| |||
Kouzelné formule - chodba - pokoje Pondělí, 13. září |
| |||
Kouzelné formule13. září učebna 2Ehlavně Richard Ačkoliv se mi první pokus kouzla příliš nepovedl, dočkala jsem se od Richarda něčeho jako... pochvaly? Vždyť to nebyla dobrá práce, dobrá práce by to byla, kdyby se mi ji podařilo dotáhnout do konce. V obličeji jsem nedala nic znát, ale v očích šlo vyčíst, že mě to trochu překvapilo a zmátlo. Když pak oznámil svůj pokus, jen jsem kývla hlavou, abych mu dala najevo, že jsem připravená. Samozřejmě, že se mu to povedlo na první pokus, na rozdíl ode mě, a tak jsem se nechala táhnout směrem k němu. Nebyl to úplně nejpříjemnější pocit. A ačkoliv obvykle nemám ráda doteky lidí, teď jsem ocenila, když mě podržel. Netušila jsem, jak se mám teď cítit, tak jsem se na něj jen podívala a řekla: "Jestli ti to nevadí, ještě bych to ráda zkusila znovu." S tím jsem se vrátila zase opatrně zpátky na místo a chystala jsem se na další pokus kouzla, když nás vyrušil profesor se sdělením, že můžeme to lano použít i k přitažení k něčemu. Protočila jsem oči v sloup. A co se asi snažím celou dobu dělat? poznamenala jsem v mysli. Už od začátku mi to přišlo jako lepší nápad přitáhnout spíš sebe k někomu než někoho jiného (a nejspíš i o dost těžšího než jsem já) k sobě. Jenže zatím jsem neměla ten úspěšný pokus, ani ten druhý (45%), kdy se mi sice znovu podařilo lano vyčarovat, ale zmizelo až příliš brzy. Do třetice všeho dobrého? "Carpe Retractum." (86%) Tak přeci jen se mi to nakonec podařilo. Zachytila jsem provaz za Richarda a začala jsem se přitahovat. Kouzlo vydrželo, takže jsem se brzy ocitla u něj. "Tohle už je o dost lepší pokus," pronesla jsem spokojeně s lehkým úsměvem, načež jsem se otočila a odešla zase zpátky na své místo. Na žádné další zkoušení nebyl příliš čas (aspoň z mé strany už ne), protože nás Kratiknot zahnal zpátky na svá místa. Měli jsme probrat ještě jedno kouzlo (což jsem nevěděla, jak bychom mohli stihnout, ale budiž). Kouzlo týkající se našich snů. No, tohle bude ještě zajímavé... Sama jsem si příliš nepamatovala své sny. Stejně jako mnozí jiní jsem i já měla ty šílené, ale nejvíce jsem si pamatovala noční můry. Abych pravdu řekla, nechtěla jsem je příliš ukazovat, ale když musíme... Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát při pozorování snů svých spolužáků. Ještě o něco zábavnější byly profesorovy reakce. Nakonec byl skoro nucen naše kouzlení přerušit, čemuž jsem se nedivila a v duchu jsem mu děkovala. Nepotřebovala jsem znovu vidět některou ze svých nočních můr jako jiní. Jakmile jsme byli rozpuštěni, na chodbě jsem si dovolila si oddechnout. Už jsem zažila lepší hodiny. Ale byla jsem ráda, že už je dnešní vyučování za námi. |
| |||
2E – Kouzelné formule --> Sovinec13 září, pondělí odpoledne Maureen, poté nikdo konkrétní Trochu mě překvapilo, že Maureen vypadala klidně, když se do ní Wolfram i Sinestra nevybíravě pustili. Pečlivě jsem si prohlédla její tvář, ale nebyla jsem schopná odhalit, jestli je to přetvářka. A pokud ano, tak se umí velmi dobře přetvařovat. Nakonec se ale do svých omluv akorát zamotávala. Lehce jsem si povzdychla, ale nijak jsem už její proslov nedoplnila. |
| |||
