| |||
2E --> Soviareň Sin, okrajovo Helen, Naira, Bendžž okrejovo Eliot+ Becca, Sam,+ Angela + označení 13.9., Pondelok Moje chichotanie ustane pri ďalšom sne. Nie že by som si aj ja pár krát nepredstavovala, ako niekomu s chuťou rozbíjam nos keď ma naštval ...Ahoj Krimmer... ale Ryan bol dosť explicitný, aj keď to bol len sen. Skrivím tvár. Ew, to by bolelo. Zabrblem, keď vidím ako mu ručne pichá kamsi do oka sviečku a následne nožík. Rýchlo sa mi ale na tvári objaví prekvapený výraz keď sa zrazu na scéne objaví Sinestra a Ryanove fantasmagórie vidia všetci. Oukej, myslím že mať čo rozoberať budeme aj bez toho, aby som niečo do priestoru nadhodila ja. Seriózne, aj keď som videla vtedy v jedálni ako sa oňho oprela, myslím že chudáka chlapca to zobralo viac ako Sin plánovala. Aj keď sa jej vlastne musím spýtať, čo presne zamýšľa. Mám len o dôvod viac, aby som so svojou kamkou hodila reč. Naozaj som bola zvedavá, čo to s tým Ryanom vyvádza. Keď sa ale v sne začnú vyzliekať, začnem sa presúvať k slečne činu. Viem, že Sin si vie poradiť s takýmito situáciami, ale čo by som bola za kamošku keby ju nepodporím? Dostanem sa až vedľa nej a nakloním k nej hlavu. Ewingová, asi si okopírujem tvoju riť. Máš ju šialene dobrú. Uškrniem sa, aby som to odľahčila pričom ju drgnem bokom do toho jej. Na druhú stranu, ani ja na tom nie som zle. Zamrmlem, keď sa pri nej trocha presuniem aby som videla na Bendžiho sen. Alastorov pred tým bol síce ako úplný utlmovač dobrej nálady ...ale čo iné sa dalo od neho čakať?..., zato keď sa teraz pozerám na svoju nahú osobu, celkom mi to zdvihne náladu. Vzhľadom na to, že proporcie môjho tela sa niekedy viac, niekedy menej menili každý deň, Benji by trafil keby si ma predstaví hocijakú. Začne mi byť trochu teplo, ako sa tak na nás pozerám a pripomenie mi to moje vlastné, aj keď vedomé fantazírovanie v tento istý deň. Teda, pokým sa tam nezjaví testrál. Čože? Vyprsknem opäť do tichého smiechu. Moje snové ja je riadne vychcané. Chudák Bendž-Bendž. Sledujem, ako sa pripája Emily a s veľavýznamným pohľadom na Sin sa s ňou rozlúčim. Potom si ťa nájdem mi esposa, dlho sme nemali nejakú súkromnú chvíľku. Zamávam jej s veľkým úskrnom prstami, načo sa idem so zámerom zabaviť presunúť za Bendžim, pričom prídem o scénu kde sa snaží zažať sviečku. Ešte stále nemám žiarliť? Našpúlim pery v hrane nahnevanom výraze, narážajúc na Emily v sne, potom to ale nevydržím a diabolsky sa zaškerím, keď ma napadne super poštuchovačná poznámka. Vieš ako si hovoril že snívam o alkohole? Každý tuším sníva o tom čo mu chýba. S očakávaním že pochopí tú narážku čakám s detskou radosťou na jeho reakciu, zatiaľ čo jeho sen končí pre neho neúspešne. Ale nejaký efekt to predsa len má, teraz chcem len o to viac zistiť, aké by to bolo naozaj. Chytím Bendžiho za pás, akoby som ho chcela povzbudiť. Ale no tak, musíš uznať že moja požiadavka bola aspoň reálnejšie ako Emilyna. Krátko ho stisnem, načo ho pustím a vyberiem sa k Dee, ktorá je na rade s kúzlením. Po dvoch krokoch ešte otočím hlavu na Benjamina. Okrem toho, kým nevyskúšaš, nevieš! Mrknem na neho provokatívne jedným očkom, kým zmiznem pri Slizolinskej blondínke. A teraz by mohol byť chlap a čakať ma v