Opětovné shledání s Ashley

Poté co na mě Ashley promluví a já ji opět uzřím po delší době se lehce usměji a tiše pronesu: "Přesně tak, byla to dlouhá doba."
Ashley byla krásná jako nikdo na světě a vůbec mi nepřišlo divné, že je oděná polehku, vždyť jsem ji znal.
Přistoupil jsem k ní blíž a políbil ji.
"Jsi tak krásna. Chyběla jsi mi.", ukážu jí dítě. "Tohle není můj syn, ale můj bratr.", přikloním se k jejímu uchu a zašeptám: "Musím ho vzít na sever, na půdu matky, aby se z něho nestal stejný, jako ti, které jsem poslal na onen svět. Víš o čem mluvím.", hodím na Ashley lišácký pohled důvěry a opět se lehce usměji.

Zabalím sourozence do deky: "Vážně jsi mi chyběla, ale musím se tě zeptat, proč jsi se vydala do těchto končin?"
Potom jí opatrně vložím bratra do rukou a prohlédnu si povoz. "Podrž ho na chvilku.", prohlížím povoz. "Chtěla by jsi cestovat s námi? Vážně bych si přál být s tebou.", tentokrát jsem se usmál více a pohladil jí po noze.

Následně si uvědomím, kde že se vlastně nachází kůň. "Pokud budeš souhlasit, pak by bylo na místě najít koně."
Sednu si na povoz vedle Ashley a položím jí ruku na rameno a čekám na její slova.

Výslech

Vilni

Všechno probíhá hladce. Hospoda je do pár minut připravená, a "odsouzená" je přivedena akorát na čas. I já jsem pomáhal s přípravou hospody pro výslech. Konkrétně jsem hlavně přemisťoval židle...někdo to dělat musel.
Pozorněji jsem si prohlédl onu dívku, když se posadila k výslechovému stolu. Byla pěkná, a to i přes to očividně příšerné zacházení. To ale ještě neznamenalo, že je nevinná.
Jistě, ano, nejspíše nevinná je. Ale buďme realisté. Magie je plná iluzí. A konkrétně na tom by případně skutečná čarodějnice mohla stavět.
Mé tvrzení napůl potvrdí i Ruffi, náš vlastní mág, který hned začne vytvářet iluzi. Možná je to nepravděpodobné, ale jak víme, že někdo nepoužil iluzi i na nás? Nevíme...
Prozatím si své tušení nechávám pro sebe. Poslouchám dívčinu výpověď.
Ano, takhle zní 90% případů, a většina z nich je nevinných. Jenže přemýšlejme. Dívka, která se vyzná v bylinách, která odcestovala na sever? Na SEVER? Jen kousek odsud už je těžce zasněžená krajina, je tu ZIMA! Proč se tedy zrovna tady živí sběrem bylinek, a jejich používáním jako léčiv? Zželilo se jí chudých seveřanů? To se mi nějak nezdá...Nejspíše před něčím utekla. Nejspíše to nebude iluze, ale taky to nejspíše bude nějaký druh podrazu...
Gerion se po nás rozhlédne, očekává nejspíše naše názory. On sám už má ten svůj jasný, chce ji pustit. Věří v její nevinnu. Já tomu chci taky věřit...ale jsem jen opatrný.
,,Před čím utíkáš?" zeptám se dívky náhle. ,,Tady na severu moc bylinek nebude, je tu na ně poměrně dost zima. A nepopírám, že se v nich vyznáš. Jen mě zajímá, proč si cestovala zrovna sem. "

V Hobitově taverně v Reidorfu

„ Dobrá tedy, děkuji Vám.“

Usmála jsem se, když mi vyčistí stůl od nějakého opilce, který tu seděl před tím. Překvapuje mne svou silou, každopádně je dobré, že je v tak dobré kondici. Otázkou je, jak to dělá, i když to mne vlastně ani zajímat nemusí. Zřejmě se prostě jen stará velmi dobře o svou hospodu.

