| |||
Ihrisko Alastor, Michael, Marian, Richard, Caylus, Regina, Deadre "Rozumiem." Odpoviem bez výrazu Caylovi na odpoveď. Ani sa mi pri tom nepozrel do očí, čo beriem ako prejav zbabelosti a nezdvorilosti. Na niekoho z fakulty, kde sa ľudia pýšia modrou krvou by som čakal prísnejšie dodržiavanie etikety. Medzitým dorazil aj sám kráľ tejto fakulty, prefekt Cornigrum. Ten vraj mal na fakulte rešpekt porovnateľný s Malfoyom. Ktovie, čo je na tom pravdy. Richard aspoň nadviazal očný kontakt, i keď iróniu v jeho hlase nebolo možné prehliadnuť. Konečne. Pomyslím si, keď vidím ako dorazil Michael. Zároveň zbadám na tribúne aj Mariana. Ten prišiel v tréningovom oblečení, tak ako som naznačoval. Sadol si však k Tristanovi, ktorý si práve začal čmárať do notesa, a neprišiel rovno na ihrisko. Už som sa bál, že budem trénovať s tými dvoma sám. To by som sa cítil ako piate koleso na voze. Alebo skôr...tretie koleso na bicykli? Teda. Zamávam na Mariana, aby prišiel dole. Je nás málo, určite si zatrénuje aj on. Navyše aspoň sa vyrovná pomer modrej a zelenej. Zároveň zišla z tribúny aj Deadre a pripojila sa k Alovi, takže tréning sa mohol začať. Hneď potom, ako Caylus zopakoval po mne, že sa treba na začiatok rozbehať, všetci vyrazíme. Ihrisko je veľké, takže kolečko stačí na základné rozohriatie. Strečing som už načal, takže už pridám len pár cvikov naviac. To už sú Caylus s Reginou hore a Al im hádže prehadzovačku. No, som teda zvedavý.... Hop! Metlu mám v ruke a vyletím hore za nimi, pričom pokyniem Michaelovi a Marianovi, aby sa pridali. Michael je strážca, takže ideálne on bude chytať a my môžme triafať. Vyslovím plán nahlas a počkám, kým sa Michael postaví na svoju pozíciu. Dnes vyzeral, akoby nebol vo svojej koži. Neskôr sa ho spýtam, či je všetko v poriadku, ale teraz som to nechcel riešiť pred publikom. "Michael bude v bránke. Na nás ostatných bude prestreliť ho. Čo poviete, okoreníme si to trochou súťaže? Súkromné hodiny hádzania si pokojne nechajte neskôr. Využime, že sme tu dvaja z Bystrohlavu ( ak sa Marian pridal) proti dvom zo Slizolinu a dajme si menší zápas na bránky, ktoré bude strážiť Michael. Alebo sa na to necítite?" Nevinne na nich zažmurkám. Mám náladu poriadne si vybiť nervy z ranného obradu. Takto aspoň človek nemyslí všetok ten zármutok naokolo. "Nebojte. Verím, že Michael dokáže byť nestranný." Ak odmietnu, skúsim presvedčiť Michaela ( a Mariana), aby sme si išli hádzať na druhé obruče a nechať Cayla a Reginu hádzať si na nikým nebránené obruče. |
| |||
HřištěDee, Caylus, Regina, Richard, Helen, Michael, Marián, Dominik, TristanCaylus zjevně souhlasil. Alespoň předběžně. ,,Tak pak dej vědět. Nebo my dáme vědět tobě, kam půjdeme, aby ses mohl připojit. Ale tady to vidím minimálně na dvě hodinky.“ ,,Paráda“, řeknu Dominikovi. ,,Tak dobře, rozdělíme to asi po pozicích. Já si tedy s Dee zaodrážím a vy si tu poradíte.“ Usměji se na něj a po chvilce už letí dolu i ostatní. Ještě ve vzduchu si všimnu, že přišel Richard s jednou kamarádkou, se kterou jsem ho občas vídával na chodbách, ale za boha si nevzpomenu na její jméno. Rozcvička? Běhání? No, asi proč ne. Vyběhnu a dohoním Dee. Když doběháme, ještě se párkrát přitáhnu k trámu podstavy tribun a pořádně se protáhnu, nejvíce ruce. To už Caylus křičí něco o míči. Otevřu bednu a vezmu červený camrál do rukou. Myslel jsem, že je větší. Hodím ho Caylusovi nahoru do vzduchu a podívám se na