| |||
Velká síň –> G82 13. září, pondělí Oběd uběhl tak rychle, že mi to přišlo, že jsem sotva mrkla a byl pomalu čas se přesunout na další hodinu. Docela by mě zajímalo, jestli po událostech z dnešního rána a dopoledne se mi podaří mít natolik klidnou mysl, abych zvládla takovou hodinu, jako je Nitrozpyt. Možná kdybych se ještě pustila do nějakého dýchacího cvičení, ale zatím tomu nechám volný průběh. Když to nebude zahrnovat plavání v temných vodách a nebo snahu herbologického analfabeta poprat se s rostlinami, tak by to snad mohlo nějak vyjít. S lehkým úsměvem jsem kývla spolužákům, kteří mi přání vrátili a pustila jsem se do jídla. Bylo docela dobré, takže aspoň na chvíli jsem přestala myslet na zatím zkažený den. Dokonce se začnu cítit trochu unaveně, ukolébaná teplým jídlem v žaludku, že bych si nejraději na pokoji dala dvacet, ale na to bohužel už není čas. Vstanu od stolu, udělám krátkou zastávku v pokoji, abych ji vyzvedla potřebné věci na hodinu a zamířím do učebny G82. Na obličeji se mi objeví úsměv, když na jedné lavici spatřím kočku naší učitelky. Jo, já a kočky, to je úplně jiné kafe, než kytičky. Že bychom měli milé zpříjemnění dnešní hodiny? No, na jednu stranu o tom silně pochybuju, na druhou by to bylo docela fajn. Obrátím svou pozornost k zasedacímu pořádku, očima hledám svoje jméno a kolegu do dvojice. No, my v hodině herbologie a vlku a tentokráte na mě padla Helen. Posadím se do určené lavice, na roh odložím všechno, co jsem si s sebou přinesla a naslouchám profesorce. Jsem i trochu zvědavá, co letošní hodiny s ní přinesou. Profesorka neopomene zmínit, že letošek je pro nás důležitý z důvodu výběru povolání. Sakra, vím, že se tom letos nevyhnu, ale zatím se to ve mně stále pere, z jedné strany tlačena do seriózní pozice mámou, z druhé strany nepřímo ovlivňována tátovou laxností. Jestli se nějak nerozhodnu, pak si budu muset s profesorkou dojednat schůzku, ale to si nechám až jako poslední možnost. "Ahoj, vypadá to, že jsme na tohle my dvě," usměju se na Helen a pokývnu hlavou směrem k obrázku, který leží na lavici. "Tak jo, za mě můžeme," oznámím. Snad. Vytočila jsem se zády k Helen, pro jistotu jsem se párkrát zhluboka nadechla a vydechla. Pomalu jsem začala odbourávat myšlenky na to, co se děje kolem mě a snažila se koncentrovat jen na mysl mé zádysedící. (1) |
| |||
Hlavná sieň --> G82 okrajovo Bendžík, Acai, Naira, Maureen, + Charlie 13.9., Pondelok Maureenin výraz je jednoducho na nezaplatenie a ja v kútiku duše dúfam, že ju Rory stihne odfotiť. Tvárila sa, akoby práve zbadala Caylusa obrábať nejakú sukňu za gobelínom. Chechcem sa celú cestu do učebne, popričom stihnem uistiť oboch mojich hráčov, že porada ohľadom tréningov sa bude určite konať pred našou menšou oslavou. Stíham popri plánovaní spoločnej akcie v povznesenej nálade ešte občas mrkať na Benjiho a v hlave sa mi čoraz živšie vytvárajú imaginárne obrazy zo sprchy. Určovať nám dvojice a miesto kde budeme sedieť je nejaký nový trend? Čo s tým všetci majú? Povyskočí mi obočie, keď mi zrak ako na prvú vec v triede padne na zasadací poriadok. Nájdem svoje meno vedľa Charlieho. S tým chlapcom som snáď nikdy nemala žiaden konflikt, pár krát som ho začula spievať a bolo to prekvapivo dobré a ešte sa naňho dalo aj pozerať. Celkom som si ho vždy vedela predstaviť, ako s Kenjim zakladá nejaký rokforstký boyband. Koniec koncov teda voči vopred udeleným partnerom nemám vôbec žiadne výhrady. Preletím očami s kým je zvyšok našej žltej party. Pred odchodom do svojej lavice piateľsky štuchnem do Acai. Nenechaj sa zlákať do trojky, spoluúčasť na inceste je hriech. Žmurknem na ňu so širokým úškrnom, narážajúc na klebety, ktoré nielen dnes kolovali po škole. Následne zamávam aj