| |||
Velká síň (souboje) --> obědSebastian, Cass, Runa, Allan a další Středa 15.9. Katastrofa, jedna za druhou. Po skončení hodiny se rozloučím se Sebastianem a vyrazím za svými. Chvíli so povídám převážně s Cass (nebo mám alespoň ty tendence) o uběhlé hodině a poté vyrazíme s „partou“ na oběd. Nemám nějak moc chuť, tak si dám prostě kus masa a bramborovou kaši. I přes to, že je to jídlo, co chutná asi za každé příležitosti, nějak se v tom nimrám. Kaši si dvakrát osolím, než mi přijde slaná dostatečně a pepřem nešetřím vůbec. Nakonec to do sebe nějak nasoukám a začnu nešťastně popíjet borůvkovou limonádu. „Musíme trénovat… dneska bych zašel,“ pronesu z ničeho nic. Dojde mi, že asi netuší, na koho mluvím a tak se podívám významně na svojí spoluodrážečku. Přeci jen je to moje nejlepší kamarádka a tak jí v mém zaučení na nově získaný post důvěřuji. „Co myslíš? Budeš mít k večeru čas? Zamluvil bych u Hoochové hřiště. Nebo z toho můžeme udělat oficiální trénink. Co říkáš Runo?“ zeptám se kapitánky… respektive bývalé kapitánky, neboť nemám o změně sestavy ještě tušení, protože od té doby ještě nebyl ani jeden trénink a když se to řešilo… to jsem byl asi zaměstnán úplně jinak. |
| |||
Velká síň (souboje) --> ObědAngela, ségraStředa 15.9. Snape… jak já tyhle jeho kecy nesnáším. Přitom mi sám brácha řekl, že mi jdou lektvary lépe jak jemu. A to už je kurňa pochvala. Svého času tu byl docela hvězda. Zmijozelský prefekt, vynikající střelec, premiant, a tak dále, a tak dále. Prý se dost podobá otci za mlada, až na ty černokněžnické sklony. Vždyť mají dokonce stejné křestní jméno… veselé. Na druhou stranu, chybí mu vtip a společenské vystupování ségry a mne… bručoun. Nakonec skončil na ministerstvu, kde si vydělává slušné peníze a nemusí žít ze svého svěřeneckého fondu. Zkrátka... Snape si prostě musí zachovávat tvář a nenávidět každého z jiného koleje, než té jeho. Hlavně z Nebelvíru. Při těch neúspěšných pokusech si vyslechnu další Snapeovi posměšky, ale už je téměř ignoruji. Když se nám to napotřetí povede, oddychnu si. Stejně tak i Angela. „Je to blbost, tohle kouzlení. Si všimni, že je to dost o štěstí a navíc mám dojem, že nám to Snape pěkně ztížil. Kouzelnické souboje mi většinou docela jdou, ale koukej na to. Zmijozelským to jde skoro samo, ale u nás skoro nikomu. Přitom u Lupina to bylo docela vyrovnané...“ Nejraději bych si k netopejrovým nohám uplivl, ale to by mělo neblahé vlivy jinde. Snape s matkou zná osobně, byli spolužáci o ročník, a většinou je na mě docela hodný. Po skončení hodiny odchytnu ségru, aniž bych odAngely nějak utíkal. Předpokládám, že zmizí sama, protože je to morous, pro kterého není má společnost dost dobrá, ale jestli se mýlím, tak mi to rozhodně vadit nebude. „Tak co prcku. Taky ti to šlo u Snapea jak koze pastva?“ Je mi jasné, že se jí na to ani nemusím ptát. Určitě si také všimla, že na nás byl Snape docela tvrdý. A kdyby ne, rozhodně to pozná ode mne, vždyť vždy víme na co ten druhý myslí. Navrhnu chvíli počkat, než profesoři opět uklidí velkou síň a poté se vydáme na oběd. Po tomhle výkonu si dnes naložím na talíř skoro tolik, jako má sestra. Mám fakt šílenej hlad. |
| |||
