| |||
Hodinová věž-->Nepoužívaná učebnaDeePondělí 13.9. „No, popravdě nesmíme pít ani když jsme plnoletí. Jen na slavnostních akcích. Ale já taky občas piju. Jen to chce nepřehnat. Všechna ta pravidla a nařízení jsou občas trochu přísnější, než by musela být, jen ze strachu, že se to vymkne kontrole.“ K další poznámce o porušování školního řádu nemám co dodat. Je to tak. Mohl bych se sám před sebou hájit, že se to v tomto případě dá různě vyložit, ale mám dost slušnou představu, kde je ta hranice, kterou měli autoři řádu na mysli. „No, mám divnou představivost. Graficky… to je jedno. Prostě jsem pro, mít hezké vzpomínky a i když je hezké si něco představovat, mám raději, když to mohu prožít.“ Trochu si upravím svůj hábit a poté chytnu Dee za ruce. Je tohle už přílišné přibližování? Nemyslím si… Její návrh mi přijde… ne jako zrovna dobrý nápad. „No, to raději ne. Taťka se sice umí chovat ve společnosti, ale je to zvědavec. O mamce zjistil, že je čarodějka až tak rok před mým narozením a kdykoli teď potká nějakého čaroděje… no, je přirozeně zvědavý. Ale já osobně bych rád jel. No, Starostolec je asi docela podobná instituce. Víš co? A nechceš toho dvacátého šestého přijet naopak na návštěvu ty k nám? Vím, že se moc s mudly nestýkáš, ale takhle bych ti mohl alespoň ukázat, že ty dva světy zase tak moc rozdílné nejsou. Babička je dáma na úrovni a určitě byste si rozuměli. A mohl bych ti ukázat, jak se v nekouzelnickém světě absence kouzel dohání. Možná tě vynalézavost mudlů překvapí.“ Doufám, že pozvání přijme. Mohl bych jí ukázat hned několik věcí, na které jsem pyšný. Dílnu, bicí, mojí sbírku baseballových trofejí. Rozhodli jsme se tady jít do mé oblíbené opuštěné učebny ve třetím patře. Je to zapadlá místnost, kterou kdysi poničilo nepovedené kouzlo nějakého studenta, a tak se učebna přestala k výuce formulí používat. Nevím proč, stačil mi jeden pohled, abych viděl, že se statikou nemohl výbuch nic udělat. Tři roky mi byla útočištěm, ve kterém jsem se mohl zdokonalovat v kouzlech. Deeina poznámka mi vykouzlí úsměv na rtech. „Na oko? Ne… spíš je to vedlejší efekt. Nejsem samoúčelný šprt, princezno. Jen se aktivně věnuji svým koníčkům. Dělám to kvůli sebezdokonalení a kvůli zvědavosti, ne kvůli nějakému frajeření. To mě nikdy nezajímalo. Proto se taky zřídkakdy hlásím.“ Netrvá to moc dlouho, byť zrovna dvakrát nespěcháme, a už stojíme před učebnou. Rozhlédnu se po okolí, jestli tu není zbytečně moc očí, a poté vytáhnu hůlku. Alohomora, provedu toto jednoduché kouzlo beze slov, jak jsem si již nevykl za poslední rok, když jsem se do této místnosti plížil. Vejdu první, abych se po učebně rozhlédl, a poté uvolním cestu Dee, načež za ní dveře zavřu. |
| |||
Mrzimorská kolej --> Kabinet prof. Kearney13. září, pondělí večer nikdo konkrétní, poté prof. Kearney Ještě s lehce červenými tvářemi, nedbale uvázanou kravatou a rozčepýřenými vlasy jsem vyrazil z naší společenky. Do síně jsem ani nehodlal jít, nestihl bych to. A až hlad přijde, třeba mi něco Alex donese...? Jako trenérka by se měla starat o své svěřence... Místo toho jsem zamířil do sprch, abych se dal trochu dokupy. |
| |||