Rorymu, Mau, Naire a Benjimu, keďže sme sem prišli spoločne a v nasledujúcej sekunde sa už presúvam k lavici, kde sedí môj partner. Popravde, absolútne netuším po minulej hodine, čo mám od tohto čakať. Odpoviem Charliemu s podobne prívetivým úsmevom na privítanie, načo sa sa zožuchnem na stoličku. Keď som prvý krát počula názov tohoto predmetu, ako prvé mi v hlave vyskočilo kvantum teoretického učiva. Niečo ako aritmancia- veľa rečí a učenia a príliš málo niečoho produktívneho. Hneď na prvej hodine sme sa ale hrali tú zvláštnu hru, a vyzeralo to celkom nádejne. Okamžite však nastala zmena profesora, a ja som bola teraz zmätená, či sa tešiť alebo obávať. Zahliadnem profesorkinu mačku, sušienku, a musím odolávať masochistickému nutkaniu preskočiť lavicu a skúšať ju hladkať. Občas som si to brala až osobne, že sa nechcela nechať. Chystám sa spýtať Charlieho, čo si on od dnešnej hodiny sľubuje, ale profesorka Weaver začne rozprávať. Keď rozprávala o kariére, v podstate som to púšťala z uší. Nech to vyznelo akokoľvek zhýčkane, pre peniaze som pracovať nemusela, takže som sa tým netrápila. Plánovala som ísť v tatových šľapajách a robiť to, čo ma baví. Takže pravdepodobne hrať metlobal, alebo behať krížom krážom po krajine a naháňať čo najčudnejšie zvieratá. Alebo začnem páliť svoj vlastný alkohol. Možností bola kopa. Viac ma zaujme, keď sa profesorka dostane k náplni dnešnej hodiny. Eej, takže ďalšia hra? Natešená, že nebudem počúvať nudné výklady sa okamžite otočím Charliemu chrbtom a pohodlne si o neho opriem chrbát aj hlavu, narušiac mu bez otázok jeho osobný priestor. Toto vyzerá celkom zábavne. Môžeš hneď začať. Poviem potichu, jasne dávajúc tými slovami najavo, že dojmy z tejto hodiny idú zatiaľ hore. Otočím doštičku a zahľadím sa na obrázok. Snažím sa vytesniť z hlavy Maureeninu šokovanú tvár, Nairine vyhrážanie sa s lyžičkou a brokolicou aj Bendžiho v obláčikoch pary pod tečúcou sprchou a myslieť len na sovu, ale myšlienky mi utekajú kade tade. Vždy sa mi podarí sústrediť na pár sekúnd a potom sa pristihnem o tom, ako čučím na obrázok bez toho aby som ho vnímala a napoly snívam. Chvíľ si dokonca myslím, že snívam naozaj, keď sa mi pred očami preletí naozajstná sova, nasledujúca meškajúcu Cho, no keď sa dostane so Sušienkou do zrážky, dôjde mi že tá sova je naozajstná. Keďže však iba pustí nejaký list Ryanovi, neriešim to- na to je tu Saga. Namiesto toho sa rovnako neúspešne ako predtým vrátim k mojej úlohe. Vidíš niečo? Šepnem k Charliemu. Keďže mám opretú hlavu o tú jeho, mal by ma počuť aj keď hovorím potichu, |
| |||
Velká síň-->Učebna G82Osazenstvo zmijozelského stolu, Dee, SinestraPondělí 13.9. „Já to pochopil tak, že musíme získat povolení od rodičů všichni. Technicky vzato ještě pár dnů nepůjde nikdo. Otci napíšu, ale sova do Londýna letí docela dlouho,“ komentuji Richieho, ohledně výjimky v návštěvě Prasinek. Poté dám Dee pusu na hlavu a sleduji tu scénu u havraspárského stolu. Takže jak jsem prorokoval, tak se stalo. Profesor Snape zakročil téměř okamžitě. „Takhle přede všemi. Ne, že by mi nějak vadilo, že se líbají, ale tohle je vyloženě proti školnímu řádu. Měli by si vzít příklad z nás, Dee. Přeci si také dokážeme projevovat… náklonost, a nemusí z toho být hned něco takového.“ Jasně, věděl jsem okamžitě, na to někteří myslí. Ale považuji za veliký rozdíl letmou pusu, případně položenou hlavou na rameni, a takovéto zkoumání mandlí jazykem. To si mají nechat do soukromí a neobtěžovat s tím kantorský sbor. Hlavně když ví, že si profesor Snape dává tak záležet na dodržování školního řádu. Jistě, někdy je možná lehce nespravedlivý, ale i tak mi nenáleží, stejně jako ostatním spolužákům, jeho postupy hodnotit. Přeci jen je kantorem již poměrně dlouho a má zkušenosti, které nelze zpochybnit. Něco na tom, co Richie říkal mi připomene, že také musím zajít za svým kolejním vedoucím. Potichu tedy seznámím Dee se svým myšlenkovým postupem. „Asi bych měl po hodině zajít za profesorem Lupinem. Musím si zjistit co a jak s tím prefektováním. Jasně, vyrazíme.