evidentně naštvané potlouky. Ani jeden z nich zatím raději neuvolňuji z řetězů a truhlu opět zaklapnu. Sednu na koště a vyletím pár metrů nahoru, kde se ke mně brzo připojila i Dee. Usměji se na ní a poslechnu si, co má na srdci. ,,Přemýšlel jsem nad tím. Rozhodně bych uvolnil jen jeden a to až později. Pojď si zalítat, ať s tím zase trochu srosteme. Pak se podívám, jestli tam jsou nějaké cvičné potlouky. Víš co, nějaké co se nás nebudou snažit shodit z koštěte, a jen se rozehrát. A pak bych zkusil ten živější.“ Takový je můj návrh a uvidíme, co ona na to. Přeci jen je z kouzelnické rodiny a asi tuší víc, jak se to hraje. Na druhou stranu jsem si trochu načetl. Jestli bude s plánem souhlasit, napadne mě dobrá hra na rozlétání. ,,V mudlovském světě je taková hra, na babu. Jeden se snaží chytit ostatní, a když se někoho dotkne, tak chytá on. Co udělat kouzelnickou obdobu?“ A vsadím se, že něco takového určitě existuje… |
| |||
Famfrpálové hřiště Dee, Regina, Richard, Helen, Alastor, Dominik + zbytek Návrh dvojího rande není vůbec špatný. Vlastně se mi celkem zamlouvá a nebýt toho vlasáče z Čokospáru, zamlouval by se mi ještě víc. V prvé řadě totiž nechápu, proč tam musí být i on. Na Dee a Jordyn se budu dívat rád, ale na něj se nikdo dívat nechce a nebude. „V pohodě, nemám nic proti.“ opáčím lhostejným tónem a ledabyle pokrčím rameny. „Snad to nebude vadit ani Jordyn, nerad bych jí do něčeho nutil. Je trochu stydlivější, ale to se poddá.“ S těmito slovy se rozhlédnu, jestli dámu svého srdce náhodou někde nespatřím a teprve poté přemístím pozornost zpět k Regině, která mezitím využila chvíle mé nepozornosti a vrazila mi do rukou svou kabelku. „Co to má znamenat? Jsem snad tvůj věšák, či co?“ ohradím se dotčeně, jenže hraběnka na mé protesty nebere žádný zřetel. Pouze vytáhne hůlku a jedním mávnutím přemístí kabelku k tribunám. „Umí se bránit? Fakt?“ povytáhnu obočí nad její výstrahou, která je minimálně z mého pohledu poněkud nepodstatná. Nemám nejmenší důvod na její věci sahat, nebo se je snažit odcizit. K čemu by mi probůh byla dámská kabelka? Pro kluka je to užitečný asi jako Danielsovy drby. K ničemu. „A co dělá? Kouše? Křičí?“ hádám. Nedivil bych se, kdyby ta věcička uměla ječet jako její majitelka o hodině přeměňování. „Ty to vážně nevíš?“ podivím se, když chce Regina vědět proč se Alastor tolik motá kolem Dee. Není to snad od pohledu jasný? „Ti dva spolu prej chodí.“ odpovím tiše tak, aby mě slyšela pokud možno jen ona. „Mějme s tím klukem slitování, je to jeho první velká láska. Určitě si myslí, že jim to vydrží do konce života.“ No, s tím jaká nacistická princezna je bych to typoval do konce dnešního dne i když to jí nejspíš křivdím… Zatím to hraje vcelku přesvědčivě. „Já sem chytač, ale zlatonku klidně nechte v bedně. Dneska tu sem hlavně kvůli Regině.“ vysvětlím Dominikovi, aniž bych se na něj podíval. Nepamatuji si, na jaké pozici hraje on a i kdybych to snad věděl, k ničemu by mi to nebylo. Rozhodnu se tím dál nezabývat, jen si s pobaveným úsměvem prohlédnu přicházejícího Richarda s Helen. Je tu najednou víc háďat, než šprtů. To mi naprosto vyhovuje. „Hraběnka bude v těch nejlepších rukách.“ ujistím lorda samolibě. „Proti vystřídání nic nemám, za chvíli stejnak musím do skleníků. Ale rozcvičit se stihneme.“ Krátce kývnu hlavou, načež se otočím k Regině. „Dáme si kolečko, trochu zahřejeme svaly a pak se do toho dáme, platí?