| |||
Učebna E215 -> Učebna N62 14. října Při východu z učebny si ještě nezapomenu upravit vlasy do původního stavu a smést z uniformy neviditelná smítka prachu. Na tohle všechno mám ale jenom jednu ruku, protože ta druhé je opět v zajetí té Domenicovy. Romantik jeden! Společnými kroky dojdeme do třídy na další hodinu. Ani se na něj nemusím ohlížet, abych věděla, že si sedne se mnou. Je to vlastně skoro jeho povinnost! A proto zamířím k jedné z volných zadnějších lavic, které jsem vyhodnotila jako vyhovující. O pozornost učitele během hodiny se zrovna nepřetrhnu a je fajn sedět trochu skrytě. Jenom Rebecca bude mít možná trochu smůlu s viditelností, protože si před ni zrovna sedá dvoumetrový sloup, což ovšem není můj problém. Hodina začne přesně na minutu a já během úvodního slova profesorky Kearney občas zabloudím pohledem k Domenicovi přemýšlejíc nad tím, co se mezi námi před malou chvílí stalo. Hodina je narušena akorát pár opozdilci, které nijak zvlášť neberu v potaz. Poslušně si z košíku vytáhnu vajíčko a čekám, až tak učiní i zbytek třídy, abych jej mohla otevřít a zjistit, že opakování z minulé hodiny se mě netýká (2). Což je samozřejmě fajn zjištění, co si budeme povídat. Nakloním se tedy ke svému sousedovi a nakouknu mu přes rameno, abych zjistila, že on takové štěstí jako já neměl. Jako obvykle. Je mi jasné, že musím nějak zasáhnout. Nechci, aby znovu vypadal jako neschopný moták, a proto mu stisknu paži a jakmile na mne pohlédne, nasadím povzbudivý úsměv. Jsem taková podporující přítelkyně, radost pohledět! “Nezapomeň se pořádně soustředit na to, co chceš vyčarovat. Zřetelně artikuluj.“ Poradím mu šeptem a spokojeně svou ruku z jeho paže zase sundám. Co by si beze mě počal nikdo z nás samozřejmě netuší, ale naštěstí tuhle okolnost nemusíme řešit, protože sedím vedle něj, vždy připravena pomoci. Snad jenom Domenico může zaznamenat ten výhružný záblesk v mých očích. Opovaž se to zase zkazit! |
| |||
Hlavní síň - před nástěnkou - N62 Chris mě trochu překvapí, když na mou poznámku odznak vytáhne a připne si ho. Ehm..Měl jsem za to, že jsme mu ho večer schovali. Kde ho sebral? Byl jsem poněkud zmaten, ale co mě zmátlo ještě víc, byl jeho nezaujatý úsměv a pak až apatické pití limonády. Nerozumím tomu. Copak se urazil? Nějak jsem si nikdy nepřipouštěl, že by naše vtípky mohly někdy někoho naštvat nebo otrávit. Jsou to jen vtípky. A i když Chris byl občas trochu suchar, trpělivě nám to toleroval. To se nedalo říct o Thomasovi, který byl vždycky celý rudý vzteky. Zajímavé. Když někdo něco provede jemu, může se posrat. Ale on dělat naschvály ostatním se svou sestrou může. Tomuhle se říká pokrytectví. Taky nejseš svatej, Thomasi. Nechápal jsem, co ho tolik sralo na špinavé posteli. Amatérštější vtípek jsme už vymyslet snad ani nemohli. Spíš víc jsme se s ním nadřeli, než jaký to mělo účinek. Protože stačí jen mávnout hůlkou a prostěradlo má čisté. To, jak to Thomas však ve skutečnosti čistil nevím. Jestli povlečení pokaždé sundával a odnášel do prádelny skřítkům, tak je to blb. Mezitím, co Ryan nadává na Binnse, horečně přikyvuju. ,,To teda jo! Přesně!" Pomlaskával jsem si spokojeně, že v tom nejsem jedinej, kdo to kompletně pokonil. Letmo pohlédnu na hodinky na zápěstí. Kde ten Kenji vězí? Snad nešel honit takhle odpoledne.. Ale i to by mu nemělo trvat tak dlouho.. No - než toho svýho japonskýho fanďulu najde - Pobaveně jsem se nad svýma myšlenkama křenil, až mě zaskočí, když uslyším Ryanovo ,,Svině!" Trochu se zakuckám a naznačím Erice, aby mě bouchla do zad, protože mě strouhanka z kuřecího těstíčka uvízla v krku. ,,Cože?" Zasípám