Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7613


Hraje se Denně Herní čas: 20:25  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 20:46Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 16:51Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 06. ledna 2020 1:35Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 7:46Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 23. ledna 2020 13:45Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 7:46Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 13. května 2019 20:19Kayla Harper-Burns
 Postava Alexander Richardson je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 20:28Alexander Richardson
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 23. ledna 2020 23:45Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 23. ledna 2020 13:45Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 7:46Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 17:37Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 20:46Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 12. ledna 2020 22:45Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. ledna 2020 15:15Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 22. ledna 2020 21:34Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 13:47Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 22. ledna 2020 21:34Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 21. ledna 2020 21:09Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 7:46Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 23. ledna 2020 20:39Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 7:47Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 17:16Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 7:46Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 22. ledna 2020 21:34lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 22. ledna 2020 17:06Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. ledna 2020 15:15Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. ledna 2020 15:15lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 21. ledna 2020 21:18Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 8:25Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 17:37Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 17. ledna 2020 23:17Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 13:47Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 17:37Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 23. ledna 2020 10:07Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 19:39Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je onlinePatrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 8:25Domenico Conte
 Postava Nataniel P. Nielmond je offline, naposledy online byla 24. ledna 2020 19:59Nataniel P. Nielmond
 
lord Richard Cornigrum - 18. ledna 2020 14:12
zk6313353.jpg

#Zapovezenyles #skupina č.5 #vubecsemitamnechce


Středa 14. října


Coraline, Cass, Ruth, Snape, označení




Tahle situace se mi nelíbí. Nejen, že se ani trochu necítím ve své kůži, ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi tohle celé připomíná scénu z nějakého béčkového hororu. Banda naivních teenagerů pobíhajících s křikem po lese ve kterém řádí masový vrah a jednoho po druhém oddělává jako na běžícím pásu. Kandidátů na smrt tu máme hned několik. Taková Deirdre je ta typická uřvaná blondýna, která nesmí v žádném mudlovském filmu chybět. Takový umírají většinou jako první. Hned po ní by odkráglovali Cayluse. To je to samý co Dee, jen v mužský verzi. Koho tu máme dál...
Pohled mi spočine na vztekajícím se Ryanovi. Ten měl šanci na přežití nulovou. Za ty jeho kecy by možná umřel ještě před Deirdre a to ne rukou vraha, ale rukama všech ostatních, kterým by z něj ruply nervy. Potom tu byl Domenico. Ten by dozajista smrtící masakr přežil, ale ve finále by se pro záchranu někoho jiného obětoval. Typický on.
Nechceš už takhle náhodou přestat řešit sračky?
Povzdechnu si. Pár mudlovských hororů jsem sice, leč tajně, viděl, ale vážně by mě nenapadlo, že se dožiji dne, kdy se budu zrovna jimi uklidňovat před hodinou obrany. Možná jsem byl prostě rozhozenější víc, než jsem si myslel. To bude nejspíš tím.
"Ahoj. Bude sranda." ozve se znenadání dívčí hlas, který mě donutí vzhlédnout. Sotva metr ode mě stojí Coraline s úsměvem na tváři. Překvapeně zamrkám. Tak sranda, jo? "Jak pro koho." odpovím s ledabylým pokrčením ramen, přičemž se snažím tvářit naprosto nezaujatě. "Ale když to říkáš... budiž." dodám nakonec a otočím se k ní zády. Ne proto, že bych se s ní snad nechtěl vybavovat (správně, nechci), ale hlavně proto, že přichází profesor. Mluví sotva chvíli, když se přiřítí udýchaný Caylus. Po tváři mi přelétne stín. Ten vůl nejenže přišel pozdě, ale jak se brzy dovídám, tak nemá ani hůlku. Ten kluk vážně může děkovat všem svatým za to, že nás jeho idiocie nestála žádné body. Co mě však mile překvapí je reakce Barbary. Poněkud nesměle půjčuje škemrajícímu Caylusovi svou hůlku, čímž si u mě vyslouží malé, bezvýznamné plus. Valná většina lidí by nedala hůlku z ruky a už vůbec ne někomu takovému, jako byl náš spolužák. Je vidět, že Barbara jde vskutku do sebe. A pak, že Zmijozelští neumí podat pomocnou ruku. Pche.
"Je bezpečné pustit spolužáka do lesa bez hůlky?" zvednu hlavu k profesorovi, který nevypadá, že by ho Caylusův problém trápil. Jasně, je to jeho blbost, ale ten kluk je v týmu se samejma holkama. Už vidím, jak se všechny předbíhají, aby zachránily zrovna jeho. Snad kromě tý Barbary...
Ať už mi profesor odpoví jakkoliv, pokud se tedy vůbec bude obtěžovat, vytáhnu z kapsy svou hůlku a pustím se do kouzlení. Přesně jak nám bylo řečeno, opíši ve vzduchu trojúhelník a ještě než jej aktivuji, vyslovím zřetelné "Lucenta geniala.". Všímám si hned několika nedostatků, jako například toho, že trojúhelník není úplně rovný, ale i tak se kouzlo povede a z hůlky si krátce nato razí cestu blesk. Pro jistotu to ale raději zkusím ještě jednou, ve snaze vytvořit stabilnější trojúhelník, s daleko rovnějšími čarami. A vida, zadaří se.
Jakmile profesor chce, aby měla každá skupinka baňku na sbírání fragmentů, automaticky se rozejdu vpřed a jednu si od něj vezmu. Přeci jen, jsem jediný kluk ve skupince a prefekt k tomu, tudíž pochybuji, že by kdokoliv namítal, že se ujímám vůdčí role. A kdyby ano? Tak smůla. Kdo dřív příjde, ten dřív mele.
"Můžeme jít?" otočím se k děvčatům, zda-li jsou připravena vyrazit. Při té příležitosti zachytím pohled Christiny, ze kterého nedokážu mnoho vyčíst. Za normálních okolností bych si pomyslel možná něco jako "Nečum tak blbě." nebo "Co na mě zase vejráš?" ale tentokrát mi nic z toho na mysli nevyvstane. Zvláštní.
Ještě než se skutečně vydáme do lesa vstříc tmě, vystřelím hůlkou do vzduchu pomocí Pericula rudé světlice, aby profesor věděl, že minimálně jeden ze skupiny v případě nejvyšší nouze ovládá záchranné kouzlo. A potom... Potom se rozejdeme vpřed, přímo do hlubin lesa, kde žili všichni možní i nemožní tvorové. A bohužel i tací, které jsem za žádnou cenu nechtěl potkat...
"Myslím, že to nebude třeba, ale chci si ujasnit dvě věci." zapředu rozhovor, jakmile jsme v dostatečně dobré vzdálenosti od ostatních. "Nejsme tu bohužel sami, takže od vás nechci slyšet žádný řev a hlavně..." Na malou chvíli se odmlčím, přemýšlejíc nad tím, jak svůj následující požadavek zformulovat. "...žádné chytání za ruce, ano?"
Hloupý požadavek, že? Jsou to holky. A ty se většinou bojí. Taky hodně křičí, piští a rády chytají za ruce kohokoliv, u koho usoudí, že je to zrovna bezpečné. Ale nechci, aby narazily. Na tenhle typ fyzického kontaktu si zrovna nepotrpím a hlavně... Nechci, aby vůbec některá z nich poznala či uvažovala nad tím, že na tom s odvahou a klidem nejsem momentálně o moc líp než ony.
 
