U Dupajících Škorňat v Reidorfu
Artemis

Zahlédneš, jak hobitovi znatelně zazáří očička, když vidí mince, které jsi mu vyskládala na pult. Jeho zájem ihned vzroste o tvou osobu ještě více, než doposud a široce se usměje. Mince rychle a opatrně posbírá a pečlivě uloží do svého váčku u pasu a potřese horečně hlavou.
"Nemějte obavy madam budete mít ten nejlepší volný pokoj, co máme."
Přikyvuje, aby svá slova potvrdil.
"Co se týče jídla za minutku to budete mít na stole, jen to nechám kuchaře ohřát. Medovinu donesu za momentík, máme kvalitní dobrou ze studeného severu tam dělají tu nejlepší."
Vyloží spěšně a rychlým krokem vyrazí směrem mezi hosty.
"Stůl zařídím ihned."
Zapluje klidnými a jistými kroky k jednomu odlehlému stolu v koutě, který vypadá docela pěkně jen se u něj viklá na židličce, nějaký ožrala.
"Marš vodsaď holoto jsi na sračky už ti nenaleju stejně nemáš za co už chlastat."
Hobit se zaškaredí a když opilec nereaguje prostě ho z židle nelítostně skopne a čapne za flígr a táhne ke dveřím. Na svou výšku a na to, že táhne klasicky velkého člověka se hobit činí a nevypadá to, že by mu to dělalo větší potíže, je jisté, že musí být ve velmi dobré kondici.
Následně ještě stůl přetře hadrem a omluvě se usměje.
"Posaďte se prosím."
Poukáže ke stolu a rychle odejde. Za dalších pár minut už ti přinese korbel medoviny, příbor a také horkou polévku, která nádherně voní.
"Kuře na paprice bude za minutku ještě se dodělává."
Šlehne na tebe milým úsměvem a opět odběhne. V mezičase vyřídí pár roznosů piva a za chvíli se k tobě vrací s krásně vypadajícím druhým chodem.
"Ještě něco si řáčíte přát?"
Optá se s vlídným úsměvem a zájmem. Následně chvilku vyčká, než vyrazí vyřizovat opět další požadavky místních zákazníků.

S dítětem v Merglenu
Jack

Nakonec se ti přece jen sourozence zželilo a vrátil ses pro něj. Zdali to bylo do budoucna dobré rozhodnutí, kdo ví, nicméně v téhle chvíli se to stejně nepozná. Tvé roky se nesou opět pryč od domu tvých rodičů, kde to páchne krví a smrtí.
Zajisté chvíli potrvá, než někdo těla najde, nebo zjistí, co se stalo, tedy za předpokladu, že se dříve o těla nepostará divá zvěř.
Vzdaluješ se opět od lesa a míříš k vesnici, můžeš jen doufat, že nikdo tvého malého bratra nepozná. Snad ne, nemusel by vzhledem k tomu, že malé děti jsou si hodně podobné a pravděpodobně nebude asi nikdo, kdo by jej mohl identifikovat najisto.
Každopádně záhodno by bylo podotknout, že ani tvé hledání Ashley nebylo bezvýsledné. Sic to chvíli trvalo a ta chvíle se táhla o to více, že ti u ucha pofňukovalo nesené dítě, na které jsi ještě musel dávat pozor, aby se náhodou nepořezalo ošklivě o kosu, kterou sebou nosíš. Hold dětská zvědavost je příšerná, ale lze věřit tomu, žes byl stejný.
Ashley jsi uviděl sedět na jednom zaparkovaném povozu na okraji vesnice. Ač bylo chladno byla oděna relativně polehku a zjevně si o své zdraví nedělala velké starosti. Už při tvém příchodu si tě očividně všimla a přelétla zkoumavým pohledem.
"Už je to nějaká chvíle, co jsme se viděli naposledy."
Konstantuje klidně a věcně. Její pohled sklouzne na dítě.
"Stihl sis pořídit za tu dobu syna?"
Povytáhne zvědavě obočí. Je to už opravdu doba, co jste se viděli naposledy, kdo ví, co vše se změnilo a co naopak zůstalo stejné. Každopádně vidíš, že Ashley je bystrá a ostražitá. Vnímá každý tvůj pohyb stejně, jako to u lidí děláš ty. Lovci se ve vás nezapřou.

