Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 6139


Hraje se Denně /Pondělí - 14:10  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je onlineEttariel Darienn Renoire ☕
 Postava Benjamin Hunt je offline, naposledy online byla 25. června 2017 20:07Benjamin Hunt
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. června 2017 15:38Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 25. června 2017 20:07Mirabel McGregor
 Postava Maureen Rott je onlineMaureen Rott
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. června 2017 15:38Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 26. června 2017 14:32Kayla Harper-Burns
 Postava Alexandra Scottmayers ♔ je offline, naposledy online byla 26. června 2017 14:08Alexandra Scottmayers ♔
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 25. června 2017 19:33Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 25. června 2017 20:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je onlineSeverus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 26. června 2017 14:57Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je onlineCassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je onlineSinestra Ewing
 Postava Orthuna "Runa" Kjeld je offline, naposledy online byla 09. června 2017 21:40Orthuna "Runa" Kjeld
 Postava Rosalie Anne Primrose je onlineRosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ je offline, naposledy online byla 21. června 2017 18:14Pomocný PJ
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 26. června 2017 14:28Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. června 2017 15:38Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 25. června 2017 19:54Caylus Lawson
 Postava Wolfram von Wittelsbach je onlineWolfram von Wittelsbach
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. června 2017 14:30Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 23. června 2017 18:23Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 26. června 2017 12:57Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 26. června 2017 15:12Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. června 2017 15:38Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 21. června 2017 18:14lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 17. června 2017 15:34Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je onlineAcai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je onlinelady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 24. června 2017 13:05Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 26. června 2017 15:38Ryan Daniels
 Postava Emily Senders je offline, naposledy online byla 22. června 2017 21:30Emily Senders
 Postava Marie T. Sedzikowská je offline, naposledy online byla 26. června 2017 15:12Marie T. Sedzikowská
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 26. června 2017 14:57Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je onlineDeirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 26. června 2017 14:28Christian Dragon
 Postava Noelle O`Meara je onlineNoelle O`Meara
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 26. června 2017 14:30Jordyn Emily Byrd
 Postava Alastor Krimmer je onlineAlastor Krimmer
 Postava Helen Lynnerwood je onlineHelen Lynnerwood
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 26. června 2017 14:57Saga Lindqvist-Weaver
 Postava PPJ je onlinePPJ
 Postava Thomas Alexandr Black je onlineThomas Alexandr Black
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 26. června 2017 15:30Diana Gabriela Black
 Postava Rory Callaghan je offline, naposledy online byla 26. června 2017 12:47Rory Callaghan
 Postava Patrick Gregory Anderson je onlinePatrick Gregory Anderson
 Postava Charlie Adams je offline, naposledy online byla 21. června 2017 1:12Charlie Adams
 
Jordyn Emily Byrd - 26. června 2017 11:17
jordyn5629.jpg

Okraj lesa
Mrzimorští spolužáci


13.9.



Překvapeně zvednu hlavu, když na mou otázku odpovídá Alastor od vedlejšího stolu. Mluvila jsem tedy spíše na mrzimorské, ale tak nevadí. Netušila jsem, že budu slyšet i u havraspárských. Ten má ale sluch. Pomyslím si a postavím se u stolu vedle Emily a očima hypnotizuji klec. Zajímalo mě, co se skrývá pod pokličkou, ale hodina ještě ani nezačala a hlavně tu pořád nejsou všichni!
Stejně nedočkavě jako Acai přešlapuji na místě a netrpělivě se rozhlížím.

Jakmile dorazili poslední opozdilci, Kwang se ujal slova a dovolil nám sundat plachtu z klece. Jelikož jsem byla kleci zrovna nejblíže, ochotně a se zvědavým výrazem jsem látku sundala. V kleci na nás pokukovalo jakési zelené stvořeni s dlouhými tykadly a prazvláštně bublalo. Čekala jsem spíše něco hnědého, něco tmavého, rozteklého, co bude skutečně vypadat jako bláto, ale tohle bylo mnohem hezčí, než tvor v mých představách. Sinestra nám mezitím objasní o jakého tvora se jedná a mně nezbývá nic jiného, než uznale pozvednout obočí. Nevím proč jsem se vždy držela zarytého stereotypu, že zmijozelští v tomto předmětu moc excelovat nebudou.
,,Takže tykadlatka.." usměju se a prostrčím klecí prst, abych se jí mohla dotknout, ale naneštěstí jsem na ni nedosáhla. Profesor pak určil z každé koleje jednoho, který měl tykadlatku dostat z klece.
Uvolnila jsem tedy Acai místo, abych se nepletla a mezitím se rozhlédla po ostatních. Zdá se, že každý dostal tykadlatku jiné povahy. Zatímco my měli tykadlatku okolí nezaujatou, takoví havraspáři měli prozměnu nějakou nabroušenou.

Jen co se s ní Acai v rukou otočí a prohlásí, že je to samička, rozzářím se. ,,Ježiši ta je krásná." Promluvím a opatrně k ní natáhnu ruku, abych se jí mohla dotknout. Její kůže byla zvláštní, připomínala žábu, ale do žáby se tolik neboří prsty. Naše tykadlatka vypadala, že jí je úplně šumák, že ji tu právě osahává banda nadšených jezevců.
Mezitím, co Acai laškuje s Benjim, já se se soustředěným výrazem snažím spočítat její proužky. Ale má jich tolik, že se vždycky u nějaké zastavím a musím počítat znovu.
,,Sedmnáct?" řeknu a rozhlédnu se po ostatních. ,,Teda doufám, raději to přepočítejte,
na ocasu se jí to tak divně kroutí."
Netuším jestli je to správně, ale pro klid v duši bych byla raději, kdyby to ještě někdo zkontroloval. Seknout jsem se mohla určitě.

