| |||
Čtvrtek 15. říjnaShrnutí lesa a nového dne >> Učebna 8C (stůl č. 1)Daniel, Ryan, Chris, Cor, Acai + označení Popisovat včerejší hodinu v lese snad ani nemá smysl. Nejen, že to byl hotový očistec, ale už zase jsme skončili v nějakých hovnech, kde jsme se jen tak mimochodem vymáchali od hlavy až k patě. Vážně nechápu, proč se tyhle věci dějí vždycky jen nám, ale v tu chvíli jsem byl vážně šťastný, že není nikde poblíž Coraline. Myslím, že po takové podívané by si o mě už neopřela ani kolo a možná by silně zvažovala, jestli má vůbec cenu se s takovým tragédem, jako jsem já, kamarádit. Jediné, co mě na téhle frašce alespoň trochu potěšilo bylo, že v bahnité lázni skončila kromě mě a Daniela i Airimoyová. Normálně by mi to až tak vtipné nepřišlo, ale Zmijozelská dámička celou dobu křičela jako prase před porážkou a ve finále vypadala snad ještě tragičtěji, než já s Danem. Bahno na jejích dlouhých, plavých vlasech vypadalo totálně komicky a to ani nemluvím o její zničené uniformě, kterou mohla po bahnité lázni použít leda jako hadr na podlahu. A možná ani to ne. Ani nechci vědět, na kolik jí ta uniforma přišla, ale jsem si naprosto jistý, že byla na zakázku. Sečteno podtrženo, za tohle jí tatínek určitě nepochválí. Pokud mu to tedy vůbec řekne. Vsadím balíček pocky tyčinek, že tímhle se nikde chlubit nebude. Ani jemu, ani nikomu dalšímu. Inu, tím líp pro nás, protože ani já zrovna dvakrát nestojím o to, aby o událostech z lesa někdo věděl. Některé věci by prostě měli zůstat v tajnosti. Následující ráno zpočátku vypadá jako každé jiné. Vydýchaný vzduch, všudypřítomný smrad Danielových zpocených ponožek a kluběnka spokojeně vrnící u mého ucha. Téměř dokonalé ráno, které hned záhy kazí Ryan svým podivným výstupem. Jeho křik mě sice probudí, ale ať se snažím sebevíc, jeho stížnosti mi nedávají žádný smysl. Plácá cosi o incesťácích a čipech implantovaných do mozku. Sakra, co ten kluk včera v tom lese dělal? Vždyť je ještě šílenější než předtím a to jsem si bláhově myslel, že víc už to snad nejde. „Hele, klid, co se děje?” Protřu si oči a rozespale se posadím, to už ze mě ale Daniel nešetrně stahuje peřinu a hází jí na zem. „No to říká ten pravej,” ušklíbnu se, když krčí znechuceně nos. Sám moc dobře vím, že nevoní zrovna po fialkách, především ne jeho boty, který nosí možná už třetím rokem a odmítá si koupit nový. Chápu, že to jsou jeho oblíbený, ale někdo by mu měl už fakt říct (ideálně nějaká holka), že takhle to dál nejde. To mýmu nejlepšímu kámošovi vždycky tak strašně smrděly nohy? „Co to do něj vjelo? Chápeš to?” Nevěřícně sleduji mizejícího Ryana, který vystřelí z pokoje jako raketa. Jeho reakce mi připadá nesmyslná a možná i trochu přehnaná, ale takový už Ryan byl. Naprosto nepředvídatelný a proměnlivý jako počasí. Pokaždý přišel s něčím jiným a možná právě to jsem měl na něm tolik rád. Člověk se s ním prostě nenudil. Ryana potkáváme až na hodině Dějin čar a kouzel, kterou supluje naše kolejní vedoucí. Stejně jako Daniel sebou nemám pomůcky, tudíž si po zbytek hodiny hraju na neviditelného a do toho se modlím, aby si profesorka ničeho nevšimla. Ta je díkybohu tak zabraná do výkladu, že nic nezaznamená a pokud ano, tak to nedává nijak najevo. Nejspíš nad námi přimhouřila oči z toho důvodu, že jsme byli z její koleje, nebo prostě jen proto, že jsme byli celou dobu zticha a nevyrušovali. Co mi však neujde je