| |||
Učebna 8C, stůl č.3 Čtvrtek 15. 10. Ze sovince jsem se přiřítila na poslední chvíli. O pár vteřin déle a už bych měla na krku pozdní příchod. Byla jsem tak strašně udýchaná, že jsem bez většího přemýšlení zamířila k prvnímu volnému stolu, který neobsahoval Sinestru, lapala jsem po dechu a funěla u toho jako lokomotiva. Zatímco jsem se vzpamatovávala, Mirabel udělala docházku. Když jsem se konečně vydýchala a přestala ztrhaně zírat do blba, rychle jsem vytáhla pomůcky a začala si psát poznámky. Rozhodla jsem se přihlásit a na jednu z Mirabeliných otázek, k čemu je magie v domácnosti, odpovědět: "Magie v domácnosti především šetří čas, třeba s úklidem. Rodiče jsou půl na půl. Když jsem u otce, stačí několik mávnutí hůlkou a je uklizeno. Když jsem u matky, strávíme s tím třeba i celé odpoledne." Pak jsem se vrátila k psaní poznámek a začala jsem pokukovat po záhadných, fialovou látkou zakrytých předmětech. Zdálo se však, že látka zatím nejde sundat, Mirabel ji musela připevnit kouzlem. Byli jsme vyzváni k diskuzi, takže jsem se otočila k ostatním a poprvé si je pořádně prohlédla. Caylus... no, mohlo to být horší. "Tergeo slouží čištění, k odsávání tekutin a drobnejch nečistot, jako třeba prach," pronesla jsem směrem k nikomu určitému ve své skupince. "No a logicky, když ho použijete na něco jinýho, tak to fungovat nebude, no ne?" Pokrčila jsem rameny a přesvědčena, že tím jsem pokryla veškerou možnou diskuzi, protože co taky dodat, že jo, jsem navázala oční kontakt s Mirabel, která uvolnila látku na stole (36%). Když už jsem byla tak iniciativní, rovnou jsem se i napřáhla a látku prudce strhla. Až příliš pozdě jsem si ale všimla, že pod tou látkou se něco hýbe. Už se s tím ale nedalo nic dělat, vůbec jsem nestihla zareagovat. Do vzduchu vylétl nějaký lesklý předmět a já najednou byla zmáčená od hlavy k patě jakýmsi lepkavým svinstvem. Překvapeně jsem vyjekla a rychle si mazlavou tekutinu vytírala z očí. Byla fakt úplně všude. Měla jsem ji ve vlasech, za krkem, hábit byl zamazaný odshora dolů. Skleněná lahvička se zakutálela kamsi pod stůl. Vrhla jsem rychlý nevraživý pohled směrem k Mirabel a k fialovému blivajzu na ruce přičichla. No aspoň že to nesmrdí. "Nečumte na mě tak blbě," vyjela jsem na spolužáky u svého stolu vzápětí, v některých případech možná trochu nespravedlivě, "pomozte mi!" To mám za to, že jsem taky jednou v hodině aktivní. Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, nebo tak, myslela jsem si chmurně. Poslední myšlenku předtím, než jsem z kapsy vylovila hůlku a začala si Tergeem čistit rukávy, jsem však věnovala své zmijozelské nemesis. Sinestra se teď nejspíš musí vážně skvěle bavit. Tohle je fakt extra blbej den. Bohužel, i já jsem ale musela neochotně přiznat, že tohle je vážně brilantní ironie osudu. Na náladě mi to ale nepřidalo a nahlas bych to nikdy neřekla. |
| |||
Snídaně -> Dějiny -> Učebna 8C (stůl č. 2) 15. října, Čtvrtek Ruby, Richard, Domenico, Sinestra, Rebecca...zapomněl jsem někoho? Nutno říci, že po událostech v Zakázaném Lese jsem byl tak utahaný, že jsem se stova stihl převléknout do pyžama a usnul jako dřevo. Bylo fajn, že odpadl tělocvik, alespoň si mohu přispat, ale ráno je stejně drsné. Nejraději bych prospal celý den a počasí venku mi taky moc nepomáhá odolávat pokušení se prostě v posteli schoulit do klubíčka a prospat celý rok. Nakonec se ale nějak vyhrabu z postele, hodím se do svého typicky kočičáckého stavu a vydám se vstříc dobrodružsvím a zážitkům nového dne. O kterých tak nějak doufám, že...víte jak...nebudou, Včerejšek mi stačil na