polohlasně, když se držím za rozbušené srdce. Absolutně nemám páru o čem to mluví, nehledě na to, že jsem právě málem umřel. Koukal kamsi k Thomasovi s Chrisem a vypadal velmi znechuceně. ,,Co to plácáš?" Při jeho dalších slovech se zakuckám znovu, ale tentokrát smíchem. Přiznávám, že to bylo celkem vtipné, ale já Ryana znám. A ačkoliv bych si tak trochu přál, aby to byla pravda a my se mohli Thomasovi smát, tak jsem mu tohle nebaštil. ,,Jasně anální průzkumy u nás na pokoji." Zavrtím nad tím hlavou a chystám se napít ze sklenice s minerálkou, ale! Jakmile zmíní Kenjiho, celý zblednu. Christian odešel a ačkoliv jsem análním dobrodružstvím co vyprávěl Ryan nevěřil, na pokoji odejít skutečně mohl. Na pokoj, kde právě zažívá jedno dobrodružství můj nejlepší kámoš se svojí pravačkou. ,,Panebože!!" Vykřiknu stejně jako Ryan a vyskočím z lavice. ,,Kenji!!" Nechám se odtáhnout před síň a souhlasně přikyvuju, že rozhodně nemůžu nechat Chrise, aby narušil Kenjiho intimní chvilku. Každý z nás si ji občas zasloužil a ať si kdo chce říká co chce, nevěřím, že od začátku školního roku ho nevzal do ruky! Před hlavní síní se však zastavíme u nástěnky. ,,Co je? Tak jdeme?" Ryan, zdá se, měl úplně jiné starosti. Něco na nástěnce ho rozrušilo natolik, že začal podpalovat cáry papíru přímo na chodbě. A samozřejmě to nemohlo uniknout Snapeovi, který se objevil přímo za ním. Protočil jsem oči tak, aby to neviděl. Ten mašťák měl načasování. Strhl Nebelvíru pět bodů a mně s Erikou věnoval jeden ze svých nesympatickým pohledů. Asi kamarádi nebudeme.. ,,Co to bylo?" Založím ruce na hrudi a koukám se spálené cáry papírů. V tom se objeví Kenji. Vysmátý, spokojený. Věnuju mu pohled typu a odpovím mu na otázku otázkou. ,,Má vůbec cenu se ptát, kdes byl tak dlouho a cos tam dělal?" Zazubím se. ,,Aha, koťata?" Podívám se na Eriku, která se pustí do vysvětlování. ,,Jo tak. No - já už mu jedno ale zarezervoval. Má se pro něj po vyučování u Cassandry stavit." Vymyslím si a pobaveně se ušklíbnu. S Ryanovou fóbií si neumím dost dobře představit, jak by reagoval, kdybych mu to kotě do pokoje skutečně přines. Ještě chvilku před nástěnkou klábosíme, když si všimnu, že až nějak moc spolužáků mizí z hlavní síně a jdou ke schodišti. ,,Hele, kolik je?" zabručím si spíš sám pro sebe a znovu povytáhnu rukáv, kde mám hodinky. Zdvihnu obočí až ke stropu a chytím se za hlavu. ,,Už je nula pět, dělejte! Kearny nás sežere!" S tím jsem se rychle rozběhl ke schodišti, přičemž schody jsem bral po dvou a do učebny doběhl celý zadýchaný. S hlasitým - ,,pardon" jsem se usadil do poslední lavice u zdi a otřel si čelo. Ani nevím, kde jsem nechal kamarády. ,,Přišel jsem o něco?" Nahnul jsem se dopředu k Becce. To už ale došla profesorka i k její lavici a nabídla ji vajíčko. A pak jsem ho dostal i já. Nenápadně jsem se rozhlédl po spolužácích, co s tím vejcem dělají a nakonec vajíčko úspěšně otevřel. (2) Spokojeně jsem se usmál, vajíčko odložil, zaklonil se na židli a založil ruce za hlavu. Po-ho-da. |
| |||
Velký síň středa 14.10. Mrzimorští Benji vstal a připomenul všem kolik je hodin. Bylo zvláštní jak čas na jídlo rychle uběhl oproti předešlé hodině. Rychle sem dojedl, vstal a došel k Nai, u které sem jen natáhl ruku a lehce mlaskl, Aida ač nerada přeskočila z jejího ramene do mé ruky a vyběhla po rukávu na rameno, lehce sem ji pohladil prsty.... No nic tak na hodině vážení... rozloučil sem se a spěchal ještě na pokoj kde sem Aidu vrátil do její klícky, vzal si učebnice a vydal se rychle směrem k učebně N62, věděl sem že nyní není radno dráždit pozdními příchody, ne když je rozdíl mezi body tak malý.... N62 