| |||
Naira, Felix Pondělí 13.září Pozorně si Nairu vyslechnu. Evidentně jsem to trochu přehnala. No co, vždycky jsem to mohla svíst na to, že jsem nešikovná a měl to dělat Felix, kterej se mezitím flákal na ošetřovně. "Hned to bude!" Nadrtit zbytek okvětních lístků, a tak jsem se do toho okamžitě pustila. Felixe jsem k tomu radši nepouštěla. Když už to měla být moje práce a můj lekvar, tak si to radši udělám sama. S menší pomocí. Fascinovaně pozoruji, jak se naše želatinka mění v požadovanou konzistenci. Skoro Naiře zatleskám. Ještě nám pomůže roztok nalít do lahvičky. "Páni, vážně moc děkujeme! Pokusím se. Nerada bych skončila jako obří mucholapka nebo něco podobného,"" zasměju se. Ještě to tak. Lahvičku opatrně strčím do kapsy kabátu. Ihned poté, co se Felix vrátil, jsem mu narovinu oznámila, že si ji nechám. Nic proti tomu nenamítal vzhledem k tomu, že tu půlku hodiny ani nebyl. Rozhodně se nedržím tolik zpátky jako moje kolegyně vedle. Při pohledu na Wolframovu duhovou pohromu se neudržím a chtě nechtě se rozesměju. Měla jsem co dělat u Christiny, ale tohle je moc. Wolf i Ryan vypadají jako dva jednorožci. Ještě by to chtělo ten roh. "Někdo by jim měl pořídit rohy... Slyšela jsem, že u mudlů jsou jednorožci a duha fakt oblíbený." Nemyslela jsem to nijak zle, ale tahle hodina byla fakt zábavnější než jsem čekala. Omrkla jsem, jak na tom je Al a vrátila se duchem zpět k Naiře. "Děkuju za optání. Už to není taková hrůza, měla jsem štěstí, že mě Barča vytáhla dřív než mě ty potvory stáhly dolů. Ještě mě trochu bolí hlava, ale vsadím se, že po obědě už to bude daleko lepší, Jídlo spraví vše. Na druhou stranu... kdy uvidíš něco jako byla ta oliheň? To bylo prostě boží!" Svou lásku ke kouzelným tvorům nijak nezapírám. Bylo to dokonalé, až na tu část s ďasovci. |
| |||
Hodina bylinkářství 13. září hlavně Erika Erika nepřišla ani tolik pozdě, což mě potěšilo. Sice jsem už měla nějaké ,lístky nadrcené, ale to mi alespoň dalo nějaký malý náskok, protože věřím, že si moje spolužačka s tím poupětem snadno poradí. A já a všichni okolo budou rádi, když se té fialové věci ani nedotknu. "Ahoj," pozdravila jsem na oplátku. "V pohodě, už jsem na tom začala dělat sama. Máme udělat afrodisiakum z téhle květiny," ukážu na ten zbytek, co zůstal na stole. "Musíme nadrtit ty bílé lístky, což už dělám, a pak otevřít to fialové poupě a opatrně z něj vytlačit nektar. Bacha, bude lepit. Ten pak postupně budeme přimíchávat do těch rozdrcených lístků. To poupě už jsem oddělila od samotné květiny, takže jestli chceš, můžeš se pustit do otvírání." Doufala jsem, že se jí to povede. Mezitím se totiž začaly ozývat a objevovat výbuchy od nepovedených pokusů. Párkrát jsem skoro nadskočila, ale naštěstí jsem nedělala až tak nebezpečnou práci. Brzy jsem měla nadrcenou slušnou hromádku. "Myslím, že můžeme začít míchat," usoudila jsem. Ačkoliv jsem byla z toho všeho trochu nervózní, nakonec to na katastrofu nevypadalo. Spíš naopak. Mám pocit, že to vypadalo i docela úspěšně... "Až to doděláme, jestli to doděláme, tak si to můžeš klidně nechat," navrhla jsem jí. "Mně by to určitě našla a zničila kočka." Postupovala jsem při míchání co nejopatrněji a co nejpečlivěji. Po každé přidané kapce jsem čekala, jestli to něco udělá, ale nic. Že by se mi taky jednou něco i povedlo? Ohlédla jsem se po ostatních. Někteří dosáhli docela... zajímavých výsledků. No, doufám, že to ještě nepokazím. Ale rozhodla jsem si dávat pozor, což se nám vyplatilo. Nakonec jsme stály před hotovým výtvorem, který už bylo jen třeba přelít do lahvičky. |
