Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7628


Hraje se Denně Herní čas: 20:35  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 23. února 2020 2:31Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 22. února 2020 21:56Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 21. února 2020 9:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 22. února 2020 8:38Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 22. února 2020 23:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 22. února 2020 8:38Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 13. května 2019 20:19Kayla Harper-Burns
 Postava Alexander Richardson je offline, naposledy online byla 22. února 2020 23:52Alexander Richardson
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 23. února 2020 1:51Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 22. února 2020 23:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 22. února 2020 8:38Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 23. února 2020 0:12Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 23. února 2020 2:31Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 18. února 2020 18:59Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 22. února 2020 17:30Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:10Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 22. února 2020 23:33Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:10Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 19. února 2020 6:37Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 22. února 2020 8:38Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 22. února 2020 10:07Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 03. února 2020 8:55Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 22. února 2020 20:10Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 22. února 2020 8:38Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:10lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 13. února 2020 17:32Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 22. února 2020 17:30Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 22. února 2020 17:30lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 21. února 2020 12:15Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 23. února 2020 0:12Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 17. ledna 2020 23:17Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 22. února 2020 23:33Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 23. února 2020 0:12Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 22. února 2020 23:01Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 20. února 2020 12:12Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. února 2020 1:53Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 21. února 2020 12:15Domenico Conte
 
Barbara Snow - 06. srpna 2017 22:53
6ea846c40c4258edc1ac3242757967422287.jpg

Chvíle volna


13. září

učebna 2E - pokoj - sovinec - hlavní vchod - Prasinky
Zmijozelští


Už jsem se chystala odejít, když jsem si všimla, že jsme se tu sešli prakticky všichni z koleje. Richard si nás na chvíli zastavil a navrhl nám čas, kdy se sejdeme před hlavním vchodem, abychom šli spolu do těch Prasinek. Na pátou hodinu mi to vyhovovalo, budu mít ještě čas pro sebe. Přikývla jsem tedy na jeho návrh a následně jsem se pomalejším krokem vydala na kolej a rovnou do pokoje.

Tam jsem odložila věci do školy a vzala jsem si pergamen a pero. Jak do pokoje přicházely i mé spolužačky, slušně jsem je pozdravila, zatímco jsem psala dopis rodičům. Sdělovala jsem jim novinku ohledně malé změny ve školním řádu a žádala jsem je povolení chodit do Prasinek i v týdnu. Samozřejmě jsem u toho i musela slíbit, že nehodlám příliš utrácet, ačkoliv jsem věděla, že o tom bude táta dost pochybovat. Koutkem oka jsem sledovala Chris, jak se snažila správně provést první z našich kouzel z formulí, ale nehodlala jsem ji rušit. Navíc měla teď zjevně dost práce s Helen.

Jakmile jsem dopsala dopis, pročesala jsem si vlasy, trochu jsem se upravila a vzala jsem si tašku přes rameno se vším, co bych ještě večer mohla potřebovat. Následně jsem se zvedla a opustila pokoj. Mé kroky mě vedly do sovince. Tam jsem využila jednu ze školních sov, předala jsem jí svinutý pergamen a vyslala jsem ji k nám domů. Vlastní sovu jsem neměla, ačkoliv rodiče mi slíbili, že nám do Vánoc nějakou pořídí. Vyšla jsem ven z budovy a zkontrolovala jsem čas.

Už bych asi měla jít na místo srazu... Na nic jsem nečekala a vydala jsem se ke vchodu do hradu, kde už stáli někteří Zmijozelští. Dorazila jsem skoro včas a byla jsem ráda, že jsem je ještě zastihla tady. Najednou jsem se však v téhle poměrně velké skupince lidí začala cítit poněkud divně. Tiše jsem následovala skupinku až do Tří košťat. Tam jsem si sedla někam ke kraji, abych se necítila příliš sevřená mezi svými spolužáky. Vděčně jsem se zabořila do jídelního lístku, když se k nám dostaly, a přemýšlela jsem, co že si to vlastně dám. Při objednávce pití jsem poprosila o tykvovou limonádu a ještě chvíli jsem strávila díváním se na jídlo. Nakonec jsem se rozhodla pro čočkovou polévku a zapečené těstoviny.