Barbara Snow - 17. ledna 2020 00:48
6ea846c40c4258edc1ac3242757967422287.jpg

Zábava začíná (skupina 1)

14. října


okraj Zapovězeného lesa -> Zapovězený les
Caylus, Rebecca, Angela


Už jsem se těšila, až si všichni odbudeme povinnou ukázku nového kouzla, a zmizíme mezi stromy. Zdálo se ale, že se to u nás na chvíli zastavilo. Kvůli komu jinému než Caylusovi. A jeho zapomenutá hůlka. A to, že se obrátil ke mně s prosbou a... podivnou... nabídkou? Nevěděla jsem, jak se zachovat, úplně mě to zaskočilo.

"Eh, já..." začala jsem velice nervózně, "já nevím, jestli je to úplně dobrej nápad. Nikdy jsem nikomu svoji hůlku nepůjčovala a nevím, jak se bude chovat v rukách někoho jinýho... Navíc si nemyslím, že to k něčemu bude, když budeš v lese stejně bez hůlky... ale... asi to zkusit můžeš." Hodně, opravdu hodně nesměle jsem mu nabídla svou hůlku. Jestli si ji nakonec vezme a na tohle kouzlo použije, to už jsem nechala na něm. Úspěšnost jeho kouzla rozhodně negarantuji. "Ale Sísu rozhodně hlídat nemusíš. Takovému utrpení tě vystavovat nebudu," dodala jsem, když se má milovaná hůlka ocitla zpět v mých rukou. Znovu jsem zkusila to nové kouzlo, tentokrát mělo moc hezký tvar blesku, a pak už jsem jen sledovala, jak se daří ostatním.

Jakmile Snape namnožil baňky, okamžitě jsem se k němu vydala, abych ji za naši skupinu převzala. Zajímalo by mě, jestli se v ní na konci hodiny bude nacházet alespoň jeden fragment - ale to ještě tedy asi uvidíme. Podívala jsem se na trojici, se kterou jsem dnes měla trávit úchvatný večer v Zapovězeném lese. Jeden z nich ještě k tomu bez hůlky. Asi se my tři holky budeme muset víc snažit. Ještě před odchodem jsem měli Snapovi ukázat, že zvládáme Periculum, tak jsem tak i udělala. Když bude úplně největší nouze, možná i zapálím les, kdo ví?

Společně jsme se tedy konečně vydali do lesa, na Snapovo rozdělení tedy na sever. Okamžitě jsem zvedla hůlku a s tichým "Lumos" jsem si posvítila na cestu. Necítila jsem se moc jako vůdkyně, tak jsem se snažila držet na konci. Měla jsem z toho lepší pocit, když jsem mohla vidět na všechny tři před sebou.

"Tak jo, hlavně nedělat žádné hlouposti a držet se při sobě..." řekla jsem potichu. Ani jsem nevěděla, jestli spíš jenom pro sebe, nebo i pro zbytek skupiny. "Kdybyste viděli fragment, dejte vědět. A kdybyste viděli něco jiného, co působí podezřele, dejte vědět taky."
 
Sinestra Ewing - 12. ledna 2020 22:37
kmkn3952.jpg

Zapovězený les (skupina 6)

