| |||
E2 Pondělí, 13. září Becca, Blackovi Prej nekoušu... v jakém smyslu? Protože jídlo likviduje pěkně rychle! Při té myšlence mi ucuknou koutky do pobaveného úsměvu, ale dál se radši věnuju výuce! Musím, bude to v NKú, tak ať toho pak nelituju! Čím víc do sebe Diana s Beccou rýpou, tím víc mám pocit, že bych radši byla na trestu u Snapea. A že je Becca taková ostrá! Brání mě, za to jsem ráda, ale pěkně ostře! Naštěstí se obě nechají trochu uklidnit. Alespoň prozatím! Začneme myslet na něco jiného a to určitě zabere! Třeba u mě jo, ta učebnice se mi totiž povedla! Na druhou stranu by bylo zlý, kdyby ne. Máme ta kouzla umět. "Šmejkat?" povyjede mi obočí výš, když se otočím na Di. "Co to?" podivím se. Tedy význam slova jsem si domyslela, to zase ano, ale... co je to za slovo? Z jaké části Anglie je? Pak se ale raději soustředím na nové kouzlo! Jeho původ má zajímavé pozadí, i když v čem je řezání kouzlem lepší než řezák? Proč je o tolik lepší? Svůj výklad přerušil napomenutím Diany. Proč si neodpustila to šťouchnutí? Je to profesor! Ach jo... ale aspoň něco věděla. A teď snad bude úplný klid ze všech stran, ne? Pořádně se dívám na profesora, jak ukazuje pohyb hůlkou. Diana ale nějak nedává pozor - tak na co tak zírá? - a neví! "Jo, jasně," pousměju se na ni a předvedu jí hůlkou pěkný ladný pohyb. A teď si to vyzkoušet naostro! Vezmu si pergamen a odkašlu si! "Diffindo!" (1) zvolám a nic se nestane. Co to?! Rozhlédnu se kolem a taky si všimnu pár lidí, kterým to nevyšlo. No, aspoň nejsem jediná. Ale jdeme to zkusit znovu! "Diffindo!" (9) Uvnitř si dám spokojeně a vítězoslavné highfive! Tak to se povedlo! Dále nám Kratiknot rozdá látky, abychom si zkusili řezat látku. Jako vynálezkyně tohoto kouzla. Třeba poznáme, v čem je to o tolik lepší než obyčejné nůžky! "Diffindo!"(53) Asi bych poznala, že jsem zamýšlela vytvořit kočičí hlavu. Možná i jiní, ale... nebylo to prostě úplně dokonalé! Další dva pokusy dopadly velmi podobně, a to mi přišlo prostě málo! Ale měla jsem u toho zůstat, protože ty dva následující? Škoda plýtvat slovy! Už jsem chtěla naštvaně odhodit hůlku nebo s ní praštit do mé obří učebnice. Ale řekla jsem si, že ještě... ještě naposledy! Nebo to byla touha zkoušet, dokud se to nepovede? Jedno z toho to bylo určitě! "Diffindo!" (82) Neskutečně se mi uleví, když kouzlo konečně dělá, co po něm chci! Vyřízne z látky docela pěknou kočku! Ano, vyřízne moji Myšku! Už klidně odložím hůlku a opřu se. Už to raději zkoušet nebudu, abych si ten poslední pokus nezkazila! A pak zvědavě mrknu po ostatních. |
| |||
E2 Kúzelné formule Bendž, Caylus 13. Pri Bendžiho poznámke, ktorou zruší môj návrh na spoločný odpočinok s celkom zaujímavým podtónom nadvihnem spýtavo obočie a našpúlim pery, akoby som sa tvárila zmätene. Aaale nehovor, a čo by si chcel teda namiesto toho robiť aby sme sa...udržali v bdelosti? Poklepkám si jedným prstom po perách. Nebude na škodu keď sa tam pozrie. Ejj, žeby to naše vzájomné podpichovanie aj k niečomu naozaj bolo? Aspoň trošku ma táto slovná výmena zobudila. Dosť na to, aby som bola pripravená na ďalší priateľský chit-chat s Caylusom, ktorého najväčšia starosť je jedlo, čo bude po skončení hodiny aj pre mňa téma číslo jedna keďže môj metabolizmus trávi marhule prekvapivo rýchlo. Keď zakňučí, že je hladný, uškrniem sa. Caylus bola hladný stále. Presne pre toto milujem fakt, že máme kuchyne hneď pri spoločenke. Nie je nad polnočnú hostinu v posteli. Rozhodnem sa trošku poprovokovať, ak to tak vôbec vezme. Akonáhle sa ale spýta, či by mi tu nechýbal, prejdem do ľahšieho tónu hlasu podfarbeného humorom. A dáš by si mi dôvod aby si mi chýbal? Zaklipkám očami, ale stále vidno že je to skôr zo žartu. Dobrá nálada mi ale, ako sa zdá, nebola súdená na zvyšok hodiny. Diffindo. (1) Nič. Diffinfo? (4) Rovnaké nič. Mykne mi obočím. Diffinfo! (5) Zdá sa mi, že papier sa pohol, ale po reze ani vidu ani slychu. Stisnem zuby dokopy, keď začujem Caylusa vedľa mňa nadávať. Stisnem prútik v ruke, stmavnú mi vlasy a vidno, ako mi pomaly červená tvár, napoly od zlosti a napoly od hanby, že mi to ani na tri pokusy nevyšlo. Potichu zavrčím ako nahnevané zvieratko. Toto je strašná hlúposť! Pritakám blonďatému spolužiakovi vedľa mňa, keď zopakujem kúzlo znova a bez úspechu. (4) Začnem plytko dýchať a pramene vlasov sa mi sfarbujú do agresívnej fialovej, pričom prudko tresnem dlhý prútik na lavicu a dupnem nohou. Spolu s fialovými ústami a zatnutou sánkou teraz vyzerám, akoby som práve odišla z nejakého koncertu, kde v textoch uctievajú satana. V mojom amoku takmer ani nevnímam, čo Caylus hovorí o Maureen, iba zachytím čosi o tom, že by sme jej mali kúpiť nový habit. Neprijala by ho. Zahundrem, ani o tom moc nepremýšľajúc, keďže matne sa pamätám že som jej chcela niečo kúpiť a odmietla