| |||
Velká síň - havraspárský stůl 14.10. Cass, Diana, Kayla, háďata, profesorka Lindqvist-Weaver Když zaslechnu Cass říct slovo rande, hrkne ve mě, ale pak si všimnu toho pohledu, kterým mě pozoruje a přimhouřím oči. Když mi podává koblihu, štípnu ji do místa, kde se potkává palec s ukazováčkem. "Ty seš větší mrcha, než se zdá, Cassandro," zašeptám jí pobaveně, aby to slyšela jenom ona a aby bylo jasné, že si z ní jen dělám legraci. Diana si to samozřejmě vyloží tak, že protože jí Cassandra neodpálkovala, tak je do ní natuty zamilovaná a jsou nejlepší kámojdy. Zase brzdi, incesťačko. Na její kecy o pupeční šňůře nereaguju, je mi jasné, že mě chce před Cass jenom vyprovokovat, ale to se tedy nenechám. Alespoň ne před Cass. Kdyby tu nebyla, už bych Dianě připomněla její původ, aby jí trochu spadl hřebínek. Roztahuje se tu, jako kdyby jí to tu patřilo. Pak se objeví Patrick. "Ahoj Patricku," řeknu, ale nestačím nic dodat, protože Kayla vybuchne. Koukám na ní s otevřenou pusou a mám z toho nepříjemné flashbacky s chobotnicí. Než ji stačím zarazit, mrskne po Richardovi knihu a Sinestře vyleje na hlavu džus. Vykulím oči a vyprsknu smíchy, než si rychle rukou přikreju pusu. Rozhodně je to vtipnější sledovat, když nejsem ta, co to odnesla. Ale to už se od profesorského stolu zvedá profesorka Lindqvist-Weaverová. Chytím Kaylu za loket, pro jistotu, kdyby chtěla ještě po někom vystartovat. Snažím se tvářit kajícně, protože si myslím, že Kayla toho v tomhle stavu schopná nebude. Můj kajícný výraz ale trochu zakolísá, když nám strhne 15 bodů. Patnáct! Vždyť se toho zase tolik nestalo. Sinestra si spršku zasloužila a ten zbytek se s tím holt svezl. Alespoň profesorka pošle všechny pryč, tak u stolu zůstanou jen havraspárští. I Dianě dojde, že se má zdekovat, což považuju za úspěch. Asi se ty dvě mozkový buňky, co jí zbyly, o sebe omylem otřely a vytvořily vzácnost - skutečnou myšlenku. Když jsou všihchni pryč, jemným tlakem na loket Kaylu přinutím, aby si sedla a sednu si z druhé strany vedle ní. Nechci, aby teď vyběhla ze síně a udělala ještě větší scénu. "Vysmrkej se a hoď ty blbečky za hlavu," vyzvu ji a usměju se na ní. "Až příště budeš chtít po někom házet věci, tak to naplánujem někde na chodbě, kde nebudou profesoři," řeknu čiperně. "Nevím, co ti říkali, ale netrap se tím. Sinestra si myslí, že je hezká, tak nemusí být i chytrá a Sebastian má moc práce se svýma vlasama, než aby zvládl zformovat nějaký složitější souvětí. No a Richard ...nevím, jestli on nás má zrovna co poučovat o famfrpálu, když vyhráli jen díky tomu, že jejich chytač je zvyklý na malý věci," zasměju se. "Dej si zmrzku, stress eating je moje hobby, který fakt doporučuju," přistrčím k ní celou mísu zmrzliny, která je očarovaná tak, aby se zmrzlina neroztekla. Snažím se Kaylu rozveselit, ale úplně nevím jak. Podívám se na Patricka a Cass s povytaženým obočím. Řekněte přece taky něco! Nervózně začnu okusovat darovanou koblihu. |
| |||