spoločenke keď sa vrátim zo soviarne. Pri ďalších snoch som bola sčasti pobavená ...Dan a Kenji by boli kawaaiiii..., sčasti zhrozená ...Deirdre, čo máš v tej hlave?... a sčasti fascinovaná, čo sa nachádza v mysliach mojich spolužiakov v noci. ...dinosaury? Aj ja chcem jazdiť na dinosaurovi!... Kým sa ale stihnem viacej nabažiť týmito krátkymi ukážkami, profesor, na ktorého som úplne zabudla, že tu vôbec je s nami, sa prebudí z očividne dosť intenzívneho šoku a rozpustí nás. S hlasným sklamaným povzdychom si idem pre tašku. Tak, a hor sa vybavovať úradné záležitosti. Vyjdem z učebne s jasným cieľom soviarne, ale zarazím sa keď zbadám Nairu, ktorá stojí pred Helen a tvári sa..stratene? Zase? Spomeniem si ako sa bezradne tvárila na začiatku hodiny a v náhlom záchvate hrdinstva sa rozhodnem ju tentokrát aj vyslobodiť. Troma dlhými krokmi som pri nej a chytím ju po pazuchu. Heej Nai, ideš mi pomôcť napísať ten list či to boli len plané sľuby? Zahlaholím, načo pozriem na Helen. Budem ti ju musieť vziať. Skoré uzdravenie! Kývnem hlavou k jej rukám a začnem nekompromisne ťahať Nairu so sebou k sovinci. To šlo hladko. Sandra, si hrdinka. Dneska ťa Slizolinčania ťahajú k sebe ako magnety, čo? Poviem jej, keď sme už vonku z hradu pred soviarňou a preč od ostatných. Cestou som väčšinou debatila o snoch ostatných a aké sú to prasce. Nie že by som bola až o toľko iná, ale troccha pokrytectva ešte nikoho nezabilo. Vojdem do soviarne a zbadám skupinku, ktorá mala tiež rovnakú cestu ako my. Ahojte. Zakývam voľnou rukou Sam, Becce a nášmu Elliotovi. Po sekunde si všimnem aj neďaleko usadenej Angely a ak dvihne hlavu, zubato zakývam aj jej. Nikdy som sa s ňou nebavila, ale mala som po tejto hodine dosť dobrú náladu. Odkráčam čo najďalej od všetkých štyroch prítomných a až tu pustím Nairinu ruku. Vytiahnem kusy pergamenu, pričom jeden jej podám. Objednávka alkoholu. Napíš si, ak máš niečo obľúbené. Keď už si tu so mnou, budeš mať výsadu výberu. Môj kamoš zoženie všetko, takže sa pokojne rozšupni. Usmejem sa na ňu. Ja tam môžem potom dopísať nejaké svoje bežné položky, plus ten tetovací strojček. Medzitým si na okenicu položím učebnicu a na ňu vystriem druhý kus pergamenu. Svojim škrabopisom začnem písať list domov. Keď to po sebe prečítam, všimnem si hneď v druhej vete, pri ktorej som v rýchlosti čarbala úvod, zlé skloňovanie, ale nechce sa mi to už škrtať, tak to nechám tak. Ku koncu sa mi nechcela už namáčať brko, čo aj vidno, ale tiež sa to dá prečítať, takže žiadna katastrofa. Zrolujem spokojná pergamen a pozriem sa na Nai. No čo, máš? Spýtam sa, aby som mohla dopísať zvyšok objednávky, vysvetliť mu ako mi to poslať a zavolať k sebe Achillesa. |
| |||
Patrick, Sam a ostatní zmínění Pondělí 13. září Tváře mi zůstávají pernamentně červené od toho, jak se neustále červenám. A to jsem ani nechtěla! "To jsem ráda, že jsi k mým službám. Až budu potřebovat levnou pracovní sílu, tak si řeknu," zasměju se a mrknu na něj. Chtěla bych vidět, jak by to Patrick zvládl s takovým rýčem! Po úspěšném pokusu s Carpe Retractem se vydám zpět na své místo a posadím se. Jsem zvědavá, jaké poslední kouzlo si pro nás Kratiknot připravil. Zívnu a položím si hlavu na lavici. Ani mi