Maurice, který vrhá na Gonagallovou až podezřele zálibné pohledy. A nejsem jediný, kdo si toho všímá. Po skončení hodiny to samé zmiňuje i Ryan. „Jo, všiml sem si toho,” přitakám kamarádovi, který ihned začne rozvíjet svou teorii o svatbě. „Nedivil bych se, kdyby tak koukal třeba na profesorku Primrose, tu tady svlíká pohledem kdekdo, ale že zrovna Gonagallku?” podivím se. Samotnému mi to přišlo značně uhozený. „Jako mladá to byla určitě kost, ale teď už bych do toho fakt nešel. Ale tak víš jak, proti gustu… Třeba má rád Maurice ženský, co už něco zažily a věděj, co od života chtěj.” Polemizuju společně s Ryanem nahlas, přestože je to na jednu stranu strašně nechutný. Na druhou stranu vím, že Ryana potěší, když se bude jeho teorií někdo zabývat. Dan nezahálí a přidá do mlýnku svou domněnku o profesorce Prýtové. Mám co dělat, abych nevyprskl smíchy. „To je docela podstatná otázka, měli bychom se na to o příští hodině zaměřit!” Přitakám horlivě. Pak jen rychle seberu svoje saky paky a následuji kluky do třetího patra. Tam se nechtíc staneme svědky zvláštní podívané, jehož hlavní aktérkou je naše Angela a Mrzimorská Ruby. Nadechnu se, abych se k situaci nějak vyjádřil, jenže Ryan je jako obvykle rychlejší. A tentokrát přijde s něčím, co má vyjímečně hlavu i patu. „Aigoo, nikdy jsem nad tím nepřemejšlel, ale když to teď zmiňuješ, tak na tom možná něco bude?” Nenápadně sjedu pohledem k Ruby. Kdybych vypustil její poněkud protivnou povahu a zaměřil se čistě jen na vzhled, pak by se ta domněnka s pornem možná i mohla zakládat na pravdě. Ruby byla hezké děvče. Sice ne ani tak zdaleka krásná, jako Coraline, ale pohledná byla. Jako většina asiatek měla jemné rysy v obličeji a drobnou, zato dobře udržovanou, postavu. A to ani nemluvím o těch dlouhých, tmavých vlasech, které na ní přitahovaly pozornost asi nejvíc. Jo, asi bych si jí vážně dokázal představit před kamerou. I u nějakého toho snímku pro dospělé. Obzvlášť evropané by nad takovým videem nepochybně upustili pěknou várku slin. „Měl by si to Contemu co nejdřív říct. A důrazně ho varovat, ať ho ani nenapadne do toho Coraline jakkoliv zatahovat.” Po tváři mi přelétne stín. Vím, že si Daniel dělal srandu, ale z nějakého důvodu jsem tohle nechtěl slyšet ani jako vtípek. Vlastně se vůbec nechci zamýšlet nad tím, že by ta sladká, nevinná Coraline měla někdy dělat něco tak zvrhlého. Pro mě bude už napořád tím trochu zbrklým, jednorožčím děvčetem se srdcem ze zlata. Takže ne, žádný porno. Jedinej, kdo by jí tu měl potenciálně okukovat jsem já, ale vzhledem k mojí hluboký friendzoně nakonec stejnak zase skončím u ruky a nějaký tý mangy. Proč vůbec nad něčím takovým přemýšlím… Sad story, bro. „Nic takovýho sem si nezapsal, měl jsem jen šerm, divadlo a zpěv.” Odpovím Danielovi, který se podivuje, proč máme zrovna Magii v domácnosti. Vlastně mě to taky dost zajímá, takže doufám, že nám to profesorka nějak objasní. Po příchodu do třídy následuji Daniela, který přisedne ke stolu, kde už je Chris. Pozdravím ho a usadím se tak, že volné místo pro Ryana zbyde právě vedle Chrise. V tu chvíli nad tím samozřejmě nepřemýšlím, ale s pohledem na Ryanův kyselý obličej mi dojde, že vedle Chrise patrně sedět nechtěl. Ti dva mezi sebou pořád neměli úplně ideální vztah, ale možná je načase, aby to konečně překonali. A tohle je ideální příležitost. Já už si přesedat stejnak nebudu, protože ač