Velká síň - Mrzimorský stůl Středa,14.října Zmiňovaní u stolu A nebyl by to Mrzimor kdyby ani u jídla nebylo veselo. Schoval sem své poznámky a začal si nakládat víc jídla, a hovory které započali byli víc než úsměvné. Přeci jen poslouchat hašteření Acai a vietnamu bylo jako malá groteska zadarmo. Nicméně neměl sem vůbec zájem se do toho zapojit jako někteří. Né že bych neměl co říct, jen mě Kim čong ilova dcera vůbec nezajímala. Ani její neustále problémy, ani její existence a očividná nesnášenlivost všeho co není Zmijozelské. Když se Benji zeptal na další kotě jen sem mávl rukou, nemám sice kočky rád ale chápu že někdo třeba ano... Když se bude držet dál od mé postele, klidně, ale skočí po Aidě a trhnu ji mezi dveřma dřív než řeknete slečna Norrisová! raději se usměji aby věděl že mi to fakt nevadí, jen budu rád když si ji budou hlídat, navíc kočky se k mým věcem nepřibližují, cítí z nich Vejana, a to je z části vlk... Další zbytečná výměna názorů, další povrchní chování a následné odcházení vietnamu mě jen utvrzují v tom že mě totálně nezajímá a ani nebude. Na její poznámky opravdu reagovat nehodlám, vlastně nemám proč. Pak ale Naira zjistí koho to mám sebou na jídle a začne se ptát zda ji může dát hrozen. Zase se pousměji a podívám se na své rameno kde se ta malá potvora láduje vším co sem ji podal.odkaz Jasně že můžeš, co nesní rovnou tak si schová do mé kapuce a než pudu na hodinu tak si to ve své kleci bude chtít schovat abych jako nevěděl že má své zásoby... pohladil sem jedním prstem Aidu po těle a zadíval se na jídlo před sebou... Klidně si ji vem, nekouše a je čistotná...Leda ti bude chtít jíst z pusy...ale na tofu ji neutáhneš..nic ve zlém... řeknu v klidu a zase se věnuji jídlu,měl sem docela hlad. |
| |||
14. října |
| |||
Velká síň Kayla, Sinestra, Richard a ostatní u havraspárského stolu 14. října, středa Ke stolu se začnou hrnout i ostatní, Rebecce na pozdrav kývnu hlavou, lehce jí oplatím úsměv, takový reflex. Spolu s ní je tu i Cassandra, která mluví s Dianou. Zatímco mluví Sinestra, chvíli se věnuji koláči a jen poslouchám. Vidličku odložím až když se ukáže Patrick a ptá se na ten pláč. To by mě taky zajímalo, proč brečí. A pak se to všechno tak nějak zvrtlo. Nechápavě při tom monologu krčím obočí. Chvíli sleduji, jak Kayle jedna slza ukápne až na košili a zůstane po ní šedý flíček, ten pohyb se zdá téměř zpomalený. Podruhé mě zaujme červená skvrna na její tváři, jak se u toho všeho vzteká. Překvapeně zaslechnu, že jsem jí úplně ukradený, na to se lehce odtáhnu a podívám se na ní pohledem „a jsi si jistá?“, pak se samolibě uchechtnu a očima přejedu osazenstvo, co tohle divadlo sleduje. Já jsem se tě snažil uklidnit a řekl, že si nemyslím, že jsi nudná. Přes tu hysterii to neslyšíš? Hnusná zmije už mi někdo řekl, ale tohle se mě trochu dotklo, protože jsme se předem vážně nedomluvili. Umíme být úžasní i když jen improvizujeme. A já s Richardem chceme Nicka pro sebe úplně nejvíc, tak určitě, ženská logika. Na druhou stranu si začínám myslet, že kdyby se tu neukázala Sinestra, Kayla by se takhle nerozčílila. Jako dvě kočky, co se nesnáší. Ale jsem docela i rád, že vidím tuhle její šílenou verzi s napuchlým obličejem a můžu se jí v klidu vyhýbat. Rande s touhle holkou už nikdy nechci ani za zlatý prase, a že jsem o tom na malinkou chvíli uvažoval, i když mám zásadu s holkami ze stejného ročníku nechodit. Nebudu si kálet na vlastním písečku. Zaregistruji letící knihu, jenomže tenhle reflex není tak rychlý jako úsměv. Stačím jen v obraně zavřít oči, pak už jen rozhazuji rukama, když mám masový koláč v klíně a talíř padá na podlahu. Moje brašna upadne na zem pod lavici, jak sebou cuknu. „Vždyť sem říkal, že nejsi nudná! Si blbá?