| |||
E2 – Kouzelné formule13. září, pondělí odpoledne především Maureen Eričina otázka mě opět donutila zamyslet se nad tím, kam někteří moji spolužáci chodí na ty nápady a otázky. Ryan, Erika, Daniel... Člověk se občas stydí vůbec se zeptat a oni ještě položí takové dotazy... |
| |||
Učebna 2E – kouzelné formule
Překvapeně zamrkám, když Christina zmíní můj zákrok při Bylinkářství. V tu chvíli mi hlavou vířilo mnoho myšlenek, ale zachránit celou třídu před katastrofou nebyl zrovna ten vytoužený cíl. Vlastně ani nevím, co mě to napadlo. Kdybych věděla, jaké následky to ponese, spíš bych skočila pod stůl, než obětovala své drahocenné ručičky. I přes to se na Týnu usměju. Když už se stalo, nějakou tu neoprávněnou vděčnost klidně přijmu. "Vážím si toho, děkuju za tvoje milá slova." Pohlédnu na Richarda a v očích mi plápolá. Skutečně to všechno zorganizoval jenom pro mě? Rázem se zdají spálené ruce jako splněný sen, Jako ta nejlepší věc, co se mi kdy mohla stát. Jestli bude chtít uspořádat nějaké takové poděkování pokaždé, když se zraním a udělám při tom něco užitečného, budu se klidně každý den hrdinně vrhat do sebevětšího šílenství. Když zorganizoval večeři pro moje spálené ruce, co by asi tak udělal pro zlomenou nohu? "Jsi tak pozorný." Zářivě se na něj usměji a snad jenom slepý by si nevšiml, jak moc mi to povzneslo náladu. Ani na sebemenší chviličku mě nenapadlo, že by to nemyslel vážně. Naopak mám z toho velmi dobrý pocit. Jako kdybych z dálky slyšela znít svatební zvony a ještě o kousek dál radostný smích našich budoucích dětí Tiffany a Rileyho. Christiny odvádějící Vincenta si všimnu až když se objeví v mém zorném poli. Chápu její rozladění. Ze Zmijozelu je Crabbe ten pravděpodobně poslední, s kterým by kdokoliv chtěl skončit v umývárně... úplně sám. Kór někdo se způsoby, jako je Týna. Pošlu jejím směrem povbudivé pousmání, to už mě ale Richard přesvědčuje, že je naprosto v pořádku – jak taky jinak. Proto se otočím na Nairu, která se zdála když už nic jiného, trochu rozhozená. Ani ke mně nezvedne oči, což je vlastně neslušné, když s někým mluví, ovšem jsem ochotná jí to v dané situaci odpustit. "Nic si z toho nedělej. Každý den není posvícení, navíc Richard všechno zachránil." Pronesu to dostatečně nahlas, aby mě i lord slyšel a povzbudivě se na ni usměju, jakmile ke mně zvedne oči. O její ruku letmo zavadím pohledem, ale nezdá se, že by to bylo něco vážného. Profesor je z Richarda nadšený a chválí ho o sto šest. Mám co dělat, abych se na něj nepodívala s určitou pyšností v očích. Nakonec to ale neudělám a začnu se soustředit na profesorův výklad. Psát poznámky si nemůžu a tak mi plynou slova jedním uchem tam – a jelikož se nemají v hlavě o co zachytit – tak zase druhým úspěšně utíkají pryč. Po vyzvání se pokusím do ruky vzít hůlku, ale neměla jsem jistý stisk. Puchýře na rukou nebyly zrovna tou správnou oporou a proto mi také nástroj vyklouzl z pravačky a spadl mi do klína. Pochybovačný pohled Kratiknota mi neušel, ale nakonec jsem mohla jenom bezelstně pokrčit rameny. Raději svůj drahocenný nástroj položím zpátky na lavici a o nic dalšího se nepokouším. Nahlas zopakuji název kouzla, ale jakmile se hodina převalí k praktické části, zůstanu sedět bez hnutí. Pohledem se u Kratiknota přesvědčím, že tady ze sebe téměř bezrukého pitomce dělat nemusím a jakmile se mi dostane mlčenlivého souhlasu, pohodlně se usadím na lavici a sleduji pokusy ostatních. Některé úspěšné, jiné tolik ne. Podívám se Naiře pod ruce a sleduji je, jak vyřezávají obrys jakési květiny. Okvětní lístky nebyly úplně kulaté, občas se trochu špičatily a bylo vidět, že to sice byl úspěch, ale ne stoprocentní. "Připomíná mi to Hvězdník. Moc hezká květina." Blahosklonně ji pochválím a ještě jednou přejedu pohledem po jejím výtvoru. Naira