“ Ještě než odejdeme z velké síně, zmíní Dee, že bych jí mohl seznámit s kamarády z koleje. Upřímně si nejsem jistý, jestli některé už nezná lépe, než já. „Jistě, můžeme si třeba k večeři sednout k nám. Ale předem upozorňuji, ne všechny znám úplně nejlépe. U nás v koleji jsme spíš studijní typy a tak se spíš zavíráme do knihovny, než že bychom se nějak extrémně sbližovali. Máme knihovnu dokonce i ve společence… z větší části.“ No, s tím, že jsem strávil poslední léta většinu volného času tím, že jsem trénoval v opuštěné učebně kouzla napřed, se zmiňovat nemusím. Už tak jsem pro ní asi hrozný šprt. K mé nelibosti bohužel nejsme ani na další hodině spolu s mojí princeznou, ani s žádným kamarádem z koleje, jako je například Cass, za kterou bych byl asi nejvděčnější, protože jsem si na ní zkrátka zvykl. Ale zjevně začali kantoři letos praktikovat promíchávání dvojic a nedá se nic dělat. „Tak zatím.“ Jo, tohle bude ještě zajímavé. Tentokrát jsem ve dvojici se Sinestrou. Mám dojem, že ani jí jsem se zrovna nezamlouval od první chvíle, kdy mě Dee vzala k jejich stolu, ale co se dá dělat. Vyslechneme si nejprve proslov. Otázka karierní poradny mě vlastně nezajímá, už vím dávno, co chci dělat. Legendární obor záhad, jo, to by mě bavilo. Následná výuka, to je mnohem zajímavější oblast. Když jsem si přečetl učebnice o nitrozpytu a nitrobraně, hned jsem věděl, že to bude jeden z mých oblíbenějších předmětů. A Legilimens si přeji zkusit už od začátku školního roku. Bohužel je to jedno z těch zaklínadel, které se nedá zkoušet jen tak nanečisto. Docela si divím, že nám ho profesorka dovolí použít. Je to přeci jen mentální kouzlo a ty, když se zvrhnou, umí nadělat paseku. Dle instrukcí si vezmu kartičku. A jejda, pentagram, to je skoro osudová kartička pro mě. Jen jí obrátím vzhůru nohama, aby to mělo ten správný význam, a soustředím se na ní. Teoreticky vím, co mám dělat. Postavím si kolem mysli hradbu prázdnoty. Nemyslím téměř na nic. Kdykoli mi myšlenka k něčemu sklouzne, ihned jí zapudím a myslím jen na černou tmu. V té tmě si poté představím symbol na kartě a snažím se myslet jen na ten symbol. Najednou pocítím, jak se mé mysli někdo dotkne, ale je to spíš lehoučké otření, protože teoreticky vzato bych měl vyloženě cítit, jak se mi do hlavy někdo nabourává. Alespoň při použití kouzla. Je jasné, že zkušený nitrozpytec by mi hlavu prohledal a já bych neměl ani tušení, že něco proběhlo. |
| |||
Velká síň ---> Učebna G82Thomas, DeirdrePondělí 13. září
|
| |||
Alastor, zmijozelský stůl, Diana, Saga 13. září Z mého hloubání mne vytrhne až křik, který přichází od havraspárského stolu. Zvědavě nakloním hlavu, abych lépe viděla. Rty se mi okamžitě zkroutí do širokého úsměvu. Se zadostiučiněním poslouchám celé divadélko a pohodlněji se opřu o Ala. Konečně Becca dostala to, co si zasloužila. Ze všech těch drbů mi bylo jasné, kdo asi mohl být v tom kumbále s ní. Nijak mne to nepřekvapilo. Ještě, že jsem byla inteligentnější a opatrnější než nějaká havraspárská husa. Kdyby se o něčem podobném dozvěděl otec, jen by se nad tím pousmál a ještě by Caylusovi pogratuloval. Byl to jeho oblíbenec. Ještě mi v hlavě zněla Patrickova slova. Zamračila jsem se. Vždyť jsem se k většině zdejších studentů chovala tak "hezky"! Financovala jsem Mařenu, Reecovi koupila šálu, snažila se bavit i s tím póvlem, aby se náhodou neřeklo... Co mu tak vadilo? To jsou všichni z Havraspáru