Když na mě začal mluvit Richard, vrhla jsem po něm překvapený a poněkud vyděšený pohled. Nechtěla jsem ani náhodou být středem pozornosti a doufala jsem, že ta jeho otázka nikoho jiného zajímat nebude. Nepatřila jsem mezi zajímavé lidi. Byla jsem jenom obyčejná holka, co mohla být ráda, že se najednou ocitla v téhle koleji. Lehce jsem pootevřela ústa, ale žádná slova z nich zatím nevyšla.

"C-co dělám? Nic... nic podstatného. Kreslím si, čtu si, učím se... hraju si s kočkou..." Můj hlas byl nejistý a slabý, pořád jsem byla ještě poněkud zaskočená nečekaným začátkem konverzace. "Občas si jdu zacvičit ven. Ale... ale není toho příliš, co bych dělala mimo školu." Netušila jsem, zda se mám zmínit i o svých ohnivých schopnostech, ale ty byly tak slabé a nepodstatné, že vlastně asi ani za zmínku nestály. Mé zájmy byly takové typické pro introverta, ale mně to povětšinou stačilo. Stačily mi mé knihy, mé kresby, barvy a příroda kolem mě. Doufala jsem, že už po mně nic víc chtít Richard nebude, když jsem mu dala takhle mizernou odpověď. Prosím, ať se konverzace co nejrychleji stočí jinam.
 
lord Richard Cornigrum - 06. srpna 2017 21:53
zk6313353.jpg

Pokoj - před hlavním vchodem - Prasinky: Medový Ráj, U Tří košťat


Pondělí, 13. září

Wolfram, Sinestra, Caylus, Nicolas, Helen, Deirdre, Barbara


Obrázek




Na pokoji jsem se na chvíli natáhl na postel a pohladil Vertini po hlavě. Jen jsem ležel, odpočíval a přemítal o dnešních událostech, přičemž než nastal čas se vydat před hlavní vchod, jsem v ruce opravoval malého ptáčka. Jakmile ručičky mých vlastnoručně vyrobených hodinek ukazovaly čtyři minuty do páté, pozvolna jsem vstal, upravil si sako od uniformy a rozešel se před hlavní vchod. Nezapomněl jsem ani na povolení od Snapea, které jsem strčil do kapsy pro případ, že by nás někdo zastavil. Z přízemí ven to běžným tempem zabralo tak pět minut, takže před vchodem jsem byl na minutu přesně.
Strčil jsem ruce do kapes a klidně vyčkával, až dorazí i ostatní spolužáci. Jako první došli Wolfram se Sinestrou. Zase spolu? Něco mi uniklo, příteli? Pomyslel jsem si v duchu a už mi přicházela na mysl první otázka, na kterou se Wolframa zeptám, až budeme spolu sami.
Trpělivě jsem vyčkal na všechny, kteří měli přijít. Drake a Regina se z dnešní večeře nakonec omluvili, tak to vypadá, že Wolf za tři krky dnes ušetří. Tak jen za dva. Opravím se, když spatřím, že se k nám blíží i Nicolas na kterého jsem popravdě úplně zapomněl. Je mi jedno, jestli ho někdo pozval nebo se nanominoval sám, byl čas vyrazit.
,,Tak výborně, můžeme?" Otočil jsem se na ostatní a společně jsme se vydali do Prasinek. Cestou, která trvá zhruba patnáct minut jsem z kapsy vytáhl krabičku cigaret a zapálil si. Nabídl jsem Wolfovi, o kterém jsem věděl, že je to příležitostný kuřák a případně také Cayovi s Nickem. Děvčatům jsem nenabízel, protože tabák k děvčatům nepatří, ale pokud si některá bude cigaretu výslovně přát, dám jí ji. Ochotně jsem se zapojil do konverzace s ostatními a působil jsem mnohem uvolněněji, než obvykle bývám.
Jakmile jsme prošli branou Prasinek , cigaretu jsem za pomocí ukazováčku a palce odpinkl. Zrovna když míjíme Medový ráj jsem si vzpomněl, že někdo u oběda zmiňoval, že by si tam rád zašel. Na mysl mi jako první přijde Dee. ,,Deirdre, nechtěla jsi se zde zastavit?" Otočil jsem se na ni a čekal na odpověď. Pokud se někdo rozhodl, udělat si v obchodě se sladkostmi malou zastávku, neměl jsem nic proti a řekl, že my, co tam nejdeme už počkáme v hostinci.
Zamířil jsem ke Třem košťatům a sebevědomě vstoupil jako první dovnitř. Vybral jsem jeden z největších stolů a posadil se. Uvnitř bylo mnohem méně lidí, než o víkendu, ale přesto se nedalo říct, že by zde bylo prázdno. Byli jsme tu jediní studenti, jinak samí místní.
Netrvalo to dlouho a brzy se k nám dostal i jídelní lístky. ,,Hmmm." Zamyšleně jsem si ho pročítal a přemýšlel, do čeho půjdu. Mezitím se u nás objevila servírka a ptala se, co si dáme k pití. Poprosil jsem o kouřové pivo a dál pohledem bloudil v meny. ,,Měl jste už někdo ty zvláštní koktejly?" Píchnu prstem do jídelního lístku a ukážu na kuřecí a dvojbarevný koktejl, který sestával ze skutečně zvláštních ingrediencí. ,,Je to tekuté jako pití nebo se to dá jíst?" Ptal jsem se dál zvědavě. Jakmile se u nás objevila servírka nebo kdokoli ze zaměstnanců hostince, začal jsem diktovat: ,,Dal bych si jednu Indiánskou se sýrou a telecí kotletu s bramborami. Děkuji." Objednal jsem si a prozatím zaklapl lístek. Podíval jsem se po ostatních, co si vybrali oni. Jakmile si všichni nadiktovali svá přání, rozhodl jsem se začít rozhovor. A otočil jsem se rovnou na Barbaru, která s námi šla někam vůbec poprvé. ,,Jsem rád, že jsi se rozhodla přidat Barbaro. Neměli jsme zatím moc možností tě poznat. Jsme spolu pět let v jednom ročníku a toho, co o tobě víme, je žalostně málo, nemyslíš?" Uvolněně jsem se opřel o židli a podíval se na ni. ,,Co vlastně děláš, když nejsi na hodinách?" Zajímal jsem se.