| |||
Pondělí, 13. září ~ Skleník č.5 - Bylinkářství ~ Převážně Tristan, okrajově Christina Christiny vedle sebe si všimnu až poté, co mě k sobě otočí. Překvapeně zamrkám a zamračím se na list, který mi plácla na předloktí. ,,Vidíš tady snad nějakou učebnici?" pronesu trochu podrážděně. Ne, žádnou knihu jsem si na hodinu nedonesla. Po zážitku v jezeře jsem skutečně nemyslela na nějakej debilní svazek papírů o kytkách. Následně si však rezignovaně povzdychnu a list si z předloktí sundám. ,,Díky." pronesu už mnohem klidněji. ,,Myslím, že z toho nic nebude." Důkladně si předloktí prohlédnu a pak si rukávy pro jistotu shrnu dolů. ,,Pokud je to ta stejná mastička, co jsem kdysi dostala já, pak pěkně páchne." neodpustím si pobavený dodatek, když si vzpomenu na ten smrad, kterým mi zdravotnice potřela pořezanou dlaň. Když se chystám vrátím zpět k práci, ještě si vyslechnu cosi o úmyslné likvidaci zmijozelské koleje. Nestihnu ji na to nic odpovědět, takže to nechám být. K Tristanovi se otočím už s mnohem vlídnějším obličejem. Aspoň, že se omluvil. ,,To je dobrý." odpovím mu tiše. ,,Jsem jen pořád trochu rozhozená z předešlé hodiny, nic víc." Vysvětlím. Za běžných okolností bych takovou přehnanou reakci neměla, ale vážně už toho mám plné zuby a těším se, až se půjdu natáhnout na pokoj. Když se skleníkem rozezní další podrážděné španělské vyštěknutí, jen mlčky k Wolframovi zvednu oči. Jeho hlas poznám kdykoliv a kdekoliv. Ten tvrdý německý přízvuk mu nikdo neodpáře. Náš Hádes dnes očividně nemá svůj den. Pomyslím si a vrátím svou pozornost zpátky k práci. Na ruce si natáhnu rukavice, které jsem si před chvílí vztekle sundala a následně začnu v hmoždíři drtit okvětní lístky znovu. Od Tristana, který se pustil do pokusu č. 2 se už ovšem držím trochu dál. Kdyby se mu to napodruhé zase nepovedlo, pravděpodobně bych své prohlášení o jeho šikovnosti v bylinkářství musela vzít zpět. S výrazně spokojenějším výrazem k němu přisunu své na jemno nadrcené lístky, aby je smíchal s nektarem. ,,Tak jo, lej a já budu míchat." Připravím si něco na míchání a čekám, až se do toho pustí. Nad jeho otázkou jen zavrtím hlavou. ,,Klidně si to nech. Já o další nadržená zvířata v koleji moc nestojím. Jedno takové bohatě stačí." Narazím neurčitě na jednoho kolejního spolužáka a pokud začne nektar k nadrceným lístkům přilévat, dám se do míchání. |
| |||
Skleník13. září Thomas nic nenamítal a Deirdre s Felixem doopravdy vypadali, že potřebují pomoc, tak jsem si znovu nandala pro jistotu rukavice a ten jejich výtvor pořádně prohlédla. Udělali z toho želatinku. "Na každý jeden lístek jsou tak tři kapky nektvaru. Asi jste ho trochu překapali. Já bych tam pomalu přidávala víc lístků...máte je nadrcené?" zeptám se. Jestli ne, tak počkám, až jeden z nich nadrtí jeden okvětní lístek. Pomalu ho přidávám a směs začíná dostávat správnou konzistenci. "Tadá," řeknu a pomůžu jim výsledek našeho snažení do lahvičky. Není to úplně stoprocentní, ale alespoň se jim teď směs nesnaží utéct z misky. "Teď