| |||
Narozdíl od svých spolužáků jsem příchod podzimu uvítala daleko nadšeněji a vtíravé počasí mi připomnělo severskou domovinu, která mi chyběla. Každý den ubíhal ve stejné monotónnosti a většinu času zabírala škola a testy, které jsem vítala s velkou nechutí. I když jsem se snažila na oné osudné první hodině jezdectví zachovat tvář a nevyjet na Angelu víc než je nutné, byla jsem zlostí bez sebe a další dny jsem ji vraždila očním pohledem vždy, když jsem ji uviděla, stejně jako Acai, která se opovážila nabídnout mi, že mi roztržené oblečení zašije. To si myslí, že bych na své oblečení nechala šáhnout ruce nějaké špinavé plantážnice? Hned ten večer jsem nezapomněla otci poslat dopis s tím, že se mě Angela pokusila zabít vidlemi, a že jsem měla velké štěstí. Další dny probíhaly již monotónně a občas mi přišlo, že je každá hodina stejná. Kdybych se třikrát denně neládovala tunou jídla, asi bych byla už mrtvá. V polovině září se konal první famfrpálový zápas, z kterého jsem byla náležitě nervózní. Otec bohužel na poslední chvíli svou účast odvolal, tudíž jsem si mohla trochu oddechnout, i tak to ale nebyla žádná sláva. Sama jsem musela uznat, že moje fyzička na tom byla dost mizerně a vyhráli jsme jen díky úžasným schopnostem Cayluse, který chytil zlatonku. Nikdy jsem o schopnostech svého Prince nepochybovala, a po výhře jsem se rozhodla, že se mu náležitě odvděčím. Zneužila jsem Mařenu, kterou jsem pozvala do Prasinek a donutila jsem jí, aby zašla do obchodu se zvířátky a koupila za mé peníze novou pavoučí samičku, kterou jsem toho večera Princovi darovala jako odměnu za vyhraný zápas (a nejenom to). Kromě školních povinností jsem většinu dní trávila s Alastorem, kterému jsem se snažila věnovat alespoň nějaký čas denně a velmi obratně jsem ho zneužívala k doučování. K mému štěstí byl sám o sobě dost zaneprázdněný, takže mi čas zbýval i na Prince, v jehož posteli jsem trávila většinu nocí. Největším úspěchem bylo přesvědčit Ala, aby mě vzal do prefektských koupelen, z čehož nebyl vůbec nadšený, ale byla jsem odhodlaná použít všechny své zbraně, stůj co stůj. Nechtěla jsem ale zanedbávat ani své kamarádky, a tak jsem strávila několik večerů ve společnosti Reginy a Christiny, která nás důsledně informovala o situaci v jejím milostném životě. Se svou zchudlou kamarádkou jsem soucítila a pozvala jsem ji i do Prasinek, kde jsme si užily moc pěkný den a popovídaly si. Nemohla jsem si nevšimnout, že se o mou kamarádku stále snaží i Patrick. Od té doby, co se nechal obarvit, v mých očích o dost klesl, nicméně i tak jsem byla zticha a byla jsem připravená Týnu podpořit. Přeci jen... byla jsem zvědavá, co Patrick skrývá v kalhotech. Největší radostí celého měsíce byly masové hody, které jsme s Princem přivítaly s otevřenou náručí a nacpaly se k prasknutí. I když Princ stále chodil s Jordyn, na veřejnosti jsem hrála chápavou nejlepší kamarádku, která se na Jordyn usmívala a snažila se s ní trochu sblížit. Když po mém boku zrovna nebyl Al, snažila jsem se do konverzace zapojit i Mařenu, s kterou jsem se stále snažila trávit nějaký ten čas. Na konci září jsem se rozhodla odepsat na Williamův dopis. Dny bez mého opeřeného přítele Viktora byly hned osamělejší. William se naštěstí ani nezlobil, že jsem mu na nějaký čas ukradla havrana a v odpovědi zmínil, že si ho u sebe mohu nechat, jak dlouho budu chtít. Výuka v Kruvalu asi nebyla až takové terno, ale byla jsem jistá, že se tam za něj můj otec přimluvil. V neposlední řadě mne potěšilo i to, že se Reece měl číl dám více k Wolframovi a nevšímal si Isaaca. Můj fígl se šálou evidentně fungoval. Doufala jsem, že si Isaac najde někoho lepšího a bude stejně hot jako Daniel s Kenjim.