“ vyhrknu rozčileně na Kaylu a postavím se na nohy, takže hovězí ze sebe oklepu, skvrna ale zůstává. Nemám ani šanci zabránit tomu, že záchvat jejího vzteku odnese i Sinestra, i mě přistane trocha džusu na sako. Tak... kapesník už v ruce má. „Myslíš, že ho znáš líp než my? Myslíš vůbec, ty dylino?“ zasyčím urážku Kayle a připomínám si, že dívky se nebijí. Ani se po nich nehází jídlo. Už se ale neusmívám. Ohlédnu se na profesorku Lindqvist-Weaver, která strhává body a rozdává tresty. Už jsem byl napůl na odchodu pryč, takže povel, že se máme vrátit ke svému stolu, nechávám být. Třeba ještě něco dodá Richard, který to schytal tou těžkou knihou. Čapnu svou brašnu, naštvaně projdu okolo Beccy, Cass a Diany a kecnu vedle spolužáků u zmijozelského stolu. „To si dělá prdel...“ zamrmlám neurčitě ke Colette, Christině, Nickovi a Dominicovi. Ubrouskem ze stolu si čistím kalhoty, vlastně ani nevím, jak to vyčistit pomocí kouzla. Nechci ještě hned odcházet, mám ještě hlad a chci vidět dozvuky od ostatních. |
| |||
Velká síň - havraspárský stůl 14.10. všichni u havraspárského stolu Henry ale nemá čas mi odpovědět, protože periferním viděním zachytím rychlý pohyb a zvednu pohled v okamžiku, kdy Kayla vylévá obsah svého poháru Sinestře na hlavu. Rychle se zvednu. "Omluvte mě," řeknu svým kolegům a rychlým krokem se vydám k havraspárskému stolu, div u toho neběžím. Pod nohama mi proběhne Sušenka (kdy ta se tady objevila?), jde směrem k nebelvírskému stolu a tváří se u toho zákeřně. Za normálních okolností bych ji odtud hnala (doneslo se ke mně, že se Ryan Daniels bojí koček), ale teď bohužel není čas. Sypu si popel na hlavu, že jsem nezasáhla dřív. Ale i tak má Kayla štěstí, že tady není Severus, který by jí určitě zakroutil krkem. Vzpomínám, jak jsem si před několika týdny myslela, že je na ní a Rebeccu moc tvrdý, že jsou přece mladé, ale aby byla Kayla součástí podobného incidentu tak brzy? Kdyby se to alespoň snažila nějak skrýt... "Co se tady děje?" zastavím se za zády Sinestry, Richarda a Sebastiana. "Slečno Harper-Burnsová?" snažím se tvářit přísně, ale Merlin ví, že v tom nejsem zrovna dobrá. "Vzhledem k tomu, že se jedná o podobnou situaci během několik týdnů, nemám jinou možnost, než Havraspáru strhnout 15 bodů. Copak jste se vůbec nepoučila?" peskuju jí. Nedostala od Severuse i školní trest?! Achjo. Chápu, že puberta je těžká a studenti jsou teď vlastně kotlíky plné emocí a hormonů, ale už jsou skoro dospělí. "Odpoledne po konci vyučování přijďte ke mě do kabinetu a probereme váš školní trest," dodám ještě. Kolikrát ji ještě budeme muset potrestat, aby si to zapamatovala? A taky si s ní budu moc o samotě promluvit a zjistit, co ji trápí. Pak se rozhlédnu po zbytku osazenstva, pohled mi ale ulpí na těch, kteří k Havraspáru nepatří - háďata a Diana. Nevím, jak moc byl kdo do téhle šarády zapojený, tak se pro jistotu rozhodnu je všechny poslat pryč. "Poprosím vás, abyste se vrátili ke stolům svých kolejí. Slečna Harper-Burnsová potřebuje chvíli na uklidněnou," řeknu jim a nepřipouštím žádné námitky. |
| |||