Učebna 2E – kouzelné formule Angela, Wolfram, Sinestra , profesor Kratiknot 13. září Hrubý tón volající mé příjmení mě donutí se otočit. Pohlédnu na Wolframa a omluvně se na něj pousměji. Jeho méně přívětivou reakci si dokážu vysvětlit jenom jedním jediným způsobem. Přeci jenom, Sinestře se nic nestalo, stála přede mnou zdravá a bez jediného šrámu – proč tedy tak silný projev? To o ni měl takový strach? Ježiši, to je přeci tak hrozně hezký! V tu chvíli se ozve Angie. Byla na mojí straně, i když byla všechno jasně moje chyba. Div se nerozplynu dojetím, když se bez jediného zaváhání okamžitě pouští do zpětné interakce. Položím jí ruku na rameno a jemně stisknu. "To je dobrý Angie, je to moje chyba." Usměji se na ni, ale nevypadá to, že bych si z poznámek spolužáků dělala těžkou hlavu. "Sorry Whittelsbachu!" Oslovím jej stejně jako on mě příjmením, protože je mu to asi víc po chuti. "Podívej, Sinestra je v pořádku a hned se ti vrátí!" Se skálopevným přesvědčením, že si o ni akorát dělá obrovské starosti, natáhnu ruku s dlaní vzhůru směrem ke svojí oběti, aby se mohl přesvědčit. Div mu ji neprotočím, aby si ji mohl prohlédnout ze všech stran. To už se ale ozývá právě Sinestra, které jsem se měla věnovat především. Což jsem nemohla, protože mě někdo v záchvatu úzkosti vyrušil. Překvapeně na ni zamrkám, když mi oznámí, že by to snad mohlo vypadat, že sabotuju Zmijozel. Cože? To ale není pravda! Hned ráno to byl Benji, pak vlastně všichni a až teď Crabbe s tebou jako! Nakonec si ale tuhle myšlenku nechám pro sebe. Nevím, jestli bych si tím nějak pomohla. Trochu zazmatkuju a začnu blábolit, protože by mě fakt mrzelo, kdyby si někdo myslel, že snad ostatním způsobuju tyhle nepříjemnosti schválně. Ne vážně, jsem jenom takový kopyto, věřte mi! "Oh.. um... ale to fakt ne! Vlastně mi Zmijozel připadá jako ta nejmíň zajímavá kolej... Teda vlastně tak jsem to nemyslela, akorát že mi za to fakt nestojíte... Ne, takhle ne! Jako stojíte ale prostě... Ježíší-kriste-to-bych-prostě-fakt-neudělala! Promiň Sinestro!" Upřímně jsem opravdu ráda, když se rozhodne to dál nerozmazávat a vrátí se zpátky k Wolframovi, který přestane z její nepřítomnosti strádat. Všichni jsme šťastní. A ani mně jejich slova nedokážou zhoršit náladu. Povedlo se mi to. Povedlo se mi to a napotřetí! A se zavřenýma očima vlastně, to se dá brát jako velká frajeřina! Ještě nikdy jsem neslavila úspěch po tak málo pokusech. Dokonce i profesor, i když s poznámkou o otevřených očích, svým způsobem dal najevo radost. Nebo aspoň mně se to tak zdálo. Obměním ho širokánským zázubem. "Podařilo! Pronesu vesele. Mohl by si to zapsat jako kariérní úspěch. Plynně se přesune k dalším – tentokrát k Marii, které zadává nový úkol. V tu chvíli se vedle mě objeví Angie a ptá se, jestli jsem v pořádku. Pohlédnu na ni a věnuji jí přesvědčivý úsměv, kterým dávám najevo, že všechno je fajn. "Ne každý je ke mně tolik tolerantní jako Mrzimorští nebo ty. Mou... můj talent, jak to nazvala Sam, neskousne každý a já to beru. Ale díky, že ses za mě postavila. Seš fakt kámoška." Naštěstí jsem v té nejtolerantnější koleji. Pomyslím si spokojeně a Nebelvírce vděčně stisknu paži. Opravdu si vážím toho, co pro mě udělala. Nemusela, ale přesto se postavila na mou stranu, i když bylo víc než jasné, kdo je viník a kdo jenom nevinná chudinka. Nakonec