Caylus, zmijozelský stůl a označení Středa 14.října Jelikož jsem úterní večer strávila studováním ve Společence a do (protentokrát) své postele jsem se dostala až něco po půlnoci, ráno jsem nevypadala zrovna nejlépe a na snídani jsem dorazila ve špatné náladě. Nepomohla tomu ani první hodina run s Babblingovou, které jsem ze srdce nesnášela a přišly mi naprosto zbytečné. Naštěstí jsme se dozvěděli, že se runy ruší a spojují s kroužkem, na který jsem rozhodně neplánovala chodit. Náladu mi zlepšilo i zkoušení Plantážnice, kterou profesorka vyvolala a spolu s Domenicem je vyzkoušela. Ztráta bodů díky Domovi mne sice až tak nepotěšila, ale zadostiučinění ze zkoušení Acai za to stálo. Po skončení Run jsem spolu se svými spolužáky zamířila rovnou na Dějiny s Binnsem, které obyčejně bývaly mým nejoblíbenějším předmětem. Nečekaný test jsem tak nezapomněla náležitě okomentovat a pustila se do něj jen s malou chutí. Spoléhala jsem na svou dobrou paměť a na to, že mě Starověký Egypt dost bavil a na hodinách jsem vždy dávala pozor. Test jsem tedy dopsala (10-1= 1) s poměrně dobrým pocitem, který mi ale okamžitě zničil referát, který měla moje oblíbenkyně Angela s Holmesovou. Nahodila jsem ten nejlepší pokerface, kterého jsem byla schopná, ale i tak jsem byla lehce pobledlá a celý referát jsem protrpěla se zatnutými zuby. Před očima jsem stále měla Williamův oheň a otce, takže jsem nekompromisně vzala Prince pod lavicí za ruku a celou dobu mu ji drtila, abych se alespoň trochu uklidnila. Proč nemůžeme radši brát věšení? Té nicce by oprátka slušela... Po rozdání referátů a skončení hodiny jsem stále byla ještě trochu otřesená. Obyčejně bych už umírala hlady, můj apetit ale vzal za své. Když jsme tedy vycházeli z učebny, pošeptala jsem Princovi, zda by mne nedoprovodil před obědem ještě na kolej. Z mého pohledu mohl dost jasně vyrozumět, co jsem se mu snažila naznačit. Naštěstí souhlasil a před návratem do Velké síně jsme si stihly v prázdném chlapeckém pokoji ještě náležitě užít. Cítila jsem se o dost lépe. Cítila jsem se trochu provinile nad tím, že na mne Al nejspíš už dávno čekal, ale podobné myšlenky jsem ihned zahnala. Má přece Cassandru! Po oblečení jsem se tedy spolu s Princem vydala rovnou do Hlavní síně. Cestou jsme se ještě zastavili u nástěnky, abychom omrkli změny ve výuce. "To si snad někdo dělá srandu..." Neodpustila jsem si hlasitý povzdech, když jsem zjistila, že se Jezdectví přesunulo do nepovinných předmětů. "Jedno lepší jak druhý..." Jasnovidectví pro mne byla naprostá ztráta času, a tak jsem se s velkou nechutí přihlásila na Studium mudlů. Když nic jiného, tak neškodilo dozvědět se něco více o nepříteli. Kromě kreslení, sboru, jezdectví a šermu, které jsem už zapsané měla, mne zaujal i nový kroužek Magie v domácnosti, na který jsem se ihned zapsala. "Konečně něco praktického... Určitě se to bude jednou hodit." Vědoucně jsem na Prince mrkla. Pro naše budoucí manželství to byla povinnost. Očima jsem prolétla i rozpis tréninků na famfrpál, který se mi až tak nelíbil, ale sama jsem uznala, že to náš tým potřebuje jako sůl. "Doufám, že na příští zápas už otec dorazí... Je škoda, že neviděl, jak úžasný jsi byl na posledním zápase..." Po omrknutí nástěnky už naše kroky směřovaly rovnou do Hlavní síně. Apetit se mi pomalu vracel, takže jsem byla připravená na pořádnou žranici. Den byl dlouhý a pořádné posilnění bylo nutností! Očima jsem