Každodenní starosti Ciferinu
Nuria

Tvé mamce je určitě jasné jakým způsobem dopadlo prádlo, ale stejně tě toho úkolu nezprostila. A opravdu, co se prádla týče měla jsi to hotové až moc rychle. Sousedka, která právě také věšela své prádlo tě jen s údivem sledovala a následně vrtěla nechápavě hlavou nad tím, jak někdo může takto prádlo věšet, ale nahlas neřekla nic. Přece jen sprda nechala asi na tvé mamce, kterou jako správná sousedka samozřejmě znala.
Ty ses mezitím pustila do mrkve, byla sladká, voňavá a hezky urostlá a šťavnatá. Zatímco jednu sis chroupala v puse zbytek jsi cpala do košíku hlava nehlava. I před menší velikost vašeho záhonku byla úroda citelně pěkná. Mrkve byly krásně rostlé a červeňoučké, když jsi je vytáhla ze země a naštěstí ještě myši nezjistili, jaký poklad se vám ukrývá na zahradě a tak je nesežraly.
Nebo možná, jakožto zvířata vycítily, že na území vlků není radno krást mrkve a drží se od vašeho domu dál. Ale i kdyby to tak bylo, máma by tě stejně terorovala s tím, že mrkev musíš vytrhat, aby jí ony myši nesežraly.
Po mrkvi přichází na řadu hrášek, kterého je také hezká úroda a lusky jsou už krásně naducané a uvnitř se skrývá zelený poklad. Samozřejmě mrkev šla zvládnout rychleji vytahat, než hrášek, který je menší a v početnější převaze oproti mrkvi.
"Bré ráno Nurry, taky už vám zelenina zraje jedna báseň?"
Ozve se s úsměvem ze své zahrádky od vedle váš soused, který se tam právě narovnává s motyčkou v ruce.
"Letos je dobrý rok pro zeleninu, ale nevěřila bys, jaké potvory jsou ty myši, hryzci, krtci a jiná havěť. Na co přijdou to mi tu ožírají a vyhnat se nedají. Musím, co nejdříve sklidit. A co vy taky máte s nimi problémy?"
Otáže se s lehkým úsměvem a otře zpocené čelo. Ano vaši sousedi jsou lidé a očividně mají problémy se škůdci, které vy nezažíváte.

Poblíž Soronu
Elisabetha

Temný elf bezevšeho opětuje tvůj pohled a zůstává až ledově klidný. Nezdá se, že by měl z tebe nějak nahnáno. Nejspíše s tím bude mít možná i co dělat relativně bezpečná vzdálenost, na kterou se spolu bavíte.
Muž se téměř nehýbá, kdyby ses s ním právě nebavila skoro bys usoudila, že se jedná spíše o sochu, než živou bytost. Nicméně jeho ledově klidné oči tě bedlivě sledují. Pak lhostejně pokrčí pomalu rameny.
"O liškách nic nevím. Prý mívají dobře ukryté nory a těch pár slepic se v celku ztratí."
Tvé kuše si zajisté všiml, ale ani to jej nikterak nerozházelo.
"Ne zdejší opravdu nejsem....hmmm a co tu dělám....? Jak bych to řekl.....tento....toulám se světem. Vždy chvilku někde pobudu a zase jdu dál. Hodně se toho takto dá dozvědět a zažít a někdy to stojí opravdu za to."
Objasní klidně a pohotově.
"A proč vy nehledáte lišku v lesích, ale podél cesty? Chytrá liška by se tady nezabydlela projíždí tudy moc očí."
Se zájmem si tě prohlíží.

Výslech ve Vilni
Reeve, Lena a Alysson

Vše probíhalo relativně rychle a organizovaně ostatně, jako vždy, když něco vaše skupina zařizovala. Chaos jste si nemohli dovolit, právě sehranost z vás dělala tak dobrou skupinu a právě sehranost vám zaručovala úspěchy.
Hospoda byla rázem vyklizená od kohokoli nepovolaného a uzpůsobená pro výslech. Tedy spíše byly až na jeden odsunuty stoly a židle udělán uprostřed místnosti prostor. Když jste vešli se svým velitelem dovnitř vše bylo připraveno a chlapi právě zavírali se zavrzáním dveře a zabezpečili na závoru. Další naproti tomu zavírali okenice, aby se zbavili zbytečných čumilů, kteří jistě dříve, či později přijdou.
Gerion vám pokývne, abyste zajatou a odsouzenou dívku usadili za stůl, který je připraven a sám si obkročmo sedne naproti ní na jednu židli a opře si lokty o opěrku. Zbytek až už blíže či dále postává po hospodě a celé dění sleduje.
"Ruffi vztyč nad hospodou pro ty šašky venku iluzi."
Ohlédne se Gerion na jednoho ze svých mužů, přesněji se jedná o mladého elfa, který jen znatelně pokývne hlavou a začne mumlat kouzelnou formuli v jazyce nezasvěceným nesrozumitelném. Za chvíli ucítíte lehký závan větru, když iluze začala fungovat. Ti venku nyní pravděpodobně zevnitř slyší křik a nářek a štěkavé rozkazy při tvrdém výslechu dívky. Toliko alespoň pro divadlo vesničanům.
Ano Ruffi je mág, patří tedy mezi ty, které některé skupiny loví, ale to Gerionovi ničemu nebránilo, aby si jej ve skupině vydržoval.
"Tak a nyní nám řekni děvče vše popořadě, kdo jsi a čím ses provinila..."
Vzlykající a vystrašená dívka nejprve mlčí a chvěje se, pak se pomalu uklidňuje a rozpovídává se. Postupně vám vypráví o tom, že do vesnice přicestovala relativně nedávno a snažila se místním pomáhat svými dovednostmi. Pomocí bylinek a znalostí léčiv, různých vývarů a podobných přírodních praktik pomáhala nemocným a starým, ženám, kterým se nedařilo počít a tak podobně. Samozřejmě lidé byli zprvu rádi ale posléze se obrátili proti ní a někdo jí udal, jako čarodějnici, ani se nenadála a už seděla v okovech a čekala na špalek. Gerion významně mlčel a když dívka skončila své vyprávění schovala obličej do dlaní. Gerion si prohlédl přítomné, aby od nich zjistil jejich názory na věc, ač jistě měl již svůj závěr hotov.