nás profesor přeci jenom rozežene zpátky do lavic, což je dosti nemilé vzhledem k tomu, že už přetahujeme. Inu nedá se nic dělat. Ještě své Nebelvírské kolegyni nezapomenu znovu poděkovat za její činy a za spolupráci, z které jsem byla já osobně nadšená. Angie je možná tvor tichý a zamlklý, ovšem dneska se mi s ní pracovalo skvěle, což jí nezapomenu dát najevo, zrovna jako si u ní zamluvit další případnou spolupráci... kdyby teda chtěla. Poslední část hodiny vypadá zajímavě, i když si nejsem jistá, jestli se chci s některými ze třídy dělit o svoje sny. Ani nemůžu ovlivnit, jaký to bude! Co když ukážu sen, který prozradí víc, než bych chtěla? Právě proto se taky do předvádění nijak nehrnu a jenom pozoruju ostatní. Hned sen Reginy mi vyrazí dech. Zhrozeně chvilku zírám na masturbujícího Benjiho, než od snu odtrhnu oči a s rudými tvářemi raději těkám pohledem po krajině za oknem. Skutečně jsou věci, které vidět nepotřebuju. U Cayluse mě vlastně ani tolik nepřekvapí, že se jedná jak jinak než o sex a tak si rovnou na lavici podepřu hlavu oběma rukama a zírám jinam. Vlastně dokud nedošlo na Alastora, přestala jsem dění kolem sebe úplně sledovat. Nebyla jsem z toho tolik rozjařená jako ostatní a vlastně mi to svým způsobem připadalo všechno dost podobné. Aktéři se měnili, ale nakonec všichni skončili nazí, jejich těla byla v různých propojeních a když už to člověk vidí potřetí, stačí. S lehkým překvapením se otočím na profesora, který vlastně tohle všechno dovoluje, navíc se na to dívá taky! Není to vlastně zvrhlý? Dívat se na svoje žáky, jak si užívají milostných hrátek, i když jenom v hlavě? Uh. Tvářil se ovšem víc jak zaskočeně, což bylo alespoň malou útěchou. Suma sumárum mě pobavil sen Kayly, protože Wolfram aka kovboj na T-Rexovi se zdál jako dobrý námět na nějaký příběh, stejně jako Alex a její Zmijozel tancující v hula sukničce. Naopak na Dee jsem musela chvíli jenom nevěřícně zírat. Kdo by kdy řekl, že by takové jemné stvoření mohlo být tak zvrhlé? Všechny mé představy o její nevinnosti jsou v tahu! Nakonec stočím pohled ke Cassandře, jejíž sen byl vyloženě noční můra. Sleduji to všechno se zatajeným dechema a i mně, jakožto pouze nezúčastněné přihlížejí, bylo těžko. Když skončila, zírala do lavice, celá bledá. Alespoň, že Daniel to trochu svým snem rozveselil. U něho jsem se skutečně od srdce rozesmála. Dejte tomu klukovi někdo medaili, jednoznačně nejlepší sen! Očkem zabloudím i ke Kenjimu, jak se na tohle všechno asi tváří. Nakonec hodina končí, ke spokojenosti nás všech. S úlevou si začnu balit věci, když si všimnu, jak dveřmi prochází Draco v závěsu s Crabbem. Ach jo. Pravděpodobně není možnost, jak toho cvalíka chytit samotného a tak jsem se nakonec rozhodla to odbýt hned. Rychle vyrazím za nimi, doženu je na chodbě. "Crabbe!" Volám za ním a zastavuji tak celou trojici. Dracův nepřátelský výraz se snažím ignorovat. "Jenom jsem se ti chtěla omluvit za tu učebnici. Mrzí mě to, neudělala jsem to schválně." S hrdinným výrazem mluvím směrem ke zraněnému spolužákovi, který vypadal, jako kdyby ani význam mých slov nechápal. Třeba myslí na dortíky, co na něj čekají v Hlavní síni? "O tvoje trapný omluvy tady nikdo nestojí, Rottová." Odpovídá mi Draco, po kterém jsem ale vyjádření