tak arogantní jako Klátič, kterého nezajímal ani vlastní bratranec? Mezitím se od našeho stolu odpojil Richard a další. Týna už se taky zvedala, a tak jsem se jen usmála a vytáhla Ala na nohy. "Jdeme? Za chvilku začne hodina." K Zahradníkovi a Isymu jsem se vyjadřovat nehodlala. Byla jsem naštvaná. Jak si to mohl Isaac dovolit? Vždyť ho Reece podvedl s Wolframem! "A ty pojď taky. Jídlo počká. Však večeře bude cobydub." Houknu na Cowluse. S jeho apetitem by tam byl schopný sedět až do večera. Strčila jsem si do pusy poslední košíček a v ruku v ruce s Alem jsme se vydali za Týnou. "Měl bys mě víc seznámit s těmi tvými kamarády od vás, aby si nemysleli, že tě kradu jenom k nám. Však víš... Patrick, ten... hmm.... Charles?..." Jeho jméno jsem spletla schválně. Dorazíme do učebny včas. Stiskla jsem Alovi ještě ruku a s pohledem upřeným na tabuli jsem si přečetla zasedací pořádek. Nevěřícně jsem pohlédla nejdřív na Sagu, a poté i na její číču, která nevypadala zrovna nadšeně. Celá Stjerne, když ji Princ shodil z mojí postele. Tohle má být vtip? Nejenže tu není sexy Santeri, díky kterému se to dalo přežít, ale mám být ve dvojici zrovna s NÍ? Vypadám asi stejně nadšeně jako Sin, která je ve dvojici s Alem. Soucitně se na ní usměju a sednu si do lavice před ní a Ala a čekám, až se má velectěná kolegyně dostaví. Proč proboha incesťačka? Proč jsem nemohla skončit třeba s Tomášem nebo Zahradníkem? S těma bych si alespoň měla co říct... popovídat si o charitě nebo o kytkách... Zoufale mrknu i na Týnu, která skončila s Patrickem. Proč jsem nemohla s havraspárským dědicem skončit já? Proč? Nijak to ani nevylepšuje Charlie, který sedí před náma. No skvěle. Když se mandarinková zlodějka rozhodla dorazit, ani jsem nezvedla hlavu a jen na ni krátce kývla. Tohle bude dlouhá hodina. Proč jsem sakra chodila na mentálku, když se rozhodl Santa jen tak zmizet? Zvedla jsem pohled teprve až ve chvíli, kdy Saga začala mluvit. Nenamáhala jsem se odpovídat, Rottová už sežrala všechny body. Zaujme mě Changová, která z neznámých důvodů přišla pozdě. Fascinovaně sleduji, jak Ryanovi padá do klína nějaký dopis. No potěš... Svou pozornost raději vrátím k profesorce. Nitrobrana mne sice kdovíjak nezajímala, ale jelikož otec pracoval s paměťovými kouzly, chtě nechtě jsem se ji chtěla naučit. Člověk nikdy neví... "Neboj, nebudu se koukat," prohodila jsem s úšklebkem k Dianě a otočila se k ní zády. Dělala jsem to jen strašně nerada, co kdyby mě chtěla spoutat nebo mě bodnout do zad? V duchu jsem se jen modlila, aby doopravdy myslela na obrázek a ne na něco jiného. Několikrát jsem se zhluboka nadechla a vydechla, přesně tak, jak nás to učil Santeri na mentální přípravě. Zavřela jsem oči a nejprve si pokusila vyprázdnit hlavu. Když jsem to zvládla tehdy s naprosto pochroumanou rukou a bolestí, která se pomalu nedala vydržet, musela jsem to zvládnout i teď. Měla jsem štěstí. Myšlenky se pomalu vytratily a já se mohla plně soustředit na mysl Diany, která seděla za mnou (10). Prosím, hlavně né žádné prasárny s bratrem... |
| |||
Velmi důležité psaní! (Učebna G82) Do učebny vstoupí poslední opozdilec, Cho Chang, která celá zadýchaná za sebou nestihla ani zavřít dveře. ,,Moc se omlouvám. Kam se můžu posadit?" Mezitím se však ozve třepot křídel a do třídy vletí sova. Christina v ní může poznat svou Chouette. Vlítne do třídy a rozhlížím se kolem, zrovna když Christinu hlavu spatří a chystá se vyrazit k ní, Sagy Sušenka vztekle zaprská. Chouette zamáchá křídly na místě, vyděšeně rozevře zobák a dopis jí vypadne ze zobáku přímo Ryanovi do klína. Pak se zběsile rozletí ze dveří pryč. Na obálce stojí nadepsaný adresát: Christina de Spontin. Christino, drahoušku, našla jsem pro tebe několik vhodných adeptů, kteří by nám mohli pomoct se dostat z téhle příšerné finanční situace. Prohlédni si je a dej mi obratem vědět, jaký tě zaujal nejvíce. Ukazovala jsem jim tvou fotku a přijdeš jim velice okouzlující. Konkrétně pan Kingspin je z tebe přímo unešen a chce se s tebou co nejdříve setkat. |
