Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

The End of the Gun

Příspěvků: 76


Hraje se Denně  Vypravěč Alorain je offlineAlorain
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Denis Hartraft je offline, naposledy online byla 29. června 2017 15:56Denis Hartraft
 Postava Sarah Bain je offline, naposledy online byla 29. června 2017 7:49Sarah Bain
 
Sarah Bain - 14. června 2017 16:30
simone_simons_600full_simone_si_3n6kprc2353.sized

Itadakimasu!


Naoko povýšeně obrátím pohled ke svému společníkovi, když se vyjadřuje nelichotivě o mém způsobu posedu. Mám chuť na něj rozjíveně vypláznout jazyk jako malá holka, pak se mi ale v hlavě objeví obraz přísného výrazu otce, který zchladí mou dobrou náladu. Místo toho se na něj jen pořádně vyzubím. „No jestli s tím máš nějaký problém...“ řeknu a způsobně se usadím na židli, záda rovná jako bych spolkla pravítko, našpulím rty a tvářím se jako hotové neviňátko.
Trhnu hlavou směrem k přibližují se postavě číšníka Brčálníka, kdy uslyším Denisovo nadšené zvolání. Oči se mi rozzáří a s potěšením sleduji, jak nám na stůl s kamenným výrazem vykládá pokrmy, které vypadají opravdu chutně, v ústech už se mi sbíhají sliny. Natáhnu se po skleničce sake a když se číšník obrací zpět k odchodu, pozvednu ji obřadně směrem k Denisovi. „Tak na dnešní štědrý úlovek a to, že jsme zase vyvázli bez úhony,“ pronáším přípitek a s úsměvem jemně ťuknu do jeho skleničky.
Nápoj chutná vcelku dobře, z domova jej už znám, několikrát jsme jej dostali darem od některého z bohatých přátel nebo obchodních společníků našeho otce. Cítím jak mi chladná tekutina stéká hrdlem a s potěšením přivřu oči, vychutnávám si ten pocit. Vzpomínkám na domov se snažím vyhnout co to jen jde a i dnes je zametám někde hluboko do kouta své mysli.
„Dobrou!“ odpovídám už s očima pozorně zkoumajícíma pokrmy ležící na zdobených talířcích přede mnou. Rozmýšlím se, čím mám začít, a tak sáhnu po rybích plátcích, jen tak, rukama, abych pozlobila Denise. V ústech se příjemně rozpadají a to, že je to vlastně syrová ryba, mi vůbec nevadí, protože chutná opravdu lahodně. Druhý kousek si namočím do sojové omáčky.
První chod ve mně zmizí celkem rychle, jsem hladová jako vlk, přesto se snažím do sebe jídlo příliš rychle neházet, snažím se zachovat si alespoň ždíbeček své důstojnosti.
Moji pozornost poutá druhý chod – oblíbená flákotka. „Zdravím tě, příteli,“ zamumlám s očima upřenýma na chutně vypadající pokrm a natahuji se po hůlkách. Zrovna děkuji svému učiteli etikety a slušného chování, protože mě učil jíst i takovými šílenými nástroji, když si do úst vkládám první kousek. Maso je příjemně měkké a výborně ochucené, moje chuťové buňky opět zpívají blahem. Rýže je také bezchybná, i když s jejím jezením už mám trochu větší problémy než s masem, snažím se, aby mi příliš nepadala.
Tentokrát už pomaleji mizí i druhý chod a já se cítím příjemně sytá. Opět se napiju sake a cítím jeho tíhu až v hlavě. Dnešek byl opravdu náročný, jeho zakončení je ale jako sen, pomyslím si, když zvedám pohled od kalíšku k Denisovi.
 
Denis Hartraft - 05. června 2017 22:38
20100920170735d45e2b049646.jpg

Už to nesou!!