však ztrácí mou pozornost v momentu, kdy promluví Richard, protože já rozhodně musím zachytit každé jeho slovo. Podívám se na hada, který ležel přímo přede mnou a sama pro sebe se usměji. "Děkuji." Zvednu zrak k Richardovi a pak se zadívám zase na zelenou látku ležící přede mnou. Každý dárek od lorda byl požehnání. Dokonce i pouhý rozvlněný proužek látky s trojúhelníkovou hlavou se v jeho rukou měnil na věc vyváženou drahokamy. Zaslechnu Nairu a na chvíli se trochu zarazím. Proč tady vlastně sedí? Přišla snad okukovat mého Richarda? Majetnicky hada přikryji dlaní, aniž bych se ho moc dotýkala a hluboce přikývnu. "Opravdu se ti povedl." Pochválím jej v závěsu za ní a pak se otočím na Nairu, s lehce křečovitým úsměvem. Byla to hezká holka, ale jak jsem si v následující chvíli uvědomila... byla z mudlovské rodiny. Tedy pro mě nepředstavovala nebezpečí. A najednou pro mě opět nebyl sebemenší problém na ni být milá. Naopak mi rázem byla ještě sympatičtější než dřív. To už profesor tuhle část hodiny ukončuje a přesouvá se k další. Tři kouzla... zrovna dneska. Pomyslím si s notnou dávkou trpkosti a zbytek už tak nějak poslouchám jenom na půl ucha, protože je mi jasné, že ani tohle nebude nic pro mě. Obzlášť když se mluví o nějakém přitahování provazu, u kterého bych dost možná vypustila duši. Na profesorův dodatek o mé neúčasti jenom kývnu a zase se usadím, nakonec jsem ani nic jiného nečekala. Nevadilo mi to zase tolik, abych se kvůli tomu nějak vztekala. Jsem ráda, že se nepředřu. Sedím teda na svém místě a jako ostříž sleduji Barbaru s Richardem. Nikdy nemluví, většinou sedí dál od nás, ale co když se za tou rádoby nevinnou tvářičkou schovává důra, co mi ho chce přebrat? Analyzuji každý její pohyb, nutno dodat, že mě moc potěšilo, když si ho k sobě nebyla schopná přitáhnout ani o píď. I tak napjatě čekám, co vzdejde z jeho strany. Jenom koutkem oka zachytím Patricka, který div nevytírá s vlasy Noelle podlahu, jak moc ji prohnul v rádoby taneční figuře. Špatně provedené ještě k tomu. Co to držení těla? Jestli sebou ta holka škubne, skončí oba na zemi. Což se klidně mohlo stát, protože neočekávám, že by tahle holka uměla tančit. S kým by ty figury trénovala, s prasaty? Jenom silou vůle nad nimi neprotočím panenky. Taková extravagantnost je vhodná jenom na parket, ne na hodinu kouzelných formulí. Představu s Richardem a mnou v hlavní roli rychle zapudím. Vrátím se ale pohledem zpátky k němu a Barbaře, ke které vysílám značně negativní auru. I když jestli se na mě podívá, slaďoučce se na ní usměji. Až mi z toho trnou zuby. |
| |||
Okraj Zapovězeného lesaPondělí, 13. září Havraspár, profesor Kwang Konečně jsem našla tykadlatky v učebnici. Vy psala jsem si z ní nějaké poznámky, také z profesorova výkladu. S ostatními jsme vyplnili test, a pak jsem se vrhla vyndavání vajíček ze slizu pinzetou. Připravila jsem si misku s vodou, ale právě, když jsem se chystala vodu proměnit na sliz, do kterého bych poté mohla vajíčka přendavat, mi něco vlétlo do oka. "AU!" pálilo to jako čert. Snažila jsem se si z oka co nejrychleji vymnout sliz, který tam zůstal. Ani jsem si nevšimla, že vajíčko zůstalo přilepené na mé uniformě. Skrz záplavu slz, jsem se snažila zjistit, kdo mi to provedl. "Tentokrát už tě fakt zabiju, Alecu!" utírala jsem si obličej do rukávu. Z očí mi teklo jako blázen, takže slzy rychle odplavily veškerý sliz, který mi v oku zůstal. Chvíli jsem viděla na to oko dost rozmazaně, ale spravilo se to. Naštěstí. Tak snad ani nebudu muset za zdravotnicí. Zaslechla jsem, jak profesor říká Regině, že sliz je nezávadný, tak jsem si oko naposledy otřela do teď již řádně promočeného rukávu, odlepila si vajíčko z hábitu a vrátila se k práci. Musela jsem pohnout zadkem, abych dohnala ostatní, kteří si nevzali pauzu