Znovu jsem se zvědavě rozhlédla po ostatních stolech, jak se jim daří a potutelně se usmívala. U zmijozelských držel tykadlatku Wolfram, který se netvářil zrovna nadšeně, stejně tak Christina, která raději stála opodál. Sinestra si mezitím stihla tykadlatku pojmenovat. Thomas u červených prozměnu vymýšlel, jaké by to bylo, kdyby s tykadlatkou překvapil svou kolejní vedoucí a u havraspárských se zase vytahovala hůlka.
Trochu se zamračím ,když to uvidím. Je to skutečně nutné? Na nebohého tvorečka hned mířit hůlkou? On se ani nepokusil ho nějak uklidnit, hned sahá po hůlce!
Vlastně se Deirdre ani nedivím, že zakročila. Dobře udělala! V tuhle chvíli jsem ji fandila a tak jsem jen loktem žďuchla do Nairy, aby to taky viděla. Tušila jsem totiž, že pokud by se tvora nešla zastat Deirdre, šla by tam Naira. Nebo by zasáhl Alec, to je taky takový bojovník za zvířecí práva.
 
Noelle O`Meara - 26. června 2017 00:34
noelle15099.jpg

Okraj Zapovězeného lesa



havraspárští, Benji, Deirdre, profesor,


13. září




Dychtivě poslouchám, co se zmijozelské princezně vlastně stalo. Přesně, jak jsem si myslela. Třasořitka. Není nad pořádný smrad! Patrick je vážně číslo. Neubráním se smíchu, když se snaží zapříst rozhovor s Alastorem. Deirdre a těhotná? No to bych chtěla vidět! Ta holka je hubená jak lunt. Nechtěla jsem Alastora nějak podceňovat, ale s tím, jak trávil většinu času v knihovně, jsem na to moc nesázela. Vždyť spolu byli teprve... týden? Čas je ale nemilosrdný, a tak se brzy musíme rozloučit. Jen na Ala mávnu. Jen ať si na svou milou počká. 

Nadšeně zatleskám. Konečně někdo zná Shreka! "Nečekala jsem, že bys ho znal! Máš u mě bod!" Na Benjiho se zazubím a rozloučím se s ním. Bohužel už nemáme čas se vrátit na kolej, a tak Patrickovi přikývnu. "Tak jdeme, ať nepřijdeme pozdě! Nechci, abychom přišli o další body. A co se týče toho Shreka... je to postava z mudlovského animáku... Jak bych ho popsala... zelený zlobr, který žije v Bažině a smrdí... a je.... svůj. Nakonec skončí s Princeznou." Nepředpokládala jsem, že by se na to Patrick někdy koukal, a tak si neodpustím spoilery. 

Počasí se celkem vydařilo. Spokojeně kráčím vedle Pata. "To je fajn. Po těch všech dvojicích zase skupinová práce. Snad nám to k něčemu bude." Postavím se vedle Patricka a sleduji, jak se k nám postupně přidávají všichni spolužáci. Profesor Kwang nám vysvětlí, o co tu půjde, a vybere mého kamaráda, aby se o tykadlatku postaral. Nejsem tak rychlá jako zmijozelská jižanská kráska, která se pohotově přihlásí se jménem tohohle tvora. V kouzelných tvorech jsem se skoro vůbec nevyznala, i když mě tenhle předmět bavil. Zvířata jako zvířata. Poctivě si zapisuju vše, co profesor řekne, abych na něco nezapomněla. Pak dostaneme bojový úkol. Patrick má tykadlatku dostat z klece ven a my se máme pokusit určit pohlaví a věk. 

"Souhlasím s tím, že je to sameček..." Pokouším se vzpomenout na nápovědu, kterou nám profesor dal. Náš sameček je bohužel trochu mrzout. Nápad Kayly se mi nezdá úplně špatný. Al se to rozhodne vyřešit po svém a vytahuje hůlku. Než se naděju, je u nás jeho milá, která mu hůlku sebere a začne mu vysvětlovat důležitost manuální práce. Zakryju si ruku pusou, abych se nesmála. Ta tu ještě chyběla. "Profesor přeci říkal něco o těch skvrnách... každý rok se tvoří další, takže... by jich mělo bejt 10 nebo 11?" Snažím se alespoň trochu přispět se svou špetkou do mlýna.
 
Deirdre Airimoy - 25. června 2017 23:43
dei6348.jpg

Okraj Zapovězeného lesa


Alastor, Patrick a havraspárští , zmijozelští, Kwang

Pondělí 13. září



Můj žaludek se rozhodl uklidnit. Sice jsem ho ještě před deseti minutami nenáviděla, na druhou stranu obdivuju jeho úžasnou schopnost zklidnit se a připravit se na další požírání, když je potřeba. Až na výjimky, kdy jsem se cítila jako zombík a skoro jsem nejedla. Jako třeba minulý víkend. Byla jsem neskutečně ráda, jelikož žranici v Prasinkách jsem si rozhodně nechtěla nechat ujít. Zvlášť, když to platil Wolfram.
Postupně se k našemu kroužku přidali další. Všimla jsem si, jak mě Christina neustále kontroluje. Mrkla jsem na ní a naznačila rty, že jsem v pohodě. Bylo hezké, jak se o mě starala a zastávala tak roli, kterou obyčejně měla lady Regina.
Pozdravila jsem Barču i Helen a poslouchala Ríšu, který nám oznámil, jak dopadl u Snejpa. Lítostivě jsem pohlédla na Týnu, která byla ještě mrně, a tak s námi nemohla. Na druhou stranu dobře. Alespoň si nebude vyčítat, že by nám to nemohla zaplatit. Usmyslela jsem si, že jí za poslední peníze od táty koupím nějakou dobrotu a přinesu ji jí. Alespoň nějaký suvenýr!
"Taky bych šla hned po škole!" Přidám se k Sinině návrhu.