další dva roky dopředu. Při snídani nejsem nějak ve své kůži. Po včerejšku se snad ani není čemu divit. Chudák Týna, popálená a zraněná. Teď, když se jí nemůžu dívat na zad.....zááádaaa? Jo, na záda. Když se jí nemůžu dívat na záda, tak mám prostě pokaženej den. Ne, že bych byl nevrlý, nebo se na někoho utrhoval, nebo byl nepřijemný. Takové chování mi není vlastní, jen prostě nejsem ten veselý týpek, jako normálně. Nicméně, náladu mi zlepší informace, že byl Snape na koberečku. Sice si myslím, že to zase tak horké nebylo, ale ta představa jak Mastný Vlas dostává céres je utěšující a tak se jí budu držet. Co mi náladu nezvedlo bylo vystřídání prof. Binnse prof. McGonallagovou To by mě zajímalo, co se staroušovi Binnsovi stalo? Třeba...třeba víte co...šel dáááál? No, spíš ne. A stejně by to byla škoda. Nicméně, moje naděje, že si v hodině zdřímnu mi zamávala šátečkem a vytratila se někam na Bahamy. Kde bych byl mimochodem mnohem raději než tady. Teplý písek hřející mě do zad, příjemně šumící příboj a Týna bikinách, to vážně chci tak moc? Suméři a jiné staré civilizace mi jdou jedním uchem tam a druhým ven a ačkoliv vypadám že dávám pozor, ve skutečnosti se toulám v myšlenkách, neřeknu jakých, protože jsou tu děti a je ještě před desátou hodinou. Na konci hodiny zjistím, že mi byl přidělen reférát. "Co jsem udělal?" Prolétne mi hlavou otázka, za co jsem schytal tuto ránu osudu. Nicméně, zachovám poker face a krátce přikývnu profesorce na znamení, že tento fakt beru na vědomí. Následuje hodina Magie v domácnosti. Upřímně přiznám, že o tomhle nic nevím a proto jsem si tento předmět nezapisoval. Domácnost má u nás na starosti armáda pokojských v čele s majordomem a s mamkou v čele jako jejich generálem. Vydám se tedy k našemu stolu, pozdravím všechny přítomné a postavím se tak, abych byl co nejdál od Satanestry. Látky a věcí pod ní si moc nevšímám. Na otázky prof. McGregorové nejsem schopný odpovědět z důvodu výše uvedeného. Takže si odpověď vezme na starost Ruby. Jemně se na mrzimorského šprta usměji. A aby jasno, nemyslím to nijak hanlivě. U nás v Havraspáru je označení za šprta poctou. Ano, magie v domácnosti mě nezajímá, ale to neznamená, že neumím ocenit precizně odpovězenou otázku. Pak nás profesorka vybídne k diskuzi. "Upřímně. V uklízení se nevyznám, jsem spíš expert na nepořádek. Tedy jeho vznik a údržbu." Odpovím Ruby a svoje rozpaky nad svým přiznáním zakryju svým typickým rošťáckým zázubem. "Takže....souhlasím s tebou. Zvláště u té nečistoty složené ze dvou složek to zní logicky, takže by se musela použít obě kouzla předpokládám?" Dodám a jelikož profesorka uvolní látku, tak jsem já ten šťastlivec, který ji sundá (91%). Po stole se ihned rozlije jakýsi fialový fujtajxl. "Merde!" Zakleju docela nahlas, neboť mě tento vývoj událostí docela překvapí. Naštěstí jsem docela šikula, takže ten flek se mi nerozlije na kalhoty do oblasti kolem poklopce, ale jen na stůl, což je docela štěstí, protože nestojím o to, aby mi Domenico šťouchal svoji hůlkou do rozkroku, nebo aby mi Sinestra koukala na kaťata. |
| |||