nedojde, že klimbám než do mě Patrick šťouchne. Doufám, že mě profesor neviděl, a tak se ospale narovnám, protáhnu a napůl ucha poslouchám inforamce o novém kouzlu. Cože? Somno... co? S panikou v očích se mrknu k Patrickovi do poznámek a přepíšu si vše, na co jsem zapomněla. Proč jsem sakra musela usnout zrovna teď, když jde zrovna o sny?! Do zkoušení se ale nehrnu, raději nechám ostatní, aby se předvedli. Kdoví, co by ukázal můj sen! Fascinovaně jsem pozorovala bubliny, které postupně praskaly. Noční můry, scény vytržené z porno časáků... Po očku pozoruji Kratiknota, který ale zatím nezasáhl. Každý jiný profesor už by to dávno udělal. Ihned k němu chovám větší sympatie. Alespoň je trochu legrace. Co by taky od učebny plné puberťáků čekal... Jakmile mě nějaký detail zaujme, zapíšu si ho. Alastorův sen plný smrti si v bodech přepíšu celý. Náš prefekt se o moje fanfiction stejně nezajímá a bude mu ukradený, když něco z toho použiju. Skoro mi tak unikne sen mého spolusedícího. Všimnu si ho teprve až po příletu letadel. Co se zprvu zdálo jako jakýsi válečný sen se promění v něco úplně jiného. Asi jsem to měla od Patricka čekat, ale i tak celá zrudnu až po konečny vlasů a jakmile sen skončí, sklopím pohled do lavice. Můj zoufalý výraz, který vysílám k Sam, asi mluví za vše. Mám to teď celé ignorovat? V duchu začínám panikařit. Odkdy se Pat zajímá o to, jak vypadám? Nebral mě vždycky jako kámošku? Skoro mi tak ujde sen Deirdre. Okamžitě zbystřím. Jaktože má ta holka tak barvitou fantazii co se týče homosexuálů? Nepíše snad taky tajně fanfic?! Jsem ráda, že se pozornost odvrátila od Pata a jeho kontroverzního snu. Kratiknot to naštěstí po Danově snu s Kenjim utnul. Jaká škoda! Ani jsem to nestihla. Tvář mám sice ještě růžovou, ale je to daleko lepší než před chvíli. Zatím jsem se k tomu nijak nevyjádřila. Možná bych měla. Šťouchnu do Patricka loktem. "Vždyť to nebylo tak strašný. Mohls dopadnout jako Airimoyová," přes záclonu vlasů se na něj usměju. "Teď jsem docela ráda, že se na mě nedostala řada..." Představa, že by to bylo něco trapnýho a viděl to někdo ze zmijozelských... nepotřebovala jsem, aby mě pomlouvali ještě víc než doteď. Všimla jsem si, že někteří spolužáci si po ukončení hodiny ještě kouzlo zkoušejí, a tak jsem pokrčila rameny. Proč ne. Přiložila jsem si hůlku ke spánku. "Sobium Pictura..." (4) Nechápavě zavrtím hlavou. Proč se sakra nic nestalo? Jakže bylo to kouzlo? Mrkla jsem do poznámek. Sakra! Začervenala jsem se nad přeřekem. Jasně, že to nefungovalo! "Somnium Pictura!" (6) Konečně se to podaří a z hůlky vyjede bublina, která začne přehrávat můj sen. Tuhle noční můru si nepamatuju. A jsem za to ráda! Romzrzele strčím hůlku do kapsy hábitu a podívám se na Patricka. "Čuňata a černá díra... to se může zdát fakt jen mně." Zavrtím se smíchem hlavu a začnu si balit věci. "Co máš v plánu teď? Jdeš za tím Kwangem?" Na odpoledne jsem žádné plány zatím neměla, a tak jsem doufala, že nebude vadit, když se k němu přifařím. "Mohli bychom se pak stavit i v sovinci, co říkáš? Kvůli těm Prasinkám." |
| |||