ma. Moja momentálna situácia ma ale až príliš vytočila na to, aby som si spojila dve a dve dokopy s tým, že mi vlastne uráža kamarátku. Mozog sa mi teraz sústredil iba na papier predo mnou, ktorému hrozí že skončí dotrhaný na cucky. Čo sa deje? Kúzlenie mi vždy išlo od ruky a takáto sprostosť s obyčajným papierom sa mi postaví do cesty? Bola pravda, že keď Kratiknot hovoril príbeh o tej ženskej čo šila šaty tak som skôr premýšľala nad tým, aké občerstvenie sa bude hodiť k dnešnej párty, ale akonáhle začal hovoriť priamo o zaklínadle, spozornela som a aj pohyb prútikom som si precízne vyskúšala predtým. Čo robím zle? Frustrovane mám chuť sa proste oprieť do stoličky ako Caylus a vykašlať sa na to, ale nedá mi to. Aby som nezvládla nejaké praktické kúzlo? A to kde sme. Blbé zaklínadlo. Snáď ma nepoloží niečo také primitívne. Zhlboka sa pomaly nadýchnem a vydýchnem. Pevne chytím prútik a prinútim sa udržať pevný hlas, aby sa mi netriasol od emócií. Diffindo! (7) V strede papiera sa zjaví tenká čiara, ako sa od seba oddelia obe polovičky a mne sa na perách objaví pokrivený úsmev víťazstva. Tak to máš, ty zlisovaný strom. Zasyčím, no radosť mi netrvá dlho, keď mi pred rukou pristane žltá látka. Pochybnosti, že mi toto kúzlo nejde, zatienia môj posledný úspech keď sa mi podarilo a prvý pokus, keď sa snažím vyrezať štvorec, dopadne zle. Síce aspoň do látky niečo vyrežem (60%), na rozdiel od papiera ktorý sa vôbec nemenil, ale vyzerá to skôr ako ožratý osemuholník. Hlasno vydýchnem vzduch od frustrácie a zazerám na látku, ktorú reparom opravím. Chce ma srať? Fajn, tak aj ja to oseriem. Na chvíľu len čučím na látku, predstavujúc si čo nové tam chcem vyrezať, aby som dala najavo svoju nespokojnosť. Diffindo. Zamručím a oči sa mi zúžia do štrbín, keď sa náhodne z látky vystrihnú na viacerých miestach pokrivené kusy, takže má v sebe samé diery a nedá sa ani identifikovať, čo to malo pôvodne byť. (49%) Ja to..ja to môžem... Znova začnem predýchavať, akoby som s tou látkou fyzicky zápasila, a s posledným kúskom trpezlivosti a úplne presným obrazom v hlave... Diffindo! (83 + 10%) Neviem, či je to tým, že motív ktorý som do látky chcela vyrezať sa úplne stotožňuje s mojou náladou, alebo som mala len šťastie, v každom prípade moja nahnevaná maska na tvári popraská do škodoradostného škeru keď sa zakloním na stoličke, aby moji šarmantní spolusediaci mohli vidieť moje dielo. |
| |||
Pondělí, 13. září Kouzelné formule v učebně 2E Wolf, Dee a označení ,,Nemáš repelent?" ozve se místo odpovědi z Wolfovy strany. Škodolibě se zašklebím, když si všimnu milostného páru sedícího vedle něj. ,,Copak? Už nejste kamarádi?" Vykouzlím k otázce překvapený výraz, kterým se na něj podívám. Všem snad muselo být jasné, že Reece využívá jen na bylinky. Všem až na Reece samotného. A nebo ne? Pobaveně se pro sebe uculím. Dee posléze vrátí téma zpátky k Richardovi. Znovu k němu stočím pohled. ,,Pravděpodobně to samé, co teď. Nemyslím si, že by dělal nějaké scény před profesorem a všemi ve třídě." Poznamenám. Richard se vůbec choval pořád tak ledově klidně. Ani si nepamatuji, kdy jsem ho naposledy viděla zuřit, nebo projevit nějaké výraznější emoce. Alespoň že Wolf je v tomhle ohledu zábavnější. Z přemýšlení nad Richardem mě vyruší znovu Deirdre, tentokrát její šťouchanec. Nejdřív se s povytaženým obočím podívám na ni a pak na Marii na kterou ukazuje. ,,Co to děláš Fletchere?!" Zavrčím na něj podrážděně a automaticky se od nebezpečně zvětšujícího kříže odsunu co nejdál. Tedy, alespoň jsem chtěla, ale na mně už byl namáčklý Wolfram. Abych byla Marriinému přívěsku co nejdál, tak se na něj nalepím taky, a to tak, že ho trochu přisunu blíž k těm dvěma. ,,Nemůže ten pošahaný kříž nenosit alespoň do hodin?!" Rozčiluju se. Kdybych neměla dlouhé rukávy, dozajista by mi z toho naskákala husí kůže. Nikdy jsem nerozuměla náboženstvím ani oddanosti, kterou věřící ke svým virtuálním přátelům oplývali. Byli jako bez vlastního úsudku, vlastního názoru. Jsou jako nebezpečná sekta! Profesor naštěstí brzy začal s výkladem a já se mohla začít soustředit na něco jiného, než je Mařky iritující křížek. Podepřu si tvář rukou a tou druhou si líně zapisuji poznámky o historii vzniku kouzla. Zajímalo by mě, jestli toto kouzlo matky švadleny skutečně užívají nebo přišly na něco užitečnějšího. I tak jsem se na praktickou část celkem těšila, kouzlo znělo zajímavě a rozhodně by se mohlo někdy hodit. Nedočkavě překlepu méně záživnou část výkladu a natěšeně chňapnu po hůlce, jakmile přede mne dolevituje pergamen. Zapamatuji si potřebný pohyb hůlkou, který profesor ukazoval a aniž bych si ho nějak cvičně vyzkoušela, rovnou hůlku namířím na pergamen. ,,Diffindo." (6). Potěšeně si prohlédnu na dvakrát rozpůlený pergamen a neubráním se pokřivenému, samolibému úsměvu, že