nechtěla. Zamračím se a nespokojeně na něj pohlédnu. Nemělo cenu se s ním přít, to mi bylo jasné. I tak jsem se chtěla přesvědčit, že Crabbe význam mých slov skutečně pochopil. Nadechuji se k dalším slovům, ale jsem nemilosrdcně přerušena. "Copak nerozumíš? Táhni!" Zasyčel ta slova tak nenávistně, až jsem se na místě podvědomě přikrčila a na rukou mi naskočila husí kůže. Nechtěla jsem vyvolávat další konflikty, rozhodně ne po tom, co řekla Sinestra a tak jsem nakonec jenom se skloněnou hlavou odešla. Svou povinnost jsem splnila a tím to hasne. Sice mě to stálo nemalé úsilí a slušnou dávku hrdosti, ale mám to za sebou. Dobře. Den to byl dlouhý a já začínala pociťovat únavu ze všeho toho dnešního shonu a vypětí. Proto jsem zamířila na kolej. Vzala jsem obě svoje myšky a společně s nimi si sedla do jednoho z volných křesel ve společenské místnosti, kde jsem si s nimi hrála, většinou myšlenkami někde úplně jinde. |
| |||
2EThomas, Cass, Becca, PatrickPondělí 13. září Když slyším bráchu, jak se na Beccu obořil, ohlédnu se po něm a trochu vykulím oči. Koukám, že u nás obou ťala do živého! Není se čemu divit, když je otec u nás tak citlivé téma. Podívám se na něj a dám mu najevo, že mu naprosto rozumím, ale takhle moc vyjet přímo před profesorem nemusel. Neměl se nechat tak moc rozčílit. |
| |||
Kouzelné formule - konec Učebna 2E - 13.9. Jen co se objevil odhalený sen Reginy, profesor se zatvářil trochu překvapeně. Nicméně sjel Reginu pátravým pohledem a dál se u ní nezastavoval. Alastorovy na otázku samozřejmě odpověděl. ,,Ano, dá se ovládat výběr snu. Ale musíte si ho alespoň trochu pamatovat nebo vědět, kdy se vám zdál." Jak bubliny postupně přibývaly, někteří si mohli všimnout v jeho tváři lehkých rozpaků. Rozpaky se začaly měnit v pohoršený výraz a s Danielovým snem konečně promluvil. Jeho hlas byl tichý a trochu koktavý. ,,D-dobře studenti. To by pro dnešek stačilo." Rychle zamával rukama, aby ukončil kouzlení. Zdál se být více než vykolejený, tohle se mu pravděpodobně ještě nestalo, ale na obsah snů neřekl ani slovo. Ale kdo ví. Třeba se můžete v příštích dnech těšit na nějakou hodinu o sexuální výchově? ,,Už přetahujeme hodně a nebudu vás tu nadále držet. No.. Takže.. Do příští hodiny si..si opakujte kouzla, která jsme tu dnes probrali a .. Eh, uvidíme se na další hodině. Nashledanou." Trochu roztěkaně ukončí hodinu a začne slejzat ze stohů knih. Pro dnešek už jste měli tedy volno. Brumbál sice na nástěnku dnes vyvěsil oznámení o úpravě školního řádu s tím, že do Prasinek smíte chodit i o všedních dnech, ale k něčemu takovému jste potřebovali povolení rodičů. Proto při nejbližší příležitosti byste měli domů poslat sovu. Je krátce po čtvrté a večeře je až v šest. Nicméně pro hladové žaludky lze v hlavní síni vždy sehnat něco dobrého. Některým, převážně nižším ročníkům skončilo vyučování už dříve a naopak starší ročníky se ještě učí. Proto, když v přízemí potkáte profesorku McGonagallovou, upozorní vás, abyste byli po chodbách ještě potichu, že do půl páté v některých učebnách ještě probíhá výuka. Na nástěnce vedle hlavní síně si někteří možná všimnou, že tam visí nové dva útržky pergamenu. A spolu s vámi si je tam prohlíží také Bezhlavý Nick. Nový rozvrh volitelných předmětů pro rok 2015/2016: Sobota: 10:00 - Runová magie 10:00 - Kroužek kreativnosti 14:00 - Šerm Neděle: 10:00 - Léčení 13:30 - Divadlo Účastníci školního sboru budou svým profesorem vždy předem informování o nadcházející hodině. Studenti, kteří si zapsali oba sobotní předměty, které se jim kryjí si budou muset zvolit pouze jeden. A pak tam visel ještě jeden vzkaz.. |