| |||
Hlavní síň > G82Zmijozelský stůl + Patrick, Ryan, Saga13. září, Pondělí Mé malé divadélko mi sice pomohlo vyvléknout se z placení, ale že bych vyhrála, to se říct nedalo. Neměla jsem z toho dobrý pocit a rozhodně to byl jeden z těch slabších výkonů. Byla jsem vzteklá. Možná to bylo proto, že bych nečekala, že se Richard sníží k něčemu takovému. Možná proto, že jsem to rozhodně měla čekat. Vykolejil mě, skvěle se u toho bavil a já zpanikařila. Dopřála jsem mu tu radost a to mě rozčilovalo ještě víc. Nehodlala jsem mu na jeho otázku odpovídat, propichovala jsem ho vražedným pohledem až do chvíle, kdy se ozval Wolfram. Neubráním se překvapení. Neschopná slova na něj jen zírám. Zrovna od něj bych nečekala, že by takhle zakročil a situaci uklidnil. Je mi celkem jedno, jaké k tomu měl motivy, protože rozhodně nebudou čisté. Takhle mu dlužím službu, ale rozhodně je to lepší než se nechat zruinovat vlastními spolužáky. Překvapeně zamrkám i na Richarda. Vypadá stejně zaskočeně jako já. Pravděpodobně mu to vzalo vítr z plachet, což mě donutí se pousmát. Zaplaví mě jakýsi pocit zadostiučinění. Krátce na to se Wolf se Sinestrou zvedají a odchází z hlavní síně. Hodím letmým pohledem po Ryanovi, který je tím pádem u našeho stolu krapet přebytečný. Snad mu to dojde a odstěhuje se někam, kde jsou na něj zvědaví. Pozornost obrátím k Dee, která se zabývá mým návrhem udělat z Kenjiho svého osobního vizážistu. „Nebelvírští už takoví bývají.“ Pohled mi spočine na Ryanovi. „Bezprostřední.“ Dodám s milým úsměvem, kdyby náhodou poslouchal. Nadechnu se, abych k tomu ještě něco dodala, ale to už se Deirdre vzdaluje od stolu a krade ukradené mandarinky. Ježiši kriste. Je jako divoch. Sleduji její kroužení s kritickým pohledem, než si povzdychnu a otočím se zpět ke stolu. Ve stejný moment si přeji, abych to nedělala. Pohled k mrzimorským, kde se olizují dva kluci, mi neudělá dobře. „V některých případech by si to obě mohly odpustit. Pro veřejné blaho.“ Podotknu směrem k Dee, které ten pohled očividně vůbec nevadí. Za to mě se z toho zvedá žaludek. Nemám nic proti projevování vzájemné náklonnosti, ale na veřejnosti a u jídla by si to mohli odpustit. Naštěstí má Snape dostatek rozumu, aby zakročil. No prosím. Mají nového prefekta a už se ukázal být naprosto neschopný. Richard může být jakýkoli, ale své povinnosti nezanedbává. Se strhnutím bodů se mi vrátí dobrá nálada. Přidá k tomu také fakt, že i samotný Richard odchází. Někdy mě fascinuje, jakou rychlostí se dokážeme vrátit k neškodné konverzaci po tom, co jsme se navzájem vraždili pohledy. Jeho krystal mě skutečně zaujal a na malou chvilku lituji, že jsem do hmoždíře také něco nehodila. Takhle jsem si z hodiny neodnesla nic. I když obyčejné vábidlo by mi bylo k ničemu. Nápad s tím, aby někdo zašel za Snapem rozhodně není marný. Původně jsem se chtěla nabídnout, že bych tam zašla já s Dee, ale Richard bude mít na Snapa nejspíš větší vliv. Což mi připomíná, že bych si měla zařídit povolení. I když do Prasinek tak často nechodím. „Také bychom měli jít. Za chvilku začne hodina.“ Upozorním Dee a zvednu svůj velectěný zadek, abych se dopravila do patřičné učebny. Tam už na nás čeká profesorka i s tou svojí opelichanou koulí potlačené zuřivosti. Takové zvíře by vůbec neměla pouštět mezi studenty. Krátce projdu tabuli, na které je napsaný náš zasedací pořádek a s neutrálním výrazem se posadím ke své dvojici. „Patricku.