mi to krásně vyšlo na první pokus. Jsem prostě úžasná. Nehodlala jsem dál marnit čas s pergamenem a rovnou se vrhla na kus zelené látky, který přede mnou přistál. Zběžně jsem se rozhlédla po třídě, abych zjistila, jestli všichni dostali barvy podle kolejí. ,,Klidně to mohl prohodit, byla by sranda." Prohodila jsem k Dee. Nevadila by mi třeba červená látka. Chvilku mi trvá, než příjdu na nějaký tvar, který by se mi líbil a který by mohl vypadat dobře. Během přemýšlení zavadím koutkem oka o svého soustředěného spolusedícího a v očích mi na malý moment zasvítí dvě zlomyslné jiskřičky. Zamyšleně si znovu hůlku protočím mezi prsty a nakonec ji namířím na látku. ,,Diffindo!" (70%). Zklamaně si svůj výsledek prohlédnu. Nebylo to vůbec dokonalé. Sice se to mé představě podobalo, ale nebylo to úplně přesné. A já chci, aby to bylo perfektní. Wolf bude totiž určitě nadšený. Snad to teď neposeru.. Pohltí mě na malý okamžik obavy z dalšího pokusu. Většinou to tak bývá. Chvíli se vám daří a pak jako mávnutím hůlky byl všechen úspěch pryč. Přesto odhodlaně znovu namířím hůlku znovu na látku a k mé nevíře - druhý pokus dopadne o poznání lépe. (87%) Skoro bych si radostí i zatleskala. Tvar byl přesně takový, jaký jsem ho chtěla. To už si všimnu Wolfova výsledku. ,,To je roztomilé. To je pro mě?" Zakřením se a pejsky si drze přisvojím. ,,Taky pro tebe něco mám!" S viditelnou radostí ze svého díla před něj rozprostřu svou vystřiženou látku. Pečlivě narovnám všechna přetočená chapadýlka, aby si Krakena mohl prohlédnout v celé jeho kráse. ,,Líbí?" Uculuji se na něj a přemáhám nutkání mu samou škodolibostí zase pocuchat vlasy. Ale ne, to si nechám do soukromí. ,,Pane profesore," zvednu ruku, aby si mě ten prcek všiml. ,,Je možné tímto kouzlem někomu ublížit? Ptám se samozřejmě proto, že bych skutečně nerada při nějakém svém nezdařeném pokusu někoho zranila." |
| |||
2EThomas, Cassandra a RebeccaPondělí 13. září Bráchova klidná reakce mě mile překvapí. „Já ti dám bahno,“ drcnu do něj mírně loktem a zazubím se, „víš jak blbě se dostává z vlasů?“ Musím se pousmát nad jeho starostí o Cassandru. Milé, že se ji snaží trochu varovat. Docela to chápu, vzhledem k tomu, že i on měl na začátku trošičku problém pochopit můj pohled na svět a jako mnoho jiných to spíš viděl jen jako jakési hledání sama sebe, ale naštěstí velice brzy pochopil. Nijak svůj postoj neskrývám, ale také se s ním nikde nešířím, protože komentářů, otázek a hloupých připomínek jsem si v průběhu let vyslechla více než dost. |
| |||
Učebna 2EPondělí, 13. září Helen, Richard, Alex, Emily + označení Richard měl naštěstí natolik rychlé reflexy, aby knihu odrazil, ale to mi nevyhnalo červeň z tváří, jak jsem se za sebe styděla. Naštěstí to z mého úhlu pohledu vypadá, že si z toho Richard nic moc nedělá (nikdy jsem ho neslyšela mluvit jinak než takovýmhle tónem, který by asi někteří označili za ledový) tak si dovolím alespoň trochu vydechnout. Když se na mě Helen otočí, tváře mi ještě o trochu víc zčervenají studem. "Jsem v pohodě," řeknu tiše, ale neuhýbám pohledem ze své ruky, abych se na blondýnku nemusela dívat. Co si o mně teď asi myslí? Dlaň mám jenom trochu narůžovělou z nárazu, ale určitě se nejednalo o žádnou velkou bolest. Za pár minut o ní ani nebudu vědět. "Naira Sinclairová," zamumlám, když se ke mně konečně dostane pergamen, vítané rozptýlení. Předtím jsem si ani nevšimla toho, jak Maureen seslala na Crabba svoji vlastní učebnici. Tvářila se chudák dost přešle, hlavně když Christina vyváděla zraněného z učebny. Jak se rozhlížím, přes učebnu zachytím pohled Alex, která mi takhle na dálku radí, abych se zkamarádila. Povytáhnu jedno obočí v otázce - to mi to jde zatím výborně, co? I přes tlumený hluk ve třídě uslyším Emilynu otázku a znovu, po tak krátké době, zvednu palec nahoru. Všechno je ok. Koneckonců, nakonec jsem do obličeje Richarda netrefila. Mohlo to dopadnout mnohem hůř. Kdybych zmijozelskému prefektovi přerazila nos, mohla bych se rovnou odstěhovat ze země. Podepřu si hlavu a poslouchám profesorův výklad. Moc mě to nezajímá, ale i tak se snažím v obličeji udržet alespoň molekulu zájmu. Nejvíc se stejně těším na to, až si budeme moct kouzlo vyzkoušet, což se mi po dloooouhém výkladu poštěstí. "Diffindo," zopakuji po profesorovi a zkusím si mávnutí hůlkou. Snažím se při tom, abych nevypíchla oko Barbaře ani Helen po mém boku, pro dnešek bylo zranění až dost. Pak si vytáhnu pergamen (postrčím ho trochu dál od Helen a blíž k Báře) a zkusím nové zaklínadlo poprvé. "Diffindo!" a mávnu hůlkou tak, jak jsem to před chvíli nacvičovala (7). K mému překvapení se mi podaří pergamen rozříznout hned na první pokus a proto se rychle dožaduji kousku látky. Kus žluté mezi tou vší zelenou doslova září, ale snažím se to ignorovat. "Diffindo!" řeknu (25%) a pokusím se z látky vyříznout co nejjednoduší obrys květiny, ale to poznám maximálně já, protože látka se různě krabatí a mně ujíždí ruka. Na chvilku přestanu, abych se zamyslela. Když to trochu uříznu tady a támhle... "Diffindo!" (31%), ale ruka mi zase ujede a tentokrát naříznu už rozřízlý pergamen. "Achjo," povzdechnu si nahlas a po očku sleduju, jak se daří Barbaře po mé pravici. "Diffindo," zamumlám už bez toho prvotního nadšení a pokus podle toho jde vidět (47%). Richard mezitím daruje Helen dokonalého hada, což mi náladu srazí ještě o stupeň níž. "Diffindo!" zkusím to tedy naposledy (74%) a podaří se mi z rozřezaného kusu látky konečně vytvořit něco, co připomíná obrys květiny. Potěšeně se usměju a začnu si svoji nedokonalou kytku prohlížet. Trochu mě zamrzí, že sedím mezi háďaty a ne mezi ostatními z Mrzimoru, abych se s nima podělila o svůj malinký úspěch. "Pěkný had, povedl se," řeknu nakonec směrem k Helen a Richardovi. Za lichotku mě nikdo nekousne, že ne? Nakonec se mi podaří vyloudit i malý úsměv. |
| |||
Kouzelné formule Mau, Becca, Kratiknot Pondělí, 13. Září Mau moje nadšení nesdílí. Pravda, koho by potěšilo být chválen za to, že málem přizabil spolužáka. Když nás míjí Týna s Crabbem, div se Mau naprohrabe na druhý konec zeměkoule, jak se snaží neustále snižovat dolů, aby ji nešlo vidět. Dokonce se zdá, že i pochvaly od ostatních spolužáků jsou pro ni čím dál tím těžší snést. Je až moc hodná. Pohledem najdu Draca a zpříma a nevraživě se mu podívám do očí. Vždyť to byla nehoda, sakra! Koukej se přes to přenést a přestat na ni tak zírat, nebo za tvé zdraví neručím. Pomyslím si co nejhlasitěji a doufám, že mě slyšel, nebo můj pohled pro své dobro alespoň pochopil. Každopádně, můj názor na tu holku nikdo nezmění, ani samotná Maureen ne. "Samozřejmě, že ano. Jsi talent, jen si to o sobě zatím nemyslíš. A není to tak, že by to byl kdejaký běžný talent, třeba vem si tady našeho lorda nebo třeba Alastora. Ti dva mají velký talent na spoustu věcí, stejně jako většina lidí tady, ale ty máš talent na něco, na co snad nikdo z nás ne. Jsi originální, Mau. Měla by sis víc věřit a nesnažit se to zapírat. Když profesor vyzve Mau, aby kouzlo zopakovala znovu, jsem si naprosto jistá, že jsem ji slyšela zakňourat. Pomalu vstane a dojde pro svou učebnici. Když se vrátí, povzbudivě se na ni usměju a ukážu zvednutý palec. Když Mau vysloví zaklínadlo, jsem si téměř jistá, že určitá část třídy stále očekává nějakou další katastrofu ale... světě div se! Ta holka to fakt dokázala! Uznale pokývám hlavou. A pak že nic nezvládne! Profesor přikročí k další části hodiny a začne povídáním o Delfině... něco, a o stříhacím zaklínadlu, které se dnes budeme učit. Docela zajímavý příběh. Jakž takž si dělám poznámky, ale teorie pro mě vždycky byla peklem. Nějak nechápu, jak to můžou všichni tady tak žrát. Ale to bylo jedno. Netrvalo dlouho a konečně jsme se přesunuli k praktické části hodiny. Tady začíná zábava. Nejprve před každého z nás dolevitoval pergamen. Lehce jsem po profesorovi zopakovala pohyb hůlkou a tiše pronesla zaklínadlo. Diffindo. Tak jo, jdeme na to. Diffindo! (7) Papír se bez problémů rozpůlil na dva stejně velké kusy. Spokojeně jsem se zazubila. Pěkný. Pro efekt jsem to provedla ještě jednou. Diffindo! (5) Tentokrát se nic nestalo. "Hups." Tak znovu! Diffindo! (7) Tentokrát jsem věnovala větší důraz na pohyb a ejhle! Místo dvou kusů přede mnou levitovaly čtyři. Tohle kouzlo se mi začíná líbit. Pergamen nahradí modrá látka. "Hmm... nevím, dej mi minutku." Odpovím, když se mě Becca zeptá, co hodlám vyřezávat. Nějaký obrázek, nějaký obrázek... Ha! Diffindo! (42%) Zavolám a vyřežu trojúhelník. Jak se tam sakra vzal trojúhelník?! "Grr! Diffindo! (5%) Máchnu hůlkou prudce a přeříznu trojúhelník napůl. Rozhlédnu se po Mau a Becce. "Hehe, nevím, jestli jsem zrovna ta správná osoba, co by ti mohla pomoct vyřezat cokoliv kromě čáry a trojúhelníku, jak to tak vypadá." Rozpačitě si prohrábnu vlasy a na Beccu se zazubím. Tentokrát to dám! Kouzlem dám látku zase celou dohromady a namířím na ni hůlkou, jako bych jí právě vyhrožovala smrtí. Zhluboka se nadechni. Soustřeď se, soustřeď se. Diffindo! (103%) Spokojeně sleduji, jak hůlka tvaruje do látky krásného modrého delfína. Jo... tohle kouzlo se mi rozhodně zamlouvá! Když skončím, sáhnu po svém výtvoru a přejedu prsty po krajích. Dokonalé! "Co myslíš?" Obrátím se s výsledkem na Beccu, která s tím očividně praštila. Ale notááák! Nikdo z nás přece neumí ze začátku hned všechno, ne? Nahlas to ale nevyslovím, páč si všimnu Mau, která svůj výtvor zmuchlala do kuličky a opět se snížila v lavici tak, až byla vidět jenom hlava. Počkej, Mau! Vyhrknu a roztáhnu její látku. "Podívej! Když to uřízneš tady a tady, dostaneš vcelku hezký čtverec. Není třeba se hned vzdávat, vždyť se podívej! Někdo tu dokonce i vyřezal pitomé kolečko, čtverec je dobrý výsledek stejně tak!" Vím, že moje reakce možná byla trochu přehnaná, ale Mau pro mě nebyla jenom zdroj zábavy, tak nějak jsem ji považovala i za něco jako kamarádku, takže mi docela vadilo vidět ji se takhle schovávat a lámat nad sebou hůl. |
