| |||
Pondělí, 13. září Okraj Zapovězeného lesa > učebna 2E Zmijozelští, Wolf, Dee a ti zmínění Jak jsem jednou položila Karla na stůl, víc jsem se jím už nezabývala. Místo toho jsem pohledem přejížděla stoly ostatních kolejí a sledovala, jak se jim daří. U Nebelvírských mi neušly Ryanovy vysílané pohledy ke mně. Pobaveně jsem se na něj uculila zpátky, když spokojeně houpal tykadlatku v náručí. Nezjišťovala jsem, jestli se k ní tak lísal jen kvůli mně nebo proto, že ho tihle živočichové fascinují. Raději jsem přemístila pozornost zpátky k našemu stolu, kde se řešila Barbařina účast v Prasinkách. Vždycky se od nás držela tak dál. V hlavní síni si sedala jinam, nebo tam muselo být minimálně jedno místo volné. Nepamatovala jsem si, kdy by s někým z nás naposledy trávila volný čas. Nikdo ji k ničemu nenutí, dokonce nikdo po ní doposud nic nechtěl, přesto jsem měla pocit, že v jejím hlasu cítím jakousi dotčenost? Neřešila jsem to a přesunula se ke stolu, kam profesor rozdal potřeby pro následující úkol. Sliz. Co mají všichni s tím slizem? Tykadlatka je sice svým způsobem roztomilá a sahat na ni mi nevadilo, ale aby náplní hodiny byla primárně tvorba a manipulace se slizem, tak z toho dvakrát nadšená nejsem. Vytáhnu svou bílou hůlku a namířím ji na misku, ve které se následně objeví voda a pak přeměněný sliz. Primitivní. Tohle snad nemůže zkazit nikdo. Samozřejmě až na pochybné existence jako Seamuse a jemu podobné. Pro ty bývá obtížné i odsunout židli od stolu. Negra vedle sebe, který se snažil postupovat podle mě naprosto ignoruji, stejně tak kohokoliv jiného. K čemu však se zájmem pozvednu od práce hlavu je Aviv, kterému Dee právě dostávala sliz z vlasů. Možná kdyby ho raději ostříhala, bude líp. Hlavu jsem zase sklonila k práci hned po tom, co se Regina začala dožadovat ochranných rukavic. Možná proto, aby neviděla mé protočené panenky. U Reginy se mi často střídaly pocity, kdy mi přišla naprosto a zcela fajn, a jindy jsem zase přemýšlela nad tím, že to spíš její otec měl už kdysi použít nějakou ochrannou pomůcku. Neříkám, že mně šťourání v oslizlém leknínu přinášelo kdovíjaké potěšení a odporné mi to přišlo zrovna tak, ale zas taková fajnovka nejsem. Když na chvíli znovu vzhlédnu od práce, zachytím pohled Ryana, který však pak skoro okamžitě přesídlil se zrakem jinam. Zmateně se na něj podívám. Stádium, kdy by se na mě měl bát podívat už máme překonané ne? Tak proč toto? Všimnu si až vedle Richardova zamračeného pohledu, který k nebelvírským vysílal. On má svou Helen a tím pádem to ostatním může kazit. Zašklebím se na něj tak, aby to neviděl. To už se ale téma hovoru u stolu vrátí zase zpátky k Barbaře. Jen jsem nad tím sama pro sebe zakroutila hlavou a opatrně přenesla vajíčko do misky. Přišlo mi zbytečné ji přemlouvat ať se přidá. Už jen ten fakt, že by šla až tehdy, kdy by jí někdo čtvrt hodiny ujišťoval o tom, jak skvělá by její přítomnost na akci byla, mě donutilo se znovu ušklíbnout. ,,Možná by se měla rozhodnout sama, ne?" Opřu se o stůl a se zvednutým obočím se na Christinu s Helen a Wolframa podívám. Ani bych se nedivila, kdyby po tomhle Barbara nechtěla jít už vůbec. Následně loupnu pohledem k Alistairovi, kterého Richard krátce zmíní ve spojitosti s Wolframem a neubráním se škodolibému zachichotání. Má teze s Wolframovou magnetickou přitažlivostí všech prazvláštních tvorů na této škole, se s každou další hodinou stávala víc a víc pravdivou. Alespoň jsem získávala další materiál k jeho škádlení. Mezitím, co házím poslední vejce do provizorního slizu, Christina jde pomoct Helen. Na Richardův pokyn. Pěkně si ji vycvičil. Pomyslím si v duchu, ale ve výsledku to tentokrát nebyl jen tak nějaký jeho rozmar a Helen se pomoc skutečně hodila. Ačkoliv se vsadím, že v tom stejně sledoval záměr, jak Christinu buzerovat. Jakmile přemístím poslední vajíčko do misky, zhnuseně pustím pinzetu na stůl a znovu si prohlédnu ruce, jestli na nich neulpěl nějaký nežádoucí bordel. Cosi ve španělštině zabrblám a jen co je hodina u konce, sbalím si své věci a rozejdu se na kolej. Ještě, než však zatočím ke schodišti do podzemí, zabrousím k dívčím toaletám, abych si umyla ruce. Jeden nikdy neví. Již s novou učebnicí se po schodišti vydrápu až do třetího patra a zabočím do cílené učebny. Místa se rychle plnila a já rozhodně nechtěla skončit vedle někoho, kdo by mi celou hodinu mohl být slightly nepříjemný. Posadím se tedy vedle Dee do horní řady a s žuchnutím hodím knihu na stůl. Už s její první poznámkou se na ní zakřením. ,,To máš pravdu. Alespoň bys chápala Dracovy pocity. Podívej, jak se ten chudák tváří. Je z Shadea skutečně nadšený." Podívám se na Malfoye, na kterého zbylo místo vedle Aleca. Nepochybně by si teď raději posadil ten svůj ctěný zadek i na podlahu. ,,Myslíš, že budeme moct do Prasinek ve svém oblečení, když není víkend?" Zeptám se Dee a až teď si všimnu, že sedí vedle Marie. I s křížkem.. Eh.. Pořád ho nosí? ,,Marie.. Promiň, nevšimla jsem si tě. Jak se máš?" Omluvně se na ni usměji, ale to už znovu mluví Deirdre. ,,Cože?" Zareaguji nejdřív nechápavě, protože jsem si předtím nevšimla, kam si Týna sedla. Proto jsem nechápala, proč je najednou chudák a co má společného s Crabbem. Až po pár sekundách si všimnu obtloustlé Crabbovy postavy a Christiny, sedící vedle něj. Pobaveně se zazubím. ,,Christina bude mít alespoň zážitek." Při zmínce o udušení, jsem si vzpomněla na Týny poznámku od jezera, kdy nás měla obě udusit Helen polštářem ve spánku. Takhle to bude mít alespoň rychleji za sebou. ,,Wolfe," uculím se na něj, když se objeví taky. ,,Chyběla jsem ti?" Určitě ano, i kdyby řekl ne. Jen co profesor začne hodinu, pohodlně se opřu a nezaujatě nahlásím své jméno kusu pergamenu. Pak už si jen zapisuji vše, co na hodině zaznělo, přestože to bylo pouze opakování. Možná to už mám z loňska někde napsané, ale já se znám. Raději si to napíšu znovu. Deset posraných bodů za dvě otázky?! Vždyť jen opakujeme! Rozčiluji se v duchu, když Havraspárským vystřelují ruce do vzduchu jako rakety. Když konečně přijde na řadu praktická část hodiny, zvědavě si točím s hůlkou mezi prsty. Dnes tu budou lítat učebnice, to vypadá rozhodně zajímavě. Ta první přistála do ksichtu Crabbovy a splácla mu rypák víc, než jak ho má a ta druhá se řítila přímo na Richarda. Začínám brát v úvahu možnost, že se dnes Mrzimorští rozhodli ke Zmijozelské likvidaci. ,,Nemáte popcorn?" Otočím se nejdřív na Dee a pak na Wolfa. |