Učebna 8C - Stůl 2 Mohlo mě napadnout, že Angie nezůstane v hádce sama. Sotva popadnu dech, stojí vedle ní Christian, samotný prefekt Nebelvíru. Blýsknutí jeho odznáčku připnutého na hábitu mě téměř oslepí. Samozřejmě nenechá jediné mé slovo bez poznámky. Líbí se mi ta Nebelvírská sounáležitost, kdy se každý bude bít do posledního dechu, i když ten druhý nakonec ani není v právu. Nyní je ale tahle vlastnost červených poněkud nevítaná. ”Na nikoho se neodvolávám, mluvím čistě z logiky věci, proč to hned berete jako útok?” Nakloním hlavu nechápavě na stranu. Skutečnost, že to byla právě Angela, která se mi vysmekla jako smyslů zbavená a že to byla právě ona, kdo začal slovní potyčku ve vyšších tóninách, nikoho nezajímal. Což bylo poněkud pokrytecké jak z její strany, tak rozhodně ze strany Christiana, který ani neměl tu slušnost, jako správný prefekt se nejdříve zeptat na okolnosti, aby pak (opakuji jako správný prefekt), mohl situaci vyhodnotit. Nestranně. Čehož jsem se bohužel nedočkala. Na co pak máš tak nablýskaný odznáček? ”Každopádně ti odpouštím, pravděpodobně jsi mě jenom nepochopila. Je mi líto, že tě očividně včera něco rozhodilo. Dej si meduňkový čaj, je dobrý na nervy.” Usměji se na Angie nakonec, tahle hádka beztak už vítěze má. Otočím se na Richarda, který má alespoň tu slušnost se mně zeptat, jestli mě to nějak nerozhodilo. Čehož jsem se od svého přítele nedočkala - tolik k našemu jinak skvělému vztahu. Druhá strana to očividně vnímá stejně, kdy Christian plynule přejde do konverzace o učivu. Velmi nevítaný, dle reakce Angely. Když pomyslím na to, že vlastně přišel bránit její čest, udělal ze sebe kvůli ní tak trochu troubu, přičemž ona ho odpálkovala jedním slovem, je mi toho zaujatého prefekta i celkem líto. ”Jistě, děkuji.” Přesunu pozornost na druhého prefekta, který si zachoval dostatek profesionality na to, aby se do ničeho nemíchal, což bylo jistě vítané. Promnu si ruku, ze které se mi Angela vysmekla, jistě budu mít modřinu. Co naplat. ”Člověk by nečekal, kolik se v ní vezme síly...” Nadhodím žertovně a pomalu se vydám po jeho boku do třídy. Není třeba si zbytečně přiživovat křivdy. Chápavě přikývnu na jeho postěžování si ohledně učení a trénování. ”Musí být náročný být kapitánem a prefektem zároveň, nad to ještě zvládat své další povinnosti. Zmijozel by si tě měl vážit.” Pronesu upřímně, nedokážu si představit, že bych měla něco takového dělat pro ta zvířata ze své koleje. Předpokládám, že se minimálně Zmijozelští dokáží chovat alespoň trochu kultivovaně. Vzpomínám si na poslední večírek na koleji - bez mé účasti, samozřejmě, kdy Benjamin skončil na pohovce se svým nádobíčkem venku, obtiskaného rtěnkami. Co na to říct, akorát tak vítejte v Mrzimoru… Při vstupu do třídy pozdravím profesorku, která již byla na místě. Nenuceně zapluju k jednomu ze stolů, probíhající konverzace tak nějak přičinila tomu, že jsme skončili u jednoho stolu právě s Richardem. ”Co během oběda? Odpoledne jsem slíbila Mirelle z Havraspáru pomoc s učením, vrátila se… včera, tuším? A večer budu vypomáhat ve sklenících slečně Rosalie.” Naskytnu mu svůj celodenní program, abych mu dokázala, že skutečně nemám jinou volbu a tudíž nejednám na základě samovůle. ”Pokud ti nevadí ruch, můžeme klidně v Síni, nemám s tím problém. Ale nejsem ani proti se sejít v knihovně, nebo jinde, pokud tě napadá lepší místo.” Dám mu na vybranou, aby neměl pocit, že jsem jediná, kdo si tady určuje podmínky. K našemu stolu se za chvíli přidá ještě Domenico se Sinestrou, za nimi se v závěsu přidá ještě Patrick a Rebecca. Pozdravím je, víc ale nestihnu, protože začne hodina. Teprve nyní začnu zkoumat předmět, který přede mnou leží schovaný pod pruhem látky. Bez dalšího ale nejsem schopná identifikovat, co by to asi mohlo být. Hodina začne úvodem, který je složen z několika otázek mířících na dnešní téma. Chvilku jenom tak posedávám a čekám, až se ostatní přihlásí a řeknou, co vědí. Bylo mým zvykem se na hodinách moc nezapojovat. Snad ale i z potřeby se nějakým způsobem ukázat v dobrém světle mi vystřelí ruka vzhůru, jakmile