2E -> Sovinec Becca, Eliot, Angie Pondělí, 13. Září "Tak to prr! Nejsem Patrik, aby se mi něco takového zdálo!" Se smíchem vztyčím ruce na svou obranu. Hmm... I když, vlastně proč se nepřesvědčíš sama." Ze zvyku si skousnu spodní ret. Nevím, co to do mě vjede. Nijak nemám potřebu někomu dokazovat, že o něm nemám eroticky sny či něco podobného, ale když už jsem něco takového řekla, nebyla možnost couvnout. "Somnium Pic-shit!" (4) Zakleju, když málem hodím placáka na zem, páč jsem si šlápla na rozvázanou tkaničku. Ono by se to kouzlo na zavazování tkaniček vážně teďka hodilo, heh. Pomyslím si, když si zavazuju botu. "Kde že sme to skončili?" Opráším si kalhoty a pohlédnu na ty dva. "A jo, vlastně." "Somnium Pictura" (6) Vyslovím a hůlkou si namířím na spánek. Z ucha mi náhle vyjde bublina, která začne přehrávat lehce rozmazaný sen. Jakmile sen skončí, okamžitě zalituju, že sem se do toho tak bezhlavě pustila. Já toho Patricka fakt zabiju. Byla to jasně jeho vina! Neměl nedávno v klubovně vytahovat hodnocení Sinestry a jejích... ehm, kvalit. Když jsem si všimla, že se na mě mí spolužáci dívají, lehce jsem zrudla, ale rychle jsem se odvrátila a pak si prudce pravačkou rozcuchala vlasy, což jsem dělala vždycky, když jsem byla v rozpacích. "Eeeh... Každopááádně, Eliote, nestyď se! Pochlub se, copak si měl za sen. Stále ještě lehce červená jsem se na něj upřímně zazubila, jak nejzářivěji jsem dovedla. Prosííím, udělej něco, abych se nemusela cítit takhle trapně!!! Když na mou teorii o snech Eliot skutečně zareaguje, mírně se usměju. Možná si přece jen budem mít co říct. "Jo, to máš nejspíš pravdu." Jeho poznámka o úmyslu si nechat udělat tetování mě skutečně rozesměje. "Hele, to rozhodně není špatnej nápad!" K mému překvapení to oba mí spolukolejnící vezmou vážně a skutečně Henryho pozdraví. Svým způsobem mi to ale udělá obrovskou radost, Becs to vzala s humorem, přesně tak jak to bylo zamýšleno, Eliot byl... krapet opatrnější. Nejspíš ho něco v minulosti naučilo k těmto impozantním tvorům chovat hlubší respekt a raději se příliš nepřibližovat. Henry byl ale zlatíčko. Drbání na hlavě skutečně miloval, hlavně teda za ušima. Navíc snad odjakživa měl úžasný odhad na lidi, neublížil by jen tak někomu. Přesto sem si dovolila Beccu trochu poškádlit a otestovat její odvahu. "No, můžeš to zkusit." Lehce pozvednu koutek úst do vyzývavého úsměvu v očekávání, jestli to skutečně udělá nebo ne. Když dorazíme do sovince, letmo zavadím pohledem o jakousi postavu, která uvnitř je. Jedná se o Angie, docela tichou holku z Nebelvíru, která většinu času skutečně příliš... nevystupuje. Nějak jsem vždy měla pocit, že nestojí o to se s kýmkoliv nějak zvlášť vybavovat, proto stočím pohled zase zpátky ke svému batohu, ve kterém se snažím nalézt pergamen a brk. "Jasně, v pohodě." reaguju na varování Beccy, že ve své posteli možná naleznu jejího rebelujícího mazlíčka. "Kdyžtak ti ji hodím zpátky do tvojí." :P Nevinně se na ni usměju. Vzkaz pro Charlie není dlouhý, vzhledem k tomu, že Henryho vysílám zhruba každý týden, občas každé dva týdny. Prostě takové to shrnutí, jak se mám, co studia a jen s přidáním toho, že potřebuju povolení ke vstupu do Prasinek a možná pár drobáků pro takové to "každodenní využití". Jak říkám, nic extra dlouhýho. Než stihnu zareagovat na otázku Becs, už se zapojí do rozhovoru i Eliot, který