Soukromý rozhovor v Agelionu
Serin

Muž si tě prohlédne a letmo se usměje.
"Pan Verletti, ale titul Lorda mi nepřísluší, vlastně neužívám žádného, ač....inu to je trošku složitější."
Odtuší nakonec a dál tě nezatěžuje výkladem toho, proč sám sebe lordem nezve. Každopádně následuje tě klidným krokem směrem k tvé residenci a cestou si prohlíží vesnici.
"Vskutku kus práce jste zde odvedl."
Pokýve hlavou pochvalně. Když konečně zaplujete do tvé konferenční místnosti. Usadí se pan Verletti naproti tobě a přijme druhou sklenku s prozíravým úsměvem.
"Nemám pochyb, že jste mne již při příchodu odhalil."
Usměje se a upije krve.
"Mmm výborná."
Pokýve hlavou uznale a zakrouží tekutinou ve sklenici, než jí na chvíli odloží.
"Každopádně nyní k té soukromé záležitosti, nejsem zde přece jen kvůli radovánkám, ty bych si mohl obstarat i jinde."
Složí ruce spletené prsty mezi sebou na stole a poklidně se na tebe zadívá.
"Pokud jsou mé informace správné Lorde Haelstreme, a ony se mýlí pouze málokdy to mi věřte, pak je mi známo, že jste jediný v této chvíli žijící člen rodiny Haelstrem a tedy také jediný dědic vašeho panství. Nemáte příbuzné, ženu ani potomky, pouze své panství a...ymm dejme tomu poddané."
Začne svou řeč Verletti a nespouští z tebe pohled.
"Útlost Vaší rodiny a způsob, jakým vedete tuto vesnici samozřejmě vzbuzuje zájem větších upírských rodin a nejen jejich. Zaslechl jsem, že Lovci a Vlkodlaci se zajímají o Agelion také. Zatím se však nikdo neopovážil nějak závažněji narušit jeho autoritu, alespoň, co je mi známo. Je to však pouze otázkou času, než se tak jednou stane..."
Krátce se odmlčí.
"Věc se má tak, jakožto jediný příslušník a tedy hlava rodu jste vy Lord Serin Haelstrem oprávněn, přijímat a legitimizovat nové členy do Vaší nepočetné rodiny."
Jeho tvář zvážní, ale je v ní náznak klidu a snad i pokory.
"A právě proto jsem za Vámi přišel. Byl bych poctěn, kdyby se mi jakožto prvnímu dostalo oné pocty a mohl jsem zaujmout místo ve Vaší rodině a tím rodinu Haelstrem rozšířit. Mou legitimizací do své rodiny byste také získal případného dědice pro všechny případy, do doby, než byste si pořídil manželu a potomka. Vím, že má žádost zní zvláště, ale věřím, že bude výhodná pro obě strany."
Pak vyčkává tvé reakce.

Cizinec a privátní záležitost...

Cizinec je upír. To poznám kdykoliv, neb sám jsem upírem, avšak nestává se často, že by někdo zavítal do Agelionu, ne když to není uprchlík nebo někdo kdo tu uprchlíka hledá. Když vysloví své přání, tak jen kývnu hlavou na svého pomocníka, který ihned odběhne do radnice, připravit místnost na setkání.

"Jistě lorde...?"

Počkám než mi řekne své jméno a až pak odpovím na zbytek jeho dotazů.

"Radnice by měla být brzy připravená, když mě budete následovat..."

Nijak jsem na reakci nečekal a otočil se směrem k radnici. Chtěl soukromí, tak se budeme bavit tam. Lehkým náznakem přitom rozeženu dav kolem cizince, a tak se všichni zase vrátí do práce. Agelion si nemůže dovolit nečinnost, na to nemáme dost prostředků.

Cizince dovedu do konferenční místnosti, jedné z mála v radnici, která nefunguje jako sklad. Sám si sednu ke stolu a cizinci pokynu ať udělá to samé, na stole už jsou i připravené poháry s krví, přičemž sám se po jednom hned natáhnu. Pak se pohodlně opřu a zadívám se na cizince.

"Tak o čem jste chtěl mluvit?"

Prozatímní záchrana čarodějnice
Alysson, Reeve

Nijak se nezapojím do uměle nahraného vykřikování z davu. Stačilo jenom pár lidí na podporu a o zbytek se postaral dav chudých obyčejných lidí, kteří toto celé berou spíše jako divadelní představení, které je ještě k tomu zadarmo. To že na popravišti jednou mohou skončit také oni, to už si asi nepřipouští. Ale to jim nemohu mít za zlé, já si také nikdy nepřipouštím to, že by mě nějaký vlkodlak či upír mohl zabít během pár sekund.

Z myšlenek mě vytrhne až Gerionův hlas. Ohlédnu se jeho směrem, ale to už míří směrem k popravišti a dále si drží svůj přesvědčivý monolog. Kdybych nevěděla, kdo doopravdy jsme a co děláme, tak bych možná také uvěřila tomu, že výslech je jenom povinnost a stejně bychom tu dívku večer popravili.