“ Pozdravím ho a vytáhnu si poznámky. Jako jeden z mála havraspárských mi Patrick nijak nevadil. I když by jeho vlasy potřebovaly trochu upravit. Jako člen vyšší vrstvy přece musí vědět, že na vzhledu rozhodně záleží. Mimoděk si prohrábnu vlasy dozadu, abych trochu zkrotila ohořelou ofinu. Body mezitím získává mrzimor. Ne, že by mě to kdoví jak zaskočilo, ale čekala bych, že se ozve někdo z našich. Nakonec… tohle by mohl být předmět, který by nám šel. První místo si musíme nějak udržet. „Až budeš připravený.“ Upozorním Patricka a otočím se k němu zády. Nejsem dvakrát nadšená, že se musím někomu hrabat v hlavě. Speciálně ne klukovi. Kdo ví, na co bych mohla narazit. Nakonec ale stejně zavřu oči, vyčistím svou mysl a soustředím se jen na něj. (10) |
| |||
Hlavní síň >> Sovinec >> Učebna G82 Pondělí 13. září Zmijozelský stůl, Ryan, Alastor, Rebecca Upřímně mě zajímalo, jak se Christina k výzvě postaví a jakou výmluvu si případně vymyslí. Bude mít dostatek odvahy na to, aby za spolužačky veškerou útratu uhradila nehledě na cenu, nebo vycouve a raději poukáže na to, že je nevhodné, aby dívka cokoliv platila? "K tobě vždy, lady." okomentuji Christininu poznámku o pozornosti a všímavosti, kterou stejně jako ona doplním přeslazeným úsměvem. Ani se nesnažím zakrýt, jak moc mě baví jí přivádět do trapných situací, ze kterých nemůže ven, ačkoliv se o to usilovně snaží. Tak, jako teď. "Ano, něco málo se ke mně ráno doneslo." přitakám. "Ale jak jsi sama nejspíš před chvílí slyšela," kývnu hlavou směrem k Ryanovi. "Tak támhle máš zdroj všech těch ošklivých klepů. Na to, že tu sedí někdo, kdo hází na tvou rodinu takovou špínu, jsi docela klidná. Nebo je na tom snad něco pravdy?" Na tváři se mi objeví výraz hraného zděšení. Došlo mi, že se Christina snaží celou situaci zamotat tak, aby ostatní neměli šanci zjistit, co je vlastně pravda a co lež. Mazané, vskutku. Jenže pak se ozve Wolfram. "To je od tebe šlechetné." pousměji se nad jeho návrhem. Nepochybně je to velmi milé gesto, kterého si vážím, bohužel mi tím právě zkazil, ať už vědomě, či nevědomě, zábavu. "Cením si tvého rozhodnutí. Pochopitelně ti v něm bránit nebudu…" Zrovna s Wolframem bych se nerad dohadoval a přestože nemám ve zvyku ustupovat, v jeho případě jsem schopný kompromisu. Ostatně, pokud chce být za gentlemana a užít si svou chvilku slávy, pak s tím nemám problém. Holt si Christinu vychutnám jindy. "Otázkou je, jestli nás do Prasinek pustí už dnes." Protože pokud ne, máme po večeři. Nejsem si totiž jistý, zda-li mají všichni povolení. "Po vyučování se zajdu zeptat Snapa. Možná by s tím neměl problém, kdyby věděl, že budou všichni pod dohledem prefekta. Pokud to neprojde, tak navrhuji přesunout večeři na jindy. Byla by škoda jí rušit úplně." Jen co skončí debata o povolení, stočí se téma k nežádoucí Nebelvírské návštěvě. Sinestra navrhuje, aby si s námi Ryan zahrál famfrpál, což se příliš nezamlouvá Caylusovi. A ani mně. "Velmi rád se o tvých slovech nechám přesvědčit." Jestli hrát umí, tak ať se předvede. Možností zalétat si na koštěti nepohrdnu, ale k tomu je zapotřebí kvalitních soupeřů. Caylus má pravdu v tom, že letos Ryana na koštěti skutečně ještě nikdo neviděl. S takovou si moc dobře nezahrajeme, na druhou stranu se rád bavím cizí neschopností. A i kdybych se snad pletl, nemám co ztratit. Maximálně si užiju napínavou hru. "Jestli si i ty chceš zahrát, pak není problém. Stačí říct kdy, podle toho zamluvíme hřiště." Promluvím na Ryana a aniž bych vyčkal na odpověď, přemístím pozornost k Christině, kterou zaujal krystal. "Ne tak docela. Největší zásluhu na tom má Cassandra. Do hmoždíře jí spadla řasa a z nektaru se stalo tohle." Pozvednu krystal trochu výš, aby si ho mohla prohlédnout. Nepřekvapuje