| |||
Velká síň > knihovna > dívčí pokoj > okolí jezera > opět dívčí pokoje Nikdo speciální 13. září pondělí Naliji Angele plný šálek čaje. Chvíli váhám mezi kávou a vodou, ale pak pokrčím rameny. Do jedenácti času dost. Vezmu si dva sirupové košíčky a popíjím k nim výbornou britskou kávu. Po chvíli přichází Christian se zprávou, která už pro mě není žádnou novinkou. Velká síň postupně řídne, mi se ale odcházet nechce. Jsem unavená z famfrpálu a rameno mě pořád ještě trochu bolí. Na odcházející studenty vždy jen mávnu. Začíná mě zmáhat únava a už si s nikým nepovídám. Po nějaké době ze stolů zmizí večeře. Teprve příchod (lépe řečeno přílet) Protivy mě konečně donutí vstát a opustit Velkou síň. Nejraději bych zamířila rovnou do dívčích ložnic, moc dobře ale vím, že jestli teď usnu, o to horší pak pro mě bude hodina astronomie. Zamířím proto do knihovny půjčit si nějakou knihu, kterou bych si mohla zkrátit volnou chvíli. Po několika minutách přehrabování se v poličkách objevím zajímavou beletrii popisující bitvy s draky, druhý díl Kouzelnických velikánů 13. století a ještě asi osm tenčích knih, převážně o gryfech a sfingách. Když si všechny knížky madam Pinceová pečlivě spočítá a zapíše, popadnu je do náruče a vydám se do naší společenské místnosti. Potichoučku jsem vkročila do dívčího pokoje, pro případ, že by už některá z mých spolužaček spala. Má snaha se trochu minula účinkem, protože jsem zakopla o práh a knihy se rozsypaly všude kolem. Rychle jsem je posbírala a srovnala na úhlednou hromádku vedle postele. Pohled se mi zastavil na teráriu s žabkou. Co bys řekla malé večerní procházce, Froppy? Z kufru vylovím deku a přehodím si ji na rameno. Žabičku vytáhnu z terária a položím ji na deku. Mám namířeno k jezeru, aby se můj mazlíček po dlouhé době trochu provětral a zaplaval si. Zamířím rovnou ke skrytému místečku mezi keři, kde můžu žabku nejlépe vypustit přímo do studené vody. Já sama se natáhnu na deku a spokojeně odpočívám. Protentokrát mohu děkovat Froppynému zlozvyku otírat si jezerní řasy do mého oblečení, protože kdyby mě nevzbudil nepříjemný pocit na ruce, určitě bych usnula. Vytřepu si žabku z rukávu a vydám se zpátky do hradu. Na pokoji se podívám na hodinky. Ručička už se nemilosrdně blíží k jednadvacáté hodině. Na noční stolek si pro jistotu už teď nachystám teleskop a zpod hromádky oblečení vyhrabu teplý kabát, čepici a šálu. I když je teprve začátek září, noci bývají chladné. Taky si nachystám pergamen a brk, pro případ, že bych si musela něco zapisovat. Pak si konečně vezmu knihu Tvorové dávného Egypta a zcela se ponořím do uchvacujícího příběhu. |
doba vygenerování stránky: 0.77032208442688 sekund