| |||
Před ošetřovnou -> Společenka -> Velká síňPondělí, 13. září David, Kayla, Patrick, Cass + ostatní u stolu "Vrba mlátička, no jasně," přikyvuju vážně, i když oběma musí být jasné, že tohle jim tedy vážně nesežeru. Než z nich stačím vypáčit něco dalšího, objeví se David a nabídkou famfrpálu. Chvíli nad tím přemýšlím, ale jen jak si představím, že bych musela ven do zimy... "Ne, díky. Musím zapracovat na úkolech," vymluvím se. Vlastně to byla pravda. O volnu jsem byla až příliš zaneprázdněná psaním esejí pro Lupina, že jsem na ostatní úkoly ani nepomyslela. Když se od skupinky oddělím, rozhodnu se, že půjdu do společenky. V knihovně se sice lépe pracovalo, ale ve společence mě třeba někdo i vyruší! Bohužel se ukáže, že všichni jsou pryč, tak tam sedím jako osamělá pecka. V pokoji mám učebnici starodávných run, tak se vrhnu na úkol o písmenu Futhark. Runy mě zrovna dvakrát nebraly, tak to budu mít alespoň rychle z krku. Jak už jsem u nudných věcí, napíšu i jeden pergamen o staroegyptském kouzelnictví. Div u toho neusnu. Pohled na hodiny mi řekne, že za chvilku bude večeře. Proto všechny svoje věci přesunu do pokoje a hodím je na postel, než se vydám do Velké síně. "Ahoj bando," pozdravím ostaní havrany, když si sednu vedle Cassandry. "Byli jste na hřišti?" zeptám se jich, zatímco Cass ukradnu z talíře kuřecí křidélko a začnu ho ukusovat. Po očku sleduju Cass, která vypadá o dost lépe než na hodině formulí. Ale i tak se rozhodnu, že si s ní ještě promluvím, než půjdeme dneska spát. |
| |||
Hřiště -> Velká síň Al, Diana Al měl pravdu, čerstvý vzduch mi skutečně udělal dobře. Pročistil hlavu, i se bylo na co dívat. S každou další minutou jsem dění na hřišti pozorovala s větším zaujetím a o chloupek větším úsměvem. Na jeho poznámky o učebnicích jsem popravdě tolik nereagovala, jen přikývnutím. Však o učebnicích mluvíme pořád. “To jo, no. Je toho míň. Ale pak by to po nás ještě všechno chtěli,“ pokrčím rameny. Riziko povolání. Ono by to bylo zajímavé, ale mít o tolik víc informací, ze kterých nás můžou zkoušet? Už tak toho máme dost. Asi míň než generace před námi, ale pořád hodně. Kdo bude chtít, ten si to dostuduje sám. A ptát se učitelů můžeme na cokoli, tak když tak zájemcům poradí. Ať tréninkový zápas dopadl jakkoli, na jeho konci už jsem ani nevěděla, že nějaká hodina přeměňování byla! Aspoň jsem se mohla slunit, třeba na mně podzimní sluníčko ještě nechá pár stop. Minimálně o dost lepší náladu. “Tak co, už to všechno umíš?“ dloubnu do Ala. “Nepůjdeme na večeři? Už mám děsnej hlad!“ postěžuju si a vyskočím na nohy. I mu nabídnu ruku na pomoc při vstávání! “Dozvěděl ses něco užitečnýho? Můžeš nás to pak naučit, ať ostatním vytřeme na hodinách oči! Ale pěkně jsme se vyhoupli z posledního místa na druhý, viď? Hlavně aby nám to aspoň chvíli vydrželo. Aspoň do zejtra!“ zazubím se a celkem rychlým tempem mířím do síně na večeři! Už ta vůně byla tak lákavá a já měla chuť ochutnat od všeho kousek! A proč ne, jedno křidélko, kousek ryby, kousek zeleniny, smaženky, brambory, ovocný knedlík… Se vším si hrcnu k modrému stolu a pustím se do toho. Pohledem zavadím i o Dianu. A věnuju jí přátelský úsměv. Však už je všechno fajn! U mě. Snad i u ní. |
| |||