| |||
Kouzelné formule Pondělí, 13. září Se svým klasickým výrazem sleduji Christinu, jak se snaží slepit poslední zbytky své hrdosti, kterou přede mnou už dávno ztratila. Mám dojem, že ji musela tenkrát zanechat kdesi v Prasinkách? ,,To máš pravdu Christino. Však proto jsem navrhoval společnou večeři v Prasinkách, abychom Helen její obětování nějakým způsobem vrátili. " Zářivý úsměv ji vrátím zpátky. Nenavrhoval jsem to vůbec z tohoto důvodu, ale to nevadí. Teď se mi to momentálně hodí do krámu, tak proč dnešní hostinu v Prasinkách nepojmout tímto stylem. Jednu chvíli mne trochu mrzelo, že se Christina nebude moci připojit a já tak přijdu o dokonalý terč zábavy, ale alespoň se nebudu alespoň jednu večeři dívat na ten její obličej. Na tu pózu, kterou si vybrala, že přijme. Na její pýchu, která vlastně nemá ani pořádný základ. Na co má být ta holka vlastně hrdá? ,,Samozřejmě, nic se nestalo." odvětím Helen na její starostlivý tón a letmo pohlédnu na Maureen, která se snažila být v lavici co nejmenší. Jí bych snad i věřil, že to byla pouze nehoda. V případě Christiny bych si byl jist, že se mě právě pokusila zabít. K mému potěšení Kratiknot navrhl to nejideálnější řešení, které mohl. Musel jsem se velice ovládat, abych skryl pobavený úsměv, který by mi jinak tancoval na tváři při pohledu na Christinu, jak odvádí zakrváceného Vincenta z učebny. Nemohl vybrat nikoho lepšího. Nehodlám Christině věnovat už sebemenší pozornost nebo myšlenku a plně se začnu soustředit na probíhající profesorův výklad. Úhledným písmem si zapisuji do sešitu poznámky o Delfině Crimpové, vynálezkyni řezacího kouzla. Má skutečně stupidní jméno, jen co je pravda. Ale příběh je to zajímavý, i když pochybuji, že vše co nám tu řekl bude pravda. Lidé si rádi přikrášlují i vymýšlejí. Ale na to kouzlo jsem se skutečně těšil. Konečně nějaké užitečné. Nezní sice příliš složitě, proto nechápu, proč se ho učíme až teď, ale pravděpodobně má Kratiknot nějaký svůj vlastní učební harmonogram. Mé nadšení z kouzla ale očividně nesdílel každý, protože jsem za svými zády uslyšel hlas Eriky. Kdybych nebyl zrovna v místnosti plné lidí, protočil bych oči až ke stropu. Vůbec mě nepřekvapuje, že zrovna Claythornová by si chtěla vyčarovat na obličej bradavici. Vzal jsem ze stolu hůlku a po vzoru profesora s ní mávl ve vzduchu. Pohyb jsem opakovat nepotřeboval, pamatoval jsem si ho. Není to zdaleka tak složité kouzlo, jak se pro některé možná tváří. Namířil jsem hůlku na levitující pergamen, odkašlal si a během mávnutí hůlky jsem pronesl důrazné Diffindo. (10) Pergamen se naprosto bezchybně rozpůlil na dvě poloviny. Samolibě jsem se v duchu usmál a rovnou se s určitou sebejistotou přemístil k zelené látce. Byl jsem si bohužel až příliš jistý úspěchem, který se měl po perfektně rozříznutém pergamenu opakovat. Ale nestalo se tak. (23%) Had, který se měl na látce ukázat vypadal spíše jako podlouhlá nudle. Zamračil jsem se a namířil hůlkou na kus látky znovu. (21%) A k mému neuvěření se stalo úplně to samé, co před chvílí. Mělo to být tak primitivní kouzlo. Byl jsem ze svého neúspěchu vzteklý. Vždycky mi vše jde, většinou všechno vím a bývám ve všem lepší. Tak proč tak mizerné výsledky?! Navenek jsem samozřejmě nedal znát jakékoliv pocity ze svého selhání a mávnutím hůlky jsem látku opravil, abych se o to mohl pokusit znovu. ,,Diffindo!" Zavelel jsem důrazně, možná už trochu agresivněji, než bych si přál. Z látky jsem vyřízl stoprocentní siluetu zelené kobry. (86%) Odložil jsem hůlku zpátky na stůl a kus vyříznuté látky hada jsem podal Helen. ,,Můžeš si to nechat." |
| |||
Wolfram, Sinestra, Marie, Dan 13. září "To je od tebe vážně milé! Díky!" zářivě se na Marii usměju. Ne, že bych úplně chtěla sedět na každé hodině vedle ní, když nás většinou rozesadí, ale nebude na škodu naše přátelství dál utužovat. Divím se, že Sin na Mařku vůbec promluvila, ale dějou se i divnější věci. Otočím na Sin hlavu, jelikož se Marie dá do řeči s Danem. Můj pohled zalétne k Alecovi s Malfoyem. Škoda, že s sebou nemám Viktora. Mohla bych na modrovlasého čokoše dělat nálety po tom, co tak nehezky málem poškodil naši kolej. Měřím si jeho temeno nenávistným pohledem. Co by se stalo, kdybych po něm flusla? Chovej se jako dáma, Dee Dee... Dobře, tohle ne. Wolf by mi to dal nejspíš ještě sežrat a smál se mi. "Já se mu fakt nedivím... Kdo by nebyl nadšený z toho sedět vedle něho?" Kromě toho incidentu s ramenem měl Alec na svědomí ještě moji