Sebastian, Naira, Anna

14. října, středa



Ačkoliv se klepu jako ratlík, neodpustím si posměšný úšklebek směrem ke Caylusovi, který se ale překvapivě tvářil dost provinile. Není divu, ono jít do Zapovězeného lesa není už tak nic dvakrát příjemného, natož tam jít s naprosto holýma rukama. Nevím co bych v takové situaci dělala. Asi bych se inspirovala Nielmondem a začala simulovat, že mi není dobře. Třeba si taky zapomněl hůlku a když viděl, že Snape je v účasti na hodině nekompromisní a Caylus se tak bude muset do lesa vypravit tak jako tak, usoudil, že psát několika stránkovou úvahu o bludičkách je lepší volba.
Předvádění kouzla se nevyhne nakonec ani naší skupince. Vytáhnu z bundy hůlku a ve vzduchu obkreslím tvar trojúhelníka přesně tak, jak jsem viděla u svých spolužáků. "Lucenta geniala." Vyslovím soustředěně a kouzlo se sice povede hned napoprvé, ale trajektorie blesku není zrovna taková, jak jsem si představovala. Určitě v tom sehrály roli moje zmrzlé prsty, protože druhý pokus už byl bez chybičky. Během toho, co si kouzlo zkouší i další ze skupinky, Snape provede ještě pár úprav ve skupinkách, než začne znovu s výkladem. Ještě více se zachumlám do bundy, strčím ruce do kapes a s přimhouřenými oči sleduji, jak se levitující baňky rozdělují. Ještě, že byl Sebastian pohotový a pro baňku se rozešel vcelku dobrovolně. Doufala jsem totiž, že tam z naší skupiny někdo půjde a já tak nebudu muset vytahovat ruce z teplých kapes.
Následuje menší prolog o důležitosti spolupráce a pak ještě jedno záchranné kouzlo na závěr. Já ale nemohu z baňky spustit oči. Jeho slova se mi neustále opakovala v paměti. ,,Co si myslíš, že se stane, když baňku "pečlivě" neuzavřeme? Fragmenty se poskládají dohromady a zformují před námi bludičku?" Vzhlédnu k Sebastianovi, ale nečekám, že by mi zrovna on dokázal odpovědět. Vypadal stejně mimo jako já. Spolu s ostatními vystřelím do vzduchu světlice. Doteď temná obloha se rudě rozzáří a na malý okamžik vidím ve tmě víc, než jen obrysy postav. Vzhledem k tomu, že tu všichni před vstupem do lesa stojíme po tmě, poznávám lidi kolem sebe jenom po hlasu. Vidím fakt úplné hovno. Nervózně přešlapuji na místě a mlčky sleduji skupinky, které poněkud nejistým krokem vcházejí do lesa. Nejdou vidět postavy, jen rozsvícené špičky jejich hůlek. Jakmile do lesa vejde i skupina pět, tlukot srdce se o poznání zrychlí. Za chvíli jdeme na řadu.. Ani nevím co je horší. Jestli jít do lesa úplně první a nemít čas se na to ještě pořádně psychicky připravit nebo až poslední, kdy celou dobu netrpělivě čekáte na ten osudový moment.
Jakmile i my dostaneme pokyn, rozejdeme se do lesa. Nijak neprotestuji, že se Seb ujal vůdčí pozice a jde jako první. Jen co nás obklopí mohutné kmeny stromů, rozsvítím hůlku a jdu jako druhá. Velmi opatrně nakračuji lesní cestou, zatímco se ostražitě rozhlížím do všech stran. Sice mi to není nic platné, když nedohlédnu dál než tam, kam dosáhne lumos, ale co kdyby. Každý náš krok je nepříjemně hlasitý a s každým křupnutím větvičky mám husí kůži. Ať se snažím být statečná jak to jen jde, stažený žaludek strachem z tohohle místa zatím ovládnout nedokážu. Moje jindy poměrně chladná a logicky smýšlející mysl propadává paranoidním představám, kdy každý podivně zahnutý strom nebo křoví může skrývat potenciální nebezpečí.
Zároveň párkrát do Seba při jeho pomalém tempu narazím, ale rozhodně nemám v úmyslu si s ním pozici prohodit. Dokonce mi nevadí ani jeho brblání a přisprostlé nadávání. Vlastně bych v tenhle moment uvítala klidně i zpívat Cayluse, jen abych nemusela tolik vnímat ty zvuky lesa. Letmo se ohlédnu za sebe, jestli je přítomen i zbytek skupiny, načež se pak otočím zpátky. ,,Vůbec nevím. Jediný co řekl je - posbírat a donést." Pokrčím rameny. ,,Cože jsou teda vlastně ty bludičky? Kromě toho, že svítí?" Zeptám se nakonec a doufám, že je tu alespoň někdo, kdo se na dnešní látku nevykašlal. Lesní pěšina se brzy dělí různými směry. Nám bylo zadáno vydat se na východ, tak tedy na východ. Můžeme jen doufat, že východ je ta lepší varianta. Doposud poměrně udržovaná cesta se změní na cestu smrti, když se během chůze málem dvakrát přerazím o vyhřezlý kořen.
,,Pořád jsem ti neodpustila, že jsi nezabránil tomu dýňovému džusu od Kayly, takže - dnes večer máš možnost to napravit." Poznamenám na odlehčení situace a píchnu hůlkou Sebovi do zad.
 
Erika Claythorne - 12. ledna 2020 09:39
erand8255.jpg

Knihovna -> ložnice -> Zapovězený les
Dan, Ryan



Výborně. Všichni jsme se shodli na tom, že dneska večer to bude masakr. To jsou dobré vyhlídky. Do lesa jsem se celkem těšila, ale jestli budou bludičky útočit na každého druhého z nás kvůli zlomeným srdcím, máme se na co těšit. Poděkuju ostatním za spolupráci, pobalím si věci a zamířím s Danem k ložnicím.

“Sejdeme se dole,“ houknu na něj a spěchám nahoru, abych stihla Galainovi dát něco k večeři. “Dneska to na běhání moc nevypadá, kdo ví, kdy se vrátíme. Jestli se vůbec vrátíme,“ podrbu ho za ušima, popadnu hůlku, teplejší oblečení a zamířím zase ven čekat na Dana.

Spolu s ním se kolem mě prosmýkne i Ryan. Trochu překvapeně na něj zamrkám, ale beze slova se zařadí pár kroků před nás. Po chvíli začne zpomalovat a nechá nás ho předejít. Co to do něj sakra vjelo? Musím se pak Dana zeptat, jestli neví, co se děje.

“Já myslím, že určitě. Snape si nenechá ujít žádnou příležitost, jak nám uškodit nebo půlku z nás legálně vyřadit mimo provoz,“ ušklíbnu se. Všimnu si, jak z toho začíná být nervózní. “Hele neboj, asi by ho vyrazli ze školy, kdyby se nám něco stalo. Nebo rovnou zavřeli do Azkabanu. Určitě to nebude tak hrozný, uvidíš,“ šťouchnu do něj jemně.

Zapovězený les – nejprve skupinka č. 5
Snape, Coraline, Ruth




Zjistím, do jaké skupinky vlastně patřím. Richard, Cass, Ruth a Coraline. Ach jo. Proč Coraline? Teda nic proti ní nemám, ale vrací mi vzpomínky na mou nejlepší kamarádku a její nedávný nešťastný konec. Ale zas nás je pět, to se nám třeba bude v lese hodit. A nejspíš se nám bude hodit i to kouzlo, co se máme naučit, tak bych to měla přestat řešit a soustředit se.

“Sranda to bude určitě. Já se do lesa docela těším,“ odpovím Ruth s Coraline. Ale na můj styl trochu moc přímočaře a nejistě bez okecávání okolo. Jsem z Coraline pořád dost nervózní.