JÍDELNÍ LÍSTEK

 
Ryan Daniels - 06. srpna 2017 19:57
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

Pokoj

Erika, Kenji a Daniel

13.září

Obrázek



Během průběhu hodiny jsem ani nedutal, na nikoho se nepodíval a snažil se být co nejmenší. Prostě jsem měl v úmyslu být neviditelný a pro všechny přestat existovat. Jako nemám rád, když si mě někdo nevšímá, tak teď bych dal cokoliv za to, kdyby všichni zapomněli na to, kdo je Ryan Daniels.
Profesor, kterému sledování našich snů taky nebylo příjemné hodinu brzy na to skončil. Z učebny jsem vystřelil rychleji než Zlatonka a zastavil se před učebnou, abych počkal na Daniela s Kenjim. Vážně jsem doufal, že si odpustí jakékoliv poznámky nebo rýpance ohledně toho, co uvnitř viděli. Alespoň na nějaký čas.
Jenže z učebny dřív vyšla Erika a vypadalo to, že míří přímo ke mně. Rychle jsem se k ní otočil bokem a dělal, že někoho hrozně moc hledám. Bohužel jsem se jí nevyhl a ona se zastavila přímo u mě. Netušil jsem, co s rukama, kam s pohledem, jak se tvářit a jak stát. A už vůbec jsem nevěděl, co ji odpovědět. Mohlo to být ještě trapnější? Nechtěl jsem ji zesměšnit nebo urazit. Vlastně jsem ji nechtěl ani ničemu takovýmu vystavit, ale člověk svoje sny neovlivní. I tak jsem se příšerně styděl.
Na malý okamžik jsem na ni pohlédl, abych ji mohl krátce odpovědět. ,,Uhm, jo jasně." Vychrlil jsem ze sebe a odvrátil zrak zase jinam. Nedokázal jsem se na ni teď po tomhle dívat. Co si o mně teď asi musí myslet? Že jsem neskutečné prase, co po jednom incidentu ve spolce myslí hned na sex! Vlastně to nebylo daleko od pravdy, ale fakt jsem to nechtěl to takhle odkrýt přede všema! Jasně, Erika je nádherná, přitažlivá holka, je těžké se udržet. Stejně tak Sinestra, všechny moje představy, fantazie a sny, které se mi o ní zdály jsem však nechtěl s nikým sdílet. No a stalo se. Jestli jsem s ní teď pokročil o pár stupňů nahoru, tak po tomhle jsem zaručeně spadnul zase zpátky na nulu. Jestli nejsem u ní rovnou v mínusu.
,,Já - já musím jít." Zakoktal jsem se a rychlými kroky dohnal Kenjiho s Danem, kteří nás právě míjeli. Jednak jsem se potřeboval na chvíli ztratit a jednak jsem se potřeboval trochu rozptýlit.
,,Já bych šel na pokoj." Odpovědě jsem bez rozmýšlení. Poslední, o co jsem stál byla větší společnost lidí, než jsou tihle dva.