Pak už mlčky pozoruju, jak Wolfram zpovídá Helen. Neudržím se a chtě nechtě vyprsknu smíchy, které se snažím zamaskovat záchvatem kašle. Wolfram mluví děsně strojeně. Omylem šťouchnu Cayluse loktem do boku. "Sorry jako..." Nakloním se k němu blíž. "Taky sis všiml toho, jak mluví? Tady nejsme nikde na zámku..." Svoje slova mu šeptám tak potichu, aby je nikdo jiný mimo Prince neslyšel. Chudák Helen. Nevypadá zrovna nadšeně a okamžitě nasadí svou masku "právě jsem ztratila smysl svého života". Chudinka. Moc dobře jsem viděla, jaký nelehký úkol spočívá v tom být kripl. Jak nevděčné to je. Nebýt Patricka, který mě tehdy krmil a Wolfa, který mi dolíval džus, asi by to nebylo tak fajn.

Vzhlédla jsem a usmála se na Ala, jehož pohled ke mně putoval. Věděla jsem, že tenhle předmět neměl rád. Škoda. Péči o kouzelný tvory jsem naprosto zbožňovala. Kwang navíc věděl, o čem mluvil. Byla jsem moc zvědavá, co přesně budeme probírat dneska. Můj pohled byl fixovaný na přehozu, který tvorečky zakrýval. Profesor se nejprve zeptal na název tvora a určil ty, kteří s ním budou manipulovat. Trochu mě mrzelo, že nevybral zrovna mě, ale bylo by to příliš lehké. Proč brát potěšení spolužákům, že... Měla jsem jméno tykadlatky na jazyku, ale Sin mě předběhla. Rozkošní tvorečkové. Matka mi o nich velmi často vyprávěla a několikrát mi je ukázala i v divoké přírodě. Milovala jsem naše společné výlety, kterých však bylo stále míň a míň. Neměly jsme si kromě její práce pomalu co říct...

A pak se ji pokusí Wolf vytáhnout. Skončím úplně stejně jako Sin, která strategicky přesídlila za Richarda, kde se směje Wolfovu počínaní. Postavím se vedle ní a tiše se směju. Tvorečkovi se Wolfova zručnost moc nelíbí a dokonce ho i praští. Nakonec se Wolfovi povede naši bestijku zkrotit. Se smíchem se připojím k ostatním a přikývnu, když se Wolf zmíní o pohlaví. Samozřejmě. Dokázala bych tyhle tvorečky rozeznat kdekoliv.
"No není rozkošný? Párkrát jsem se snažila otce uprosit, aby mi dovolil mít jednu doma... Nikdy mi to ale nepovolil. Nechápu proč, vždyť jsou kouzelné! Myslíte, že by mi profesor dovolil si tohohle mazlíka půjčit a mít ho na koleji?" Doslova mi zářily oči. Byla jsem v sedmém nebi. Přidala jsem se k Sin, která na Karla mluvila a žvatlala. Natáhla jsem k němu opatrně ruku a přejela dlaní po jeho slizoučké kůži. Byl rozkošný. Zvířata mě měla vždy ráda, i když jsem nechápala proč. I kdyby mě Karel snad švihl, vůbec by mi to nevadilo. Nejradši bych ho vyrvala z Wolfovy náruče a umazlila ho k smrti. Určení věku jsem nechala na ostatních spolužácích. Nechtěla jsem jim kazit radost a týmovou práci. Můj pohled zalétl opět k Alovi. Jediné, co jsem viděla, byla hůlka.

Jednala jsem dřív, než jsem myslela. Moje nohy automaticky zamířily k havraspárským. Nechtěla jsem udělat příliš velký rozruch, a tak jsem se jen nadechla, nasadila svůj nejlepší úsměv a pokusila jsem se zachovat ledový klid. Hlavně nevybouchnout, Deirdre...
"Hůlku bych nedoporučovala..." Ruka mi vyletěla k Alově hůlce, vytrhla jsem mu ji a schovala si ji do hábitu. Omluvě jsem se na Ala usmála. "Promiň, zlato, ale vím, jak moc rád ji používáš...
ale radši si ji nechám... Profesor by se mnou určitě souhlasil, můžeš se ho zeptat. Tohle je péče o kouzelné tvory, ne kouzlení... Na zvířata musíš tak, aby tě respektovaly... bez kouzel. Tenhle fešák je evidentně nervózní a nemá moc rád společnost... Co ho zkusit pochopit a být na něj... milejší?"
Založím si ruce na hrudi a vyzávavě na ten havraspárský kroužek zírám. Přistoupím k Patrickovi a natáhnu k potvůrce ruku. Dočkám se pouze šlehnutí ocasem, kterému se zvonivě zasměju. Přehodím si vlasy přes rameno, aby mi pořád nelezly do pusy a rozzářeně tykadlatku znovu pohladím.
"Oni vůbec netuší, jak na tebe, fešáku."
 
Thomas Alexandr Black - 25. června 2017 23:18
thomas14874.jpg

Okraj Zapovězeného lesa

Didý, Chris a ostatní Nebelvírští

Pondělí 13.9.



„To není možné! Zmije ti dala karamelku a ty žiješ. Stal se zázrak, chvalme páně.“ Mimoděk se promnu rameno, kam mě Didý praštila.

Když se Didý zeptá na „mé představy“ začínám vážně litovat toho, že jsme si tak blízcí. Jedna věc je před ní nemít svá tajemství, druhá věc je prozradit cizí.
„Neřeš to, Didý. Pochopitelně to mělo popud, ale říct ti to nemůžu, utrpěla by má čest.“
A to Diana ví, že je jedna z mála věcí, na kterých si zakládám. Doufám, že se v tom nebude nadále šťourat, ale když vidím ten její pohled, který Cass věnuje, je mi jasné, proč se zajímá. Je smutné být v téhle rodině ten normální. No… jakž takž normální…
„Ne, nemám nic k jídlu… počkej, vlastně mám tu kus práskavého pendreku. Klidně ho dojez, ale bacha, ať ti nezačnou z nosu chrčet jiskry,“ upozorním, protože mně se to včera vlastně stalo, a dám sestře v papírovém sáčku zabalený asi třípalcový kousek.