mám Ryana rád, tak tohle mu ulehčovat nehodlám. Měl by se k tomu konečně postavit čelem, jako chlap. „Uhm, konnichiwa,” pozdravím poněkud zabržděně Coraline s Acai, které k našemu stolu právě přicházejí. Její přítomnost mě rozhodí, respektive její blízkost. Proč si sedla vedle mě? A proč se mě najednou dotýká? Uklidni se sakra, jen do tebe šťouchá. Nic to pro ní neznamená, takhle tě škádlila vždycky. Moment, co to právě říkala? Ples? „Ne, o tom slyším poprvé,” zamumlám, s pohledem zabodnutým do zakrytých objektů před sebou. Absolutně nevím, kam s očima a tak jen tupě zírám na ten kus látky, se kterým bych měl nejspíš něco dělat, ale ve finále neudělám vůbec nic. Jak trapné. „Ryane, je to na tobě. Já bych se do toho asi raději nepouštěl.” A to ne proto, že bych nechtěl, ale protože se znám. Tyhle věci šly vždycky tak trochu mimo mě a nerad bych tu způsobil pohromu. Už takhle je mi neskutečně hloupě a nechci se před Cor ztrapnit víc, než je nutné. „Jo, adrenalinu jsme měli víc, než dost.” Zabručím, jelikož se mi vybaví, v jakých sračkách jsme včera zase skončili. Ne, tohle teď opravdu rozebírat nechci a vážně doufám, že Daniel není tak blbej, aby o tom začal mluvit sám. Jestli to udělá, tak se nejspíš propadnu hanbou do země. |
| |||
|
| |||
|
| |||
Učebňa 8C - stôl č.4 Štvrtok 15.října Čakám, že tú svoju konverzáciu nejak rozvinú, ale profesorka ich utne, takže nedá sa nič robiť, sme vtiahnutí do hodiny. "Presne tak. Aby som ti vedela efektívne vypláchnuť ústa mydlom." Zašepkám späť Sebastianovi, tváriac sa nadnesene a jak dosadne vedľa mňa, zaškerím sa. Pri tom si spomeniem, ako ma matka pred niekoľkými rokmi brutálne vytočila a ja som ju brutálne poslala do prdele... vypláchla mi hubu kúzlom tak, že som ešte po troch hodinách grgala mydlové bubliny. Hodina začne typickými žvástami o dochádzke - to ma nezaujíma - takže si dopijem svoju kávu a prázdnu fľašku hodím späť do batohu. Keď sa prejde k hlavnej téme, prestanem zírať niekam ku dverám a náhly nápad na opustenie tejto hodiny zanechám niekde v útrobách vlastnej mysle. Najprv je zahájená diskusia, do ktorej sa aspoň pre začiatok rozhodnem nezapojovať. Na to som mala málo kávy. Takže len tekám pohľadom z hlavy na hlavu, ktorá práve odpovedá. Keď sa už však prejde k praktickej ukážke, teda len k odstráneniu látky z predmetov, to už si získa kus mojej pozornosti. Patrikove "merde" je ukážkovo hlasité, takže začiatok praktického cvičenia s nadávkami vždy prinesie kúsok adrenalínu. Tak sa i následne stane. Kayla to ukážkovo predvedie a zaprasí sa od hlavy po päty. A prileje k tomu kúsok nefalšovanej hystérie. Musím sa ovládnuť, aby som sa nezačala uchechtávať ako môj sused, ale aj tak sa trochu škerím pri pohľade na jej nešťastie. Móricko ako pravý francúzsky gentleman sa ujme záchrany dámy v nesnázích a s prispením priblbej otázky vyzmizikuje bordel. Doma som to videla milión krát. Moja matka posadnutá čistotou nás všetkých vždy zobrala do parády a nedajmerlin aby sme niečo stihli zadrbať. Ale napriek tomu sa nikdy neobťažovala nikomu vysvetliť až tak hlbokú podstatu čistiacich kúziel, ktoré metala všade okolo seba. Zhnusene sa zaškľabím. Erika vykydne fialový obsah. Pohotovo sa prestanem opierať o dosku stola a kúsok sa odtiahnem, aby ma to nestihlo zababrať. Na záplavu otázok len pokrčím ramenami. "Nepoznám odpoveď na to, že prečo a aký je rozdiel. Proste