“ Ať už mě bude následovat či ne, rozběhnu se vpřed. Ne nijak rychle, abych nepřepálil a zároveň ne moc pomalu. Tohle není žádný maraton, takže lehký poklus na protažení bude stačit. Jakmile je hřiště oběhnuté, zastavím a trochu se vydýchám. „Klidně se ještě protáhni, tím nic nezkazíš.“ Nebýt ze včerejšího deště zablácená zem, dám si pár sedů lehů, nebo alespoň kliků. Takhle se musím spokojit pouze s kroužením zápěstí a ramen. „Accio koště!“ švihnu hůlkou. Jen co ke mně koště z tribun doletí, nasednu na něj a vyletím do vzduchu. „Připravená?“ houknu na Reginu. „Tvůj úkol je prostý. Nejdřív musíš chytit camrál a prohodit ho támhletou,“ ukážu na branku „obručí. Moment… kde jsou míče?“ Bedna s nimi byla sice položená na zemi, ale stále jí nikdo neotevřel. To to nemohl udělat Krippl, když už jí sem dotáhl? Bože, je jak zpomalenej film! „Hej!“ křiknu směrem dolů, aby mě slyšeli hlavně ti, co ještě nelétají. „Můžete to laskavě někdo otevřít?“ |
| |||
Stráň nad Hagridovou boudou Zamyšleně si Christiana prohlédnu. Působí na mě roztěkaně, dost nesvůj... "Můžu si přisednout?" optám se a pokud nemá nic proti, usadím se poblíž. Igor nakloní hlavu a z ramene napůl seskočí, napůl slétne na zem, kde pustí se do důkladného zkoumání, zda-li se v půvabně vonícím vřesu neskrývá náhodou nějaká svačinka. "To je pravda," přisvědčím, když Christian rozpovídá se o vůni a výhledu. "Ostatní se rozběhli po svém... tak jsem se rozhodla pro procházku, a zahlédla jsem tebe. Možná jsem doufala, že ti nebude vadit trocha společnosti," pokrčím rameny s pousmáním. Možná jsem doufala, že se vyhnu samotě. Že je zrušená výuka mi vadí víc a víc... týden bloumání hradem, kdy se každý druhý bude plácat ve smutcích. A možná jsem doufala, že si Chris konečně všimne, že už se mi bůhvíjak dlouho líbí. "Nad čím jsi tak hluboce přemýšlel?" s přízvukem výraznějším a hlasem tak měkčím a zpěvavějším usměju se, když vybavím si, kterak Christian bezmála nadskočil při mém (kdo ví jestli vítaném či nežádoucím) vyrušení. |
| |||
Stráň nad Hagridovou boudou Když zaslechnu povědomý dívčí hlas, který mne vytrhne ze zamyšlení, lehce sebou škubnu. Možná to vypadá, jako bych se lekl. Ale ve skutečnosti je to tím, že jsem jí neslyšel přicházet právě díky tomu, jak jsem byl mimo. "Skvělé....být to smrtijed už je po mě." Než se Anna přiblíží schovám rozepsaný dopis do kapsy hábitu. Ten nemusí vidět. Patrně ho ani nepošlu a skončí spíše v krbu, než někde jinde. Zkusím se na spolužačku lehce pousmát a ohlédnu se směrem k ní. "Ahoj....ale jen přemýšlím řekl bych. Na hradě je teď moc hlučno." Odpovím relativně po pravdě. To, že mě dnešek psychicky převálcoval vědět taky nemusí. Zbytečně jí nebudu přece zatěžovat. Všichni spolužáci mají teď dost svých vnitřních problémů. Bohužel pro mne dnes je na mě extrémně vidět únava, rozlámanost a pokleslý duch. Většinou na tom bývám mnohem lépe a jsem samý úsměv. Dnes jsem jen stín toho, co obvykle, i když se snažím být stále stejný. "A co tebe přivedlo zrovna sem?" Otáži se, abych tím trošku odvrátil pozornost od sebe a sleduji jí chvilku, jak jde ke mě a pak oči upíchnu k panoramatu. "Je tady hezký výhled a ten vřes....ta vůně přímo uklidňuje." Vyslovím nahlas své myšlenky. "Navíc moc lidí tu nechodí." Je to fakt skoro nikdy jsem tu nikoho nepotkal. Nikoho, kdo by se tu zdržoval déle, je to takové.....hmm asi trošku zvláštní místo. |
doba vygenerování stránky: 0.89602589607239 sekund