| |||
Okraj Zapovězeného lesa -> Učebna 2EPondělí, 13. září Mrzimorský gang, Helen, Alex, Richard + ostatní okolo Jakmile to u našeho stolu trochu utichne, přestanu si všímat ostatních stolů a pečlivě si dělám poznámky. Zvednu jen hlavu, když Ryanova slova dolehnou až k nám a protočím oči. Není divu, že je takovej primitiv, když se kamarádí s Danielem, kterému při narození do vínku sudičky rozhodně nedaly takové věci jako inteligenci. Dál se až zarputile odmítám rozhlížet, abych zase neviděla nějakého experta, co se snaží tykadlatku omráčit, a všímám si jenom svých spolužáků, kteří se ochotně vrhli do vajíček a slizu. Nechala jsem je přitom, ale stejně jsem si zase musela vzpomenout na tátu, který takovéhle nechutnosti miloval. Mně to nevadilo, ale že bych se do toho hrnula tak mocně, abych ostatní odstrkovala z cesty, to zase ne. Jezevci se pak pustí i do toho testu a já se ani nedostanu ke slovu, ne že by to snad bylo potřeba. Celý test i beze mě dokázali vyplnit bez chybičky. Ale stejně jsem to napůl oka kontrolovala. Když profesor rozpustí hodinu, opatrně zašroubuju kalamář, aby se mi mistrovsky nevylil do brašny (to už se mi několikrát stalo a podezírala jsem Maureen z toho, že se o mě nějak ta její smůla otřela). Pak tam i nacpu pergamen, jako zázrakem ho ani nezmačkám. I knihu přesvědčím, aby se zavřela bez toho, aniž by mě připravila o pár prstů. Když brašnu zaklapnu, zvednu pohled a všimnu si, že Helen kvůli zraněným rukou trochu zápasí se svojí vlastní brašnou. Ostatní Zmijozelští jí samozřejmě nevěnují pozornost a pokračují na další hodinu. "Typický," zamručím si pod vousy. "Uvidíme se na příští hodině," zamávám ostatním ze své koleje, než se vydám pomoci Helen, které se už z tašky stačil vykutálet kalamář a několik pergamenů. Chudák. Daniel má štěstí, že už se vytratil, jinak by si vysloužil další zlý pohled. Sehnu se a začnu pergameny s kalamářem sbírat. Když je mám v ruce, narovnám se a opatrně je dám zpátky do Heleniny brašny. Dávám si pozor, abych náhodou nesáhla na její spálené dlaně. "Tady máš," řeknu a pomůžu ji popruh brašny pohodlně umístit na rameno. "Ruce pořád bolí, viď? Dala ti na to Etty nějakou mast?" zeptám se jí. Obě se vydáme k hradu. "Jak ti to šlo na hodině? Jo, a viděla si Alastora, jak vytahoval hůlku?" rozvášním se opět nevědomky. "Neumí zacházet se zvířaty, tak je chce hned omračovat. Fakt nemožný. Co kdyby se té tykadlatce něco stalo?" pokračuju a ve stejném duchu pokračuje konverzace celou cestu na hrad. Když jsme v učebně, pořád mluvím a ani si neuvědomím, že jsem si sedla do řady, kterou celou tvořila háďata. Otevřu pusu, ale je moc pozdě. Jestli se teď zvednu a odejdu, všichni na mě budou zírat, jako kdyby mi hráblo. Pohledem najdu Alex a vyděšeně na ní vykulím oči. Pomoc, naznačím neslyšně rty, ale pak už profesor zahájí hodinu. Jsem pořád tak vyjukaná z toho, že sedím mezi zelenými, že ho skoro neposlouchám a z toho limba mě vytrhnou až odpovědi Noelle a Sam. Tímhle tempem nás Havraspár pěkně rychle dožene! Začnu se tedy konečně soustředit, když Kratiknot rozdává úkoly. Usměju se na Emily a ukážu jí zvednutý palec, abych ukázala, že jsem připravena. Počkám, dokud k sobě knihu nepřivolá a pak mávnu hůlkou. "Accio!" kniha sebou neochotně trhne a až příliš rychle se rozletí zpátky. A trošku šikmo. Rychle se natáhnu, abych zabránila jejímu střetu s Heleniným obličejem, ale jak do knihy bouchnu, ještě víc ji vychýlím z trajektorie, takže míří přímo na Richardův obličej. Nezáleží, jestli ho skutečně zasáhne nebo ne, vyděšeně si připlácnu ruce na pusu. "Promiň!" začnu se mu omlouvat. Proč jsem si sem jen sedala? |
| |||
Okraj Zapovězeného lesa > 2EZmijozelští, Maureen + označení13. září, Pondělí Na Wolframovu poznámku o životě po Bradavicích reaguji povytaženým obočím. „Tam teprve začíná.“ Odvětím s nepatrným úsměvem. Netuším, zda jeho slova měla nějaký hlubší význam a nehodlám ho hledat. Věřím, že kdyby měl na mysli něco konkrétního, dal by to najevo. Faktem zůstává, že během těch let tady jsem si cestu našla jen k několika lidem a ani u těch si nejsem jistá, zda je budu chtít po škole vídat. Rozhodně o tom občas přemýšlím u Dee, která ani po těch letech stále nerespektuje můj osobní prostor nebo mou nelibost k přezdívkám. Nebo vlastně cokoli, u čeho je i ta nejmenší šance, že mě tím rozhodí. Tentokrát ale její provokace přejdu jen znechuceným šklebem. Vzdorovitě si u toho otřu tvář, na které stále cítím její rty. Všechny ty bakterie, co na mě z té rosolovité věci přenesla… Spokojeně pak sleduji, jak se k mému rozhovoru s Barbarou připojují i ostatní a společnými silami se nám daří ji přesvědčit. Už jsem ani nedoufala. Wolfův způsob sice dost připomínal citové vydírání, ale účel světí prostředky. Nakonec předpokládám, že se s