keď nefunguje jedno, použiješ druhé a keď ani to, tak tretie a ono sa to poddá. Prinajhoršom to podpáliš a špina je fuč." Zadrem už mierne netrpezlivo, lebo táto diskusia mi priniesla len blbé myšlienky a ja sa nechcem zaoberať takými sračkami. Som tu nedobrovoľne, no nie? Nemôžu odo mňa viac čakať. Nechám dievčatá alebo niekoho ďalšieho aby prípadne niečo dodali, ja si vytiahnem prútik z rukávu a príkladne dva-krát poklepem špičkou nad fialovým maglajzom. "Tergeo." Zakúzlim a aj keď to na začiatku drhne a prútik nechce odsávať tekutinu, len to nejak odfrkáva do strán, ale potom sa to rozbehne a po chvíľke úmyselne odstránim len polovicu zapraseného stola, zoberiem Sebastianovi nádobku od džemu, z vnútra ju taktiež vyčistím, ale zvonka nechám špinavú a tak mu ju vrátim. Vyčistím trošku z látky a s kritickým výrazom sa zameriam ja na pergamen. Po predošlej ukážke ako Tergeo nefunguje sa mi nechce opakovať príkladu, ale "aby sa nepovedalo," zaTergeujem aj pergamen. Nič sa nestalo. Pozriem na spolusediacich. "Nech sa páči, môžte si to vyskúšať." Založím si ruky na hrudi a pozriem na prof. McGregor. "Na pergamen budeme skúšať Pulíxero, že..." Nie je to ani otázka, skôr je to jasné skonštatovanie. Ale neženiem sa do kúzlenia a overovania si svojho prehlásenia. Už som urobila dosť. |
| |||
Učebna 8C, stůl 4 Barbara, Mirelle, Angela a Erika 15. října, čtvrtek ráno Stisknu rty a udělám na Maurice výraz „hmmm, kouzla, fakt dobrý nápad“. „Trojjedinělost? Přidej mezi to i mě a-“ zarazí mě slova profesorky, která začne hodinu. „Pssst, Mirelle,“ teatrálně si dám prsty před pusu a zamračím se na Mirelle vedle mě, která vlastně jen kouká a nevyrušuje. „Musíš poslouchat, jak budeš hospodyňka,“ dodám a dosednu na zadek na židli, která se pode mnou. Následně začne docházka s Christianem, kterou vůbec nevnímám. Výkladu moc nedám, myšlenkami se toulám kdekoli jinde. Vlastně přemýšlím nad tím, jak jsem si v létě vyhlídnul jednu z firemních motorek, abych na ní mohl v noci vyjet na výlet, aby o tom táta nevěděl. Už aby bylo zase léto. Zaslechnu pak něco o diskuzi. Sjedu pohledem spolužáky u stolku, pak zakloním hlavu a opřu se do židle, hlasitě vydechnu nosem. O dvou kouzlech, které shrnula Ruby, toho moc nevím a když na ně přijde řada, vždy se v okolí najde někdo, kdo je použije za mě. Vlastně teď už dává smysl, že mi pořádně nefungují tak jak bych chtěl, když jde i pevné a tekuté složky. K diskuzi se přidá i Angela. Na její „zmizík“ jen nechápavě přimhouřím oči a čekám, jestli to vysvětlí. Dál to nerozmazávala, tak pokrčím rameny a nechám to být. Jestli na to chce někdo znát můj názor, prostě pokrčím rameny a pro jednou se k tématu nevyjadřuji. Ta kouzla prostě nemám v malíku a místo toho lelkuji pohledem po učebně. Čeho si ale všimnu, je Kayla, která je odbornice na vylévání věcí a tak jí lahvička s tekutinou vyletí až do obličeje. Zmáčí jí jako by spadla do fialové řeky. Potichu se hihňám, až mi poskakují ramena a už už to chci okomentovat, než se podívám na její kamarádku Rebeccu u vedlejšího stolu. Zarazím se a zmlknu. Pobaveně se ale culím, rozhodím rukama, protože jsem si prostě nemohl pomoct. Bylo to silnější než já. „No co je?