| |||
Magie v domácnosti v učebně 8C (stůl č. 2) Čtvrtek 15. října Sinestra, Rebecca, Domenico, Ruby, Patrick, Mirabel Jelikož vcházíme s Ruby do třídy mezi prvními, máme to štěstí si vybrat lavici, ve které se na následujících čtyřicet pět minut usadíme. Bez přemýšlení zaujímám místo u stolu číslo dvě, stejně tak i má nová společnice, která mě mezitím počastuje milým komplimentem ohledně mých povinností. Na jednu stranu je vážně příjemné vědět, že si mé snahy někdo všímá, na druhou je poněkud smutné, že je to člověk z jiné koleje. Kde je nějaký vděk a uznání od Zmijozelských? Poslední dobou vážně dělám první poslední, jenže háďatům to šlo evidentně jedním uchem tam, druhým ven. Domenicovi obzvlášť. Kdyby byl co k čemu, tak místo flirtování s Angelou stráví odpoledne se mnou a pomůže mi s vylepšením tréninkového plánu, jenže to bych chtěl po něm evidentně moc. “Není to vždycky jednoduché, to je pravda.” Neubráním se lehkému povzdechu, když Ruby odpovídám. “Na druhou stranu jsem zvyklý být pořád v pohybu a nejspíš by mě trochu děsilo, kdybych najednou neměl co na práci,” dodám zcela upřímně. Nevím, jestli to byl počáteční workoholismus, ale práce jako taková mě bavila. Byl jsem přirozeně vůdčí a líbilo se mi organizovat, ať už lidi, nebo věci. Nepochyboval jsem o tom, že bych nebyl schopný uplatnit své dovednosti v budoucím zaměstnání. Ruby pak navrhne, abychom se učili během oběda. Souhlasně přikývnu. “Dobrý nápad. Klidně můžeme zůstat v Síni, místa bude dost, tedy pokud se Caylus s Deirdre nebudou moc roztahovat.” Ti dva měli naprosto otřesné způsoby stolování a nerad bych, aby zbytky jejich jídla skončily v našich sešitech a učebnicích. Asi by to ale neměl být takový problém, v nejhorším případě si prostě sedneme jinam. Proč dělat věci složité, když to jde jednoduše. Netrvá dlouho a přichází Sinestra společně s Domenicem. Jemu záměrně nevěnuji pozornost, kdežto k ní se otáčím čelem. Ptá se na Christinu. “Musím tě zklamat, ale společného s tím nemám nic.” Pokrčím rameny. “Vím jen, že skončila na ošetřovně, ale netuším, kvůli čemu přesně. Ptáš se špatného člověka.” S těmito slovy sjedu pohledem k Patrickovi, který z neznámého důvodu sedí u našeho stolu. Je trochu zvláštní, že si vybral zrovna tenhle, protože kromě Rebeccy se tu s nikým nikdy nijak zvlášť nebavil, ale tak co už. Chápu, že mu došli kamarádi a tak se je snaží mermomocí sehnat jinde, ale obávám se, že u tohohle stolu moc nepochodí. Možná tak jedině u Domenica, který měl podobný spasitelský syndrom jako Nebelvírská Marie, nebo naše Deirdre. Ta taky pomáhala kdejakýmu odpadu, akorát s tím rozdílem, že to jen hrála. Když už jsme u toho, kde vlastně je? Rozhlédnu se kolem, jestli někde neuvidím tu její blonďatou kštici, ale není po ní ani vidu, ani slechu. Profesorka mezitím zahájí hodinu a ptá se na ty, co chybí. Christian se ujme iniciativy a zmíní nepřítomnost Christiny. Nelením a přidám se, protože co bych to byl za prefekta, kdybych nezaregistroval, že Zmijozelských oveček chybí mnohem víc. “Rád bych dodal, že chybí i slečna Airimoyová.” Obeznámím profesorku s fakty, ještě než začne s výkladem. Pak už přichází první otázky, na které odpovídá Ruby. Zdá se, že těmhle věcem rozumí, což mě na jednu stranu nepřekvapuje, vzhledem k tomu, že je to děvče, na stranu druhou je zvláštní, že se v úklidu tolik vyzná. Neměli mít tohle u ní doma mít na starosti spíše skřítkové a hospodyně? Minimálně u nás to tak