Bárou bude nejvíc bavit Helen. Když nad tím tak přemýšlím, tak nechápu, že se ty dvě nebaví víc. Mohly by si celkem rozumět. Příliš se nepozastavuji nad tím, jak nepřirozeně komunikativní Helen je. Beztak za to může Richard nebo její zraněné ruce. V dalším případě obojí. Pokud je ale schopná dělat takové divadélko, tak jí musí určitě být o něco líp. Což je jedině dobře. Svou práci jsem úspěšně dokončila. K mému překvapení jsem z našeho stolu byla jedna z prvních. Automaticky jsem sáhla po kapesníčku, abych si otřela dlaně od slizu, který mi na nich utkvěl, ale to už se ozval Richard. Ty jdi taky do prdele už. Zabručím si v duchu, ačkoli můj pohled mluví mnohem hlasitěji než jakákoli slova. Nicméně i tak očima zabrousím k Helen. Pokud ji budu pomáhat, tak to bude proto, že si o to řekla sama. Ne proto, že mi to nakázal Richard. Pořád nás všechny zachránila před katastrofou, takže by bylo jen fér ji to nějak oplatit. Ta vyjádří svůj zájem o mou asistenci, takže se mlčky zvednu a ujmu se její práce. Nevadí mi, že se mi dívá přes rameno. Nějak se to naučit musí, a když je teď indisponována, tak jí nezbývá nic jiného, než sledovat ostatní. Ne, že bych nějak excelovala v péči o kouzelné tvory, ale jemná motorika mi vždycky šla. Kdyby nebylo toho hnusu kolem, tak by mě to snad i bavilo. Snažím se u toho nesmát tomu, jak s ní Wolf laškuje. Chudák holka. „Není zač.“ opětuji Helen jemný úsměv po tom, co její práci úspěšně dokončím. Navíc za to dostaneme body navíc, což nám v bodech dává před ostatními celkem náskok. Kwang nakonec hodinu ukončí a já pomalým krokem zamířím do pokoje, kde si prohodím učebnice. Kouzelné formule patřily k předmětům, které mě vždycky bavily. Měla jsem u nich pocit, že skutečně něco dělám, i když to bylo jen mávání hůlkou. Posadila jsem se do první řady vedle Richarda, protože nikde jinde nebylo místo a k mé nelibosti si vedle mě sedl Crabb. Potlačím znechucené povzdechnutí a rozhodnu se, že si ho nebudu všímat. Což je docela nadlidský úkon, vzhledem k tomu, že je tak prostorově výrazný, smrdí a ještě kolem sebe dělá neskutečný bordel. Na stůl si připravím veškeré pomůcky, které bych mohla potřebovat a když se ke mně dostane prezenční listina, nahlásím své jméno. Nahlas a jasně. Z praktických důvodů se matky kdysi rozhodla, že mé celé jméno používat nebudeme. „Christina De Spontin.“ Nepotěší mě, když se dozvím, že hodina bude delší než obvykle. Mám sice tenhle předmět ráda, ale dnešek už byl tak dost dlouhý a plný zážitků, které nechci opakovat. Začínám být opravdu unavená. Z toho důvodu nechávám odpovědi na ostatních a sama si jen zapisuji poznámky. Hlavu zvednu až v momentu, kdy uslyším své jméno. Automaticky pohledem najdu Maureen. Její schopnost, i z nejjednoduššího kouzla udělat pohromu, mě vždy fascinovala. Sotva stihnu zavřít sešit, už slyším její pronikavý hlas. Poplašeně chňapnu po hůlce, ale to už učebnice proletí kolem a přistane Crabbovi přímo v obličeji. Nepočkala na žádné znamení. Prostě začala kouzlit, aniž bych já měla vůbec hůlku v ruce! Ta holka se mě snad snaží zabít! Šokovaným pohledem sjedu svou partnerku, která vypadá víc zoufale, než bych předpokládala, a teprve potom se otočím na toho vepře, co to schytal za mě. „Jsi v pořádku?“ optám se starostlivě, aby se neřeklo, a nakonec stejně musím odvrátit pohled na druhou stranu, aby on nebo profesor nepostřehl, jak mi cukají koutky. Název knihy na jeho čele byl velmi dobře čitelný a úplně červený. Zakryji si rukou obličej a kousnu se do rtu. Ta holka má fakt dar. Nejsem schopná svůj smích potlačit tak, jak bych chtěla, přesto se snažím. Koledoval si o to. Po tom, jak nás před několika hodinami všechny chtěl otrávit svými plyny. |
| |||
Okraj Zapovězeného lesa => Kolej => E2 Všichni 13. září Hodina nakonec končí a Mrzimor je v součtu na druhém místě, co se získaných bodů týče. Jsem za to samozřejmě ráda, každopádně nejsem schopná vyvinout takové nadšení, jako jindy. Rychle si posbírám svoje věci, Obludárium pro jistotu pohladím, kdyby mi třeba zase spadlo a spěšně se vydám na kolej. Pro změnu uvítám trochu klidu a tak si pomůcky v dívčí ložnici jenom ledabyle hodím do truhly, vezmu ty potřebné a zase se rychle odporoučím, než se došourá i zbytek. Do třídy dorazím mezi prvními a bezmyšlenkovitě se posadím na místo, ke kterému dojdu. Položím si na stůl sešit, tužku, učebnici a hůlku a pak si podepřu bradu oběma rukama a bez nějakého určitého cíle brouzdám pohledem po místnosti. Do třídy se začnou postupem času valit další a další spolužáci, což mě ale nijak neruší. Na Mrzimorské se jenom jemně usměji, spolusedící Sam pak uvítám zrovna tak. Chvilku přemýšlím, jestli se s ní náhodou nemám dát do řeči, přeci jenom jsme se dlouho neviděly a vždycky je toho tolik, o čem si povídat! Ovšem ač je to ohromující, nebyla jsem zrovna v té správné štěbetavé náladě a tak nakonec od té myšlenky upustím, i vzhledem k tomu, že ona se očividně k žádné velké diskuzi taky neměla. Rozsazování svých spolužáků neřeším, zaregistrovala jsem jenom, že za mnou sedí Emily s Benjim a naproti mě Crabb, který... se už zase něčím tláská? Ten kluk má opravdu neskutečnou chuť k jídlu, kde se na něj hrabu já. Po dlouhých minutách nakonec profesor Kratiknot začne. A já se opravdu snažím dávat pozor, ale myšlenky mi neustále cestují všemi směry a ne a ne se usadit. Proto vrcholem mé snahy je bez nějaké větší mozkové aktivity nadiktovat svoje jméno létající docházce a pak už se dočista ztratím ve svém transu, kdy celou dobu zírám někam za profesora, směrem ven z okna. Zatímco téměř fascinovaně sleduji zamračenou šedou oblohu, úplně