„Čau Chrisi. Už jsem poslal dopis mamce, aby nás pustila do Prasinek. Koukej to taky spáchat co nejdřív, ať můžeme na ten ležák!“
No, možná trochu neortodoxní přivítání, ale což, dneska už jsme se viděli.

Po chvilce začne konečně výklad. Tvorečkové to jsou značně roztomilí, ale v pátém ročníku už jsem čekal něco pořádnějšího. Čekal jsem mantichory, testrály a nebo dokonce draky. Podívám se na sestru, jestli myslí na to samé a pak prohlásím: „Musíme překecat mamku, aby nás vzala do dračí kolonie!“

Po chvilce přišel Profesor Kwang a jmenoval Didý naší zástupkyní pro tuto hodinu.
„Ségra, že ty jsi poslala všem kantorům bonboniéru? Tě furt vyvolávají, to není možné.“ Pak si ovšem uvědomím, že je to blbost. Ta by jim poslala leda prázdný obal.

Pozorně sleduji, jak Didý vytahuje tykadlatku a když si všimnu, že vypadá neškodně, pohladím jí prstem na hlavě.
„Jo, jsou fajn, ale stejně bych raději draka. Ale je to první holka, co mě dovede řádně ocenit, podívej. Myslíš, že by nám jí Kwang nechal na přeměňování? Byla by z ní roztomilá krabice na doutníky.“
 
Rebecca Eliah Riel - 25. června 2017 22:30
becca46762.jpg

Okraj Zapovězeného lesa

Pondělí, 13. září


profesor Kwang, Havraspárští, hlavně Patrick, Kayla, Alastor a Charlie

Při výkladu profesora si podpírám hlavu. Zvířata jsem měla ráda, ale spíš než tu teorii jsem se s nimi raději mazlila. Takhle jen po Sinestře kmitnu očima, když bleskurychle identifikuje pro mě to neznámé zvíře před námi. To jsem spíš čekala někoho z Mrzimoru, z nějakého důvodu mi přišli v těhlech hipíkovských předmětech nejzdatnější. Přeci jenom měli ve znaku jezevce a to je fakt divný zvíře.

Sama pro sebe se nad tím musím usmát. Kwang domluví a já si tedy přestanu podpírat hlavu a narovnám se. Když se k nám blíží, rychle se pomodlím, aby nevybral k vyndavání tykadlatky mě. Naštěstí to schytá Patrick, ale tomu to snad ani nevadí. Odvážně se tykadlatky ujme, i když se zvíře brání a snaží se mu vysmeknout a vrátit se zpátky do klece.

"Nedivím se, že se tak mrská, taky bych nechtěla, aby na mě hmatali cizí lidi," zašeptám Charliemu a nakloním k němu, aby mě slyšel. "Vždyť tohle je co, alespoň třetí meta?" zasměju se tiše, než se znovu narovnám. "Taky si myslím, že je to kluk," řeknu už nahlas směrem k Patrickovi a naposledy na Charlieho pobaveně mrknu.

Snažíme se spočítat skvrny, ale tykadlák sebou mrská tak, že je to skoro nemožné. Kdyby jich měl alespoň jen pár, ale on jich má snad milion. No dobře, milion asi ne, ale rozhodně nejsou třeba jen tři! Když Kayla přednese svůj nápad, přikyvuju. "To je fajn nápad. Ale pozor na ten ocas, nechci s ním dostat do obličeje, to je moje přednost. Jak říká moje matka, když už nejsi chytrá, tak jsi alespoň pěkná!" vtipkuju, zatímco se snažím chytit mrskající ocas a přidržet ho.

Když se mi ho konečně podaří chytit, Patrick nám oznámí, že skvrny už spočítal. "Vážně? Seš si jistej? Možná za to na konci dostaneme body," řeknu trochu ustaraně a otočím se na ostatní. "Spočítal to ještě někdo další?" zeptám se ostatních havranů. "Čímž samozřejmě nechci říct, že nemáš pravdu, ale víc hlav víc ví," otočím se na Patricka s povzdbudivým úsměvem, aby se náhodou neurazil.

Pořád držím tu potvoru za ocas, když Alastor vytáhne hůlku. Rychle ocas pustím a ten mě málem zasáhne přímo do obličeje, jen tak tak stačím uhnout. Nehodlám riskovat, aby kouzlo zasáhlo i mě. "Nevím. Možná se zeptej profesora," navrhnu. "Aby nevybouchla nebo tak něco."
 
Alastor Krimmer - 25. června 2017 22:24
al1932.jpg

Okraj Zapovězeného lesa

Dee, Kolegové z Havraspáru, hlavně Cass

Pondělí 13.9.



„Myslím, že mě máš zastoupit, když budu ležet s přelámanými kostmi na ošetřovně a podobně. Nebo kdybych spáchal nějaký průšvih, za který bych o ten odznak přišel, ale jen hádám.“
Popravdě se trochu divím, že to takhle dopadlo. Vlastně to celé začalo dost zvláštně. Profesor Lupin mi vlastně řekl, abych se přihlásil na to místo těsně poté, co mě k němu dotáhl Filch, který mě chytl za to, že jsem kouzlil ve staré učebně. Na druhou stranu, ta učebna je nepoužívaná, nechápu, proč se stále jako učebna eviduje.
Ale asi viděl něco, co sám nevidím, jak říká můj otec. Zvláštní, tihle dospělí.