Mě kručí v břiše určitě a jak znám Sarah tak jí taky. Naštěstí je restaurace dost hlučná, aby tyhle zvuky nebyly slyšet. Teda aspoň já od Sarah nic neslyším, ale i když na to nevypadá je to žrout. Já tuplem po takové fušce jako byla dnes, prostě musím všechno zajíst. Už jen to, že jsem měl chvíli pocit, že jsem o Sarah přišel. Sleduji jak volně sedí na židli a musím říct, že tohle opravdu není posezení dámy, za kterou se dnes oblékla.
Myslím, že takhle dáma v takovýchto šatech nesedí. Takhle rozhodně zmateš každého, kdo by si o Tobě něco myslel. Nedej bože Tě měl za nóbl dámu.
Pronesu se zcela vážným výrazem. Toto totiž není vůbec, ale vůbec žádná legrace. Ironie z mého hlasu přímo odkapává, ale snažím se držet koutky úst v klidu.
Nooo já nic v plánu neměl, myslím že si můžeme dát oraz, tenhle kšeft nás vyšel celkem levně. CO se týče oprav a následného výdělku, aspoň myslím, ale Max určitě už nám něco domluvil. Znáš toho starýho...jíííídlo!
Co si myslím o Maxovi nedořeku, protože už nám začnou pomalu servírovat jídlo. Co mám na těchto restauracích rád, že jídlo je celkem rychle. Počkám, až nám ho naservírují, přeci nejsem jen tak nějaký buran. I já mám svoje vychování.
Dobrou chuť!
 
Sarah Bain - 17. května 2017 09:02
simone_simons_600full_simone_si_3n6kprc2353.sized

Teď už jen čekat...


S úsměvem se obracím k brčálovému číšníkovi a objednávám si vybraná jídla. Cizí přízvuky ani výslovnost slov jiného jazyka mi nikdy nedělaly problém, na cizince jsem byla totiž odmalička zvyklá, v našem domě se jich střídalo neustále velké množství. Číšník se svým výrazem pokerového hráče odplouvá směrem ke kuchyni a nechává nás u stolu osamotě.
Cítím kručení v břiše a doufám, že nebylo tak hlasité, jak se mi zdálo. Labužnicky protáhnu svá ztuhlá záda a spokojeně se svalím na židli. Co na tom, že takový způsob sezení není pro restauraci tohoto typu příliš vhodný. A ani pro typ oblečení, které mám právě na sobě... Jsem prostě spokojená a chci to dát všem najevo, ať už chtějí, nebo ne.
Rozhlížím se po stolech ostatních návštěvníků restaurace a studuji, co mají na talířích oni a jak se při jezení tváří. Znovu mi zakručí v břiše a já už se nemůžu dočkat, až nám na stole přistane objednaná dobrota.
Obrátím pohled k Denisovi, který sedí naproti mně. „Co máme vlastně v plánu zítra? Po té dnešní akci by bodla chvíle odpočinku, ale jak nás znám, už budeme zítra zase létat v nějakém průšvihu. No, nějaké ty peníze navíc se ale vždycky hodí...“
 
Denis Hartraft - 03. dubna 2017 22:42
20100920170735d45e2b049646.jpg

Máme vybráno!



Souhlas! Když už jsme tady zkusíme všechno. Já si myslím, že po dnešku si to opravdu zasloužíme.
To co se stalo nebylo tak hrozné. Už jsme byli ve větším průseru a to nejednou, ale i to dneska byl poměrně velkej šrumec. Místy stačilo málo a byli jsme na škvarek. Já sám jsem se o sebe nebál, protože moje přerostlé zlatíčko opravdu hodně vydrží, ale Falken Sarah je prostě na boj jaký jsme vedli dneska nevhodný. Byly to nervy a já jsem nyní rád, že už jsou za námi.
To je přece jasné. Pokud se něco semele tak je Denis ten nejlepší na koho shodit vinu. Mile rád Ti dělám hromosvod.
Odpovím zvesela a vidím číšníka v brčálovém jak se k nám blíží.
Šo si dáte?
Já se opravdu snažil, abych nespadnul pod stůl smíchy, ale povedlo se mi svůj smích zadržet.
Prosím o saké a neperlivou vodu. K jídlu poprosím o ramen a jakitori.
Aspoň už nemusím mluvit a můžu se plně sosutředit, protože tyhle jejich přízvuky mě prostě zabíjejí vždycky když je slyším.
 
Sarah Bain - 25. března 2017 17:07
simone_simons_600full_simone_si_3n6kprc2353.sized

Let the dinner begin!