mi unikají obě dvě otázky. Z transu se proberu a lehce sebou trhnu až ve chvíli, kdy vedle mě Sam začne chrlit svou odpověď. Zmateně se rozhlédnu po místnosti, naštěstí se ale nezdálo, že by po mě byla vyžadována nějaká aktivita. Nakonec jenom opakujeme, tohle už přeci vím. Pomyslím si trochu s úlevou, že moje nynější nesoustředěnost mi nebude nijak zvlášť k úhoně. Ponořila bych se do svých myšlenek znovu, kdyby ale najednou nezačal Kratiknot rozdávat úkoly. Chvíli hůlkou ukazoval mým směrem, ale nakonec si za svou oběť vybral Emily, díky čemuž se mi dost ulevilo. Nejsem si jistá, že bych po dnešních tvorech zvládla byť to nejjednodušší kouzlo. Sleduji tu smršť jednotlivých zadání, jak se Kratiknot oháněl svou hůlkou a ukazoval na jednotlivé spolužáky. Měla jsem pocit, že už jsem v bezpečí, že mě přeci nevyvolá, když vybral Emily i Benjiho hned nade mnou. Už jsem málem oslavovala, když se ale na mě skutečně otočil s jedním malým úkolem i pro mou osobu. Trochu poblednu a jenom přikývnu se zoufalstvím v očích, kterého si ale patrně nevšiml, nebo ho vidět nechtěl. Copak on neví, jak to se mnou dopadá, když mám přede všemi kouzlit? Ještě nikdy se mi snad nepovedlo na téhle hodině provést kouzlo na sto procent! Bezmyšlenkovitě popadnu hůlku, která ležela přede mnou s jedinou myšlenkou - ať to mám co nejrychleji za sebou! Musím přitom po hůlce dvakrát zběsile chňapnout, protože mi málem vypadla a neznám větší trapas, než když se místností pomalu roznáší cinkání toho kouzelného nástroje o podlahu. Upustit knihu se dá odpustit, jak se tak zdálo. Jakmile jsem ale upustila hůlku, většina učitelů se na mě dívala, jako kdyby právě na zemi leželo moje vlastní dítě. Jediný Snape má raději svoje kotlíky a opravdu nerad je vidí na zemi... nebo v mých rukou. Jenom letmo vzhlédnu a když si všimnu, že se na mě Týna dívá, stačí mi to k tomu, abych začala. Ani mě nenapadlo, že by třeba hůlku ještě nemusela mít připravenou, nebo že by snad potřebovala chvilku na koncentraci. "Flipendo!" Řeknu možná až moc rychle a mávnu s takovou vervou, div mi nevyletí hůlka z ruky. Jestli máte pocit, že tohle by mohl být výjimečný den v životě Maureen Rottové a všechno by mohlo vyjít jak má... tak se mýlíte. Přehršle snahy mě vyvede z rovnováhy a ruka v mém až moc velkém gestu zahne víc doprava, než bych chtěla. Výsledkem je nejenom kniha, která letěla rychlostí rakety, ale ještě k tomu místo na Christinu, mířila směrem na Crabba. S hrůzou v očích sleduju, jak se ten pašík zrovna shrbil pod lavici, pravděpodobně pro nějaký kus svojí svačiny a jak to má kniha napálí hřbetem jemu přímo doprostřed čela. Vykulím oči a zatajím dech, protože nemám nejmenší tušení, jak bude reagovat. Mrsknu jedním zoufalém pohledem i ke Christině a zatvářím se přitom jako "tys mě opravdu nezastavila?!". Zírám na brunátnou tvář Crabba a nebyla jsem si přitom ani trochu jistá, jestli mu třeba nezaskočilo a on se nedusil, nebo jestli je brunátný vzteky, nebo jestli tak snad vypadá vždycky? Každopádně na čele se mu začíná dělat krásný obtisk hřbetu mé učebnice, vlastně si můžu skoro až odsud přečíst její název i s autorem. "Pardon."Provinile pohlédnu na profesora a nakonec sklopím oči na lavici, očekávajíc nějaký trest. Jenom doufám, že kolej kvůli mně nepřijde o body, neudělala jsem to přeci schválně! A zrovna tak jsem věřila v to, že si to Draco nevezme osobně. Už předtím se nezdál, že by mě měl zrovna v lásce a opravdu nerada bych se dostala kvůli své nešikovnosti do nějaké svízelné situace. Vlastně mě ani nepřekvapilo, že jsem to kouzlo nezvládla, i když jsem ho už dávno měla umět, hůlka mých v rukou byla skoro předzvěst nějaké pohromy. |
| |||
Alastor, Zmijozelský stůl, Sin, Kwang, Marie Pondělí 13. září Rozhodně mi neušla Richardova poznámka. Zatrne mi, když ke mně přistoupí a ledabyle ji nadhodí jako by se nechumelilo. Okamžitě se mi sevře žaludek hnusem a odporem z toho, co se tam vlastně stalo a jak jsem reagovala potom. V očích se mi mihne strach, ale jen na okamžik. Zhluboka se nadechnu a pokusím se nasadit tu nejpřesvědčivější masku jakou dokážu. Když se dokážu na povel rozbrečet, dokážu jistě i tohle. Nikomu bych nepomohla, kdybych tu začala ječet jako hysterka, dala mu facku nebo nedejbože s brekem utekla. Jsem dcera Rainera Airimoye. Nikdo mi nebude poroučet a motat se mi do mých vlastních plánů. Airimoyovi se před nikým nesklání, dokonce ani před britskou šlechtou. Richard je možná králem koleje a já ho pro to respektuju, a jeho rodina představuje jednu z nejmocnějších v zemi, já ale nejsem Britka. Ne svým srdcem. Jsem dcera svého otce. A budu se tak chovat. Airimoyové neutíkají. Sice se ptá jen na rameno, ale mám neblahé tušení, že tím myslí naši předchozí rozmluvu u koupelen. "Rameno? Má se skvěle, děkuji za optání. Pokud narážíš na naši "rozmluvu", žádná další nebude potřeba, Richarde. Tohle zvládnu sama, děkuji pěkně." Nasadím úsměv, který obyčejně používám ve společnosti přátel svého otce. Dokonalá dcera. Ne ta dívka, kterou jsem běžně v Bradavicích. Nakloním se k němu blíž, aby nás nikdo neslyšel. "Zapomněl jsi snad na nabídku, kterou jsi mi dal? O to, co plánuji s Krimmerem, se nestarej. Je to záležitost rodiny. Můj otec... řekněme, že s ním máme jisté plány. Nemusíš se bát, otci o svém novém příteli napíšu sama. Bude nadšen," odvrátím od něj pohled s lehkým úsměvem na rtech. V tomhle nelžu. Můj plán je dokonalý a jistě vyjde. Časem. Musím otci napsat, a to co nejdřív. Wolframova reakce mne nijak nepřekvapí. Dokonce se ještě snaží být vtipný. Od srdce se zasměju. Moc dobře jsem pochopila, na co naráží. "Víš, možná