fungovalo, ale to hlavně z toho důvodu, že otec jasně rozlišoval mužské a ženské práce. Nikdy nebyl nadšený z toho, když jsem se jako malý motal v kuchyni a projevoval zájem o cokoliv, co označil za čistě ženskou záležitost. Nu, asi je to holt o výchově a prioritách v dané rodině. Třeba to mají asiaté jinak, kdo ví. “Nechceš na tu brigádu ke skřítkům do kuchyně spíš ty?” Provokuju Sin, když vidím, jakým způsobem čistí zapatlané nádobí. Pěnu má všude kolem, mydliny jsou dokonce i na stole. Vsadím boty, že tohle doma v životě nedělala a pochybuji, že by se na tom někdy něco změnilo. Ostatně, pokud někdy skončím s ní, tak nic takového po ní vyžadovat stejnak nebudu. Budu od ní požadovat trochu jiné věci, než je leštění pohárků. “Prej v křeči,” ušklíbnu se, když mě zatahá za tváře a ohodnotí můj výraz jako… Moment, co to právě řekla? Zaražený prdy? “Možná mluvíš se svým budoucím chotěm, buď trochu ohleduplná.” Zažertuji a zatvářím se rádoby uraženě, ale těžko říct, jak moc je to myšleno jako žert. Pravdou bylo, že Sinestra by se svým původem skutečně mohla být potenciální kandidátkou na mou budoucí nevěstu. Minimálně v očích mého otce ano. Tomu se totiž velmi líbila Sinestřina rodina, konkrétně dračí farma jejího dědečka, odkud se vehementně snažil už delší dobu získat dračí mládě. Byl tou svou nesmyslnou sbírkou kouzelnických potvor tak posedlý, že by nejradši prodal i mě samotného, pokud by za to získal nějakou obludu, kterou ještě nemá. “Tak to abych taky začal,” promluvím spíš sám k sobě, míříc přitom hůlkou na zasviněné nádobí. Můj pohled v tu chvíli vypadá dost podobně, jako předtím Sinestřin. Ta věc támhle uprostřed toho talíře je prosím pěkně co? Kdo se tak nechutně stravuje a nechává po sobě takový odpornosti? Prváci? Caylus a Deirdre? Ať už to byl kdokoliv, je to vážně humus a hlavně ostuda. “Pulírexo.” Záměrně si dávám pozor, abych vyslovil kouzlo správně a nepopletl pořadí písmenek. Zamatlaný talíř se v tu ránu obalí mydlinkami a ve finále se perfektně leskne. U pohárků už takové štěstí nemám, tam se pěna začne snášet i na stůl, ale hlavní je, že je nádobí nakonec čisté. Na tváři se mi objeví vítězoslavný úsměv. Na to, že tyhle věci běžně nedělám (čti vůbec), jsem úkol splnil více než dobře. Člověk by se měl umět pochválit, no ne? Neubráním se škodolibému pousmání, když vidím, jak si vede, nebo spíše nevede, Patrick. Ten jednotlivé kusy nádobí div nepřemlouvá, aby se konečně vyčistily, ale kouzlo se mu ne a ne zadařit. Vypadá u toho vážně komicky a já v tu chvíli zalituji, že není nikde poblíž Christina, aby viděla, jak neschopný její nápadník je. Vážně se divím, že takovýmu kopytu na to rande v Prasinkách tenkrát vůbec kejvla. Škodolibé pousmání vystřídá protočení očí, když se začne rozplývat nad plísňáky. Co je na těch smrdutých potvorách u Merlina roztomilého? Přivázat je na provázek a tahat za sebou jako kačera by je takhle náhodou nechtěl? Ideálně by se pak s nimi mohl zastavit na ošetřovně a hrdě je ukázat Christině, která by z toho smradu nejspíš na místě pošla. Ostatní spolužáci začnou na plísňáky mířit hůlkami a tak neváhám a napodobím je. Jeden se zrovna rozběhl ke mně a tak se ho pokusím také zneškodnit. Je to ale zatraceně těžké, protože je nejenže pekelně rychlý, ale ke všemu smrdí hůř, než kentauří lejno. “Pulírexo!” (75%) Potvoru se mi podaří sice zasáhnout, ale mydlin je tolik, že nechtěně nahodí i nebohou Rebeccu. “Omlouvám se,” řeknu ihned, protože tohle jsem opravdu neudělal schválně. Neměl jsem v úmyslu kohokoliv zasáhnout, i když takový Patrick by si to nepochybně zasloužil. Toho už ale plísňák nahodit stihl a teď ječí jako malá holka. “Jsi v pořádku?” zajímám se. Bylo by značně barbarské se nezeptat, zvlášť, když je Rebecca děvče a já nevím, jak bude na můj přešlap reagovat. Nadšeně asi nejspíš ne. |