okomentuje eleganci mé spolužačky, nad čím prostě musím vyprsknout smíchy. Naštěstí si stihnu dát ruku před pusu, takže to nešlo moc slyšet, ale moje prudké předklonění si nejspíš nikdo nemohl vyložit jinak. "No, jestli se ptáš na sovu..." Jako rádoby znalec jsem si rukou podepřela bradu a rozhlédla se po sovách. Pak jsem se k ní obrátila zpátky a pobaveně se na ní zazubila. "Moje No.1 je samozřejmě Henry!" Tak jo, žerty stranou." "Hmm... docela bych vsadila na tu Sněžnou támhle." Ukážu směrem vzhůru, kde sedí můj favorit No.2, byla to nádherná mohutná bílá sova. Téměř tak velká, jako můj Henry. Když jsem tu byla naposled, přiletěla těsně až ke mě. Přes zobák se jí táhla světlounká roztřepená jizva, což mě docela zaujalo. Takovou sovu zapomenout nelze. "Ale možná by ses spíš mohla zeptat támhle Angie. kývnu směrem ke spolužačce "Myslím, že sem chodí docela často. Určitě bude mít mnohem lepší tip než já." Opět pohledem zabloudím k tý tichý holce a když si mě všimne, letmo téměř bez hlubšího zaujetí se na ni usměju. |
| |||
2E, chodby, ošetřovnaPondělí, 13. září Ti ve třídě, profesoři na ošetřovně Naštěstí se pozornost spolužáků ode mě brzy odvrátila, když přišla na řadu Cass a její ultradepresivní sen. Možná by si s ní měl někdo pronluvit... Koukala jsem docela překvapeně. Naštěstí po ní přišel sen Daniela, který mou pozornost upoutal zase jinam. On a Kenji - ha! Nebyla to zas až tak špatná představa. Chudák Wolf musí být docela překvapenej, v kolika snech vlastně figuruje. Pokusila jsem se ho najít, abych viděla, jak se tváří, ale nepostřehla jsem ho. Vrátila jsem pozornost ke Kratiknotovi, který začal vypadat dost rozrušeně. Chm, co do bandy puberťáků vlastně čekal? Včeličky a motýlky? Sbalila jsem si věci a vydala se přímo na ošetřovnu. Kam taky jinam, oko mě teď svědilo a pálilo jako čert. Jako bych tam měla kýbl písku. Cestou jsem se stavila v umývárnách a oko si prohlédla. Vypadalo vážně příšerně. Já toho Aleka vážně zabiju! mrmlala jsem po zbytek cesty. Nervózně jsem se zastavila přede dveřmi. Mám zaklepat? Nebo ne? Chvíli jsem nejistě přešlapovala, pak zaklepala a hned poté otevřela dveře a rozhlédla se po místnosti. Pohledem jsem hledala Ettariel nebo madame Pomfreyovou. Můj pohled sám o sobě musel být docela výmluvný, proč jsem přišla. Napůl krhavě rudý a přimhouřený a napůl normální. Okrajově mě napadlo, jestli bych na to případně měla dát spíš pásku a stát se pirátem, nebo to nechat být a vypadat jako upír po týdenním flámu, když už vypadám jako příšera. Nebo mi tu někdo pomůže? |
| |||
2E -> SovinecSam, BeccaPondělí 13. září Pousměju se, když se Sam pustí do psychologického výkladu snů. Havraspár se holt pozná. "To jistě. Ale mezi lidmi je stále velmi rozšířená pověra o tom, že sny předvídají budoucnost. Vzhledem k tomu, že jim stále tak trochu nerozumíme, není se čemu divit, že se to furt ještě drží." Objasnil jsem svou pozici, když nás Becca přerušila svým okouzlujícím zvoláním. "To si nechám vytetovat na záda. Jen obrovskej nápis 'Nůdááá!'