sežranou bundu. Parchant jeden! Jak si vůbec jeho mazlíček dovoluje žrát mi oblečení? "Upřímně doufám, že nás tam pustí v civilu. Proč bych se tam jako měla promenádovat v uniformě? Akorát bych si ji zašpinila od jídla," zavrtím hlavou. Pokud se pravidlo z řádu vztahuje i na uniformy v Prasinkách přes týden, je Brumbál pěkně na hlavu. "Maposa? No přeci ten.. Jamar... Negr, co se tahá s Havraspárem a chodí s ním jako jeho bodyguard." Pokusím se Wolfovi trochu osvěžit paměť. Po profesorově přednesu a kouzlu, které se mi povedlo, jsem měla čas pozorovat ostatní. "Popcorn by se teď fakt hodil..." zakřením se, když pozoruji, jak Rottová strefuje Crabba do ksichtu. Týna má tu smůlu, že sedí vedle Richarda, který ze sebe opět dělá kinga a ještě nutí Týnu se o nebohého spolužáka postarat. A pak je tu ta sabotáž Richarda od Nairy. Ještě, že má Richard tak skvělé reflexy. "Taková škoda... zajímalo by mě, co by Richard udělal, kdyby ho to fakt trefilo..." zašeptám k Sin a Wolfovi a nakloním se blíž. Neujdou mi potutelné pohledy Reece a Isaaca, kteří sedí hned vedle mého spolužáka. I když bych normálně byla na Reece samý med, jen se na něj zamračím a povytáhnu obočí. Nikdy mu neodpustím, že se dal s Isaacem zpět dohromady. Nikdy. "Co tak zíráš? Ještě ti vypadnou oči, Reeci," neodpustím si kousavou poznámku, kterou pronesu tlumeným hlasem, který se ztratí v řeči ostatních. Ještě jsem šťouchla do Sin, aby se podívala na Marii a Dana, který ji zvětšil kříž. Sice mi cukaly koutky, ale udržela jsem se. Dělám si pečlivě poznámky. Diffindo. Kouzlo, o kterém jsem už mnohokrát četla. Podepřela jsem si rukou hlavu a poslouchala profesora, zatímco jsem si psala zápisky. Jakmile před nás připluly pergamenty, popadla jsem svou hůlku a precizně předvedla pohyb hůlkou s hlasitým Diffindo, přesně jak nám Kratiknot ukázal. Pak už byl čas na samotné procvičování. Soustředěně jsem se nadechla a švihla hůlkou přesně tak jako před chvílí. "Diffindo!" (6) Spokojeně jsem sledovala, jak se pergamen trhá na kusy. Řez sice nebyl úplně rovný, ale povedlo se mi ho alespoň rozdělit, což jsem považovala za úspěch. Reparem jsem pergamen dala do původního stavu a rozhodla se to zkusit ještě jednou. Pergamen jsem švihnutím rozřízla daleko lépe než na první pokus (8). Zkoumavě jsem pohlédla na zelenou látku, kterou nám profesor dal na druhý úkol. Co bych asi měla vyřezat? To je ono! Se soustředěným Diffindo jsem pomalu začala vyřezávat z látky tu nejjednodušší siluetu labutě, podobné té, která mi visela na krku. (78 %). Výsledek? Jako pták to sice vypadalo, ale své mouchy to mělo. Zamračila jsem se a prsty přejela po nerovném řezu, který chudákovi labuti z elegantního krku udělal fašírku. Látku jsem dala do původního stavu a zkusila to ještě jednou (74%). Povzdechla jsem si. Labuť vypadala skoro stejně jako původně. Rozeznala jsem obrysy zobáku, krku a dokonce i těla, rovné to ale rozhodně nebylo. No což... třeba příště. |
| |||
E2 – Kouzelné formule “Talent?“ Překvapeně zamrkám na Sam, která mě celá rozjařená plácá po rameni. Nevím, jestli bych ubližování jak sobě, tak cizím lidem brala zrovna jako nějaký obdivuhodný dar. Mnohem raději bych vynikala v něčem jiném. Mít na svém kontě třeba spoustu branek ve famfrpálu nebo třeba odražených potlouků namísto zraněných spolužáků. Každopádně nechci kazit Samino veselí a tak se nakonec jenom pousměji a pokrčím rameny, protože vážně nevím, co jí na to mám říct. Osobně ale v tak povznesené náladě nejsem a ani všeobecné veselí mému svědomí nepomůže. Na jednu stranu jsem ráda, že to většina vzala s humorem. Všimnu si zvednutého palce od Daniela, za svými zády slyším smích, a když se otočím, Acai mi dokonce tleská. Rozpačitě se podrbu na hlavě. Crabbovi se navíc z nosu spustí čůrek krve. Nervózně si skousnu spodní ret a sleduji jej, jak vlastně ani neví, kde je a co ho praštilo. To už podruhé cítím dotek na svém rameni a možná až moc zbrkle se otáčím na svého Mrzimorského spolužáka. “Teče mu krev, Benji…“ Zamrmlám potichu, zvednu k němu pohled jenom na chvilku, než zase vzdorovitě trhnu rameny, abych tak setřásla jeho ruku. Za něco takového si rozhodně pochvalu nezasloužím. Ač se to na první pohled zdálo vtipné, Crabba to muselo bolet a to si přeci nezaslouží nikdo. Jakmile mě míjí Zmijozelský chlapec s Christinou po boku, provinile k němu vzhlédnu. “Nezlob se Crabbe, já nerada.“ Pronesu jeho směrem, ale upřímně si ani nejsem jistá, jestli mě slyšel. Vypadal víc mimo než normálně a to vlastně bylo co říct. Budu za ním muset zajít ještě po hodině. Pořádně se mu omluvit. Rozhodnu se okamžitě. Dělat mrtvého brouka ničemu nepomůže. Alespoň profesorto bral celkem v pohodě. Naira tentokrát taky měla nějaké potíže, ovšem nestihla jsem ji sledovat vinou svých vlastních průšvihů. Ani když k nim zvednu oči, nevidím víc než změť blonďatých vlasů, které mě zahalí a udělají mi před pohledem oponu. “Pfupfff, Emily!