zalétla k havraspárskému stolu, kde jsem našla i Alastora, který na mne nejspíš už čekal . Na jeho zamávání jsem odpověděla také zamáváním a hlavou jsem kývla k zmijozelskému stolu. Neměla jsem chuť sedět dnes u modrých. Pokud by můj přítel chtěl, mohl se ke mně přidat u našeho stolu. Trochu jsem se zarazila při pohledu na mokrou Sin. Přišla jsem snad o něco zajímavého? Zamířila jsem na volné místo vedle Colette, kterou jsem absolutně ignorovala. Na talíř jsem si naložila kuřecí stehno s bramborami a do sklenice si nalila dýňový džus. "Tak o co jsme přišli?" zvědavě jsem se na svou promoklou kamarádku zadívala a strčila si do pusy první sousto božského kuřete. |
| |||
|
| |||
Velká síň - mrzimorský stůl
Kočkování mezi Acai a Ruby si moc nevšímám, protože mě zajímá něco mnohem důležitějšího a to je Aida. Ale i tak ruku z piercingu automaticky stáhnu, když mě Acai okřikne. Ruby si pak neodpustí poznámku o tom, že havěť ke stolu nepatří. Vypláznu na ni jazyk. "Akorát závidíš, že tebe nikdo nekrmí," odhalím její vnitřní pohnutky, ale to už je hezkých pár kroků od našeho stolu. "A Aida není žádná havěť!" křiknu ještě za ní. Pak ale řekne Nataniel čtyři kouzelná slovíčka - klidně si ji vem. Vykulím na něj oči a než stačí jakkoliv zareagovat, Aida sedí na mém rameni, div se mi neztrácí ve vlasech. "Myslíte, že by si tam mohla udělat hnízdo?" narážím na své vlasy a není jasné, jestli o tom vtipkuju nebo vážně uvažuju. Opatrně jí podávám hrozen a čekám, až si ho vezme do tlapiček, než se natáhnu pro druhý. Když se ozve Benji, pokusím se ho pod stolem kopnout, ale místo toho nakopnu do holeně Avana vedle sebe. "Ježiši, promiň!" zděsím se a vytáhnu z kapsy květ chryzantémy (pár jsem si jich natrhala ráno před školou), který mu strčím do vlasů jako omluvu. "Ale chtěla jsem kopnout Benjiho, tak to klidně pošli dál," zachichotám se a vypláznu na Benjiho jazyk stejně jako před chvíli na Ruby. Rozruchu u havraspárského stolu si skoro nevšimnu a není divu, nemohli bychom od něj být dál, snad jenom kdybychom vůbec nebyli ve Velké síni. Opřu se o stůl a trochu se nahnu dopředu, abych viděla na Isaaca. Podám Aidě další kuličku hrozna, se kterým zmizí v mých vlasech, než řeknu: "Jak říká Acai, kašli na něj. Sebeúcta je důležitá a vnucování je na nic," vzpomenu si na sebe a Helen. Ať Isaac neudělá stejnou chybu. "Najdeš někoho stokrát lepšího!" |
| |||
Havraspárský stůl > Umývárny > Zmijozelský stůl 14. října No nevypadá to, že by si Kayla vzala k srdci, že nemá bulet. Nepřijme ani mnou nabízené kapesníčky. Ať přestane dělat takovéhle scény nebo ji ty kapesníčky narvu.. To už ale Kayla vcelku nasraným tónem vyjíždí na Seba. Proč řve na něj, když jí jasně řekl, že tohle si o ní myslí Nick, to vážně nevím. Tahle drobnost, se v tom jejím hysterickém výjevu ale úplně ztratí. Diana kdoví proč, do konverzace zase tahá svého hloupého bratra. ,,Nabídka byla časově omezená, je mi líto." Odbyju ji suše a pak se věnuji zase Kayle. ,,Přesně tak, myslí si, že se mu vyhýbáš, i když tomu tak není. Přijde mi, že za ním lezeš už dostatečně, chceš se snad ještě víc znemožnit?" Patrně ano.. Nad jejími dalšími slovy mi nezbude nic jiného, než jen kroutit nevěřícně hlavou. Moudrý Klobouk musel před zařazováním do kolejí asi hulit, protože si jinak neumím vysvětlit, že tenhle maniak je v "nejchytřejší koleji". Vždyť je naprosto labilní, měla by vyhledat odbornou pomoc! A pak, že