Zaslechnu svoje jméno a okamžitě se protáhnu davem směrem k popravišti. Meč tentokrát ale neschovávám a nechám ho pěkně na očích všem ostatním. Aspoň mi to zajistí volnou cestu k dívce obviněné z čarodějnictví. Počkám pod pódiem na Alysson než dovede ženu. Opět obtočím prsty kolem jílce meče a vytvořím malou uličku v davu, ale stačí to. Až se konečně dostaneme mimo dav, tak podepřu dívku z druhé strany. Pomalu ale jistě se hroutila k zemi a já nechtěla, aby ji Alysson musela tahat za sebou. Dovedeme ji do hostince, kde před námi už Reeve nakázal vyklizení.

Poprava čarodějnice.

Můj výstup vyšel, a to hlavně díky zbytku skupiny, který měl krásnou možnost si zahrát na dav. Mírně jsem se usmál, když jsem slyšel jak mě podporují. Tohle vyjde. pomyslím si sebejistě, když vykračuji na po schůdkách na popraviště.
Měl jsem dokonce i něco-jako-plán co dělat teď. No určitě jí nepopravím. Kdyžtak zabiju toho kata...nebo to spíš zkusím...
Kat mi podá sekeru, a já ji jednoduše vezmu. Dav je vskutku agresivní, až mě to překvapuje.
Kdybych byl mentálně slabší, tak bych se tím asi nechal i strhnout. Ono to hodně lákalo. Ale já to neudělal. Místo toho jsem se snažil vymyslel perfektní distrakci. Napadla mě modlitba, ale než jsem jí stihl vůbec navrhnout, tak jsem byl přerušen Gerionem.
Očividně to zdržování už stačí...
Nicméně se stále držím role, nerad bych, aby mi kat vrazil loktem do zátylku. Zatvářím se proto arogantně a nevěřícně. Nicméně nijak jinak se neangažuji. Chovám se jakoby to byl můj velitel, ale já ho neměl moc v lásce.
,,Hpmh" odfrknu si demonstrativně při zmíňce o mé ,,horlivosti".

Pak už to velice rychle. Jakmile souhlasí s výslechem, Gerion už nakazuje vyklidit hospodu. Seskočím z popraviště, a sekeru hodím katovi k nohám.
Pádím do hostince, kde už začnu volat na naše zbývající členy, aby to tam vyklidili., a snažím se jim zběžně vysvětlit situaci. Ještě k tomu dodám to nejdůležitější: ,,Gerionův rozkaz."

Čarodějka z Vilni
Reeve a Lena

Reevovi se doopravdy povedlo zaujmout popravčího a s pomocí našich lidí se dostal až nahoru na popraviště. Byla mu i nabídnuta sekera, zbraň kterou se měla vykonat spravedlnost. Sama už se chystám všemu zarazit, myslím si že vše šlo až moc rychle a aby Reeve neudělal nějakou neuváženou věc. Ano ví, že jsme sem šli ženu zachránit, ale přeci člověk se dokáže strhnout davem.
Náhle se ozve Gerionův hlas, otočím se tím směrem. Jako kdyby mi četl myšlenky a náš vůdce zastavuje popravu ve jménu lovců.
Je na vesničanech vidět, že neradi pouští svoji oběť do našich rukou. Poprava je senzace a oni o tuhle zábavu přišli. Tedy přišli o ní na tuto chvíli. My máme čas totiž jen do soumraku a poté poprava bude provedena. Gerion s tím souhlasí, tvrdí, že ženu chceme vyslechnout, jestli nemá komplice. Samozřejmě vím, že Gerion chce především zjistit, jestli je doopravdy vina. Začínám se obávat, když se ukáže že ne a my jí budeme muset ochraňovat před celou vesnicí.

Zareaguji na svoje jméno a proderu se davem směrem k popravišti. Vystoupám nahoru a chytnu ženu pod ramenem a vytáhnu ji na nohy. Pevně ji stisknu a s chladnou tváří se na ni zadívám. Naznačím té ženě, aby se o nic nepokoušela. Počkám na Lenu, aby mi udělala prostor davem a rázným cuknutím dám ženu do pohybu směrem k hospodě.

neznámý temný elf
okolí Soronu

Škodná v revíru

O kolik rychlejší by bylo tohle pátrání pěšky, pomyslím si, když cválám po cestě. Stačilo by trochu přidat do kroku. V podstatě si za to můžu sama. Sama jsem si zvolila, že pojedu koňmo, mohla jsem... jenže to by nesměla vést přes pozemky kupecká stezka a nesmělo by být rovné poledne. Kdejaké trochu méně tupé děcko v Soronu by si mohlo všimnout, že je divné, když vyrážím mimo městečko někam pěšky a jak se zdá, pochybnosti místních balíků jsou to poslední, co by Cemerilla potřebovala.
Rutinním pohledem prohlédnu stopy na často používané cestě, než sjedu stranou k řece. Když pak po půl hodině jízdy spatřím první osobu, výrazně zpomalím, až kůň docela zastaví dobrých třicet kroků od javoru. Prohlédnu si cizincovu tvář, nakolik mi to posed a vzdálenost dovolí, a kývnutím hlavy naznačím pozdrav.
„Hledám lišku,“ odpovím s pokrčením ramen. „Lidi z osady prý v okolí nějaké viděli, chodí jim na slepice. Navíc mají hezké kožíšky,“ opáčím a pravou rukou letmo pohladím kuši visící u hrušky sedla.
„A co vy? Vy nejste zdejší, že? Co tu pohledáváte?“ zeptám se temného elfa, přičemž se i přes zdvořilý tón snažím zůstat bdělá. Co když je on tou liškou, kterou hledám?