| |||
|
| |||
Učebna 8C - stůl 2. Sinestra, Domenico, Richard, Becca, Ruby Zamyšleně se dívám na špinavý talíř, který držím v ruce. "Pulírexo!" Zvolám velitelsky, ale talíř nevypadá o moc čistější než před chvílí. "Řekl jsem Pulírexo." Řeknu talíři vyhrůžně, ale že by ten to vzal ěnjak na vědomí a laskavě se vyčistil, to ne. "Pulírexo, god damn it!" Poslední pokus a zase nic. "Tohle nemá cenu, na uklízení jsem levej asi jako Alastor na holky." Vzdám to a položím otráveně talíř zpět na místo. Jako další jsou na řadě plísňáci. Profesorka McGregorová je pustí mezi nás, aby jsme je zneškodnili. "Ale když oni jsou takoví roztomilí. Podívejte se jak hezky kouká..." Namítnu a ukážu na "svého" Plísňáka, který začal nepřátelsky pomrkávat po Sinestře. I ten Plísňák vycítí zlo. Nicméně, úkol je úkol a paní (nebo slečna) profesorka je neoblomná. "Promiň kámo." Namířím hůlkou na Plísňáka. "Pulírexo!" Vyhrknu (53%). Plísňák se kouzlu vyhne a zamíří k mému batohu. "Co? Tam nelez, Pulírexo! (64%) Pokusím se jej zneškodnit, ale pozdě. Plísňák zaleze do mého batohu a já jej tím pádem zase netrefím. Přikročím k batohu, otevřu jej a namířím hůlkou dovnitř (27%) "Rozluč se se životem, Pul..." Než ale stačím vrhnout kouzlo, z batohu vylétne sliz a zasáhne mě do očí. "Au, to štípe! Moje oči! Au, to není vůbec legrace! Ten Plísňák už se mi tak roztomilej nezdá, au, nevidím!" Začnu si hlasitě stěžovat a rukávem se snažím si očistit postiženou část obličeje. |
| |||
Učebna 8C (stůl č. 1)15. října, Pátek Cor, Ryan, Kenji, Daniel, Chris S pobaveným úšklebkem jsem sledovala Coraline, když se natahovala po tmavém pruhu látky, aby ho sundala ze stolu. Patrně byla u našeho stolu jediná, koho doopravdy zajímalo, co se na hodině děje, což mě vlastně ani nepřekvapuje, když zvážím, s kým u stolu sedíme. Kenji byl od začátku hodiny skoro jako pěna. Rudý až za ušima a sotva se naším směrem podíval. Kdo ví, co se mu honilo hlavou. Možná to ani nechci vědět. Ryan měl jako vždycky plnou hubu keců, ale když se měl předvést, radši se tvářil, že má důležitější věci na práci. A Daniel zprvu snad ani nezaregistroval, že hodina začala. Minimálně to tak vypadalo do doby, než se zvědavě začal sápat po fialkové tekutině, co se nám rozlila na stole. Na jednu stranu to bylo asi to nejzajímavější, co se zatím na stole objevilo. Na tu druhou jsem tomu nevěnovala přílišnou pozornost, protože mě ze všech předmětů zaujala jenom sklenice od džemu. Snídani jsem moc nedala, lila jsem do sebe hlavně čaje a zázvorovou limonádu, takže přirozeně jsem měla trochu hlad. Neměla jsem v plánu tu sklenici olizovat jako pes. Jenom ochutnat. Vždyť na tom nic špatného nebylo. Coraline mě ale rázně plácla po hřbetu ruky, jakmile jsem projevila i ten nejmenší zájem o onen předmět. “Nemám tušení, o čem to mluvíš.” Zabručím trochu dotčeně a abych unikla jejímu dalšímu peskování, sklenici jednoduše vyčistím. Asi se před další hodinou stavím v hlavní síni, pro něco k jídlu. I sušenka by mi stačila. V učebně byl celkem randál. Každý mluvil přes každého. Někdo se