Jakmile dodá i polévku, znovu poděkuji a pustím se do jídla.

„ Polévka je výborná. A té medoviny můžeš ještě trochu přinést. Každopádně bych ti ale byla vděčná, kdybys mou přítomnost nikomu neprozrazoval. Jsem jenom obyčejný platící host. Tím to hasne.“

Povím mu. Dívám se mu při tom přímo do očí. Já opravdu nemám zájem o to, aby mne někdo tady otravoval.

To už se ale otáčí a mizí pro druhý chod. V klidu dojím polévku a než se vrátí, vrazím mu zpátky misku, která zůstala zcela prázdná.

„ Mohl bys mi říct něco o zdejším okolí? Co je tu zajímavého? Nebo nač si dát pozor? Nějaké nebezpečí, které by mi tady mohlo hrozit?“

Otážu se ho. Zatím znovu upiju medoviny, která je opravdu velmi dobrá.

„ Připrav mi medovinu do pokoje. Na.. tady máš za snahu.“

Podám mu pár dalších mincí.

„ Potřebuju ten pokoj na týden. Takže jídlo, pití pro mne. A pak ještě jednu koupel. A důležitý je můj vlastní klid.“

Povím mu s úsměvem. Jistě to chápe. Dostane zaplaceno dost, když mi to bude vyhovovat. Už teď dostal víc než by měl…

Rodinné sídlo ve Wehelduilu
Eledrien

Wehelduil, tvůj domov, domov tvé rodiny a místo, které znáš defakto, jako své boty. Právě proto, že v tomto městě má hlavní slovo tvá rodina, ač samozřejmě veřejnost povětšinou neví, že se jedná o upíry stejně to na vašem postavení nic nemění.
Za poslední staletí si vaše rodina dokázala získat pevné postavení, jak mezi lidmi, tak v hierarchii mezi upíry, což je to nejdůležitější.
Jsi synem svého otce, ač ten nejmladší. Město i rodinné sídlo jsou krásné a plné života. Navíc jelikož jeho správu a také velkou část jurisdikce a těchto zásadních orgánů máte ve svých rukou, tak život zde není nikterak těžký, ani když nějaký člen rodiny náhodou překročí přes čáru. Samozřejmě, že následky které jsou potom interně řešeny v rodině jsou zasejc, něco jiného a ne vždy jsou příjemné.
Každopádně je opět pro jednou slunečný den a ty ses rozhodl navštívit a projít se po městě. Prostě v sídle byla již přespřílišná nuda. Samozřejmě v duchu již uvažuješ, kdy se opět bude konat nějaká sešlost s jinou rodinou, banket, ples, nebo něco podobného, kde by se dalo pořádně pobavit, ale bohužel zatím na nic pozvánky nepřišly.
Když procházíš ožívajícími ulicemi slyšíš nabídky trhovců, kteří se snaží prodávat za co nejlepší ceny, aby měli alespoň nějaký zisk, pak samozřejmě také rozhovory místních, kteří se potkávají, nebo spolu někde klábosí. Nadávky ožralů, kteří se už dobývají do hospod a tak podobně.
Tvou pozornost však asi nejvíce upoutá dění v jedné z bočních uliček, kde zahlédneš docela mohutného muže, který v uličce uvěznil nějakou mladou dívku. Ta se snaží vzpouzet, křičet, nebo utéci do bezpečí. Ale marná snaha muž je silnější, ústa jí zacpává a volnou rukou se jí snaží dostat pod sukně. Očividně je připitý a ještě očividnější je to, oč mu právě tuhle chvíli jde nejvíce a o co dívka rozhodně nestojí.

