Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 6925


Hraje se Denně / ----------  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 22. dubna 2018 21:40Albus Brumbál
 Postava Pomocný PJ je offline, naposledy online byla 20. dubna 2018 16:54Pomocný PJ
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 22. dubna 2018 21:40Minerva McGonagallová
 
Acai Luqueba - 06. listopadu 2016 18:48
160816_og_ashleymoore_04149927.jpg

Před ošetřovnou

Lucinka, Aleček, Fapík



Oči mi automaticky padnou na otevírající se dveře od ošetřovny. Mimoděk v nich zahlédnu ne jen Luccu, ale i párek zmijozelských studentů. Musím se škodolibě usmát. Já věděla, že tomu neuniknou. Při tom všem, co se po škole vypráví, by bylo dost zvláštní, kdyby se drbna Zdravotnice nechytla.
Nemám ale moc času nad tím polemizovat, protože mě během několika vteřin Lucca zmerčí.
„Ahoj.“ Dojdu k němu, aby tu nemusel hulákat na celou chodbu, ačkoli mluví spíš polohlasem. Už se nadechuji, abych mu vylíčila, co jsem do teď dělala, ale místo toho jen pobaveně povytáhnu obočí.
„Něco sis šlehnul? Co ti to na tý ošetřovně ta zdravotnice dala, prosim tě?“ Zasměju se, když mi začne zpívat a krom toho, že jeho rýmy maj teda fakt hloubku, zpívá neskutečně falešně. To už nemluvím o tom, že si nepamatuje slova. Nicméně vypadá dobře. Chodí normálně, takže se mu noha nejspíš zahojila. Jsem ráda, že je v pořádku.
„Nebudeme zpívat tady, ještě bys probudil nějaký pacienty.“ Utnu ho. Zpívám velmi ráda, ale nebudu hulákat na chodbě. Dnes už jsem na sebe upozornila dostatečně. Zajímalo by mě, jestli ten incident v kostele bude mít nějakou dohru. Přece jenom… Kdo ví, co Marii napadne. Ale byla tam i Dee. Pochybuji, že by potopila Cayluse a dobrovolně se připravila o body. A samotnou mě nejspíš nenahlásí, protože by se Cay svezl se mnou. Začarovaný kruh.
„Ahoj.“ Řeknu automaticky a pootočím hlavu, když za sebou uslyším lehce zdeprimovaný hlásek. A koho tam nevidím? Aleca. Těžko se popisují pocity, které mám, když ho vidím. Mám chuť ho podrobit výslechu, snad být i trochu protivná, ale… když vidím ten výraz… prostě na něj nemůžu být zlá.
„Jasně, že půjdeme. Kdo by dobrovolně vynechal jídlo? Ale pořád máme asi půl hodiny. Nechce se mi tam stepovat takovou dobu předem.“ Navíc bych tam musela sedět s Jordyn a to momentálně není zrovna nejveselejší společnost. To už nemluvím o tom, že já u ní nebudu vítaná. Jak s ní budu existovat na jednom pokoji, to je mi záhadou. Mohla bych se odstěhovat do společensky. Anebo ke klukům. To už ale přichází i Fabian. My o vlku…
„Nom… byla jsem u Kearney řešit strhnuté body a ten školní trest. A pak u Zmijozela na školním trestu.“ Pokrčím rameny. Milostné aktivity zmiňovat nebudu. Hádám, že jsem ve společnosti paniců, a kdo ví, jak by na tohle reagovali. Nehledě na to, že Alec mi Caye nepřímo rozmlouval. Nebyl by to dobrý nápad. „Zapsaná jsem byla, ale nějak jsem nestihla začátek. A nechtělo se mi vás hledat po celý škole. Kam vás to vlastně zatáhla?“ Podívám se i na Aleca, protože ten by tam podle mých informací měl být taky. Sleduji, jak mu Fabian do rukou dává kotě. Opravdu nevypadá dobře.
„Otázka není, co jsme dělali, ale co budeme dělat.“ Opravím ho s úsměvem. „Půl hodina do večeře. Měla jsem původně jít do Prasinek kvůli Zmijozelovi, ale beztak bych to do večeře nestihla, takže na to seru a… mám teď volno. Mohli bysme se nějak zabavit.“ Venku je hnusně, takže možnost sebou plácnout někde na trávě padá.
 