| |||
2E Kenji, Marie 13.9. Po vyřezávání látek přišlo na řadu druhé kouzlo. Nějaké Carpe Retractum. Znělo to fakt divně. Jako nějaký trakt. Zažívací trakt třeba. Prostě mi to kouzlo znělo fakt divně, ale co. Většina kouzel má divné znění.. Možná to bude tou latinou. Každopádně! Přemístil jsem se od lavice před ní a jako dvojici si vybral samozřejmě Kenjiho. ,,Sorry kámo. Doufám, že jsi nechtěl za Coraline. Po dnešku už mám cizích dvojic plný zuby a ruce spálím radši tobě." Zazubím se na něj a přesně, jak profesor chtěl se postavíme naproti sobě. Uchopím do ruky hůlku a připravím se na akci. Jenže už samotné vysvětlování užitečnosti kouzla mě trochu.. Zarazilo. Chvíli jsem jen tak stál a pozoroval ostatní v jejich kouzlení. Většina byly dvojice opačného pohlaví, tak to nepůsobilo tak trapně. Ani u holek to nevypadalo blbě, ale prostě aby se dva kluci přitahovali za pas k sobě a vášnivě se chytali do náruče - Nah. ,,Musíš uznat, že přitahovat si tě jako kovboj lasem do náruče je fakt úchylný. Jsi skoro jako můj brácha, ale tohle.." Povzdechl jsem si a přece se jen na kouzlení připravil. Nějak to vymyslím. Chci si to kouzlo alespoň vyzkoušet. "Carpe Retractum!" Mávl jsem s hůlkou jako s rybářským prutem a z ní vystřelilo světelné lano (97%), které se omotalo Kenjimu kolem pasu. Zašklebil jsem se na něj a chvíli přemýšlel, co udělat. Nakonec jsem tedy zatl svaly a začal ho tahat k sobě. Kenji nebyl zrovna kdovíjak vysoký, ani mohutný takže - ,,Skoro jako bych tahal holku." Rýpnu si do něj. Když vynaložím dostatek fyzické síly, Kenjiho to vymrští ke mně. Nechtěl jsem ho chytat do náruče, tak jsem prostě uhnul. Jenomže Kenjiho zastavila až zeď za mnou. Narazil do ní a pravděpodobně spadnul na zem. ,,Doprdele.." rychle jsem k němu přiskočil, napůl se smíchem napůl zhrozený z toho, jestli kvůli mně zas příjdeme o body. ,,K-kámo jsi v pohodě?" Snažil jsem se nesmát, ale to prostě nešlo. Taková hlavička.. Ať už bylo Kenjimu jakkoliv a ať už kouzlo zkoušel taky, později jsme se stejně měli vydat zpátky a připravit se na poslední kouzlo. Byl jsem už trochu otrávený z toho, jak dlouhý dnešek je a nemohl jsem se dočkat až to skončí. Ale kouzlo na přehrávání snů znělo dobře. V lavici jsem během snů chcípal smíchy a snažil se netlemit moc nahlas. Ale něco prostě bylo neuvěřitelný. Jaké píčoviny se některým zdají, to je poděs. A sen Ryana.. Takové porno v přímém přenosu! No ale pěkně ji nakládal, o tom žádná. Škodolibě jsem se předklonil přes Kenjiho, abych na Ryana viděl a mohl spatřit jeho výraz. Snažil se být v lavici co nejmenší a absolutně nezvedal zrak. Byl rudej až na prdeli. A co teprve Ewingová? Jak ta se asi tváří na to, že ji ojíždí spolužák před celou třídou a je tady vystavená nahá? Nebo spíš je vystavená tak, jak si ji Ryan představuje. Ale to tělo je fakt dobrý. Co mě dostalo taky byl sen Rebeccy, kde jsem figuroval s klukama já. Znechuceně jsem odvrátil hlavu na stranu a pohoršeně se na ní podíval. O čem se jí to proboha zdává? Deirdre je taky pěkně zvrácená osoba, to vám povím. Tam prozměnu Reece nakládal Wolfa a homosexuální hrátky jsem fakt vidět nepotřeboval. Pobavila mě až těhotná Sinestra. Jak se ten náš drb krásně vryl do pamětí.. Nakonec přišla řada na mě. Odkašlal jsem si, přiložil hůlku ke spánkům a - (2) Nic. ,,Moment moment. Ještě jednou." Upozornil jsem všechny ostatní. ,,Somnium Pictura."