Středa, 15. září Hlavní síň Oběd Alex, Christina, Richard, Patrick |
| |||
Hlavní síň - Souboje - Obědstředa 15. září Runa+ostatní Ač už jsme úspěšně prošli úkoly od obou profesorů a dalo by se říct, že hodina pro mě skončila, přece si ještě cosi zapisuju do sešitu. "Ano, nakonec to nebylo tak zlé, ale proč u toho Snape vždycky musí dělat takový cirkus?" opáčím Runě a zaklapnu sešit i s brkem vevnitř. Konečně se mi povedlo dohonit realitu a teď, když mě čeká oběd a pak Studium mudlů, na které se těším, protože budu moct celou dobu nerušeně spát, zase začínám spokojeně zaostávat pozorností - tedy, až do chvíle, než mě Snapeův závěr hodiny nepostaví znovu do pozoru. Trhnu sebou, a kdybych mohl dostat infarkt ve svých letech, už by mě některá z učitelek léčitelství tady v Bradavicích měly na stole. "To jsou fóry tohleto. Nejdřív málem chytnu psotník, a pak ještě deset palců esej. Těsnopisem. To je hergot práce na tři večery." vyhodnotím rychlým odhadem své schopnosti probírat se knihami a dělat si zápisky, které následně bude potřeba sesumírovat do textu s hlavou a patou, protože jinak mi to Snape odmítne přijmout a ještě mi napaří trest. "Že si ten bídák dovolí nám zadávat úkoly na cizí hodině?" polohlasem prohodím k Runě a nevěřícně se ohlédnu po Lupinovi, protože tohle mi do přístupu učitele nějak nehraje. Když mi pak Runa nabídne společnost k obědu, rozhodně neodmítnu. "Dobře, jestli vám nebude vadit moje ospalá maličkost... moment, jen si zapíšu ten úkol." zase vylovím právě uklizený sešit, pečlivě si udělám poznámku, potlačím zívnutí a pak se teda vydám na oběd v závěsu za ní. Nějak nemám ponětí, čím jsem si její pozornost vysloužil, ale nechám to plavat - zase mě začíná zmáhat únava a třeba mě aspoň probudí na konci oběda, že je čas jít na hodinu... |
| |||
Souboje > Pokoj > Hlavní síňMarie, Lupin, RoryPokud by pokrytectví mělo tělo, tak by na každém jeho centimetru byl vytetovaný ksicht Marie. S nevěřícným výrazem poslouchám, co mi na mé útočné poznámky odpovídá, a chvilku zvažuji, jestli bych jí měla vytrhat všechny vlasy nebo se začít hystericky smát. Trochu mi to připomíná mou hádku s Jordyn. Jsem si jistá, že ty dvě by si určitě rozuměly. Je to jako mluvit do zdi. Mele si svojí, jako by vůbec neslyšela, co jsem před tím říkala. Význam mých slov kolem její hlavy proletěl, aniž by si toho všimla. Nebo je ve fázi popírání a začíná věřit svým vlastním bludům. Ono černoprdelníkům vždycky stačilo se pomodlit. Desetkrát odrecitují Otčenáš a rázem jsou jako okvětní lístky bílé lilie. „No jak myslíš. Však ona si tě karma najde. Jak se to říká? Na každou svini se v pekle vaří voda?“ poznamenám se samolibým úsměvem a už teď se škodolibě těším z každé nepříjemnosti, která ji v budoucnu potká. Zasměju se, když se na mě zamračí a nasupeně se přesune k Lupinovi. Moje poznámky na ní očividně měly větší vliv, než byla ochotná si připustit, což mě uspokojilo natolik, že jsem se rozhodla celou záležitost pustit k vodě. Beztak má až moc nudnou povahu na to, abych na ní plýtvala svým časem. I kdybych se tu stavěla na hlavu, tak z toho nevzejde nic, na co bych za pár dní nezapomněla. Ta holka byla schopná otrávit každou situaci, která jenom trochu zaváněla nějakým vzrušením. Nikdy jsem ji neměla ráda a to se rozhodně nezmění, speciálně po tomhle incidentu, ale hodina ještě neskončila, takže jsem se postavila po jejím boku a bez předchozí domluvy začala kouzlit spolu s ní. To byl přeci účel celé téhle hodiny, no ne? „Protego!