“ mávnu nad tím rukou a dál se tomu nevěnuji. Mezitím se zapojí Erika vedle mě a podaří se jí také sundat látku. S našpulenými rty sleduji, jak tekutina teče po stole. „No. Tak přispěla jsi pěkně,“ začnu hodnotit její výkon. „Umíš ještě nějaký triky? Angela prej umí zmizet nebo co. Cože si říkala, Angelo? Jakej je teda mezi tím rozdíl? Používám bezkaňkový brk, takže na něm je zaklesnutý kouzlo pulírexo? Protože Tergeo na inkoust nefunguje? Obojí je ale na tekutiny?“ Házím otázku za otázkou, ať to spolužačky vysvětlí. Když mluvím, natáhnu se pro sklenici od džemu, která byla ještě před chvílí pod hedvábím. Je lehce zašpiněná od fialové tekutiny, jak ji Erika vylila na stůl. Bezmyšlenkovitě táhnu dnem sklenice od džemu a roztírám tím tekutinu po desce stolu ještě více do stran. „Fuj...,“ ušklíbnu se. |
| |||
|
| |||
Ložnice--->Hlavní síň--->učebna HS3--->učebna 8C (stůl č. 3)Anna, Cassandra, Caylus, Kayla, Maurice čtvrtek 15. října, ráno Do postele jsem po tom nočním výletu do lesa šla unavená, rozlámaná a hodně hodně hodně hladová. A ani v nejmenším jsem se neobtěžovala s nějakým převlíkáním. Prostě jsem to včera vzala na prasáka. Ráno mě probudilo především kručení v žaludku a rovnou jsem vypálila do Hlavní síně, abych se pořádně naprala. Je super, že odpadnul tělocvik, protože jsem si mohla bužírovat dlouho a do sytosti. Samo, že jsem si s sebou zabalila fakt pořádnou svačinu, protože odmítám trpět hladem jako včera večer. Narvala jsem kapsy jak sobě, tak Thomasovi. Ten si nemohl odpustit kupu poznámek o tom, že to se mnou horší a horší, a že bych s sebou měla tahat příruční zavazadlo s jídlem. Když viděl, jak se mi rozzářila očka, zalitoval předloženého nápadu, protože by to musel být, kdo by to tahal. O to bych se postarala! Nicméně ještě by se mi ale hodil někdo, kdo by mi nosil něco malého pro případ nouze. |
| |||
Ošetřovna -> ložnice -> velká síň -> hodina Dějin čar a kouzel -> ošetřovna -> učebna 8C 15. října, čtvrtek Etty mi na ošetřovně pomohla s pokousanou nohou. Překvapivě mastička, kterou jsem dostala od kentaura, zabrala poměrně slušně, tak se mnou neměla tolik práce. Za to jsem ráda i já, můžu se dobelhat do postele a padnout tam jako zabitá. Byla to náročná noc. A ještě mě pokousal vlk. Zrovna vlk. Ach jo… Ráno je noha podstatně lepší. Ale pořád cítím, že je dost bolavá. I když se snažím tvářit, že mi vůbec nic není, celkem viditelně kulhám. Asi chvíli potrvá, než budu moct zase normálně chodit a běhat. Pobalím si věci na dnešní den a zavítám v rychlosti do velké síně. Popravdě nemám moc hlad, tak jen v rychlosti něco popadnu a vydám se na hodinu. Tak tak to stihnu před začátkem hodiny. Trochu mě překvapí, že je tu naše kolejní vedoucí, ale co, i profesoři mají právo stonat! Vlastně je hodina s ní podstatně zábavnější než s Binnsem. A hlavně nás nutí dávat pozor, což se asi občas taky hodí. Po hodině se vydám zpátky na ošetřovnu. Slíbila jsem, že se stavím na kontrolu, takže mi veškeré události na chodbě před následující hodinou utekly. Jo a pro změnu přijdu pozdě na hodinu následující. Slušně se profesorce omluvím a zapluju na poslední volné místo. Magie v domácnosti – 8C – stůl č. 4 Mirelle, Sebastian, Barbara, Angela Na hodině zrovna dvakrát aktivní nejsem. Chvílemi mě pobolívá noha, do toho si nepřipadám zrovna moc svěží a plná energie. Ale snažím se alespoň tvářit, že dávám pozor a že mě to zajímá! No dobře, zajímat by mě to mělo, máme o něčem diskutovat. Podívám se, s kým že to vlastně u stolu sedím. No… asi to bude zajímavá diskuze. Pardon, já jsem asi trochu vedle, tenhle předmět mi moc nejde, takže asi úplně nevím, čím do diskuze přispět,“ řeknu omluvně spolužákům. Ale zato jsem pořád stejně zvědavá. Tak vezmu za hedvábí a podívám se, co je pod ním. (94 %) “Hups!