Fabian Byrd - 06. listopadu 2016 18:01
nnn5536.jpg

Přesun z divadla > Pokoj > Chodby


Alec, Acai, Lucinka, okrajově Benji



Po skončení divadla se stejně jako ostatní odeberu pryč z učebny a zamířím rovnou na kolej. Cesta zpátky je bohužel trochu obtížnější, než se na první pohled zdálo. Scházení schodů ze sedmého patra do suterénu by se totiž dalo přirovnat k boji o holý život. Kdo by to byl řekl, že jsou schody tak škodolibé? Měl jsem co dělat, abych jejich neustálé přesouvání ustál a tak pokaždé, když se daly znovu do pohybu, jsem se jen křečovitě držel zábradlí a do toho se tiše modlil za šťastný návrat na pokoj.
Jakmile jsem v bezpečí své koleje, úlevně si oddychnu. Spokojenost mi ale nevydrží dlouho, protože uvidím něco naprosto příšerného. Kimi, která se volně pohybovala po společence, převrátila kytku. Granule z květináče se válely rozsypané po zemi, stejně tak i hlína. Uprostřed toho sedělo moje kotě a tvářilo se naprosto nezúčastněně. Vytřeštím oči. Tohle není žádný zvíře. Je to převlečený ďábel.
,,Kimino, já tě roztrhnu!" vyjedu na ní. To utekla z pokoje? Nebo jí Jordyn jen tak pohodila tady a šla pryč? Mě vomejou. ,,Nemůžeš se alespoň jeden jedinej den chovat slušně?" napomenu kočku, chytím jí pod břichem a přivinu k sobě. Ihned začne příst. ,,Achjo, nejdřív prostěradlo, teď kytka…" povzdechnu si, vytáhnu hůlku a květináč dám do pořádku. Lepší. Mnohem. Pyšně se napřímím. ,,Vidíš, to vypadá celkem fajn." zazubím se a odejdu s mňoukající Kimi v náruči do pokoje. Hned po příchodu mě upoutá Isaacovo prostěradlo, které jsem předtím položil na malý stolek vedle postele.
Při bližším pohledu mě polije vlna horka. ,,Proboha, vždyť je to z kamene!" Vůbec nechápu, jak se to mohlo stát. Vždyť jsem… A pak mi to celé dojde. Totálně jsem to zvoral. Zaklínadlo, které jsem předtím použil nebylo duplex, ale duro. Z prostěradla sem svému kamarádovi nevědomky udělal kus šutru. ,,Jak bylo to protikouzlo?" snažím se pátrat v paměti. Že já nedával o hodině větší pozor! Rychle se začnu přehrabovat v šuplících, ve snaze najít zápisky z minulých ročníků. Nakonec se mi podaří najít přesně to, co potřebuji. ,,Duro lapum." švihnu hůlkou a s úsměvem pozoruji výsledek. Povedlo se. Prostěradlo je normální, přesně tak, jako předtím. ,,Isy bude mít radost." spokojeně se zazubím.
Zbytek času trávím nad úkolem na jasnovidectví. Dodělávám svůj horoskop, popisuji charakteristiku znamení a ve zbytku času se snažím kreslit obrázky. Rak nakonec vypadá jako zdeformovaná škeble, ale hlavní je, že je úkol za mnou. ,,Tak a co teď?" zeptám se sám sebe. Nerozmýšlím se nijak dlouho. Popadnu Kimi a i s ní se vydám pryč. Nechci jí tu nechávat samotnou. Zase by něco vyvedla. Dneska už toho bylo víc než dost. Při procházení společenkou pozdravím Benjiho, který sedí na gauči a píše dopis. Nechci ho rušit, proto v tichosti opustím kolej a vydám se po chodbách pryč. Netrvá dlouho a narážím na skupinku lidí. Lucca, Acai a Alec.
,,Ahoj, lidičky." dojdu k nim. ,,Máte se všichni dobře?" zeptám se s úsměvem. Je to spíš otázka na ty dva, protože Aleca jsem viděl před chvílí na divadle. To mi připomíná, že tam nebyla Acai. ,,Copak se stalo, že jsi nebyla s námi na divadle? Měl jsem za to, že jsi taky zapsaná. O hodně si přišla, bylo to tam vážně super!" rozpovídám se.
Mimoto si všimnu pobledlé tváře Aleca, která se tváří přešle, skoro až smutně. ,,Stalo se něco, Alecu? Vypadáš, že ti není dobře." vyslovím nahlas své podezření. ,,Chceš si pochovat Kimi?" nečekám na odpověď, prostě mu jí vrazím do náruče. Pokud vím, měl rád zvířata. ,,Mohlo by tě to uklidnit." povzbudivě na něj mrknu. ,,A co vy ostatní, co jste celou dobu dělali?" vyzvídám.
 