Dlouhé nudné ráno!

Matka to nechápala! Samozřejmě! Jak by mohla vědět, jak je dnešní noc pro mě důležitá?! Vždycky říká tyhle dospělácké řeči jako, dávej na sebe pozor a tak. Znám je už nazpaměť. Ne, že bych se jimi někdy řídila. Teda, samozřejmě, že nebudu tancovat ve vlkodlačím těle před lidmi, nebo že bych se hodlala vydat s cizím člověkem do hor jen tak! Nejsem hloupá, ani už nejsem dítě. Ale to dospělí nechápou. Myslí si, že až v jejich věku je člověk dospělý. Takže hádám, že já jsem zřejmě jen neskutečně vyspělá!

"Já vím, já vím, já vím..." odkývu a začnu se cpát snídaní. Neberu ji vážně ani trochu.

Sotva se do mě dostane poslední zbyteček ovesné kaše, vystřelím ven. Tam je určitě lépe než tady, kde bych dostávala přednášky celý den. A pak se ozve mamka. Zazubím se na ni omluvně a rychle vyběhnu ven i s košem s prádlem. Tyhle domácí věci mě tak děsně nebaví! Vyvěsím prádlo jen tak halabala. Úkol jsem splnila v rekordním čase. Kdyby se ale někdo ptal, jestli je to udělané tak, aby se to tolik nemuselo žehlit, tak odpověď by byla ne. Prostě, jak mi to přišlo do ruky. Však ono to stejně uschne!

A pak další nudná domácí práce. Trhání mrkve. Ale co, aspoň si jednu, co utrhnu a trochu očistím rukou, strčím do pusy a pochrupuji si. Zbytek už jde do košíku, to jo. A utíká to tak pomalu! Už aby byl večer...

Otočka

Ashley jsem bohužel nenašel a navíc mi v hlavě zněl hlásek toho malého dítěte.
Můj...sourozenec?
Na chvíli jsem se zastavil, připadal jsem si jako v cizím kraji, nikdo mě neznal, nikdo mě nehledal a moji rodiče už byli na onom světě.

Doufám jen, že mě to nebude stát krk...
Ihned jsem se otočil a s chladným výrazem ve tváři jsem se rozešel směrem rodný dům. Když jsem se po chvilce ocitl opět před domem, nikdo zde nebyl (aspoň to tak vypadalo). Obešel jsem mrtvoly a vstoupil do domu. Na zemi zde leželo malé, v peřince zabalené nemluvně. Inu vzal jsem ho do náruče a pronesl jsem: "Doufej, že smrt je na tvé straně." a rychle jsem se vydal směrem na sever, kde se nacházela tzv. půda matky. Zde by mohlo být o dítě postaráno.

Jen doufám, že z tebe nebude to samé, co z tvých rodičů a splatíš svůj dluh smrti, která tě ušetřila.

Pak už jsme radši rychle, i s dítětem, opustil stavení. Nechtěl jsem, aby mě ještě někdo chytl.
Neohlížel jsem se a šel rychle. Cestou doufám, že narazím na Ashley.

Hospůdka U Dupajících škorňat

Rozhlédla jsem se po lokále, do kterého jsem to vlastně vstoupila. Tiše jsem vydechla a nadechla jsem se. Jsem tu jak maják na moři. Jiná než ostatní. Přesto jsem došla až k baru a zahleděla jsem se na onoho pulčíka, který to tu zřejmě vedl.

„ Máte to tu pěkné…“

Pověděla jsem mu. Následně jsem mu nadiktovala všechno, co jsem chtěla a na pult naskládala mince, které by měli postačit na celý můj požadavek.

„ Když bude všechno tak jak má a nic se mi neznelíbí, možná dostanete ještě něco na vrch…“

Dodala jsem s lehkým úsměvem a rozhlédla jsem se po lokále. Nakonec jsem sklouzla znovu k pulčíkovi, který začal diktovat, co mají dnes navařeno.

„ Apartmá to být nemusí. Stačí mi postel, stolek a nevyrušování, nejsem náročný člověk. “

* Já vlastně ani člověk nejsem…*

Napadlo mne a lehce mnou prošel mráz. Nemám ráda tohle uvědomění a upomínání. Já nejsem člověk. Vím to a dost možná to ví i někdo další. Jenže co nadělám…

Znovu jsem se začla věnovat Hobitovi, který akorát zavolal na malou buclatou rodinou příbuznou a ta odběhla pryč.

„ Zeleninovou polévku a kuře na paprice, alespoň pro zatím. A pokud možno medovinu. A je tu ještě někde nějaký volný čistý stůl? Ráda bych měla klid k jídlu takže raději v pozadí.“

Rozhlédla jsem se po onom lokále, jestli tu vůbec nějaký volný stůl ještě je.