by ses jimi měl nechat inspirovat. Byla by z tebe rozkošná holka. Mně se to třeba líbí..." Nebylo žádným tajemstvím, že mě přitahovali dlouhovlasí muži. Jen se o své vlasy museli starat, třeba jako Aviv nebo Tristan. Z Cayluse si nic nedělám. Evidentně nechápe, jak moc to mohlo Jordyn ublížit, ale prosím. Typický chlap. "To si piš. Velice vážná." Mrknu na něj zpět. Dále se už věnuji profesorovi, který nám po právu přidá body. Alespoň k něčemu jsem užitečná. Otec by byl hrdý. Kouzelné tvory sice nemá moc rád, ale ocení, když se snažím. Jsem ráda, že holky pomohly Helen, na kterou jsem ve víru všech těch věcí úplně zapomněla a nedošlo mi, že je z ní mrzák. Hodina k mému smutku skončila. Ještě, než jsem se vydala na další, jsem zamířila za Kwangem. Cestou jsem se stavila u Havraspárských a zašeptala Alovi, aby na mě chvilku počkal. Došla jsem až ke Kwangovi a mile se na něj usmála. "Pane profesore? Máte chviličku? Chtěla bych se vás zeptat, zda bych se nemohla o tykadlatky chodit starat nějak pravidelně?" Nasadím prosebný pohled, ve kterém je projednou vidět skutečný zájem. "Dnešní hodina se vám vážně povedla a mrzelo by mě, kdybych je už nikdy neviděla. Mám šanci je vidět doma pouze o prázdninách." Posmutním. Otec mi sice dovoloval dobrodružné výlety za zvířaty pod matčiným dohledem, když jsme byli u prarodičů v Norsku, byly ale časově omezené. Fungovaly spíš jako odměna pro chvíle, kdy se mi něco povedlo. "A ještě jsem se chtěla zeptat, jestli bych se nemohla někdy stavit po vyučování. Potřebovala bych poradit ohledně vzdělání... Vím, že Péče není úplně součástí NKÚ, v budoucnu bych se ale ráda tvory zabývala, a tak mě napadlo, že byste mohl o něčem vědět..." Chvíle napětí. Obličej se mi vyjasní, když profesor s obojím souhlasí. Kwang je prostě nejlepší! Tvářil se děsně souhlasně, byl rád, že jevím zájem a dokonce mi nabídl, že mi půjčí nějaké materiály. Proč se takhle nechoval třeba Santeri? Dokonce mi ani nevadí, že Kwang vypadá jako starší bratr Ogaty. Who cares. Nadšeně jsem se s ním rozloučila a vydala se za Alastorem, který na mě poslušně čekal. Měli jsme se ještě stavit na koleji, a tak jsem se na něj usmála a rukou vklouzla do jeho dlaně. "Díky, že jsi počkal. Ještě jednou se omlouvám za to na hodině. Nebyla to tvoje chyba." Po konverzaci s Kwangem ještě zářím jako sluníčko. Díky Richardovi se navíc cítím trochu sebevědoměji. "Chtěla jsem s tebou vlastně o něčem mluvit, zlato. Vím, že jsme se domlouvali na večeři... Odmlčím se a omluvně se na něj usměju. "Ale Richard přišel s tím, že jdeme na společnou večeři. Wolfram platí... Snape nám povolil Prasinky a byla by škoda, toho nevyužít... Vážně mě to mrzí! Nevadí ti to?" Ruku v ruce dojdeme do školy. Máme ještě čas, a tak se rozhodnu na chvíli zastavit v jedné z chodeb nedaleko Velké síně. Vezmu ho za obě ruce a vzhlédnu k němu. "Chci ti to ale vynahradit, ano? Nebudeme tam celý večer... takže pokud jsi pro... co takhle strávit zbytek večera spolu? Pořád platí to, že chci oslavit to tvoje povýšení." Postavím se na špičky a vtisknu mu lehký polibek. "Sám jsi říkal, že ještě musíš za Lupinem, že? Můžeme se sejít pak... Co říkáš na Astronomickou věž? Je to naše místo." Odhrnu mu z tváře pramen vlasů a usměju se. Můj výraz mu může připomenout chvíle, které jsme tam strávili minule. "Mám pro tebe překvapení." Mrknu na něj a upravím mu kravatu. Nakloním se k jeho uchu, abych mohla zašeptat další slova. "A když už půjdeš za tím Lupinem... Pokud by na to zapomněl, připomeň mu, aby ti prozradil heslo do prefektských koupelen... Pořád mi dlužíš tu masáž." Odtáhnu se a počkám na jeho reakci, ať už je jakákoliv. Jakmile to dořešíme, rozloučím se s ním polibkem a rychle se vydám na kolej, kde si upravím rtěnku, sbalím učebnici a na hodinu to vezmu přes Velkou síň, kde si pro sebe ukradnu pár dobrot, které cestou do třetího patra sežeru a pár si jich nechám na později. Učebna je už z velké části obsazená, a tak se vydám k první známé tváři, kterou uvidím - Mařenu. "Dík, že mi držíš místo, Mar!" Zářivě se na ni usměju. Sice mě moc netankuje přítomnost Danjiho a Ryana vedle ní, ale whatever. Zachrání mě Sin s Wolfem, kteří si sednou hned vedle. "Díky bohu, už jsem myslela, že si sem sedne třeba takový Maposa..." zamumlám směrem k Sin. Znuděně si před sebe postrčím učebnici. Nevěřícně zírám na Zahradníka, který se posadil vedle Wolframa. Kde má Alistaira? To je snad zlý sen... Sheehan ho fakt balí... Nakloním se k Sin ještě blíž a hlavou pokynu směrem k místu, kde sedí Týna s Crabbem. "Chudák Týna... Snad Crabb nepředvede to, co na nitro... Byla by škoda, kdyby se nám Týna udusila." Upřímně Týnu právě teď lituji, na druhou stranu mi to ale přijde děsně vtipné. Dokonalá a upravená Christina, která dbá na vzhled a chová se precizně... sedí vedle takového prasete. Moc to nevyhrál ani Draco, vedle kterého sedí Alec. Vyhledám pohledem Ala a usměju se na něj. Vím, že tohle je jeho oblíbená hodina. Trochu mne rozladí, že si Princ sedl mezi Alex a Acai. Proč Plantážnice? Proč? Ani si nevšimnu, když profesor začne mluvit. Ještě jsem dojídala banán, jehož slupku jsem bravurně skryla v kapesníku. Z transu mne probrala až prezenčka, která k nám přiletěla. "Deirdre Airimoy." Znuděně jsem nahlásila své jméno hned po Sin a hladově zírala na jablka, kterými jsem si před tím nacpala v Síni kapsy. Než jsem stihla odpovědět na Kratiknotovu otázku, stačily už odpovědět dvě havraspárčanky. Jako první farmářka, která toho o kouzlech stoprocentně tolik vědět nemohla. Buď se z ní přes noc stal génius nebo fakt nevím. Barča nás poučila o druidech. Obyčejně bych se zapojila, historie byla mou silnou parketou, ale proč se snažit... byla jsem přeci hvězdou minulé hodiny, ne? Další odpověď pak ukradne Sam. Jak jinak. Nic jiného bych od ní ani nečekala. Profesor pak začne rozdávat úkoly na kouzla, která si máme procvičit. Jsem ráda, že mi dal něco tak lehkého jako je zmenšovací kouzlo, které mi po tolika letech nedělalo problémy. Položila jsem před sebe jablko kradené z Velké síně a namířila na něj hůlkou. "Diminuendo!" Spokojeně jsem pozorovala, jak se jablko pomalu scvrkává. Tohle byla hračka! Možná nejsem tak dobrá jako Alastor, ale zahanbit se nenechám. |