rozčiloval, někdo vyšiloval kvůli kravinám a pak tu byli ti, co se hnali za získáním bodů a lezli profesorce do zadku. Třeba taková Ruby, že ano. Zazlívat jí to ale nebudu, nakonec ty body by získala naší koleji. Ve všem tom hluku jsem skoro přeslechla Ryana, co se na nás otočil se svým novým zjištěním právě o naší korejské diktátorce. Se skepticky povytaženým obočím jsem si ty kecy vyslechla a popravdě? Nepřišlo mi to vtipný. Ani trochu. “I kdyby se rozhodla u černýho jezera točit tentacle porno, tak ti po tom je hovno.” odseknu podrážděně. Jestli porno točila nebo ne, to fakt nemám tušení. Upřímně o tom ale pochybuju. Kdyby nechodila s Domem, tak bych věřila, že kluka nikdy ani nedržela za ruku. Natož, aby s ním divočila před kamerou. “Přestaň se cpát do věcí, co se tě netýkaj. Už je to trapný.” Nemam tu holku ráda, to není tajemství. Ale pořád je to holka a předpokládám, že nějaký city má a na pověsti jí záleží. “Jo a mimochodem, slyšela jsem, že Domenico dělal nějaký bojový sporty. Asi by sis měl dávat pozor na pusu, než přes ní dostaneš.” upozornila jsem ho se sladkým úsměvem na rtech. Je to debil a nic jinýho by si nezasloužil. Nico se sice chová a vypadá, že by mouše neublížil, ale kdyby šlo o jeho přítelkyni, tak by snad zakročil, ne? Mluvit s Ryanem je jako mluvit do zdi. Možná by fakt bylo lepší, kdyby mu někdo malinko poupravil obličej a vtloukl mu do hlavy trochu rozumu. Asi by mu za to poděkovalo víc lidí. Já rozhodně, protože jen vteřinu na to, co mu trochu škodolibě svěřuji svou přátelskou radu, začne hystericky vyvádět a vířit prach všude kolem sebe. Kdyby neseděl tak daleko od mě, tak bych se natáhla a jednu mu vlepila. Na uklidnění. Ne jen, že mě z toho pálí a slzí oči, ale Cor se vedle mě začíná dusit. “Ježiš přestaň hysterčit, pitomče.” zahlaholím jeho směrem a snažím se Cor i se židlí odstrčit dál od stolu. Její alergie není žádná sranda. Je to jeden z důvodů, proč máme v pokoji pořád tak perfektně uklizeno. Alespoň oproti jiným. Pamatuji si, že jednou jí obličej natekl tak, že nemohla ani otevřít oči. Profesorka naštěstí zasáhne a oba dva vyhodí ze třídy ven. Soucitně se na ní usměju. Trocha čerstvého vzduchu jí třeba pomůže. Hlavně, že Ryan konečně přestal otravovat. “Je na chodbě.” odpověděla jsem Danielovi na otázku, ačkoli asi nebyla mířená na mě, a rukávem si začala utírat uslzené oči. Kdybych si potrpěla na líčení, měla bych to po celém obličeji. Opakování mě moc nebere. Měla bych se snažit trochu zlepšit naší kolejní situaci a nějaké ty body nahnat, ale čert to vem. Mám magický prášek v očích a sotva vidím před sebe. Profesorka ale nelení a představuje nám další kouzlo. Super. Nejdřív prach a teď bublinky. Proč ne. Co by se mohlo pokazit, že jo. Ani jsem nestihla pořádně zaostřit na pohár s talířem a vzduchem už se začaly vznášet bublinky. No a Kenji vedle měl na hlavě pěnovou trvalou. “Fakt sexy.” S pobaveným úšklebkem jsem jeho nový účes ohodnotila a prstem pár bublinek propíchla. Pak už jsem se dala do kouzlení. První pokus s pohárem mi nevyšel. Hůlka mi vyplivla jednu pofidérní bublinu a tím to haslo. Napodruhé už to bylo lepší, ale sklenice nebyla čistá, dokud jsem to nezkusila potřetí. Asi jsem si to potřebovala jenom pořádně nacvičit a vyzkoušet. Talíř mi pak totiž šel umýt na první dobrou. A bych se fakt ujistila, že to nebylo jenom štěstí začátečníka, postarala jsem se i o nádobí, co se objevilo na místě, kde předtím seděla Cor. Snad