry a opět se lehce usměji. Zabalím sourozence do deky: "Vážně jsi mi chyběla, ale musím se tě zeptat, proč jsi se vydala do těchto končin?" Potom jí opatrně vložím bratra do rukou a prohlédnu si povoz. "Podrž ho na chvilku.", prohlížím povoz. "Chtěla by jsi cestovat s námi? Vážně bych si přál být s tebou.", tentokrát jsem se usmál více a pohladil jí po noze. Následně si uvědomím, kde že se vlastně nachází kůň. "Pokud budeš souhlasit, pak by bylo na místě najít koně." Sednu si na povoz vedle Ashley a položím jí ruku na rameno a čekám na její slova. | ||
| |||
| Výslech Vilni Všechno probíhá hladce. Hospoda je do pár minut připravená, a "odsouzená" je přivedena akorát na čas. I já jsem pomáhal s přípravou hospody pro výslech. Konkrétně jsem hlavně přemisťoval židle...někdo to dělat musel. Pozorněji jsem si prohlédl onu dívku, když se posadila k výslechovému stolu. Byla pěkná, a to i přes to očividně příšerné zacházení. To ale ještě neznamenalo, že je nevinná. Jistě, ano, nejspíše nevinná je. Ale buďme realisté. Magie je plná iluzí. A konkrétně na tom by případně skutečná čarodějnice mohla stavět. Mé tvrzení napůl potvrdí i Ruffi, náš vlastní mág, který hned začne vytvářet iluzi. Možná je to nepravděpodobné, ale jak víme, že někdo nepoužil iluzi i na nás? Nevíme... Prozatím si své tušení nechávám pro sebe. Poslouchám dívčinu výpověď. Ano, takhle zní 90% případů, a většina z nich je nevinných. Jenže přemýšlejme. Dívka, která se vyzná v bylinách, která odcestovala na sever? Na SEVER? Jen kousek odsud už je těžce zasněžená krajina, je tu ZIMA! Proč se tedy zrovna tady živí sběrem bylinek, a jejich používáním jako léčiv? Zželilo se jí chudých seveřanů? To se mi nějak nezdá...Nejspíše před něčím utekla. Nejspíše to nebude iluze, ale taky to nejspíše bude nějaký druh podrazu... Gerion se po nás rozhlédne, očekává nejspíše naše názory. On sám už má ten svůj jasný, chce ji pustit. Věří v její nevinnu. Já tomu chci taky věřit...ale jsem jen opatrný. ,,Před čím utíkáš?" zeptám se dívky náhle. ,,Tady na severu moc bylinek nebude, je tu na ně poměrně dost zima. A nepopírám, že se v nich vyznáš. Jen mě zajímá, proč si cestovala zrovna sem. " | ||
| |||
 | Muž ctiWehelduilV paláci který znám jako své boty... Ve městě které znám jako své boty... V knihovně , kde bych obsah každé knížky mohl odvykládat nazpaměť... Znamená tohle skutečně nesmrtelnost. | ||
| |||
 | V Hobitově taverně v Reidorfu „ Dobrá tedy, děkuji Vám.“ Usmála jsem se, když mi vyčistí stůl od nějakého opilce, který tu seděl před tím. Překvapuje mne svou silou, každopádně je dobré, že je v tak dobré kondici. Otázkou je, jak to dělá, i když to mne vlastně ani zajímat nemusí. Zřejmě se prostě jen stará velmi dobře o svou hospodu. Jakmile dodá i polévku, znovu poděkuji a pustím se do jídla. „ Polévka je výborná. A té medoviny můžeš ještě trochu přinést. Každopádně bych ti ale byla vděčná, kdybys mou přítomnost nikomu neprozrazoval. Jsem jenom obyčejný platící host. Tím to hasne.“ Povím mu. Dívám se mu při tom přímo do očí. Já opravdu nemám zájem o to, aby mne někdo tady otravoval. To už se ale otáčí a mizí pro druhý chod. V klidu dojím polévku a než se vrátí, vrazím mu zpátky misku, která zůstala zcela prázdná. „ Mohl bys mi říct něco o zdejším okolí? Co je tu zajímavého? Nebo nač si dát pozor? Nějaké nebezpečí, které by mi tady mohlo hrozit?“ Otážu se ho. Zatím znovu upiju medoviny, která je opravdu velmi dobrá. „ Připrav mi medovinu do pokoje. Na.. tady máš za snahu.“ Podám mu pár dalších mincí. „ Potřebuju ten pokoj na týden. Takže jídlo, pití pro mne. A pak ještě jednu koupel. A důležitý je můj vlastní klid.“ Povím mu s úsměvem. Jistě to chápe. Dostane zaplaceno dost, když mi to bude vyhovovat. Už teď dostal víc než by měl… | ||
| |||
| Rodinné sídlo ve Wehelduilu Wehelduil, tvůj domov, domov tvé rodiny a místo, které znáš defakto, jako své boty. Právě proto, že v tomto městě má hlavní slovo tvá rodina, ač samozřejmě veřejnost povětšinou neví, že se jedná o upíry stejně to na vašem postavení nic nemění. Za poslední staletí si vaše rodina dokázala získat pevné postavení, jak mezi lidmi, tak v hierarchii mezi upíry, což je to nejdůležitější. Jsi synem svého otce, ač ten nejmladší. Město i rodinné sídlo jsou krásné a plné života. Navíc jelikož jeho správu a také velkou část jurisdikce a těchto zásadních orgánů máte ve svých rukou, tak život zde není nikterak těžký, ani když nějaký člen rodiny náhodou překročí přes čáru. Samozřejmě, že následky které jsou potom interně řešeny v rodině jsou zasejc, něco jiného a ne vždy jsou příjemné. Každopádně je opět pro jednou slunečný den a ty ses rozhodl navštívit a projít se po městě. Prostě v sídle byla již přespřílišná nuda. Samozřejmě v duchu již uvažuješ, kdy se opět bude konat nějaká sešlost s jinou rodinou, banket, ples, nebo něco podobného, kde by se dalo pořádně pobavit, ale bohužel zatím na nic pozvánky nepřišly. Když procházíš ožívajícími ulicemi slyšíš nabídky trhovců, kteří se snaží prodávat za co nejlepší ceny, aby měli alespoň nějaký zisk, pak samozřejmě také rozhovory místních, kteří se potkávají, nebo spolu někde klábosí. Nadávky ožralů, kteří se už dobývají do hospod a tak podobně. Tvou pozornost však asi nejvíce upoutá dění v jedné z bočních uliček, kde zahlédneš docela mohutného muže, který v uličce uvěznil nějakou mladou dívku. Ta se snaží vzpouzet, křičet, nebo utéci do bezpečí. Ale marná snaha muž je silnější, ústa jí zacpává a volnou rukou se jí snaží dostat pod sukně. Očividně je připitý a ještě očividnější je to, oč mu právě tuhle chvíli jde nejvíce a o co dívka rozhodně nestojí. | ||