| |||
Okraj Zapovězeného lesa >> Učebna 2E Pondělí 13. září Jordyn, Zmijozelský stůl, Dee, Acai, Alex Hodina péče o kouzelné tvory je podstatně lepší než hodina nitrozpytu. Na okraji Zapovězeného lesa už nikdo nemohl vypouštět žádné nechutné výpary a i kdyby nedejbože ano, bylo by to daleko přijatelnější, než v zavřené třídě bez oken. „Nemůžu pochopit, že tohle prase chodí s náma do stejné koleje.“ postěžuju si po odchodu ze zaprděné učebny. Ač to skutečně nerad přiznávám, v jednu chvíli jsem měl dost namále a nechybělo málo, abych skončil jako poblitá Dee. Vlastně se jí nedivím. Ten špekoun vážně nevoní po fialkách a silně pochybuju, že někdy bude. Pravděpodobně dřív shnije zaživa, ale dobře mu tak. Chybět nikomu nebude a alespoň bude ve společence konečně dýchatelno. Z koleje se vydávám rovnou ven, kde si mě vyhlídne Jordyn. „Dobré odpoledne, má krásko.“ oplatím jí pozdrav, stejně tak zářivý úsměv, který mi věnuje. Přestože toho cestou mnoho nenamluvíme, chytím jí alespoň za ruku, kterou pouštím až ve chvíli, kdy nás profesor rozdělí podle kolejí. „Promiň, lásko, promluvíme si později.“ S nevinným výrazem od Jordyn poodstoupím a připojím se k háďatům, abych si mohl prohlédnout tykadlatku v kleci. „Tohle, že vypadá jako já?“ ušklíbnu se nad Sinestřiným rýpnutím. To jí ta kousavá nálada pořád nepřešla? Pokud se zrovna nestrefuje do mě, tak do Wolframa, v ideálním případě do obou. „To těžko.“ Vyvedu jí z omylu. „Podívej se pořádně. Připomíná to spíš žábu kříženou s Barbařinou Sisinou.“ Důrazně pokývám hlavou, jako bych chtěl svá vlastní slova odsouhlasit, když v tom mě do boku šťouchne čísi loket. Pootočím hlavu. Deirdre, kdo jiný. „Dávej pozor, nemehlo.“ Dloubanec jí oplatím, to už ale šeptem rozebírá Wolframa a jeho mluvu. „To máš pravdu, nejsme na zámku. Tohle je jen obyčejný školní hrad.“ Poznamenám a nechám jí odejít k Havransralskému vlasáči, kvůli kterému vzniká u stolů spor. „Amatéři.“ Škodolibě se zachechtám, a zatímco se skupinka dohaduje, já šťouchám prstem do tykadlatky, která mi na dotek připomíná rosol. „Nevyrábí se z ní takhle náhodou puding?“ Plácnu svou domněnku do vzduchu, bohužel se krátce na to dovídám, že místo pudingu se z tykadlatek získává kouzelnické lepidlo. Což je celkem zklamání, jelikož jsem doufal, že je tvor užitečnější. Sečteno podtrženo, tuhle žábu bych jako mazlíčka nechtěl. Opět se zde potvrzuje to, že nejlepší zvíře je a vždycky bude Pája. Následuje vyplňování testu a preparování vajíček, které mě ani trochu nebaví. Hrabat se ve slizu mi připadá nechutné, na druhou stranu jsou lidi schopní hrabat se v horších věcech. Třeba pro čokoše je tohle uplný nic, ale nechci se zrovna teď zabývat myšlenkou na ta individua. Vypreparuji dvě vajíčka, aby se neřeklo, že nedělám vůbec nic a počkám, až profesor ukončí hodinu. To naštěstí netrvá dlouho, navíc nám dává nejvíc bodů ze všech kolejí. Kwang byl známý tím, že body raději přičítal, nežli odečítal, na druhou stranu byl spravedlivý a nenadržoval jako Kratiknot, který se vždycky mohl zbláznit z Krimmera. „Daniels běžně posere na co šahne, to mi neříkáš nic novýho.“ Odpovím Dee, která se objevuje vedle mě. Pravdou je, že jsem předtím nedával pozor a tudíž neslyšel všechno, ale vsadím boty, že to mělo spojitost s incidentem v kumbále. Mluvící prdel totiž hulákal na Rebeccu, která na něj reagovala zdviženým prostředníčkem. Nejspíš opravdu nebudu daleko od pravdy. „Jo, pak si s ní promluvím.“ zabrblám, aby měla Dee na duši klid, přestože mně tohle připadá naprosto zbytečné. To, k čemu došlo v kumbále se odehrálo v době, kdy jsem s Jordyn nechodil. Nevidím tedy důvod, proč bych se měl za to omlouvat, nebo cokoliv vysvětlovat. Single člověk si může dělat cokoliv uzná za vhodné, no ne? „S tím Medovým rájem počítám. Už se nemůžu dočkat.“ Prohlásím spokojeně, jenže Dee pokračuje. Chce si o něčem promluvit. „Tak to bude určitě velmi vážná debata, jak tě znám.“ Mrknu na ní a vyčkám na konec hodiny, po které se přemístím do Hlavní síně Tam se pokusím spořádat co nejvíc jídla dokážu, jenže patnáct minut je příliš krátká doba na to, abych se stihl pořádně nasytit. Těsně před začátkem hodiny se zvednu a odcházím do třetího patra do učebny 2E, kde měli probíhat kouzelné formule s Kratiknotem. Jako první po příchodu do třídy zaberu první volné místo které vidím, co nejdál od čokošů a dalších pochybných existencí. Trochu mě mrzí, že je Dee na opačném konci třídy, ale sama musí vědět, že mezi teplomily nepůjdu. „Zdravíčko, dámy.“ Pozdravím Alex i Acai s úsměvem od ucha k uchu. Kde se tu ty dvě vzaly? I když co na tom záleží, takovouhle společnost si nechám líbit! „Jak se vede?“ zeptám se s neskrývaným zájmem a zatímco učitel odříkává svůj nudný výklad, já pokukuji celou dobu po děvčatech. Netřeba říkat, že z hodiny nemám vůbec nic, proto sebou polekaně cuknu, když spatřím Alexandřinu učebnici, jak se dělí vejpůl. „Cože co?“ nechápavě se rozhlédnu. Co to ten děda sakra chtěl? Opravit učebnici? Nebylo to takhle náhodu… Jo, už vím! „Reparo!“ zvolám dostatečně nahlas a namířím hůlku na poničenou učebnici. |