mě, že o něj projevuje zájem. Její láska k hezkým věcem nebyla žádnou novinkou. "Byla by škoda ho nevyužít." Pokývám hlavou. "Ještě nevím, co s ním udělám, ale nejspíš trochu zkrášlím stávající modely." Prohlásím pyšně a stejně jako Sinestra s Wolframem se zvednu od stolu. "Také se vzdálím, rád bych stihl poslat sovu s povolením do Prasinek." S tím bych rozhodně neměl otálet. Stejně mám dojedeno a trávit čas s vlasatým šprtem a pohledem vraždící drbnou není nic, čím bych si chtěl krátit zbývající chvíle. Když odcházím ze síně, všimnu si právě přicházející homosexuální dvojice. Při nenávistném pohledu Reece ke zmijozelským mi koutky úst nepatrně vylétnou nahoru. Kdybys jen věděl, kdo za tím ve skutečnosti stál, ty ohořelá mudlovská špíno… Mé další kroky vedou k sovinci, před kterým potkávám malého prvňáčka s několika pergameny a brkem. Teprve teď si uvědomuji, že sám nemám nic, na co bych dopis napsal. "Když dovolíš…" Dojdu k prvákovi, vytáhnu hůlku a s tichým "Duplex." jí namířím nejprve na pergamen a poté na brk. Obě věci se ihned objeví v mé náruči v naprosto identické podobě. "Díky moc." houknu na vyjeveného prváka a aniž bych se na něj vícero podíval, vystoupám po schůdkách do sovince. Tam v rychlosti naškrábu stručný vzkaz rodičům. "Jinx!" zavolám dostatečně nahlas, jakmile smotám pergamen do ruličky. Na ruce mi rázem přistane středně velká sova. Poslušně složí křídla a vyčkává, až jí psaníčko připevním k noze. "Zanes ho k nám domů." promluvím o poznání tišeji a opatrně sovu pohladím po peří. "Cestu znáš. Žádné zdržování, je to jasné?" Jen co svá slova dořeknu, Jinx vzlétne a zmizí mi z dohledu. Tak tohle bychom měli. Jedna věc z krku. Teď ještě hodina. ********* Po příchodu do třídy zjišťuji, že jsem ve dvojici s Rebeccou. Asi je to jen náhoda, ale dnes je to už druhá Havraspárská dívka po sobě, se kterou mám spolupracovat. Inu, co se dá dělat. Při cestě do lavice nezapomenu probodnout pohledem syčící kočku, která nápadně připomínala školníkovu paní Norissovou. Nejsou ty dvě vypelichaný bestie takhle náhodou ze stejnýho vrhu? Celkem by to odpovídalo. "Připravená?" zeptám se Rebeccy a pakliže se mi dostane souhlasné odpovědi, otočím se k ní zády. Jako první si prohlédnu obrázek na dřevěnné destičce. Je na něm Zlatonka v pohybu. Hezké. Ocením kresbu v duchu a začnu se soustředit, což ze začátku bohužel není úplně jednoduché. Dotěrné myšlenky na všemožné věci se snaží mou pozornost odlákat, ale netrvá dlouho a podaří se mi je udržet na uzdě tak, abych neměl v hlavě nic jiného než obraz miniaturní pozlacené kuličky. |
| |||
Pondělí, 13. září 2015 Společenka → G82 Návštěvníci mysli ♠ Sin ♣ Cass ○ Saga a ostatní Ošetřovnu jsem už řešit nehodlal. Stále jsem to předtím bral jen jako vzájemný naschvál či provokaci. Sin se to však nejspíše dotklo a já na to doplatil. 'Člověk aby se v nich pak vyznal.' zabručel jsem s v duchu pro sebe. „To určitě.“ pobaveně jsem promluvil skrz rybku na to její "možná trochu", že jí to stejně nevěřím. Bylo pravdou, že bublina kolem mne se postupně zvětšovala a ona to určitě i věděla. „Páni,“ hrál jsem překvapení, když zmínila, že už je skoro čas další hodiny. „A já myslel, že tě odsud fakt budu muset odtáhnout, abys flákáním nestrhla body.“ Opět jsem se pobaveně zazubil, protože to skutečně vypadalo, že už se odsud nehodlá hnout. Vstal jsem tedy, abych jí v tom nebránil a ona si to ještě s tou návštěvou hodiny nerozmyslela. „V pohodě, počkám.“ Povím k ní, když zmíní, že jde zkontrolovat Helen. „Ale ne, že se natáhneš vedle Helen a vytuhneš taky.“ Protáhnu se v zádech a únavou zívnu. 'Dnešek byl vyčerpávající.' Sin šla vzbudit Helen. 