. Památník na studia v Bradavicích. Až někdy skončím ve vězení, bude to vypadat drsně." Pousměji se a svižným krokem pokračuji v chůzi. I přes zimu si spokojeně oddechnu, když ucítím čerstvý vzduch v plicích. "To mi povídej." Zamručím směrem k Becce, s patřičně znechuceným výrazem. "Je mi jasný, že nestíháme, ale přetahovat hodinu taky nemusel..." Potřesu s povzdechem hlavou. Překvapeně zamrkám, když si všimnu píšťalky v rukou Sam a jen tak tak se udržím, abych bolestí nevyjekl, když ucítím Beccinu nohu na té své. Vrhnu jejím směrem pohled nakopnutého štěněte, ale pak se moje pozornost stočí k výru. "Čus Henry." Pozdravím ho žoviálně. Na rozdíl od Beccy se ale držím v úctivé vzdálenosti. K sovám jsem se naučil mít velmi opatrný přístup. "Eh, máme to stejně. Táta usoudil, že had je bezpečnější. Nebo si ze mě tenkrát utahoval a já to nepochopil, což je taky dost pravděpodobný. Každopádně Gregory by spíš dopis sežral než doručil." Zamručím v odpověď Becce, zatímco na papír škrábu dopis pro povolení chodit do Prasinek. Nedávám tomu moc velké naděje, táta vždy silně prosazoval, že jsem tady od studia a máma ho věrně podporovala. Ale za zkoušku... Můj dopis je poměrně stručný. Vlastně jen tradiční zpráva, že je všechno v pohodě a jestli by, pěkně prosím smutně koukám, zařídit povolení do Prasinek. Nikdo z rodiny nikdy nebyl moc na zbytečné citové výlevy přes dopisy. A tak jsem se toho, jako ideální syn, poslušně taky zdržím. Zvednu obočí a kritickým pohledem změřím Beccu. Pak vykouzlím co nejpřesvědčivější zahrání Rhetta Butlera. "Inu... i to je taktika." Uhladím si imaginární knírek a pak se zasměju. "I když by se dalo argumentovat tím, že nejdříve máš nápadníka zaujmout zevnějškem a svou přirozenou elegancí, kterou dnes předvádíš na každém kroku." Mé oči se významně stočí na napadenou nohu a tiše fňuknu, než se uchechtnu. "A až když ho zaujmeš tak je čas ho okouzlit svou osobností. No, alespoň tohle byly rady mojí mámy ohledně holek. Bůh ví, co je na tom pravdy." Pokrčím rameny. "Ale zpět k tématu. Co se týče sov, sám nemám moc tušení, zas tak často domů nic neposílám. Takže... Sam?" Odkašlu si a otočím se ke jmenované. |
| |||
Před 2E -> SovinecPondělí, 13. září Sam, Eliot, okrajově Angie "Jakýkoliv. Je mi jasný, že tobě se zásadně zdá o mně ve spodním prádle, jak tě krmím hrozny!" pronesu teatrálně směrem k Sam, než se zachichotám a začnu věnovat svoji pozornost Eliotovým slovům o tom, že sny se prej mají plnit. Sam ho ale usadí snůškou akademických řečí. Zívnu a pak vytvořím ze svých dlaní hlásnou troubu. "Nůdááá," zvolám. Vyjdeme z hradu a já nasaju čerstvý vzduch. "No konečně. Myslela jsem, že v 2E zapustím kořeny," zamumlám si spíše pro sebe, než pro svoje dva společníky, a zarazím ruce do kapes. Venku začínala být pomalu zima, za chvilku bude zima opravdová a to bude teprve něco. Možná bych mohla očarovat pár sněhových koulí, aby pronásledovaly někoho ze Zmijozelských a pak to svést na Daniela? Nad tím nápadem se spiklenecky pousměju. Pak si všimnu, že Sam vytáhla nějakou píšťalku. "Barde Beedley, jsi to ty?" zeptám se jí, když na ni začne hrát, ale to už jsme v sovinci a nad hlavou mi proletí výr velký jako menší stodola. Možná stodola pro panenky. Ale luxusní stodola pro panenky, ne nějaký levný, plastový hnus. Nevědomky se trochu přikrčím a šlápnu při tom Eliotovi na nohu. Omluvně syknu. Dneska jsem vážně jak slon v