Co mi ovšem neujde a co mě opravdu škodolibě pobaví, je Caylusova zapomenutá hůlka. Jooo, i zelený mají občas smůlu! Škoda, že to Snape nerozmázl trochu víc. Ale co bych chtěla, jsou to jeho miláčci. I tak z toho mám radost a neujede mi spokojený a pobavený úsměv. Ten se mi ještě trochu rozšíří, když mě Snape přesune do skupinky místo Natana. Ne, vážně nemám nic proti volbě skupinek, ale tady je aspoň někdo od nás.

Skupinka č. 4
Christian, Christina, Patrick



Patrick s Christinou si vyzkouší to nové kouzlo. Asi bych ho taky měla zkusit, nerada bych se ho učila až za pochodu někde při kontaktu s bludičkou! “Lucenta geniala,“ opíšu rukou trojúhelník a bodnu doprostřed, jak říkal Snape. Na špičce hůlky se objeví krátký záblesk, který ale hned zamíří k zemi. “No… to mi asi nepomůže. Tak znova,“ okomentuju si pro sebe. Napodruhé mám větší štěstí, takže ještě vyzkouším: Periculum!“ se kterým nemám nejmenší problém a pak se spokojeně připravím na cestu. Christina vezme baňku a když přijde naše chvíle, vyrazíme do lesa.

Musím říct, že jsem nadšená! Asi to bude tím, že jsem v lese pořádně ještě nebyla. Jako jo, asi to je trochu nebezpečný, ale to nevadí. Snapea by vážně určitě zavřeli, kdyby se nám něco stalo, takže není třeba se zbytečně stresovat navíc. Teda… do prvního havraního zakrákání. No výborně, úplně jsem zapomněla, že tu jsou i tyhle potvory! Ale donutím se se rychle zklidnit. Nesmím na sebe ten les nechat tolik působit, přece nejsem posera!

Lumos,“ zašeptám a rozsvítí se kužel světla. “Moment, Acai nás vyhecovala jít do knihovny. Někde mám něco napsaný,“ vytáhnu z hábitu zežuchlaný pergamen. Jelikož jsem to psala na koleni v knihovně a narychlo, byl by div, kdyby to po mně při tomhle světle vůbec někdo přečetl. Sama se snažím spíš zapátrat v paměti, než to luštit. “Jak bludičky vystopovat nevím, ale myslím, že si nás najdou časem samy. Nemá tu třeba někdo zlomený srdce nebo tak něco? Bludičky lákaj lidi se zlomeným srdcem nebo nešťastnou láskou do bažin. Bažina, no jasně, měli bychom hledat bažinu nebo močál,“ zamířím hůlkou na zem, jestli někde není aspoň třeba bláto, co by nám pomohlo. “Jo a jedno z kouzel, kterými se dá trochu bránit, je lumos, takže bychom asi měli najít bažinu a zhasnout na chvíli hůlky. Pak taky Maxima, Duo, So… Solem, Pila a Speculus,“ vyluštím z pergamenu, který pak zmuchlám zase do kapsy. “No, to asi pro začátek stačí…“ Stejně tu nikde nic není. Jen tma, měsíc a sem tam krákání těch zpropadených ptáků!
 
Deirdre Airimoy - 10. ledna 2020 22:14
dd4714.jpg

Okraj Zapovězeného lesa ---> Zapovězený les (Skupina 3)