by mělo být všechno v pohodě," řeknu Deirdre. "Jen dávejte pozor, abyste to na sebe nevylili. Nevím, jestli to funguje i na hmyz, ale raději bych to ve sklenících nezkoušela," řeknu. Mohla by přilákat motýly. Proti své vůli se ošiju, když si je představím. Naštěstí není jaro, ale v Bradavicích jeden nikdy neví! Všimnu si, že Wolframův pokus skončil duhovou pěnou. Nervózně se koušu do rtu, když jeho počínání sleduju. Kolik tam toho dal? Ale bohužel je až moc daleko ode mě, abych mohla nabídnout svoji pomoc; kdybych se vydala přes půlku skleníků, byla bych za trapku. Abych se nemusela dívat na jeho Wolfovy hokusy pokusy, znovu se otočím k Dee. "Mimochodem, je ti líp? Všimla jsem si, že jsi v tom jezeře taky trochu bojovala...fakt sportu ku zdraví," zavrtím hlavou a sundávám si u toho rukavice. Ale co by táta dal za to, aby mohl studovat naši oliheň nebo ďasovce! |
| |||
Pondělí, 13. září Skleníky Bylinkářství ♦ Ryan • Možná ostatní Překvapením povytáhnu obočí, když nás rozděluje do dvojic. Ne, že by mi vadilo, že jsem ve dvojici zrovna s Ryanem, ale spíš to, že se tak snaží promíchat ve dvojicích koleje, neboť si nedalo nevšimnout, že žádný pár není složen z jedné koleje. To už mě přivádí k myšlence, zda i přemýšlela, koho kam dá, když nás ani nezná. Je to vtipné, protože tímto vlastně jde proti proudu učení školy, která bradavickým kolejním systémem schválně podporuje studenty ve vzájemné rivalitě a motivuje je ještě body a pohárem. 'Hm... zajímavé.' pomyslel jsem si. 'Když něco provedu v naší dvojčlenné skupině, odečte body jen mně nebo oběma? To samé s odměnou?' Prohlížel jsem si nástroje a při pohledu na nůž mně oko ujelo na Eriku, zda si nehodlá vytáhnout nějakou vlastní pořádnou mačetu. U ní člověk neví, zda u sebe něco nemá. 'A kdo je sakra tohle?' podívám se na Tristana, kterého teď snad vidím poprvé v životě, nebo se až teď rozhodl vystoupit ze stínu svého bídného života, u kterého nikdo neví, zda je to holka nebo kluk. Lezl mně na nervy jeho přístup. Zapadnout se asi nesnaží a udělat dobrý dojem na ostatní asi taky ne. Jeho snaha za každou cenu jako první odpovědět mně bůhvíjakým způsobem iritovala. No, nejspíš určitě to bude jen znásobeno vztekem z předchozí jezerní události. „Už sis dohrál s tím plevelem?“ povím k Ryanovi, když přijde. Dneska se zdál nějaký mimo. Nedivil bych se, kdyby se tou rostlinou nechal "sežrat". Znovu překvapením povytáhnu obočí, tentokrát na Ryana. 'Jako kdybych já se někdy snažil dělat nějakou vábničku na zvířata či s řezáním květin měla něco společného chytrost.' „To určitě.“ odpovím s kousavou ironií a raději postavím poupě s jeho zbytkem blíž k Ryanovi a nasazuji si ochranné vybavení, kterým nás paní profesorka obdařila. V momentě, kdy se snažím nožíkem otevřít poupě, uslyším španělské vřískání známého hlasu, což mě přiměje zvednout hlavu a podívat se. Samozřejmě touto ztrátou pozornosti jsem otevírání poupěte posral i já. „Coma mierda!