Cestou po schodech k Buclaté dámě jsem si uvědomil, že mám s sebou pořád ten dopis! Christinin dopis! Já ho ještě nepřečet! Vlastně jsem ho ani neotevřel! Má nějaké podezření? Určitě ne. Nikdo si ničeho nemohl všimnout. Uklidňoval jsem se v myšlenkách. Dopis zmijozelské spolužačce možná mohlo být něco, co by mi zvedlo náladu a přivedlo na jiné myšlenky. Kdo ví, co se tam skrývá. Co asi píšou rodiče svým hadím dětičkám? Posílají jim podrobný popis, jak ničit a šikanovat své spolužáky? Tipy na rýpavé a nepřátelské poznámky, nebo snad manuál k ničení snů a tajných přání a ostatních? Z myšlenek mě až vytrhne hlas Daniela a Buclaté dámy a pak jen zvuk otevírajících se dveří.
,,Víte, jak jsem vám na Péči o tvory říkal, že vám musím něco říct?" Podíval jsem se na ně a spolu s nimi vešel na nebelvírskou kolej.

 
Angela Silverlin - 06. srpna 2017 16:46
angie495.jpg

Ošetřovna – Nebelvírská kolej: Pokoj



13. září, pondělí odpoledne




madam Pomfreyová, Kayla, poté Marie

Trvalo to jen chvilku, kdy se přede mnou objevila madam Pomfreyová. „Dobré odpoledne,“ pozdravila jsem ji. „Při tělocviku mě kousnul ďasovec,“ vysvětlila jsem. Zdravotnice nebyla hloupá, takže si určitě pamatovala, že tělocvik jsme měli ráno, protože hned poté se tu nahromadilo víc mých spolužáků.
„Zdálo se to v pořádku,“ tiše jsem vysvětlila, proč jsem se nedostavila včas. Trochu překvapeně jsem spolkla jantarový sirup a ještě překvapenější jsem byla, že byl opravdu chutný. Většina léků by měla být odporná, ne? Tohle byla příjemná změna a nejspíš i příjemná tečka za dnešním dnem. Nebyla jsem si jistá, že půjdu na večeři.
Tiše jsem poslouchala, co Poppy říkala o kousnutí, a sledovala její práci. Že na místě zůstaly jizvičky, mě nijak zvlášť nevadilo, takže její uklidnění jsem nepovažovala za důležité. „Děkuji za vše,“ opatrně jsem zkusila vstát. Noha ještě bolela, ovšem nedalo se to srovnávat s předchozím stavem. Cítila jsem velmi znatelnou únavu. Musela jsem přiznat, že práce léčitele má co do sebe a svým způsobem mě fascinovala. Jen ti pacienti... Lidé...
Pak už jsem posbírala své věci, i lahev od Sam, a chystala se odejít, když se o můj stav začala zajímat Kayla, která tu také vyhledala pomoc. „Ano, už je to o moc lepší,“ zdvořile jsem odpověděla, i když jsem se viděla především už jinde. Sama, na pokoji. Nechtěla jsem ji ale odbýt, Kayla byla milá dívka, pokud zrovna neházela po jiných jídlo. „Myslím, že to zvládnu,“ dodala jsem ještě. Možná bych se měla zeptat, co ona. Ošetřovali jí oko, ne? No, ale to by hrozilo, že zapředeme delší rozhovor... „Tak zatím a tohle prosím vrať Sam. Že děkuji,“ spěšně jsem se rozloučila, jako bych se lekla už jen toho pomyšlení na delší slovní projevy, a podala jí lahev, kterou mi předtím v sovinci vrazila Sam do ruky.