“ Napomenu ji káravě a začnu rukama odhánět všechny ty prameny, které mě lechtají na obličeji. Že se zajímá o jejich dobro, je fajn, ale nemusí mě přitom zadusit tou svojí blonďatou hřívou. Když vyprovázím zraněného spolužáka pohledem, všimnu si Malfoye, který se díval mým směrem a nebyl teda zrovna přívětivý. Sesunu se na lavici trochu níž, jako kdybych mu snad mohla uniknout. Fakt to nebylo schválně. Pomyslím si, ale oči nasměřuji směrem na lavici a zarputile tam zírám tak dlouho, dokud mě neosloví profesor Kratiknot. Podívám se na něj a div nezakňourám, když mě nutí ono kouzlo opakovat. Raději se z místa zvednu a pro spadlou knihu si dojdu, než abych si ji přivolávala kouzlem nebo tak něco. Zlomený nos už jsem dneska měla a nerada bych něco takového opakovala. Položím si učebnici před sebe a pohlédnu směrem na Barbaru. Chvilku k ní vysílám útrpné pohledy, jako kdyby mě snad mohla zachránit. Když si nakonec ověřím, že skutečně zírá mým směrem a v ruce má hůlku, zhluboka se nadechnu a vydechnu. “Flipendo!“ Mávnu hůlkou, mnohem opatrněji než poprvé. Pro mou úlevu kniha letí tím správným směrem, dokonce i v přijatelné rychlosti. Rozhodně by si na ní neměla Barča vylámat zuby, pokud udělá všechno tak, jak má. Povedlo se.... POVEDLO SE! Div nadšením nezatleskám, když zjistím, že kniha udělala přesně to, co jsem chtěla - je to vcelku vzácný okamžik, chtělo by to fotografii do albíčka. Rory? Jakmile ke mně má učebnice doputuje, položím ji raději na stolek. Pro dnešek by to mohlo stačit. A pak zase začne výklad, tentokrát se mi na něj soustředí přeci jenom o něco lépe, protože byl taky zábavnější. Dokonce si zapíšu i pár poznámek, především o té hůlce schované v bradavici. Ovšem jak už to na formulích bývá, je to z větší části praktická hodina z toho důvodu ne zrovna moje oblíbená. Div nezakleju, když musím už zase kouzlit. To dnešek nikdy neskončí? Pomyslím si otráveně a už zase sahám po hůlce, která leží na lavice. Chvíli se rozhlížím po nejbližších spolužácích, jak jim to jde pěkně od ruky. Benjamin například vypadá, jako kdyby ono kouzlo už dávno uměl. Sam byla všeobecně šikovná snad na všechno, co existuje a ani Acai si nevedla nijak špatně. Nevypadá to zase až tak složitě. Samozřejmě, jakmile si byť jenom pomyslím, že by mi něco mohlo jít, zákonitě je to o to horší. Po devátém pokusu jsem přestala počítat, kolikrát jsem vlastně tou hůlkou švihla. Ať už to bylo pomalu, nebo rychle, rovně, nakřivo, v záklonu nebo jakékoliv jiné poloze, nic. Ať už jsem mluvila nahlas, potichu, důrazně, zastřeně, protáhle, slabikovala nebo co já vím, co všechno jsem vyzkoušela, papír se tak maximálně na jedné straně natrhl. “Diffindo!“ Když už jsem to chtěla vzdát, nakonec se podařilo. Většina mých spolužáků už dávno měla svoje obrazce z látky vytvořené, leč já brala za úspěch i svoje rozříznutí blbého papíru. Tak trochu jsem doufala, že když profesor uvidí, jak strašně marná vlastně jsem, látku mi nedá, ale bohužel. Jako kdyby se na mojí neschopností chtěl pobavit… Pošilhávám přitom vedle sebe i za sebe, jestli se snad náhodou něco nepřiučím, ovšem s látkou jsem na bodě mrazu. Když už to vypadá na nějaký řez, většinou se po maximálně centimetru zarazí. Moje látka je nakonec jenom plná malých řezů. Ani já – a že mám opravdu bujnou fantazii – v tom nedokážu najít nějaký tvar, který bych mohla ukázat. Zahanbeně tedy látku raději zmuchlám do chumlu, aby ostatní neviděli, co jsem to vlastně vytvořila a znovu sjedu na lavici o něco níž, snažíc se nebýt na očích. |
| |||
Učebna 2E 13. září Jen Ryanovi přikývnu. Něco na tom bylo. Možná, že když byl teď prefekt, tak žil v dojmu, že si na nás všechny může začít vyskakovat? Nevím. Vždycky to byl fajn kluk, byla s ním i sranda a naše fórky chápal. Jasně, že po tom, co umřela Jackie bych si nepřál další tragickou událost, ale to snad všichni vědí. Muselo mu být jasné, že to byl jen fórek i když možná trochu nevhodný, ale já se tím nehodlám užírat dosmrti. Jackie byla má kamarádka, jo, ale já nejsem ten typ, co by se s tím snažil vyrovnávat roky. Dál už jsem se tomu nevěnoval ani v myšlenkám a raději přesunul plnou pozornost k těm vejcím. Nebyl jsem zrovna šikula a jedno se mi podařilo i rozdrtit, na což jsem si vysloužil povzdych od Angely. ,,Snažím se." Zabručím mrzutě a s mnohem větší opatrností sevřu vejce v pinzetě. Tohle na mě prostě nebylo. Nebyl jsem nikdy moc velký piplal a na precizní práce mě nikdy neužilo. Skoro mi to připomíná kreslení. Zatímco Kenji je na kreslení machr, cokoliv co nakreslím já vypadá, jako kdyby to kreslil tříletý Ryan. A možná i on tehdy kreslil líp než já. Ještě, než jsem odložil pinzetu jsem se pobaveně na Kenjiho zakřenil. ,,Tohle