Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 6935


Hraje se Denně / ----------  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 30. června 2018 11:20Albus Brumbál
 Postava Pomocný PJ je offline, naposledy online byla 11. července 2018 20:10Pomocný PJ
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 30. června 2018 11:20Minerva McGonagallová
 
Erika Claythorne - 07. listopadu 2016 13:59
amyjacksonimage11232797.jpg

Divadlo -> knihovna -> společenská místnost
Angela, Dan, Ryan, Chris



Tak… scénka by byla u konce. Zdá se, že jsme naše spolužáky včetně profesorky pobavili. To je moc dobře, to je pro herce skvělý pocit. Získat si publikum. Na tváři se mi uvelebí trochu samolibý a spokojený úsměv. Ten se ještě rozšíří, když nám paní profesorka rozdá body. Je pravda, že zmijozel je trochu v nevýhodě, když je tu Wolf sám, ale pro ostatní je to slušná šance získat pár bodíků zadarmo. Vlastně už se dost těším na příští hodinu. Škoda, že je až za týden…

Odejdu z hodiny a zamířím do knihovny. Ne, že bych zrovna byla studijní a tichý typ, ale moje učení je zcela na bodě nula. Sednu si k pár knihám a učebnicím a pokouším se do sebe něco nacpat. Jakože do hlavy. Nějaké vědomosti… Procvičím si pár kouzel… a ani se nenaděju a je po páté. No páni… odpoledne zabité v knihovně. Asi se sem zase dlouho nepodívám. Nic se nemá přehánět, že jo…

Vydám se tedy raději do společenky. Ve dveřích se srazím s Angelou a Lunou. “Jé, ahoj, to jste ještě spolu?“ podrbu fenku za ušima. “To je fajn… tak zase zatím,“ nechci Angelu po tom podivném tichu při hodině zase otravovat. Spíš doufám, že uvnitř bude veseleji.

Jaká je má úleva, když spatřím mezi přítomnými i Dana s Ryanem. “Jé, nazdar!“ pozdravím je vesele a oba jemně strčím do ramene. Tedy… U Ryana malinko zaváhám po tom fiasku s pitím… ještě jsme spolu o tom nemluvili… ale tak byl to omyl, raději to necháme být. A tak přátelsky šťouchnu i jeho. “Jak jste si užili divadlo? Celkem jsme zaváleli, co? Bylo to skvělý! Teda až no to tvoje trucování,“ zašklebím se na Ryana. “Já tě viděla. Půjdeš příště. To mi připomíná… musíme vám něco vymyslet,“ uvědomím si. “No, jen se těšte. Já a ufňukánek, to se vám povedlo… jé, Galaine, co tu děláš?“ všimnu si králíka a vezmu si ho do náruče. “Kdo tě zase pustil, co?“ podrbu ho za ušima. “Nechceš mrkev?“ vylovím z kapsy a nabídnu mu. Vlastně až v momentě, kdy se do ní pustí, mi dojde, že je to ta upravená od Etty, jak jsem si v knihovně opakovala… No… nevadí, třeba mi dá jinou, když ji hezky poprosím…

Zamířím s králíkem k nástěnce. “Chcete udělat nějakou lumpárnu a trochu se pobavit? Teda… loupárna to úplně není. Ale celkem recese,“ vytáhnu brk a své jméno úhledně a čitelně napíšu vedle Christiana na zápis na prefekta. “Kdo jde to toho se mnou?“ zazubím se. “Neboj, Chrisi, myslím, že já tě rozhodně neohrozím, to místo ti brát nechci. Ale musíte uznat, že by to byla sranda, kdybych se nějakým záhadným řízením osudu stala prefektkou, ne?“ zasměji se. “Dovedete si představit třeba ten Snapeův výraz, když se to dozví? No jo… škoda, že se to nikdy nestane,“ řeknu pobaveně.
 