Angela je blázen. Trochu jsem ti křivdila, Angelo. Během jejích posledních slov už se doslova směju. ,,Ano přesně tak! Chci Nicolase pro sebe a ty jsi pro mě hrozná konkurence!" Plivnu ji ironickou větu do obličeje. Chudinka! Ona si vážně myslí, že by pro mě byla překážkou. Je mi jasné, že během své hysterie pravděpodobně nepochytí mou ironii ve větě a vezme to vážně. Určitě stojím o někoho, kdo je jako Caylus, akorát v modrém. "Sebastian je mi ukradenej! Jak jsi na to sakra přišla?!" Hmmm. Na to jsem nestihla ani řádně zareagovat, jelikož se u stolu objevil Richard. Ty si umíš vybrat chvíli, Ricardo. Cožpak ho neučili, že do už tak podrážděného vosího hnízda se nedloube? Zdá se, že právě Ríša byl Kayly poslední kapkou. Pak už zněla jako skutečný šílenec a paranoidní magor, kterého takhle vykreslují ve všech knížkách. A to na první pohled působí celkem nevinně a roztomile. Než jsem stihla cokoliv říct, vzduchem létala kniha. A mezitím, co jsem se otočila za Richardem, jestli mu nepřistála v obličeji - za mnou se ozve jen "a ty bys potřebovala trochu zchladit, ty falešná mrcho!" A to už mi na hlavě skončí studený, dýňový džus. Stékal mi po pramínkách vlasů, po obličeji a krku až do dekoltu. Má jinak snědá pokožka právě nabrala popelavý podtón a já se pomalu otočila na tu, která má tohle na svědomí. Probodla jsem ji vražedným pohledem a uvažovala, jestli po ní skočit rovnou. Mezitím se u stolu zničehonic objevila profesorka a celou situaci začala řešit sama. Mně se v hlavě přitom míhaly nejrůznější scénáře, jak Kaylu na místě zabít. Ne. Rozhodla jsem se zachovat chladnou hlavu. Doslova. Do obličeje se mi vrátí méně nebezpečná barva a profesorce věnuji pohled který říká, že s tím nemám nic společného a Kayla tak vypadala, už když jsme přišli. Mohla bych taky začít brečet, třeba by ji těch bodů strhla víc, protože patnáct?! Patnáct chabých bodů za to, že se neumí ovládat a udělala to podruhé?! Hah. To je výsměch! Něčí ruka mě vzápětí chytne a postaví na nohy. ,,Jsem." Odpovím Richardovi a podívám se na Seba, který nadával a pucoval si kalhoty od masa. Tohle by asi stejně neměl šanci vykrýt, budiž mu odpuštěno. Chtěla jsem Kayle ještě něco říct, ale on mě předběhl. My s Nickem sdílíme kolej 4 roky. Ona se o něho začala zajímat kdy? Před měsícem? Ještě než se otočím k odchodu, podívám se naposledy na Kaylu a ušklíbnu se. ,,Mysli na to, co jsem ti řekla." ,,Musím se jít očistit, jdi zatím ke stolu. Já přijdu později." S tím jsem se klidným krokem rozešla k východu z hlavní síně. Avšak jen co jsem zapadla za roh dveří, nasraně jsem si ždímala zmáčené vlasy. Musela vybrat zrovna ten nejodpornější džus, co na stole byl. Čůza. Následně jsem se rozešla přímo k dívčím toaletám, kde se za mnou zavřely dveře. Jen co jsem se na toaletách očistila tergeem, které ze mě vysálo zbytky dýňového džusu, opláchla jsem si obličej vodou. Kouzlo mě sice očistilo, takže jsem nesmrděla po dýni, ale v žádném případě mě neosušilo. Ještě několikrát jsem vlasy přeždímala do umyvadla, z kterých nyní už kapala jen voda a pak jsem se ubrousky snažila osušit i zmáčený dekolt a dokonce - s rozhlédnutím do všech strach - prsa. Jakýkoli nitrozpytový master by se sám teď pravděpodobně pokřižoval, kdyby slyšel všechny ty nadávky v mé hlavě. Ve španělštině zněly ještě o dost urážlivěji. Z toalet jsem zamířila zpět do hlavní síně. V žádném případě jsem se nehodlala někde zavřít. Vůbec