„Nejlepší by bylo, kdybychom mohli dělat prefekta oba. Naše dobré vlastnosti se doplňují. Profesor musel mít těžké rozhodování.“

K dalším řečem už není čas. Sotva se zvládnu usmát na Dee, která už vypadá o něco lépe a Profesor Kwang započne hodinu. Nesnáším tenhle předmět. K čemu to vlastně je? I tak jsem nikdy neodmítl dělat práci, byť mě nebavila. Vždy jsou předměty, které nás baví, a které ne, ale všechny jsou hodnocené a já nehodlám mít z něčeho hůře než uspokojivé hodnocení.

Poslechneme si výklad a ani trochu nechápu, jaký má smysl poznávat věk a pohlaví těchto divných žab. K čemu jsou vlastně užiteční? Je z nich nějaká skvělá přísada do lektvarů? Ano, obludné obludárium je jedna z těch mála učebnic, které jsem si o prázdninách nepřečetl, takže nemám ani tucha. V této hodině je nejzajímavější, když pohledem najdu Dee a vzájemně se na sebe usmějeme.

Patrick vytáhl naší tykadlatku a určil pohlaví dle zbarvení. Nechápu jeho nejistotu, ale tak pro jistotu souhlasně pokývám hlavou. S věkem to bude o něco složitější a Kayla hned navrhne postup, jak bychom mohli skvrny spočítat. Nesouhlasím.

„Je imunní vůči magii? Jestli ne, co petrificus totalus nebo immobulus?“
Na nic nečekám a vytáhnu hůlkou na znamení, že se toho rád zhostím, jestli budou ostatní souhlasit. Přeci jen mi formule vždy šli a věřím si, že bych tykadlatku nemusel omylem ranit… doufám.
 
Naira Sinclair - 25. června 2017 20:31
naira11174.jpg

Okraj Zapovězeného lesa

Pondělí, 13. září

mrzimorskej gang, Helen, profesor Kwang

Když Acai začne svoji první zkušenost s naušnicí popisovat jako porod, nevědomky se zašklebím a promnu si vlastní ucho. "Možná?" řeknu, konec slova stočený do otázky. Ale to se ke mě Acai už nakloní a dloubne mě do žeber, zatímco mi tvrdí, že bude nežná. Protočím oči, jak už je zvykem, a praštím ji do ramene. Ale usmívám se u toho. "Rozmyslím si to," slíbím jí, ale taky si vzpomenu, jak Beccu minulý týden střihla do ucha, když jí stříhala vlasy.

Pohled mi zabloudí k zmijozelským a očima najdu Helen. Jestli můj pohled vycítí a zvedne pohled, usměju se na ni. Co ruka? naznačím neslyšně rty, ale pak profesor zahájí svůj výklad, tak svoji pozornost neochotně přesunu na něj.

Tak tykadlatky! Ty byli šíleně roztomilý! Nemůžu se dočkat, až je konečně vytáhneme z klece! Tak jsem zabraná do stvoření před sebou, že si ani neuvědomím, že po nás profesor chtěl odpověď, dokud neuslyším Sinestru, jak odpovídá. "Jé, to jsem taky věděla," zamrmlám otráveně, ale špatná nálada mi nevydrží dlouho, protože Acai vytáhna potvůrku z klece a strčí nám ji skoro až pod nos.

"Ahoj kočičko," řeknu a lehce poplácám tykadlatku po hlavě. Té je naprosto fuk, že jsem z ní unešená a nevěnujeme mi ani jeden jediný pohled. Začnu přepočítávat skvrny. "Ježiši, to je spíš dalmatin než tykadlatka," řeknu nahlas, když je přepočítávám už potřetí a pokaždé dojdu k jinému číslu. Určitě je to ale už stará babka. "Kolik jste toho napočítali? Můžeme to zprůměrovat," zachichotám se a uhnu z cesty, když se Acai snaží přesvědčit Benjiho, aby tykadlatce dal pusinku.

 
Kayla Harper-Burns - 25. června 2017 19:28
aaaab709.jpg
Tělocvik u jezera

Pondělí, 13. září


Hoochová, Noelle, Runa a Becce

Rozcvička, během které jsem si nemohla nevšimnout, že Nicolas drze očumuje všechny holky okolo, konečně skončila. Nick mě docela naštval, ale rozhodla jsem se nekazit si dobrou náladu ze jmenování zástupkyní kapitánky. Hlasitě jsem funěla, ale naštěstí jsem nebyla sama. Už jsem se začínala do jezera docela i těšit, protože jsem se nutně potřebovala trochu zchladit.
Hoochová nám dala jen chviličku na vydechnutí, jen aby začala s další buzerací. Už takhle jsem byla napůl mrtvá, ale kolečko kolem jezera mě úplně dorazilo a chvílemi jsem před očima viděla hvězdičky. Když jsem doběhla, plácla jsem sebou na zem a chvíli jen tupě zírala před sebe.
Konečně jsem se vzpamatovala. Budeme hrát baseball? Připojila jsem se k Noelle, Runě a Becce a doufala, že moc neublížím ani jim, ani sobě.
Postupně jsme se vystřídaly na všech pozicích a nakonec jsem musela uznat, že je to docela sranda, rozhodně lepší než běhání. Zahlédla jsem, že Christina napálila míček Helen přímo do břicha a byla jsem ráda, že my jsme se takovým nehodám vyhnuly.
Konečně byl čas na přestávku, které jsem s radostí využila k povalování se po trávě, protože už jsem všeho toho pohybu měla docela dost. Hoochová uklidila nářadí a okamžitě nás zase začala nahánět, tentokrát k jezeru.
Neochotně jsem se začala svlékat do plavek a psychicky se připravovat na ledovou vodu. Velmi se mi proto ulevilo, když nám Hoochová začala rozdávat škytník. Byl docela hnusný, ale pořád lepší než mrznout. Když jsem ho konečně spolkla, párkrát jsem škytla, ale naštěstí to rychle přešlo. Tělem se mi začalo rozlévat zvláštní teplo. S ostatními jsem se vydala do vody, ale s pomocí škytníku byla její teplota snesitelná, takže mi ani moc nevydilo, když mě Becca pocákala. Chtěla jsem jí to oplatit, ale mezitím mi uplavala.
Rozhodla jsem se plavat jenom k první bójce, ve sladké vodě mi nikdy nešlo plavat tak dobře jako ve slané. Na nějaký závod jsem neměla ani pomyšlení.
Najednou mě něco chytlo za nohy a začalo mě to táhnout dolů. Zachvátila mě čirá panika. Začala jsem vší silou kopat a snažit se uniknout. Párkrát jsem něco zasáhla, ale nedokázala jsem říct, co to bylo. Naštěstí se mi podařilo se vymanit a jako šílená jsem plavala ke břehu. Rychle jsem se vyškrábala z vody ven a zhroutila se na zem. Když jsem se podívala zpátky na jezero, viděla jsem naprostý chaos. Jen jsem nevěřícně zírala. Hoochová vyslala jakési kouzlo, ale stejně se nedařilo dostat se z jezera úplně všem. Obrovská vlna a náhlá změť obřích jen přidala na všeobecném zmatku. Já jsem byla panikou úplně přimražená k zemi a nedokázala jsem se zvednout a jít pomáhat.
Najednou byl zase klid. Zdálo se, že ven se nějak všichni dostali živí, ať už svépomocí nebo chapadlopomocí. Roztřeseně jsem se zvedla na nohy, které mě nechtěly moc poslouchat. Pečlivě jsem si je prohlédla, ale neviděla jsem žádná zranění, jen se zdálo, že budu mít pěkné modřiny.
Váhavě jsem posbírala své věci, trochu se osušila, zabalila se do ručníku a vydala se na kolej.