(9) Tentokrát se zadařilo a z ucha mi vyšla jako Regině bublina. |
| |||
E2 Pondělí, 13. září Becca, Diana Diffindo se mi nakonec docela podařilo a mohla jsem být se sebou spokojená. Pak Kratiknot přišel s dalším kouzlem, chystala jsem si sešit na poznámky, ale ještě před výkladem nás zve do volného prostoru učebny. Ajéje… co se na nás chystá? Jakmile oznámí, že jsou potřeba dvojice, automaticky se otočím na Beccu. Ale co to? Nejdřív se tak poštěká s dvojčaty a zatáhne do toho i jejich rodinu, teď nemluví ani se mnou? Co jsem provedla? Vlastně mě to dost vykolejilo, s kým teď budu? Automaticky se mi vybavily předchozí dvě hodiny, kde jsem byla ve dvojici se zmijozeláky. Oba sice ušli, ale co by mě mohlo potkat teď?! Už jen kvůli té představě se mi dost ulevilo, když mi návrh udělá Diana! “Proč ne,“ pokusím se o ledabylý tón a starostlivě se ohlédnu po Becce. Ne, teď na to není čas. Zeptám se jí pak. Třeba. Možná. Své spolupachatelce nevěnuju jinak moc pozornosti, poslouchám Kratiknota. Přeci jen je teď důležitější! Přesto mě docela zarazí, co tím kouzlem budeme dělat. Přitahovat?! Mrknu po Dianě a znejistím. Jak si to může někdo jako ona vyložit? “Ehm… jo…“ souhlasím a nechám ji začít. Jak jí diffindo moc nešlo, tak teď zaválela hned napoprvé! Jo, to se- na další myšlenky už nebyl prostor, protože já byla svázaná, ona trhla lanem a já to nečekala. Během posledního vrávoravého krůčku směrem k ní jsem se pokusila vyrovnat balanc, ale ouha! Nepovedlo se! Celou svojí vahou se na ni skácím! Naštěstí ji mé vrávorání mohlo včas varovat, takže mě mohla chytit a oběma zabránit v pádu. “Nazdar,“ odpovím jí na pozdrav. “Příště radši varuj, bez rukou se špatně chytá rovnováha,“ blábolím a snažím se dostat z lana. Když jsem konečně volná, tak je řada na mně! Zhluboka se nadechnu, pozvednu hůlku, namířím ji na spolužačku a zvolám: “Carpe retractum!“ (84+10%) Udiveně a spokojeně sleduju svůj úspěch a kouzelné lano svazující Dianu. Hm… tak teď je s přitahováním řada na mně! Pravda, když je kousek ode mě, napadne mě taky škubnout a provést jí to, co ona udělala mně! Ale ne, nakonec odolám pokušení a takových padesát centimetrů ode mě povolím. Taková vzdálenost stačí! Pro jistotu. “To bylo docela fajn, ne?“ nadhodím konverzačně. Můžeme trénovat dál, ale první pokusy se zdařily, tak proč si kazit stoprocentní skóre! Ovšem jestli chce, bránit jí nebudu. Kratiknot pak ještě prozradil další využití kouzla, to bude ale fungovat na stejném principu. A Marie to zvládla bez potíží. Možná by se mohlo hodit, až si z nás vystřelí schodiště a nebude nás chtít pustit. Když nebude mezera moc velká, šlo by to takhle obejít! Chvíli poté se vrátíme zpátky na svá místa. Opět mezi Dianu a Beccu. Ta se mým směrem ani nepodívá. Proč? A když nám získá dalších pět bodů, alespoň