Jordyn Emily Byrd - 06. listopadu 2016 14:22
jordyn5629.jpg

Hlavní síň
Caylus, Dei, Marie, Sey


Poslouchám, jak Sey Dei vypráví o Novém Zélandu a Dei naopak o Norsku. Obě to musí být nádherné země.
Jenže, když Dei zmíní Reece, trochu sebou cuknu. Nechtěla jsem si ten příšerný incident znova připomínat. I když jsem tam nebyla. Je to příšerné. A je dobře, že je Raven ze školy venku. Takový psychopat tu nemá co dělat.
,,Určitě Norsko zařadím na seznam zemí, které musím navštívit než umřu." Prohodím pobaveně. Pak se otočím na Seymoura: ,,Četl jsi nástěnku u hlavní síně? Odpadá nám první hodina a místo toho se prý máme všichni sejít o kostela. Nevíš, o co může jít?" Zamyšleně se na něj podívám. Za tu dobu co tu studuji se v kostele žádné meetingy neděly. Proto mi přijde zvláštní, že najednou teď se tam má sejít celá škola.
Jsem tak zamyšlená, že příchod Cayluse zaregistruji až když sedí vedle mě. ,,Caylusi!" překvapeně nadskočím a automaticky se trochu odsunu. ,,Co-co tu děláš?" rozhlédnu se nervózně po Seyovi a Dee. Cítila jsem, jak se mi do tváří zase hrne krev. To na stůl ale pokládá květináč s kaktusy. Zrudnu až na krku a vykuleně se na ně dívám.
,,Ď-děkuji.." Rozkoktám se a přisunu si kaktusy k sobě. ,,Nevěděla jsem, že se zajímáš o rostliny." Překvapeně si ho prohlédnu. Byl prostě úžasný. A tak pozorný! Kaktusy jsou.. Tak originální! A jsou tak barevné! Celá zářím štěstím. ,,Jsou krásné. Ne, to jsem nevěděla." Usměju se na něho. Konverzace Dei a Seye jde najednou mimo mě. Mám oči a uši jen pro Cayluse. Přemýšlím, čím začít rozhovor, tak plácnu první, co mě napadne. Vlastně to samé, co jsem říkala i Seyovi.
,,Četl jsi nástěnku? Máme být zítra v kostele. Všichni." Nervózně točím s květináčem. ,,Snad tam nebude probíhat první hodina sboru." Zavtipkuju a plaše se rozesměju.
To už se u nás objeví i Marie a odvádí Dei od stolu. Oběma s úsměvem zamávám.
Jenže to v hlavní síni uvidím tvář někoho, kdo je teď ten poslední, koho bych chtěla vidět. Acai. Nevěřícně sleduju, jak si nakráčela k nám a suveréně Caylusovu pozornost kradla na sebe. To snad nemyslí vážně! Jak jsem ji kdy mohla považovat za kamarádku.. Tělem projelo zklamání. Mlčky sleduju, jak bere do ruky jablko a jakoby nic odešla ze síně. Skutečně ji to vůbec netrápilo. Je mi jasné, o čem s ním teď bude mluvit. Bude se ho snažit ode mě odlákat a nechat si ho jen pro sebe. Nikdy bych tohle do ní neřekla. Mrzelo mě to. Proto jen zabodnu pohled do květináče s kaktusy a mlčím.

 
Alec Shade - 06. listopadu 2016 13:14
cfc196fdf0befe26a02622b0af6a38df(kopie)2419.jpg

Divadlo -> Posun -> Před Ošetřovnou

[/center]

Především asi Acai s Lucií


Popravdě, byl jsem překvapený, jak se s tím lidi poprali... A Wolfram nejspíš potvrdil ty drby o graviditě... A Cass chvilku vypadala jak já. Jenom ty modrý vlasy a je to. Počkat, ale to by mohlo znamenat, že s má osobnost skládá pouze ze sluníčkářství? To mě ale takhle někdo může úplně v klidu napodobit! Promluvím si o tom s Acai a zjistím to.