Kolej, bylinkářství ve skleníku č.5

Pondělí, 13. září


Rosalie, Runa, Helen

Na koleji jsem si dala rychlou horkou sprchu a převlékla jsem se do suchého oblečení. Mokré oblečení jsem si dala sušit. Mezitím jsem se z děsivého zážitku u jezera dostatečně vzpamatovala. Koukla jsem na hodiny, rychle posbírala pomůcky na bylinkářství a vydala se ke skleníkům.
Skleník byl jako obvykle plný měkkého světla a zelených listů. Bylo tam ticho, hned jsem se cítila lépe.
Zaujala jsem svoje místo u stolu a se zájmem si začala prohlížet jakousi opuchlou orchidej přede mnou na stole.
Rosalie začala s výkladem, tak jsem rychle obrátila pozornost zase na ni. Vypadala lehce nervózně, ale dařilo se jí to dobře zvládat. Afrodisiakum, jo? ušklíbla jsem se v duchu. Schválně, kolik lidí se to pokusí ukrást. Proč to vůbec vyrábíme? dumala jsem. Se zájmem jsem poslouchala výklad. Tak ne pro lidi, pro zvířata. Hm... Proč by si to tedy měl kdo chtít odnést? Bylo mi to záhadou. Nijak zvláštní zájem jsem o lahvičku neměla. Možná by se hodila babičce?
Navlékla jsem si ochranné pomůcky a za pomoci Runy jsem začala zápolit s květinou a opravdu jsem se snažila, abych všechno udělala správně, ale moc se nám nedařilo. Jako bonus nás tím humusem postříká Helen. Jen jsem si povzdechla a mávla nad tím rukou. Bylo mi ale jasné, že to bude chtít další sprchu.
Zkoušela jsem se trochu očistit, když se ozval výbuch. Další leknutí dnešního dne. Než dostuduju, budu mít nervy úplně nadranc...

Zpět na kolej, kolej, Velká síň

Pondělí, 13. září


Runa,, Alastor, Charlie, Becca

Rezignovaně jsem si uklidila své věci a společně s Runou se vydala zpět na kolej. Cestou jsem si povšimla změny na nástěnce. Super. Budu moct brzo vyzkoušet tu novou cukrovinku...
Znovu jsem se musela osprchovat a převléct. Doufala jsem, že dnes už naposledy. Pak jsem se vydala na oběd. Rozhodla jsem se všechen ten stres zajíst, protože to přece vždycky pomáhá. Na Charlieho jsem se jen neurčitě usmála a kývla hlavou, protože jsem zrovna měla plnou pusu.
Postřehla jsem, že se Al ptá, kdy bude první trénink, ale Runa zřejmě ještě neměla žádný konkrétní plán. Udělala jsem si v duchu poznámku, že si o trénincích budeme později muset promluvit.
Menší pozdvižení způsobili Reece s Isaacem, kteří se zřejmě prostě museli předvádět přede všemi, čehož si povšiml Snape. Bylo mi jich trochu líto.
Tady se člověk prostě v klidu nenají! Becce přišel hulák. Nemohla jsem si pomoci a trochu jsem vyprskla smíchy navzdory tomu, že jsme se vlastně usmířily.

Nitrobrana G82

Pondělí, 13. září


Saga,, Jordyn

Po obědě jsem se rychle vrátila na kolej pro pomůcky, a poté na nitrobranu. Sedla jsem si k Jordyn. S radostí jsem vítala přítomnost Sušenky, kterou jsem mohla pozorovat, abych se na hodině moc nenudila. Ona z naší přítomnosti zjevně radost neměla, ale to mi vůbec nevadilo. Byla jsem z dnešního dne už docela unavená, tak jsem kočku jen ospale hypnotizovala očima a snažila se dávat pozor. Moc mi to nešlo. Naškrábala jsem si pár poznámek, ale měla jsem určité pochybnosti, jestli pak budu schopná je přečíst. V tuhle chvíli mi to bylo jedno.
Neochotně jsem zaujala zadanou pozici a otočila se k Jordyn zády. Obrázky byly opravdu pěkné a my se střídaly v pokusech si je vyčíst z hlavy. Někdy se nám to povedlo lépe, někdy hůře, myšlenky neustále někam utíkaly po dnešních zážitcích, ale nakonec to byla docela příjemná hodina, narušila ji jen Christinina sova... a Crabbe.
Bylo to vážně odporné. Okamžitě jsem si strčila před pusu rukáv hábitu a snažila se dýchat přes něj. Fialový vzduch štípal do očí. Začínal se mi z toho zvedat žaludek, proto jakmile jsme dostali svolení, vyřítila jsem se ven a vděčně dýchala čistý vzduch. Ještěže péče o kouzelné tvory bude venku, tam nám udušení nehrozí, mračila jsem se na Crabba.