na odslizení oka. Hodně jsem spěchala, ale nakonec jsem vajíčka stihla oddělit, vložit je do nově připraveného slizu, původní sliz dát do zkumavky a ještě přitom vrhat nasrané uslzené pohledy na Aleca. Kvůli spěchu jsem ale byla docela zaneřáděná od slizu. To bude na další sprchu... Kolej, formule v 2EVšichni?, Kratiknot, Acai Po skončení hodiny jsem se rychle vrátila na kolej pro pomůcky na další hodinu, trochu se umyla od slizu, prohlédla si zarudlé oko a vydala se na kouzelné formule, kde jsem se posadila do zadní řady, pozdravila okolosedící a mnula si oko, které stále bylo podrážděné. Učebnici jsem položila před sebe na stůl a vytáhla hůlku. Nadiktovala jsem brku své jméno, a pak už jen čekala, co dnes budeme dělat. O něco déle! Fakt výborný! Pořád jsem si přišla docela upatlaná a toužila po pořádné sprše. Na správné odpovědi na otázky jsem si nemohla rychle vzpomenout, ale byla jsem moc ráda, že Noelle a Sam ano a získala pro nás nějaké ty body. Já se pořád cítila provinile za to fiasko s Rebeccou a chobotnicí. To oko mě vážně rozptylovalo. Možná by se mi na to měl přecejen někdo podívat? Nebo je to tím, že si ho pořád tak mnu? Asi bych měla přestat. Silou vůle jsem se snažila ruce daleko od oka. Další body schramstl Zmijozel. Bezva. Poznámky jsem si nepsala, protože jsem na ně pořádně neviděla. Navíc teď propadnu z formulí, protože nebudu mít poznámky. Mě Kratiknot žádné kouzlo nepřidělil, takže jsem se nadále mohla zabývat svým strašným zraněním. Stále jsem měla pocit, že v oku něco mám, i když to tak nebylo. Ještě abych z toho neměla nějakej zánět, stresovala jsem se, takže jsem úplně přehlédla ostřelování Zmijozelu knihami. Nechtěla jsem ale přijít o důležité kouzlo, takže jsem se s ostatními začala pokoušet o Diffindo. Zamžourala jsem na pergamen: "Diffindo! (9)" pokusila jsem o správný pohyb hůlkou. K mému příjemnému překvapení se pergamen docela pěkně přeřízl na lehounce šišaté poloviny. Druhý pokus (6) se mi už tak hezky nepovedl, ale přesto se pergamen rozdělil na další části. Světýlku to asi stačilo, protože zeleně zasvítilo a přede mnou přistál kus modré látky. "Diffindo! (96)" soustředěně jsem se na látku zamračila a představila si siluetu sedící kočky. Povedla se mi vážně pěkně, takže jsem se nadšeně zazubila a téměř zapomněla na své vážné zranění. Konečně se mi dneska něco daří. Zvedla jsem se a začala si hledat dvojici na druhé kouzlo. Přitočila jsem se k Acai, vedle které zrovna nikdo nestál. "Můžu být s tebou?" Znovu jsem si promnula oko a zamžourala na ni. "Začneš?" |
| |||
2E - formule Thomas, Noelle, prof. Kratiknot Pondělí 13.9 Sotva si procvičíme nové švadlenkovské kouzlo, už na nás profesor Kratiknot chrlí další. Bezva, rád se učím novým věcem. Také mě zaujala poznámka o tom, že Diffindem v podstatě můžeme i někoho přefiknout. No, já na to nepotřebuju kouzlo, stačí trocha alkoholu a špatné osvětlení na párty. Rozhlédnu se kolem sebe, abych viděl kdo s kým se bude párovat. Alastor je samozřejmě s Dee. Jestli on nebude tak trochu fixovaný na svoji milou? Pobaveně se na Deirdre usměji. Zachytím i nějakou výměnu slov mezi Beccou a Dianou. Nevím o co šlo, ale Thomas přede mnou tu konverzaci slyšel, protože se rozeřve na celé kolo. Je to hysterka. Takhle zbytečně se nechat vytočit. Becca už očividně nehodlá ohledně sourozenců cokoliv řešit, asi už dosáhla svého, nicméně pokud si Thomas myslí, že může jen tak pořvávat na moji spolužačku ze stejné koleje jako já, tak se šeredně přepočítal a nezájem, jestli si to Becca zaslouží, nebo ne. "Oh? Takže Moudrý Klobouk se šeredně sekl?" Nadhodím neutrálně tak, aby mě Thomas slyšel. "Chceš tím snad říci, že Becca nemá kvality hodné Havraspárské Koleje? Nebo že je Moudrý Klobouk senilní? Obojí jsou vážná obvinění, třeba chceš svoje