“ (8 + 8) napoprvé to nebylo vůbec špatné, ale veškeré nadšení z celého kouzlení mě nějak přešlo. Byla jsem neskutečně otrávená. Nejradši bych se na to vykašlala a nechala jí sesypat se k zemi jako pytel brambor. „Protego!“ (4 + 10) Nutno dodat, že jsem se opravdu vůbec nesnažila a patrně bych na zemi skončila spíš já, kdybychom nekouzlily společně. „Protego!“ (6 + 8) Ani můj třetí pokus nebyl tak úspěšný, ale ani omylem jsem na sobě nedala znát nějaký vděk. Nakonec je to tak trochu i v jejím zájmu, protože kdybych neuspěla já, tak by to celé musela opakovat se mnou a to určitě nechce. „Protego!“ (10 + 5) Poslední pokus jsem k mému vlastnímu překvapení zachránila já. Spokojeně jsem se zazubila na Lupina a schovala hůlku do kapsy. Tohle by bylo. Stoupnu si stranou, hodně, opravdu hodně daleko od Mařeny, a poohlédnu se po ostatních žlutých. Zkontroluji, zda jsou Maureen s Rorym v pořádku. Ani u jednoho mě ten držkopád nepřekvapil. Vlastně jsem to možná trochu očekávala. Byl by zázrak, kdyby se tu nikdo nezranil nebo skoro nezmrzačil. Díky bohu, že ani jeden z nich nedopadl na podlahu. Takhle si odnesou maximálně nějakou tu modřinu, ale na to jsou oba zvyklí. Hodinu ukončí Snape svým hysterickým vystoupením a přemrštěným úkolem. Ten chlap si fakt myslí, že je středobodem vesmíru a nikdo tu nemá na práci nic lepšího než jeho maličkost. V mizerné náladě se vytratím z hlavní síně. Půl hodiny před obědem strávím zavřená v pokoji mazlíc se s Nuru. Okřídlené klubko pírek mě ukonejší natolik, že jsem pak přístupná i lehké konverzaci, kterou by se mnou někdo z holek mohl chtít zapříst. Ačkoli jsem původně zvažovala, že bych na oběd vůbec nešla, hlad mě nakonec stejně z pokoje vyžene. Do síně přicházím jako jedna z posledních. Jídlo na stolech skvěle voní a je tu hluk jako vždycky. Po zemi se válí pár dopisů, sem tam nějaký kus jídla, ale jinak je všechno tak, jak to je vždycky. Pohled mi padne k havraspárskému stolu, u kterého sedí Rory. Teď, když je trochu času, bych si s ním možná měla popovídat. Nemůžu se tomu vyhýbat pořád. Jako by mi četl myšlenky, ohlédne se mým směrem. Naše pohledy se setkají a mně je jasné, že i kdybych chtěla, tak ho dál ignorovat nemůžu. Pokud bych se teď otočila a dělala, že jsem ho neviděla, tak by to bylo fakt trapný. Proto se jen zhluboka nadechnu, nasadím rozpačitý úsměv a pomalu vykročím jeho směrem. |
| |||
Hlavní síň- oběd Christina, Richard Středa, 15.září Lekce s Lupinem byla zvláštní. Richard už při prvním pokusu naprosto žalostně selhal. Tolik mě to překvapilo, že jsem upustil hůlku ještě dřív, než mě zasáhlo kouzlo. V druhém případě mě Richard úplně sprostě podrazí a zakouzlí Protego na sebe. Jestli si nekorunovaný král Zmijozelu myslí, že jsem stejný jantar, jako jeho spolukolejníci, tak se plete. Jak jsem už konstatoval dříve. V kouzlech se vyznám a poznal jsem, že Richard hodlá chránit jen sebe. Tak mě tím rozčílil, že