„ Pokud ne, nechám si to donést na pokoj.“

Čarodějka z Vilni
Alysson, Reeve a Lena

Záchranná akce byla zahájena. Každý jste se rozprchli mezi lidmi po svém úkolu. Alysson a Lena se vmísily mezi místní stejně, jako Gerion a pár dalších jeho lidí, zatímco Reeve vyšel vstříc čelně popravišti.
Prodrat se mezi lidmi bylo náročné, ale zvládli jste to všichni na pozice, které jste odhadli za nejlepší.
O chvíli později je již slyšet zřetelně a hlasitě mluvícího Reeva, který se snaží zabavit popravčího a ozbrojence.
Ozbrojenec, který četl lejstro k němu slétne pohledem a popravčí zatím netnul sekerou.
"Lovec?"
Zadívá se na něj ozbrojenec pozorně, jako by si nebyl jist zdali mu opravdu věřit.
"Je to pravda! V hospodě je právě ubytovaná nějaká lovecká skupina! Byl jsem tam!"
Zahaleká někdo z davu lidí a lidé okolo začnou souhlasně kývat hlavami a bručet si mezi sebou. Příslušníci Spravedlivého Meče jako jediní poznali, že hlas patřil jednomu z jejich kumpánů, který tímto výkonem podpořil Reevovo snažení. Jako vždy se prokazuje, že je skupina více, než sehraná. Ozbrojenec hlasatel chvíli přemýšlí, než kývne na své muže a ti udělají průchod mezi svými těly k popravišti, takže se tam může Reeve prodrat nahoru po schůdkách k odsouzené a sudím.
"Dobrá tedy lovče. Budeme respektovat Radu Pěti, kat ti dá sekeru. Setni té čarodějnici hlavu osobně a učiň spravedlnosti za dost."
Kývne hlasatel na kata a ten nabídne Reevovi sekeru. Z davu lidí se ozývají výkřiky jako.
"Zabij čarodějnici!....Nechť spravedlnost zvítěží!.....Utni té děvce hlavu!..."
A našlo by se i mnoho dalších hlášek.
"Neotálej lovče."
Pobídne ho ozbrojenec.
"Reeve zadrž!"
Ozve se hlasitý rozkazný hlas Geriona někde zezadu z davu. Lidé se začali ohlížet a rozestupovat, když se rázným krokem blížil k popravišti a ozbrojencům.
"Nezapomínej na naše povinnosti. Samozřejmě čarodějnici je třeba usmrtit ale....před tím je třeba jí podrobit účinnému výslechu. Věřím, že máme účinnější prostředky než zde pánové ze stráže. Musíme zjistit jména, komplice a další její zločiny."
Mluví rázným a netečným hlasem, tváří se při tom, jako samotný bůh smrti. Ano ti, kteří jsou z jeho skupiny vědí, že je to dobrý a přesvědčivý herec. Ozbrojenec se na něj zamračí a chvíli si jej prohlíží.
"A vy jste kdo pane?"
Otáže se jej.
"Velitel lovecké skupiny, která zde nyní pobývá. Reeve je patří do mé skupiny a koná své povinnosti dobře, ale ještě někdy zapomíná svou horlivostí na některé detaily."
Podotkne klidně a upře pohled na ozbrojence. Ten pohlédne na Reeva a něco si pro sebe zabručí.
"Hmmm fajn můžete jí vyslechnout ale neopustíte s ní vesnici a poprava té čarodějnice musí být ještě dnes do soumraku."
Dav hlasitě souhlasí s tím, co říká ozbrojenec. Gerion ani nehne brvou a mírně pokývne hlavou.
"Samozřejmě výslech nebude trvat zase tak dlouho, to stihneme. Reeve odpoutej vězeňkyni. Leno! Alysson! vezměte jí do hospody. Reeve! Jdi do hospody a ať naši vyvedou z hospody všechny čumily a připraví to tam na výslech."
Rozdá Gerion rozkazy a sám počká pod popravištěm, až je začnou plnit hodlá asi jít až s vězeňkyní.

Lovec a kořist poblíž Merglenu
Kitiara

"Zasrané psisko takhle nás tahat v mrazu!"
Zahaleká jeden z mužů, který jde poblíž tebe a chrání si tvář před poletujícím sněhem. Pomalu se točíte zpět k Merglenu s tím, že podáte hlášení o tom, jak jste nic nenašli, z čehož asi váš velitel nebude moc nadšený, ale co se dá dělat. Lépe si poslechnout trošku křiku, než tu umrznout, že?
Ujdete jen pár metrů, než se to stane.....vše se seběhlo až příliš rychle první co jsi zaregistrovala byl zděšený výkřik.
Když tvůj pohled se škubnutím slétl za tebe viděla jsi tu hrůzu, co se děla. Nedaleká kopka sněhu se rozletěla do všech stran a z ní vylétla bestie, kterou jste hledali.

Ilustrační obrázek vlkodlaka

Byla to otázka sekundy, kdy se prohnal mohutným skokem vzduchem a srazil jednoho z lovců, který vykřikl. Z toho zůstala jen krvavá kaše. Ale to nebylo vše, zmatení a poděšení lovci se začali snažit o odpor, ale než se k tomu zmohli vlkodlak zabil další dva z vás a zbývající tři mezi, kterými jsi byla i ty jste mohli jen sledovat to, jak ta zatraceně rychlá bestie čapla dvě těla, za co se zrovna dalo a rychlými dlouhými skoky s nimi mizí pryč do dálky. S takhle rychlým vlkoušem jste se už nějaký čásek nesetkali. Z těch mrtvých tu zůstalo jedno trošku rozmašírované tělo a pak ruka některého z dvou nebožtíků, které bestie odnesla.
"Kurva do prdele! Co to bylo?!"
Uleví si jeden z přeživších lovců a omráčeně kouká na tělo.
"Tohle se moc nepovedlo, udělal si z nás kořist. Totálně nás zaskočil."
Zamračí se druhý, který naopak kouká na krvavou stopu, kterou zanechala odnášená těla.