slova přeformulovat?" Navrhnu mu nenuceně, ale je to spíše řečnická otázka. Oba víme, že k tomu nedojde. Vyměníme si pohledy. Stejně pevně jako je on na straně své sestry, jsem já na straně Beccy, respektive své koleje. "Víš Thomasi, jsi fajn kluk a já chápu, že s vaším přijmením to nemáte lehké. Dokonce máte moje sympatie, ale obávám se, že ještě jednou zvýšíš hlas na někoho z mé koleje a nebudu ti to moci odpustit." Ano, je to jemná výhružka, ale zároveň tím dávám Thomasovi najevo že v tomhle nemám na výběr. Položím si lokty na stůl, propletu si prsty na rukou a podpeřu si tak bradu. Hodím na něho zkoumavý pohled a jemně se usměji. "Přesto doufám, že spolu budeme nadále všichni dobře vycházet." Nakloním hlavu lehce na stranu a pohled mi sjede na původkyni celého dramatu. Na Beccu. "To platí i pro tebe." Pomyslím si a doufám, že Cass, jakožto její kamarádka, si ji spacifikuje. Vážně mě zklamala. Že bych žil celé ty roky v bludu a Becca nebyla taková úžasná a skvělá dívka jak jsem si maloval? Poté, co profesor Kratiknot rozpustil náš malý dramatický kroužek se s úsměvem podívám na Noelle. Byla můj výběr číslo jedna na procvičování Carpe Retracta. Natáhnu k ní ruku, jako bych ji vyzíval k tanci. "Smím prosit?" Zářivě se usměji a zadívám se jí zpříma do očí, dokud ji nepřinutím se začervenat. Je roztomilá, když se červená, jako chili paprička. Pak se postavíme naproti sobě. "Jestli ti to nevadí, já začnu. Kluci prý mají výhodu, tak ode mě můžeš alespoň odkoukat jak na to." Zamrkám na ni a připravím si hůlku. "Takže si tě k sobě přitáhnu, OK? Připravit...pozor...Carpe Retractum." Zakouzlím (32%). Nic se nestalo. S Noelle se po sobě podíváme a tentokrát se začervenám já a rychle se pokusím znovu. "Tak..tedy znovu. Carpe Retractum!" (17%) Zase nic. Asi jsem to uspěchal. S pokrčením ramen se na Noelle usměji, důkladně se na ni soustředím, dramaticky se nadechnu, pak vydechnu a...představím si ji nahou. "Carpe Retractum!" (66%) Tentokrát je to úspěch. Síla hanbaté mysli opět zaznamenala vítězství! A pak že moje velká představivost mi k ničemu nebude, cha! Pomalu si Noelle přitáhnu až k sobě do náruče. "Konečně." Usměji se na svoji kamarádku, rukou jí podepřu záda, svůdně se jí podívám do očí a udělám s ní taneční záklon jako při tangu. Pak ji zase s pobaveným zamrkáním postavím. "Jsi na řadě." Konstatuji a vyvinu ji ze své náruče. |
| |||
2E - formuleDidý, Patrick, Cass, Bella, Sam a ostatní okoloPondělí 13.9. Vidím ten pohled naprosto okamžitě. Ten pohled, který mi říká, že dneska nebude s Didý žádná sranda… tedy bude, ale já u toho nebudu. „Jo, jdi do ní,“ pronesu téměř otráveně. Štěstí, že mám furt Lenku, která vždy sestru zastoupí při těchto příležitostech. Když nad tím přemýšlím, tak Didý nabaluje holky víc než já. Počkat, to není zase tak těžké. Pak opět promluví Zmije v2.0 a já vyvalím oči, co si to vůbec dovolila. „Co si to dovoluješ vůbec vypustit z tý tvý nevymáchaný držky, káčo jedna? Zatím svým chováním ukazuješ jediná ty, že se tentokrát Moudrý Klobouk šeredně sekl!“ Skoro se divím, že mi z nosu nejde pára, jak neuvěřitelně mě naštvala. Za čtyři roky ve škole si snad nikdo ještě nedovolil mě takto urazit. Avšak rychle si uvědomím, že jsem nejen mluvil nahlas, nýbrž jsem zuřivě křičel. Otočím se na Kratiknota a omluvným hlasem spustím: „Omlouvám se, pane profesore. Už se to nebude opakovat.“ Poupravím si hábit a opět se posadím. „Já držet tebe? Počkej s tím po hodině, a pak ti jí klidně podržím. Hlavně… jak vůbec o fotrovi ví? To ta jejich pitomá šlechta zná každýho smrtijeda přes půl planety daleko?“ odvětím Dianě. Když nad tím tak přemýšlím, mám si taky najít dvojici. Kde je sakra ta Lenka? Skoro se zhrozím, když si všimnu, že má nejlepší kamarádka si už dvojici našla. Dokonce i Chris už má dvojici, takže ani klučičí kamarádi mi nezbyli… Sakra… „Sam? Máš s kým jít? Ne? Tak to… počkat… ehm ehm…“ odkašlu si a vstanu. Rychle k ní dojdu, načež se před ní ukloním a nabídnu teatrálně své rámě. „Krásná slečno, poctila byste mne prosím, a byla mojí partnerkou pro další tanec?“ Když dojdeme do části učebny, kde cvičíme kouzla, usměji se a povím: „Dáma má přednost, ukaž co v tobě je.“ |