ne. Místo toho jsem sebevědomě kráčela ke zmijozelskému stolu a posadila se přímo vedle Nicolase. Nehodlala jsem se nechat touto událostí rozhodit a nejlépe se jí nadále nezabývat. Proto jsem se, jakoby se nic nestalo, natáhla pro trojúhelník pizzy a nadhodila do vzduchu - ,,Tak jak vám dopadl test?" V předstírání, že se nic nestalo, jsem byla naprostý profesionál. Wolfram by mohl vyprávět. Zastrčila jsem si mokrý pramínek vlasů za ucho a zakousla se do pizzy. Je mi líto Kaylo, já jsem okouzlující i jako mokrá slepice. |
| |||
Shrnutí měsíce Čas od času mě začíná mé nasazení dohánět. Na jednu stranu si čtu rád, vždy jsem byl hladový po informacích a od té doby, co jsem zjistil, že jsem kouzelník po matce, což mi otec nikdy netajil, jsem mírně posedlý i kouzlením jako takovým. Z mého všedního dne se stala opět napěchovaná rutina, jen trochu jiná, než tomu bylo každý minulý rok. Místo trávení času ve staré ohořelé učebně trávím volný čas tréninky famfrpálu, soukromými hodinami s profesorem Lupinem, dohlížením na chodbách a v neposlední řadě je značný konzument času i vztah s mojí krásnou Dee. Ani na jedno si pochopitelně nestěžuji. Hodiny s profesorem Lupinem jsou sice velice náročné a bohužel ne tak časté, jak tomu bývalo u mých zapovězených výletů do vyhořelé učebny ve třetím patře, avšak s profesorovým vedením je pokrok podstatně znatelnější než jen metodou pokus omyl. A to často stačí jen takové drobnosti, jako je povzbuzování a nabádání k tomu, abych zklidnil dech. Navíc je tu ta jistota, že je semnou v místnosti jeden z nejsilnějších čarodějů, které znám. Dee je pochopitelně kapitola sama pro sebe. Přes den se pochopitelně vídáme, ale nechci za ní rozhodně dolézat od rána do večera, má přeci jen své vlastní kamarády. Ale téměř každý den si dokážeme najít nějakou chvilku pro nás dva, byť někdy jen na půl hodinky. O víkendech je to samozřejmě jinačí. Tam spolu můžeme trávit celé hodiny. Krom radosti byly s Dee i strasti, jako když mě přemluvila, abych jí vzal do prefektských umýváren. Z toho důvodu jsem si dokonce vypsal hned tucet odhalovacích zaklínadel, která mají spousty skvělých vlastností, ale jednu špatnou… člověk nikdy neví, jestli se mu povedly, dokud nespustí. Minimálně jedno z nich fungovalo, protože jsem je zapomněl zrušit a pak mě v noci co dvě hodiny budilo pískání v uších, pravděpodobně kdykoli někdo prošel kolem. Ráno mi pak pískalo v uších prakticky pořád až tak do desíti, kdy zjevně kouzlo vyprchalo. Krom soukromých lekcí a Dee jsem se věnoval tradičně studiu v knihovně a velmi častým tréninkům famfrpálu, které jsme s Cass doplňovali tréninkem čistě nás dvou. Ze začátku to byla domluva, že se musíme sehrát, ale teď už jsme sehraní dobře, avšak ani jednomu z nás se nechce přestávat. Asi si oba uvědomujeme, že je to prakticky jediná věc, která nám zbývá. Jediná čistě naše věc. Občas se divím, že na Dee Cassandra nežárlí, když už se se svojí nejlepší kamarádkou nescházím tolik jako dřív. Zpozoroval jsem však, že mojí maličkost ihned nahradili jiní a navíc… vždyť Cass měla vždycky víc kamarádů, než jen mě. Je to sice má nejlepší kamarádka, ale pochybuji, že obráceně jsme na tom stejně. Dějiny čar a kouzel -> Jídelna možná Dee, možná kousek havraspárského stolu Středa 14.10. Z mého zamyšlení nad uběhlým měsícem mne vytrhne profesor Binns s testem. Pustím se do něj, a i když to není zrovna můj nejoblíbenější předmět, nakonec