Na nic jsem nečekala a namířila si to rovnou do naší věže. Ve společence téměř nikdo nebyl a ani já jsem se tam nezdržovala. Šla jsem rovnou do naší ložnice, kde byla jediná Marie. „Ahoj,“ tiše jsem k ní prohodila. Nechtěla jsem jí rušit. Jen jsem odložila svůj batoh a na posteli už mě vítala předoucí Saša. „Tak mě tady máš,“ pozdravila jsem ji a podrbala ji za uchem, jak to měla ráda. „Nějakou dobrůtku?“ zkontrolovala jsem jí mističku, doplnila vodu, k čemuž jsem využila lahev od Sam, a nakonec jí ještě dala jeden z pamlsků. Pak už jsem si lehla na postel na bok, z batohu vytáhla další čistý pergamen, brk a inkoust a rozhodla se sepisovat alespoň nahrubo nápady k úkolu na obranu proti černé magii.

 
Ogata Kenji - 06. srpna 2017 16:00
kenji306.jpg

Pondělí 13. září



Učebna 2E >> Směr kolej



Převážně Ryan a Daniel


Obrázek



Snaha propašovat k Ryanovi mé japonské poznámky se tak trochu míjí účinkem. Sešit sice dostane, ale jen co spatří, pro něj nesmyslnou, várku znaků, vrátí mi ho se slovy „Seš blbej.“ zpátky. Pobaveně se zazubím. „Ale ale, snad by ses neurazil.“ Dloubnu do něj loktem a se zájmem si prohlédnu počínání zbytku třídy. Vyvádění Ewingové kvůli křížku mě ani zdaleka nezaujme tak, jako hlasitější slovní přestřelka Rebeccy a Nebelvírských dvojčat. Můj usměvavý výraz je v tu ránu vystřídán pochybovačným zamračením. Rebeccy arogantní chování je v tuhle chvíli dost mimo mísu, nehledě na to, že takový panovačný výstup bych očekával spíše od Zmijozelských, nežli od holky, která působila vždycky jako nekonfliktní sympaťačka. „Aigoo, to je ale protiva.“ syknu směrem k Danovi, u kterého mám na rozdíl od Ryana jistotu, že mě bude poslouchat a nebude místo toho slintat nad zmijozelskou hadicí. Tímhle tempem mu budeme leda tak na konci hodiny stírat sliny z lavice a to kdo ví, jestli to zůstane jen u nich. Bože můj.
„Tobě z ní co nevidět vypadnou oči, čoveče.“ Poznamenám suše, vezmu látku, kterou mi dává a pošlu jí dál, přesně jak si přeje. Když si odmyslím, že je to pro Ewingovou, tak ta pizza se mu celkem povedla. Není to kdovíjak mistrovský dílo, ale v porovnání s tím, co za prasečiny běžně tvoří je tohle docela ucházející. Nebo mi to tak možná připadá proto, že mám hlad. Od oběda už nějaká ta hodina totiž uběhla.
Z myšlenek na jídlo mě probere až druhé kouzlo, které si máme zkusit. „Moment, cože?“ Poněkud zmateně pohlédnu na Dana, který se ke mně sáčkuje do dvojice. Nedával jsem pozor, tudíž jsem místo skutečného znění zaklínadla slyšel jen jakési Carpe Rectum nebo Erectum, což nedávalo ani v jednom případě smysl. „To sem teda chtěl, ty kazišuku.“ zamručím ke kamarádovi značně nevraživě. Skutečně jsem měl v plánu jít za Coraline a požádat jí, zda-li se mnou nechce být ve dvojici, na druhou stranu kdo ví, jak by se na to tvářila. Možná raději budu s Danielem, než abych riskoval odmítnutí.
„Opovaž se na mě šahat, už takhle vypadáme teple.“ Varuju Dana se zvednutým ukazovákem, to už mu ale z hůlky vystřeluje lano, které mi omotává kolem pasu. Nebudu lhát, působí to celkem divně. Taky se mi, nevím proč, vybaví scéna z jedné tentacle porn mangy. „Ježiši, tohle je totálně úchy...“ Nedořeknu, jelikož jsem odmrštěn ke zdi, do které plnou parou narazím. „lný...“ zaskučím poslední tři písmena z nevyřčeného slova a s námahou se vydrápu zpátky na nohy.