v duchu jí pogratuluju. Ale pokud počítám správně… jsme teď bodově druzí! Skvělý! Ale ne o moc, takže pozor na ztráty! Kouzlo na vyvolání snu se mi příliš nelíbí. Není to moc osobní? Kdo ví, co se lidem zdá. A ještě když je to tak moc necenzurované! I proto, když spolužáci začnou vyvolávat své sny, nevěnuju jim tolik pozornosti. Snad z taktu. Pravda, nějakým se ubránit nejde a směju se společně s ostatními. Ale když přijde řada na mě, smích mě přejde. Tohle se mi nelíbí… “Somnium pictura!“ (2) Má nejistota a obavy se hned projevily. Ach jo… Ale druhý pokus (8) už vyšel celkem pěkně a já v bublině přede mnou uviděla sen, který se mi zdál celkem nedávno. Před týdnem na ošetřovně. Prakticky hned si vzpomenu, co se tam dělo. Byl tehdy tolik živý! A nepříjemný! Vyděsím se… jak to zastavit? Pohled mi krátce zajede k Acai. Ta o něm věděla. Trochu zpanikařím a svezu se níž do lavice. Nemusí na mě být tolik vidět. A já abych neviděla na tu bublinu. Až moc velkou! A když utrpení konečně skončí a já zírám nepřítomně do lavice, tak jen doufám, že teď přijde někdo s nějakou komedií! Proč nešla Kayla až po mně? |
| |||
Formule v 2EPondělí, 13. září Všichni, hlavně profesor Kratiknot, Wolf a Acai Dala jsem Acai prostor, aby si kouzlo vyzkoušela, a pak byla řada na mě: "Carpe Retractum! (58)" Lano se objevilo a omotalo se kolem Acai. Zkusila jsem zatáhnout, ale zdálo se mi, že to nic nedělá, nešlo za něj zabrat. "Táhne tě to aspoň trochu?" zeptala jsem se, ale v momentě, kdy jsem se přestala soustředit, lano zmizelo. "Sakra." Zkusila jsem to ještě jednou (56), ale stalo se úplně to samé. "Tak ještě naposledy, ano? Připravena? Carpe Retractum! (5)" Tentokrát se nastalo vůbec nic, jenom špička mé hůlka lehce zasvítila. "Víš co? Kašlu na to, nacvičím si to později," promnula jsem si oko, které mě příšerně svědilo. Měla jsem pocit, že se to zhoršuje. Jako bych v oku měla písek. Ukázala jsem ho Acai. "Prosímtě, jak moc je to špatný? Předtím se mi tam dostalo trochu slizu." Já jsem to nemohla vidět, ale Acai ano, oko jsem měla úplně červené. Přemýšlela jsem, že zajdu za Kratiknotem a omluvím se z hodiny, ale v tu chvíli nám ukázal nové a velice zajímavé kouzlo. První šla na řadu Regina. Úplně jsem nevěděla, co si o tom myslet. Ale nebylo to nic proti tomu, s jakým snem přišli Benji, Dee, Caylus a Ryan. Nestačila jsem zírat. Tady člověk snad ani nedostane přiležitost, aby mu chyběl internet. Porno zdarma! Některé sny byly vážně podivné a skoro ve všech byl někdo nahý, jinak byly vážně vtipné, hlavně ten Alexin. Všechny, kromě toho Alastorova, který byl neuvěřitelně znepokojivý. Skoro jsem i doufala, že se v něm někdo svlíkne, aby to rozbilo tu pochmurnou náladu. Nakonec jsem byla na řadě já. Byla jsem docela zvědavá, co uvidím. Přiložila jsem si hůlku ke spánku a vyslovila zaklínadlo (2). Na první pokus se nic nestalo, zkusila jsem to tedy znovu (4). Začínala jsem být docela frustrovaná, předchozí kouzlo mi taky nešlo. "Somnium pictura. (3)" Bože, to je trapné a všichni na mě koukají. Zrudla jsem, ale nevzdávala jsem se. "Somnium pictura! (9)" Konečně. S očekáváním jsem se na bublinu dívala. Kdybych nebyla rudá už před tím, než se můj sen stal veřejným, tak teď bych zrudla určitě. Okay, to byl špatnej nápad. Aspoň, že v tom snu byli všichni oblečení. Teď všichni ví, že se mi zdá o dinosaurech. To mám určitě z těch filmů, jako malá jsem na Jurskej Park koukala pořád. Proč se v tom snu ale museli objevit moji spolužáci, a k tomu zrovna Wolfram jako kovboj? To se mi muselo zdát někdy nedávno. Ale nevzpomínám si... Lehce jsem vyšilovala a moje krhavé oko tomu určitě dodávalo na patřičném příčetném efektu. |