mám z testu docela dobrý pocit (7). Po konci hodiny se vydám na oběd a cestou se podívám na nástěnku. Hmmm, výjimečné tréninky, hezké… Studentské noviny mě nechávají chladným, ale nové kroužky jsou docela dobré. Krom runové magie jediné dva dobré kroužky, které bych chtěl navštěvovat. Zapíšu se na crafting i magii v domácnosti, u které mám trochu pochybnosti, že půjde jen o pletení a vaření. Na druhou stranu, já miluji praktická kouzla a nevařím zase tak špatně… Poté si najdu volné místo s tím, že si ke mně možná přisedne má princezna. Rozhodně jí mám v plánu mávnout, jestli si všimnu, kdy vstoupí do síně. Výběr sýrů, kuře a trochu rýže a jen co položím úhledný kopeček rýže na svůj talíř, přijde nějaký prvák s otázkou. „Na to doporučuji oddělení magii pro samouky od Johna Serwooda. Myslím, že je to oddělení 4A, ale zkus se zeptat přímo v knihovně.“ A pak další a další. Celá lavina prváků a pravděpodobně i pár mírně starších kolegů, i když si nejsem vůbec jistý. Odpovídám všem a jsem rád, že si vůbec dokážu nalít bublinkovou vodu a svlažit ústa. Všem se snažím odpovědět a onoho studenta s odcizeným brkem pošlu nejprve za kamarádem a pak případně za profesorem Lupinem. Vím, že žalovat se nemá, ale přeci jen, tohle musel být drahý brk a sám jsem vlastník drahého brku s uhlíkovým hrotem, takže pro to mám pochopení. Celou dobu čas od času pokukuji ke dveřím, ale netuším, jestli mi náhodou Dee neproklouzla. Ale co, ona se sama určitě ozve dřív nebo později. |
| |||
Shrnutí měsíce Nejednou, možná až mnohokrát jsem nadával za tu prašivou smůlu při zápase se Zmijozelem. Nebo to nebyla smůla? Ne, já se sakra snažil. Hledám zlatounku po celém hřišti, lítám tam a zpět, jako blesk na svém novém koštěti, na kterém jsem měl tu možnost létat ještě dřív, než si ho jiní mohli vůbec koupit (a ano, dával jsem to sestře neustále sežrat i přes to, že ona vlastně nemá lítání ráda), a najednou koukám, že Caylus vyrazil rychle přímo vpřed. Byl ode mě přes celou délku hřiště daleko a jen co jsem se přiblížil na půl délky, už měl zlatounku v ruce. Tomu prostě říkám štěstí, ne skill. Ale co, čas jde dál, Erika nám dává na hřišti čoudy i nadále víc, než je zdrávo (ale to všichni kapitáni), a sestra neustále otravuje s jídlem. A tak proplouváme dál a dál, den za dnem, prožíváme každou příhodu, kterou nám do cesty život na školní půdě přichystá. A někdy jsou to příjemné příhody, jako když se mě sestra pokusí (úspěšně) napálit a vyválí se semnou v blátě. Vůbec jí nevadí, že na zemi skončila taky, hlavně, že dokázala strhnout svého staršího brášku. No a jindy jsou to příhody nepříjemné, jako když ta *** Rielová opět vytáhne našeho černokněžnického otce. Musel jsem chudáka sestru zadržet, aby si nevysloužila trest, ale kdyby Becca přiložila ještě trochu, tak na ní asi jdeme oba. Jistě, dívky se nebijí, ale proklít je klidně můžu. Druhý týden v říjnu už mám plné zuby všech těch vtípků, co má na svědomí určitě Daniel s Ryanem. Kdo taky jiný u nás na pokoji? Je čas vymyslet adekvátní pomstu nebo trest. A tak trávím času v knihovně o něco více, protože každý plán začíná rešerší. Dějiny čar a kouzel -> Jídelna Diana, Christian a další Středa 14.10. Dějiny čar a kouzel jsou asi ten nejhorší předmět na škole. Nemůžu se dočkat, až se ho na konci tohoto ročníku zbavím. Ještě horší je, že mě ze spánku probudí chladivý závan, který vyvolává jen těsný kontakt s duchem. Profesor