Zvěrstvo v Merglenu
Jack

Tví rodiče se nepokusili ani to se nějak bránit, nebo uhnout. Už když tvá kosa svištěla vzduchem viděl jsi jejich klidné a smířené pohledy, nehnuli ani brvou jen ruku v ruce stáli a dívali se na svého syna. Na tebe.
Kosa tnula a hlavy v kaluži krve padly na zem, na práh odlehlého domku. Těla se zhroutila k zemi a zůstala nehnutě ležet. Však stále ruku v ruce, jen kaluž krve okolo se zvětšovala.
Tvé myšlenky byly jasné najít Ashley, kterou jsi zahlédl, když jsi odcházel od domu zaslechl jsi kromě šumění stromů ještě něco.
Byl to pláč, dětský pláč, pláč malého dítěte a vycházel z domu tvých rodičů. Tys však lhostejně odešel a snažil se venku najít Ashley, tu, která by tě mohla a měla pochopit, tu kterou jsi tak dlouho neviděl.
Bohužel tvé snažení nemělo mnoho úspěchu. Nenašel jsi jí. Možná zmizela v některém z domů, možná zde i bydlí, možná šla do hospody, nebo se toulá lesem, kdo ví. Každopádně se ti jí nedařilo najít, zdá se, že se tě přestalo držet štěstí. Anebo to bylo úplně v něčem jiném.
V hlavě ti totiž stále zní pláč toho malého dítěte. Nářek pravděpodobně ne moc starého nemluvněte, které je pravděpodobně i tvým sourozencem. Jeho vzdalující se křik ti víří myslí a nenechá tě na nic soustředit se. Zač navíc může to malé dítě? A kdo se o něj postará? Přežít by v domku asi samo dlouho nemohlo. Kdo ví, kdy někdo najde tvé rodiče, tou dobou už může být dítě zmrzlé a mrtvé. V tvé hlavě vyvstává dilema zdali se vrátit k domu tvých rodičů za dítětem, nebo zdali jej tam nechat osudu, který je kdo ví, jaký. Život si s tebou hold nehezky zahrává.

Cizinec v Agelionu
Serin

Cizinec na tebe pohlédne svýma smaragdovýma očima s klidným výrazem ve tváři. Ty už pocitově mezitím rozeznáváš, co je tenhle cizinec zač. Cítíš v něm to samé, co jiný upír v tobě. Je z tvého rodu, je to upír. Nyní při bližším pohledu je to pro tebe jasně viditelné. Víš, jaké mají upíři rysy protože znáš ty své proto je rozeznáš i u jiného upíra, přičemž normálnímu člověku by to jistě mohlo uniknout.
"Buďte zdráv Lorde. Přicházím v....ymm....jak to nazvat....řekněme privátní záležitosti."
Zatváří se vlídněji, možná lze zahlédnout i náznak úsměvu na jeho rtech.
"Mohli bychom si promluvit někde v soukromí Lorde Haelstreme? A taky někde, kde bude pohodlněji. Přece jen bavit se na okraji lesa a vesnice s prominutím, bandou okukujících okolo není dvakrát příjemné."
Mluví klidně a zdvořile.
"Navíc jsem po dlouhé cestě, tedy posedět nad naším rozhovorem by bylo vítané, než stát."
Dodá a dívá se na tebe s klidným výrazem, jak zareaguješ, jak se rozhodneš.

Škodná v okolí Soronu
Elisabeta

Vyhnala ses na svém koni tedy ze Soronu na západ podél řeky Jaron. Za jízdy hledáš stopy onoho vetřelce, což je nelehké, protože na nedaleké obchodní cestě, která tudy vede je mnoho různých stop, jak tažných zvířat, tak i osob. Nicméně dle nohy bohužel nepoznáš upíra, nebo tak podobně, že ano, takže je to spíše jízda jen tak odhadem s nadějí nějakého směru.
Nicméně dle všeho se tě štěstí dnes docela drží. Netrvalo to ani půl hodiny jízdy podél řeky a zahlédla jsi u jednoho osamělého javoru stát postavu, která se zády opírá o onen strom.
Klidně to může být jen nějaký rozímající poutník, ale je to zatím jediná stopa, kterou máš. Když jsi blíže vidíš, že je osoba zahalená do pláště a má zkřížené ruce na prsou. Je patrné, že tě asi z pod kápě vidí, ale jisté to není. Možná si tě ani nevšimla.
"Co hledáš děvče?"
Otáže se docela drsný hlas muže pod stromem. Tím je pochybnost o tom zdali si tě všiml, nebo ne docela rozptýlena. Jeho hlava se zvedne vzhůru a pod kápí zahlédneš jeho tvář.

Ilustrační obrázek cizince

Dle všeho se jedná o temného elfa již docela staršího věku, ale stále plně při síle a kondici. Tvář plná jizev také něco nasvědčuje. Nehýbaje se trpělivě vyčkává na tvou odpověď ale je vidět, že si tě očima dost dobře hlídá, není to, žádné nezkušené ucho. Kdo ví čeho je schopen, když je napaden.