Famfrpálové hřiště 13. září, pondělí Lin, Erika, Darri, Christian, David, ostatní na hřišti Kývnu Davidovi, že jsem srozuměna se svou pozicí u bran. Není to sice můj standard, ale zjevně bych se jako brankář taky neztratila. Ale ne, raději zůstanu na pozici střelce. Zdržovala jsem se převážně poblíž branek, tak aby druhý tým měl opravdu dost ztíženou pozici skórovat. Snažila jsem se taky trochu sledovat situaci v herním poli, ale občas to nebylo jednoduché. V jednom z příštích okamžiků jsem zaregistrovala, jak Erika ukořistila camrál a řítí se směrem k našim brankám. Poodlétla jsem, pohled zaměřený na její ruce, na její pohyby, tak bych byla schopná co nejrychleji zareagovat a útok zvrátit. Trochu mi to usnadní, když je její celá akce rozhozená a nemusím se ani moc namáhat, aby mi camrál přistál na náručí. Na vteřinku, dvě se na Eriku pousměju. Darri a Christian jsou trochu mimo, David má poblíž sebe Zlatonku, Erika opodál, já stále camrál v rukou. Musím něco vymyslet. Času moc nezbývá a to nemluvím jen o době zápasu. Rozletím se proto směrem k bránám soupeře, snažím se vyhýbat a skórovat (8). |
| |||
Ložnice ---> Hlavní síňAngelapondělí 13. září Snad je Angela alespoň o kapičku klidnější, když jsem nastínila, jak se věci mají. |
| |||
Famfrpálové hřiště Darri, Erika, Cory, Mau, David Pondělí 13. září
Zkus se mrknout po zlatonce? Nemyslela to doufám tak, že se jí mám pokusit chytit? Po pár minutách se naštěstí zdá, že se mnou Darri ani Erika příliš nepočítají, takže s úlevou slétnu zase o pár metrů níže. |
| |||
Před ošetřovnou -> knihovna -> Velká síňPondělí, 13. září Angela, Mau, Cory + zmínění Angela se rozhodne, že moji pomoc na ošetřovně nepotřebuju, a já tam nechci o moc déle otálet. Nerada bych tam zbytečně překážela, nebo někoho snad i zdržovala. Tak si seberu svých pět švestek a vydám se do knihovny. Potřebuju trochu zklidnit svoje rozjitřené hormony a možná bych svoji energii mohla vrazit do úkolů, na které jsem se během volného týdne vykašlala. Knihovna je velká a jen v dálce zahlédnu Cass, které zamávám, ale nejsem si jistá, jestli si mě všimla nebo ne. Sednu si k jednomu z volných stolů a vytáhnu svoje poznámky o bubácích, abych je přepsala na jiný pergamen. Při hodinách jsem obvykle psala tak rychle, že jsem to po sobě sotva přečetla já, takže jsem si nedělala iluze o tom, že bych snad tohle mohla odevzdat jako vypracované poznámky. Jak jsem v ráži, vypracuju i svůj horoskop. Očividně příští týden potkám vysokého a záhadného cizince. Možná jsem si trochu vymýšlela... Vrzot židlí a kroky kolem mě, mě upozorní na to, že bude za chvilku večeře. V rychlosti si sbalím svoje věci, které jsou různě roztahané po stole, protože mám najednou pořádný hlad. Po cestě do Velké síně málem zakopnu o extra malého druháka, který se na mě dívá jako na klekánici, i když se mu tisíckrát omluvím. U našeho stolu sedí zatím jen Mau a Cory. Už z dálky na ně mávám. "Ahoj. Jak se má...-" slova postupně odumírají, když si všimnu zbytků šťávy po mase na Maureenině talíři. Na protest si sednu vedle Coryho a mrknu mu do talíře, abych zjistila, jestli se taky nááhodou neláduje mrtvolami. Jestli si i on naložil mrtvé zvíře, na chvíli se zatvářím jako McGonagallová, když se vám nepovede zaklínadlo. "Psali jste si už o povolení do Prasinek?" zvolím neutrální téma, při kterém nemám nutkání mlátit svoje spolužáky učebnicí po hlavě. Nandám si rýži a chvíli mi trvá, než v záplavě jídla na stole najdu i kari. "Šla jsem do sovince s Alex a...kde vůbec je?" všimnu si její absence u stolu. |
doba vygenerování stránky: 0.89964699745178 sekund