Velká síň středa 14. října, všichni u Havraspárského stolu Tohle byl snad nejhorší den mého života. Sinestra se na mě z nějakého důvodu trochu zaraženě culila jako pocukrovaný měsíček a Sebastian jí k tomu ve všem vesele přizvukoval, jako by si snad ani neuvědomovali, co to pro mě všechno znamená. Co mají pořád s tou Angelou, sakra? Já nejsem Angela a nikdy nebudu Angela, ať už si je tajemná jak chce a dávkuje se jak chce! Já jsem já! A Nick mě miluje takovou, jaká jsem přece! "Takže já jsem nudná jo?!" vyjela jsem na Seba. A ještě k tomu vypadá, jako by se na mě ani sám nechtěl dívat! To jsem jako tak nudná a hnusná, že se mi nemůže dívat do očí, když se mnou mluví?! Na co se to sakra zrovna teď otáčí?? Přes jeho rameno jsem zahlédla Cass a Beccu, přehnaně veselou, která mi věnovala významný pohled. Přes clonu slz jsem jí ale do obličeje pořádně neviděla a nedokázala jsem rozluštit, co se mi snaží naznačit. Se mi taky přišla vysmívat nebo co?! Slyšela, o čem se mluví a souhlasí s těmihle dvěma hady?? Chce mi říct, že ona sama moc dobře ví, co Nicka nudí nebo nenudí, protože to má vyzkoušený?? Já myslela, že jsme se usmířily! A to tvrdí, že s ním nic neměla! Vzápětí se ale otočila na Dianu, takže jsem už vůbec nevěděla, co si o tom mám myslet. Moji pozornost zase upoutala Sinestra. Tvářila se hrozně ubíženě. Nechápala jsem proč. To ona ubližuje mně! A zase ta Angela! "To je blbost! Větší blbost jsem ještě neslyšela! Proč by měl Nick stát o nějakou, co se dělá nedostupnou? Proč by o mě měl mít zájem, když budu zničehonic dělat, že o něj nestojím? Vždyť už teď si myslí, že se mu vyhýbám! A ty chceš, abych se před ním ukazovala s někým jiným, aby žárlil?! Prý že budu tajemná! Napadlo tě vůbec, že by to mohl vzít vážně??" Najednou mi něco došlo. "No jistě! Jistěže tě to napadlo. O to ti celou dobu jde, že jo?! Rozehnat nás! Chceš ho mít sama pro sebe, co?!" Její další slova mi úplně zmrazila krev v žilách. "Sebastian je mi ukradenej! Jak jsi na to sakra přišla?!" Co když teď půjde za Nickem a začne mu vykládat, že se Sebastianem něco mám?? Chce mi Nicka ukrást, tak mu bude tvrdit, že lezu za jinejma?? Je přece jen pravda, že si ke mně přišel jen tak sednout! Co když si to Nick špatně vyloží?? Polila mě hrůza. Její kapesník jsem jí trucovitě hodila zpátky do obličeje. Nicka jsem si doteď nevšimla, že by byl někde poblíž. Pravděpodobně kecá. Tváře jsem si otřela rukou. U stolu se objevil další had a začal do mě rýt prozměnu ohledně famfrpálu. Už jenom chybí, aby se zmínil, že i Nick si o mně myslí, že jsem mizerná kapitánka! A že Alex je kapitánka mnohem lepší, já na ni nemám a mám se snažit být jako ona, nebo tak něco!! Pravděpodobně to tak je! Cass se mě sice snažila hájit, ale v hloubi duše jsem prostě věděla, že má Richard pravdu. Navzdory tomu, i když možná právě proto, jsem začínala vidět rudě. K tomu davu, který se kolem mě utvořil, se připojil Patrick. Vzbuzovalo to v mě klaustrofobii. Tolik lidí... Jako bych byla zvířátko v kleci. Jako by na mě byl namířený reflektor. Všichni na mě zírali. Teď už mě nemohl zastavit ani kapesníček od Patricka, který jsem si sice vzala, ale neužitečně ho žmoulala v ruce, zatímco mi slzy dál stékaly po tvářích. Richard byl pro mě poslední kapka. "Vy tři jste se na mě domluvili, že jo?! Vy hnusný zmije! Rozhodli jste se mě zničit! A ukrást mi Nicka! Jak jsem si mohla byť jen na chvíli myslet, že to se mnou myslíte dobře!" Popadla jsem svoji knihu o famfrpálu a mrskla jí po Richardovi. Přišlo mi to příhodné. Bylo mi úplně jedno, že se od jeho ramena odrazila tak nešikovně, že dopadla na hranu Sebova talíře a vyklopila mu jeho obsah do klína. "Měl ses o vaše tréninky včas starat sám! Nic měnit nebudu! Tvoje