je na chodbě v pořádku. Strávit zbytek hodiny jenom s Ryanem je samo o sobě za trest. Má nejlepší kamarádka měla pravděpodobně stejný názor, protože nedlouho na to se opět posadila na své místo. A to zrovna ve chvíli, kdy profesorka ze své truhly hrůz vypustila plísňáky. Daniel je na nohou jako první a k mému překvapení se jednoho z těch smrdutých tvorů zbavuje bez nejmenšího problému. “To se nepočítá! To bylo štěstí!” se smíchem na něj houknu, než se přesune k Mirelle, aby ji oblažil svým převelice šťastným výrazem. Stejně pobaveně se já podívám na zbytek našeho stolu. Nikdy jsem neviděla Coraline reagovat tak rychle. Vyskočila na židli rychlostí světla, aby se jí jedna z těch potvor náhodou nedotkla. Asi bych si z ní za to utahovala, kdybych sama už dávno na své židli neklečela a nesnažila se jednoho z těch zmetků setřást ze svého batohu. “Pulírexo!” (59%) namířím na něj, ale kýženého výsledku se nedočkám. Potvora zaleze do batohu, odkud začne podrážděně vrčet. “Ty mě neser. Ten baťoh jsem nedávno prala!” vrčím na něj zpátky a snažím se ho vyklepat, ale marně. Vypadne jen pár sešitů a nějaké drobky. Co víc, začíná se odtamtud ozívat podezřelé chroupání. “Ten zmetek mi snad žere zápisky?!” hodím po ostatních nevěřícný pohled a přesně v tu chvíli mě naprosto nečekaně ohodí záplava pěny. Zarazím se. “Ale no tak!” otřu si hřbetem ruky obličej a upřu kamenný pohled na Chrise. Válí se na zemi v nějakém hnusu a mává hůlkou všude kolem sebe. “Dávej přece pozor, nejsi tady sám.” zabručím rozladěně a pak už nedobrovolně namířím hůlku dovnitř batohu a s nechutí se o plísňáka postarám. "Pulírexo!" (100%) Zbyl po něm jen odporně zapáchající zelený sliz, co se mi rozprsknul po veškerém obsahu brašny. “Fuj.” trochu mi natáhne a musím odvrátit obličej. “To je fakt nechutný.” louži sice vyčistím, ale smrad na věcech zůstává. No, ještě že na další hodině nebudu nic z toho potřebovat. |
| |||
Magie v domácnosti (stůl č. 4)15. října Učebna 8C Angela, Erika, Sebastian, Mirelle S lehkým úsměvem jsem si vyslechla odpověď na mou otázku od paní profesorky, přičemž trochu opadl. Ne, že bych čekala nějakou jinou odpověď, ale doufala jsem, že i na tohle by mohlo existovat nějaké kouzlo, o kterém nevím. Ale očarovaná prachovka nebo koště, to dávalo naprostý smysl, samozřejmě. Všechny další nové informace jsem si pečlivě, i když zkratkovitě zapisovala. Pokud by se někdo do mých zápisků podíval, asi by měl problémy rozluštit, jaký je jejich obsah. Ale zraněná ruka si žádá co nejšetrnější zacházení. Pak přišla chvíle na nové kouzlo dneška, Pulírexo. Když se zmínila o disciplinárním využití kouzla, lehce jsem se ušklíbla. Naše máma to na nás nikdy nepoužila, ale umím si představit, že to tady zažilo několik spolužáků a že se rozhodně nejednalo o nic moc chutného ani příjemného. Ale asi jsem ji viděla to používat na uklízení, to jo. Díky bohům za mojí mámu, poděkovala jsem v duchu. Opatrně jsem zopakovala kouzelnou formuli a následně i opsala tvar hůlkou. Pak přišel první reálný pokus. Před námi se objevilo použité nádobí od dnešní snídaně a my měli za úkol ho vyčistit. Přede mnou byl pohár, který byl tak divně ulepený, asi od džusu nebo nějaké šťávy, ale nedokázala jsem to úplně odhadnout. A na tom talíři bylo tolik oleje, že jsem se bála, že začne odkapávat na stůl. Kdo takhle sakra snídá? Co vůbec na tom talíři za snídani bylo? Neměla jsem příliš mnoho času nad tím přemýšlet, tak jsem