Tak či tak sem do učebny naštěstí dorazil včas, ani sem nepřemýšlel nad tím kam si sednout a zapadl sem rychle do první lavice co mi padla pořádně do oka a kývl na Benjiho. Místo odpovědi na pozdrav profesorky jsem jen kývl hlavou a čekal co se dnes bude dít. Jakmile ale začala s opakováním, byl sem rád, vždy je dobré si lehce osvěžit poslední látku, aby se člověk zorientoval ve všem co se probírá. A opakování je matka moudrosti. Náhoda je blbec jak se říká a tak se mi opakování kouzla minulé hodiny vyhnulo (2) což mi něják nevadilo. I kdyby to na mne padlo rád si jej zase zkusím. Pozorně sem sledoval třídu a pokusy o opakování a otevřel si zápisník abych si mohl dělat případné poznámky k nové látce. Popravdě sem měl ještě hlad, ale to nebylo nic nenormálního. Tak či tak se moje pozornost upnula ke katedře a neměl sem v plánu si odnést další referát. |
| |||
Základy vyvolávání – učebna N62 Následující týdny plynuly jako voda a než se jeden nadál, přehoupl se říjen do téměř své druhé poloviny. Pro mladé studenty bylo toto období mnohem bouřlivější než pro profesorský sbor, ale v jejich věku a povahách se domu ani nedalo divit. Hodiny, famfrpál, mezilidské vztahy. Během této doby jsem si smluvila kontrolní schůzku s Angelou, abych zjistila, jak na ní zapůsobil čas, uběhlý od smrti její spolužačky/přítelkyně a informace, které jsme spolu probraly na první schůzce, o kterou mě požádala její kolejní vedoucí. Jenže tady bylo něco, co se mi stále nelíbilo a myslím, že to úplně tak se smrtí nesouviselo, spíše jsem v tom viděla nějaký jiný problém. Možná nějakou úzkostnou poruchu, možná poruchu osobnosti, ale po jedné, dvou schůzkách a bez konkrétních vyšetření a testů je těžko stanovovat diagnózu a ani by to nebylo správné. Dívka se sice na pravidelné návštěvy netvářila příliš nadšeně, ale souhlasila. Některé věci jsou stále stigmatizované, nicméně je lepší je začít řešit, co nejdříve, než aby se rozjely a znemožňovaly život. Po dohodě s kolegyní Batshedou a následně vyššími místy, jsme rozhodli starodávné runy vyřadit z povinného rozvrhu, aby se studenti mohli věnovat předmětům, které jsou důležitější, a spojit je s mým kroužkem. Souhlasila jsem, proč se nevěnovat těm, které to opravdu baví, spojit příjemné s užitečným a střídat jedno s druhým. Středa 14.10. Dnešní dopoledne jsem trávila ve svém kabinetu, přípravou na poobědovou hodinu vyvolávání. Kolem krku obtočenou tmavě hnědý šátek, ladící se zeleným hábitem, vykartáčované zrzavé vlasy spadající na ramena, v ruce brk jemně škrábající na pergamen, poblíž otevřená kniha, šálek kouřícího silného černého čaje, talíř Jammie Dodgers, které jsem k psaní chroupala. Jenže mé dnešní učitelské povinnosti nezačínaly až první odpolední hodinou. Společně se Sagou jsem měla dohled v hlavní síni během oběda. Zatímco jsem si dávala pstruha k obědu, sem tam jsem vzhlédla ke studentským stolům, kde se mísili obědvající studenti z různých kolejí. Pravda, víckrát se můj pohled zastavil ze zištných důvodů na Angelou, kterou víc zajímalo krmení Sušenky než její vlastní. Sem tam se od některé skupinky ozval zvýšený hlas, ale nic závažného, s výjimkou, kterou musela jít Saga vyřešit stržením bodů. Hozená kniha, jídlo v Sebastianově klíně, džus stékající ze Sinestřiných vlasů, plačící a křičící Kaylu, kterou si chvíli prohlížím. Možná ta situace začala jinak, než by si jeden mohl myslet, ale udělala jsem si mentální poznámku, že si dívky budu v následných dnech více všímat, případně bych si ji pozvala k sobě do kabinetu. Možná to nebyla její vina, ale reakce byla již neadekvátní. Studenti se pomalu začali sbírat a