inkompetence není můj problém!" Otočila jsem se k Sinestře. Rozhodně jsem se teď nehodlala nechat něčím zastavit. "A ty bys potřebovala trochu zchladit, ty falešná mrcho!" Vstala jsem, popadla ze stolu džbán s dýňovým džusem a vychrstla ho Sin na hlavu. Nestarala jsem se o to, jestli třeba netrefím i někoho z těch, co stáli za ní. Potřebovala jsem jí z obličeje smýt ten samolibý úšklebek. Tak! To jí patří! Uvidíme, jestli ji vůbec někdo bude chtít jako zmoklou slepici! Založila jsem si ruce na hrudi a zamračeně na ni shlížela. Zrovna teď mi bylo úplně ukradené, jaké budou mít moje činy následky. |
| |||
Hlavní Síň Sinestra, Sebastian, Richard, Kayla + přítomní u Havrstolu Středa 14. října Spokojeně jsem vešel do Hlavní Síně. Uplynulý měsíc jsem hodnotil kladně, neboť jsem nedostal žádnou výrazně hroznou známku, pořádně procvičil své famrpalové dovednosti osobním tréninkem, co jsem taky měl dělat, když se o nás kapitánka nestarala, že? A především jsem pozval Christinu na rande. Upřímně jsem očekával zdvořilé, leč chladné odmítnutí, ale královna mého srdce souhlasila. Nejdřív jsem byl šťastný. Přesťastný. Ale čím víc se datum naší schůzky blížilo, tím víc jsem začínal být nervozní a dneska jsem se vzbudil a skoro zpanikařil. Nejdříve jsem chtěl objednat nějaký nobl podnik v Prasinkách, ale o žádném nevím, takže jsem rezervoval stůl U Tří košťat, co nejvíc mimo dosah případných zvědavých očí, se svíčkou, prostíráním a tak. Tady se mi hodí, že Prasinky nejsou stejně jako všechno čarodějné, elektrifikovány. Takže trochu romantiky by býti mělo. Samozřejmě, ne všecno bylo úplně skvělé. Zmijozel porazil Nebelvír, což není nic, co by mi mělo vadit, ale zlatonku chytil Geyus. A jak ho znám, tak ji i někde v kumbále náležitě zprznil. Celý zápas byl pro mě každopádně poučný, dokonce jsem stihl i náčrt útočné formace Nebelvíru a obranné hry Zmijozelu. Je to jednoduché, camrály by jsme měli odpalovat přednostně na Lavierovou a útočit po křídlech. Jejich odražeči jsou trochu těžkopádní. To i Alastor má lepší ránu. Takhle jsem spokojeně uvažoval, když jsem zamířil k našemu stolu. Jednu chvíli bylo všechno fajn a bezva. Naložil jsem si talíř a už jsem se chtěl posadit k našemu ročníku, když mi do oka padla hodně divná scéna. Kayla, má kapitánka a vůdkyně, seděla ubrečená u našeho stolu a do ní ryli Sebastian, Sinestra a dokonce i Cornigrum. Na místě byli taky Cass a Becca. Na můj vkus bylo u nás moc zelené. A seděli mi na místě. "Co to tady je za slet? Kaylo, proč brečíš?" Podívám se po hadech, protože to je celkem jasně jejich dílo. Zvláště přítomnost Sinestry je důkaz jejího vrcholného pokrytectví. Když jsem byl já u nich a to na pozvání, tak se chovala nemožně, ale u našeho stolu a bez pozvání se teď tváří jako měsíček na hnůji. Jak vím, že je tu bez pozvání? Protože Sinestru nikdo nikam nezve. Položím svůj talíř s jídlem a sednu si tak, aby Richard musel sedět vedle Sebastiana. Z náprsní kapsy vyndám balíček papírových kapesníčků a podám ho Kayle. "Na kapitánko, potřebuješ to víc než já." Zazubím se povzbudivě. Jestli toto gesto vyprovokuje nějakou poznámku od zmijozelských vetřelců je mi šumák. Pro mě je důležité, aby Kayla věděla, že jsem tu pro její podporu a aby se sebrala. Je to přeci jen kapitánka famfpralového týmu. "Jsi v pořádku?" Zeptám se ještě starostlivě. Sinestry a Seba si nevšímám. Sebastiana