U Dupajících Škorňat v Reidorfu
Artemis

Zahlédneš, jak hobitovi znatelně zazáří očička, když vidí mince, které jsi mu vyskládala na pult. Jeho zájem ihned vzroste o tvou osobu ještě více, než doposud a široce se usměje. Mince rychle a opatrně posbírá a pečlivě uloží do svého váčku u pasu a potřese horečně hlavou.
"Nemějte obavy madam budete mít ten nejlepší volný pokoj, co máme."
Přikyvuje, aby svá slova potvrdil.
"Co se týče jídla za minutku to budete mít na stole, jen to nechám kuchaře ohřát. Medovinu donesu za momentík, máme kvalitní dobrou ze studeného severu tam dělají tu nejlepší."
Vyloží spěšně a rychlým krokem vyrazí směrem mezi hosty.
"Stůl zařídím ihned."
Zapluje klidnými a jistými kroky k jednomu odlehlému stolu v koutě, který vypadá docela pěkně jen se u něj viklá na židličce, nějaký ožrala.
"Marš vodsaď holoto jsi na sračky už ti nenaleju stejně nemáš za co už chlastat."
Hobit se zaškaredí a když opilec nereaguje prostě ho z židle nelítostně skopne a čapne za flígr a táhne ke dveřím. Na svou výšku a na to, že táhne klasicky velkého člověka se hobit činí a nevypadá to, že by mu to dělalo větší potíže, je jisté, že musí být ve velmi dobré kondici.
Následně ještě stůl přetře hadrem a omluvě se usměje.
"Posaďte se prosím."
Poukáže ke stolu a rychle odejde. Za dalších pár minut už ti přinese korbel medoviny, příbor a také horkou polévku, která nádherně voní.
"Kuře na paprice bude za minutku ještě se dodělává."
Šlehne na tebe milým úsměvem a opět odběhne. V mezičase vyřídí pár roznosů piva a za chvíli se k tobě vrací s krásně vypadajícím druhým chodem.
"Ještě něco si řáčíte přát?"
Optá se s vlídným úsměvem a zájmem. Následně chvilku vyčká, než vyrazí vyřizovat opět další požadavky místních zákazníků.

S dítětem v Merglenu
Jack

Nakonec se ti přece jen sourozence zželilo a vrátil ses pro něj. Zdali to bylo do budoucna dobré rozhodnutí, kdo ví, nicméně v téhle chvíli se to stejně nepozná. Tvé roky se nesou opět pryč od domu tvých rodičů, kde to páchne krví a smrtí.
Zajisté chvíli potrvá, než někdo těla najde, nebo zjistí, co se stalo, tedy za předpokladu, že se dříve o těla nepostará divá zvěř.
Vzdaluješ se opět od lesa a míříš k vesnici, můžeš jen doufat, že nikdo tvého malého bratra nepozná. Snad ne, nemusel by vzhledem k tomu, že malé děti jsou si hodně podobné a pravděpodobně nebude asi nikdo, kdo by jej mohl identifikovat najisto.
Každopádně záhodno by bylo podotknout, že ani tvé hledání Ashley nebylo bezvýsledné. Sic to chvíli trvalo a ta chvíle se táhla o to více, že ti u ucha pofňukovalo nesené dítě, na které jsi ještě musel dávat pozor, aby se náhodou nepořezalo ošklivě o kosu, kterou sebou nosíš. Hold dětská zvědavost je příšerná, ale lze věřit tomu, žes byl stejný.
Ashley jsi uviděl sedět na jednom zaparkovaném povozu na okraji vesnice. Ač bylo chladno byla oděna relativně polehku a zjevně si o své zdraví nedělala velké starosti. Už při tvém příchodu si tě očividně všimla a přelétla zkoumavým pohledem.
"Už je to nějaká chvíle, co jsme se viděli naposledy."
Konstantuje klidně a věcně. Její pohled sklouzne na dítě.
"Stihl sis pořídit za tu dobu syna?"
Povytáhne zvědavě obočí. Je to už opravdu doba, co jste se viděli naposledy, kdo ví, co vše se změnilo a co naopak zůstalo stejné. Každopádně vidíš, že Ashley je bystrá a ostražitá. Vnímá každý tvůj pohyb stejně, jako to u lidí děláš ty. Lovci se ve vás nezapřou.