opouštět Hlavní síň, ale já jsem vyčkávala než tak učiní ten poslední z nich, než jsem se zvedla sama, protože hodina vyvolávání volá a už tak bude o pár minut kratší, pár minut, které ještě můžou studenti využít, ale zase jim netřeba dávat až moc velký prostor. Na to bude ještě dost příležitostí po vyučování. "Dobré odpoledne všem," zahlaholím s úsměvem, když zavírám dveře do učebny a přecházím ke katedře, košík s čímsi, co vypadá jako hromada vajec, který už sebou tahám od oběda, v rukou. "Doufám, že jste se všichni dobře najedli a jste připraveni na dnešní hodinu," zelenýma očima přejedu po osazenstvu třídy, úsměv neopouští mou tvář. "Dříve než se pustíme do nové látky, bude následovat krátké opáčko z minula. To jsme probírali vyvolání malé rudé kuličky. Kouzlo v tomto případě znělo Sphaera rutilus!. Nebudu zkoušet každého z vás, ani si nebudu vybírat sama. Nechť rozhodne náhoda." Přistoupím ke Colette v první lavici, nabídnu jí, ať si vybere jedno z vajec a takto dál postupuji místností, až je košík prázdný, a každý ze studentů má své vajíčko. "Nyní se podívejte dovnitř. Kdo bude mít – příhodně – rudou stužku, může se pustit do kouzlení." Každého ze studentů poprosím hodit si šestistěnné kostce – pokud někomu padne 1, 3 nebo 5, musí provést vyvolávací kouzlo, zbytek je od opáčka osvobozen. V tom případě si následně proveďte hod procentuální kostkou, pokud se v předchozí hodině někomu podařilo vyvolat kuličku s úspěšností 75% a výše, připočte si k hodu 10%. Týká se to těchto studentů: Angela Erika Kenji Daniel Sinestra Richard Isaac Pokud jste posledně neházeli – týká se nových hráčů plus Cayluse a Benjamina – hodí si o jeden procentuální hod navíc, jakoby z minulosti. U Ryana se toto nepočítá, na hodině nebyl, protože mu nebylo dobře, zde bude jediný čistý procentuální hod. Popis úspěchu kouzla je na vás, podle poslední hodiny, fantazii se meze nekladou :) bude to na vás – příklad: nižší procenta od žádného vyvolání až po kapalný stav, průměr měkká kulička či podobného, vyšší procenta už pevnější struktura, od 90% výše totální úspěch. |
| |||
Velká síň --> Základy vyvolávání Dee, Cass Středa 14.10. Dee mi pokynula, ať se přesunu k jejich stolu a jako poslušný pejsek se okamžitě zvednu. To bych však nesměl být smolař… okamžitě další prvák, který chce na někoho žalovat nebo s něčím pomoct. Navíc už mám skoro dojedeno a princezna je obklopena svými kamarády, takže bych si stejně ani nemohl sednout vedle ní. „Tak co potřebuješ?“ zeptám se již vyčerpaným tónem a opět usednu na lavici. Jen jestli to není nějaký žertík mých spolužáků, tohle přeci není normální Zbytek oběda již dojím na svém místě a jen se dívám, jak se Dee baví s přáteli. Po konci jídla ještě dojdu k hodinám ukazujícím neúspěchy naší koleje. Pár hloupostí a z prvního místa jsme se propadli to více než sta bodového propastného rozdílu za Zmijozel. Jako prefekt bych možná měl začít kolegy povzbuzovat k lepším výkonům. Takovýto propad může mít vliv na psychiku všech, ale na druhou stranu, mne osobně je to úplně jedno. Havraspár je kolej s největší koncentrací myslitelů na celé škole. Vždyť většina objevitelů na poli alchymie a kouzel pocházeli právě z naší koleje. A vsadím se, že i Roweně z Havraspárů byly nějaké body úplně fuk, protože tady jde jen o naše vlastní znalosti. Otočím se od hodin a přejdu k východu ze síně, načež pokračuji k učebně N62, kde nás čekají základy vyvolávání. Na tento předmět už se těším. Jeho oddělení od přeměňování mi přijde logické vzhledem k tomu, jak veliká oblast to je. Cestu však nezvolím nepřímější a projdu několika ukrytějšími chodbami, které znám a sleduji, jestli někdo nedělá něco, co nemá. Povinnosti prefekta už ke mně nějak přirostli, jen musím být ještě striktnější k mému vlastnímu přístupu ke školnímu řádu. Jen nevím jak, protože Dee vyloženě svazuje k jisté rebelii. Ale i díky tomu jsem zaznamenal značný pokrok v různých zabezpečovacích kouzlech, díky čemuž mám ze sebe o něco lepší pocit. Nakonec dorazím k N62 a počkám, až se dveře otevřou (nebo vejdu, pokud jsou otevřené). Zaberu si své oblíbené místo a počkám, až přijde Cass a pak na ní mávnu, ať přisedne. |