“ Napodobím Sinin španělský přízvuk, který mě před chvílí natolik pobavil, že jsem se rozhodl jej použít také. Bohužel jsem toho nepochytil tolik, abych byl v její rodné řeči natolik schopný. Díky bohu za takové rozptýlení, jinak už bych s dnešní náladou tu mini kudlu po někom hodil. Naštěstí to na mé kůži neskončilo, jen na uniformě. To jsem se už zvědavě díval na Ryana, jak skončil, když je dnes tak nějak mimo a já mu tu rostlinu prakticky strčil přímo pod ksicht. No, netrápím se tím, ať už se stalo cokoliv a pokračuji v hodině klidně s další kytkou. Ať už mi Ryan pomáhá nebo ne, tak nějak dál činím podle uvedeného postupu, klidně i kdyby veškerá práce byla na mne. Vlastně mně to celkem nevadilo, dokud není ukecaný jako obvykle. Další pokus s mým překvapením skončil jakousi duhovou pěnou. 'To jako vážně?' S kamennou tváří celý od duhové pěny jsem sledoval, jak je od toho i Ryan a nejspíše i ti okolo nás. Do třetice všeho dobrého, tak jsem se zbavil pěny, která zamezovala výkonu činnosti a zkusil jsem to opět od začátku. |
| |||
Skleník č. 5, Herbológia Cay, okrajovo Sin, Christina a Kenji 13.9. Vzhliadnem na Cayla, keď zareaguje na moje tiché nenávistné mrmlanie o Tristanovi. Nemyslela som to síce doslovne, ale vyzerá že sa pýta vážne. Myknem plecom a odpoviem mu hundravým, chladným hlasom. Osobne som proti homosexuálom nič nemala, ale keď ma niečo nahnevalo, používala som ako nadávku hocičo čo mi prišlo na rozum. Ak neni, má k tomu blízko. Pozri na tie vlasy. Alebo obočie, má ho krajšie ako deväťdesiat percent jeho spolužiačok. Okrem toho, videl si ho aspoň raz s nejakým dievčaťom, alebo sa aspoň na nejaké pozerať? Nadvihnem významne obočie. Keď sa nad tým tak zamýšľam, čo som doteraz nerobila lebo úprimne, nejako ma to netrápilo...možno som tou nadávkou naozaj ani moc neprestrelila. Zatiaľ čo premýšľam, či Tristan naozaj patrí medzi hltačov párkov, Caylus vedľa mňa sa aktívne zapojí do hodiny. Nikdy som si nevšimla, že by Herbológiu zrovna žral, preto na neho prekvapene pozriem. Hneď ma ale vyvedie z omylu že by sa o tento predmet začal naozaj zaujímať keď mi dojde, že mu ide o jeho pavúka. Kedy si stihol zaobstarať aj samičku? Nemal len jednu tarantulu? Keďže som mala vlastné plány s afrodiziakom, najskôr chcem odseknúť že aj ja by som si ho rada vzala, ale ak bolo niečo čo som dokázala chápať, bol to strach o zvieratá. Trochu to zmierni moju momentálne nasratú náladu. Nevedela som si predstaviť že by sa mi stratil Achilles, Wend alebo Newt. Okrem toho, mať pavúka by mohlo byť zaujímavé. Stavím sa, že by som mohla niekoho parádne naplašiť keď by vyrástol. Mal niekto ako prízrak pavúka? Keď zvážim pre a proti, nakoniec prikývnem. Platí. Keď sa začne obraňovať ohľadom Jordyn, pár krát zamrkám a venujem mu pohľad, čo priam kričí- koho chceš oklamať? Jasné, tráviť s ňou čas. Na perách sa mi zjaví úškľabok, ktorý hovorí o tom, že mu neverím ani pol slova z toho, čo práve povedal. Je mi jedno či niečo postráda, má mať viac rozumu. Lenže ja budem potom tá čo sa bude snažiť zaspať zatiaľ čo bude plakať a vzlykať s plyšákom na posteli. Frflem mierne sebecky ďalej a mávam pritom nožíkom v ruke, aby som podporila svoje slová. A samozrejme potom jej môžeme všetci hovoriť- my sme ti to hovorili. No hovno. Varovali sme ju dopredu, ja určite nebudem tá čo ju bude utešovať. Má nás počúvať. Radšej pôjdem spať do spoločenky. Alebo sa navtieram k Benjimu, posledné razy mu to neprekážalo. Ani si neuvedomím, keď mi Cassanova zoberie opatrne nožík z ruky a nezareže do toho sám. Otočím sa k nemu s nádychom aby som sa spýtala prečo ma to nenechal urobiť, keď aj mňa