Alec Shade - 07. listopadu 2016 11:01
cfc196fdf0befe26a02622b0af6a38df(kopie)2419.jpg

Před Ošetřovnou


Acai, Lucca, Fapík a Miky


Fab se přidá ke skupince skoro hned po mě. A vlastně i mě zajímá, proč Acai na divadle nebyla. Když se ale dotáže přímo mě, co se se mnou děje, trochu překvapeně vykulím oči. Celkem jsem doufal že to na mě nebude vidět, ale jsem průhledný jak medúza... "To nic… To je tím počasím." A to byla celkem chabá výmluva, nebo spíš vysvětlení. Nevím co mě to přepadlo, neovládám své pocity a občas jim ani nerozumím. Normálně jsem byl ale nadšený i z deště...

Dřív než stihnu zareagovat, vrazí mi Fab do náruče svou kočku. Nějak automaticky jí začnu drbat. A když začne vrnět ona, začnu i já a za nějakou chvíli se na všechny okolo rozněžněle usmívám.
"Divadlo vede Rosalie." Odpovím Luccovi a poslouchám chudáka Acai, jak nestíhá školní trest. "To je za toho Malfoye, co? Je to rozmazlenej z... osobnost. Ale u pana Zmijozela bych opravdu trest nechtěl. To ti zadal jen doběhnout do Prasinek?" Zeptám se zvědavě.
Nenapadá mě kam bychom mohli jít... Vlastně bych si povídal klidně i tady.

 
Seymour Duncan - 07. listopadu 2016 09:26
alastor59293611.jpg

Hlavní síň

Jordyn, Caylus, Acai, Marie


Když se mě Jordyn zeptala, jestli jsem četl nástěnku, trochu mě to zaskočilo, protože jsem si žádného textu nevšiml. Ale nijak mě to zase netrápilo. No co, tak prostě půjdem na první hodinu jinam, než jsme měli jít, to se zas tolik neděje. Ale přecejen na tom bylo něco trochu zvláštního. "No, to teda vůbec netuším, třeba tam jen obětujeme pár zvířat a spolužáků, aby se nám letos dobře ve škole vedlo," řekl jsem a rozchechtal jsem se tou představou. I když jsem byl věřící, udělat si z téměř čehokoliv nikdy neuškodí. Teda alespoň jsem si to myslel já.
Od té doby, co se tu objevil Caylus a odešla Dei vedená Marií jsem se u stolu cítil jako někdo, kdo tam moc nemá co dělat. Ale co, to není nic, co bych nepřežil. I když, poslouchat to, jak Caylus vypráví o udržování a pěstování kaktusů, taky nebylo úplně to, co bych chtěl před večeří slyšet. Od začátku školního roku jsem toho o něm slyšel akorát z rozhovorů převážně dívčí společnosti a z většiny to nebylo moc pozitivní. Přesto si ale obrázek o lidech rád dělám sám. Nemohl jsem se ale necítit trochu znechuceně...
"Ahoj, Acai," pozdravil jsem také vřele. Ale všiml jsem si, jak Jordyn sklesle sleduje kaktusy. Žárlí na ni.
Zkusil jsem s Jo navázat oční kontakt a usmát se na ní jakože ať si nedělá starosti a radši tu chvíli, než se jí zase Cay bude naplno věnovat, myslí na něco jiného.
Tak si vlastně uvědomím - je škoda, že Dei odešla. Aspoň bych se tu měl s kým bavit a nebyl trapně zakoukaný do stolu v hlavní síni. Že bych šel za ní? Blbost, nevím kde je a navíc byla s Marií, takže bych tam zase jen překážel.
Tady mě to ale vážně začíná štvát.
Když Acai zamíří pryč z velké síně, rozhodnu se udělat totéž. Zajdu si před večeří ještě něco pocvičit na pokoj. Zvednu se od stolu.
"Tak se tu vy dva nenechte rušit." Podívám se jen na Jordyn a usměju se.
Pomalu se došourám do pokoje a přehrávám stupnice na kytaru pěkně jednu po druhé. Snad to do večeře rychle uteče.
 