vzejde otázka na kouzla v domácnosti. ”Kupříkladu Tergeo, které čistí nečistoty způsobené čímkoliv v tekutém stavu. Dalším kouzlem by mohlo být například Pulírexo.” Pronesu sebevědomě, jakmile dostanu pokyn. Nakonec jedná se o volitelný předmět, který jsem si sama zapsala, samozřejmě, že na něj budu připravená. Dostaneme pokyn, abychom se ve skupince dohodli na možnostech, které jsou dle našeho možné. Obrátím se na ostatní, chvilku vyčkávajíc, zdali někdo něco nenadhodí. Všem ale musí být jasné, že v tomhle ohledu něco málo vím. ”Dle všeho mohou být Tergeem vyčištěny pouze nečistoty, které jsou způsobeny něčím kapalným. Krev, olej, žaludeční šťávy a tak dále. Problém může být v případech, kdy je nečistota tvořena ze dvou složek. Kupříkladu pevné a tekuté, nemusí pak dle mého dojít k úplnému vyčištění,” Pronesu své závěry a domněnky, víc už ale k diskuzi nemám. Jako vždy jsem splnila svou přípravu na výbornou, víc od toho neočekávám. Dávám proto přednost i komukoliv jinému od stolu, aby danou tekutinu vyčistil. Ještě by se mi to nemuselo povést a byla bych za blbouna, to mi za to nestojí. |
| |||
Magie v domácnosti - 8C 15. října, čtvrtek přítomní studenti Třída se postupně zaplnila. Tu a tam jsem zdvihla oči od pergamenu, připomínala si jména se tvářemi a pokud se můj pohled setkal se studentovým, usmála jsem se. Úderem desáté hodiny jsem pergamen s brkem odložila na truhlu vedle sebe a vzala si hůlku, abych mávnutím zavřela tiše dveře do učebny. Postavila jsem se a rychle obhlédla třídu. Nádech, výdech a jdeme na to. ”Milé studentky, milí studenti, vítám vás na hodině Magie v domácnosti. Pro část z vás trochu nečekaně, ale úvodní hodina v tomto oboru nejspíš neuškodí nikomu. Pro začátek ještě provedeme zápis přítomných. Kdo chybí, pane Dragone?” otočila jsem se k první známé tváří z hodin Studia mudlů. Podle toho, co Christian nahlásil, si brk sám od sebe odškrtal přítomné a poznamenal nepřítomné, případně i s důvodem. Jakmile bylo hotovo, hůlkou jsem přemístila pergamen a brk na učitelský stůl, aby mi víc nepřekážel. ”A nyní se pojďme věnovat tomu hlavnímu. K čemu magie v domácnosti především slouží? Jaké jsou její hlavní cíle? Co z ní u vás doma používáte?” rozhlédla jsem se po třídě, kdo bude ochotný odpovídat, a dva vyvolala. ”Znáte i nějaké příklady kouzel?” pokračovala jsem další otázkou, i když jsem si nebyla jistá, že tady budou vědět více než jedno kouzlo, nanejvýš dvě. Ale pro začátek to stačí. Méně je někdy více. Pokud se naskytl nějaký dobrovolník k jmenování kouzel, ráda jsem ho vyvolala. ”Dobře, takže hlavní dvě kouzla pro nás jsou nyní Tergeo a Pulíxero. Začněme tím prvním, které jistě už dobře používáte v běžném životě. Určitě ale bude dobré zopakovat, na co všechno ho lze použít, a kde naopak neuspějete. Prosím, abyste možnosti prodiskutovali ve skupince a jakmile budete mít nějaký závěr sepsaný, potvrdíte si vaše domněnky prakticky,” usmála jsem se a hůlkou poukázala na zakryté předměty u druhého stolku. Hedvábná látka se na chvilku zachvěla, než opět začala připomínat sochu. ”Tak prosím, do toho,” vybídla jsem studenty a usadila jsem se opět na truhlu. Pokud snad vznikl nějaký dotaz, šla jsem ho vyřešit, jinak jsem vyčkala, dokud mi skupinka nedala najevo, že je se svou diskusí hotová. V tu chvíli jsem mávnutím hůlky uvolnila látku, kterou vzápětí mohli snadno sundat. Hned po mém uvolnění se také cosi pod látkou začalo hýbat. ”Nyní použijte Tergeo na uvedené předměty a ověřte si svou teorii,” dodala jsem, kdyby vznikly nejasnosti. Pod hedvábím bylo ukryté několik předmětů: nevymytá sklenice po džemu, kus látky politý inkoustem, pergamen s pojednáním o očarování samovarného kotlíku se skvrnou od inkoustu, která zabírala snad polovinu textu, a nakonec obyčejná lahvička s fialovou tekutinou bez uzávěru, ovšem od počátku očividně očarovaná, protože neposedně poskakovala. Právě lahvička se stala kamenem úrazu. Po stažení látky se rozkývala a rozlila. Fialová tekutina byla mazlavá, ale naštěstí zcela bez zápachu. |