Sinestra, Christina, Alex, Marie, Dan, Kenji

Středa 14.října



Na hodinu jsem to naštěstí stihla včas. Snape evidentně ještě nedorazil, takže si trochu oddechnu. Ale ne na dlouho. Uslyším za sebou hlas, který bych v tuhle chvíli nečekala. Mařena si vážně umí vybrat tu nejmíň vhodnou chvíli... Nejspíš si ani neuvědomuje, s kým tu stojím. Trubka...
Se sladkým úsměvem se na svoji "nejlepší kamarádku" otočím. "To je ale překvapení," pronesu blahosklonně a fascinovaně pozoruji, jak se Marie snaží navázat kontakt s mými kamarádkami. Jak... hloupé. Asi na ni mám větší vliv než bych čekala. Kdyby jen věděla, co si o ní doopravdy myslíme...
"To je od tebe TAK milé. Příště se ale klidně zastav, Alovi to určitě nebude vadit," nabídnu. Jasně, že mu to bude vadit. A co.
Ach, to je tak sladké... Ona se mi ještě omlouvá. Jako by to byla její chyba... Zavrtím s úsměvem hlavou a položím ji ruku na rameno.
"To já bych se ti měla omluvit, musíme si na sebe najít víc času! Mohly bychom se spolu někdy učit a jít zase na nákupy... Nebo do Medového ráje! Mají tam teď boží limitku!" A klidně za ní utratím i svoje peníze. Když už nadvláda, tak úplná. Ta chudinka musí mít pocit jako by být mojí kamarádkou byla ta nejlepší věc na světě. Nakloním se k ní trochu blíž, abych jí mohla zašeptat do ucha.
"Však bys taky mohla být oblíbená..." Nadhodím. Jen ve snu.
"Ani moc ne, radši bych byla někde jinde. Ale když to musí být..." Pokrčím rameny a pohlédnu na Zapovězený les. Samozřejmě to nepřiznám, ale mám taky trochu nahnáno. Kdo by neměl...
"To je od tebe velmi pozorné, že holky?" Jen tak tak se zadržím, abych se nezačala smát. Kdyby jen milá Maruška věděla, o čem jsme se s Cayem bavili...
Moje pobavení dosáhne vrcholu, když začne mluvit o Calvinovi. Ale, ale...
"Mám takový dojem, že musel odjet ze zdravotních důvodů," pokrčím rameny jako by se nechumelilo. Přátelsky vezmu Marii kolem ramen. "Ale určitě by ho potěšilo, kdybys mu napsala dopis. Zmiňoval se o tom, že by tě rád pozval na rande," mrknu na ni. To už nás ale přeruší Snape, který dorazí přesně na čas. Pustím Marii a omluvně pokrčím rameny. Další drby budou muset počkat.
Otráveně poslouchám, co si pro nás dneska připravil. Caylus samozřejmě dorazí pozdě. Klasika. Trochu si oddechnu, když je nám zděleno, že náš dnešní úkol nebude kontrolovat. Díky bohu. Pak už nám postupně vysvětlí, co se od nás čeká.
Hledat fragmenty? To by mohlo být... zajímavé. Záleží na tom, s kým budu ve skupině...
Jakmile nás Snape rozdělí, popřeju Sin a Týně štěstí a loudavě se vydám k Alexovi, Kenjimu a Danielovi. Mohlo to být i horší. Být s takovou Acai, nejspíš bych ji omylem někde strčila do roští. Nehody se přece stávají pořád...
Všechny tři kluky pozdravím kývnutím hlavy a s hrůzou poslouchám, jak se baví o akromantulích. Pokud existuje nějaké kouzelné zvíře, které nesnáším, pak jsou to tihle obrovští chlupatí pavouci. Moje noční můra. Zlatej Pája...
"My...Myslíte, že nějaký potkáme?" zeptám se rozstřeseným hlasem. Všechny moje naděje se stočí k Danovi, kterého propaluju pohledem. "Zvládl bys je přeprat, že jo?" To, že je gay ještě neznamená, že nemá svaly. Doufám, že je taky umí použít! Kouzla by asi byla účinnější, ale upřímně... páťák by proti nim asi neměl šanci.
Ať už je odpověď jakákoliv, odkašlu si, abych zamaskovala, jak moc jsem nervózní a opět se otočím k Snapeovi, který nám dovysvětlí zbytek. Pozoruji, jak členové první skupiny trénují dané kouzlo.
Snad ho nebudeme muset použít...
Jakmile dojde řada na nás, cvičně si vyzkouším pár kouzel, které po nás Snape chtěl. Zprvu se nedokážu až tak dobře soustředit, nakonec to ale tak nějak zvládnu. Pevně sevřu hůlku v ruce. Nechám některého z kluků, aby se postaral o baňku na naše fragmenty a Lumosem si rozsvítím hůlku.
"Jdeme?" zeptám se a jakmile je na nás řada, jako první vykročím směrem na západ, kam nás náš učitel poslal. V pravé ruce křečovitě svírám hůlku a svítím na cestu. Trochu zvolním krok, aby mi kluci stačili. Snažím se držet co nejblíže u nich, abych se náhodou neztratila. Poměrně znatelně se ochladilo. Obklopuje nás absolutní tma a nebýt hůlek, tak nevidíme vůbec nic. Snažím se co nejpečlivěji koukat pod nohy, abych náhodou nesletěla nebo nedejbože neskončila se zvrtnutým kotníkem. Ještě to tak.
 
Duch Bradavic - 07. ledna 2020 23:47
pj25750.jpg

Zapovězený les

Skupiny 1-6
Doprovodná hudba

14. října

Obrázek



Jakmile vás Snape pustí do lesa a vy se vydáte po vychozené pěšince dovnitř, oprávněně se vám rozbuší srdce. Skupinka (případně skupiny), která vyšla chvíli před vámi už nebyla nikde k zahlédnutí. Skoro to působí, jako byste byli v celém lese sami. Ale je bláhové něčemu takovému věřit. Kolem vás se rozprostírá zlověstné ticho, které je střídavě prolomeno různými zvuky večera. Sem tam můžete zaslechnout krákání havranů, kteří se vrátili z teplých krajů, houkání sov - sedících vysoko v korunách stromů, šumění listů - jak vítr tiše proplouvá skrze stromy, cvrlikání nočního hmyzu a jiné, další zvuky. Vše se teď zdá být mnohem hlasitější. Váš dech, vaše kroky, to, jak vám pod nohama křupají větve a spadané jehličí. Tma v lese je tak černá, tak hustá, že by se jistě dala rozkrájet na malé kousky a uložit do baňky, kterou si nesete s sebou. Jediný zdroj světla jsou vaše hůlky, které vám alespoň částečně pomáhají vidět na cestu. Dál před sebe však ani s ní nedohlédnete. Běžně by vám cestu mírně osvětloval měsíc. Dnes je obloha stejně nepropustná jako mlha, která se začíná pomalu snášet k zemi.
Lesní pěšina, po které jdete se po malé chvíli dělí na několik dalších. Dle instrukcí profesora se vydáte řádným směrem hlouběji do lesa a už po prvních pár krocích zjistíte, že cesta, na kterou jste navázali není zrovna hojně navštěvovaná. Často vám pod nohami zakřupe pohozený klacek a brzy na to vám už tak málo vyšlapaná pěšina zmizí pod nohama úplně a vy zdárně nebo nezdárně překračujete klenuté kořeny stromů. Nyní se musíte spolehnout už jen na vlastní orientaci.
 
Sebastian G. Sharivar - 07. ledna 2020 21:50
froy8869.jpg

Zapovězený les, skupina č. 6

Sinestra, Anna a Naira

14. října, středa večer



Nadechnu se, že odpovím Anně, jenomže mě přeruší Naira. Nakrčím obočí a přestanu se usmívat.
„Hele, to byla jen sranda, co ste tak napružený?“ rozhodím rukama a nechápavě těkám pohledem od Anny k Naiře a zpět. „Zase tolik sem toho neřekl,“ dodám lehce ublíženě, když si založím ruce na prsou. I když nechápu, proč stvoření, jehož hlavní složka je světlo, by se mělo dát zahnat zase jen světlem. Rozhodně to zní jako něco, o čem by se někdo dokázal rozepsat na několik knih, ale abych Snapea nepřiváděl na nápady na seminární práce, víc se na to neptám. Hajzl by na to mohl být dost. Tentokrát by si mohl zadávání dalších úkolů odpustit, když už nás v noci žene do lesa.

Po chvíli nás vyruší s dalšími požadavky, jako třeba že fragmenty budeme sbírat do baňky. Než se členové mojí skupiny proberou, trhnu sebou a svižně dojdu pro jednu baňku. „Já to zvládnu, já to zvládnu!“ Kdo ví, z jakého důvodu se pro baňku tak dychtivě ženu.
Vrátím se k dívkám ze skupiny se skleněnou baňkou. Zvednu baňku za vystouplou zátku před obličej a podívám se přes průhledné sklo na Nairu a Annu, které stojí vedle sebe a drží se dál od Sinestry.