porcelánu. "Ehm...ahoj Henry?" řeknu trochu váhavě, když nás Sam začne představovat. "No tak, pozdrav," drcnu loktem do Eliota a trhnu bradou směrem k výrovi. Podle cukajících se koutků jde poznat, že sotva zadržuju smích. "Když si ho pohladím, klovne mě?" zeptám se Sam a podle odpovědi buď ruku natáhnu a sovu si váhavě pohladím, nebo svoje nenechavé prsty udržím na uzdě. "Já teda vlastní sovu nemám, otec tvrdí, že jedna rodinna stačí. A Špionku asi sotva někam pošlu se dopisem, když je to chudák rosnička prťavá. Jo, Sam, mimochodem, než půjdeš večer spát, mrkni se, jestli jí nemáš v posteli. Poslední dobou se snaží zdrhnout," varuju spolužačku před svojí žábou, zatímco z brašny vytahuju pergamen a brk. Opřu kus pergamenu o zeď a začnu psát. Jak mám diplomaticky napsat 'máti, uklidni se, ten kluk, kterýho jsem přefikla v kumbále, byl ze Zmijozelu'? pomyslím si v duchu, ale naštěstí mám tolik rozumu, abych to neřekla nahlas. Stejně se to už nebude opakovat. Na Cayluse bych už nesáhla ani násadou od koštěte, po tom jak se choval. Tak se v dopise jen omluvím za svoji nevychovanost a poprosím je o povolení k návštěvě Prasinek. Hodná dcerunka. Musím se nad psaním culit jako malá a koušu se do rtů, abych se nerozesmála. Pohled mi znovu padne na Eliota, protože si vzpomenu na svoje uvažování při kouzelných formulích. Milá maminko, jak by se ti líbilo, kdyby ten šťastlivec v kumbále byl z Mrzimoru? Nelíbilo? Tak mi dej prosímtě pokoj, děkuji. Přestanu sledovat Eliota a vrátím se ke svému dopisu. "Máte tip na nějakou dobrou školní sovu?" zeptám se Eliota se Sam a v tu chvíli si všimnu, že kousek od nás se nad dopisem hrbí Angie. Jestli zvedne pohled, usměju se na ní a zamávám rukou, ve které držím brk. "Chtěla bych, aby to povolení přišlo co nejdříve," obrátím se zpět na ty dva. "Čím dřív budeme moct chodit do Prasinek i v týdnu, tím líp. Hodlám sníst tak polovinu Medového ráje, abych měla jasno, že mě můj potenciální nápadík má rád kvůli povaze, ne kvůli tělu," povzdechnu si teatrálně a položím si ruku na srdce. |
| |||
2E--> knihovnaCass, Dee, kolegové v okolíPondělí 13.9. Usměji se na Dee a kývnu na souhlas. „Klidně. Ale upřímně nevypadá, že bys to potřebovala.“ Ještě chvíli sleduji, jak odchází, a nemůžu se dočkat, až budeme opět sami. Minulý volný týden byl v tomhle geniální a teď si říkám, kéž by měl den 48 hodin. Zapíšu si na pergamen profesorovu odpověď a je mi jasné, co budu příště hledat i když mě vlastně tohle přehrávání snů zase tak moc neoslovilo. Mít takovou myslánku a přehrávat si vzpomínky, to by bylo něco. Ale mám dojem, že bych si po chvíli přehrával furt to samé dokola. Naštěstí chvíli poté, co spatřím svojí noční můru hodina končí. Ostatní po mě jsem ani nevnímal a jsem rád, že je tohle za námi. Mám dojem, že po dnešní zkušenosti tohle kouzlo asi profesor nebude moc učit. Nebo možná později, až nebude mít tolik lidí sny jen o… no šak víme. Zamávám na Dee na rozloučenou a když jdu kolem tak, že už je nadosah, nezapomenu jí popřát: „Užij si to, princezno.