| |||
Další... moc hezký den15. října Angela Učebna HS3 -> Učebna 8C Po našem včerejším... představením v Zapovězeném lese jsem se dnes neprobudila v té nejlepší náladě a bylo to znát. Cítila jsem ještě pořád bolest po celém těle od toho nárazu s jelenem, ještě víc mě bolela pravá ruka. Zlomenina sice asi byla pryč, bolest ustoupila ale jen trochu. A zvlášť mě ještě víc začínala bolest, pokud jsem si intenzivně zapisovala zápisky. Za dnešek jich tedy asi moc nebude, jak jsem zjistila po téhle hodině. A byla jsem jen vděčná za to, že se dnes ráno nekonal tělocvik. I kvůli bolestem mi dnes nebylo zrovna do zpěvu. Během hodiny jsem jen pohledem zkontrolovala Angelu a Cayluse. Možná bych se jich alespoň mohla zeptat, jak se cítí po včerejšku, ale nevěděla jsem, jestli o tom vůbec chtějí mluvit. Vlastně ani já si nebyla úplně jistá, zda se k tomu chci vůbec vracet. Možná by bylo lepší to nechat úplně plavat a neotravovat je s tím? Ale možná aspoň Angie bych se zeptat mohla, odvedla mě přece jenom na ošetřovnu. Tuhle myšlenku jsem si nesla v hlavě prakticky celou přestávku. Zmijozelští asi mohli poznat, že nejsem v nejlepší náladě, takže mě snad nechali být. Jak moc to byli schopno poznat ostatní spolužáci, to jsem odhadnout nedokázala. Když jsem dorazila do učebny 8C, už seděli někteří ve skupinkách. Christina ještě prý byla na ošetřovně, takže mě příliš nelákalo se přidávat k zeleným. Rozhlížela jsem se tedy kolem a hledala jsem, kde ještě může být volné místo. Jedno by se našlo hned vedle Angely. Opatrně jsem si k ní přisedla a trochu se pousmála. "Hej. Jak... jak se cítíš po včerejšku?" zeptala jsem s upřímným zájmem o odpověď. Vím, co jsme si tam prožili a že ten bubák pro ni asi musel být šokem. "Všechno v pořádku?" Nechala jsem jí prostor, a pokud nechtěla odpovídat, nemusela. Mezitím jsem si připravila pero a zápisník. Uvidíme, kolik toho napíšu během téhle hodiny. |
| |||
Učebňa 8C Štvrtok 15.října Nešetrné klepnutie po povrchu "látky" mi pripomenie včerajší incident a môj stav prstov, ktoré predsa len nie sú úplne v poriadku, ako by som očakávala. Samozrejme, hlavne nepomohol ten písací maratón na Dejinách, čo môžem poďakovať McGonagalke! Takže mi v ruke začnú otravne šklbať nervy. Budem sa na ňu sťažovať. Pomyslím si a aj keď pravdepodobne nebudem, ale neubránim sa tejto myšlienke už len preto, že ma donútila si začmárať notes na kreslenie. Ohrniem nos a zároveň sa duchom vrátim k Sebastianovi a k jeho odpovedi na moju otázku identity novej profesorky. Len prikývnem a zalovím v batohu, aby som po chvíľke pátrania vytiahla biele, takmer bezprsté rukavice, ktoré sú na pohľad pevné, vyzerajúce ako z bandáže a rovno si ich natiahnem na ruky. A to som si myslela, že mi ich Etty dala zbytočne. Pocítim úľavu od predošlých, ešte nie úplne dohojených zraneniach a otravné brnenie je zahnané do úzadia. "Skřítkové a sťažovať sa na upratovanie? Oni sa s radosťou pretrhnú, len aby mohli nejaké tie smrdnuté spoďáre a ponožky upratať. Nemýliš si to náhodou s Filchom?" Uškrniem sa pri spomienke na mrzutého školníka, ktorý nenávidí všetkých a všetko. Na margo toho si