vyrušia explózie. Ako prvú zbadám Christinu, a popravde, nezdržím sa nezadržateľného výbuchu chichotu. Kenji, gratulujem. Zvolám na neho a vyzerá to, že to vôbec nemyslím ironicky, skôr som naozaj potešená. V tom momente, ako som zbadala ohorenú Christinu mi vyfučí Delacour z hlavy. Pravdepodobne si najbližšie, keď ho stretnem, spomeniem na to, že mi vzal moju odpoveď, ale naterz som mala dostatočné rozptýlenie aby ma hnev opustil tak rýchlo, ako prišiel. To mi ale do uší doľahnú ešte španielske nadávky a už len sledujem Sin. Popravde, rozoznala som čosi o blbcoch a rastlinách..alebo podlahe? Už dávnejšie som si hovorila že by som sa mohla naučiť Sininu rodnú reč, ale to vyžadovalo strašne veľa učenia a nejako som sa do toho nevedela dostať. Len okrajovo zaregistrujem nového Slizolinčana keď mi Caylus posúva robotu, keďže je neschopný cez smiech vykonávať nejakú inú činnosť. Škoda že nemám po ruke foťák. Poznamenám cez chichot a podľa pokynov začnem zmiešavať nektár a lístočky efektnými, krátkymi pohybmi, kým ho tam postupne nedám všetok. |
| |||
Ošetřovna -> Skleníky Přítomní 13.9. Na ošetřovně se následně už moc nezdržujeme. Ošetřovatelky svou práci zvládají dost rychle, takže odcházíme tak akorát, abychom další hodinu stihli včas. Ne, že bych z toho měl nějakou radost, koneckonců už nemám na žádnou další hodinu náladu. Chvilkami mě i napadne, že bych se na ni mohl vykašlat a zavřít se na pokoji, hned ale tu možnost raději zavrhnu. Přeci jen jsme teď měli volna až až. Ještě předtím, než mi Erika zmizí z dohledu, ujasníme si tedy náš čas, načež se takřka rozeběhne pryč. Nijak zvláštně na ni nereaguji a vydám se směrem ke skleníkům, abych pak na poslední chvíli nemusel nikam dobíhat. Ještě štěstí, že máme Primrose, třeba na takového Snapea bych moc neměl nervy. Samozřejmě na sebe ještě v rychlosti hodím oblečení, abych nebyl ve sklenících v plavkách, než se konečně odeberu daným směrem. Ještě pořád jsem trochu v šoku z toho tělocviku. Je mi jasné, že do té vody už mě nikdy nikdo nedostane, nehodlám riskovat, že mě nějaká potvora stáhne ke dnu a sežere. To si radši od Hoochové nechám celou hodinu nadávat. Jakmile dojdu ke skleníkům, očima vyhledám své spolužáky, ke kterým se přidám, ale s nikým z nich nenavazuji konverzaci. Nechce se mi mluvit. Dokonce ani Hermiona a její otravný hlas, na který jsem alergický, mě nedonutí mluvit a její vychytralosti nechám bez povšimnutí. Když uvidím, jak se skleněnými dveřmi všichni rvou dovnitř, raději počkám a vstoupím do skleníku až mezi posledními. Do tváře mě ihned praští ono klasické dusno a vlhko, které je pro skleníky typické. Během pár vteřin mi na čele vyraší pár kapek potu, které ale rychle otřu a začnu se ochlazovat ovíváním, i když vím, že mi to vlastně příliš nepomůže. Svou pozornost nijak nezaměřuji na připravené rostliny, spíš koukám tak nějak po stěnách skleníku na pohybující se šlahouny. To jako takhle rychle rostou, nebo ta kytka zrovna někam jde? Jen nad tím zakroutím hlavou, ale než se vůbec nadám, obmotá se mi okolo zápěstí jeden ze šlahounků. Leknutím znatelně nadskočím. Trochu zatřesu rukou v domnění, že by mě ta otrava snad mohla pustit, ale naprosto na mé třesení kašle a drží se dál. "Vyhul," syknu tiše a znova několikrát a silněji zatřesu rukou. Zjevně mi ta