Hodina skončila a spolužáci se rozprchli pryč a profesorka rozdala štědré bodíčky. Já ale i přesto byl kvůli tomu trochu... zhaslý. Už aby bylo pondělí a já měl tolik práce abych nemusel přemýšlet nad blbostma.

Snad díky incuici jsem na Acai natrefil... A když nad tím přemýšlím ,proč zrovna ona? Snad jí mé povědomí chce opět mučit nějakým rýpání do duše... Vlastně si víc teď jako tělo bez duše připadám já. To bude asi tím počasím. Mám z deště smíšené pocity od doby...

Acai se zrovna baví s Luccou. Nevím proč, ale vždycky když ho vidím, vzpomenu si na pizzu. Prochu se pozastavím ,ale pak dojdu k nim. Nějak jsem si myslel, že bude Ac na ošetřovně.
"Ahoj." Řeknu celkem zamlkle. "Půjdete na večeři?"

 
Lucca Di Falco - 06. listopadu 2016 11:04
fantasiapainting(52)8257.jpg

Hurá za Acai


Ošetřovna --> Chodba


Paní Renoire, Acai, Wofram, Sinestra

Pomalu přicházím ke svým smyslům, které mi hluboký spánek znemožnil používat. Rozespale rozlepím jedno oko. Ještě stihnu zahlédnut bílou, oprýskanou omítku stropu, než si uvědomím, že opravdu nejsem v nebi, nýbrž v Bradavické ošetřovně. Spal jsem dlouho? Rozhlédnul jsem se po nějakém zdroji času. V rohu místnosti se krčily dřevěné hodiny, které ukazovaly za pět půl šesté. Dneska v noci asi neusnu.
Vstal jsem a protáhnul se. Všimnul jsem si přítomnosti dvou dalších osob. Wolfram a Sinestra tady byli také. Acai jsem nikde neviděl, tak nejspíš odešla, když jsem spal, ale copak tu dělali tihle dva? Ani jeden z nich nevypadal nadšeně, takže jsem usoudil, že tady netrčí dobrovolně. Proč by taky šli z vlastní vůle na ošetřovnu? Paní ošetřovatelka je milá a vstřícná, o to nejde, ale bíle zdi působí depresivně a kdo by trávil volný čas vysedáváním někde ve skličujícím pokoji?
"Tak já asi půjdu, mějte se krásně, skládejte básně. To se rýmuje, všimli jste si?" Zasměji se, světlá fialová tancuje kolem mě, ale náhle ustanu, když si vlastně uvědomím, že se to do této situace vůbec nehodí.
"Neshledanou, pěkný zbytek dne" rychle dodám světle růžovou a co nejrychleji opustím místnost. Zavřu za sebou a vydechnu. Opřu se o zavřené dveře a tady se zasměju svému rýmu. No nebyl krásný?
S úsměvem na rtech se chci vydat pryč, možná zajít do společenky, ale než stihnu odcupitat pryč, zahlédnu mou milovanou kamarádku. Ruce má v kapsách, nejspíš o něčem přemýšlí.
"Ahoooj Acai!" Polohlasem zavolám a zamávám jí.
"Jak se máš, co děláš?" Mile se na ni usměju.
"Dneska jsem plný rýmů!" Úsměv se mi rosšíří a poskočím si. Jen tak pro zábavu projdu nafialovělým kouřem přede mnou a uculím se na Acai.
"Zazpíváme si?" Dneska jsem v dobré náladě, proč ne toho využít?
"Skákal pes přes oves, přes-" zaseknul jsem se, nevybavoval jsem si zbytek písničky. Jak jen jsem ji mohl zapomenout?
"Víš co? Zazpíváme si jinou." Rozhodnul jsem a začal o nějaké písničce přemýšlet. Mohli bychom si zazpívat nějakou další lidovku, ale nechci riskovat další výpad paměti. To nás znamená, že máme na vybranou jen z umělých písní. Podíval jsem se na Acai a změřil si ji pohledem. Jaký žánr by se k hodil, co asi poslouchá? Je rázná, takže možná metal, nebo rock? Nebo to je jenom přetvářka a má ráda opery?
"Co si chceš zazpívat?"
 
 
693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2018 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.39033603668213 sekund

na začátek stránky