spomeniem, ako som pri svojej včerajšej ceste hradom všetko zadrbala od krvi. Toľko radosti! "A vzhľadom na to, že ja som dorazila len včera večer... tak neberiem za váš všeobecný svinčík žiadnu zodpovednosť." Oznámim s vševedoucím výrazom a nadnesene si uhladím rukávy košele, keďže kvôli rukaviciam som ich musela aspoň na chvíľu z časti vyhrnúť. To už sa trieda úspešne zaplní, tak už aj k nášmu polkruhu pribudnú nejaké telá. Odkývnem Angele, ktorá nám zamáva a tak isto všetkým, kto by nasledoval jej príkladu, lebo vôbec sme spolu nemali predošlú hodinu, že. "To znie ako plán." Zaškerím sa nad zlomyseľnosťou Sebastianovho tipu, "len má menšiu závadu." Hlavou trhnem smerom k profesorskej katedre a pozriem na Maurice, ktorého pozornosť prilákal. A ten, kto vie, či niečo počul alebo sa chytil sám od seba, tak rovno Bombardu zamieta. A to som už bola z polovice odhodlaná to vyskúšať. A nebyť prítomnosti profesorky, už by som sa k nemu prihnala a vyhodila mu stôl do vzduchu. Čo na tom, že v tom stave v akom sa nachádzali moje ruky, by som vyhodila do vzduchu polovicu triedy. Prinajlepšom. A aj keby to bola pravda a priamo na tú zakliatu časť stola by to nezabralo... tak nepochybne by bola aspoň sranda. Ale Maurice sa rozkvákal a začne zo Sebastiana ťahať informácie. Takže si symbolicky podopriem rukou hlavu a s úškrnom pozriem najprv na jedného, potom na druhého a čakám, čo z nich vypadne. |
| |||
|
| |||
Učebna 8C - stůl 2. Primárně Domenico, Richard a Ruby 15. října, čtvrtek ,,Pfff." Ušklíbnu se, když odmítne mé kosmetické vylepšení a ruku stáhnu zpátky. Jen se pobaveně uculím nad jeho poznámkou co se týče včerejší hodiny v lese. ,,Můj obličej je sice stále bez chybičky, ale za to jsem si odnesla šrámy na duši." Nadhodím teatrálně a rozejdu se s ním do učebny. ,,Málem nás sežraly akromantule," poznamenám se značně viditelným odporem. ,,Jen tak mimochodem, ta Caylusova... bueno.. la araňa," zagestikuluju rukou ,, - nemohl by jsi Richardovi domluvit, aby se tý potvory zbavil? Caylus to sám od sebe neudělá a chovat na koleji něco, z čeho může třeba jednou vyrůst akromantule - no není to náhodou proti školnímu řádu?" Zamračím se. ,,Caylus sice tvrdí, že je to obyčejnej sklípkan, ale známe Cayluse. Ten kluk je dost vyšinutej na to, aby si sem malou akromantuli fakt dotáhl." Zabručím a rozhlédnu se po učebně, jestli ten arachnomaniak někde nesedí. Usadím se s Domenicem u stolu číslo dva, kde už seděla Ruby s Richardem. No, alespoň budou mít k sobě ty dvě hrdličky blízko. ,,Ey," pozdravím oba a přesunu svou pozornost na předmět ukrytý pod hedvábnou látkou. Má zvědavost je přirozeně silnější než já, takže i já se marně pokusím nadzdvihnout látku ve snaze zjistit, co si na nás profesorka připravila. Po nezdařeném pokusu se obrátím zpátky na Domenica. Přistihnu ho přitom pošilhávat po vedlejší dvojici. Škodolibě se zašklebím a dloubnu do něj loktem. ,,Tranquilo cariňo," zakřením se. ,, - jestli tě to uklidní, tak Ruby rozhodně není Richardův typ." Promluvím k němu tak, aby to slyšel jen on. ,,Takže je přestaň pořád sledovat. Je to divný." Protočím brk mezi prsty a nevinně se uculím. Kdo by to byl řekl, že zrovna on bude takový žárlivý přítel? A že by žárlil zrovna na Richarda. Zvláštní. Jakoby sám nevěděl, že Richardova rodina by pravděpodobně asiatku v domě nestrpěla. Leda by jim dělala služebnou. Znuděně se opřu do židle a povzdychnu si. Nic se neděje, žádná katastrofa, nikdo se nepere, nikdo se nehádá. Taková nuda! ,,A vůbec, kde je Christina? Nemáš s její nepřítomností na hodině náhodou něco společného? Hm?" Drknu do Richarda, aby se mi laskavě věnoval! S tím, jak se do ní poslední dobou strefoval bych se vůbec nedivila, kdyby volný čas v lese využil k jejímu zmizení. |