jsem se zapomněl bránit a Lupinova kletba mě zasáhla plnou silou. Následovala chvilka bezvědomí a pak si pamatuji, jak ležím natažený na zádech a dívám se na strop. "To nebylo moc přátelské." Pomyslím si směrem k Richardovi a naprosto bez výrazu jej sleduji, jak mi podává ruku. Asi se mi tím snažil poslat vzkaz, něco jako "Snaž se víc" nebo tak. Ale přetvařuje se pěkně. Zajímalo by mě, jestli je to vrozená, nebo získaná schopnost. U hadů jeden nikdy neví. S úsměvem přijmu Richardovu ruku, ale chytnu jej trochu víš a pevně stisknu, čímž mu způsobím ne zrovna přijemné chvíle. To je zase vzkaz ode mě, aby se podobných akcí do budoucna zdržel. "Děkuji Richarde, jsi kamarád." Usměji se na něho zářivě, zatímco se on pokouší nepromnout si ruku od mého zákeřného stisku. Když jsme si to všechno tak krásně vyjasnili, tak se snad můžeme zase vrátit k naší lekci. Postavím se do svého soubojového postavení s jednou rukou připaženou a stočenou lehce dozadu. Druhá ruka s hůlkou míří na profesora. "Můžete začít, kdy chcete." Oznámím profesorovi, že jsem připravený. Jeho další kouzlo odrazíme bez potíží. Alespoň bez potíží z mé strany. Poslední pokus se konečně sladíme natolik, že Lupinův útok odrazíme tak elegantně a bezchybně, že kdyby to byl opravdový souboj, mohli by jsme teď plynule přejít do protiútoku a Lupina vyřídit, protože ten by byl teď bezbranný. Nevím, jestli si téhle šance Richard všimnul, ale tvářil se konečně spokojeně. Jelikož tím moje spolupráce s lordem Cornigrumem končí, otočím se k Richardovi zády, vezmu si svoje sako, které jsem stejně jako minule, před lekcí s Lupinem nechal zase levitovat ve vzduchu a oblékl si jej. Snape mezitím ukončuje hodinu. "Byla to sranda s tebou spolupracovat, Richarde." Řeknu, zatímco si na sobě upravuji sako, aby nebylo nikde pomuchlané a aby mi správně sedělo. "Takže zase někdy." Dodám, aniž bych se na něj podíval a jen jej přes rameno odmávnu. "Měj se." Pohledem už hledám Christinu, se kterou jsem chtěl promluvit už při snídani, ale moje plány překazil ten nešťastný incident. Chtěl jsem se zeptat, jestli tedy se mnou půjde na rande. Včera si vzala čas na rozmyšlenou, tak bych rád věděl, jestli už se rozmyslela. Přijdu tedy k ní a vřele se na ni usměji. "Smím být tak smělý a poobědvat s vámi, Lady De Spotinová?" Zeptám se galantně, napůl vážně a napůl v žertu. Přeci jen tohle formální chování není můj styl, ale Christina to má ráda a když jí můžu jen trochu potěšit, tak neváhám. A také jí chci připomenout, že i když ostatní ví o stavu financí jejich rodiny, pořád je moje Lady. K hadímu stolu se mi moc nechce, ale taky se mi nechce čekat na odpověď do konce vyučování. Počkám na souhlas a pak si s dámou mého srdce sednu k jejímu stolu, plnému jejich okouzlujících...hmmm...přátel? |
| |||
|
| |||
|
| |||