Alastor Krimmer - 06. listopadu 2016 23:55
al1932.jpg

Společenská místnost --> Velká síň

Seb, Cass, Runa + ti, které potkám cestou

,,Sakryš. Tak to jsem trochu pokazil. No, každopádně se jí zeptám. Možná ještě teď, před večeří. Ostatně za půl hoďky už tam máme být. Proč to odkládat na tělocvik“, řeknu, přičemž se podívám na hodiny. Jsou to průměrné digitálky od Cassia, co mi dal otec před dvěma lety k narozeninám. Jo, narozky už se blíží, co mi asi dá letos?

Vstanu a protáhnu si záda, načež si urovnám hábit. Mám vyloženě rád školní hábity. Jsou svým způsobem elegantní a hlavně mi je příjemná tradice stejnokrojů. Zavedl bych to všude.

,,Víte co, já tam vyrazím ihned. Jdete někdo semnou? Mám v plánu si sednout až na kraj a jestli tam budou kantoři něco rozebírat, možná se to doslechneme!“ Můj hlas zní nadšeně a vzrušeně. Pak si ale vzpomenu na dnešní fiasko a kobereček u Lupina a chuť vyzvídat opět malinko ustoupí chuti sekat latinu. Na druhou stranu, byl to můj první průšvih, dopadlo to dobře a ani jsem nepřišel o body. Vlastně, díky mne jsme nikdy nepřišli o body. Výhoda se neúčastnit lumpáren, jak to mají ve zvyku někteří nebelvírští a zmijozelští.

,,A jestli tam bude Hoochová ještě před večeří, tak se jí zeptáme.“

Počkám na kolegy, kteří by se chtěli připojit a poté vyrazím (nebo vyrazíme) ven z havraspárské věže dolu do velké síně. Zaberu místo na kraji havraspárského stolu. Jelikož zde Hoochová ještě není, nezbude nic jiného, než čekat až přijde.

,,Co jste si letos vzali za volitelné předměty?“ Zdvihnu hlavu od stolu a podívám se na své společníky.
 
Lucca Di Falco - 06. listopadu 2016 22:13
fantasiapainting(52)8257.jpg
Před ošetřovnou
Acai, Alíček, Fabiánek

"Pila jsi ten čaj, nejspíš to bude tou božskou tekutinou, co do mě nalila" Přemýšlím nahlas a zamračím se. Možná to bude i tím, že mám zahojenou tu nohu, kdo by s toho nebyl šťastný? Přece každý by chtěl mít nohu zase v pořádku, aby nechodil jak postřelený králík. Být králíkem by nemuselo být tak špatné. Pokud bych byl reinkarnován, určitě bych svůj další život žil, jak králík, ale na druhou stranu, nemuselo by mi být dobře zavřenému v kleci celé dny, můj život by závisel na páníčkovi.
"Nebo jsem takový vždycky, když mám dobrou náladu" konstatuji světle fialovým dýmem, který se mísí s její tmavě zelenou, a zakřením se na ni. Jsem rád, že neřekla nic o mém falešném skřehotání a raději mě umlčela jinak. Nechtěl jsem nikoho probudit, nejspíš by měl z mého hlasu trauma, nepotřeboval jsem mít na svědomí někoho psychicky narušeného.
Ohlédnu se, když za sebou uslyším Alecův hlas. Jeho jindy sytě modrá teď nese našedlý nádech.
"Ahojky" Mile se na něj usměji. Co se mu stalo, proč vypadá tak sklesle? Kdo mu to způsobil? Zamračím se, ale nic neříkám, chci aby na to zapomněl a raději se soustředil na něco jiného. Už se nadechuji, abych se zeptal, co podnikneme, ale uslyším načervenalý hlas Fabíčka, který si k nám stoupá.
"Ahoooj!" Oplatím mu úsměv, který hází na všechny strany.
"Mám se skvěle, co ty?" Optám se. Trošku mě znervózňuje Alec. Můžu mu nějak pomoct? Starostlivě se na něj kouknu, když Fabíček upozorní na jeho deprimovaný výraz ve tváři. Tmavě červený kouř Fabíčka je protkán obavami a je jasné, že chce pro Aleca to nejlepší, ostatně jako všichni přítomní. Nemůžu jinak, než se usmát, když mu do náruče vrazí své kotě. Snad to Alecovi zlepší náladu.
Pozornost obrátím k Acai, která s ostatními vede konverzaci o hereckém kroužku, do kterého nechodím. Zní to jako zábava. Asi je pozdě se přihlásit.
"Kdo ten divadelní kroužek vlastně vede?" Otázku nesměřuji nikomu určitému, Fabíček, Alec i Acai tam chodí.
"Opravdu bychom to do Prasinek už nestihli?" Nadzvednul jsem obočí a podíval se na Acai. Chtěl bych si před večeří koupit kopeček nějaké zmrzliny, ale což, můžeme zajít někdy jindy.
"Ahoj Micháčku!" Pozdravil jsem nejlepšího kamaráda a obtočil kolem něj ruce, poplácal ho po zádech a zabořil hlavu do jeho krku.
"Kdes byl, celý den jsem tě neviděl?" Hlavně, že je tady. Kde se asi toulal? Snad nevysedával v pokoji a nudil se, to alespoň mohl přijít za mnou na ošetřovnu. Ale jak by se dozvěděl, že tam jsem? Nedozvěděl. Teď lituji, že nemám nějakého osobního posla. Potom se zeptám Acai, jestli mi nechce zkušebního poslíčka dělat, než si najdu náhradu, ale to až někdy jindy, teď bych se měl soustředit na konverzaci, kterou právě ostatní vedou, jinak se úplně ztratím.
 