„Ty seš takovej kokos, to svět neviděl.“ Vyčtu Danovi jeho nerozvážnost a probodnu ho pohledem. Ihned nato se ale rozesměju. Nikdy jsem se neuměl zlobit dlouho a i když náraz do zdi bolel, nejsem žádná bábovka, která by tu začala fňukat. Od toho tu máme jiné lidi. „Víc opatrnosti by pro příště neuškodilo.“ Poučím ho rádoby káravě, načež stočím pohled zpátky k profesorovi. Ten začne vykládat o snech a krátce na to už valná většina zkouší kouzlo, které jejich vlastní sny zobrazuje v zajímavě vypadající bublině. Sny některých mě vůbec nepřekvapí, zato u někoho je to spíš na vymixování očí. Ne, fakt jsem nechtěl vidět nahého Wittelsbacha a hořícího Reece, který ho zezadu nakládá, stejně tak starou Pomfreyovou v lechtivém prádélku. Za co pane bože, za co! Airimoyová je vážně strašný prase! Co mě však pobaví je Ryanův sen, ze kterého musí být rudý nejspíš až na prdeli.
Jenže pak přijde sen Daniela...
Začátek mě rozesměje skoro k slzám, kdežto ze závěru se div nezadusím. Po tomhle si zaručeně budou všichni myslet, že jsme jak teplý bratři. „To, že každej z nás je tak trochu hovado není nic novýho, ale tys to právě posunul na úplně novou úroveň. Teď se projevily tvoje skrytý choutky, Fletchere!“ Hodím po něm se smíchem brk společně s pergamenem. Je sice fakt, že mi tímhle snem totálně sebral vítr z plachet, ale nejsem blbej, abych z toho vyvozoval bůhví co. Lidem se zdají všelijaký blbosti a zrovna já jsem ten typ, který se tomu umí zasmát, mávne nad tím rukou a pak zase jede dál. Na základě jednoho snu přeci nejde z někoho udělat čokoše. Teda doufám.
„Bože, to zas byla hodina tohlencto. Vůbec bych se nedivil, kdyby si taková Spontinová šla stěžovat k řediteli za pohoršování nezletilých.“ Pokud vím, některým z nás stále nebylo osmnáct. „Co teď? Chcete jít na pokoj, nebo do síně na svačinu? Něco bych možná zakousl.“ Zauvažuji nahlas, když s kamarády opouštím třídu „I když po tomhle bych to spíš viděl na pořádnýho panáka saké.“
 
Sinestra Ewing - 06. srpna 2017 15:40
kmkn3952.jpg

Pondělí, 13. září


Učebna 2E > pokoj > před hl. vchodem


Wolf a ostatní zmijozelští a označení

Obrázek


Letmo jsem pohlédla na Wolfa, který se usazoval vedle mě a nemohla jsem se pro sebe neusmát. Bylo roztomilé jak se mě u Maureen s Angelou zastal. Z nějakého důvodu mě to těšilo a navíc - kdyby se takto zachoval i tenkrát na ošetřovně, ušetřil by si tím spoustu bolesti.
Pohodlněji jsem se v lavici usadila a už jen na půl ucha poslouchala profesorův výklad k dalšímu kouzlu. Přehrávání snů samo o sobě nezní špatně, ale nevidím důvod, proč by se měl někdo chtít zpětně dívat na své sny. Většinou se lidem zdají naprosté hovadiny a já si nepamatuju, kdy naposledy se mi zdál nějaký smysluplný sen. Pochybuji, že by tomu tak někdy bylo. Poslední sen, který si vybavuju byla mluvící žirafa, která mě chtěla zabít. Nic, co by stálo o replay.
,,Není to trochu osobní? Já třeba vůbec nestojím o to vidět sny Isaaca s Reecem." Šeptnu směrem k Deirdre a podepřu si bradu rukou. Co když se někdo zúčastnit nechce? Určitě se spoustě lidem zdá o věcech, o kterých veřejně vůbec nemluví. Takto se vrtat do soukromí.