Pak po nás Snape chce, ať předvedeme pár kouzel, která se mi daří průměrně. Než jsme vypuštěni do lesa, příliš toho nenapovídáme. Já sám se snažím myslet na nějaké veselejší věci než že by nás za pár minut mohlo něco sežrat. Nemáme ale příliš na výběr, když jsme konečně vypuštění a vyrazíme do lesa směrem na východ.

Baňku držím v jedné ruce, druhou svírám hůlku a na cestu si svítím pomocí Lumos. Držím se v okolí dívek a jen si cosi mumlám pro sebe. Vyrazím jako první, ale nejdu příliš rychle – občas se zastavuji, abych pozoroval, jestli něco nesedí za křovím nebo jestli se ten strom nehýbe moc podezřele. Jestli mě tedy některá z nich kvůli pomalému postupu předběhne, klidně můžou jít první. Po několika desítkách kroků si všimnu, že v dálce se začíná ztrácet skupina, která k nám byla nejblíže. Mhouřím oči do tmy a hůlku se světlem dávám dál od sebe, abych si lépe přivykl tmě. Celé tohle lelkování se mi ale nevyplatí, protože moje noha zavadí o kořen stromu a já s heknutím zakopnu. V ruce stiknu banku a hůlku, vyrovnávám pád, což se mi nakonec povede. Nic si nikam nezapíchnu a ani nic nerozbiju, i když jsem k tomu neměl daleko
Vztekle zasyčím a vykřiknu pár sprostých slov: „... tohle mě zabije, do háje. Fuj, sem se lekl.“ Další sprška sprostých slov, která mumlám jako básničku. „Co je tohle za trest? Proč nás místo toho nemůžou mlátit? A k čemu že jsou ty fragmenty pak dobrý? Ví to někdo? Holky?“ s očekáváním se obrátím na dívky se mnou ve skupině. „To nám měl říct, kruci.“

Necítím se dobře, ale uklidňuje mě, že si můžu peprně zanadávat a přestat chvíli myslet na hutnou tmu okolo nás. Protože když zase na chvíli zmlknu, ten špatný pocit strachu se vrátí. Kterýkoli jiný les je příjemnější než tenhle, hlavně když dnes nesvítí hvězdy ani měsíc.
 
Christian Dragon - 06. ledna 2020 16:11
hpkopie2096.jpg

Zapovězený les (Skupina 4)


Patrick, Christina a Nathaniel, Erika

středa 14. října


Když se konečně začalo něco dít a Snape zahájil hodinu, tak mi přišlo, že je snad ještě větší zima, než před chvílí.
"Nesmím to počasí příště tak podcenit."
Vynadal jsem si v duchu a v hloučku svých spolužáků jsem poslouchal instrukce, které jsme dostávali.
"Ach....že mě to nepřekvapuje, že nás tam vykopne samotné a poraďte si."
Jeden by řekl, že si na Studentojedovy praktiky za ty roky člověk zvykne, ale.....ne tohle jsou věci, na které se zvyknout asi nedá. Co se týká studia, na tuhle hodinu, jo přiznám se sám sobě bez mučení, fakt jsem tomu moc nedal a to něco málo, o čem si se mnou povídala před pár dny ségra mi utkvělo v hlavě spíše okrajově, než nějak hloubkově. Dnešek bude náročný, ale vždy to šlo nějak zvládnout, takže doufejme, že to tak půjde i nyní.
"No alespoň základní info nám k těm bludičkám dal....skoro se mi začíná zdát, že měkne....ne to není možné. Hmmm....takže skupinky po čtyřech jo? Fajn nikdo z mé koleje a z každé máme někoho....no asi to mohlo být horší. Snad se někdo učil víc, jak já."
Přelétl jsem pohledem své spolužáky a vyhledat ty, se kterými jsem měl tvořit skupinku a jakmile se začali ostatní třídit, přešel jsem také ke svým.
Nad Sebovou odpovědí jsem povytáhl zmrzlý koutek úst do úsměvu, ale pochybuju, že budeme mít takové štěstí. Při dalším přeletu očima po spolužácích je mi jasné, že nejsem jediný, kdo viděl pasáž o bludičkách jen z Bradavického vlaku, nebo vůbec. To si zase na něčem jednou Snape smlsne.
"Samozřejmě opět je vidět, že Zmijozelu nadržuje......kdyby to byla naše kolej, už bychom měli body dole......zapomenout hůlku......"
Potlačil jsem povzdech a slétl očima na Patricka, který zahájil naší párty. Lehce jsem potřásl hlavou a zamnul si ruce.
"No už to tak vypadá."
Vroucně jsem doufal, že zrovna on by mohl být na dnešek připravený, byl to vždy bystrý spolužák, ale inu uvidíme.....jakmile došla na nás řada s kouzlením, stejně, jako Patrick jsem i já tasil svou hůlku a s větší snahou, než on jsem načrtl trojúhelník vyslovil ono Lucenta geniala a bodl do něj. Má představa blesku byla jednoduchá skoro přímá, takže i když byl paprsek docela slušný, tvarem spíše připomínal více čáru, než blesk.....no příště to bude lepší.
Jedno nemilé překvapení přijde v podobě Natha, který se nakonec z hodiny omluvil a nechal nás v tom. Na druhou stranu místo něj jsme dostali Eriku, což je někdo z naší koleje, takže mě to tolik nevadí.
Jakmile se dostane na nás na řadu i s ukázkou záchranného kouzla, švihnu hůlkou k nebi.
"Periculum!"
Tohle naštěstí fakt není něco, co by mi dělalo problém, je to jedna ze základních věcí, kterou musíme ovládat. Má rudá světlice zmizí v nebi podobně, jako ta od Christine. No a pak už zbývá jen vydat se do lesa vstříc všem hrůzám s naší baňkou v naději, že najdeme nějakou bludičku.
Nad poznámkou, kterou k nám naše lady prohodí se jen usměju a pokrčím mírně rameny.
"Hele dneska to bude na někom jiném."
Samozřejmě jsem pohledem slétl na Eriku a Patricka jestli na tom jsou oni líp.
"Jako vím, co je bludička obecně, ale na jejich lov....fakt nějak připravený nejsem. Někdo nějaký nápad, jak nějakou "vystopovat"?"
Optal jsem se spolužáků. Ruku jsem měl stále u hůlky a ostražitě pozoroval své okolí. Tady jeden nikdy neví, co se může semlít.
 