Velká síň --> SoubojeStudentstvo, LupinStředa 15.9. Čas se chýlí ke konci, a jestli jsem litoval na začátku hodiny, že jsem se k tomuto nechal upsat, tak nyní své pocity nedovedu popsat… Hluk pochopitelně ke konci hodiny převyšuje rámec, který bych byl ochoten přeřvávat a tak máchnu hůlkou, jako by to byla rukojeť neexistujícího biče a ozve se ohlušující rána. „Hodina končí. Podle toho, co jsem viděl, tak by se tu až na pár světlých výjimek,“ pohlédnu na hlouček starších zmijozelských studentů, „nikdo neubránil i tomu nejtupějšímu smrtijedovi, který kdy kráčel po této zemi. Když jsem přijal výzvu profesora Lupina, abych mu při těchto hodinách asistoval, doufal jsem, že půjde jen o praktické využití již dávno nacvičených kouzel. Ale takto to vypadá, že žalostná výuka obrany proti černé magii během většiny minulých let spolu s vaší neuvěřitelnou lenivostí má za následek… tohle. Proto mi všichni, nehledě na ročník studia, sepíšete minimálně deset palců pergamenu těsnopisem na téma obranná, překážecí, odzbrojovací a znehybňovací kouzla. Tento úkol očekávám na hodině obrany proti černé magii za dva týdny.“ Podívám se na Lupina, jestli chce něco dodat a poté, co studenti místnost opustí, mu opět pomohu přerovnat stoly. Když nad tím tak přemýšlím, vlastně to často nebylo tak špatné. Ale za svým si stojím, v reálném souboji by většina byla mrtvá. |
| |||
Souboje (Velká síň) Acai, profesor Snape, profesor Lupin, ostatní Pohled, který na mě Acai vrhne i zvolená slova, jasně dávají najevo, co si o mém "pozvání" do dvojice myslí, ale nakonec se chtě nechtě uvolí, že se se mnou do soubojové hodiny pustí. "Teda pardon, ale žádnou prdel si z tebe vážně nedělám," vrátím jí to a bez dalších slov pozoruji, s jakým výsledkem se jí podaří Snapea odzbrojit, aby se pak se stejně nabručeným výrazem vrátila ke mně, postavila se po mém boku a pustila na mě veškerou zlost, kterou ke mně držela a dost pravděpodobně jsem ji teď uvolnila, když jsem se rozhodla mít ji za "parťačku". A že jí to teda jede. A žere. "Nevím, jestli se tady snažíš zbavit se vlastní viny tím, že to přehazuješ na mě, sama jsi teď řekla, že to není nic, na co bys mohla být pochválena a s tím souhlasím. Nikoho jsem nemusela přesvědčoval." Na jednu stranu bych jí ráda zapáleně kontrovala, vyburcována vlastní vírou a tím, že si stojím za tím, co jsem udělala, na druhou stranu se nakonec stáhnu a pevně stisknu rty. Ať si o mě klidně myslí, že jsem zbabělec a že se více k tomu nebudu vyjadřovat, ale je mi to jedno. Tohle si můžeme vyřídit někdy jindy a někde jinde. Protože se čas se protočit a zamířit k profesoru Lupinovi, což vítám mnohem lépe než předchozí zkoušení souboje s věčně zamračeným Snapem., i když tentokrát se bude jednat o obranu. Hodím naposledy zamračeným pohledem po Acai a jdu si stoupnout naprosti profesora. Po jejím výlevu ani moc nepočítám, že by byla celá žhavá házet Protego kvůli mně, ale nic s tím nenadělám. No, já se budu snažit, jak o vlastní tak i její obranu, přeci jen na tom stojí úspěch celého toho cvičení. "PROTEGO!" (8) vyslovím zřetelně, abych se mohla postavit prvnímu kouzlo. No vida, na poprvé docela slušný pokus, tak co ten další? "PROTEGO" (10) No, řekla bych ještě o chloupek lepší než ten první a to mě docela nabudí. "PROTEGO" (6 + 2) Tak a co to poslední? Budeme mít úspěšné zakončení? Ke konci si přijdu už nesoustředěná, ale snad to nebude takový provar. "PROTEGO" (5) Tentokrát už to zas taková hitparáda nebude, ale mám snad ještě Acai, echm...no nebudu na to dvakrát spoléhat. |
doba vygenerování stránky: 0.86950588226318 sekund