má zjevně náladu na testík, což nebývá moc často, a tak již po chvilce civím na prázdný papír a moc toho nepřibude (1-2). Kašlu na to. Ani ségra, která to má určitě správně, tentokrát moc nepomohla, protože jsem si při spánku zalehl ucho a vůbec jsem jejím nápovědám nerozuměl. Jsem rád, že hodina končí a mohu vyrazit na oběd. Ne, nesdílím sestřino nadšení a prostě tam dojdu normální svižnou chůzí. Diana hned zaběhne ke Cassandře a já nemám na jejich tokání nějak náladu. Rozhlédnu se po osazenstvu stolů a přisednu si ke Chrisovi, raději na vzdálenější stranu od Dana, vzhledem k tomu, o čem chci mluvit. Nakloním se ke Chrisovi a dloubnu ho do ruky. „Koukal jsem, že ti furt někdo schovává věci,“ začnu šeptem. „Co s tím začít něco dělat? Jdeš do toho?“ |
| |||
Hlavní síň Kayla, Becca, Cass + všichni, kteří by se mohli ochomejtat kolem havrstolu 14. října, středa Kayla se rozšoupla a já pochopil o co tu vlastně šlo. Očividně sem Cornigrum zavítal úplnou náhodu v době, kdy tu Sinestra a Sebastian šikanovali Kaylu. Trochu mě to i mrzí, protože jsem zvyklý, že jeho jeho rádoby lordstvo je ten hlavní záporák, tedy pro mě. Nicméně Richardova hodně zmatená a nenávistná reakce mi dala poznat, že i on nevěděl o co tady jde a ani po Kaylinině výstupu se moc nechytal. To z mého úhlu pohledu to bylo jasné jako facka. Sinestra si usmyslela, že bude šikanovat Kaylu a pokud možno zničí její vztah s Nicolasem, nebo jej alespoň začne nabourávat. K tomu samozřejmě potřebovala někoho, kdo do toho půjde s ní a pokud Kayla začně vyvádět, dosvědčí, že kapitánka havraspásrkého famfrpalového týmu je cvok. Pro tento účel zneužila někoho méně duchapřítomného s kým si myslí, že může lehce manipulovat. Sebastiana. Bohužel, dobrák Kayla Sinestře sedla na lep a místo aby ji hned vyhodila od našeho stolu, začala se s ní vybavovat a dokonce hůř, nechala se vyprovokovat a to před dalším nic netušícím svědkem, Richardem, což je pro mě pozoruhodné, neboť ten se nevědomky stal figurkou v Sinestřině malicherné hře. V ten moment, kdy Kayla hodila knihou po Richardovi a odstarovala tím celý ten hysterický výlev, prohrála. Sinestra a ostatní hadi samozřejmě zamíří zpět ke svému stolu, kde všem ostatním hadům podají svoji verzi celé události, takže i Nickovi a i kdyby tomu se nechtělo Sinestře věřit, jsou tu dva hodnověrní svědci, totiž Sebastian a Richard. Šach, milá Kaylo a pokud si nedáš pozor, přijde i mat. Nicméně, pro mě jako nezainteresovanou stranu byl pohled na zmáčenou Sinestru a běsnícího Richarda k nezaplacení a jelikož nejsem ani ten typ, co hraje na ten nesmysl se školníma bodama a pohárem, tak mohu konstatovat, že to stálo za každý bod z těch patnácti strhnutých. Takže ačkoliv tohle kolo Kayla projela na celé čáře, může jí být útěchou, že pravděpodobně získala sympatie lidí, kteří hady nemají moc v lásce, zvláště Ríšu a Sin. To ale nemění nic na tom, že to celé bylo hloupé a nedůstojné, ale co už. Pustím se tedy do jídla. Becca mezitím začne uklidňovat Kaylu. Nicméně po nějaké chvíli zaregistruji, že je ticho, zvednu tedy hlavu od jídla a všimnu si povytaženého obočí kumbálové královny. Polknu tedy sousto, otřu si ústa ubrouskem a povzbudivě se na Kaylu usměji. "Sinestra je holka, co si hraje na dámu, ale tahle španělská šlechta, to je jen parodie na aristokracii. Tak to dopadá, když máš sice modrou krev, ale žádný takt. Vsadím se, že cokoliv ti řekla, tak bylo jen