Zamyslím se, když si snažím vybavit, jestli jsem už někdy mezi těmi nepřebernými druhy nápojů a alkoholu vyzkoušela i saké. „Ne, myslím, že ještě ne, ale ráda ho zkusím, když už jsme v japonské restauraci.“
Nakloním hlavu a poslouchám Denisův výčet vhodných pokrmů a i když mi všechny pokrmy kromě ramenu a suši zní docela neznámě, jejich pojmenování je opravdu zajímavé. Naštěstí mám docela dobrou paměť a soustředím se, když je vyslovuje, abych se příliš neztrapnila, až si budu objednávat.
„No... Možná toho budu litovat, ale zkusím ty rybí plátky... sašimi? A jako hlavní chod dám na tvé doporučení a pokud mi to nebude chutnat, alespoň budu mít na koho svalit vinu,“ uzavřu téma svého vybírání vhodných pokrmů a usměji se na Denise.
Mám už docela velký hlad a s potěchou sleduji, jak se k našemu stolu blíží číšník. Snad se dnes večer neotrávím...
 
Denis Hartraft - 14. března 2017 21:50
20100920170735d45e2b049646.jpg

Vybíráme co budeme jíst



Stůl byl u okna na ulici a já jsem se na chvíli zahleděl do barev venku. Upřímně jsem nebyl vyznavač extravagance a módy. U otce se mi to občas někdo snažil natlouct do hlavy, ale vysvětlili jsme si to celkem rychle. Od té doby se držím svých tmavých barev a hlavně jednolitosti. Mít na sobě nějakou tu barevnou hrůzu co je venku, tak si radši prostřelím hlavu. Rychle pročítám jídelní lístek a v hlavě si sumíruji co si asi dáme. Ze zamyšlení mě vytrhne Sarah, která mi odpovídá.
No souhlasím, že saké je asi logická volba vzhledem k tomu kde jsme. Po dnešku se rozhodně trocha toho pití bude hodit. Pila jsi ho aspoň někdy už?
Zeptám se a očima zase zapátrám v jídelníčku.
Jako předkrm nebo první jídlo bych Ti asi doporučil sašimi nebo ramen. Ramen je polévka a sašimi jsou vlastně proužky ze syrové ryby. Jako druhé jídlo bych doporučil, když už jsi v japonské restauraci suši. Ovšem Ty máš hlad na něco hodně masového, takže můžeš zkusit tonkatsu. Tam rozhodně maso najdeš. Já asi zvolím jakitori a potom uvidím jestli budu mít ještě na něco chuť.
Opětuji její vyzývavý pohled a čekám co z ní vypadne. Je mi jasný, že většina těch názvů co jsem ted řekl jsou pro ní španělská vesnice. Sranda, ale musí být.
 
Sarah Bain - 24. února 2017 19:55
simone_simons_600full_simone_si_3n6kprc2353.sized

Večeře začíná


To dloubnutí do žeber jsem od toho chuligána vlastně čekala. Protočím oči nad tím, že si asi vážně myslí, že mě tohle gesto rozveselí. Bodání do žeber upřímně nesnáším... A aby bylo jasno, do jídla mě nikdo nutit nemusí.
Vevnitř to vypadá nádherně a na mě dýchne jakási sentimentální a domovská atmosféra. Dřevěné obložení a vůně laku mi připomínají domov. Trochu se mi roztřesou ruce, ale snažím se to nedat najevo. Pevný stisk Denise mi v tom dost pomáhá.
Subtilní portýr vypadá jaksi roztomile, mám chuť ho zatahat za ten jeho brčálový fráček. Ani nevím, kde se to ve mně bere. Rozhlížím se kolem sebe, abych to nutkání zahnala. V podniku je docela plno, ale pro nás se přesto jeden volný menší stůl u okna obráceného do rušné ulice najde.
Uvelebím se na sedátku a stejně jako Denis sahám po jídelníčku. V puse se mi už pěknou chvíli sbíhají sliny a já očima přejíždím po roztodivných názvech pokrmů. Přemýšlím, co bych asi tak zvládla sníst bez ztráty tváře, jelikož mi to s hůlkami nikdy moc nešlo.
Na Denisovu otázku odpovídám po krátké chvilce zamyšlení. „Hmmmm, řekla bych, že bych si dala sake, když už jsme v té japonské restauraci. Jak tak koukám do jídelníčku, asi mi ale s výběrem jídla budeš muset poradit ty, pane gurmáne,“ popíchnu ho a střelím po něm vyzývavým pohledem. Rád se považuje za znalce jídel, tak jsem zvědavá, co mi vybere.
 