Diana Gabriela Black - 02. ledna 2020 19:20
217783139.jpg

Zapovězený les (skupina č. 2)

Acai ,Domecnico a Ryan(a)

středa 14. října



Během čekání na příchod profesora si krátím čas dloubáním do bráchy a šacováním jeho kapes, protože mi prostě odmítá říct, jestli pro mě má něco k jídlu. Musím se s ním kvůli tomu přetahovat a už už to vypadá, že jsem našla to, co jsem hledala. Mé snažení ovšem překazí Snapeovo zahájení hodiny. I když mám hlad, nemám nejmenší zájem na sebe zbytečně strhávat pozornost.

Jako jo má pravdu! Teorie je bez praxe k ničemu, ale k čemu mi je zkoušet něco, co mi prostě nejde, i kdybych se na hlavu stavěla? Od toho mám bráchu! Brácha se postará o tohle a já zase o tamto. Když přijde zmínka o tom, že jsme si měli nastudovat přízraky a bludičky, tak velice nenápadně z půlky raději zapluju za bráchu. „K čemu nám budou fragmenty po nějaké bludičce?“

„Ach jó!“ vzdychnu tiše, když jsem oddělena od svého dvojčete. Někdy fakt lituju, že nejsme spojeni pupeční šňůrou, protože pak by nás od sebe nemohli na hodinách odlouči. Protočím oči, když Ryana Danielsová začne vyšilovat jak pominutá a ztropí scénu, že se mnou ve skupině prostě nebude. Jak malý dítě. Ještě by si k tomu měla dupnout nožkou a začít vřískat… ale ona už vlastně vříská jak na lesy… Fakt není nic horšího než hysterickej chlap!

Během toho, co z Cayuluse vypadne, že si zapomněl hůlku, a kouzlení první skupinky, z bráchy konečně vydyndám jablíčko a pár kousků liči. Jablíčko si otřu o oblečení a liči strčím do kapsy na horší časy. Chci se zakousnout, ale musím ještě chvilku počkat, protože první skupinka má dokouzleno, a tak jsme na řadě my – nejdřív Domenico, potom Acai a teď teda asi já, no. Lucenta geniala,“ pronesu zaklínadlo a výsledek teda žádná sláva. Tak holt ještě jednou. Noooo… lepší než první pokus a blesk taky vyšlehnul, ale v porovnání s Domenicem a Acai slabota!
Domenico je iniciativní a dojde pro baňku. A já mám konečně čas utišit žaludek. Nathanielovi se udělalo špatně a mohl odejít z hodiny, i když možná raději absolvovat hodinu než psát esej o bludičkách.
Domenico a Acai vyšlou dle Snapeových instrukcí světlice. Následuji jejich příkladu a i já vyšlu k noční obloze svou světlici.

„Tak jdeme na to!“ dodám si v duchu odvahy a se spolužáky vstoupím do lesa. Lumos,“ roužnu svou hůlku, abych o něco nezakopla a nespadla. Zrovna, když mám plnou pusu jablíčka se na mě Acai obrátí s otázkou. „Nemám páru, co-,“ dřív než stihnu doříct, že netuším, co hysterce přelítlo přes nos, se na mě spolužačka skácí a obě jdeme nekompromisně k zemi. Tedy já skončím na zemi, Acai měla to štěstí a dopadla na podstatně měkčí povrch. Neurčitě heknu a zachrčím, protože se mi podaří vdechnout sousto, a dokud jsem zalehnutá, jsou mé možnosti pořádně zakašlat a uvolnit dýchací cesty poněkud omezené. Podstatně se mi uleví, když se spolužačka zvedne. Nejdřív se překulím se na bok, vylezu na všechny čtyři, a potom se zvednu kolenou a za hlasitého kašle naznačím spolužákům, aby mi někdo z nich dal pořádnou herdu do zad. „Kde mám zbytek jablíčka?!“ uvědomím si najednou, že zbytek mé svačiny se kamsi zakutálel. „A co mé liči?!“ zhrozím se, že je pád v kapse rozmerendil na kaši.

 
Acai Luqueba - 25. prosince 2019 20:43
188886.jpg

okraj Zapovězeného lesa > Zapovězený les (kupinka č. 2)