Na kraji lesa

Pondělí, 13. září


Kwang, ti u Havraspárského stolku, Patrick

Vrátila jsem se na kolej, opět si vyměnila pomůcky, oblékla se a spěchala jsem k lesu. Péče o kouzelné tvory byla můj oblíbený předmět.
Kwang nás odvedl na malou mýtinku. Čekaly tu na nás stolky s něčím, co vypadalo jako klece. Ozýval se z nich zvláštní bublavý zvuk. Po pohlazení jsem otevřela svou učebnici a postavila se ke své koleji k jednomu ze stolků.
Tentokrát jsem si poznámky z výkladu psala velmi pečlivě. Opravdu mě to zajímalo, tykadlatka byla docela roztomilá. Trochu mě mrzelo, že to nebudu já, kdo si ji bude moci prohlédnout zblízka jako první, ale Patrick. Ve srovnání s ostatními byla naše tykadlatka poněkud nevrlá. Zdálo se, že je to sameček, ale byla jsem moc daleko, abych mohla počítat skvrny. Přistoupila jsem k Patrickovi blíž, abych si ho mohla dobře prohlédnout, případně mu hopomoci chytit, kdyby se vysmekl. "Určitě je to sameček. Když ho ale držíš takhle, tak nic nespočítáme. Možná bychom ho mohli položit na zem? Dva by ho drželi za nohy a ocas, aby se pořád nemrskal a někdo třetí by mohl počítat skvrny na zádech? Vypadá docela mrzutě, spolupracovat s námi určitě nebude."
Pokud ostatní na můj plán přistoupí, nabídnu se, že budu tykadlatku přidržovat. Sahat na sliz mi ani trochu nevadí.
 
lady Christina De Spontin - 25. června 2017 12:42
untitled235111.jpg

Okraj Zapovězeného lesa

Označení

13. září, Pondělí



Postávala jsem u stolku a trpělivě očekávala zahájení hodiny. Už aby to bylo za mnou. Předmět profesora Kwanga jsem nikdy neměla ráda. Patřil k těm, které jsem spíš nesnášela. Ačkoli sám profesor byl velmi milý.
Koutkem oka jsem neustále kontrolovala Deirdre a její navracející se barvu. Nezdálo se, že by jí bylo stále špatně. Stejně by ale do těch Prasinek večer chodit neměla. Bude mít žaludek jako na vodě a mohla by si ho ještě něčím podráždit. Nic jsem ale neříkala. Nakonec je to její věc. Pokud se chce znovu vyblít z podoby, tak může. Já jí u toho ale znovu vlasy držet nebudu. V duchu se vrátím k naší konverzaci na pokoji. Nedá se říct, že bych litovala svého rozhodnutí se jí s tím vším svěřit. Ačkoli měla přesně tu reakci, které jsem se chtěla vyhnout. Nepotřebuji finanční výpomoc, potřebuji řešení. Půjčovat si drobné částky by naší situaci nijak nepomohlo. Nehodlám žebrat o peníze, mám nějakou hrdost.
Všichni se pomalu slézají a já začínám být netrpělivá. Tímhle tempem nezačneme nikdy a já mám na pokoji velmi důležitý dopis, který potřebuje urgentní odpověď! Nemám čas se tu zabývat kouzelnými potvorami a tvářit se, že jsem jimi fascinovaná. Mezi posledními se připlazí i Richard se svými zprávami. Upřímnost, se kterou mi sděluje, že já do Prasinek nemůžu, z něj přímo kape. Dřív býval v té přetvářce zdatnější. Kdyby nebylo dopisu, možná by mi tím zkazil náladu, ale teď? Mně to akorát přijde vhod.
„Ale to je v pořádku. Mám nějaké záležitosti, které vyžadují mou pozornost. Takhle mi Snape jen ulehčil dilema. Určitě si to užijete i beze mne.“ Věnuji mu pro změnu upřímný úsměv. Beztak bych si neuměla představit, že bych se ve tvé přítomnosti mohla u té večeře bavit. Nemusím s ním trávit víc času, než je nezbytně nutné.
S nepatrným úsměvem přivítám příchod Barbary a Helen. Už se nadechuji, že se zeptám na její stav, ale Wolfram mě předběhne. Nepozastavuji se nad jeho motivy. Je mi jedno, jestli je jeho účast jen předstíraná. Helen to určitě ocení i tak, když ji Richard tak okatě ignoruje. Lepší něco než nic. Jedním uchem je poslouchám. Ne, že by mi výrazně záleželo na jejím zdraví, ale nakonec je to její zásluha, že jsme všichni vyvázli bez zranění. Zájem, i když minimální, je zcela na místě. Mezi tím se ale otočím na Báru.
„Hodláš se připojit k ostatním a jít na večeři do Prasinek?“ Představa, že budu u zmijozelského stolu v podstatě sama, mi hrůzu nenahání, ale přesto by nebylo špatné tam mít alespoň nějakou společnost. I když třeba mlčenlivou. Navíc si neumím představit, jak se zrovna Barbara dobrovolně vypraví na výlet s našimi spolukolejníky. Stejně jako Helen, kterou tam nejspíš budou muset krmit.
Kwang začne s výkladem a já si pečlivě zapisuji každé slovo. Pochybuji, že by se mi to někdy v budoucnu mohlo hodit. Co se mě týká, tak od tohohle tvora se budu držet co nejdál. Má úleva, když Kwang jako osvícený diktátor vybere za dobrovolníka Wolfa, je naprosto pochopitelná. Tohodle bych se nechtěla dotýkat ani za zlaté prase. A že jsem za peníze schopná čehokoli. S pohoršeným výrazem sleduji, jak se ta obluda dostává ven z klece až na čtvrtý pokus a mezitím stihne Wolfa atakovat svým ocasem. Naprosto rozumím jeho nechuti s tím živoucím předmětem manipulovat, proto se nesměji. Nepřijde mi to vtipné.
"Odporné." zabrblám sama sobe tak, aby mě nikdo neslyšel. Zůstávám v dostatečné vzdálenosti a hádání nechám na ostatních. Vůbec mě nezajímá, kolik tomu je let. Nechci s tím mít nic společného.
 