Každodenní starosti Ciferinu
Nuria

Tvé mamce je určitě jasné jakým způsobem dopadlo prádlo, ale stejně tě toho úkolu nezprostila. A opravdu, co se prádla týče měla jsi to hotové až moc rychle. Sousedka, která právě také věšela své prádlo tě jen s údivem sledovala a následně vrtěla nechápavě hlavou nad tím, jak někdo může takto prádlo věšet, ale nahlas neřekla nic. Přece jen sprda nechala asi na tvé mamce, kterou jako správná sousedka samozřejmě znala.
Ty ses mezitím pustila do mrkve, byla sladká, voňavá a hezky urostlá a šťavnatá. Zatímco jednu sis chroupala v puse zbytek jsi cpala do košíku hlava nehlava. I před menší velikost vašeho záhonku byla úroda citelně pěkná. Mrkve byly krásně rostlé a červeňoučké, když jsi je vytáhla ze země a naštěstí ještě myši nezjistili, jaký poklad se vám ukrývá na zahradě a tak je nesežraly.
Nebo možná, jakožto zvířata vycítily, že na území vlků není radno krást mrkve a drží se od vašeho domu dál. Ale i kdyby to tak bylo, máma by tě stejně terorovala s tím, že mrkev musíš vytrhat, aby jí ony myši nesežraly.
Po mrkvi přichází na řadu hrášek, kterého je také hezká úroda a lusky jsou už krásně naducané a uvnitř se skrývá zelený poklad. Samozřejmě mrkev šla zvládnout rychleji vytahat, než hrášek, který je menší a v početnější převaze oproti mrkvi.
"Bré ráno Nurry, taky už vám zelenina zraje jedna báseň?"
Ozve se s úsměvem ze své zahrádky od vedle váš soused, který se tam právě narovnává s motyčkou v ruce.
"Letos je dobrý rok pro zeleninu, ale nevěřila bys, jaké potvory jsou ty myši, hryzci, krtci a jiná havěť. Na co přijdou to mi tu ožírají a vyhnat se nedají. Musím, co nejdříve sklidit. A co vy taky máte s nimi problémy?"
Otáže se s lehkým úsměvem a otře zpocené čelo. Ano vaši sousedi jsou lidé a očividně mají problémy se škůdci, které vy nezažíváte.

Poblíž Soronu
Elisabetha

Temný elf bezevšeho opětuje tvůj pohled a zůstává až ledově klidný. Nezdá se, že by měl z tebe nějak nahnáno. Nejspíše s tím bude mít možná i co dělat relativně bezpečná vzdálenost, na kterou se spolu bavíte.
Muž se téměř nehýbá, kdyby ses s ním právě nebavila skoro bys usoudila, že se jedná spíše o sochu, než živou bytost. Nicméně jeho ledově klidné oči tě bedlivě sledují. Pak lhostejně pokrčí pomalu rameny.
"O liškách nic nevím. Prý mívají dobře ukryté nory a těch pár slepic se v celku ztratí."
Tvé kuše si zajisté všiml, ale ani to jej nikterak nerozházelo.
"Ne zdejší opravdu nejsem....hmmm a co tu dělám....? Jak bych to řekl.....tento....toulám se světem. Vždy chvilku někde pobudu a zase jdu dál. Hodně se toho takto dá dozvědět a zažít a někdy to stojí opravdu za to."
Objasní klidně a pohotově.
"A proč vy nehledáte lišku v lesích, ale podél cesty? Chytrá liška by se tady nezabydlela projíždí tudy moc očí."
Se zájmem si tě prohlíží.