14. října, Středa


Coraline, Ryan, Diana, Domenico



“Ježiš ty seš kráva!” zanadávám poděšeně, když se mi do zad znenadání opře váha mé nejlepší kamarádky. Její ječák mi v uchu zní ještě potom, co ji z afektu několikrát plácnu do ruky. “Nic důležitýho. Zatim se všichni jenom kocháme krásnou atmosférou čarovného lesa.” odfrknu si, zatímco se jí marně snažím setřást ze svých zad. Je jako žvýkačka na botě. Nechce. Dolů. Po pár pokusech to vzdám a rezignovaně si ruce zase strčím do kapes. “Jak to šlo s Kenjim?” zeptám se jí na oplátku koutkem oka zkoumajíc nebelvírského japončíka stojícího opodál. I přes tlustou látku našich bund cítím, jak je napjatá. Ale to může být i z toho, co nás čeká. Na druhou stranu si říkám, že kdyby to šlo tak dobře, jak jsem pro její dobro doufala, stál by Kenji se svou partičkou u nás. Pravděpodobně.
Zanedlouho se objeví profesor a hodinu oficiálně zahájí. Nebo se o to alespoň pokusí, protože v zápětí je přerušen chroptějícím Caylusem. Jeho funění jsem slyšela už z dálky, ale byla to ta nesrozumitelná omluva, co mi vykouzlila úsměv na tváři. A snad by tam i zůstal, kdybych mezi žebry necítila prst Coraline, kterým mě nutila dávat pozor. “No jo, no jo.” Ošiju se, abych její nenechavý prst setřásla a vzápětí podrážděně zabručím. Jen tak nahlas, aby to slyšela pouze Cor. “Zajímavý. Ještě před pár hodinama byla naprosto v pohodě a najednou je jí zle.” neodpustím si komentář k chybějící Ruby. Upřímně pochybuju, že jí něco skutečně je. Prostě dostala strach a vycouvala.
Po tom, co nám vysvětlí náplň dnešní hodiny, nás Snape rozděluje do skupinek a mezi tím, co Coraline nadává, já se s úlevným smíchem protahuji, neboť její zařazení ji konečně odlepilo od mého těla a já opět dostávám svobodu. Není mi ale zase tak do smíchu, jak by to na první pohled vypadalo. Nejsem ani trochu nadšená, že na ní v lese nebudu moct dát pozor. Možná mě trochu uklidňuje fakt, že tam bude s Richardem. Jako prefekt snad bude schopný si svůj tým ohlídat, ne? Určitě vyfasovala lepší sebranku než já. Ryan se hned ze začátku začne hlasitě rozčilovat, nad čímž já jenom protočím oči. Debil. Nadechuji se, že mu od plic něco řeknu, ale Snape ho utne sám. Skutečně nemám na jeho divadlo náladu. Je mi zima, jsem unavená, ta tma kolem mi fakt nedělá dobře a jestli mě má v tom lese něco sežrat, tak u toho nechci poslouchat jeho infantilní hemzy.
“To zrovna.” odpovím Domenico a skepticky sleduji jeho snahu Ryana trochu usměrnit. Bezvýsledně. “Nech ho. Ať si dělá co chce.” Pro veřejné blaho, mou pozici “prefekta” a záchranu bodů, kterých už teď máme dost málo, se rozhodnu to víc nekomentovat a radši se zaměřím na to, co nám profesor říká. Ať si jde do toho lesa klidně sám. Míň práce pro nás.
První skupinka začíná kouzlit a jde jim to skvěle. Blesky lítají všude kolem, než vyjde najevo, že Cay nemá hůlku. Ta ironie. On, kterej mě neustále poučuje, že bych hůlku měla nosit nonstop u sebe, si jí nevezme zrovna tam, kde jí bude nejvíc potřebovat. Loktem dloubnu do Domenica, když se do ticha začne tlemit. Za normálních okolností bych se nejspíš smála taky, ale teď mi to vtipný nepřijde. Ať už je vztah mezi náma jakýkoli, nelíbí se mi představa, že by v tom lese mohl umřít jenom proto, že si vysouložil veškerej rozum z hlavy. Snape ho ale do lesa posílá i tak, takže se s tím nedá nic dělat. Stejně jako s Cor, budu doufat, že v se o něj jeho harém postará. S holkama mu to vždycky šlo.
Zanedlouho je řada na nás, abychom si procvičili kouzlo. Domenic jde první a já se zařadím hned po něm. Odříkám zaklínadlo, opíšu trojúhelník a blesk vyšlehne. Není to žádná sláva, ale předpokládám, že svůj účel to splní. Na druhý pokus je to o něco lepší, ale pořád je znát, že nejsem úplně ve formě. Nervozita se mi vkrádá pod kůži. Těžko se mi soustředí.
Ještě před tím, než Nico dojde pro baňku, se Nate nechá omluvit z hodiny. Myslím si o tom svoje, ale soudit ho za to nebudu. Kdyby mi to hrdost dovolila, utekla bych taky. Místo toho si od Domenica beru baňku, zatímco druhou rukou pošlu k nebi záchranný signál. Periculum.” Zašeptám zaklínadlo, které po nás Snape chtěl. Pochybuji, že v tom nejhorší případě nám to bude něco platné. Když ho bude potřebovat víc skupinek najednou, tak se asi těžko rozdvojí, že jo. Na vyzvání přistoupíme blíž k němu zatímco ostatní poslouchají poslední instrukce před odchodem, já se nenápadně přesunu ke Caylusovi. Cayi, prokaž mi jednu laskavost.” pošeptám jeho směrem s pohledem na profesorovi, aby to alespoň vypadalo, že dávám pozor. “Nenech se tam něčím sežrat.” s tím po něm vrhnu krátký pohled, ve kterém se zcela nepokrytě zračí starost, než se připojím ke své skupince. Lumos.” rozsvítím si na cestu a v závěsu za Domenicem zmizíme v lese.
Tisknu si baňku k tělu a obezřetným pohledem pročesávám okolí. Ještě nějakou chvilku jdou vidět světla hůlek zbylých dvou skupin, než se zcela ztratí mezi stromy. Teď jsme tu jen my čtyři. My čtyři, prapodivné zvuky lesa a zběsilý tlukot mého srdce, jehož ozvěnu cítím až ve spáncích. Nedávám na sobě nic znát. To bych radši dřív umřela, než bych přiznala, že se bojím tmy.
“Co ste si vlastně s Ryanem udělali, že se před tím tak choval?” zašeptám k Dianě, abych se trochu rozptýlila. Zvědavě se podívám jejím směrem a přesně v tu chvíli mi podrážka ujede po něčem nechutně kluzkém. S polekaným výkřikem z náhlé ztráty rovnováhy, který ozvěna krásně roznese po okolí, se na Dianu sesypu a baňku odhodím kamsi do vzduchu. Hlavou mi problikne snad milion různých variant toho, co mohlo způsobit můj pád. Aniž bych vnímala, že na své spolužačce v podstatě ležím, namířím hůlku ke svým nohám, abych objevila mechem pokrytý kámen. Kámen. KÁMEN! Podrážděně si oddechnu. Sice mnou projede úleva, že to byl jenom kámen, ale brzy je vystřídána studem. Ječela jsem kvůli němu jako malá holka. “Promiň.” zahuhlám k Dianě a konečně se začnu sbírat.
 
 
762761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 1.5948421955109 sekund

na začátek stránky