Nebyla jsem tak úplně vedle, když jsem mluvila o zásahu do soukromí. Reginin sen toho byl důkazem. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna Reg sní o něčem, jako je být součástí mužského těla. Téhle nálepky se už jen tak nezbaví. Další sny nebyly o nic lepší. Nazí spolužáci, mládeži nepřístupné scénky a nesmyslné scénáře. Dokud nepřišel na řadu sen Ryana, byla jsem celkem klidná. S podepřenou hlavou jsem napůl ospale sledovala promítání v bublinách a přemýšlela, jak dlouho ještě budeme přetahovat. Až vraždící Ryan mě přiměl věnovat jeho snu více pozornosti. To jsem nejspíš neměla dělat, protože následující pasáž nebylo nic, co by se mělo promítat v přeplněné učebně. Okamžitě od scénky uhnu pohledem a snažím se na sobě nedat znát ani kapku rozrušení. Těžko jsem mohla být na Ryana naštvaná, že se mu něco takového zdá, pravděpodobně jsem až příliš neodolatelná. Teoreticky ta dívka ve snu vlastně vůbec nejsem já, je to obraz toho, jak si mě Ryan představuje. Takhle velká prsa rozhodně nemám, Ryane. Ušklíbla jsem se v duchu.
Deein sen mi taky náladu nezlepšil a když pak přišel na řadu Daniel, nebyla jsem schopná to ani dokoukat. Nevím, jestli jsem se víc styděla nebo byla naštvaná. O to trapnější bylo, že Wolfram byl hned vedle. Proboha, můžeme už jít?

Jen co oznámil konec hodiny, sbalila jsem si věci, i Wolframovy psy a rychle zmizela z učebny. Tam si nás k mé smůle všechny odchytl Richard s dotazy ohledně Prasinek. Za ním dorazil i Nicolas. Odkývala jsem mu jeho dotaz a na ten Richardův jsem jen pokrčila rameny: ,,Mně je to jedno, klidně v pět." Odsouhlasila jsem mu to a pak už jen sledovala jeho záda. Chystala jsem se vyrazit za ním, ale Wolf se mezitím rozhodl vystrnadit Deirdre z naší malé hostiny. Věnuji mu nechápavý výraz a prosebně pohlédnu na Dee. Můj pohled úplně žadonil o její přítomnost v Prasinkách. Nic proti Helen, ale nedovedu si představit zůstat s ní jako jediná holka v přítomnosti Richarda. Z toho bych nespala ani já, ani ona. Takhle tam budu mít alespoň malé rozptýlení. ,,Dee má pravdu. Christina má určitě i jiné kamarádky, které tu s ní ochotně zůstanou." Vmísila jsem se do jejich rozhovoru s přesvědčeným výrazem. Kdyby se mě však zeptal "Jaké", už bych se tak jistě netvářila. Nenapadal mě nikdo, s kým se Týna vyjma Reginu a Dee přátelila.
A zrovna, když byla Christina hlavním tématem hovoru, objevila se Samantha. ,,Christina?" Zopakuji, abych si získala čas na přemýšlení, kde by asi mohla být. Jak to mám sakra vědět? ,,Nemám nejmenší tušení." A vlastně mě to vůbec nezajímá. ,,Ale zrovna jdeme na kolej, mám ji něco vyřídit, pokud ji tam potkám?" Mile jsem se na ni usmála. Ať už mi na to řekla cokoliv, rozešla jsem se s Wolfem na kolej.
,,Zajdu se trochu upravit jo?" Prohodila jsem směrem k němu a s tím ho zanechala ve společence. V dívčím pokoji už byla Christina s Helen. Nevěnovala jsem jim moc pozornosti. Měly své práce dost a na rozdíl od Helen jsem se dokázala obstarat sama. Jen jsem moc nerozuměla tomu, proč se Týna najednou rozhodla Helen takto pomáhat, ale pravděpodobně to nebude nic nezištného.
Koutkem oka jsem zabloudila k účesu Helen. Malá večeře v Prasinkách a ke všemu v uniformách mi nepřišla zrovna jako velký důvod k tomu, abych přípravě věnovala nějak mnoho času. Postavila jsem se proto v rychlosti naproti zrcadlu, abych si zkontrolovala obličej a trochu upravila vlasy. Uhladila jsem si sukýnku a sáhla pro svou kosmetickou taštičku z které jsem vytáhla červenou rtěnku.
Až při odchodu z pokoje jsem si vzpomněla, že Christinu naháněla holka z Havraspáru. ,,Christino? Sháněla se po tobě Arrkainová." Oznámila jsem ji. Víc jsem ji k tomu nedodávala, není to má věc.
Jakmile jsem se vrátila do společenky, zamířila jsem k Wolframovi. ,,Pojď." Drapla jsem ho za ruku a vytáhla ze sedačky. ,,Budeš můj doprovod." Zazubila jsem se na něj a aniž bych mu dala na vybranou, šla jsem s ním před hlavní vchod, kde už stepoval Richard. Přesný jako hodinky.
 