vybásněné." Trochu se zarazím, protože nejsem jistý, co by mělo následovat teď. Mám říci, jak to skutečně vidím? Že si moje kapitánka hodně pohoršila? Nakonec ale Kaylu dobromyslně poplácám po rameni. "Jsi skvělá holka. Hodná, milá a přátelská. Navíc jsi kapitán famfrpalového týmu. To znamená i postavení uvnitř naší malé bradavické komunity, což je něco, co Sinestra nemá a na to není zvyklá. Nesmíš ji brát vážně. To mi připomíná, na zápase Nebelvír-Zmijozel jsem si udělal pár taktických poznámek, které by jsme mohli zakomponovat do našich tréninků během taktické přípravy...." Oznámím a z tašky vyhrabu notes s poznámkami z nedávno odehraného zápasu. Snad, když Kaylinu mysl obrátíme k famfrpálu, tak se uklidní a nebude myslet na dnešní nemilý incident. Začnu jí tedy ukazovat útočnou hru Nebelvírských a jejich základní a útočné rozestavení, rozbor práce jejich odražečů(ačkoliv tady melu z vody, zase tolik toho kluci nestihli). Víc poznatků mám o hře zmijozelských, ale to Kayle ukazovat nebudu, chci její mysl od hadů odvést a ne ji k nim zase přivést. |
| |||
|
| |||
Hlavní síň 14. října, středa mrzimorský stůl Ke stolu se přidružila Naira. S úsměvem jsem jí mávnul, ovšem její kritický pohled na mou porci jídla jsem absolutně nevnímal. Vlastně jsem se naprosto netaktně nacpával rozpadávajícími se kousky masa a vesele se usmíval na všechny kolem sebe. Isy, který přišel poté, se spor mezi Acai a Ruby snažil vyřešit po svém. Jen jsem s úsměvem zakroutil hlavou nad jeho počínáním. Bylo zábavné to sledovat, především proto, že to nemohlo mít žádný účinek. Isy poté začal řešit své vlastní problémy. Pozornost jsem plně obrátil k jídlu. Samozřejmě mě bylo Isyho líto, ale upřímně... Příliš nechápu, co všechno se mezi nimi stalo a já jsem ten poslední, kdo by mu měl něco chytrého a soucitného říci. Na tohle jsou holky lepší. A s radostí jsem to Acai přenechal. „Copak, bojíš se koček?“ zasmál jsem se, když Ruby vehementně kočičí přítomnost odmítala, jakoby snad naše kolej byla plná koček. Mám na mysli čtyřnohých koček. O těch dvounohých není pochyb. Ruby je však podle všeho nakrknutá už dost, protože když zjistila, že Nat si vzal ke stolu svého mazlíčka, odplula pryč. „Ta má zase náladičku,“ jen jsem s úsměvem prohodil a pokračoval ve svém jídle. Nat naštěstí přímo proti kočce neměl. „Se vycvičí,“ uculil jsem se nad jeho obavami. Pak jsem sledoval, jak Natova Aida zkoumala, co jí Naira nabízí. „Tak počkat, ne, že té kryse odpustíš maso a mě by si za to křižovala!“ zatvářil jsem se naoko zhrozeně. Má slova ale pomalu zanikla v ruchu od zmijozelského stolu. Zvědavě jsem zvedl hlavu. Hlavní aktérkou byla Kayla, která očividně rozsévala v řadách zelených... Ehm, všechno možné. Překvapeně jsem povytáhl obočí. „Takové plýtvání... Co se zase Kayla rozčiluje?“ Má otázka byla napůl řečnická, na druhou stranu jsem tušil, že od holek se možná něco dozvím, protože leccos z drbů na škole jsem se dozvěděl, právě od nich. |
| |||
Hlavní síň – Nebelvírský stůl 14. října, středa poledne nebelvírský stůl - především Diana, Sušenka Dál jsem spíš očima lelkovala po síni, občas něco ze svého salátu snědla, ale víc se věnovala jeho důkladnému promíchání, když se začali na jídlo trousit i moji spolužáci. Nikoho jsem však příliš nevnímala. Ovšem někdo si všímal mě. Zvedla jsem oči k Dianě, která měla starost o mou výživu. |
doba vygenerování stránky: 0.82557320594788 sekund