se ihned pokusila vyčistit talíř. Zklidnila jsem se hlubokým nádechem a výdechem a pak jsem jen tiše vyslovila "Pulírexo", zatímco jsem hůlkou mířila na talíř. U něj se mi to povedlo, takže byl brzy krásně čistý. No, aspoň z něj nic neukáplo. U poháru jsem se ale asi už nesoustředila dostatečně, protože se mydlin moc neobjevilo. Zkusila jsem to tedy znovu, tentokrát úspěšně. Pak ale... Pak ale přišel docela nepříjemný závěr hodiny. Plísňáci. Doma jsme je naštěstí nikdy neměli, takže jsem je znala jen z varování typu "když si ten pokoj neuklidíš, usadí se ti tu plísňáci". Vypadá to, že se s nimi tedy poprvé setkám. A funguje na ně Pulírexo? Tak to by snad mělo být v pohodě. Potvůrky se rozběhly po třídě, já si vybrala jednoho, který si to štrádoval ke knihovně. Namířila jsem na něj hůlku a vyslovila jsem kouzlo. "Pulírexo!" (25%) Doufala jsem, že ho zasáhnu, ale ten zmetek se tomu vyhnul! A pak k tomu ještě přidal flusanec, přímo do mého obličeje. Jen jsem se stihla trochu otočit, aby mě to netrefilo doprostřed, ale spíš na tvář. Zápach mi samozřejmě neunikl. "Fuj, to smrdí," neodpustila jsem si poznámku s nakrčeným nosem. Alespoň to ale vypadalo, že jsem upoutala jeho pozornost. Chtěla jsem to zkusit ještě jednou, ještě aspoň jednou. "Pulírexo," (89%) řekla jsem ve chvíli, kdy mě obalily mydlinky od Angely. Překvapilo mě to tak, že jsem s sebou cukla, což způsobilo, že se sice plísňák tentokrát úspěšně rozplynul, ale že jsem vytvořila tolik mydlinek, že se část z nich dostala i na Angelu. "Tak to vypadá, že jsme si kvit," opáčila jsem poté, co se ona omluvila. "Ale aspoň třeba budeme čistý." Než jsem se pustila do stírání mydlinek, raději jsem se ještě vyčistila Tergeem, abych se ujistila, že žádný sliz na mně nezůstane. Až potom jsem se začala zbavovat jich. Pokud Mirelle ještě potřebovala pomoct (a nepozvracela nás), tak jsem pomohla od slizu i jí. Jak to tak ale vypadá, toho zápachu se jen tak nezbavíme. |
| |||
|
| |||
|
| |||
Učebna 8C, stůl č.3 Čtvrtek 15. 10. Maurice se omluvil a vypadal u toho upřímně zmateně. Trochu mě to zarazilo. Ono mu to asi fakt nedochází. Dál už jsem do toho ale nerýpala a Maurice se z toho brzy oklepal, když Mirabel vypustila ty potvory. Dokonce vypadal, že si to užívá, navzdory tomu, že od plísňáka několikrát dostal napliváno do obličeje. Ti francouzi jsou ale divní. Docela se rozparádil a francouzsky nadával. Střelila jsem pobaveným pohledem po Mirabel, ale nebyla jsem si jistá, jestli si toho taky všimla. Plísňák nakonec zařval v proudu bublin. Společně s mými botami. Radši už jsem to moc nekomentovala, aspoň to nebyl sliz. "To je dobrý, přecejenom plísňák zase nejsi. Omluva přijata." Znovu jsem se rozhlédala po třídě a zachytila jsem konec rozhovoru mezi Dianou a Cassandrou. Prudce jsem se k nim otočila, plísňáci úplně zapomenuti. "Hej počkejte. Cass, počítáš s dnešním tréninkem, že jo? Poslala jsem Binnsovi dopis, jestli by ten opravnej test členy týmu nenechal napsat jindy, když je zápas už v sobotu. Takže na tebe spoléhám, že jestli se z testu vyvlečeš, budeš na hřišti!" Otočila jsem se na Annu. "Ty taky, tys ten test, myslím, vůbec nepsala, ne? Ve stejnou dobu ale máme trénink!" rozhlédla jsem se po nich obou, "přece nenecháme Mrzimor vyhrát!" Významně, ale snažila jsem se, aby on si toho nevšiml, jsem trhla hlavou k našemu mrzimorskému příteli a hráči na postu střelce. |
doba vygenerování stránky: 0.81088995933533 sekund