| |||
2EThomas, Cassandra a RebeccaPondělí 13. září „Cák, slyšíš poprvé?“ obrátím se ke Cassandře, když se podivuje nad slovesem šmejkat a schválně přidám další slovíčko do sbírky. Copak v této podobě téměř nepoužívám, ale proč trochu nevyužít situace a nezakomponovat ho v takovémto nezvyklém tvaru. „Nosit, tahat,“ vysvětlím, i když nepochybuji, že jí význam došel i bez toho. |
| |||
Kouzelné formule13. září učebna 2Eoznačení Na druhou otázku nakonec odpověděl někdo další z Havraspárských. Vzhledem k Samině formě odpovědi jsem poněkud zalitovala, že jsem to nezkusila já. Protože její odpověď nepatřila mezi ty úplně nejjistější, i když to mohl být jen můj pocit. Asi by bylo lepší, kdybych na sebe nijak neupozorňovala, když nám to nepřinese body. Když ke mně přiletěl pergamen, samozřejmě jsem oznámila své jméno a nechala jsem jej pokračovat dál. Nastal čas procvičování kouzel. Ve svém místě jsem se napřímila a čekala jsem na svůj úkol, který však nepřišel. Trochu mě to zmátlo. Takže bych měla ještě počkat...? Stočila jsem pohled do svého zápisníku a začala jsem vyznačovat některá zapsaná slova. Občas jsem to dělávala, když jsem neměla nic lepšího na práci. Když jsem na chvíli zvedla zrak, všimla jsem si až příliš rychle letící učebnice. Mířila někam ke Chris, ale místo toho skočila v Crabbově obličeji. Automaticky jsem sykla, jako by se trefila do toho mého. Muselo to být velice nepříjemné... Rozhodně to bylo nepříjemné. Od Maureen se ozvalo tiché "pardon". Koutkem oka jsem se podívala na vedle mne sedícího Draca. Snad nebude zuřit. Nemyslím si, že tohle Maureen udělala úmyslně. Za chvíli se však ani Naiře příliš nepovede její kouzlo a kdyby Richard neměl tak rychlé reflexy, dostal by ránu i on. No to snad ne... To se nás snad Mrzimorští snaží zabít? Hehe... Mrzimor zmrzačil Zmijozel... Asi bych se neměla smát, ale představa to byla docela vtipná. Téměř se mi nepodařilo zabránit úsměvu, nakonec se mi však podařilo zachovat klidnou tvář. Pohled mi přelétl z evidentně naštvaného Draca na Crabba, jemuž začínala téct krev z nosu. No, tohle zas tak vtipné není... uznala jsem v mysli. Profesor nařídil Chris, aby ho odvedla do umýváren, zatímco já jsem se měla stát novým terčem pro Mau. Doufala jsem, že tentokrát to nepřežene a nikdo z nás už to neodnese. Ocenila jsem, že počkala, až budu úplně připravená s hůlkou v ruce. Naštěstí se to tentokrát mé spolužačce podařilo o něco lépe. "Flipendo!" vyřkla jsem klidně a odeslala jsem jí knihu zpátky. Měla dobrý směr i rychlost, takže mělo vše proběhnout v pořádku. Jakmile jsme byli dostatečně procvičení, profesor nám představil nové kouzlo, Diffindo. Začala jsem si psát zápisky, co to dělá a jaká je jeho historie. Takže řezací kouzlo? No, tohle bude ještě zajímavé... Vzala jsem si do ruky hůlku a dělala jsem, jak nám nakázal profesor. "Diffindo!" (10) Pergamen se mi podařilo rozříznout už na první pokus, což mě překvapilo. Nasadila jsem vítězoslavný úsměv a možná až příliš sebejistě jsem se pustila do zelené látky přede mnou. "Diffindo!" (15%) Evidentně jsem se nechala až příliš unést a místo jakéhokoliv tvaru jsem udělala leda tak přímou čáru. Eh... tohle asi není to, co chce Kratiknot vidět... Měla bych se na to víc soustředit... Spravila jsem tedy látku a pokusila jsem se o kouzlo znovu, tentokrát už víc soustředěná. "Diffindo!" (26%) Teď už to vypadalo jako nějaká zvířecí