neznám, respektive se spolu nebavíme, ale nic proti němu nemám, právě naopak, ale zrovna jsem v modu, kdy bych na něho mohl být zbytečně zlý. A Sinestra...no...asi to řeknu takhle, Sinestra hraje moc malou hru na to, abych ji bral na vědomí. "Richarde, co tě k nám přivádí?" Zeptám se (ne)ctihodného lorda Cornigruma. U něho jediného jsem si jistý, že má důvod tu být, ač mě to také zrovna netěší a nemít šlechtický predikát, jako já, letěl by od našeho stolu hlavou napřed. Mate mě ale, že je tu se Sinestrou a Sebastianem a že rozbrečeli Kaylu. |
| |||
SHRNUTÍ UPLYNULÉHO MĚSÍCE Uplynulý měsíc… no… co bych k tomu tak měla dodat? Jeden průšvih za druhým. Nejprve Jackie, její smrt a moje skorozhroucení. Potom ta potupná prohra ve famfrpálu. A to vůbec nemluvím o kazícím se počasí a školních trestech o víkendových večerech. Vážně si umím představit líp strávený čas. No ale popořadě. Z Jackie se pomalu ale jistě začínám dostávat. Pořád to na mě ale nechává patrné známky uzavřenosti, což na můj normální ukecaný potenciál je vážně dost divný a taky patrný. Ale je pravda, že jsem na tom mnohem líp než Angela. Párkrát jsem se pokusila jí pomoc, ale zjevně o to vážně nestojí. Trochu mě to trápí, Jackie byla její nejlepší kamarádka a určitě by ji nechtěla vidět takhle trpět. Ale i nechtěnou pomoc po čase vzdám. Vážně to nemá cenu, když o to nestojí. I když i na mě je vidět najednou jistá uzavřenost, osamělost a vyhýbání se ostatním. Nechci, aby viděli, jak moc mě smrt kamarádky zasáhla… K famfrpálu se raději nevyjadřuju. Byla to hrozná prohra. Kdyby z Mrzimorem nebo Havraspárem… ale se Zmijozelem? To bylo jak naschvál. Musíme před příštím zápasem posílit tréninky. A musím na ně být přísná! Žádný výmluvy… jo… to zní hodně divně. Já a kapitánka týmu. To se Hoochová asi zbláznila, ne? Já s mým smyslem pro zodpovědnost prakticky na bodě nula… no… snad náš tým nepotopím víc, než je nutný. A Ryan jako zástupce? Nepřijde mi, že by vynikal o moc větší zodpovědností… To mi připomíná, že musím vymyslet čas našich tréninků. No potěš koště… na nástěnce krom jiného nastuduju, kdy mají tréninky ostatní a podle toho to nějak vymyslím. Co se trestů týče, musím s nima počítat nejen kvůli tréninkům, ale taky kvůli sobotním a nedělním večerům, kdy tím pádem tréninky nepřipadají v úvahu. Na tresty ale chodím poctivě. Ona výhružka návrhu na podmíněné vyloučení mě opravdu celkem zneklidnila a vynervovala. Minimálně Filch si na moji docházku nemůže stěžovat! Ať už si vymyslel cokoli… SOUČASNOST – VELKÁ SÍŇ Nikdo konkrétní Středa 14. října Začalo to docela zajímavě. Změnou v rozvrhu. Vlastně ani pořádně nevím, co si o tom myslet. Ani starodávné runy ani runová magie mi upřímně řečeno nic moc neříkají, takže mi je jedno, co z toho zrovna máme. No dobře, uznávám, že je to obojí asi milionkrát lepší než Binnsovy dějiny čar a kouzel. Naprostá nuda! Ale aspoň můžu kouknout do rozvrhu a vymyslet v klidu tréninky na famfrpál. Samozřejmě teda až po testu. Co si to zas starej Binns vymyslel. Ach jo, člověk aby se pořád učil, chodil do školy, na kroužky… a kdy má normální člověk trénovat?! Však podle toho taky vypadá výsledek testu. Mizerných 5 bodů. Asi bych se na příště měla víc snažit nebo se víc soustředit… Stejně tak nemám nic proti referátu spolužaček, jen… už bych asi měla vymyslet kdy trénovat. A kdy jindy to vymyslet než na dějinách, že