Michael Lawell - 06. listopadu 2016 20:54
thomas7430.jpg

Společenská místnost -> Chodby


Před ošetřovnou
Acai, Alec, Lucca a Fabian



Dlouhou dobu jsem ležel ve svém pokoji. Neměl jsem dnes nic moc, co dělat. Začínal jsem se už ale celkem dost nudit. Číst se mi nic nechtělo, spát se mi taky nechtělo, zírání do zdi taky nebyla činnost, kterou bych dělal nejradši. Rozhodl jsem se tedy jít prostě pryč. Ve společenské místnosti jsem kývnul na pozdrav spolužákům, zběžně jsem kouknul na nástěnku a rovnou jsem se vydal přes společenskou místnost na chodbu. Do večeře jsem měl ještě půl hodiny, takže jsem vůbec netušil, co budu dělat. Zatím jsem se tedy potuloval po chodbách bez jakéhokoliv cíle. Mohl bych si pak na večeři pokecat s Luccou. Celkem dlouho jsem ho neviděl. Trochu jsem zrychlil krok, i když jsem stále nevěděl, kam půjdu. Hlavně někam, kde není nuda.

Nějakým zvláštním způsobem jsem se zatoulal až k ošetřovně, kde jsem narazil na své spolužáky. Přišel jsem k Acai, Luccovi, Fabianovi a Alecovi. Přikradl jsem se k nim zezadu a ve správnou chvíli jsem Acai polechtal. Doufal jsem, že je aspoň trochu lechtivá, jinak by to bylo celé zbytečné.
"Nazdar, lidi," pozdravil jsem a zazubil jsem se. Kouknul jsem na všechny přítomné. Alec měl v náručí kotě. Dost často jsem ho viděl s nějakým zvířetem v rukách. Měl je hodně rád. Pohladil jsem kotě po hlavě a znovu jsem se podíval na ostatní. "Tak co? Máte něco v plánu před večeří? Máme ještě hodně času," zeptal jsem se jich s tázavým pohledem. Stále zbývala asi půl hodina, takže bylo dost zbytečné jít si už sednout do Hlavní síně. Stále jsem se usmíval. Dneska jsem měl nějakou kupodivu až moc dobrou náladu. Jen jsem čekal, až mi to něco nebo někdo zkazí. Doufal jsem ale stále, že ne.
 
 
694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2018 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 1.606791973114 sekund

na začátek stránky