postavička s křídly, ale ještě ani zdaleka to nebylo dokonalé. Tvary byly velice neostré a spíš to vypadalo jako kdyby se to zvíře roztékalo, než aby mělo konkrétní tvar. A to, co jsem chtěla, by mělo mít hodně konkrétní tvar. Znovu jsem tedy látku spravila a zkusila jsem to znovu, snad už naposledy. "Diffindo!" (81+10%) A vskutku, tentokrát jsem vyřízla prakticky dokonalou siluetu draka. Lehce jsem se usmála a svůj výtvor jsem spokojeně položila na lavici před sebe. Po zodpovězení pár otázek nastal čas na další kouzlo. Jak nám bylo nakázáno, zvedla jsem se z místa a přesunula jsem se do volného prostoru, kde jsme měli naše kouzlo provádět. Měli jsme se rozdělit do dvojic, což mě moc nepotěšilo, avšak ve finále mi bylo víceméně jedno, s kým skončím. Víceméně. Když se proti mně postavil Richard, vnitřně jsem se ušklíbla. Navenek můj výraz zůstal chladný, bez emocí. Poslouchala jsem profesora a při jeho zmínce o potřebě fyzické zdatnosti jsem se už krátkému úšklebku neubránila. Nepatřila jsem mezi absolutní slabochy, ale mezi velké siláky jsem se taky zrovna neřadila. Jsem holka, co se dalo čekat? Nečekala jsem, že se mi bude v tomto směru nějak extra dařit. S povzdechem jsem zopakovala zaklínadlo. Tohle nebude zrovna příjemná část hodiny. Tak jo, jde se na to... "Carpe Retractum!" (63%) Podařilo se mi lano vyčarovat a dokonce se za Richarda zachytilo, ale jakmile jsem za něj zatáhla, abych se pokusila k němu přitáhnout, tak zmizelo. No, tohle asi nebyl zrovna nejlepší pokus na světě... |
| |||
Učebna 2EPondělí, 13. září Cassandra, Diana, Thomas, Sam, Mau, Rory Thomas ještě naposled něco zabučí, ale už mě nezajímá natolik, abych mu snad věnovala pozornost. Co mě víc pobaví je, jak moc moje poznámka rozčertila Dianu. Podepřu si hlavu a poslouchám její monolog, nedokážu jinak, než se sladce usmívat. Jak si hrála, jak moc je nad věcí a jak rychle jí dokázala správně mířená poznámka rozčarovat! Na ty asi moc pozornosti nebo vzdělání rodiče neplýtvali. Nic neříkám, když ale skončí, beze slova se od ní odvrátím zpátky k Sam. "To je supr!" řeknu překvapeně, když uvidím dokonalého delfína, kterého Sam vyřízla. Jednou rukou se podrbu na podrápané noze a druhou natáhnu, abych si se Sam plácla. "A prý že nejsi správná osoba, která by mi něco měla vyřezávat, to tak!" zasměju se. "Hele, máš už plány po hodině? Já chci jít do sovince poslat dopis a nechce se mi úplně jít samotné. Nepřidáš se? Stejně určitě taky potřebuješ povolení kvůli těm Prasinkám" lákám ji. Pak si ale všimnu, jak je Mau přešlá a tak se trochu předkloním, abych na ní viděla. Povzbudivě se usměju. "To dáš! A jestli ne, tak můžeme založit klub ne-švadlenek," řeknu. "Budeme tam dělat cokoliv, hlavně ne řezat látku," stačím ještě říct, než Kratiknot znovu spustí výklad. Ale jsem z hodiny už tak znuděná, že si jen podpírám hlavu a bezmyšlenkovitě si zapisuju poznámky. Po hodině je budu muset ještě projít, abych na další lekci nebyla pozadu. Myšlenky mi ale lítají bůhví kde. Vlastně mi až teď dochází, že Cass nejspíš navenek hraje, jak je z pozornosti Diany nervozní, ale kdyby jí to až tak vadilo, rozhodně by tu teď tak nemlčela a ještě Diance neradila. Takhle ze mě akorát dělala hysterickou husu. Proto, když Kratiknot prohlásí, ať se rozdělíme do dvojic, zvednu se ze své židle, aniž bych se na ní podívala. Nepochybuju o tom, že nakonec skončí s Dianou, jak jinak? Já už na ně nemám nervy. Ještě z toho budu mít vrásky... "Koukám, že jste vážně spratci vašeho otce," utrousím ještě směrem k Blackům se stále sladkým úsměvem, ale dám si pozor, aby mě slyšeli. Věděla jsem moc dobře, co byl jejich papínek zač. Ať už můj otec byl jakýkoliv, alespoň nebyl smrtijed, takovými lidi on i moje matka pohrdali. Odejdu dřív, než stačí kdokoliv cokoliv říct. Když odcházím, skoro slyším svého bráchu, jak říká, že jsem matce podobná víc, než jsem ochotná si připustit. Úsměv mi trochu zvadne a já se zařeknu, že už smrtijedským dvojčatům dneska nevěnuji ani jednu myšlenku. "Rory, budeš se mnou ve dvojici?" poklepu na ramenu našemu kolejnímu fotografovi. "Prosím prosím," zkusím to a zamrkám, než se rozesměju. Když stojíme naproti sobě, zeptám se ho, jestli by mu nevadilo začít. "Já se na to nějak hned teď necítím," ušklíbnu se. "Hlavně jsem šíleně unavená. Už aby bylo volno. Jdeš dneska ještě něco fotit?" |