jo. Naštěstí je brzy konec. Sbalím věci a vydám se do jídelny. Stavím se cestou u nástěnky, abych na ni připíchla tréninky. Teda nejdřív zkontroluju, jestli někdo nepřibyl. Jo, přibyl. Richard se Zmijozelem. No výborně. Přejedu rychle jeho časy. Jo, dobrý, jen přepsat neděli. Vezmu brk, přeškrtám neděli a změním ji na sobotu. Pak ten pomuchlaný, poskládaný a přeškrtaný papír píchnu na nástěnku ke zbytku tréninků a vydám se do jídelny na oběd. Sednu si ke kamarádům, úplný samotář nejsem, ale víc než hovoru se věnuju momentálně pečínce! |
| |||
Shrnutí Ten měsíc utekl ani netuším jak. Učili jsme se, fandili červený ve famfrpálu – asi málo – a připravovali se na náš, který má přijít každou chvílí. Však s Alastorem soukromě trénujeme dost často, abychom se dostali do formy! Jsou to pak naše chvilky, kdy nás nikdo neruší. Přeci jen, má teď přítelkyni a prefektování! I když já mu s čímkoli kdykoli pomůžu, když bude chtít. Velká síň 14. 10. Kayla, Beccs, Sin, Sebastian, Richard, Diana Dnešní ráno bylo zase krásné! Sice trochu pršelo, ale podzim se ukazoval ve všech barvách! Jen to učení to docela kazilo. Runy jsou sice zajímavé, ale vůbec se v nich nechytám! Dějiny s profesorem Binnsem byly sice pro mě přínosnější, ale ten test (2-1=1)… hrůza povídat! Upřímně, ten referát si za svůj otřesný výkon zasloužím! A dám si na něm setsakra záležet, protože mít jeden bod z testu?! Hrůza! Počkat, vlastně ten referát děláme ve dvou… no, nevadí, klidně to napíšu sama. A pořádně! Za tohle si to zasloužím! |
| |||
Hlavní síň a před ní 14. října Postupem času se ke stolu přidává víc a víc Mrzimorských existencí. Raději jsem se zaměřila na ně, protože věnovat víc pozornosti Acai bylo naprosto nepřijatelné. Už tak jsem na ni vyplýtvala svého času víc než dost a její ustavičné rozčilování mě zrovna dvakrát netrápilo. Vlastně vůbec. Po mém boku usedl Benji, který do mě drká (což tedy fakt nebylo třeba) a vyptává se na směr mých pohledů, zrovna ve chvíli kdy mi zacloňuje výhled nějaká blondýna. Matně si vybavuji, že do té koleje má patřit taky, ale ve chvíli, co jsem zjistila, že má mudlorozený původ, mě přestala zajímat. A ani dneska mě její záda zrovna dvakrát netankují, zato zakrývá něco, co mě zajímá až moc. Už, už se nadechuju k nějakému tomu odseknutí, jak se ode mě sluší a patří, když v tu chvíli Isaac narušil můj osobní prostor, začal mi mačkat oblečení a cuchat vlasy. Tím jsem taky ztratila výhled kamkoliv. “Isyyyyy…“ Zaúpím otráveně doufajíc, že tak zastavím proces jeho snah mě ukonejšit, ale je to naprosto zbytečné. Útrpně tedy sedím na místě a modlím se, aby tenhle projev jednostranné přátelské lásky co nejdříve skončil. Ještě víc než zbytečná blízkost Isaaca mě rozčiluje fakt, že se konverzace ustavičně točí kolem mého strachu ze tmy. Vážně se o tom musíme bavit? A musí to být taky tak nahlas? A musí vůbec ta Acai pořád mluvit? “Tak co kdybyste si vyměnili postele? Acai je beztak taková chlapna, že se v klučičí ložnici ztratí.“ Tohle je pro Isaaca nabídka přímo od srdíčka – nejenom, že může být se mnou, což je už samo o sobě dostatečná odměna, ale navíc mu blahosklonně dovolím využívat výhody své lucerničky v dlouhých a temných nocích. No nejsem to ale světice? A divoženka se s klukama tím bahnem může v jiné ložnici třeba koulovat, když bude chtít. “Kdo souhlasí? Všichni? Skvělé.