| |||
Učebna 8C - stůl 4 Mirelle, Maurice, okrajově Angela 15. října, čtvrtek ráno "Hm, hmm," mručím zamyšleně, prsty se snažím vložit pod kamennou látku a odsunout ji, abych zjistil, co je pod ní. "Hele, vlastně pořádně nevím, nikdy sem na její hodině nebyl. Učí umění nebo divadlo nebo jinou blbost. No a věci s mudlama," brouknu k Mirelle tiše, i když v učebně je docela šum, jak se trousí ostatní na hodinu. Pokrčím rameny: "Asi si na nás nasraný skřítkové stěžovali ředitelovi a tak teď chce, aby nás naučila uklízet. Vlastně za to můžeš určitě taky. Měla sis uklízet smrdutý ponožky sama." Zazubím se a z ramene shodím brašnu na zem vedle židle, kam si pak hodlám sednout. Stále se nakláním nad stolem a šťourám pod látkou. Mezitím si ke stolu přisedne Angela. Kývnu hlavou na pozdrav a rozhlédnu se po učebně. Zašmátrám v kapse a vytáhnu papírek od karamely s rakytníkem z Medového ráje. "Hej, Maurice," houknu na spolužáka u vedlejšího stolu. Narovnám se a papírek v ruce zmuchlám do kuličky. Mrsknu s papírovou kuličkou směrem k habánovi z mrzimoru - mířím na něho, ale možná průvan stočí střelu na stůl před něj. Aby si mě všiml. "Jde ti to sundat?" bradou kývnu k předmětům, které leží i na jeho stole a stejně jako ty naše jsou přikryté látkou. "Zkus tu bombardu radši u něj," dodám k Mirelle potutelně. |
| |||
Hlavní síň -> 8C (stůl č. 1)15. října, Pátek Cor, Maurice, Kenji, Daniel, Chris Cítím se trochu provinile z toho, jak do Maurice rýpám. Zvlášť, když se tváří jako nakopnuté štěně. Ale prostě nechci, aby při svém dobrodružství za akromantulí někde zdechnul. Možná je to fascinující zvíře, ale osobně jsem ani zdaleka nebyla nadšená, když jsem si jí mohla prohlédnout z takové blízkosti. Není moc věcí, z kterých bych měla hrůzu, jen tak něčeho se nezaleknu, ale včera večer jsem byla upřímně posraná strachy. Prostě neexistuje, aby podnikal nějaký výlety do zakázanýho lesa. Ne, pokud tomu můžu zabránit. Líbit se mu to nemusí. A co se týče jeho zklamání na jezeře, fajn, možná to trochu přeháním. “Dobře. Napotřetí ti to nemůžu vyčítat. Účel světí prostředky.” připustím tentokrát zcela upřímně a s úsměvem na rtech. Zrovna tohle bych fakt chtěla vidět. Sama mám škraloup za to pěstí, co jsem na začátku roku věnovala Dracovi. Ironicky pro ten samý důvod. Jen já měla tu smůlu, že mě u toho viděli a že si ten ulízlej zmetek ještě měl tu drzost stěžovat. A stejně bych to z fleku udělala znova. Už jen pro ten pocit. “Možná se na něj zapsalo málo lidí? Třeba tu první hodinu schválně dali pro všechny, aby nalákali další studenty.” pokrčím rameny. Ani já zrovna tenhle předmět nemám zapsaný, ale nijak mi nevadí si to zkusit. Upřímně je mi celkem jedno, čím se učitelský sbor rozhodne nám vyplnit rozvrh. Půjdu tam, kam musím, pokud to bude znamenat, že mě nechají složit zkoušky. Taky mě moc neberou oplzlé myšlenky, co se honí Mauricovi hlavou při pohledu na naše profesorky. Aspoň, že tentokrát jde o Rosalie. Ta je z nich snad nejmladší. Zrovna u té ale nepochodí. Mám jí ráda, je milá, jeden má chuť jí zabalit do bublinkové fólie a držet v bezpečí, ale je možná až moc upjatá. Těžko si představit, ze by uspěl u někoho, kdo při pomyšlení na porušení pravidel nejspíš omdlévá. Nic ale neříkám. Tohle nahlas komentovat nebudu. Nebudu se do toho plést. Chvíle trýznění je naštěstí za námi v momentu, kdy Coraline dočista pohltí příprava na večírek. Je ve svém živlu a stačilo