ale asi nevylejzá z kaďáku kámo." Ušklíbl jsem se. Vajíčka pravděpodobně kladly samičky a ještě jsem neviděl samičku, co by vejce srala. Jen jsem se nad tou myšlenkou zhnuseně oklepal a sebral svoje Obludárium ze stolku a s klukama se vydám na kolej. Tam si vyměníme učebnice a rozejde se do třetího patra do 2Ečka. Posadím se vedle Kenjiho a Marie. ,,Marie ahoj. No jasně, co ty?" Uculím se na ni a líně se protáhnu. ,,Na týhle hodině moc perlit asi nebudeme. Když vezmu v potaz to, že Kratiknot se vůbec nesnaží maskovat nadržování Havraspáru." A potvrdí se mi to vlastně hned, jakmile rozdá modrým hned deset bodů. Jasně, mohl se přihlásit někdo od nás, ale copak jsme to mohli stihnout? Teda, ne že bych si ty odpovědi na otázky pamatoval, ale stejně! Stejně je to podezřelý! Divím se, že nezvedl ruku Alastor. Nikdy jsem proti němu nějak nic neměl, ale vždycky mi přišlo, že o tom nadržování sám věděl a ještě se naschvál předváděl. On měl talent na kouzelné formule a jiným jde zas péče o magické tvory. Každýmu jde něco, netřeba machrovat. Navíc mám takový dojem, že bez hůlky není zas takový machr, jakým se dělá. Jasně, kouzelník bez hůlky vůbec nic neznamená a v tomhle světě se měří síla vaší magií, ale i tak si myslím, že není na škodu, když se člověk umí postarat o sebe i bez kouzel. Ať si kouzelníci říkají o mudlech co chtějí, nejsou tak líní jako čarodějové. Tady se používají kouzla i na utírání zadku. Z přemýšlení mě vytrhne až Kenjiho zašeptání. Automaticky mi pohled padne k přední lavici, kde seděla Christina s Crabbem. Škodolibě jsem se ušklíbl a naklonil hlavu k němu zpátky. ,,A já bych řekl, že je to naopak." Zazubil jsem se. Holky rády dělaly nedostupné a rády se na kluky, kteří se jim líbily koukaly nezaujatě. ,,Náhodou by se k sobě dokonale hodili." Ona taková uťáplá slečinka a on takové prase. Rozhodně bych je volil jako nejkouzelnější pár letošního školního roku. Proč vlastně něco takového není? Opřu se hlavou o zeď, ruce založím na prsa a trochu uraženě sleduju, jak ostatní kouzlí. Cítil jsem se trochu vynechán. Proč ostatní mohou čarovat a někteří musí čumět a nic nedělat? Nicméně mou dotčenost mi alespoň trochu vynahradil atentát na Crabbea. Nahlas jsem se rozesmál, jako předtím Christině na bylinkářství a s pobavením jsem šťouchl do Kenjiho ,,Se tváří jak když ani neví, která bije." Byl tak tupý, že jeho mozek nedokázal zpracovat fakt, že ho praštila učebnice. Ukázal jsem Maureen zdvižený palec a povzbudivě se na ni usmál. Tvářila se rozhozeně a očividně ji to mrzelo. No tak Mau, nedělej si z toho těžkou hlavu. Je to jen Crabbe. Pravděpodobně ani nezjistí že to udělá ona. Teda pokud mu to neřekne Draco.. Přemýšlel jsem v duchu a snažil se aspoň myšlenkami zabavit, ale začínal jsem se nudit. Říkal ať se rozehřejeme! Chci se taky rozehřát! S tím jsem vzal hůlku a přemýšlel, jaké kouzlo si vyzkouším. Když jsem viděl Marii, jak zvětšila knihu tak, že jsme přes ni neviděli na spolužáky naproti, pobaveně jsem se uchechtnul. ,,To je hustý." Pochválil jsem ji to a rozhodl se to kouzlo použít taky. Akorát ne na učebnici, ale na něco, co mě zaujalo na první pohled. Mariin křížek, který se ji houpal na krku. ,,Nehýbej se." Řeknu ji a namířím hůlku na ni. Alespoň takhle to zprvu vypadá. ,,Engorgio!" Zavelel jsem a přesně jak jsem chtěl, křížek na jejím krku se začal nebezpečně zvětšovat. Dostal se do takové velikosti, kdy ztěžka spadl na stůl. ,,Takhle je to hned lepší." Zazubím se na ni, aby viděla, že je to jen sranda a žádný můj pokus o sabotování její náboženské založenosti. Když profesor ukončí rozcvičování, dozvíme se nové kouzlo, které se dnes budeme učit. K mému nadšení jsem zjistil, že je to kouzlo, které nás už učil Snape, když jsme měli vyrazit do lesa. Byl jsem rád, protože to znamenalo, že se mi bude náležitě dařit. S tím jsem si poslechl i příběh, který se ke vzniku kouzla váže. Byl zajímavý, to určitě, ale musel jsem hodně bojovat s ospalostí. Probere mě pořádně až šum vytahování hůlek a hromadné vyslovení kouzelné formule. Znovu jsem čapl do ruky hůlku, abych nebyl pozadu a párkrát jsem si s ní ve vzduchu zkusil požadovaný pohyb. Přišel mi celkem složitý na zapamatování, ale tak cvičení dělá mistra. Namířil jsem hůlku na pergamen, vyslovil zaklínadlo a mávl hůlkou. Pergamen se krásně rozpůlil na dva kusy. Však - od těch pavoučích sítí už mám praxi ne? Jakmile přede mnou však přistála červená látka, trochu nejistě jsem se rozhlédl. No.. tohle už by mohl být trochu oříšek. V duchu jsem si rozmyslel tvar, který chci předvést a důrazně pronesl "Diffindo!" (75%) Do látky se mi podařilo vyřezat chameleona. Měl svoje chybky, jakože třeba jeho ocas byl nepřirozeně tlustý a přední noha divně dlouhá, ale byl to Bruce jako vyšitý. |
doba vygenerování stránky: 0.97593712806702 sekund