Výslech ve Vilni
Reeve, Lena a Alysson

Vše probíhalo relativně rychle a organizovaně ostatně, jako vždy, když něco vaše skupina zařizovala. Chaos jste si nemohli dovolit, právě sehranost z vás dělala tak dobrou skupinu a právě sehranost vám zaručovala úspěchy.
Hospoda byla rázem vyklizená od kohokoli nepovolaného a uzpůsobená pro výslech. Tedy spíše byly až na jeden odsunuty stoly a židle udělán uprostřed místnosti prostor. Když jste vešli se svým velitelem dovnitř vše bylo připraveno a chlapi právě zavírali se zavrzáním dveře a zabezpečili na závoru. Další naproti tomu zavírali okenice, aby se zbavili zbytečných čumilů, kteří jistě dříve, či později přijdou.
Gerion vám pokývne, abyste zajatou a odsouzenou dívku usadili za stůl, který je připraven a sám si obkročmo sedne naproti ní na jednu židli a opře si lokty o opěrku. Zbytek až už blíže či dále postává po hospodě a celé dění sleduje.
"Ruffi vztyč nad hospodou pro ty šašky venku iluzi."
Ohlédne se Gerion na jednoho ze svých mužů, přesněji se jedná o mladého elfa, který jen znatelně pokývne hlavou a začne mumlat kouzelnou formuli v jazyce nezasvěceným nesrozumitelném. Za chvíli ucítíte lehký závan větru, když iluze začala fungovat. Ti venku nyní pravděpodobně zevnitř slyší křik a nářek a štěkavé rozkazy při tvrdém výslechu dívky. Toliko alespoň pro divadlo vesničanům.
Ano Ruffi je mág, patří tedy mezi ty, které některé skupiny loví, ale to Gerionovi ničemu nebránilo, aby si jej ve skupině vydržoval.
"Tak a nyní nám řekni děvče vše popořadě, kdo jsi a čím ses provinila..."
Vzlykající a vystrašená dívka nejprve mlčí a chvěje se, pak se pomalu uklidňuje a rozpovídává se. Postupně vám vypráví o tom, že do vesnice přicestovala relativně nedávno a snažila se místním pomáhat svými dovednostmi. Pomocí bylinek a znalostí léčiv, různých vývarů a podobných přírodních praktik pomáhala nemocným a starým, ženám, kterým se nedařilo počít a tak podobně. Samozřejmě lidé byli zprvu rádi ale posléze se obrátili proti ní a někdo jí udal, jako čarodějnici, ani se nenadála a už seděla v okovech a čekala na špalek. Gerion významně mlčel a když dívka skončila své vyprávění schovala obličej do dlaní. Gerion si prohlédl přítomné, aby od nich zjistil jejich názory na věc, ač jistě měl již svůj závěr hotov.