Acai Luqueba - 06. srpna 2017 15:13
188886.jpg

Společenka > Hlavní síň > Nádvoří


Maureen + případně Rory

13. 9.



„Ty sny byly šílený. Podle nich bych řekla, že polovina naší třídy jsou nadržená prasata.“ Včetně mě, samozřejmě. Návrat k předešlému tématu mi přijde jako dobrý nápad. Nechám jí, aby se nad tím sama zamyslela a pak rozhodla. „Ale chudák slečna Rosalie. Jestli se to k ní dostane, tak se na Cayluse nebude schopná ani podívat.“ Zasměju se. Zmínka o Cayovi mi připomene, že jsem s ním chtěla mluvit. Lehce se zamračím. Chtěla? Opravdu? Nebylo by jednodušší, kdybych ho prostě nechala, aby přišel on za mnou? Proč bych se měla snažit? Nemá smysl s ním cokoli na tohle téma řešit. Nepochopil by to. Mám nějakou hrdost. Ale čím víc o tom přemýšlím, tím méně vím, co bych měla dělat. Počkat? Nejlepší způsob, jak získat něčí pozornost, je, přestat mu věnovat tu svou, ne? Přijde za mnou sám? A pokud ne. Pokud ho má absence nevyvede z míry, tak má přítomnost nemá smysl. A stejně… Nejsem schopná se jen tak smířit se situací a jen čekat, jak to dopadne. Moje nohy znaly cestu do jídelny až příliš dobře. Nesly mě samy a já se tak mohla utápět v myšlenkách. Zajímalo by mě, jestli jsem to Mau řekla dobře. Jestli jsem nebyla moc zbrklá. Nah… i kdyby ano. Zná mě. Odpustí mi to.
V Hlavní síni popadnu celé balení slaných tyčinek na prvním stolu, který potkám, a počkám, až si Mau taky vybere něco, na co má chuť.
„Tak mě napadlo, máš teď něco v plánu? Rory mi slíbil, že mi ukáže nějaký svoje fotky. Ty protříděný a tak. Chtěla jsem po něm, aby mi ukázal, kde si je vyvolává. Fotí hezky, i když já těm kompozicím vůbec nerozumim.“ Zasměju a strčím si tyčinku do pusy. Sice jsem původně měla v plánu s ním být sama, ale Mau by to mohlo zvednout náladu. Rory už má takový dar a je dost pravděpodobné, že o něm vůbec nemá tušení. „Nechceš se přidat? Mám s ním teď sraz na nádvoří. Bude to fajn.“ Ne, že bych vyloženě čekala, že okamžitě přijme, ale určitě by jí to prospělo. „Přijdeš na jiné myšlenky.“ Zazubím se na ní, popadnu jí za ruku a prostě jí táhnu za sebou. Je to pro ní dobré. Tečka. Co bych se s tím srala.
 
 
763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.77020192146301 sekund

na začátek stránky