| |||
Společenská místnostNina, Daniel, Janna, Chris, okrajově Angela a Erika"To je pravda," řekla jsem a slabě jsem se pousmála. Byla jsem ráda, že to Nina zvládá celkem dobře, určitě líp než já, protože jsem neměla ráda, když byl někdo z mých přátel v hrozném stavu. Přikývla jsem. Taky jsem doufala, že tu bude i někdo další. Je přeci jen podle mého lepší držet při sobě, zvláště v takovéhle chvíli, než být někde úplně sám. To už jsem spatřila, jak k nám míří Daniel. Lehce jsem mu zamávala a pousmála jsem se. "Ahoj," pozdravila jsem ho, jakoby byl úplně normální den. "Kenjiho jsem naposledy viděla, když mířil do kabinetu profesora Snapa, ale pak už ne a Eriku jsem viděla v jídelně," odpověděla jsem mu na jeho otázku. Bylo už lepší, když tu bylo víc lidí. Připadalo mi to víc jako obvykle. V tu chvíli přichází Erika, ale nejspíš nebyla duchem přítomná, protože jen tak prošla kolem nás pryč do ložnice. Nelíbilo se mi někoho vidět takhle. Ihned za Erikou přispěchala Angela, také ani nepromluvila. Po chvíli se k nám přidala i Janna. Věnovala jsem jí úsměv, když se posadila na křeslo. "Nazdárek," pozdravila jsem naši další spolusedící. Ani jsem nestihla nic moc dalšího říct, protože to už přišel Chris. Měl mokré oblečení a upřímně, vypadal hrozně. Kývla jsem mu na pozdrav a pozorovala, jak náš další spolužák odchází pryč směrem k ložnici. Mlčky jsem seděla v křesle. Teď by se tak hodilo mít tu třeba kakao, taková ta pěkná představa, když někdo sedí v křesle u krbu, přes sebe má hozenou deku a v ruce hrnek s horkým kakaem nebo čajem nebo vlastní čímkoliv. Nenapadalo mě vůbec žádné téma k nadhození, koukla jsem postupně na všechny, kdo tu byli a pohledem jsem prosila o jakýkoliv návrh k naší konverzaci. Tak moc jsem neměla ráda, když někde bylo hodně lidí, ale bylo všude ticho. Dost často to takhle bývalo u nás doma. "Dala bych si kakao," řekla jsem potichu a trochu zasněně, spíš jsem přemýšlela nahlas. |
doba vygenerování stránky: 0.65940809249878 sekund