Soukromý rozhovor v Agelionu
Serin

Muž si tě prohlédne a letmo se usměje.
"Pan Verletti, ale titul Lorda mi nepřísluší, vlastně neužívám žádného, ač....inu to je trošku složitější."
Odtuší nakonec a dál tě nezatěžuje výkladem toho, proč sám sebe lordem nezve. Každopádně následuje tě klidným krokem směrem k tvé residenci a cestou si prohlíží vesnici.
"Vskutku kus práce jste zde odvedl."
Pokýve hlavou pochvalně. Když konečně zaplujete do tvé konferenční místnosti. Usadí se pan Verletti naproti tobě a přijme druhou sklenku s prozíravým úsměvem.
"Nemám pochyb, že jste mne již při příchodu odhalil."
Usměje se a upije krve.
"Mmm výborná."
Pokýve hlavou uznale a zakrouží tekutinou ve sklenici, než jí na chvíli odloží.
"Každopádně nyní k té soukromé záležitosti, nejsem zde přece jen kvůli radovánkám, ty bych si mohl obstarat i jinde."
Složí ruce spletené prsty mezi sebou na stole a poklidně se na tebe zadívá.
"Pokud jsou mé informace správné Lorde Haelstreme, a ony se mýlí pouze málokdy to mi věřte, pak je mi známo, že jste jediný v této chvíli žijící člen rodiny Haelstrem a tedy také jediný dědic vašeho panství. Nemáte příbuzné, ženu ani potomky, pouze své panství a...ymm dejme tomu poddané."
Začne svou řeč Verletti a nespouští z tebe pohled.
"Útlost Vaší rodiny a způsob, jakým vedete tuto vesnici samozřejmě vzbuzuje zájem větších upírských rodin a nejen jejich. Zaslechl jsem, že Lovci a Vlkodlaci se zajímají o Agelion také. Zatím se však nikdo neopovážil nějak závažněji narušit jeho autoritu, alespoň, co je mi známo. Je to však pouze otázkou času, než se tak jednou stane..."
Krátce se odmlčí.
"Věc se má tak, jakožto jediný příslušník a tedy hlava rodu jste vy Lord Serin Haelstrem oprávněn, přijímat a legitimizovat nové členy do Vaší nepočetné rodiny."
Jeho tvář zvážní, ale je v ní náznak klidu a snad i pokory.
"A právě proto jsem za Vámi přišel. Byl bych poctěn, kdyby se mi jakožto prvnímu dostalo oné pocty a mohl jsem zaujmout místo ve Vaší rodině a tím rodinu Haelstrem rozšířit. Mou legitimizací do své rodiny byste také získal případného dědice pro všechny případy, do doby, než byste si pořídil manželu a potomka. Vím, že má žádost zní zvláště, ale věřím, že bude výhodná pro obě strany."
Pak vyčkává tvé reakce.

Cizinec a privátní záležitost...

Cizinec je upír. To poznám kdykoliv, neb sám jsem upírem, avšak nestává se často, že by někdo zavítal do Agelionu, ne když to není uprchlík nebo někdo kdo tu uprchlíka hledá. Když vysloví své přání, tak jen kývnu hlavou na svého pomocníka, který ihned odběhne do radnice, připravit místnost na setkání.

"Jistě lorde...?"

Počkám než mi řekne své jméno a až pak odpovím na zbytek jeho dotazů.

"Radnice by měla být brzy připravená, když mě budete následovat..."

Nijak jsem na reakci nečekal a otočil se směrem k radnici. Chtěl soukromí, tak se budeme bavit tam. Lehkým náznakem přitom rozeženu dav kolem cizince, a tak se všichni zase vrátí do práce. Agelion si nemůže dovolit nečinnost, na to nemáme dost prostředků.

Cizince dovedu do konferenční místnosti, jedné z mála v radnici, která nefunguje jako sklad. Sám si sednu ke stolu a cizinci pokynu ať udělá to samé, na stole už jsou i připravené poháry s krví, přičemž sám se po jednom hned natáhnu. Pak se pohodlně opřu a zadívám se na cizince.

"Tak o čem jste chtěl mluvit?"

Prozatímní záchrana čarodějnice
Alysson, Reeve

Nijak se nezapojím do uměle nahraného vykřikování z davu. Stačilo jenom pár lidí na podporu a o zbytek se postaral dav chudých obyčejných lidí, kteří toto celé berou spíše jako divadelní představení, které je ještě k tomu zadarmo. To že na popravišti jednou mohou skončit také oni, to už si asi nepřipouští. Ale to jim nemohu mít za zlé, já si také nikdy nepřipouštím to, že by mě nějaký vlkodlak či upír mohl zabít během pár sekund.

Z myšlenek mě vytrhne až Gerionův hlas. Ohlédnu se jeho směrem, ale to už míří směrem k popravišti a dále si drží svůj přesvědčivý monolog. Kdybych nevěděla, kdo doopravdy jsme a co děláme, tak bych možná také uvěřila tomu, že výslech je jenom povinnost a stejně bychom tu dívku večer popravili.