| |||
Okraj Zapovězeného lesa: Péče o kouzelné tvory --> Mrzimorská kolej --> Hlavní síň --> E2: Kouzelné formule13. září, pondělí odpoledne Mrzimorský stolek, poté spolužáci v E2 „Tak to bychom mohli vyrazit spolu,“ odpověděl jsem ještě Alex na její slova o festivalu. Takové věci mi rozhodně nebyly cizí, upřímně jsem měl mudlovskou hudbu raději než tu kouzelnickou. Ta mi nikdy nijak zvlášť nepřirostla k srdci. |
| |||
Okraj Zapovězeného lesa -> Kolej -> Učebna E2 13. září prof.Kwang a Kratiknot, Noelle, Acai Tak v té druhé otázce jsem udělal botu. Hupsy. S úsměvem pokrčím rameny a dám si obě ruce za hlavu v ležérním gestu, který má značit jakože nezájem i když mě to štve. "Chybka, fakt jsem myslel, že to bylo áčko." Brouknu a zavrtím hlavou. "Já jsem ale trubka." Povzdechnu si. Po hodině bych potřeboval něco pořešit s Kwangem, ale je málo času, tak se jen domluvím s profesorem na schůzce po vyučování. Pak už razím do společenky uložit si svoje Obludné Obludárium a vyměnit ji za Příručku kouzelných slov a zaklínadel pro 5.ročník, kterážto je o hodně bezpečnější. Je přeci milé mít učebnici co se vám nepokouší zpřelámat prsty. V učebne 2E mám místo mezi Noelle a Acai. Chvíli mi trvá než mi dojde, že jsem vlastně v sendviči! Samozřejmě to není doopravdový sendvič, ale jsem obklopený amazonkami a mám bujarou představivost, takže se pohodlně uvelebím v lavici s rukama za hlavou jako by pod lavicí docházelo k nějakému uspokojování, což se neděje, ale spokojený jsem. Odbudu si rutinní prezenčku a už jen poslouchám profesora Kratiknota jak začíná vyuku. Profesora jsem měl rád. Myslím, že Havraspár měl v oblibě a hlavně Alastora. Nicméně rozhodně to byl příjemný profesor a v jeho hodinách byla sranda. Jako bonus Noelle a Sam posbírali pro naši kolej nějaké body, takže panovala spokojenost, alespoň mezi námi, Hřebci z Havraspáru. Zazubím se a ukáži Sam zdvihnutý palec. Byla to druhé nejhezčí holka u nás hned po Becce, alespoň co se týče mě. Narozdíl od Becky jsem ale neměl problém na Sam promluvit. Možná proto, že jsme sdíleli stejný zájem o holky. Kolikrát jsme společně komentovaly přednosti té, či oné spolužačky, to nedokáži spočítat. Byla sice perfekcionista a někdy až nezdravě soutěživá, ale byla to kamarádka. Jeden z důvodů proč neflákám trénink na Famfrpál. Poctivě si vše znamenám, ale potom pan proferor Kratiknot rozdá úkoly. Já mám poslat knihu na Rebeccu. Já? Jo, já! Z obličeje se mi vytratí barva. Co když něco zvrtám a trefím ji do hlavy nějakým ukázkovým headshotem, bude mě nenávidět do konce roku, ne-li do konce života! Vždyť mám problém k ní vyslat byť třeba jediný pohled a teď mám vyslat knihu. Na sucho polknu, namířím hůlkou na svoji Příručku kouzelných slov a zaklínadel pro 5.ročník, pro jistou se pokřižuji, kdyby náhodou a pronesu zaklínadlo. "Flipendo"Knižka si to namíří k Becce. Zatím se to vyvíjí dobře. |
| |||
Kouzelné formule Učebna 2E Mezitím, co Samantha mluví, Reece s Isaacem vedle sebe nevypadají, že by zrovna poslouchali. Jindy v hodinách pozor dávající Reece teď upíral pozornost jen svému spolusedícímu, kdy si spolu pořád něco šuškali, chichotali se a Isaac pak vzal Reecovu dlaň do té své, přetočil vzhůru a začal mu jemně bříškem prstu přejíždět po čarách života. Crabb vedle Christiny nenápadně zpod lavice ukusoval kus sendviče, pro který se sehnul vždy, když se Kratiknot pohledem odvrátil k protější lavici. Regina si prozměnu pořád úzkostlivě utírala ruce do vlhčeného kapesníčku. Nejspíš byla pořád rozhozená z preparace vajíček na předchozí hodině. Jakmile Sam s odpovídáním skončí, profesor vypadá nadmíru potěšeně. ,,Výborně, pět bodů znovu pro Havraspár. Slečna Arrkain to řekla velice dobře, doufám, že jste si dělali poznámky. Přesně jak už bylo řečeno, u živelných umíme pracovat s přírodními živly, stejně jako umíme vyčarovat světlo a nebo něco zmrazit. A je rozhodně pravdou, že kategorie změny stavu je něco, kam spadá největší množství kouzelných formulí. Kategorie "ostatní" se také užívá, ale bohatě bude stačit, když budete znát tyto tři. Výborně Samantho." Pochválí ji a postaví se na vyšší stoh knih a rozhlédne se po třídě. ,,A jak tady vaše kolegyně uvedla některé příklady z každé kategorie, rovnou si je vyzkoušíme, ať u výkladu i opakujeme." Řekne, přičemž ukáže hůlkou na Alastora, Emily, Cayluse a Angelu. ,,Sendersová se pokusí k sobě dostat učebnici slečny Sinclairové. Jakmile se to podaří, slečna Sinclairová si knihu přivolá zpátky." Pak namíří hůlku na učebnici Alex a s ,,Diffindo!" přeřízne její učebnici vejpůl, až spadne na zem. ,,Pan Lawson opraví slečně Scottmayersové její knihu a Krimmer," mávne hůlkou k Alastorovi, ke kterému pomalu vzduchem levituje Reginin balíček s kapesníčky, který měla doteď položený na stole. ,,Zapálí kapesníčky a Silverlinová se ho pokusí co nejdříve uhasit. Zkuste to opravdu co nejrychleji dokážete, aby vznikly co nejmenší škody." Nadšeně se po nich rozhlédne, těšíc se na kouzlení. Regina nutno dodat, tak nadšeně nevypadá. Na obličeji se ji objevil nespokojený výraz, který se mísil s nevěřícným - Jak si to vůbec mohl dovolit? Mezitím, co jmenovaní kouzlí, Kratiknot se otočí k ostatním. ,,Kouzlo, které jsem použil na učebnici Scottmayersové se dnes naučíme, ale nejprve chci, abyste se.. takříkajíc trochu rozehřáli." Poplácává si hůlkou po dlani a mezitím vyvolává. ,,Pan Hunt a Ogata předvedou rozdvojovací kouzlo, slečna Lynerwood.. Ach, co to máte s rukou slečno? Budete schopna kouzlit?" Zmateně se na ni podívá, skoro jakoby přemýšlel, co na hodině vůbec dělá. ,,Tak tedy slečny Sedzikowská a Warren-Wentworth si vyzkouší zvětšovací kouzlo, Claythornová s Airimoyovou si vyzkouší naopak zmenšovací kouzlo. Pan Anderson se pokusí odhodit svou knihu na Rielovou, která ji naopak od sebe pošle pryč. To samé provedou Rottová se Spontinovou." Rozdá úkoly a otočí se ke studentům. ,,Dokázal by mi třeba pan Dragon povědět, jak přesně funguje kouzlo Descendo a k čemu by mohlo být například užitečné?" Otočí se na něj. |