| |||
Kouzelné formule Učebna 2E - 13.9. Profesor spokojeně sledoval, jak se studenti pustili do kouzlení. Některým se to na této hodině povedlo, některým vůbec. Někteří to zvládli na první pokusů, jiní na pár a další museli vynaložit tolik síly, že byste jejich pokusy už ani na prstech obou ruk nespočítali. Regina dokázala rozpůlit papír až na pokus čtvrtý, přičemž z látky se ji stále a stále nedařilo nějaký pěkný tvar vydolovat. Nakonec rezignovaně odložila hůlku na kraj stolu, složila ruce do klína a odmítla v kouzlení dál pokračovat. Alecovi se papír přeříznout podařilo, ale také nějakým záhadným způsobem se mu podařilo přeříznout i Dracovu knihu, když s hůlkou švihl až příliš zeširoka. ,,Jsi normální Shade?! Přestaň s tou hůlkou mávat takhle. Ještě mi vypíchneš oči. Jsi vážně takové budižkničemu?" Zavrčel na něj tiše. Reece s Isaacem nakonec přeci jen přemístili svou pozornost ke kouzlení, i když po něm občas přece jenom koukli. ,,Slečno Rottová," zarazil se u ní profesor znovu, když viděl, jak zoufale se krčí v lavici. ,,Zkuste to ještě jednou, soustřeďte se. Zhluboka se nadechněte a zkuste hůlkou mávnout pomaleji, nikam nespěchejte." Doporučí ji a rukama ji naznačí, aby se pokusila o kouzlo ještě jednou. (*přičti si k hodu +10%) ,,Toto kouzlo není jen na stříhání látky, slečno Claythornová. Za pomocí jakého kouzla si myslíte, že se seká třeba dříví? Ukrývání předmětů za magickou bariéru není v sylabu pátých ročníků a takovéto očarování předmětů vyžaduje už jisté znalosti a zkušenosti. Nebudu vás učit pokročilou magii, jestliže neovládáte její základy." Odpoví Erice a pak se znovu pohledem rozhlédne po třídě, aby viděl výsledné tvary studentů. Mezitím se přihlásí i Sinestra. ,,Ano, toto kouzlo může vést prakticky ke zranění nebo smrti. Není to nebezpečné kouzlo, pokud se užívá správně. I tak byste s tímto kouzlem nikdy neměli mířit na své spolužáky." Varuje studenty zvednutým prstem. ,,Nicméně je dobře, slečno Ewingová, že jste se zeptala. Je potřeba se informovat i možném nebezpečí některých kouzel." Pochválí ji za dotaz. ,,Slečno Blacková," s povzdychem zavolá na Dianu, které se příliš ve vyřezávání nedařilo. ,,Pohyb hůlkou máte správný, nicméně vaše výslovnost kouzla není tak dobrá. U nových kouzel, která se teprve učíte musíte vyslovovat opravdu zřetelně. Zkuste to ještě jednou a tentokrát se soustřeďte na správnou výslovnost." (*můžeš si přičíst k hodu + 15%) Po patnácti minutách usilovného cvičení Kratiknot znovu promluví na celou třídu a naznačí, že máte s kouzlením přestat. ,,Výborně, výborně. Některým se povedly skutečně náramné kousky. Vy, kterým se dnes s tímto kouzlem nedařilo nevěšte hlavu. Žádný kouzelník se nestal mocným čarodějem přes den. Pilně procvičujte. Jako vždy i na příští hodině se budeme tomuto kouzlu věnovat a opakovat. Vaše výrobky si můžete samozřejmě nechat. A nyní - " mávnutím hůlky se ústřižky pergamenů a nevyužitá látka vznesou a odlevitují k němu, přičemž se během letu začnou slepovat zase dohromady a kus látky srůstat do neporušeného stavu. Hůlkou obě pomůcky pošle zpátky do skříně, která se za nimi s bouchnutím zase zavře. ,,Vám ukážu další kouzlo. Nemáme čas Diffindo trénovat do dokonalosti, na to máme celý školní rok a celou