Zaslechnu svoje jméno a okamžitě se protáhnu davem směrem k popravišti. Meč tentokrát ale neschovávám a nechám ho pěkně na očích všem ostatním. Aspoň mi to zajistí volnou cestu k dívce obviněné z čarodějnictví. Počkám pod pódiem na Alysson než dovede ženu. Opět obtočím prsty kolem jílce meče a vytvořím malou uličku v davu, ale stačí to. Až se konečně dostaneme mimo dav, tak podepřu dívku z druhé strany. Pomalu ale jistě se hroutila k zemi a já nechtěla, aby ji Alysson musela tahat za sebou. Dovedeme ji do hostince, kde před námi už Reeve nakázal vyklizení.

Poprava čarodějnice.

Můj výstup vyšel, a to hlavně díky zbytku skupiny, který měl krásnou možnost si zahrát na dav. Mírně jsem se usmál, když jsem slyšel jak mě podporují. Tohle vyjde. pomyslím si sebejistě, když vykračuji na po schůdkách na popraviště.
Měl jsem dokonce i něco-jako-plán co dělat teď. No určitě jí nepopravím. Kdyžtak zabiju toho kata...nebo to spíš zkusím...
Kat mi podá sekeru, a já ji jednoduše vezmu. Dav je vskutku agresivní, až mě to překvapuje.
Kdybych byl mentálně slabší, tak bych se tím asi nechal i strhnout. Ono to hodně lákalo. Ale já to neudělal. Místo toho jsem se snažil vymyslel perfektní distrakci. Napadla mě modlitba, ale než jsem jí stihl vůbec navrhnout, tak jsem byl přerušen Gerionem.
Očividně to zdržování už stačí...
Nicméně se stále držím role, nerad bych, aby mi kat vrazil loktem do zátylku. Zatvářím se proto arogantně a nevěřícně. Nicméně nijak jinak se neangažuji. Chovám se jakoby to byl můj velitel, ale já ho neměl moc v lásce.
,,Hpmh" odfrknu si demonstrativně při zmíňce o mé ,,horlivosti".

Pak už to velice rychle. Jakmile souhlasí s výslechem, Gerion už nakazuje vyklidit hospodu. Seskočím z popraviště, a sekeru hodím katovi k nohám.
Pádím do hostince, kde už začnu volat na naše zbývající členy, aby to tam vyklidili., a snažím se jim zběžně vysvětlit situaci. Ještě k tomu dodám to nejdůležitější: ,,Gerionův rozkaz."

Čarodějka z Vilni
Reeve a Lena

Reevovi se doopravdy povedlo zaujmout popravčího a s pomocí našich lidí se dostal až nahoru na popraviště. Byla mu i nabídnuta sekera, zbraň kterou se měla vykonat spravedlnost. Sama už se chystám všemu zarazit, myslím si že vše šlo až moc rychle a aby Reeve neudělal nějakou neuváženou věc. Ano ví, že jsme sem šli ženu zachránit, ale přeci člověk se dokáže strhnout davem.
Náhle se ozve Gerionův hlas, otočím se tím směrem. Jako kdyby mi četl myšlenky a náš vůdce zastavuje popravu ve jménu lovců.
Je na vesničanech vidět, že neradi pouští svoji oběť do našich rukou. Poprava je senzace a oni o tuhle zábavu přišli. Tedy přišli o ní na tuto chvíli. My máme čas totiž jen do soumraku a poté poprava bude provedena. Gerion s tím souhlasí, tvrdí, že ženu chceme vyslechnout, jestli nemá komplice. Samozřejmě vím, že Gerion chce především zjistit, jestli je doopravdy vina. Začínám se obávat, když se ukáže že ne a my jí budeme muset ochraňovat před celou vesnicí.

Zareaguji na svoje jméno a proderu se davem směrem k popravišti. Vystoupám nahoru a chytnu ženu pod ramenem a vytáhnu ji na nohy. Pevně ji stisknu a s chladnou tváří se na ni zadívám. Naznačím té ženě, aby se o nic nepokoušela. Počkám na Lenu, aby mi udělala prostor davem a rázným cuknutím dám ženu do pohybu směrem k hospodě.