Acai Luqueba - 25. června 2017 11:38
160816_og_ashleymoore_04146398.jpg

Okraj Zapovězeného lesa

Označení

13. září, Pondělí



Sedím na zemi v tureckém sedu a líným pohledem sleduji všechny příchozí. Táhnou se jak smrad. Jak dlouho může trvat dojít ze školy až sem? Mám krátký nohy a stejně jsem tu dřív jak polovina mých spolužáků. Kwangovy hodiny patřily k mým nejoblíbenějším a já se nemohla dočkat, až konečně začneme. I když to nejspíš bylo pro to, že mi i v závětří byla zima a potřebovala jsem se nějak zabavit. Šortky pod sukní jsou málo. Budu muset vytáhnout legíny. Nejradši bych se zabalila do nějaký kombinézy a vůbec nevylejzala z postele.
Z mého útlumu mě probere až Emily, která se k naší skupince přiřítí s hromadou otázek mířených na mě, a já nemám nejmenší tušení, na co se to vůbec ptá.
„Co to meleš?“
Zmateně se zasměju jejím směrem, ale pak to pustím z hlavy, protože se jí ujme Maureen. Ta to vyřeší. Já nemám páru, o čem mluví. Místo toho se zaměřím na Nairu a mimoděk si promnu ucho, na které mi zírá tak, že by mi do něj mohla vypálit díru.
„Jop. Byl to porod.“ Ušklíbnu se při vzpomínce na svojí první náušnici. „Z té první jsem tehdy byla tak vyklepaná, že jsem nebyla schopná to ucho propíchnout napoprvé. Tolik krve najednou.“ Protočím oči. „Ale ty další už šly hladce. Spíš teď přemýšlím o tetování.“ Dodám a pak si jí prohlédnu zvídavým pohledem. „Proč? Chceš další náušnici?“ Už při té otázce mi hlavou prolétlo všechno, co bych k tomu mohla potřebovat a které naušnice bych mohla obětovat pro její dobro. „Stačí říct. Vercajk na to mám.“ Zakřením se na ni, než se k ní spiklenecky nakloním. „Slibuju, že budu něžná.“ Se smíchem ji dloubnu do žeber, ale to už profesor začne výklad. Ze svého vyhřátého místečka v trávě automaticky zkontroluji, zda jsou tu všichni. Jordyn přišla jak jinak než s Caylusem a Rory pozdě. Jako obvykle. Pohled na něj mi připomene to drobné nedorozumění u oběda. Který kluk v jeho věku by to gesto nepochopil?
Když se konečně donutím dávat pozor, tak už jsou body rozdány a obsah klece odhalen. Pobaveně si prohlédnu Tykadlatku, která mi připomíná spíš přerostlého šneka. Za poslední týden jsem měla dost času na studium, takže jsem si některé kapitoly přečetla dopředu. Nemusím si tedy dělat poznámky, ale přesto pozorně poslouchám, co nám Henry říká. Třeba se dozvím něco, co v učebnici nebylo.
Profesor začne procházet skupinky a vybírat zástupce, co vytáhne tvora z klece. Za naši kolej jsem si černého Petra vytáhla já a to zrovna v momentu, kdy jsem konečně našla polohu, ve které mi byla nejmenší zima. Možná právě proto mě vybral. Nepatřičně jsem se mu tady roztahovala.
„Hej… trocha asistence by bodla.“ Zazubím se na Emily a natáhnu k ní ruce, aby mě mohla vytáhnout na nohy. Trochu mi ztuhla kolena, takže když konečně stojím, musím se pořádně protáhnout. Teprve potom se došourám až ke kleci, kterou pomalu otevřu. Na největší ropuchu musel vybrat člověka s nejmenšíma rukama.
„Tak pojď k mamce, krásko.“ Zabručím si pod vousy, když Tykadlatku podebírám a vytahuji z uzavřeného prostředí. Trochu mi přetéká z obou dlaní, ale není tak těžká, abych ji neudržela. Navíc nevypadá, že by jí to nějak výrazně vyvádělo z rovnováhy. Působí, že jí nemůže být víc ukradený, co se s ní děje. Podle skvrn je už jednou nohou v hrobě. Životní zkušenosti se poznají. Otočím se směrem do našeho hloučku s předstíraným dojatým výrazem, jako bych jim ukazovala jejich prvorozené. „Gratuluji, je to holčička.“ Natáhnu ruce před sebe tak, aby na ní viděli všichni a mohli si sami spočítat, kolik jí doopravdy je. Po malé chvilce ji s přihlouplým úsměvem přistrčím Benjimu přímo před obličej, ocasem k sobě. Kdyby se jí přestala manipulace líbit, abych jím dostala já a ne on.
„Polib mě, sličný princi, jsem zakletá.“ Promluvím za ni vysokým hláskem a zadržuji smích.
 
 
614613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.41696691513062 sekund

na začátek stránky