Velká síň 13.9. Havraspárský stůl, Sam, Patrick, Christina Večeře byla vynikající jako vždycky a do své knihy jsem se brzy začetla natolik, že jsem nejdříve ostatním odpovídala na pozdravy jen neurčitým zamumláním, ačkoliv jsem tím nemyslela nic zlého, ale brzy jsem se také musela zapojit. "Já se tam byla jen na chvíli podívat, ale měli bysme co nejdřív začít trénovat doopravdy," a mrkla jsem na Runu, která právě přišla. "Určitě se pak nějak domluvíme, ne?" Načež mě Dominik celou poprskal, takže jsem se na něj místo odpovědi jen ošklivě zamračila a otřela se ubrouskem. "Jak znám Snapea, nejspíš jim dal výjimku... Bylo by to pro něj typický, ne? Oni musí mít vždycky něco speciálního," zašklebila jsem se na Izabell, a naložila si na talířek dezert. S úsměvem jsem pozdravila kolemjdoucí Noelle a vrhla se na svůj dortík. Konečně někdo, kdo se mi vyloženě neposmívá. Pak se k nám připojil i Alastor. Tak někdo ze Zmijozelu má narozeniny, jo? Hm, kdo to tak asi je? Snad ne... Nick? Chm... Proč by mě to vlastně mělo zajímat, kašlu na něj! Z myšlenek mě vytrhl Snape. S určitým zadostiučiněním jsem sledovala, jak peskuje Dominika. "Doufám, že tu pásku nebudu mít tak dlouho, abych musela řešit, jestli mi ladí s oblečením," povzdechla jsem si, když Cass navrhla, abych si ji vážně přebarvila, "musím přece vidět oběma očima, abych vůbec něco chytila... Když máš jenom jedno oko, tak se špatně odhaduje vzdálenost, to bych si jako brankář mohla rovnou hodit mašli, kdyby mi to mělo zůstat. Ale co, snad to v bude v pohodě," nesměle jsem se usmála na ostatní členy našeho famfrpálového týmu. V tu chvíli ale přiletěla sova a promptně ode mě odtrhla pozornost, protože se vrhla přímo na Ala. Opravdu moc jsem se snažila se nesmát, ale i tak se mi koutky úst kroutily do úsměvu. "Naštěstí" ale zahučel pod stůl, takže si toho snad nevšiml a když se zase vynořil, celkem úspěšně jsem nasadila nicneříkající výraz, jakoby to, co se právě stalo bylo zcela obvyklé a dělal to každý. Astronomie? Poslechla jsem si, co stálo v dopise. No bezva, no... Zamávala jsem Alovi na rozloučenou a dojedla svůj dortík. V tu chvíli ale do síně přiletěl Protiva a začal dělat bordel. S obavami jsem sledovala jeho cestu zkázy po místnosti a když se přiblížil k nám, rychle jsem sklonila hlavu, abych nepoutala pozornost. Bohužel to nevyšlo. Naštěstí se mi jenom smál. Radost jsem z toho neměla, ale mohlo to být mnohem horší. Aspoň mi nevyškubl plnou hrst vlasů jako Becce. Stejně mi bylo hrozně nepříjemné, jak na mě poutá pozornost. Naštěstí brzy zasáhl Krvavý baron, jako vždycky a zase byl klid. Ze stolů zmizela většina jídla. Povzdechla jsem si, vstala jsem, sbalila knížku a rozhlédla se po místnosti. U zmijozelského stolu jsem zahlédla Sam a vzpomněla jsem si na lahev, kterou mi pro ni dala Angela. Sam tam seděla s Patrickem a povídali si s... Christinou? Která měla hlavu plnou vajíčkové pomazánky. Hehe. To musím vidět zblízka. Vyndala jsem tu lahev z tašky a rozhodla se, že teď je přesně ten správný moment ji Sam jít vrátit. Měla jsem chuť si na někom vybít svoji mrzutost z událostí posledních dní. Rozloučila jsem se s holkama u našeho stolu a přitočila jsem se k nim. "Ahoj. Ehm, Christino? Máš něco ve vlasech... tady," naznačila jsem rukou, i když bylo jasné, že si toho musela být víc než dobře vědoma. Tvářila jsem se, jakože jí chci upřímně pomoci, ale v duchu jsem se smála. Spravedlnost. Konečně se taky špatný věci stávají i zmijozelskejm, myslela jsem si trochu předpojatě, protože jsem se stále ještě úplně nedostala přes svůj zážitek s Nickem. "Jo, Sam, mám pro tebe tohle," natáhla jsem flašku jejím směrem, "Angela mě poprosila, ať ti ji vrátím, asi předpokládala, že se s tebou potkám dřív než ona... O čem vlastně mluvíte, můžu si přisednout?" ani jsem nečekala na odpověd a drze jsem si sedla vedle Sam. "Jak to, že celej Zmijozel odešel do Prasinek a tebe tu nechali, Christino? Prý má někdo z vás narozeniny, je to tak? Doufám, že to nejsi ty, to by bylo dost mrzutý..." nabrala jsem si ze stolu hrst solených buráků a v očekávání opovědi jsem je poklidně začala chroupat. |
doba vygenerování stránky: 0.96929812431335 sekund