| |||
Zapovězený les - učebna 2E Erika, kluci, Dragon Kwang a Kratiknot 13. září Na Rebeccy poznámku nijak nereaguji. Dokonce ani na její prostředníček. Přišlo mi to od ní neskutečně dětinské! Daniel, který se k nám vrátil poměrně naštvaný pronese poznámku směrem na Dragona. ,,Říkal jsem to od začátku! Nechápu o co mu jde. Si myslí, že je něco víc, když je teď prefekt nebo co jako." Odfrkl jsem si a vrátil na pokyn profesora tykadlatku do klece. On je možná prefekt, ale já jsem zástup kapitána famfrpálu! Tak co je víc? To už se ale ozve jeden z dvojčat. ,,Vůbec nevíš o čem mluvíš Thomasi. Vůbec Sin neznáš a hlavně.. Já to nedělám vůbec kvůli ní!" Uraženě se na něj zamračím. ,,Chtěl jsem si ji taky pochovat, nemuseli jste si ji ukradnout jen pro sebe." Dodám a kývnu bradou k Dianě, aby teda jako věděla, že se jí to taky týká. ,,Já už si ji získal náhodou." Pyšně se zazubím a napřímím se. Uvnitř jsem si tak jistý ale nebyl.. ,,Ale i tak.. Jak si jí podle tebe jako získám?" Řekl jsem už mnohem potišeji a tak, aby to slyšel jen on. ,,Čistě ze zvědavosti jak ty to teda s holkama jako děláš, abys je získal. Já samozřejmě rady nepotřebuju, jen mě to zajímá." Vysvětluju. Nedostaneme moc možnosti u tématu zůstat déle, protože profesor rozdá nějaké testy do každé z kolejí. Otráveně se na test podívám a ani se neobtěžuju s vyplňováním otázek. Nejen, že půlce nerozumím, ale hlavně jsem moc líný nad tím vůbec přemýšlet. Proto se spíš zvědavě nahrnu ke stolu, kde už na nás čekaly pomůcky na preparování vajec. ,,Ew, dva tisíce vajec?" Zaškaredím se zhnuseně. Nedovedu si představit, že jeden leknín pojme takovou snůšku. Rozhodl jsem se však dnes v hodině excelovat, proto jsem si vyhrnul rukávy, vzal do ruky hůlku a vyčaroval vodu, kterou jsem pak proměnil ve sliz. V hlavě se mi už rodil ženiální plán, jak by se dalo tohle kouzlo využít i mimo provirozního sekretu pro vajíčka. Pustil jsem se tedy do práce. Vzal do ruky pinzetu a opatrně ji namočil do slizu, abych nabral vejce. Jenže to mi z pinzetových paciček vyklouzlo a spadlo zpátky do slizu. Zhluboka jsem se nadechl a zkusil to znovu. Jenže se stalo to samé. Na čele už se mi začala objevovat vystouplá žilka a já byl připraven prostě ten kus listu shodit i s vejci ze stolu. Nakonec se ozve výbuch. To zas Seamus něco posral a nahodil své okolí. Nespokojeně mlasknu, když mě vyrušil z práce a chystám se znovu pokračovat, když se ozve pro změnu křik Rona, který hysterčí nad pavoučkem. Pobaveně jsem se usmál, jakože se chová jak holka, ale uvnitř jsem mu moc dobře rozuměl. Být to kočka, jančím dost podobně. Johna nechám Johnem a nechám Dana ať se s ním vypořádá sám, já bych musel být totiž protivný a říct mu něco jako ,,Vyfič Dandy." Nakonec se mi povedlo do provizorního slizu přemístit vajíček jen pár, rozhodně ne všechny. Některé zůstaly ještě přilepené v leknínu, ale tak něco málo jsem udělal! Už se mi nechtělo pokračovat dál a dál se snažit přemisťovat vajíčka, místo toho jsem pohledem vyhledal jedinou osobu, která mi dokázala zvednout náladu. Ano, Sin. Zasněně jsem ji při práci s vajíčkama pozoroval a ani si neuvědomil, že se přitrouble culím. Až pohled Richarda, kterým se na mě podíval mě vrátil zpátky ze snění do Zapovězeného lesa a já rychle přemístil zrak jinam. Po skončení hodiny zkontroluji, jestli na mě sliz někde neulpěl a spokojeně, o 16 bodů těžší se vydám na kolej pro novou učebnici, přičemž Obludárium tam nechám a sešel schody do třetího poschodí. Když jsem procházel kolem obrazu Merwyna, jen jsem se na něj na chvilinku zastavil a nejistě se na něj podíval. Ten dědek mi vždycky naháněl hrůzu. Tvářil se jako Snape. Možná jsou příbuzní? V učebně si najdu volné místečko v horní řadě a sednu si vedle Kenjiho. ,,To jsem zvědavej teda." zabručím k němu a pobaveně sleduju, jak si to Crabb štřáduje ke Spontinový. Smraďoch hnusnej. Už jsem se nemohl dočkat, až otevřu ten její slavnej dopis. Po chvíli příjde i Erika na kterou se jen podívám a uklidím věci z lavice, aby nezabíraly její prostor na stole. Ale jen co příjde i Dragon a posadí se vedle ní, zachmuřeně se otočím k Kenjimu. ,,Ten je jak to tykadlatčí lepidlo. Nemůžeš se ho zbavit!" Syknu k němu, ale to už profesor zahájil hodinu. Z představy, že se nám poslední hodina ještě prodlouží jsem nadšený nebyl, ale dokázal jsem to přetrpět pod příslibem volna. Hned u prvních několika otázek, které Kratiknot položí se ozvou Havraspáři, kteří chrlí jedno moudro za druhým. Možná jsme jen opakovali látku, ale si připadal, jak když to slyším prvně. ,,Zapisuješ si?" Špitnu ke Kenjimu. Aspoň jeden z nás by si měl dělat nějaký poznámky. Jen co odvrátím pohled zpátky ke třídě a jen tak očima brouzdám, kam si kdo sedl uvidím, kde sedí Sinestra. Nebo spíš KDO zase sedí vedle ní! WOLFRAM! No jistě! Samozřejmě! Ovšem! Kdo taky jinej! Z celý třídy plný lidí sedí vedle ní zas ON! To snad dělá naschvál ty vole. Jak se tam vzal?! To si nemůže sednout třeba.. třeba.. Vedle Richarda? Vždyť jsou to kamarádi ne? Tak proč se furt sere k ní? A proč jsem si tam nesedl já?! |
doba vygenerování stránky: 0.97661304473877 sekund