k tomu tak málo. Při představě Maurice v oblečku Zora se musím ušklíbnout. “Ale vlastně, proč ne. Černá by mu slušela. I vlasy na to má dost dlouhý.” přitakám jako by tu Maurice vlastně ani nebyl. Je těžké jí v něčem odporovat, zvlášť když z ní to nadšení srší do všech stran. Je to nakažlivé. Musím se ale ohradit, jakmile se vytasí s nápadem kostýmu pro mě. “To určitě ne. Nepamatuješ si, jak to dopadlo posledně, když mě někdo donutil si vzít šaty? Já teda jo. A opakovat to nebudu.” nastydla jsem, omdlela a noc strávila na ošetřovně. Do teď jsem to Cayovi neodpustila. Beztak nevim, proč je kolem toho takový povyk. Copak nestačí, že nás nutí, abysme nosili sukně celoročně? I v zimě? Přijde mi to spíš jako úmyslný týrání. Téma se obrací na Ruby. V duchu zaúpím. Copak se tý holky nezbavim ani na chvilku? Rozhodně pro ní nemám tolik pochopení a soucitu, jako moji dva spolužáci. A nemusím ji pomlouvat za jejími zády, abych jí to dala najevo. Jsem naprosto spokojená, když jí to můžu říct přímo do očí. “Měli byste se oba dva smířit s tím, že ne všichni, co jsou v mrzimoru, vždycky zapadnou. Každý pravidlo má svojí výjimku. Nemám jí ráda. Nevycházíme spolu. A jelikož ani ona nejeví žádné známky snahy to změnit, nebudu se o to snažit ani já. A v žádným případě jí nebudu zvát na náš trénink. Alex už se jí ptala, odmítla. Famfrpál je týmová hra. Jak sám Maurice řekl, je to sólistka. To je to poslední, co v týmu potřebujeme.” řeknu dost rázně, aby to pochopili. Oba dva. Pokud hodlají podnikat nějaký kolejní teambuilding, tak se toho odmítám účastnit. Pokud nebudu potřeba jako dozor. Nechci jim úmyslně kazit radost nebo je nějak odrazovat. Jen ať si uspořádají kolejní teambuilding, když je to těší, ale neměli by si dělat zbytečné naděje. Ruby je pošle k šípku dřív, než jí ten nápad budou schopní pořádně vysvětlit. Možná se nemůžeme vystát, ale řekla bych, že v tomhle jí mám celkem přečtenou. Díky bohu, že Coraline se nikdy nezdrží u jednoho konverzačního tématu moc dlouho. Vítám další její ztřeštěné nápady na večírek s otevřenou náručí. A se smíchem. Rozhodnu se nad Mauricem slitovat, než mu má kamarádka domluví rande s půlkou dívčího osazenstva naší školy. “Doprovod není povinný. Můžeš přijít sám nebo s klukama, je to na tobě. Podmínka je kostým. Nic jinýho.” poznamenám v momentu, kdy se objeví malé okénko v jejím monologu. To by ještě tak chybělo, abych si vybrala jedinýho člověka, se kterým bych musela strávit celý večer. Vždycky jsme šli ve skupině, byla to větší sranda. Viditelně se zhrozím, když vypískne jméno korejskýho diktátora, ale naštěstí už svojí teorii nestihne rozvést. Vcházíme do třídy a její pozornost se okamžitě přesouvá někam jinam. “Že bych dokázala uhádnout, s kým bys šla ty…” trochu škodolibě zašeptám jen pro její uši, jakmile mi dojde na koho zírá. No a než se naděju, odhodí Maurice jako posmrkaný kapesník a mě skoro násilím zatáhne ke dvěma posledním volným místům u prvního stolu. Ve spěchu pozdravím paní profesorku a klukům z nebelvíru jen kývnu. Však už jsme se dneska viděli, nemusíme to přehánět. Donutí mě se posadit a teprve pak mě pustí. Musím si promnout zápěstí. Nevypadá na to, ale má celkem silný stisk. “To teda byla. A popravdě doufám, že byla na hodně dlouhou dobu poslední.” přihodím si svoje k její poznámce o včerejším večeru. Ani Kenji, ani Daniel a už vůbec ne Chris nevypadají, že by si včerejší hodinu chtěli zopakovat. Pak už se zajímám o černou látku na stole, která se i přes mé snahy odmítá zvednout byť jen o milimetr. |
doba vygenerování stránky: 1.072921037674 sekund