rostlina nechce dát pokoj. Nahodím jakýsi otrávený pohled a rozhlédnu se po ostatních. Jak je vidět, nikdo z nich mi nevěnuje pozornost a všichni si tam zkoumají ty svoje připravené nesmysly. No jistě, kdyby mi ta kytka náhodou omotala krk a zaškrtila mě tu, tak si toho nikdo ani nevšimne. To jenom potom by zase fňukali na pohřbu, jak byli slepí a nechali starého, nebohého Ryana zemřít o hodině. Najednou ale uslyším známý hlas, který nemůže patřit nikomu jinému, než Kenjimu. Otočím se jeho směrem a jen neznatelně mu mávnu. Nic neříkám, jen ještě chvilku zápolím s tím šlahounem. Krátce po Kenjim se objeví ještě Dan. Normálně bych se jeho vtipu zasmál, vlastně vždy dokázal svými slovy jakoukoliv situaci nějak nadlehčit a rozveselit, nyní je to ale jiné. Místo smíchu se mi však rty promění v tenkou, rovnou čárku a naprosto neutrálním výrazem ve tváři, bez špetky jediného zašklebení, ho probodnu pohledem skrz naskrz. Trochu mi ale vyjede obočí nadšením vzhůru, když vytáhne hůlku v plánu mi pomoct, hned na to ale klesne zpět a můj výraz zase zkamení, jakmile se omluví a zase odejde pryč. Primrose nám začne vysvětlovat náš dnešní program a ani ona se nepozastavuje nad mou nepříjemnou záležitostí. Jen se plácnu do čela a raději ji zůstanu tiše poslouchat. Popravdě, nijak mě nepřekvapí, když mě hodí do dvojice s Wolframem. Rozhodnu se tu skutečnost nijak nehrotit a jen zůstanu klidně a tiše stát. Tedy, jen chvíli, než se opět začnu pokoušet vymanit se z toho rostlinného sevření. Po chvíli si to však zřejmě rozmyslí a já jí ze zápěstí bez problémů sundám. Rychle, abych něco nezameškal, se rozejdu k Wolframovi. "No hele, moc nevim co máme dělat, takže to asi necham spíš na tobě." Rozhodně se musím ale víc zasnažit, abych nemusel pracovat. Jen tak za mě nikdo nic neudělá. "Tobě to pude líp, já na tyhle věci nejsem, a co si budem povidat, ty si i chytřejší, určo to nezkazíš. Kdybych na to šáhnul já, tak se všichni votrávíme." Chytřejší než já, to těžko. |
| |||
Skleníky a hodina herbologie Janna - 13.9.,,Do jiné koleje?" Zopakuju s pobaveným tónem a široce se na ni zazubím. ,,Neblázni. Co by si pak bez tebe u vás počali?" Namítnu a začnu otrhané lístky do hmoždíře i trhat na menší kousky, aby se drtily snáze. ,,Jasně, vím které myslíš. Bratr se jednou jednu snažil u nás doma pěstovat, ale dělal to tím stylem, že ji ty mouchy vyloženě pořád podstrkoval a skončilo to tak, že ta mucholapka byla asi přejedená a .. No prostě umřela." zakroutím nad tím hlavou. Jestli ji chtěl Fabian udělat radost s tím, že ji bude krmit jako psa a dávat ji mouchy jako pamlsky, to nevím teda. Chudák kytka. Umřít na přežrání, to by ocenil snad jen Caylus. Při té myšlence mi na něj sklouzne pohled a pokud si mě všimne, celá zčervenám a rychle sklopím pohled zpátky ke hmoždíři. Jeden by řekl, že se před ním už přestanu stydět, ale stále jsem byla v jeho přítomnosti nesvá. Občas jsem se zakoktávala a nebyla jsem schopná mu pořádně koukat do očí. Vždycky jsem měla pocit, že se v nich utopím. Myšlenky na Cayluse jsem se rozhodla přerušit, proto jsem se vrátila zpátky k tématu masožravky. ,,Máš ráda černé kafe? A chutná ti to Bradavické? Já nechci znít nějak vybíravě nebo snad nevděčně, přece jen, živí nás tu, vaří nám a tak. Ale to Bradavické kafe má