| |||
|
| |||
Velká síň středa 14. října Pocit triumfu nad odýňovanou Sinestrou, nasraným Sebem a znechuceným Richardem mi bohužel nevydržel moc dlouho. Každý z nich na mě ještě stihl plivnout nějaký ten jed, ale pak už se k nám přihnala Saga, která bůhvíproč vypadala trochu provinile a naštvaně zároveň a následně mě svými slovy totálně zdrtila. Patnáct? PATNÁCT? Veškerá bojovnost ze mne vyprchala, takže mě teď Becca zadržovala trochu zbytečně. Školní trest. Bezva. To je tak nefér! Uznávám, že předtím s Beccou jsem to přehnala, ale tentokrát jsem v tom nevinně! Oni se mě tu rozhodnou šikanovat a pak se všichni diví, že se bráním?? A jako jediná přijdu o body a dostanu trest? NEFÉR. Byla to sebeobrana! Začala jsem zase trochu pofňukávat, ale byla jsem pevně odhodlaná to profesorce pořádně vysvětlit, až za ní teda po škole půjdu. "Mhmm," zabručela jsem neurčitě, nechala se Beccou stáhnout dolů na lavici a složila jsem hlavu do dlaní. Určitá část mě tak trochu doufala, že až zase vzhlédnu, bude všechno v pořádku. Hadi i Saga sice odešli, ale teď jsem se pro změnu musela dívat do tváří svých spolužáků, kteří mě teď nepochybně nenáviděli za to, že jsem je stála další body, i když se mě svorně snažili uklidňovat. Pravděpodobně abych znova nevyletěla a oni kvůli mě nepřišli o další body. Bylo od nich všech hrozně hezké, jak pomlouvali Sin. Vzpomněla jsem si na kapesník od Patricka, který nějak skončil na stole a otřela si obličej. Návrh počíhat si na Sinestru někde na chodbě a ta poznámka o Caylusovi mi trochu zvedli náladu, ale pořád mi bylo strašně mizerně a nechtělo se mi Becce ani nikomu jinému dívat moc do očí, jak jsem se za sebe styděla. Proč jsem tak pitomá? Proč já se nikdy neudržím? Nicméně na zmrzlinu, kterou přede mě postavila jsem se vrhla. Už jenom proto, abych si zacpala pusu a nemusela nikomu vysvětlovat, co se tu právě stalo. V hlavě jsem měla jako vymeteno. Sama jsem to tak úplně nechápala a přišla jsem si najednou hrozně unavená. Cass se k Becce přidala a úspěšně převedly téma na famfrpál a já jí docela ochotně odkývala postřehy o Richardovi. I když jsem to před tím řvala ve vzteku, byla to pravda. Nejsem zodpovědná za Richardovo plánování. "Jo! Porazíme je. Musím někde nahnat body. Nebo teda v mém případě spíš zabránit Mrzimoru, aby je získal." povzdechla jsem si, ale šlehačku a čokoládu jsem rozhodně neodmítla. I Patrick se naštěstí tématu chytil a já se na něj váhavě a trochu roztřeseně usmála, když zmínil taktické poznámky. "Taky nějaké mám. Můžeme je dohromady projít na tréninku. Mimochodem, všimli jste si, že jsem na nástěnce vyvěsila nový rozpis?" poslední větu jsem směrovala i na Charlotte, která se právě objevila. "Ahoj. Mno, i strategie počká na večer. Jsem teď trochu mimo," odvážila jsem se dodat a čekala, jestli po mně někdo skočí, že jsem to řekla. Pak se ovšem objevil Ray a já se málem zadusila zmrzlinou, šlehačkou a čokoládou, když prohlásil, že Sinestře ty mokré vlasy seknou. Kdyby mě Becca nebyla stále tak trochu nedržela za loket, pravděpodobně by nebyl schopen jen tak odejít k Mrzimorskému