“ vyjeknu překvapeně, když se fialová tekutina rozleje po stole. “Pardon, já nechtěla,“ řeknu spolužákům. Pak si všimnu, že fialové jsou všechny stoly. “Aha, takže to je součást práce… Na tohle máme teda použít jaké kouzlo?“ zeptám se spolužáků u stolu. Na tenhle předmět jsem opravdu marná. Proč nemohl zůstat jako nepovinný…?! |
| |||
|
| |||
Učebna 8C, stůl 218.10. Ruby, Richard, Sinestra, Domenico, Patrick, okrajově Cass a Sebastian Někteří z nás přežili les ve zdraví, někteří ne, ale byla jsem fakt ráda, když jsem večer naprosto zničená zalehla do postele. Snad po tomhle fiasku už Snapea nikdy nenapadne nás tahat za tmy do lesa, ale moc jsem tomu nevěřila. S jeho fetišem na studentské utrpení budu ráda, když tam nepůjdeme hned příští týden. Alespoň Hučka měla tolik zdvořilosti, aby zrušila tělocvik. Vyspala jsem se opravdu do růžova, nasnídala a těšila se, že si dám napík číslo dva na dějinách, ale štěstí mi nepřálo, protože suplovala McGonagallová. Náladu mi nezvedlo ani to, že jsem mohla Seba popichovat, že nemá svojí esej, protože to s ním ani nehnulo. Očividně má v takových věcech praxi. Sumerové mě moc nezajímají, ale snažím se zájem alespoň předstírat, zatímco v myšlenkách jsem na míle daleko. Když se profesorka nedívá, hodím po Cass zmuchlaný pergamen se vzkazem “Pořád potřebuju to čepici. Venku je hnusně. Kdy dáme Prasinky?”. Jakmile po mě ale profesorka mrskla pohledem, začala jsem si jako vzorné děvče psát poznámky. Jsem tak horlivá, až na sebe vyleju inkoust. “Ale do hajz-..,” kousnu se do hřbetu ruky, abych se umlčela. Když skončila hodina, zamířila jsem rovnou do umývárny, kde jsem celou přestávku strávila tím, že jsem se snažila dostat inkoust z košile. Magie mě dneska nějak nechtěla poslouchat. Nakonec se do 8C vřítím na poslední chvíli. Jako následek je, že si musím sednout ke stolu s osazenstvem, co bych normálně asi moc necenila, zvlášť, když mi Ruby včera málem zlomila frňák. Ale tak co se dá dělat. Nějak to přežiju. Než zahučím na židli, pozdravím je. Ruby mi nepodrazí nohy, tak si snad nemyslí, že můj pozdní příchod je konspirace, jak jí ukrást Domenica. Hodina začne a Ruby se hned chytne příležitosti blýsknout se svými znalostmi. Trochu se mi chce smát, když nás profesorka vyzve k použití Tergo. “Hele, raději to zkuste někdo jinej, já jsem si svoje vyžrala před chvilkou, když jsem na sebe vylila inkoust,” přenechám kouzlení někomu dalšímu. Patrick se toho rád ujme, i když jde jen o stahování látky, najednou je na stole fialová tekutina. Trochu se od stolu odstrčím. Před chvilkou jsme si košili vyčistila! Nehodlám nic riskovat. Trochu hysteričtěji zareaguje Kayla a já to v první moment vůbec nechápu, protože ani není u našeho stolu. Až po rychlém kouknutí zjistím, že Kayle se podařilo se celou polít. Vrhnu prosebný pohled na Seba u vedlejšího stolu, jako by mu můj štěněcí pohled měl připomenout, o co jsem ho včera prosila. Pak se ale rozhodnu obrátit pozornost zpátky na náš flek. “V pohodě? Nepolil ses?” zeptám se Patricka. Trochu váhavě zvednu hůlku a nakonec přeci jenom pomocí Tergea fialovou tekutinu vyčistím. A hned na první pokus! Jaké to štěstí. |
doba vygenerování stránky: 0.84463787078857 sekund