takovou nijakou chuť.. Stejně mám asi nejraději to mudlovské, co nám kupuje taťka." pokrčím nakonec rameny a vezmu do ruky drtítko, připravená lístky nadrtit. ,,Cože? Nene, já to nadrtím. Ty se hezky věnuj poupátku, uvidíš, že to nic není. Ještě budeš mít bylinkářství ráda." Zavrtím hlavou a přisunu si hmoždíř k sobě. ,,Tohle je jeden z mála předmětů, ve kterém neplavu. U ostatních, zvlášť u lektvarů a OPČM jsem úplně ztracená." postěžuju si s povzdechem a dál pokračuji v brebentění. Občas jsem byla tichá jako voda a jindy jsem dokázala mlet pantem i hodinu v kuse. ,,Co se vlastně stalo u Jezera? Fabian na informace moc sdílný nebyl, byl pořádně vystrašený. Kde se tam ti ďasovci vzali? Myslela jsem, že to bude bezpečné.." Nestihnu v povídání pokračovat, protože se vedle mě ozvala exploze. Polekaně uskočím dozadu, upustím drtítko na zem a tím, jak jsem udělala prudký krok vzad mi škobrtla noha a já padám přímo na stěnu obrostlou a porostlou nejrůznější květenou. A aby toho nebylo málo, během pádu jsem bohužel strhla nebohou Jannu s sebou, jak jsem se snažila o někoho zachytit. ,,Promiň, promiň. Jsi v pořádku? Neuhodila ses?" starám se, jakmile se tak nějak vzpamatuju a rychle ji pomáhám na nohy. Omluvně se podívám na profesorku. Tak a teď vypadám jako naprostý idiot. |
| |||
Skleníky – Bylinkářství13. září, pondělí Týna, Mau „No, na Mau bych to zrovna nenechával,“ uchechtl jsem se pobaveně, když jsem slyšel Týnu. Měl jsem Mau rád, ale o její šikovnosti jsem věděl své. Jen to nikdy neudělala schválně a vlastně to bylo roztomilé, i když poněkud nebezpečné. Při tom jsem se podíval na Mau, která se také bavila Týniným vzhledem. Spiklenecky jsem na ni mrkl. |
| |||
Hodina bylinkářství (Skleník č.5) Pondělí 13. září Jordyn Čas vyhrazený pro hodinu bylinkářství pomalu, ale jistě utíká a já tady nemůžu jen tak stát a čekat na nějaký zázrak a stejně se budu muset do pitvání květiny pustit. Znovu si rukávem utřu zpocené čelo, které se během pár minut znovu orosilo a určitě to nebude jen vlhkostí ve skleníku. Úlevně – viditelně -si oddychnu, když na mě promluví Jordyn, která můj vzhled okomentuje ještě s pobavením. No, doufám, že se mi nepodaří celé to kytkořezání pokazit, protože myslím, že pak tak nadšená nebude, protože to má být týmová práce. "Ahoj, no ani nevíš, jak moc jsem ráda, že tě vidím," vrátím jí pozdrav s úsměvem. Spolupráce se spolužákem z Mrzimoru bude velká výhoda. "Tak to doufám, že mě nepřeřadí do jiné koleje, když tam hezky ladím. Ok, vem si na starosti lístky," samozřejmě souhlasím a okamžitě se snažím vzpomenout, co říkala profesorka, že je třeba také udělat, abych tady nestála jak tvrdé Y s nožíkem v rukou a Jordyn všechno odřela za mě. "Já vždycky viděla jen takové ty malé masožravky, co si všichni pořizují domů namísto mucholapek. Ne, že bych teda nějakou kdy měla, ale to je myslím vidět. Ale pokud ta velká potvora opravdu tak vychytralá, že používá kafe jako lákadlo, pak čekám, že bude vypasená, jak po královské hostině. Ani já bych nedokázala odolat a to mě stačí jen obyčejné černé kafe." Odšpuntuju lahvičku, aby byla připravená na nektar a natáhnu ruku k Jordyn pro natrhané lístky. "Pustím se zatím do drcení, co ty na to? Na to bych neměla nic zkazit." |
doba vygenerování stránky: 1.021537065506 sekund