“ Usměji se spokojeně, přičemž mě samozřejmě ani nenapadne se v průběhu dotazování skutečně zajímat o něčí názor. Je přeci nejdůležitější, že to chci já! Dřív než se však stihnu hádat s kýmkoliv, kdo by mohl být proti mému návrhu, zaslechnu Benjiho, na kterého jsem prvotně úplně zapomněla. Vstávají mi vlasy děsem, když si jenom představím, že by na koleji nebylo jenom jedno otravné kotě, ale rovnou dvě. DVĚ ZKÁZONOSNÝ HNUSNÝ VĚCI. “Ne, nepořídíme si žádnou další kočku!“ Odpovím mu místo ostatních a nechápavě zakroutím hlavou, jako kdyby se úplně zbláznil. A on se taky zbláznil! Nepostará se ani sám o sebe a ještě by chtěl blbý zvíře! Další chlupatou kouli, která nechává chlupy na mých věcech, válí se po mých věcech a hraje si s mými věcmi, to tedy rozhodně ne. Poslední kapkou mi je rozhovor mezi Nairou a Natanielem. Ona se dokonce zajímá o tu jeho přerostlou krysu, která mu po celou dobu oběda rajtuje na ramenou. “Havěť ke stolu nepatří!“ Pokárám je znechuceně, dost hlasitě a přesvědčená o své vlastní důležitosti se bez pozdravu vzdálím od té Mrzimorské skvadry. Pro dnešek mi opravdu stačilo. Domenico se taky nezdál, že by se nějak zvlášť měl k odchodu z místnosti – to se musím vážně s každým rozčilovat? A tak jsem se rozhodla jej trochu popohnat, času měl víc než dost - krásných patnáct minut na oběd. Chlapec očividně neví, s kým si zahrává... Pomyslím si pobaveně a ladným krokem se vydám přímo k němu, přičemž se už z dálky široce usmívám. Domenico seděl u stolu ještě s Colette a Christinou. Nebylo by úplně moudré je ignorovat a tak se nejdříve otočím na ně. “Omlouvám se za vyrušení, bude to rychlé.“ Usměji se omluvně a jak si korejská etiketa žádá, naznačím k oběma dívkám úklonu. Pak už se otočím na jediného muže u stolu, majetnicky mu položím dlaň na rameno a nakloním se k němu. “Nezapomněl jsi na naše plány, že ne?“ Ztiším trochu hlas, abych nerušila zbytek, ale zase ne tolik, aby se má slova nemohla donést k nejblíže sedícím. “Počkám před síní, pospěš si.“ Pronesu nenuceně, ale zesílený stisk na jeho rameni mu dává jasně najevo, že Ruby opravdu nerada čeká. Pak se zase narovnám, ještě jednou se otočím směrem k dívkám s milým: “Nechte si chutnat,“ a vydám se ven ze síně, spokojená sama se sebou. Zastavím se ještě u nástěnky, kde se připíšu na oba nové kroužky a do svého notýsku zapíšu veškeré potřebné informace, které tam ještě nemám. Všimnu si také poněkud zmuchlaného inzerátu na ona koťata, o kterých mluvil Benji. Měla ohavně vypoulené oči a jenom na pohyblivé fotografii bylo vidět, že budou pouštět hrozné množství chlupů. Chvilku na ně jenom znechuceně zírám, než přes celou pohyblivou fotografii napíšu ‚UDÁNA‘. S trochou štěstí si toho kluci při odchodu z jídelny všimnou a budou hrozně smutní, že už jsou všechny ty malý příšery pryč. Cassandry mi líto není vzhledem k tomu, že si dovolila podat inzerát div ne na toaletním papíře. Taková nedbalost si nic lepšího nezaslouží. Jelikož jsem si předtím zapisovala věci z nástěnky do notesu, pro kohokoliv v okolí to vypadalo, jako kdybych si akorát připisovala další věci a ne že čmárám na něco na nástěnce. Taky jsem se pořádně rozhlédla, než jsem si dovolila tam svou poznámku dopsat. S myšlenkou, jak jsem to pěkně vymyslela, se opřu o zeď a v duchu počítám, dokud se neobjeví Domenico. V jeho zájmu by to mělo být co nejdříve. |
doba vygenerování stránky: 0.87426090240479 sekund