stolu, a ještě na sebe u toho nechat pískat, protože by byl mrtvý, nebo alespoň trošičku zmasakrovaný. Ještě stále jsem kašlala a skrz slzy bolesti se snažila za nic netušícím Rayem nenávistně zírat, když v tom mi na rameno dopadla čísi ruka a já zničehonic zaslechla jeho hlas. Přímo za mnou. Ztuhla jsem a trochu hodně vyděšeně se otočila na Nicka, o němž jsem si dosud myslela, že se nikde poblíž nevyskytuje. Okamžitě se na něj zaměřila veškerá moje pozornost, jak jinak. Panicky jsem ze stolu sebrala ubrousek, pro jistotu si znovu otřela obličej, pokusila se co nejrychleji dát dohromady, zvedla jsem se a zadívala se na Nicka pohledem, který jasně říkal, že já jsem tady ta oběť. Než jsem ale stihla něco říct, Alex si na Nicka zapískala. Jako na psa! Zbledla jsem a jediná věc, která mě zastavila, bylo to, co Becca před chvílí řekla o počíhání si na lidi mimo zraky profesorů na chodbě. A možná také vědomí, že teď už je v Síni i Snape, který by mě nejspíš stáhnul z kůže. Velice strnule jsem Nickovi odpověděla: "Ráda bych, ale už skoro začíná hodina. Sedneš si vedle mě? Nebo zase vedle Alex?" Jestli řekne, že sedí s ní nebo s Angelou, tak mu vyrazím zuby! |
| |||
Hlavní síň --> K učebně N62 14. října, středa mrzimorský stůl Naira mě chtěla po svém odměnit za má slova, ovšem schytal to chudák Avan. Jen jsem se pobaveně zašklebil a sledoval, jak Aida zmizela v jejích vlasech. Poté jsem chvíli sledoval situaci kolem Kayly, které se už ujala profesorka a začala se strháváním bodů. Znovu jsem zavrtěl hlavou. „To se jí fakt vyplatilo.“ Můj pohled se zaměřil i na Sinestru, a přestože jsem nikdy nerandil se zmijozelskými dívkami, nedalo se jí upřít, že v mokrém jí to slušelo. |
| |||
Velká síň 14.10. Mrzimorští + narušitel Rozruch v síni působený vlivy jakési rozepře či kdo ví čeho mezi Kaylou kontra zmijozel sem viděl neuceleně a jako němý film, tudíž bylo by to úsměvné ale zrovna Sin sem takovou lepkavou koupel nepřál. Toho co se kolem mě dělo sem si dobře všímal, i když působím dojmem že mě nic z toho ani za mák nezajímá. Debaty u stolu sem se moc neúčastnil, o tom že budeme mít další kotě už kluci dávno rozhodli. Spíš mi dělal starosti onen test který sem mi povedl asi jako Napoleonovi Watterloo. Je dost možné že ti je prozkoumá, ale neboj, přiběhne za mnou když ji zavolám nebo zapískám.. usměji se na Nairu a začnu si brát další jídlo, poslouchám postupně hovor všech, dokonce i ve chvíli když ke stolu doletí prudit jeden z orlů. To co pak následuje snad ani nemyslí vážně...když začne předvádět ruku a ukazovat Acai svaly, s tou hláškou co řekne, div mi nezaskočí...schválně si ještě vezmu kus koláče který tak chce a s pousmáním hledám ještě čaj... Zdá se mi to nebo má Ray pocit že předváděním musculatury sbalí nějakou holku či kluka? Řekl mu někdo že jsme na hradě z doby raného středověku a né pravěku? opravdu se divím že po jeho hlášce nepadl u celého našeho stolu Facepalm, byl by na místě. Když se zjeví Lex pokynu ji na pozdrav... Najedli by se líp kdyby tu nechodili orlíčci socovat meruňkový koláč, ale chuť k jídlu nám nepokazí nic, stav se pak k večeru mám to pro tebe jen to chce ještě poupravit než to na ně naházíme. Bylo mi jasné že pochopí o čem mluvím, co se týče hry a tréninků vždy si vyslechla co mám na srdci, buď si z toho něco vzala, nebo si to upravila.... Chvíli sleduji Aidu, jak u Nei spokojeně jí na rameni, ale zvykl sem si že její roztomilost je pro většinu holek silnější jak strach z hlodavců, tedy pokud nejste Korejského poloostrova a vyloženě vám vadí když jídlo ještě běhá po stole.... |
doba vygenerování stránky: 0.81576609611511 sekund