| |||
Alastor a ostatní zmínění Pondělí 13. září Hallelujah! Alastor má i nějaké city a umí je projevovat! Jsem velice mile překvapena, a tak se na něj jen spokojeně usmívám a přikyvuji. "Děkuji, ty dnes taky exceluješ... nejenom v tomhle," tiše ho pochválím a mrknu. "To máš pravdu. Možná bychom to mohli trénovat i mimo hodinu... Stejně jsem tě chtěla poprosit o doučování... Tréninku není nikdy dost," ještě jednou na něj mrknu a s úsměvem se vydám zpět do lavice, kde se vecpu mezi Marii a Sin. Podepřu si rukou bradu a unaveně zívnu. Dnešek byl dlouhý a namáhavý. "Ta Rottová by se měla fakt jít zahrabat, co?" Prohodím šeptem k Sin, aby to Marie vedle mne nezaslechla. "A že se do toho zapletla i ta motačka... Co si o sobě myslí?" Protočím oči v sloup a věnuji pozornost opět profesorovi. Sice se mi moc nelíbí, že bude přetahovat, jelikož už mám slušný hlad, ale kouzlo, o kterém začne mluvit, mne začne ihned zajímat. Sny byly jednou z věcí, které mne odjakživa přitahovaly, a i když mne jasnovidectví a esoterika nijak nebraly, tohle by mohla být slušná sranda, což se vzápětí projevilo. Fascinovaně jsem sledovala, jak se začali spolužák po spolužákovi střídat. U Patricka mě nijak nepřekvapilo, že je prasák. Nedokázala jsem zakrýt smích při pohledu na sebe. Teatrálně jsem zatleskala Becce, v jejímž snu jsem se také objevila. "Páni, vypadám vážně dobře," zasměju se a prohodím to spíše k sobě než ostatním. Za své nahé tělo jsem se nestyděla. Rozhodně jsem toho chtěla využít ve svůj prospěch. Doufala jsem, že mužská část mých spolužáků bude slintat. Málem se zadusím, když na řadu přijde Ryan. Po oku mrknu po Sin. Nemělo by jí to nějak překvapovat. "Ber to tak, že alespoň každý vidí, jak dobře vypadáš," zašeptám Sin do ucha a potměšile se zašklebím. "Claythornová ti může závidět," očkem jsem mrkla po zmiňované. Naklonila jsem hlavu na stranu a pozorovala Ala, kterému se kouzlo samozřejmě povedlo na první pohled. Bylo to hodně... temné. Zamračila jsem se, když jsem viděla, jak zabil havrana. Budu muset Viktora chránit! Rozhodně to bylo... znepokojující. Naštěstí to odlehčil Benji, který vysekl další parádní sen, nad kterým jsem se nemohla jinak než usmívat a pozorovat ty, kterých se to týkalo. Odkašlala jsem si. "Teď to zkusím já!" Vysokým hlasem jsem si zjednala pozornost a zářivě se na publikum usmála. Sebevědomě jsem si přiložila hůlku ke spánku a doufala jsem v něco ještě peprnějšího, než co jsme dosud mohli vidět. "Somnium Pictura!" Kouzlo jsem pronesla dostatečně nahlas a pozorovala, jak se v bublině objevuje velmi čistý obraz mého snu. (10) Předčila jsem sama sebe. "No to snad ne... a já doufala, že se o tomhle jejich románku nikdo nedozví..." S širokým úsměvem jsem se zazubila na Reece i Wolframa a čekala, až bublina praskne. Byla jsem vážně dobrá! |
doba vygenerování stránky: 0.90875196456909 sekund