Odpočinek v Reidorfu
Artemis

Nakonec jsi to zaparkovala v hostinci, který nesl název U Dupajících Škorňat. Ve stáji si nechala svého koně a mladý pacholek se jal toho o něj starat s uctivou úklonou.
Když jsi vešla do hospody udeřil tě do nosu pak smaženého oleje, kouře a chlastu. Bylo tu docela plno a lidé si užívali dle svého. Tys však přistoupila k baru a nevěnovala jim mnoho pozornosti. Tam jsi uviděla na židličce sedět spokojeně malého mužíčka. Pulčíka....hobita, který byl asi majitelem hospody.

Ilustrační obrázek hostinského

Mezi rty žmoulá svou dýmku a pouští z pusy spokojeně obláčky dýmu.
"Vítejte paniko U Dupajících Škorňat. Doufám, že se vám tu líbí."
Usmívá se a poslouchá, co všechno by sis ráčila přát. Když jsi mu položila na pult mince zkušeným pohybem je shrábl a schoval do měšce u pasu a pokývnu hlavou. Vyndal dýmku z pusy a podržel si jí v pravačce.
"Nemějte obavy urozená slečno o koníka bude dobře postaráno. Pokojíček vám také nachystáme, ač to nebude žádné královské apartmá snad se vám bude líbit. A k jídlu co byste si ráčila přát? Máme tady kuřecí, zeleninovou, nebo houbovou polévku na dnešním menu. Potom taky králíka na smetaně, kuře na paprice a naši specialitku Divoká kachní vejce, takže co to bude?.....A co k pití? Pivíčko? Vínečko? Medovinku? Nebo snad teplé mléko?"
Optá se, aby si ujasnil tvou objednávku a mezitím zahlídne někam mezi stoly.
"Matyldo! Běž nachystat horkou koupel na pětku!"
Houkne hostinský na baculatou hobitku, který jen pokýve hlavou, že rozumí. Pravděpodobně to bude asi někdo z rodiny.

Trpaslík v Pelmontu
Ixeia

Hostinský pokývne hlavou, že rozumí.
"Hned to budete mít na stole madam.....hmmm tamti?"
Zabloudí pohledem k srocené skupině okolo trpaslíka a pokrčí rameny.
"Štamgasti. Chodí sem docela často a dělají slušnou útratu, takže jsem spokojený. Hold jsou trošku akční, když přeberou."
S tím se vydá dozadu do kuchyně připravit ti jídlo. Ty ses mezitím vydala k oné skupině mužů, kteří tam otravují chudáka trpaslíka.
"Cože?!"
Obrátí k tobě pozornost okamžitě připití zákazníci, které jsi oslovila. Opilecké pohledy tě oplzle slétnou od hlavy k patě.
"A co ty do toho kafráš? Co ti po tom ženská? Máš snad nějaké výhrady? Raději mlč a dej pokoj a nech nás se bavit, nebo se pobavíme s tebou."
Uchechtne se a jeho kamarádi souhlasně pokývou hlavami a pochechtávají se taky.
"Chceš nám roztáhnout nohy a otevřít hubu ty běhno, že se ozýváš?"
Ozve se druhý. Trpaslík je bledý a zatímco není pozornost obrácená na něj rychle sbalí své pisatelské potřeby.
"A-le pánové....pánové no tak přece není nutno takto se chovat."
Snaží se trpaslík nějak uklidnit situaci ale dostane se mu jen nehezkého pohledu opilců.
"Ty zavři zobák skřete, nebo ti to tvoje pisatelské brko narvu do nosu."
Zavrčí jeden z nich a trpaslík zbledne ještě o odstín více. Mezitím všichni opilci opět obrátí pozornost na tebe a zdá se, že jejich choutky na tvé tělo rostou.

Divoké ráno v Ciferinu
Nuria

Vehnala ses do kuchyně, jako uragán a sedla celá rozjívená ke stolu. Matka po tobě jen hodila očkem a zavrtěla hlavou, když tě viděla. O okamžik na to ti přistála na stole vrchovatá miska horké ovesné kaše a dřevěná lžíce.
"Ano Nurry slyšela, ale teď sedni a jez než ti vychladne snídaně."
Utře si ruce do zástěry a opře se o kuchyňskou linku.
"A ne že budeš v noci zbytečně riskovat. Pokud budeš zlobit vytahám tě za uši, až je budeš mít, jako kroll!"
Pohrozí ti vařečkou, ale pak se usměje.
"Nezapomeň, že před lidmi ani muk. Tyhle věci musíme udržet v tajnosti. Jsou to naše soukromé záležitosti a lidem do toho nic není dokud je neohrožujeme."
Přednese tvoje mamča moudře a zapíchne vařečku do kastrolu s ovesnou kaší, která ještě zbyla.
"Až se najíš, tak bafni koš s prádlem a vyvěs ho za domem a když už tam budeš tak mi vytahej ze záhonku nějakou mrkev, než jí sežerou myši.....jo a přiber k tomu nějaký hrášek už dozrává."
Zahltí tě úkoly, které tě pro tento moment čekají.
"A stát! Koš je támhle, ty děravá hlavo."
Zavrtí hlavou a ukáže do kouta. Když už odcházíš mírně si povzdechne.
"Po kom je ta holka takový třeštidlo ach..."
Inu krásné ráno věru ano.