'Je to dobrý nápad?' pomyslel jsem si, když jsem si uvědomil, že možná není nejlepší nápad proniknout do teritoria spící Helen. Na pohled andělíček, ale bůh ví, co se jí honí ve skutečnosti hlavou. Zachvěl jsem se, když mnou prošel špatný pocit z provokace dnešního rána. Jestli to brala skutečně vážně, mohl bych v blízké budoucnosti přijít minimálně o oko. Počkal jsem na Sin a i s ní se vydal na další hodinu s myšlenkou: 'Co to bude teď...' Hlasitě jsem si povzdechl a z této hodiny neočekával nic pozitivního. Málem jsem zdechl z hloupého plavání a nebo mě málem dostala špatně zpracovaná květina. V porovnání s Nitrozpytem to vypadá jen jako předkrm a teď nás čeká hlavní chod. Měl jsem nějaké tušení, že bych v této hodině mohl zmagořit a nakonec skončit jako Thomas. Možná by bylo vhodné napsat nějaká poslední dojemná slova, dokud jsem plně při vědomí a sám sebou. Po vstupu do učebnice si ihned všimnu prskající Sušenky na učitelském stole. 'Zkus na mě prsknout a flusnu na tebe zpět, ty svině.' vyslal jsem k ní varovný pohled, když jsem si všiml zasedacího pořádku a já zjistil, že tu kočku budu mít ve své blízkosti. Hrozné, proč tu musí mít polovina lidí kočku? Spokojeně jsem však mohl pozorovat protivné ksichtíky ostatních, když zjistili, že jejich zvolený partner není zrovna to nejlepší, v co doufali. Především Sin je na tom suprově. Už teď jsem si připravoval nějaké škádlivé poznáky na její hlubinný výlet do mozku Alastora. Já byl naštěstí od některých s výběrem Cass spokojený. V mnoha aspektech celkem i sympatická. Někdy jsem ji viděl i běhat, při práci není závislá na pomoci ostatních a ani jsem ji nezahlédl nějak šíleně propadat emocím. Vlastně zrovna na Nitrozpyt a nitrobranu bych si nemohl vybrat přijatelnějšího člověka z této třídy. Nedovedu si představit, že bych se musel vrtat v hlavě třeba takovému nebelvírskému triu Dan, Kenji, Ryan. Nedejbože kdyby se oni vrtali v té mé. Usadil jsem se a prvnímu proslovu naší vzhledově velice příjemné profesorky jsem zrovna nepropadl. Ne, že by to nebylo zajímavé, jen to nebylo zajímavé pro mě. Nějak mně nemuselo zajímat, že někdo někde vybírá lidi podle koleje, do které chodil. Už tak mně to přijde jako zaostalá hloupost. To je jako kdybych se v průběhu budoucnosti nemohl účasnit rodinných podniků, protože oba mí rodiče chodili do Nebelvíru. Při srovnání s mudlovským světem jsme vážně v mnoha rysech zaostalí. 'Přesto bych za ní mohl později zajít.' usmál jsem se, protože jsem sice nepotřeboval s kariérou nic řešit, ale přepadla mne zvědavost, jak vůbec s tímto chce pomáhat jak je v tom dobrá. Zapsal jsem si nějaké poznámky a informace ohledně drobné teorie, kterou nám sdělila už k tématu hodiny. „Můžeme?“ usmál jsem se na Cass a otočil se k ní i s obrázkem zády. Chvíli jsem přemýšlel, že bych jí mohl udělat nějakou zákeřnost a schválně myslet na něco úplně jiného, co by jí třeba mohlo trochu zneklidnit. Přece jen ona netuší, co za obrázek mám, tudíž mně dle učitelkou daných rozkazů bude muset popsat to, co uvidí. By jsem celkem zvědavý, jestli by nakonec byla v rozpacích a i přes to splnila svou část práce v této hodině. Na závěr jsem se rozhodl nic takového nedělat a plně mysl věnuji obrázku. Provokace si přece nechám jen pro Sin, aby se mohla cítit speciálně. |
| |||
Hlavní síň --> G82 – Nitrozpyt a nitroobrana13. září, pondělí odpoledne profesorka, spolužáci, Daniel Ať už mi Erika řekla cokoliv, nejspíš by mě to k žádné velké reakci nedonutilo. Navíc čas letěl a já už měla dojedeno, takže jsem neměla sebemenší důvod se dál v síni zdržovat. Sebrala jsem proto své věci a pomalu se vydala k učebně, kde jsem měli mít Nitrozpyt a nitroobranu. Tak jsem zvědavá, jak to bude probíhat... Se Santerim to bylo docela zvláštní, ale i zajímavé. |
doba vygenerování stránky: 0.81355023384094 sekund