Denis Hartraft - 10. února 2017 17:59
20100920170735d45e2b049646.jpg

Jde se jíst!



Sarah se nechá táhnout trošku strnule, ale stále mám větší sílu, takže mi nedělá moc problémů jí v tom směru prostě pomoci.
Ale no tak holka pojď. Přece Tě nebudu nutit do jídla.
Přitáhnu si jí blíže tak, abych jí mohl dlobnout druhou rukou do žeber a trochu do ní zase vproudit život. Jen co jsme prošli dveřmi, tak se mi do nosu zaryla vůně jídla. Břicho na to okamžitě reaguje zakručením. Co se týče vzhledu restaurace tak dřevěné obložení je vkusné a má rozhodně příjemnou atmosféru. Co je překvapivé, tak živý čísník u vchodu, protože to už poslední dobou ve spoustě restaurací dělají androidi. Tohle aspoň trošku naznačuje podnik na úrovni. Číšník tam stojí v tmavě zeleném fraku. Podle vzhledu některý jeho příbuzný kdysi, asi byl Japonec, ale to už teď těžko říci.
Dobrý večer. Stůl pro dva prosím.
Portýr nás odvede k jednomu ze stolů a já spokojeně zasednu na místo.
Upřímně Sarah nevím jak moc tady budou mít tu Tvojí flákotu, co máš tak ráda. Podle mě sis vybrala spíše rybí restauraci ono japonci obecně to maso moc nedávají. Co si dáme k pití?
Zeptám se, zatímco si listuji v jídelním lístku, který je tady na dotykovém tabletu.
 
Sarah Bain - 07. února 2017 20:26
simone_simons_600full_simone_si_3n6kprc2353.sized

Flák masa.... Řekl někdo flák masa?


Sice se trochu nasupím, když se do mě Denis takhle pustí, ale nakonec se nad tím přecejen snažím mávnout rukou, i když mě jeho slova jaksi neočekávaně zasáhla. Jasně, sice jsem s tím začala já, ale svoje gesto vůči němu, že uznávám svou nižší odbornost a řekněme i čich na kvalitní jídlo a chci se podřídit jeho výběru, mínila jako gesto smířlivé vůle, ne dalšího popichování.
Proto mě trochu zarazí, když mě tentokrát on táhne za sebou jako opařenou směrem k restauraci, kam jsem mířila původně já. Vím, že jeho proslov byl myšlen jen naoko naštvaně, proto se snažím nad tím co nejrychleji pokrčit rameny a nechat to plavat.
On si určitě ničím takovým hlavu neláme. Už asi po miliónté za svůj poměrně ještě krátký život lituji toho, že jsem žena. A že moje hlava prostě musí všechno příšerně řešit a obracet ze všech úhlů jako flák masa napíchnutý na rožni.
Bože, jak já bych si dala pořádný flák masa...
 
Denis Hartraft - 21. ledna 2017 21:51
20100920170735d45e2b049646.jpg

Tak na to zapomeň!



Upřímně mně zcela vyhodí z rovnováhy, když se Sarah zastaví. Ještě, že mám jakési bojového reflexi a zastavím se na místě, místo abych jí smetl na zem. Sice mě to přivede do opravdu velké blízkosti, ale zůstala aspoň stát na nohou.
Hej prrr dámo! Vždyť jsem Tě mohl sundat na zem. Tohle nedělej bez předchozího varování.
Odpovídám hraně naštvaně a opět poustoupím dál od Sarah. Ovšem není to tak daleko, takže naše držení rukou není nepřirozené a jelikož mi to nevadí, tak její ruku nepouštím.
No tak to prrr znovu! Vypadám, že mám na čele napsáno, že jsem se zbláznil? Když už ses pro něco rozhodla, tak půjdeme tam. Nebudu celý večer poslouchat, že Ti něco nechutná nebo by to tam bylo lepší. Mám se na to moc rád. Dost na to, že mě za něco vyřve Max až se vrátíme.
Povídám zcela rozhodnutě a táhnu teď za ruku Sarah já. Přesně do toho podniku, který si sama vybrala. Přece se nebudu stavět mezi ženskou a jídlo. Tuplem tuhle ženskou. To, že se držíme za ruce neberu jako nic nepřirozeného. Spíše něco ve smyslu, že to tak prostě má být.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.057001829147339 sekund

na začátek stránky