“ Poté s úsměvem vyjdu ven. Všimnu si, že Cass už zmizela pryč a tak se vydám na to nejpravděpodobnější místo, kde bych jí mohl najít… knihovna. A taky že jí tam najdu. Sednu si naproti a podívám se na ní. Nevím přesně, co se jí ukázalo za sen, ale vnímal jsem dost na to, abych věděl, že to nebylo nic dobrého. „Chceš o tom mluvit? Nebo bych ti mohl nějak zkusit zlepšit náladu?“ Počkám na její odpověď, a jestli nebude chtít, zbývá jen jedna možnost, jít dál. Nebo mě to aspoň pomáhá. „Půjdu za profesorem Lupinem. Chceš se pořád přidat? A ještě jedna věc. Budeš posílat domu dopis kvůli Prasinkám? Já jen, že bych tě s tvým dovolením zase sprostě využil,“ pronesu a usměju se. |
| |||
2E -> chodby -> Sovinec Becca, Eliot, ostatní Pondělí, 13. Září "Meg-co?" Zasměju se a trochu se od Beccy odtáhnu, když schytám další kopanec. "Pfft, mluvíš jak moje bab-" V půlce se zarazím. Žádnou nemáš. "Eh, myslím jak sedmdesátiletá důchodkyně co se se snaží vtipkovat se svou neméněstarou kamarádkou ze sousedství." :P Zazubím se na ni a pro jistotu se ještě trošičku přimáčknu na Maureen v případě dalšího útoku. Když si mě konečně má spolužačka odchytne, oznámí mi, že budeme mít další doprovod. Eliota jsem sice znala, ale nikdy sme si nějak extra slov nevyměnili, spíš takové typické pozdravy a zdvořilostní fráze typu "Jak je?" a "Dneska je fajn počasí." Proto z jeho účasti nějak extra nadšená nejsem, ale whatever. Třeba změním názor. "A můžeme snad za to, že jsme byli převálcováni davem spolužáků nažhavených předvést své erotické sny, že se na nás holt už nedostalo?" Zašklebím se na Beccu, ale jsem upřímně ráda, že jsem nemusela sdílet svůj sen se všema téma lidma okolo. Nad Eliotovou poznámkou o snech jen pozvednu obočí. "Sny, že se mají vyplnit?" Pohlédnu na něj a lehce nakloním hlavu na stranu. " Teoreticky sny nejsou nic jiného než informace, které přes noc mozek zpracovává, aby si je uložil do dlouhodobé paměti. A protože nemá čas, kdy jindy nasbírané informace utřídit, páč je stále v režimu sbírání dat, dělá to v noci, když spíme. Proto se nám vůbec zdají sny." Ne že bych byla nějaký expert, ale psychologie mě fascinovala už hodně dlouhou dobu. Psychika je mimořádně zajímavá věc. To byla Mau a Draco, koho sme teďka minuli? Konečně jsme vyšli ven na čerstvý vzduch. Venku se již pomalu stmívalo, krvavé Slunce padalo za obzor a čistá dokonale modrá obloha slibovala další tichou, tajemnou noc. Při cestě k sovinci v kapse u kalhot zašmátrám a vylovím malou, ručně vyřezávanou píšťalku ze světlého dřeva a s vyrytou sovou na její zploštělé straně. Pamatuju si na den, kdy se mi ji konečně podařilo vyrobit. Tehdy mi to zabralo osm měsíců a dvanáct nepovedených pokusů. Heh. Přiložím si ji ke rtům a jednou dlouze na ni zapískám. Zvuk který vydá není ostrý, zda se spíš tlumený více podobný zvuku lesního rohu, ale do něj má ještě hodně daleko. Schovám píšťalku zpátky do kapsy a pár vteřin na to už mi na rameni přistane můj nádherný výr. "Nazdar, kamaráde." Pozdravím ho s úsměvem a lehce ho pohladím po hlavě. V odpověď mi tiše zahouká. Všimnu si pohledů těch dvou a dojde mi, že ho vlastně ještě nikdy neviděli. Co na to říct? Já a Henry nenavštěvujeme tohle místo často a s kamarády. Teatrálně si odkašlu. Ehm, Henry, tohle jsou Becca a Eliot, Becco a Eliote, tohle je Henry." Přátelsky se na ně zazubím. |
doba vygenerování stránky: 0.84113192558289 sekund