příští hodinu a zároveň vy, můžete cvičit ve svém volném čase. Většinou o hodinách procvičujeme kouzla nanejvýš dvě, to abyste měli dostatek prostoru k tomu, abyste se je naučili a já vám pověděl chyby, které při kouzlení děláte. Ale dnes si ukážeme kouzla tři, přičemž to poslední mám pro vás jako takové překvapení." Zatváří se na okamžik tajemně. ,,K dalšímu kouzlu budu potřebovat, abyste se postavili. Toto kouzlo nebudete provádět v lavicích, na to je příliš málo místa. Proto se všichni postavte a přejděte před lavice. Využijeme ke kouzlení tento volný prostor, který učebna nabízí." Sám začne slejzat ze stohů knih. ,,Ještě, že je ta učebna tak veliká.." Zabručí si pod vousy a namíří hůlkou na jednu z knih, která byla největší a nejtlustší. Zvedne ji do vzduchu a přemístí dopředu učebny, kde už čekají připravení studenti. Sám za ni pomalu s kratičkýma nožkama cupitá. Přiblíží levitující bichli blíže k zemi, postaví se na ni a i s knihou se vznese více do vzduchu. Ještě, že byl tak maličký a drobný, že ho levitující kniha unesla. ,,Poprosím vás, abyste se teď rozdělili do dvojic." Vznáší se na knížečce před vámi a sleduje, jak si hledáte vhodné partnery, když se pohledem zastaví u Helen. ,,Slečna Lynnerwoodová se tohoto kouzla kvůli svému handicapu nezúčastní. Prosím vás - přesuňte se zpátky do lavice a snažte si alespoň zapamatovat teoretické provedení." Pošle Helen zpátky si sednout. Jakmile máte dvojice utvořené, profesor vás požádá, ať mezi sebou udeláte rozestup a s dvojicemi se postavíte naproti sobě. Jeden bude zdát u jedné zdi a jeho dvojice naproti němu u druhé. ,,Takže kouzlo, které se dnes naučíte je velice zajímavé a jsem si jist, že určitě někteří z vás si v něm najdete zalíbení. Už proto, že to budete zkoušet ve dvojicích na svých spolužácích. Ale neděste se - není to kouzlo, kterým byste si mohli ublížit." Uklidní některé, kteří téměř zezelenali. ,,Toto kouzlo není tak složité na provedení. Nevykazuje tolik magického nadání jako spíše fyzické zdatnosti. Ano - předpokládám, že v tomto kouzlo budou zdatnější ve velké většině právě spíše chlapci. Kouzlo se nazývá - Carpe Retractum." Na tabuli u katedry se znovu zvedne křída a začne po tabuli kreslit - C A R P E - R E T R A C T U M. Kratiknot vás znovu sborově vyzve, abyste ho vyslovili všichni společně. ,,Toto kouzlo lze použít k tomu, abyste k sobě něco nebo někoho přitáhli nebo - se k něčemu nebo někomu přitáhli. Obecně platí, že se lze přitáhnout pouze k předmětům s pevným skupenstvím a také k předmětům, které jsou přiměrené vaší velikosti. Tudíž je zcela nemožné, abyste se přitáhli k malé květině. Ta se pod vámi zlomí. Stejně jako se zlomí, když ji budete chtít přitáhnout k sobě. Také se vám nepodaří přitáhnout ty předměty, které jsou třeba pevně zabudovány do země jako to může být sloup, strom a jiné." ,,Jestliže se vám kouzlo povede - k předmětu, na který míříte vyšlete z hůlky oranžovo-žluté světlo, které připomíná lano. Pevně se kolem předmětu uchytí a vy se pak za pomocí své vlastní síly přitáhnete buď k němu nebo předmět k sobě. Je vše zatím jasné?" Rozhlédne se, zda-li nejsou žádné dotazy. ,,Pohyb hůlkou je naprosto jednoduchý, je to jako byste nahazovali prut. Jakmile se vaše lano kolem spolužáka upevní, můžete se pak přitáhnout k němu nebo jeho k sobě. Jakmile vyvinete dostatek fyzické síly - spolužáka to silně a vcelku rychle přitáhne k vám. Nebo naopak. Dávejte si pozor, abyste neztratili balanc. Dosah lana bývá většinou okolo pěti metrů." Odlevituje s učebnicí z vašeho dosahu, aby se nepletl, ale zároveň aby na vás všechny dobře viděl. ,,Ti, kteří nebudou mít na přitáhnutí dost síly, stačí, když mi lano alespoň vykouzlíte a dokážete ho za spolužáka zachytit." |
| |||
|
doba vygenerování stránky: 0.85445117950439 sekund